An Entity of Type: Wrongdoing100732746, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The seven deadly sins, also known as the capital vices or cardinal sins, is a grouping and classification of vices within Christian teachings. Although they are not directly mentioned in the Bible, there are parallels with the seven things God is said to hate in the Book of Proverbs. Behaviours or habits are classified under this category if they directly give rise to other immoralities. According to the standard list, they are pride, greed, wrath, envy, lust, gluttony and sloth, which are contrary to the seven capital virtues.

Property Value
dbo:abstract
  • الخطايا السبع المميتة، والمعروفة أيضًا باسم الذنوب الكاردينالية ، هي تصنيف لمعظم الشرور التي استخدمت لتوعية وتوجيه أتباعها منذ بداية المسيحية مرات عديدة لكل ما هو (غير أخلاقي) وما قد يدفع بالإنسان للوقوع في الخطيئة. وهي «الغرور» و«الجشع» و«الشهوة» و«الحسد» و«الشراهة» و«الغضب» و«الكسل». لقد قامت الكنيسة الكاثوليكية بالتفرقة ما بين الخطايا عن طريق تقسيمها إلى فئتين رئيسيتين، هما: «»، التي هي صغيرة نسبيا، ويمكن مسامحة المخطئ من خلال الطقوس الدينية للكنيسة، وتلك التي هي أشد وطأه وهى «». إن الخطايا المميتة دمرت حياة ، وخلقت تهديد اللعنة الأبدية، ما لم يغفر للمخطئ من خلال سر الاعتراف، أو عن طريق الندم التام من قبل التائب. منذ أوائل القرن الرابع عشر انتشرت وزادت شعبية الخطايا السبع المميتة باعتبارها موضوعا ملهما بين الفنانين الأوروبيين ومنذ ذلك الوقت ساهمت في نهاية المطاف على أن تنشر هذا الفكر عن طريق إلهامهم في جميع أنحاء العالم المسيحي وبالثقافة المسيحية بشكل عام. إحدى وسائل هذا الغرس كان عن طريق ربط هذا الأمر بمسمى يتعلق ليربط الأمر في ذهن الناس بالخطايا السبع وهو "SALIGIA" مستوحى من الحروف الأولى في اللاتينية للخطايا السبع المميتة. (ar)
  • Sedm hlavních hříchů (též sedm kardinálních hříchů či sedm smrtelných hříchů) vypočítává katolická tradice od časů Řehoře I. Velikého (asi 540 – 12. březen 604). Pojmem hlavní hřích se nemyslí hřích, který je před Bohem nejvážnější, nejtěžší či „nejsmrtelnější“. Hlavní hřích (vitium capitale, peccatum capitale) znamená, že je pramenem (lat. caput) dalších hříchů. Podobně kardinální hřích (lat. cardo = pant) znamená stavy mysli, okolo kterých se „otáčí“ celá hříšnost člověka. Zavádějící význam slova smrtelný v tomto případě (viz smrtelný hřích) je důvodem, proč by se tradiční označení sedm smrtelných hříchů nemělo používat. (cs)
  • Els set pecats capitals són una classificació dels vicis esmentats en les primeres ensenyances cristianes catòliques per a educar i instruir els seguidors sobre moralitat. L'Església catòlica romana dividix els pecats en dues categories principals: els "venials", aquells que són relativament menors i poden ser perdonats a través de qualsevol sagrament de l'Església; i els "mortals", els quals, quan són comesos, destruïxen la vida de gràcia i creen l'amenaça de condemnació eterna a menys que siguin absolts pel el sagrament de la confessió, o sent perdonats després d'una perfecta contrició per part del penitent. Llistats en el mateix ordre usat per Gregori I, Magne (c.540?-604) al segle VI i després per Dante Alighieri a la Divina Comèdia (c.1308-1321), els Set Pecats Capitals són els següents: * Luxúria * Gola * Avarícia * Peresa * Ira * Enveja * Supèrbia El vuité pecat capital, vanaglòria o vanitat, va ser eliminat per Sant Tomàs d'Aquino. Cadascun dels Set Pecats Capitals té un contrari corresponent en set virtuts, que són (en el mateix ordre): castedat, temprança, caritat, diligència, paciència, benevolença i humilitat. (ca)
  • Τα επτά θανάσιμα αμαρτήματα είναι μια ταξινόμηση των πιο σοβαρών αμαρτημάτων σύμφωνα με την Καθολική Εκκλησία. Τα αμαρτήματα ονομάζονται «θανάσιμα» γιατί σύμφωνα με την Εκκλησία μπορούν να στερήσουν τη θεία χάρη και να οδηγήσουν στην αιώνια καταδίκη της ψυχής του ανθρώπου, εκτός αν συγχωρεθούν με την εξομολόγηση που ακολουθεί τη μετάνοια. (el)
