An Entity of Type: Thing, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The Roman conquest of the Iberian Peninsula was a process by which the Roman Republic seized territories in the Iberian Peninsula that were previously under the control of native Celtiberian tribes and the Carthaginian Empire. The Carthaginian territories in the south and east of the peninsula were conquered in 206 BC during the Second Punic War. Control was gradually extended over most of the Iberian Peninsula without annexations. It was completed after the end of the Roman Republic (27 BC), by Augustus, the first Roman emperor, who annexed the whole of the peninsula to the Roman Empire in 19 BC.

Property Value
dbo:abstract
  • الفتح الروماني لشبه الجزيرة الإيبيرية هو عمليةٌ استولت الجمهورية الرومانية من خلالها على أقاليم ضمن شبه الجزيرة الإيبيرية التي خضعت سابقًا لحكم قبائل السلتيأيبيرين الأصلية والإمبراطورية القرطاجية. شكلت شبه الجزيرة موطنًا لمجموعات إثنية متنوعة وعدد كبير من القبائل. تعرضت أقاليم قرطاجة للفتح في جنوب وشرق شبه الجزيرة عام 206 قبل الميلاد خلال الحرب البونيقية الثانية (218-201 قبل الميلاد). امتدت السيطرة الرومانية تدريجيًا على أغلب أراضي شبه الجزيرة الإيبيرية دون إلحاقها بالجمهورية الرومانية. اكتملت السيطرة بعد نهاية الجمهورية الرومانية عام 27 قبل الميلاد وقيام الإمبراطورية بقيادة أغسطس الإمبراطور الروماني الأول، والذي ألحق كامل شبه الجزيرة بالإمبراطورية الرومانية عام 19 قبل الميلاد. بدأ فتح شبه الجزيرة باستحواذ الروم على أقاليم قرطاج في هسبانيا الجنوبية وعلى امتداد الساحل الشرقي نتيجة هزيمتهم القرطاجيين عام 206 قبل الميلاد، تلا ذلك مغادرة القوات القرطاجية شبه الجزيرة. نجم عن هذا الانتصار تواجد روماني مستمرفي هذه الأقاليم جنوب وشرق هسبانيا. بعد أربع سنوات من انتهاء هذه الحرب، أي في عام 197 قبل الميلاد، أسس الرومان مقاطعتين. الأولى كانت هسبانيا سيتيريور (إسبانيا الأقرب) التي امتدت على أغلب الساحل الشرقي (منطقة تتوافق بنسبة كبيرة مع مجتمعات الحكم الذاتي الحديثة التي تشمل فالنسيا وكاتالونيا وجزءًا من منطقة أرغون) والثانية هسبانيا أوليتير (إسبانيا لأبعد مدى) في الجنوب، والتي تتوافق مع أندلُسيا الحديثة. على مدى 170 سنةً تاليةً، وسعت الجمهورية الرومانية سيطرتها على هسبانيا، ولم يكن هذا نتيجة سياسة الفتح، بل عبر عملية تدريجية من إقرار السلام. عادت نشاطات الرومان في هسبانيا للظهور ثانيةً، إذ قمعوا تمردات القبائل الهسبانية بدلًا من السعي لإلحاق أقاليم جديدة بالجمهورية. نجم هذا عن تمردات عديدة قادتها القبائل المحلية. كانت الأولوية إقرار السلام واستبقاء الأراضي وتوسيع السيطرة على القبائل المحلية. حول الرومان بعض المدن الأصلية الواقعة خارج المقاطعتين إلى مدن «ترفيد» وأسسوا بؤرًا استيطانية ومستعمرات رومانية (مستوطنات) لتوسيع سيطرتهم. كانت الترتيبات الإدارية مخصصةً لهذا الغرض. مال الحكام المرسلون إلى هسبانيا إلى التصرف بشكل مستقل تمامًا عن مجلس الشيوخ بسبب المسافة الكبيرة التي تفصلهم عن روما. في الفترة الأخيرة من هذه الحقبة، حاول مجلس الشيوخ الروماني إحكام السيطرة على هسبانيا، وكان هذا بقصد الحد من الاضطهاد والسلب الذي مارسه بعض المسؤولين (الحكام) الرومانيين في شبه الجزيرة. خلال هذه الفترة، كان الفتح الروماني عملية ضم للقبائل المحلية إلى العالم الروماني ونظامه الاقتصادي بعد إقرار السلم. تغير هذا بعد نهاية الجمهورية الرومانية وتأسيس حكم الأباطرة في روما. بعد انتصار الرومان في حروب كانتابريا شمال شبه الجزيرة (آخر تمرد ضد الرومان في هسبانيا)، فتح أغسطس شمال هسبانيا، مُلحقًا كامل شبه الجزيرة بالإمبراطورية الرومانية ومجريًا إعادة تنظيم إداري عام 19 قبل الميلاد. توست مقاطعة هسبانيا أوليتير الرومانية بشكل كبير لتشمل الجزء الشرقي من هسبانيا الوسطى وهسبانيا الشمالية، وأُعيدت تسميتها هسبانيا تاراكونيس. انقسمت مقاطعة هسبانيا أوليتير إلى مقاطعتي هسبانيا بايتيكا (تشكل أغلبية الأندلس الحديثة) ولوسيتانيا، التي تغطي المناطق الممتدة من البرتغال الحالية حتى نهر دويرة (دوريوس) ومجتمع الحكم الذاتي الحالي إكستريمادورا وجزءًا صغيرًا من مقاطعة سلامنكا في إسبانيا الحالية. (ar)
  • La conquesta romana d'Hispània es va iniciar el 218 aC. Abans de la Primera Guerra Púnica els cartaginesos havien fet acte de presència en una part de la península Ibèrica al sud de l'Ebre, encara que el seu domini es limitava a Gades i Eivissa. (ca)
