About: Communism

An Entity of Type: organisation, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Communism (from Latin communis, 'common, universal') is a far-left sociopolitical, philosophical, and economic ideology and current within the socialist movement whose goal is the establishment of a communist society, a socioeconomic order centered around common ownership of the means of production, distribution, and exchange which allocates products to everyone in the society. Communist society also involves the absence of private property, social classes, money, and the state. Communists often seek a voluntary state of self-governance, but disagree on the means to this end. This reflects a distinction between a more libertarian approach of communization, revolutionary spontaneity, and workers' self-management, and a more vanguardist or communist party-driven approach through the developm

Property Value
dbo:abstract
  • El comunisme és una pràctica social i una teoria que s'ha manifestat al llarg de la història en diversos corrents, pràctiques i filosofies, les quals basen les seves propostes d'organització social en la igualtat absoluta d'oportunitats per a tothom, l'eliminació de les jerarquies i l'apropiació col·lectiva o la no-propietat dels mitjans de producció.El comunisme no pretén abolir la propietat privada en general, sinó només la propietat burgesa, és a dir, tota aquella que suposi una explotació sobre la classe treballadora. En l'àmbit teòric, podem trobar-ne exemples des de Plató, passant per Thomas More i la seva Utopia i un bon grapat de reformadors medievals i moderns —on destaquen corrents radicals de la Reforma Protestant tals com l'anabaptisme o els radicals anglesos de mitjans XVII ( i diggers)—, fins a François-Noël Babeuf i la Conjura dels Iguals. Com a forma d'organització social, en la pràctica podem trobar-ne la materialització en múltiples experiències de caràcter religiós (cristianisme primitiu, catarisme, anabaptisme, la revolta de Münster…) o en diverses revoltes socials principalment camperoles a l'Europa medieval i moderna. Més enllà de l'ús estricte del mot i de les societats de classes principalment europees que l'han originat de forma dialèctica, podem usar-lo per definir societats igualitàries sense propietat, que han existit arreu del món i al llarg de la història. Contemporàniament —i com a ideologia social, política i econòmica— es basa principalment en les idees de Karl Marx i Friedrich Engels, exposades al Manifest del Partit Comunista, encara que posteriorment ha tingut altres aportacions importants, en què destaca sobretot l'obra de Lenin. Aquest lligam fa que avui dia s'identifiqui la paraula comunista amb el marxisme, tot i que hi ha moviments comunistes que difereixen de les tesis de Marx, com per exemple l'anarcocomunisme o el comunisme llibertari. També com a pràctica i més enllà del o d'experiències revolucionàries com el 36 aragonès o català, o bé el castrisme, podem considerar sota aquesta etiqueta diverses experiències de vida col·lectiva alternatives i contraculturals als anys 60 i 70 del segle xx (com les comunes associades, entre d'altres, al moviment hippie), i també per l'ús que en feien del concepte alguns dels seus primers protagonistes. En aquest sentit, hom pot veure elements d'aquesta forma d'organització social en les comunitats zapatistes o en el moviment okupa dels anys 90. (ca)
  • الشيوعية (بالروسية: коммунизм وبالإنجليزية: Communism مشتقة من اللاتينية: communis, common, universal) مصطلح يشير إلى مجموعة أفكار في التنظيم السياسي والمجتمعي مبنية على الملكية المشتركة لوسائل الإنتاج في الاقتصاد؛ تؤدي بحسب منظريها إلى إنهاء الطبقية الاجتماعية وإلى تغيّر مجتمعي يؤدي إلى انتفاء الحاجة للمال ومنظومة الدولة. وفي العلوم السياسية والاجتماعية هي أيدلوجيية اجتماعية اقتصادية سياسية وحركة هدفها الأساسي تأسيس مجتمع شيوعي بنظام اجتماعي اقتصادي مبني على الملكية المشتركة لوسائل الإنتاج في ظل غياب الطبقات المجتمعية والمال ومنظومة الدولة. والشيوعيون من الأفراد والأحزاب هم المتبنين لهذه النظريات والحركات الاجتماعية والسياسية والاقتصادية الساعية للوصول لذلك النظام الاجتماعي. في سياق الحرب الباردة يشير مصطلح «الكتلة الشيوعية» إلى كتلة جيو - سياسية هيمن عليها الاتحاد السوفييتي وغلب عليها حكم الحزب الواحد أو الدكتاتورية أو الشمولية في تلك الدول. أثّرت الحركة الساعية للوصول للشيوعية بتفسيراتها الماركسية اللينينية بشكل ملحوظ على تاريخ وأحداث القرن العشرين الذي شهد تنافسًا حادًا بين الدول التي ادّعت اتباعها لهذه النظرية وأعدائها. نشأت الشيوعية كنظرية سياسية في نهايات القرن التاسع عشر ضمن الفكر الاشتراكي ويعدّ الفيلسوف الألماني كارل ماركس (1818-1883) أبرز منظريها. في النظرية الماركسية تعدّ الشيوعية مرحلةً معينة من مراحل التطور التاريخي الذي يخرج حتمًا من تطور القوات المنتجة التي