  • La sep gravegaj pekoj, ankaŭ konataj kiel la ĉefaj malvirtoj aŭ kardinalaj pekoj, estas grupo da malvirtoj de la kristiana religio. Kondutoj kaj kutimoj klasifikitas sub tia kategorio, ĉar ili permesas la aliajn malmoralecojn. Ne konfuzu ilin kun la mortaj pekoj, kiuj estas ankoraŭ pli gravaj. Laŭ la kristana doktrino, ekzistas sep gravegaj pekoj : * Pigro: mallaboremo. * Orgojlo: tro granda memŝato. * Glutemeco: avida manĝemo. * Volupto: ĝuo laŭ siaj bazaj instinktoj, aparte per plezurdonaj seksrilatoj. * Avareco: strebo konservi riĉaĵojn, maldeziro elspezi. * Kolero: sento de forta aĝitiĝo, kaŭzata de ofendo aŭ malkontento. * Envio: deziro havi tion, kion alia posedas. (eo)
  • Los siete pecados capitales, también conocidos como los pecados cardinales o viciosos capitales, es una agrupación y categorización de las faltas humanas que, además de ser contrarias a las enseñanzas cristianas en función del objeto elegido, del fin que se busca o la intención y de las circunstancias de la acción u omisión, se cometen de modo reiterado, repetitivo o habitual oscureciendo la conciencia y distorsionando la valoración concreta de los actos humanos (conforme al Catecismo de la Iglesia Católica, 1865, 1866 y 1750). Ellos son: la ira, la gula, la soberbia, la lujuria, la pereza, la avaricia y la envidia. El término «capital» (de caput, capitis, "cabeza", en latín) no se refiere a la magnitud del pecado sino a que da origen a muchos otros pecados, de acuerdo con Santo Tomás de Aquino (II-II:153:4). Un vicio capital es aquel que tiene un fin excesivamente deseable, de manera tal que en su deseo, un hombre comete muchos pecados, todos los cuales se dice son originados en aquel vicio como su fuente principal. […] Los pecados o vicios capitales son aquellos a los que la naturaleza humana está principalmente inclinada. Tomás de Aquino​ Los vicios pueden ser catalogados según las virtudes a que se oponen, o también pueden ser referidos a los pecados capitales que la experiencia cristiana ha distinguido siguiendo a san Juan Casiano y a san Gregorio Magno (Mor. 31, 45). Son llamados capitales porque generan otros pecados, otros vicios. Son la soberbia, la avaricia, la envidia, la ira, la lujuria, la gula, la pereza. Catecismo de la Iglesia Católica, n.º 1866,artículo 8, «El pecado» (V: La proliferación del pecado).​ Al principio del cristianismo, todos los escritores religiosos ―Cipriano de Cartago, Juan Casiano, Columbano de Luxeuil, Alcuino de York― enumeraban ocho pecados capitales. El número siete fue dado por el papa Gregorio Magno y se mantuvo por la mayoría de los teólogos de la Edad Media. (es)
  • Zazpi bekatu nagusiak edota zazpi bekatu kapitalak kristautasun eta katolizismoaren lehenbiziko irakaspenetan aipatzen diren bizio edo grina txarren sailkapena da, hauen bidez erlijio horretako jarraitzaileak kristau moralan hezteko asmoz. Zazpi bekatu nagusiak honakoak dira: * Lizunkeria * Zikoizkeria * Jalekeria * Alferkeria * Haserrekeria * Bekaizkeria * Harrokeria Eliza Katoliko Erromatarrak bekatuak bi ataletan banatzen ditu: * Bekatu arinak edo benialak, hauek erlatiboki arinak dira eta sakramentuaren bidez barka litezke. * Bekatu larriak edo hilgarriak, hauek gauzatzean, dohain edo graziazko bizia suntsitu eta penitentziaren sakramenduaren bidez absolbitu ezinez gero edota penitentziagilearen aldetik erabateko damutzearen ondorengo barkamen baten bidez ez bada, betiko zigor edo kondenaren mehatxua sor dezakete. XIV. mendearen hastapenetan, garaiko europar artisten artean zazpi bekatu nagusien gaiak zuen ospeari esker, munduan zehar kultura eta kontzientzia kristauaren atal ugarietan sartzeko aukera aparta izan zuten. (eu)
  • Les péchés capitaux sont dans la religion chrétienne les sept péchés ou « vices » qui entrainent tous les autres. Cette nomenclature, qui est distincte de la désobéissance aux prescriptions du Décalogue, apparaît au IVe siècle et a été systématisée au XIIIe siècle par Thomas d'Aquin. La liste évolue selon les auteurs. Ce sont l'orgueil, la gourmandise (ou addiction), la paresse (ou acédie, la négligence spirituelle), la luxure, l’avarice, la colère et l’envie. Ils sont « capitaux » au sens où ils sont la cause, donc à la tête, d'autres péchés ; ce sont des mobiles pour commettre tous les crimes. (fr)
  • Is éard na seacht bpeacaí marfacha ann ná liosta nó aicmiúar na duáilcí go léir a úsáideadh ó am na chun an lucht leanúna a theagasc agus a threorú maidir lechlaonadh chun pheaca an chine daonna. Seo a leanas na peacaí a thugtar de ghnáth ar an liosta: * an * an * an * an * an * an * an . (ga)