  • Římská expanze na Iberský poloostrov začala za druhé punské války koncem 3. století př. n. l. Po dobu bezmála dvou staletí sváděla římská republika urputné a krvavé boje nejprve s Kartáginci a poté s kmeny obývajícími Iberský poloostrov. Jeho ovládnutí završil teprve první římský císař Augustus v závěru 1. století př. n. l. Kartaginští vojevůdci z rodu Barkovců si ve 3. století př. n. l. podmanili rozsáhlé území na jihu Ibérie. Když Hannibal dobyl Saguntum, využili toho Římané jako záminky k rozpoutání druhé punské války a v roce 218 př. n. l. vylodili legie na severovýchodě Hispánie s úmyslem vyvrátit tamější kartaginskou říši. V dalších sedmi letech dosáhlo římské vojsko v čele s bratry Scipiony několika vítězství, nicméně oba posléze přišli o život. Jejich příbuzný Publius Cornelius Scipio se zmocnil významného města Nové Kartágo a vítězstvím v bitvě u Ilipy v roce 206 př. n. l. ukončil přítomnost Punů na poloostrově. Přestože Kartáginci byli vypuzeni, strach z jejich návratu a touha po nerostném bohatství země přiměly Římany k tomu, aby v Hispánii setrvali. Římský senát záhy zjistil, že odlehlost hispánských území činí přímou kontrolu nad nimi nemožnou. V roce 197 př. n. l. rozhodl o vyslání dvou správců v hodnosti praetorů a na pobřeží Středozemního moře vytvořil provincie Přední Hispánie (Hispania Citerior) a (Hispania Ulterior). Opakovaná povstání měl potlačit konzul Marcus Porcius Cato. Ani jeho tažení ale nevedla k utlumení odporu kmenů ve vnitrozemí. V roce 181 př. n. l. vpadli Římané na území Keltiberů, čímž zahájili první keltiberskou válku. Po třech letech je přinutil k poslušnosti a uzavřel s nimi mír, který přinesl Hispánii čtvrtstoletí relativního klidu. Nedostatečný dohled senátu nad poměry v provinciích umožňoval správcům zneužívat svoji moc. Jejich chamtivost a snaha získat válečnou slávu vyústily v četné vzpoury Hispánů, usilujících o obnovení někdejší nezávislosti. V letech 155 až 133 př. n. l. se jim bezmála podařilo setřást nadvládu Římanů v sérii zuřivých válek. Jako první povstali Lusitánové, kteří svými nájezdy téměř rozvrátili Zadní Hispánii. K nim se záhy připojili Keltiberové a během druhé keltiberské války přivodili Římanům citelné ztráty. Proradnost a krutost římských velitelů dále prohloubily nedůvěru a nenávist Hispánů. Klíčovou postavou další fáze lusitánské války se stal Viriathus, v němž Římané narazili na mimořádně schopného protivníka. Pod jeho vedením zvítězili Lusitánové v mnoha střetnutích a dokonce přiměli své nepřátelé k uzavření míru. Římané se s tím nesmířili, a jelikož nedokázali porazit Viriatha v bitvě, nechali ho úkladně zavraždit. Jeho úspěchy pohnuly Keltibery k tomu, aby se znovu vzepřeli. Centrem jejich odboje byla nedobytná pevnost , podle níž se tato válka nazývá numantskou. Navzdory svému nevelkému počtu odolali Numanťané řadě římských vojevůdců, marně se pokoušejících pokořit nezdolné město. Až teprve Publius Cornelius Scipio Aemilianus ho sevřel naprostou blokádou, načež se mu vyhladovělí obyvatelé po vzdali. Třebaže se Hispánové bouřili i v dalších desetiletích a nemalá část Iberského poloostrova zůstávala nepodrobena, pádem Numantie symbolicky skončila rozhodující etapa boje místního obyvatelstva za uhájení svobody. Dobývání Hispánie završil první římský císař Augustus, když v roce 19 př. n. l. zvítězil v . Následně provedl zásadní administrativní reorganizaci. Provincie Hispania Citerior se výrazně rozšířila a zahrnovala také východní část střední Hispánie a celý sever poloostrova. Její název se změnil na Hispania Tarraconensis. Hispania Citerior se nadále nazývala Hispania Baetica, přičemž její hranice se mírně protáhly do vnitrozemí. Ohromná velikost podmaněného území si vynutila vytvoření třetí provincie na západě poloostrova. Tato nově vzniklá provincie se nazývala Hispania Lusitania a zahrnovala dnešní Portugalsko až po řeku Douro a nynější španělské autonomní společenství Extremadura. (cs)