  • Tujuh dosa mematikan (bahasa Inggris: seven deadly sins) merupakan pengelompokan dan penggolongan atas dosa-dosa atau tindakan-tindakan tercela dalam ajaran Kekristenan, meskipun tidak disebutkan secara eksplisit dalam Alkitab. Suatu sifat, tingkah laku, tindakan, atau kebiasaan digolongkan dalam kelompok ini jika hal-hal tersebut secara langsung menimbulkan dosa-dosa, tindakan-tindakan tercela, atau kebiasaan-kebiasaan buruk lainnya. Sebagai contoh, seseorang yang membiarkan dirinya terus dikuasai kemarahan dapat melakukan balas dendam dengan cara membunuh, seseorang yang dikuasai ketamakan dapat melakukan korupsi (mencuri) jika ada kesempatan. Membunuh, mencuri, dan dendam merupakan dosa-dosa akibat yang ditimbulkan oleh kemarahan dan ketamakan yang merupakan dosa-dosa pokok. Berdasarkan daftar baku yang umum dewasa ini, tujuh dosa pokok terdiri dari kesombongan, ketamakan, kemarahan (KGK: kemurkaan), iri hati (KGK: kedengkian), hawa nafsu (KGK: percabulan), kerakusan, dan kemalasan (KGK: kelambanan atau kejemuan). Masing-masing dari dosa pokok tersebut berlawanan dengan masing-masing kebajikan (virtues). Konon, dosa-dosa atau kecelaan-kecelaan pokok ini merupakan lawan dari kebajikan, yang mana diakibatkan oleh kebiasaan-kebiasaan yang melenceng dari kebaikan, yang mengaburkan suara hati dan membuat seseorang cenderung melakukan hal buruk. Dosa-dosa pokok ini juga kerap dianggap sebagai bentuk pelanggaran atau tindakan berlebihan atas kemampuan atau nafsu alamiah manusia (misalnya, kerakusan merupakan bentuk penyalahgunaan dari rasa lapar alami akan makan). (in)
  • The seven deadly sins, also known as the capital vices or cardinal sins, is a grouping and classification of vices within Christian teachings. Although they are not directly mentioned in the Bible, there are parallels with the seven things God is said to hate in the Book of Proverbs. Behaviours or habits are classified under this category if they directly give rise to other immoralities. According to the standard list, they are pride, greed, wrath, envy, lust, gluttony and sloth, which are contrary to the seven capital virtues. This classification originated with the Desert Fathers, especially Evagrius Ponticus. Evagrius' pupil John Cassian with his book The Institutes brought the classification to Europe, where it became fundamental to Catholic confessional practices as documented in penitential manuals, sermons such as "The Parson's Tale" from Chaucer's Canterbury Tales and artworks such as Dante's Purgatory where the penitents of Mount Purgatory are grouped and penanced according to their worst sin. Church teaching especially focused on pride, which was thought to be the root of all sin since it turns the soul away from God; and also on greed or covetousness. Both of these were to undercut other sins. The seven deadly sins are discussed in treatises and depicted in paintings and sculpture decorations on Catholic churches as well as older textbooks. The seven deadly sins, along with the sins against the Holy Ghost and the sins that cry to Heaven for vengeance, are taught especially in Western Christian traditions as things to be deplored. (en)
  • I sette vizi capitali, noti anche come peccati capitali, sono un raggruppamento e una classificazione dei vizi nell'ambito degli insegnamenti cristiani. Sebbene non siano direttamente menzionati nella Bibbia, esistono dei paralleli con le sette cose che Dio detesta nel Libro dei Proverbi. I comportamenti o le abitudini sono classificati in questa categoria se danno direttamente origine ad altre immoralità. Secondo l'elenco standard, i sette vizi capitali sono la superbia, l'avidità, l'ira, l'invidia, la lussuria, la gola e l'accidia e sono contrari alle sette virtù capitali. Questo elenco di vizi (dal latino vĭtĭum, mancanza, difetto, ma anche abitudine deviata, storta, fuori dal retto sentiero) distruggerebbero l'anima umana, contrapponendosi alle virtù, che invece ne promuovono la crescita. Sono ritenuti "capitali" poiché più gravi, principali, riguardanti la profondità della natura umana. Impropriamente chiamati "peccati", nella morale filosofica e cristiana i vizi sarebbero in realtà causa del peccato, che ne è invece il suo relativo effetto. La classificazione dei vizi capitali ebbe origine con i Padri del deserto, in particolare con Evagrio Pontico.[3] L'allievo di Evagrio, Giovanni Cassiano, con il suo libro Le Istituzioni cenobitiche, portò la classificazione in Europa, dove divenne fondamentale per le pratiche confessionali cattoliche, come documentato nei manuali penitenziali, in sermoni come "Il racconto del parroco" dai Racconti di Canterbury di Geoffrey Chaucer e in opere letterarie come il Purgatorio di Dante Alighieri, in cui i penitenti del Monte Purgatorio sono raggruppati e penitenziati in base al loro peccato peggiore. L'insegnamento della Chiesa si concentrava in particolare sull'orgoglio, ritenuto la radice di tutti i peccati in quanto allontana l'anima da Dio, e sull'avidità o cupidigia. I sette peccati capitali sono discussi nei trattati e raffigurati nei dipinti e nelle decorazioni scultoree delle chiese cattoliche, nonché nei libri di testo più antichi. I sette peccati capitali, insieme ai peccati contro lo Spirito Santo e ai peccati che gridano vendetta al Cielo, sono insegnati soprattutto nelle tradizioni cristiane occidentali come cose da deplorare. (it)
  • Hoofdzonde is een term die in de Katholieke Kerk wordt gebruikt, maar in oorsprong minstens teruggaat tot de oude Grieken. Het gaat hierbij om zeven zonden die ieder aan de basis liggen van vele andere zonden. Ze werden als lijst in de 6e eeuw opgesteld door paus Gregorius I, maar zijn al in de 4e eeuw door geestelijken in een gesystematiseerd overzicht beschreven. Met name de acht verleidingen van woestijnvader Evagrius van Pontus waren invloedrijk. In de Bijbel zijn verschillende opsommingen van zonden te vinden, die echter niet overeenkomen met de lijst van de zeven hoofdzonden. Het begrip hoofdzonde wordt weleens verward met het begrip doodzonde of zware zonde. De zeven hoofdzonden zijn: 1. * Superbia (hoogmoed - hovaardigheid - ijdelheid) 2. * Avaritia (hebzucht - gierigheid) 3. * Luxuria (onkuisheid - lust - wellust) 4. * Invidia (nijd - jaloezie - afgunst) 5. * Gula (onmatigheid - gulzigheid - vraatzucht) 6. * Ira (woede - toorn - wraak - gramschap) 7. * Acedia (gemakzucht - traagheid - luiheid - vadsigheid), afkomstig van het Griekse "ἀκηδία" Naast de zeven hoofdzonden is er een opsomming van hun tegenhangers: de zeven deugden. (nl)
  • ( 만화에 대해서는 일곱 개의 대죄 (만화) 문서를 참고하십시오.) 칠죄종(七罪宗, 라틴어: septem peccata capitalia 또는 septem peccata mortalia)은 그 자체가 죄이면서 동시에 인간이 자기 자신의 뜻에 따라 범하는 모든 죄의 근원이 되는 것을 일곱 가지로 분류한 것을 일컫는 그리스도교의 용어이다. 칠죄종은 초기 그리스도교 시절부터 사용된 용어로서 인간이 죄를 범하기 쉬운 경향에 대해 교회가 가르치고 훈육하기 위하기 위해 대두되었다. 오늘날에는 일반적으로 교만, 인색, 시기, 분노, 음욕, 탐욕, 나태가 칠죄종에 속하는 죄로 분류된다. 가톨릭교회는 죄를 대죄와 라는 두 가지 개념으로 분류하고 있다. 소죄는 상대적으로 경미한 죄를 말하는 것이고, 대죄는 매우 심각한 죄를 말하는 것이다. 신학적으로 대죄는 인간에게서 은총의 삶을 파괴하고 죽은 후에 지옥 영벌을 야기할 정도로 매우 심각한 죄라고 할 수 있다. 따라서 “대죄는 우리 안에서 생명의 원리인 사랑을 해치는 것인 만큼, 하느님 자비의 주도적 간여와 인간 마음의 회개가 필요하다. 이 회개는 보통 고해성사로써 이루어진다.” 칠죄종은 대죄, 소죄와 더불어 죄의 추가적 개념에 속한다기 보다는 죄원(罪源), 즉 모든 죄를 유발시키는 원인이라고 여겨지는 것이다. 칠죄종에 속한 죄는 상황에 따라 대죄가 될 수도 있고 소죄가 될 수도 있다. 하지만 “이 악습들을 죄종이라고 부르는 이유는 다른 죄들과 악습들을 낳기 때문이다.” (ko)
  • 七つの大罪(ななつのたいざい、ラテン語: septem peccata mortalia、)は、キリスト教の西方教会、おもにカトリック教会における用語。ラテン語や英語での意味は「七つの死に至る罪」だが、罪そのものというより、人間を罪に導く可能性があると見做されてきた欲望や感情のことを指すもので、日本のカトリック教会では七つの罪源(ななつのざいげん)と訳している。 (ja)
  • Siedem grzechów głównych (łac. septem peccata capitalia) – tradycyjna chrześcijańska klasyfikacja podstawowych grzechów i wad ludzkich, od których wywodzą się wszystkie inne grzechy/wady. We wschodnim chrześcijaństwie wymienia się ich osiem i tak też było w zachodnim do średniowiecza. Klasyfikacja ta zainspirowała także światową kulturę i sztukę. (pl)