  • Se conoce como conquista romana de Hispania al periodo histórico comprendido entre el desembarco romano en Ampurias (218 a. C.) y la conclusión de la conquista romana de la península ibérica al finalizar las guerras cántabras por César Augusto (19 a. C.), así como a los hechos históricos que conforman dicho periodo. (es)
  • Iberiar Penintsulako erromatar konkista K.a. III. mendean hasi zen, noiz Erromatar Errepublikak bertoko zeltiberiarren eta kartagotarren lurrak bereganatu zituen. Kartagotarrek penintsularen hegoaldean eta ekialdean zituzten lurrak k.a. 206an erori ziren, Bigarren Gerra Punikoan zehar. Erromatarrek epeka epeka bere kontrola zabaldu zuten baina ez zuten anexio politikori egin. Baina Errepublika erori zenean (k.a. 27), Zesar Augustok k.a. 19an Penintsula osoa beretu zuen. Erromatar Inperioak penintsula anexionatu zuenean, bertan zenbait talde etniko eta tribu asko bizi ziren. Prozesua Bigarren Gerra Punikoan (k.a. 218–k.a. 201) hasi zen, noiz kartagotarren porrotaren (k.a. 206) ondorioz, erromatarrek hauen lurraldeak bereganatu zituzten hegoaldeko Hispanian eta ekialdeko kostaldean. Horrela inauguratu zen erromatar egote Hispanian. Gerra amaitu eta lau urte geroago, k.a. 197an, erromatarrek Iberiar Penintsulako hegoalde eta ekialdeko bere konkistak bi probintziatan banatu zituzten: Hispania Ziterior (ekialdeko kostaldea, Pirinioetatik Cartagenaraino) eta Hispania Ulterior (gutxi gorabehera, egungo Andaluzia). Hurrengo 170 urteen zehar, Erromatar Errepublikak pixkanaka pixkanaka Hispanian zuen kontrola hedatu zuen. Hau konkistaz baino bakegintzaren bidez egin zuten. Bere jarrera erreaktiboa izan zen. Anexioa bilatu baino, bertoko herrien matxinadei erantzun zuten. Erromatarrek hainbat gudu borrokatu zuten eta soldadu asko galdu zituzten prozesuan. Batzuetan, adibidez penintsularen mendebaldean, erreboltarien aurkako operazioak ere egin zituzten. Erromatarren lehentasuna baketze eta bertoko tribuekiko kontrola hedatzea zen. Bere probintzietatik at zeuden zenbait hiri zergadun bilakatzeaz gain, aitzindari-talde eta koloniak ere ezarri zituzten kontrola indartzeko. Erromatarrek itun administratiboak egin zituzten, izan ere, gobernadoreek, Erromatik urrun izanda, independentzia asko zuten. Garai honen azken aldian, Senatuak kontrola indartzea saiatu zen baina gainbegiratzerik gabeko ofizialen abusu eta eragozpenak gutxitzeko asmoarekin. Garai honen ezaugarri nagusia bertoko herrien erromanizazioa izan zen. Hispaniar tribuek erromatar sistema ekonomikoan parte hartzen zuten. Baina Errepublika erori eta enperadoreak agertu zirenean dena aldatu zen. Penintsularen iparraldean izan zen azken matxinada handian, Kantabriar Gerretan, garaipena lortu ondoren, Zesar Augustok penintsula osoa konkistatu zuen eta Erromatar Inperioari anexionatu zion. Gainera berrantolaketa administratibo bat egin zuen. K.a. 19an gertatu zen, hau da, kartagotarrak Hispaniatik kanporatu baino 187 urte beranduago. Konkistaren ondorioz, Hispania Ziterior zeharo handitu zen eta ipar-ekialdeko eta iparraldeko Hispania barnean hartu zituen. Izenaz ere aldatu zuten eta Hispania Tarraconensis bilakatu zen. Hispania Ulterior, berriz, bi probintziatan banatu zen: Betika (egungo Andaluziaren gehiena) eta Lusitania (egungo Portugal Dueroraino, Salamancako probintziaren zati bat eta Extremadura barnean zituena) (eu)
  • Setelah perang punisia, bangsa Romawi melakukan penaklukan di semenanjung Iberia sekitar abad ke 19 SM. Bangsa Romawi menyebut wilayah ini dengan nama Hispania. Nama tersebut berasal dari , span, yang artinya tersembunyi. Nama ini digunakan secara resmi dalam provinsi-provinsi Romawi di semenanjung Iberia. Awalnya Hispania dibagi menjadi dua provinsi, dan . Selanjutnya Hispania terus dibagi menjadi beberapa provinsi lain. Pada awal abad ke-4, kekuasaan Romawi atas semenanjung Iberia mulai melemah dikarenakan konflik dengan suku lokal yang terus berkelanjutan. Hingga awal abad ke-8, Hispania jatuh ke tangan dinasti Bani Umayyah yang masuk dari Afrika Utara. * l * * s (in)