  • Os conceitos incorporados no que se conhece hoje como os sete pecados capitais tratam de uma classificação de condições humanas conhecidas atualmente como vícios, que precedem o surgimento do cristianismo, mas que foram usadas mais tarde pelo catolicismo com o intuito de educar os seguidores, de forma a compreender e controlar os instintos básicos do ser humano e assim se aproximar de Deus. A lista final, apresentada no século XIII, é a versão aprimorada de uma primeira versão, datada do Século IV. Todo esse esforço em descrever defeitos de conduta tinha um motivo: facilitar o cumprimento dos Dez Mandamentos. Assim, a Igreja Católica classificou e selecionou os pecados da seguinte forma: a tríplice concupiscência que é a raiz dos pecados capitais; pecados capitais que são os pais dos outros vícios; pecados veniais que são perdoáveis sem a necessidade do sacramento da confissão e os pecados mortais que são merecedores de condenação por ferirem os dez mandamentos de Deus. A partir de inícios do século XIV a popularidade dos sete pecados capitais entre artistas da época resultou numa popularização e mistura com a cultura humana no mundo inteiro. (pt)
  • De sju dödssynderna (latin septem peccata mortalia), huvudsynderna eller kardinalsynderna, är begrepp inom katolicismen. Dödssynder är ett från Nya testamentet hämtat uttryck, men de är inte explicit uppräknade där. Inom katolicismen är dessa de svårare synder som består i att människan med fullt vett och fri vilja överträder Guds bud i en viktig sak. Dessa synder gör henne skyldig till den eviga dödens straff och kan endast försonas genom botens sakrament. De har alla positiva motsvarigheter i de sju dygderna. De sju dödssynderna var under medeltiden tillsammans med de tio budorden de främsta utgångspunkterna för etiska diskussioner och betraktelser. Termen kommer av att de anses leda till dels andra laster och synder, dels till evig , ifall syndaren inte ångrar sig. (sv)
  • Семь смертных грехов — группа и классификация пороков в христианских учениях. Поступок относится к категории смертных грехов, если он является непосредственной причиной других безнравственных поступков. К смертным грехам относятся: гордыня, жадность, гнев, зависть, прелюбодеяние, обжорство и уныние. Семь смертных грехов противостоят семи добродетелям. Понятие смертных грехов восходит к Новому завету — Первому посланию от Иоанна: «Если кто видит брата своего согрешающего грехом не к смерти, то пусть молится, и Бог даст ему жизнь, то есть согрешающему грехом не к смерти. Есть грех к смерти: не о том говорю, чтобы он молился». Представление о смертных грехах нашло своё развитие у отцов-пустынников, особенно Евагрия Понтийского, который называл семь или восемь злых помыслов, которые необходимо преодолеть. Ученик Евагрия, Иоанн Кассиан, благодаря своей книге «О правилах общежительных монастырей» сделал эту классификацию известной в Европе, где она со временем стала основой для католической конфессиональной практики, что зафиксировано в покаянных наставлениях, проповедях, таких как «» Чосера, и художественных произведениях, таких как «Чистилище» Данте (где кающиеся с горы Чистилище сгруппированы и несут наказание в соответствии с их худшим грехом). Католическая церковь использовала представление о смертных грехах, чтобы помочь людям обуздать их злые наклонности. Учителя особенно обращали внимание на гордыню, считавшуюся грехом, отделяющим душу от благодати, и являющуюся самой сутью зла, а также на жадность, лежащую в основе всех остальных грехов. Семь смертных грехов обсуждались в трактатах и изображались на картинах и в скульптурах католических церквей, а также в старых учебниках. Семь смертных грехов, а также непростительный грех (богохульство) и , порицаются в западных христианских традициях как поступки, достойные сожаления. (ru)
  • Сме́ртний гріх — у християнстві так називають свідомо й добровільно вчинений гріх, який сприяє розриву єдності людини з іншими людьми та Богом. Часто під ним розуміється гріховна недосконалість, яка призводить до інших гріхів. У перспективі смертний гріх без каяття та сповіді веде до загибелі душі. Ці риси відрізняють його від повсякденних гріхів, які скоюються мимовільно, через незнання або через потребу, і прощаються або за особистим проханням людини, або каяттям чи на літургії. (uk)
  • 七宗罪(拉丁語:septem peccata mortalia;英語:seven deadly sins),天主教称七罪宗,或稱七大罪或七原罪,屬於天主教教义中对人類惡行的分類。归入这一类别的,能够直接形成其他不道德的行为或习惯。现在七宗罪一般指傲慢、嫉妒、憤怒、怠惰、贪婪、暴食、色欲,但需注意七宗罪並非出自聖經。 最初,受過希臘神學及哲學的修士埃瓦格里烏斯·龐帝古斯定義出八種損害個人靈性的惡行,分別是暴食、色欲、貪婪、憂鬱、憤怒、怠惰、虛榮及傲慢。龐義伐觀察到當時的人們逐漸變得自我中心,尤以傲慢為甚。六世紀後期,教宗額我略一世將那八種罪行減至七項罪行,將虛榮併歸入傲慢;憂鬱併歸入怠惰,並加入嫉妒。他的排序準則在於對愛的違背程度。其順次序為:傲慢、嫉妒、憤怒、怠惰、貪婪、暴食及色欲。13世紀,道明會神父聖多瑪斯·阿奎納按照天主教教義中的「按和聖大額我略的見解,分辨出教徒常遇到的重大惡行」,提出了现在的七宗罪。「重大」在這裏的意思在於這些惡行會引發其他罪行的發生,例如盜賊的貪婪源於慾望。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 45519 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 54991 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1122773446 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:sign
dbp:source
  • An Essay on Criticism, line 203. (en)
  • Sirach, 10:6–31 and 11:1–10 (en)
dbp:text
  • Do not store up resentment against your neighbor, no matter what his offence; do nothing in a fit of anger. Pride is odious to both God and man; injustice is abhorrent to both of them.... Do not reprehend anyone unless you have been first fully informed, consider the case first and thereafter make your reproach. Do not reply before you have listened; do not meddle in the disputes of sinners. My child, do not undertake too many activities. If you keep adding to them, you will not be without reproach; if you run after them, you will not succeed nor will you ever be free, although you try to escape. (en)
  • What the weak head with strongest bias rules, Is pride, the never-failing vice of fools. (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • Sedm hlavních hříchů (též sedm kardinálních hříchů či sedm smrtelných hříchů) vypočítává katolická tradice od časů Řehoře I. Velikého (asi 540 – 12. březen 604). Pojmem hlavní hřích se nemyslí hřích, který je před Bohem nejvážnější, nejtěžší či „nejsmrtelnější“. Hlavní hřích (vitium capitale, peccatum capitale) znamená, že je pramenem (lat. caput) dalších hříchů. Podobně kardinální hřích (lat. cardo = pant) znamená stavy mysli, okolo kterých se „otáčí“ celá hříšnost člověka. Zavádějící význam slova smrtelný v tomto případě (viz smrtelný hřích) je důvodem, proč by se tradiční označení sedm smrtelných hříchů nemělo používat. (cs)
  • Τα επτά θανάσιμα αμαρτήματα είναι μια ταξινόμηση των πιο σοβαρών αμαρτημάτων σύμφωνα με την Καθολική Εκκλησία. Τα αμαρτήματα ονομάζονται «θανάσιμα» γιατί σύμφωνα με την Εκκλησία μπορούν να στερήσουν τη θεία χάρη και να οδηγήσουν στην αιώνια καταδίκη της ψυχής του ανθρώπου, εκτός αν συγχωρεθούν με την εξομολόγηση που ακολουθεί τη μετάνοια. (el)
  • Les péchés capitaux sont dans la religion chrétienne les sept péchés ou « vices » qui entrainent tous les autres. Cette nomenclature, qui est distincte de la désobéissance aux prescriptions du Décalogue, apparaît au IVe siècle et a été systématisée au XIIIe siècle par Thomas d'Aquin. La liste évolue selon les auteurs. Ce sont l'orgueil, la gourmandise (ou addiction), la paresse (ou acédie, la négligence spirituelle), la luxure, l’avarice, la colère et l’envie. Ils sont « capitaux » au sens où ils sont la cause, donc à la tête, d'autres péchés ; ce sont des mobiles pour commettre tous les crimes. (fr)
  • Is éard na seacht bpeacaí marfacha ann ná liosta nó aicmiúar na duáilcí go léir a úsáideadh ó am na chun an lucht leanúna a theagasc agus a threorú maidir lechlaonadh chun pheaca an chine daonna. Seo a leanas na peacaí a thugtar de ghnáth ar an liosta: * an * an * an * an * an * an * an . (ga)
  • 七つの大罪(ななつのたいざい、ラテン語: septem peccata mortalia、)は、キリスト教の西方教会、おもにカトリック教会における用語。ラテン語や英語での意味は「七つの死に至る罪」だが、罪そのものというより、人間を罪に導く可能性があると見做されてきた欲望や感情のことを指すもので、日本のカトリック教会では七つの罪源(ななつのざいげん)と訳している。 (ja)
  • Siedem grzechów głównych (łac. septem peccata capitalia) – tradycyjna chrześcijańska klasyfikacja podstawowych grzechów i wad ludzkich, od których wywodzą się wszystkie inne grzechy/wady. We wschodnim chrześcijaństwie wymienia się ich osiem i tak też było w zachodnim do średniowiecza. Klasyfikacja ta zainspirowała także światową kulturę i sztukę. (pl)
  • Сме́ртний гріх — у християнстві так називають свідомо й добровільно вчинений гріх, який сприяє розриву єдності людини з іншими людьми та Богом. Часто під ним розуміється гріховна недосконалість, яка призводить до інших гріхів. У перспективі смертний гріх без каяття та сповіді веде до загибелі душі. Ці риси відрізняють його від повсякденних гріхів, які скоюються мимовільно, через незнання або через потребу, і прощаються або за особистим проханням людини, або каяттям чи на літургії. (uk)