  • The Roman conquest of the Iberian Peninsula was a process by which the Roman Republic seized territories in the Iberian Peninsula that were previously under the control of native Celtiberian tribes and the Carthaginian Empire. The Carthaginian territories in the south and east of the peninsula were conquered in 206 BC during the Second Punic War. Control was gradually extended over most of the Iberian Peninsula without annexations. It was completed after the end of the Roman Republic (27 BC), by Augustus, the first Roman emperor, who annexed the whole of the peninsula to the Roman Empire in 19 BC. This conquest of the peninsula started with the Roman acquisition of the former Carthaginian territories in southern Hispania and along the east coast as a result of their defeating the Carthaginians (206 BC) during the Second Punic War (218–201 BC), after which the Carthaginian forces left the peninsula. This resulted in an ongoing Roman territorial presence in southern and eastern Hispania. Four years after the end of this war, in 197 BC, the Romans established two Roman provinces. These were Hispania Citerior (Nearer Spain) along most of the east coast (an area roughly corresponding to the modern Spanish autonomous communities of Valencia, Catalonia and part of Aragon) and Hispania Ulterior (Further Spain) in the south, roughly corresponding to modern Andalusia. Over the next 170 years, the Roman Republic slowly expanded its control over Hispania. This was a gradual process of pacification, rather than the result of a policy of conquest. Roman actions in Hispania were reactive. They responded to rebellions by the Hispanic tribes by suppressing them, rather than seeking to annex further territories. It was driven by numerous rebellions by the local tribes. Pacification and retention and extension of control over the local tribes was the priority. The Romans turned some of the native cities outside their two provinces into tributary cities and established outposts and Roman colonies (settlements) to expand their control. Administrative arrangements were ad hoc. Governors who were sent to Hispania tended to act quite independently from the Senate due to the great distance from Rome. In the latter part of this period, the Roman Senate attempted to exercise more control in Hispania, but this was to try to curb abuse and extortion by some Roman officials based in the peninsula. During this period, conquest was a process of assimilation of the local tribes into the Roman world and its economic system after pacification. This changed after the end of the Republic and the establishment of rule by emperors in Rome. After the Roman victory in the Cantabrian Wars in the north of the peninsula (the last rebellion against the Romans in Hispania), Augustus conquered the north of Hispania, annexed the whole peninsula to the Roman Empire and carried out an administrative reorganisation in 19 BC. The Roman province of Hispania Citerior was significantly expanded and came to include the eastern part of central Hispania and northern Hispania. It was renamed Hispania Tarraconensis. Hispania Ulterior was divided into the provinces of Baetica (most of modern Andalusia) and Lusitania, which covered present day Portugal up to the River Durius (Douro), the present autonomous community of Extremadura and a small part of the province of Salamanca in today's Spain. (en)
  • La conquête romaine de la péninsule Ibérique est un ensemble d'affrontements entre la République romaine et Carthage puis entre la République romaine et les différents peuples celtibères sur la période comprise entre le débarquement des Romains à Ampurias près de Gérone en -218 et la fin de cette conquête par Auguste en -19. Ces affrontements ont eu une étendue temporelle, très inégale dans la durée, avec diverses trêves, pactes, sièges et batailles. Cette occupation débouchera sur une romanisation de l’Hispanie sur le plan culturel, une fois les provinces soumises. (fr)