  • 七宗罪(拉丁語:septem peccata mortalia;英語:seven deadly sins),天主教称七罪宗,或稱七大罪或七原罪,屬於天主教教义中对人類惡行的分類。归入这一类别的,能够直接形成其他不道德的行为或习惯。现在七宗罪一般指傲慢、嫉妒、憤怒、怠惰、贪婪、暴食、色欲,但需注意七宗罪並非出自聖經。 最初,受過希臘神學及哲學的修士埃瓦格里烏斯·龐帝古斯定義出八種損害個人靈性的惡行,分別是暴食、色欲、貪婪、憂鬱、憤怒、怠惰、虛榮及傲慢。龐義伐觀察到當時的人們逐漸變得自我中心,尤以傲慢為甚。六世紀後期,教宗額我略一世將那八種罪行減至七項罪行,將虛榮併歸入傲慢;憂鬱併歸入怠惰,並加入嫉妒。他的排序準則在於對愛的違背程度。其順次序為:傲慢、嫉妒、憤怒、怠惰、貪婪、暴食及色欲。13世紀,道明會神父聖多瑪斯·阿奎納按照天主教教義中的「按和聖大額我略的見解,分辨出教徒常遇到的重大惡行」,提出了现在的七宗罪。「重大」在這裏的意思在於這些惡行會引發其他罪行的發生,例如盜賊的貪婪源於慾望。 (zh)
  • الخطايا السبع المميتة، والمعروفة أيضًا باسم الذنوب الكاردينالية ، هي تصنيف لمعظم الشرور التي استخدمت لتوعية وتوجيه أتباعها منذ بداية المسيحية مرات عديدة لكل ما هو (غير أخلاقي) وما قد يدفع بالإنسان للوقوع في الخطيئة. وهي «الغرور» و«الجشع» و«الشهوة» و«الحسد» و«الشراهة» و«الغضب» و«الكسل». (ar)
  • Els set pecats capitals són una classificació dels vicis esmentats en les primeres ensenyances cristianes catòliques per a educar i instruir els seguidors sobre moralitat. L'Església catòlica romana dividix els pecats en dues categories principals: els "venials", aquells que són relativament menors i poden ser perdonats a través de qualsevol sagrament de l'Església; i els "mortals", els quals, quan són comesos, destruïxen la vida de gràcia i creen l'amenaça de condemnació eterna a menys que siguin absolts pel el sagrament de la confessió, o sent perdonats després d'una perfecta contrició per part del penitent. (ca)
  • La sep gravegaj pekoj, ankaŭ konataj kiel la ĉefaj malvirtoj aŭ kardinalaj pekoj, estas grupo da malvirtoj de la kristiana religio. Kondutoj kaj kutimoj klasifikitas sub tia kategorio, ĉar ili permesas la aliajn malmoralecojn. Ne konfuzu ilin kun la mortaj pekoj, kiuj estas ankoraŭ pli gravaj. Laŭ la kristana doktrino, ekzistas sep gravegaj pekoj : (eo)
  • Los siete pecados capitales, también conocidos como los pecados cardinales o viciosos capitales, es una agrupación y categorización de las faltas humanas que, además de ser contrarias a las enseñanzas cristianas en función del objeto elegido, del fin que se busca o la intención y de las circunstancias de la acción u omisión, se cometen de modo reiterado, repetitivo o habitual oscureciendo la conciencia y distorsionando la valoración concreta de los actos humanos (conforme al Catecismo de la Iglesia Católica, 1865, 1866 y 1750). (es)
  • Zazpi bekatu nagusiak edota zazpi bekatu kapitalak kristautasun eta katolizismoaren lehenbiziko irakaspenetan aipatzen diren bizio edo grina txarren sailkapena da, hauen bidez erlijio horretako jarraitzaileak kristau moralan hezteko asmoz. Zazpi bekatu nagusiak honakoak dira: * Lizunkeria * Zikoizkeria * Jalekeria * Alferkeria * Haserrekeria * Bekaizkeria * Harrokeria Eliza Katoliko Erromatarrak bekatuak bi ataletan banatzen ditu: (eu)
  • Tujuh dosa mematikan (bahasa Inggris: seven deadly sins) merupakan pengelompokan dan penggolongan atas dosa-dosa atau tindakan-tindakan tercela dalam ajaran Kekristenan, meskipun tidak disebutkan secara eksplisit dalam Alkitab. Suatu sifat, tingkah laku, tindakan, atau kebiasaan digolongkan dalam kelompok ini jika hal-hal tersebut secara langsung menimbulkan dosa-dosa, tindakan-tindakan tercela, atau kebiasaan-kebiasaan buruk lainnya. Sebagai contoh, seseorang yang membiarkan dirinya terus dikuasai kemarahan dapat melakukan balas dendam dengan cara membunuh, seseorang yang dikuasai ketamakan dapat melakukan korupsi (mencuri) jika ada kesempatan. Membunuh, mencuri, dan dendam merupakan dosa-dosa akibat yang ditimbulkan oleh kemarahan dan ketamakan yang merupakan dosa-dosa pokok. (in)
  • The seven deadly sins, also known as the capital vices or cardinal sins, is a grouping and classification of vices within Christian teachings. Although they are not directly mentioned in the Bible, there are parallels with the seven things God is said to hate in the Book of Proverbs. Behaviours or habits are classified under this category if they directly give rise to other immoralities. According to the standard list, they are pride, greed, wrath, envy, lust, gluttony and sloth, which are contrary to the seven capital virtues. (en)
  • I sette vizi capitali, noti anche come peccati capitali, sono un raggruppamento e una classificazione dei vizi nell'ambito degli insegnamenti cristiani. Sebbene non siano direttamente menzionati nella Bibbia, esistono dei paralleli con le sette cose che Dio detesta nel Libro dei Proverbi. I comportamenti o le abitudini sono classificati in questa categoria se danno direttamente origine ad altre immoralità. Secondo l'elenco standard, i sette vizi capitali sono la superbia, l'avidità, l'ira, l'invidia, la lussuria, la gola e l'accidia e sono contrari alle sette virtù capitali. (it)
  • ( 만화에 대해서는 일곱 개의 대죄 (만화) 문서를 참고하십시오.) 칠죄종(七罪宗, 라틴어: septem peccata capitalia 또는 septem peccata mortalia)은 그 자체가 죄이면서 동시에 인간이 자기 자신의 뜻에 따라 범하는 모든 죄의 근원이 되는 것을 일곱 가지로 분류한 것을 일컫는 그리스도교의 용어이다. 칠죄종은 초기 그리스도교 시절부터 사용된 용어로서 인간이 죄를 범하기 쉬운 경향에 대해 교회가 가르치고 훈육하기 위하기 위해 대두되었다. 오늘날에는 일반적으로 교만, 인색, 시기, 분노, 음욕, 탐욕, 나태가 칠죄종에 속하는 죄로 분류된다. 가톨릭교회는 죄를 대죄와 라는 두 가지 개념으로 분류하고 있다. 소죄는 상대적으로 경미한 죄를 말하는 것이고, 대죄는 매우 심각한 죄를 말하는 것이다. 신학적으로 대죄는 인간에게서 은총의 삶을 파괴하고 죽은 후에 지옥 영벌을 야기할 정도로 매우 심각한 죄라고 할 수 있다. 따라서 “대죄는 우리 안에서 생명의 원리인 사랑을 해치는 것인 만큼, 하느님 자비의 주도적 간여와 인간 마음의 회개가 필요하다. 이 회개는 보통 고해성사로써 이루어진다.” (ko)
  • Hoofdzonde is een term die in de Katholieke Kerk wordt gebruikt, maar in oorsprong minstens teruggaat tot de oude Grieken. Het gaat hierbij om zeven zonden die ieder aan de basis liggen van vele andere zonden. Ze werden als lijst in de 6e eeuw opgesteld door paus Gregorius I, maar zijn al in de 4e eeuw door geestelijken in een gesystematiseerd overzicht beschreven. Met name de acht verleidingen van woestijnvader Evagrius van Pontus waren invloedrijk. In de Bijbel zijn verschillende opsommingen van zonden te vinden, die echter niet overeenkomen met de lijst van de zeven hoofdzonden. (nl)
  • Os conceitos incorporados no que se conhece hoje como os sete pecados capitais tratam de uma classificação de condições humanas conhecidas atualmente como vícios, que precedem o surgimento do cristianismo, mas que foram usadas mais tarde pelo catolicismo com o intuito de educar os seguidores, de forma a compreender e controlar os instintos básicos do ser humano e assim se aproximar de Deus. (pt)
  • Семь смертных грехов — группа и классификация пороков в христианских учениях. Поступок относится к категории смертных грехов, если он является непосредственной причиной других безнравственных поступков. К смертным грехам относятся: гордыня, жадность, гнев, зависть, прелюбодеяние, обжорство и уныние. Семь смертных грехов противостоят семи добродетелям. Семь смертных грехов, а также непростительный грех (богохульство) и , порицаются в западных христианских традициях как поступки, достойные сожаления. (ru)
  • De sju dödssynderna (latin septem peccata mortalia), huvudsynderna eller kardinalsynderna, är begrepp inom katolicismen. Dödssynder är ett från Nya testamentet hämtat uttryck, men de är inte explicit uppräknade där. Inom katolicismen är dessa de svårare synder som består i att människan med fullt vett och fri vilja överträder Guds bud i en viktig sak. Dessa synder gör henne skyldig till den eviga dödens straff och kan endast försonas genom botens sakrament. Termen kommer av att de anses leda till dels andra laster och synder, dels till evig , ifall syndaren inte ångrar sig. (sv)
rdfs:label
  • Seven deadly sins (en)
  • السبع خطايا المميتة (ar)
  • Pecat capital (ca)
  • Sedm hlavních hříchů (cs)
  • Επτά θανάσιμα αμαρτήματα (el)
  • Sep gravegaj pekoj (eo)
  • Pecados capitales (es)
  • Zazpi bekatu nagusiak (eu)
  • Péché capital (fr)
  • Seacht bpeacaí marfacha (ga)
  • Tujuh dosa mematikan (in)
  • Vizi capitali (it)
  • 칠죄종 (ko)
  • 七つの大罪 (ja)
  • Hoofdzonde (nl)
  • Siedem grzechów głównych (pl)
  • Pecado capital (pt)
  • Семь смертных грехов (ru)
  • De sju dödssynderna (sv)
  • Смертні гріхи (uk)
  • 七宗罪 (zh)
owl:differentFrom
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is rdfs:seeAlso of
is owl:differentFrom of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License