  • La conquista romana della Spagna iniziò nel 218 a.C. e terminò con la conquista romana dell'intera penisola iberica, chiamata Hispania dai Romani, ad opera dell'imperatore Ottaviano Augusto nel 17 a.C. Molto prima della prima guerra punica, tra l'VIII e il VII secolo a.C. i Fenici (e successivamente i Cartaginesi) erano già apparsi nella parte meridionale della Penisola iberica, così come a est e a sud dell'Ebro. I loro numerosi avamposti commerciali lungo le coste fornivano uno sbocco per il commercio mediterraneo di minerali e altre risorse dell'Iberia preromana. Tuttavia tali insediamenti, seppur generalmente costituiti da poco più di un deposito e un molo, oltre a favorire le esportazioni, introdussero nella Penisola prodotti e manufatti provenienti dalle opposte sponde mediterranee, causando indirettamente il diffondersi nelle culture locali di caratteristiche tipicamente orientali. Durante il VII secolo a.C., i Greci avevano stabilito le loro prime colonie sulle rive mediterranee del nord della penisola. Muovendo da Massalia (Marsiglia), fondarono le città di Emporion (Ampurias) e Roses, benché fossero all'epoca già largamente presenti in tutti i centri principali della regione costiera anche senza appoggiarsi a centri stanziali permanenti. Parte dei traffici greci era trasportato da vettori commerciali fenici, sia in entrata che in uscita dalla penisola. Per la sua natura di potenza commerciale del Mediterraneo occidentale, Cartagine era naturalmente interessata ad espandersi in direzione della Sicilia e della parte meridionale della Penisola italica. Il crescere della sua influenza creò ben presto frizioni con Roma, e il confliggere degli opposti interessi commerciali sfociò nelle Guerre Puniche, delle quali la prima si concluse con un instabile armistizio e una situazione di sostanziale stallo. Il permanere di una reciproca ostilità condusse alla seconda guerra punica, che dopo dodici anni di scontri si concluse con la definitiva conquista romana del sud e dell'est della penisola iberica. Successivamente, la decisiva sconfitta di Zama avrebbe estromesso Cartagine dal proscenio della storia antica. Malgrado la sconfitta totale dei loro rivali mediterranei, i Romani avrebbero comunque impiegato altri due secoli a controllare l'intera Penisola, anche a causa di una aggressiva politica espansionistica, che procurò loro l'ostilità della quasi totalità delle tribù iberiche dell'interno. Gli abusi e le violenze commesse dalle armate romane sulle popolazioni crearono un forte sentimento antiromano, e solo dopo anni di sanguinose battaglie i popoli indigeni dell'Hispania vennero schiacciati dal potere militare e culturale latino, che li cancellò dalla storia del mondo (it)
  • Завоеванием Испании (исп. Conquista de Hispania) — в испанской историографии называют исторический период от начала высадки римлян в Эмпорионе (218 году до н. э.) до окончательного завоевания полуострова Октавианом Августом в 17 году до н. э. (ru)
  • A conquista romana da Península Ibérica iniciou-se no contexto da Segunda Guerra Púnica (218−201 a.C.), quando as legiões romanas, sob o comando do cônsul Cneu Cornélio Cipião Calvo, para ali se movimentaram taticamente, a fim de atacar pela retaguarda os domínios de Cartago na região. De facto, a influência cartaginesa na Península Ibérica permitia um expressivo reforço, tanto de suprimentos quanto de homens, a Cartago. A estratégia do senado romano visava, assim, enfraquecer as forças cartaginesas, afastando os seus exércitos da península Itálica. A derrota dos cartagineses, no entanto, não garantiu a ocupação pacífica da Península. A partir de 194 a.C., registraram-se choques com tribos de nativos, denominados genericamente Lusitanos, conflitos que se estenderam até 138 a.C., denominados por alguns autores como guerra lusitana. A disputa foi mais acesa pelos territórios mais prósperos, especialmente na região da atual Andaluzia. Ao iniciar-se a fase imperial romana, a Pax Romana de Augusto também se fez sentir na Hispânia: com o fim das Guerras Cantábricas, a partir de 19 a.C., as legiões ocuparam a região norte peninsular, mais inóspita, ocupada por povos cântabros e ástures. Com esta ocupação, asseguravam-se as fronteiras e pacificava-se a região, de modo a que não constituísse ameaça para as populações do vale do rio Ebro e da chamada Meseta, já em plena romanização. (pt)
  • Ри́мське завоюва́ння Іспа́нії (італ. Conquista romana da Hispânia) — 200-літній процес підкорення Стародавнім Римом Піренейського півострова, який римляни називали Іспанією. Поділялася на декілька етапів: Друга Пунічна війна (218—201 до н.е.), (181—179), Друга кельтіберська війна (154—151), Лузітанська війна (155—139), Нумантинська війна (143—133), Серторіанська війна (80—72), Кантабрійські війни (29—19). Завершився перемогою Риму та включенням півострова до Римської держави. Також — римське завоювання Піренейського півострова, римське завоювання Іберії. (uk)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 5982075 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 181693 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124757071 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:date
  • 2011-07-08 (xsd:date)
  • 2012-02-04 (xsd:date)
dbp:url
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdfs:comment
  • La conquesta romana d'Hispània es va iniciar el 218 aC. Abans de la Primera Guerra Púnica els cartaginesos havien fet acte de presència en una part de la península Ibèrica al sud de l'Ebre, encara que el seu domini es limitava a Gades i Eivissa. (ca)
  • Se conoce como conquista romana de Hispania al periodo histórico comprendido entre el desembarco romano en Ampurias (218 a. C.) y la conclusión de la conquista romana de la península ibérica al finalizar las guerras cántabras por César Augusto (19 a. C.), así como a los hechos históricos que conforman dicho periodo. (es)
  • La conquête romaine de la péninsule Ibérique est un ensemble d'affrontements entre la République romaine et Carthage puis entre la République romaine et les différents peuples celtibères sur la période comprise entre le débarquement des Romains à Ampurias près de Gérone en -218 et la fin de cette conquête par Auguste en -19. Ces affrontements ont eu une étendue temporelle, très inégale dans la durée, avec diverses trêves, pactes, sièges et batailles. Cette occupation débouchera sur une romanisation de l’Hispanie sur le plan culturel, une fois les provinces soumises. (fr)
  • Завоеванием Испании (исп. Conquista de Hispania) — в испанской историографии называют исторический период от начала высадки римлян в Эмпорионе (218 году до н. э.) до окончательного завоевания полуострова Октавианом Августом в 17 году до н. э. (ru)
  • Ри́мське завоюва́ння Іспа́нії (італ. Conquista romana da Hispânia) — 200-літній процес підкорення Стародавнім Римом Піренейського півострова, який римляни називали Іспанією. Поділялася на декілька етапів: Друга Пунічна війна (218—201 до н.е.), (181—179), Друга кельтіберська війна (154—151), Лузітанська війна (155—139), Нумантинська війна (143—133), Серторіанська війна (80—72), Кантабрійські війни (29—19). Завершився перемогою Риму та включенням півострова до Римської держави. Також — римське завоювання Піренейського півострова, римське завоювання Іберії. (uk)
  • الفتح الروماني لشبه الجزيرة الإيبيرية هو عمليةٌ استولت الجمهورية الرومانية من خلالها على أقاليم ضمن شبه الجزيرة الإيبيرية التي خضعت سابقًا لحكم قبائل السلتيأيبيرين الأصلية والإمبراطورية القرطاجية. شكلت شبه الجزيرة موطنًا لمجموعات إثنية متنوعة وعدد كبير من القبائل. تعرضت أقاليم قرطاجة للفتح في جنوب وشرق شبه الجزيرة عام 206 قبل الميلاد خلال الحرب البونيقية الثانية (218-201 قبل الميلاد). امتدت السيطرة الرومانية تدريجيًا على أغلب أراضي شبه الجزيرة الإيبيرية دون إلحاقها بالجمهورية الرومانية. اكتملت السيطرة بعد نهاية الجمهورية الرومانية عام 27 قبل الميلاد وقيام الإمبراطورية بقيادة أغسطس الإمبراطور الروماني الأول، والذي ألحق كامل شبه الجزيرة بالإمبراطورية الرومانية عام 19 قبل الميلاد. (ar)
  • Římská expanze na Iberský poloostrov začala za druhé punské války koncem 3. století př. n. l. Po dobu bezmála dvou staletí sváděla římská republika urputné a krvavé boje nejprve s Kartáginci a poté s kmeny obývajícími Iberský poloostrov. Jeho ovládnutí završil teprve první římský císař Augustus v závěru 1. století př. n. l. (cs)
  • Iberiar Penintsulako erromatar konkista K.a. III. mendean hasi zen, noiz Erromatar Errepublikak bertoko zeltiberiarren eta kartagotarren lurrak bereganatu zituen. Kartagotarrek penintsularen hegoaldean eta ekialdean zituzten lurrak k.a. 206an erori ziren, Bigarren Gerra Punikoan zehar. Erromatarrek epeka epeka bere kontrola zabaldu zuten baina ez zuten anexio politikori egin. Baina Errepublika erori zenean (k.a. 27), Zesar Augustok k.a. 19an Penintsula osoa beretu zuen. Erromatar Inperioak penintsula anexionatu zuenean, bertan zenbait talde etniko eta tribu asko bizi ziren. (eu)
  • Setelah perang punisia, bangsa Romawi melakukan penaklukan di semenanjung Iberia sekitar abad ke 19 SM. Bangsa Romawi menyebut wilayah ini dengan nama Hispania. Nama tersebut berasal dari , span, yang artinya tersembunyi. Nama ini digunakan secara resmi dalam provinsi-provinsi Romawi di semenanjung Iberia. Awalnya Hispania dibagi menjadi dua provinsi, dan . Selanjutnya Hispania terus dibagi menjadi beberapa provinsi lain. * l * * s (in)
  • The Roman conquest of the Iberian Peninsula was a process by which the Roman Republic seized territories in the Iberian Peninsula that were previously under the control of native Celtiberian tribes and the Carthaginian Empire. The Carthaginian territories in the south and east of the peninsula were conquered in 206 BC during the Second Punic War. Control was gradually extended over most of the Iberian Peninsula without annexations. It was completed after the end of the Roman Republic (27 BC), by Augustus, the first Roman emperor, who annexed the whole of the peninsula to the Roman Empire in 19 BC. (en)
  • La conquista romana della Spagna iniziò nel 218 a.C. e terminò con la conquista romana dell'intera penisola iberica, chiamata Hispania dai Romani, ad opera dell'imperatore Ottaviano Augusto nel 17 a.C. (it)
  • A conquista romana da Península Ibérica iniciou-se no contexto da Segunda Guerra Púnica (218−201 a.C.), quando as legiões romanas, sob o comando do cônsul Cneu Cornélio Cipião Calvo, para ali se movimentaram taticamente, a fim de atacar pela retaguarda os domínios de Cartago na região. De facto, a influência cartaginesa na Península Ibérica permitia um expressivo reforço, tanto de suprimentos quanto de homens, a Cartago. A estratégia do senado romano visava, assim, enfraquecer as forças cartaginesas, afastando os seus exércitos da península Itálica. (pt)
rdfs:label
  • Roman conquest of the Iberian Peninsula (en)
  • الفتح الروماني لشبه الجزيرة الإيبيرية (ar)
  • Conquesta romana d'Hispània (ca)
  • Římské války v Hispánii (cs)
  • Iberiar Penintsulako erromatar konkista (eu)
  • Conquista de Hispania (es)
  • Penaklukan Hispania oleh Romawi (in)
  • Conquête romaine de la péninsule Ibérique (fr)
  • Conquista romana della Spagna (it)
  • Завоевание Испании Римом (ru)
  • Conquista romana da Península Ibérica (pt)
  • Римське завоювання Іспанії (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:isPartOfMilitaryConflict of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:partof of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License