تقود إلى غزارة في الثروة المادية التي تسمح للتوزيع المبني على الاحتياجات والعلاقات الاجتماعية التي تعتمد على حرية الأفراد. يختلف المعنى الدقيق للشيوعية وغالبًا ما يُخلَط بينها وبين الاشتراكية في الخطاب السياسي العام. النظرية الماركسية تؤكد أن الاشتراكية ما هي إلا مرحلة انتقالية في الطريق إلى الشيوعية، ولكن اللينييون قاموا بمراجعة هذه النظرية عن طريق تقديم مفهوم حزب الطليعة للثورة البروليتارية والتحكم بجميع القوى السياسية بعد الثورة باسم العمال وبمشاركهم في المرحلة الانتقالية بين الرأسمالية والاشتراكية. فالشيوعية نظرية اجتماعية وحركة سياسية ترمي إلى السيطرة على المجتمع ومقدّراته لصالح أفراد المجتمع بالتساوي ولا يمتاز فرد عن آخر بالمزايا التي تعود على المجتمع. وتعدّ الشيوعية (الماركسية) تيّارًا تاريخيًّا من التيارات المعاصرة. الأب الروحي للنظرية الشيوعية هو كارل ماركس، ويعدّ فلاديمير لينين من أهم من توغل في النظرية الشيوعية وأسهم في الكتابات والتطبيق فيها. ويذكر أيضًا روزا لكسمبورغ (1871-1919) كفيلسوفة ومنظّرة نشطت حتى اغتيالها. وفي الرؤية الماركسية، الشيوعية هي مرحلة حتمية في تاريخ البشرية، تأتي بعد مرحلة الاشتراكية التي تقوم على أنقاض المرحلة اللا قومية، ويرى ماركس أن الصراع التنافسي للبرجوازية يولد العهد الكوسموبوليتي الذي يغلب عليه الطابع الاحتكاري، وتحول الربح التنافسي للربح الاحتكاري سيؤدي إلى ثورات تفرض النظم الاشتراكية ويتقاضى كل فرد في المجتمع حسب عمله، حيث يتم القضاء على الملكية الخاصة، وتأتي الشيوعية كتطور تاريخي للاشتراكية، ومن ميزات العهد الشيوعي أنه عهد أممي، وتزول الدولة تلقائيًا وتضمحل بحيث يتلاشى وجود الدولة، بينما يرى معارضو الشيوعية أن التطور التاريخي يقود إلى مرحلة العولمة، وقد رأى فوكوياما أن العولمة نهاية التاريخ، وفي النظام العالمي الذي تنبأ به فوكوياما يقول أنها ستقصي ثمانين بالمئة من سكان الأرض خارج سوق العمل، وسيعيشون على الفتات، ويرى الشيوعيون أن مرحلة العولمة هي ذاتها مرحلة الكوسموبوليتية التي تحدث عنها ماركس في بيانه الشيوعي، لكن الشيوعيين يرون أن عهد العولمة الكوسموبوليتي سينتهي إلى نظام اشتراكي تفرضه الثورات، أما معارضو الشيوعية فيرون أن العولمة هي نهاية التاريخ، ولن تتطور البشرية بعدها. (ar)
  • Komunismus (z latinského communis = „společný“) je politická ideologie požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. Její zastánci se nazývají komunisté. Dále se slovem komunismus označuje hypotetická komunistická společnost, a někdy i komunistický režim, tedy politický režim států ovládaných komunistickými stranami. Komunistické ideje mají předchůdce již v antice a raném novověku. Jako významná politická síla se objevily v první polovině 19. století a v rámci politické levice vznikla řada směrů komunismu lišících se jak pojetím budoucí rovnostářské společnosti, tak i navrhovanými prostředky k jejímu dosažení. Nejvlivnějšími teoretiky komunismu se po polovině 19. století stali Karl Marx a Friedrich Engels, kteří také stáli u zrodu prvních komunistických organizací a vtiskli komunismu revoluční charakter: soukromé vlastnictví mohou vykořisťovaní zrušit jen násilím. Vedle marxismu měl až do druhé světové války jistý význam také anarchokomunismus, jehož hlavní teoretikem byl Petr Kropotkin. První revolucí ovlivněnou komunistickými myšlenkami bylo povstání pařížských komunardů roku 1871, které se však udrželo jen krátce. Trvaleji získali komunisté moc poprvé v Rusku roku 1917 říjnovou revolucí pod vedením V. I. Lenina. Po druhé světové válce se komunismus prosadil i v mnoha jiných zemích včetně Československa, kde komunisté vládli od února 1948 do listopadu 1989. Evropské komunistické režimy se zhroutily v revolucích roku 1989 nebo brzy poté. V současnosti existující režimy v Číně a ve Vietnamu na rozdíl od evropského komunismu umožnily poměrně svobodné soukromé podnikání spojené s cílevědomou hospodářskou politikou. Marxisticko-leninistické režimy sice často přinesly určité sociální jistoty a vzdělání širokým vrstvám obyvatelstva, nebyly však dlouhodobě schopny ekonomicky a technologicky konkurovat západním tržně orientovaným demokraciím. Navíc připravily o život desítky milionů lidí během katastrof jako byly sovětský hladomor na Ukrajině (1932–1933), velká čistka (1936–1938) nebo v Číně hladomor způsobený programem Velký skok vpřed (1958–1962) i vraždění a ničení kulturních památek za kulturní revoluce (1966–1969). Česká republika považuje komunistický režim v letech 1948–1989 za protiprávní. (cs)
  • Ο κομμουνισμός ως έννοια σχετίζεται με μια μορφή κοινωνίας η οποία θα λειτουργεί αμεσοδημοκρατικά και αποκεντρωμένα, με σταδιακή απονέκρωση του κράτους και των κοινωνικών τάξεων. Ο κομμουνισμός θεωρείται η ανώτερη βαθμίδα εξέλιξης του σοσιαλισμού. Στον κομμουνισμό, η ύπαρξη του κράτους ως μηχανισμού παγίωσης της εξουσίας της άρχουσας τάξης, όπως και οι ίδιες οι κοινωνικές τάξεις είναι πλέον περιττά. Το ταξικό και εξουσιαστικό δίπολο όλων των προηγούμενων ταξικών κοινωνιών (άρχουσα τάξη και καταπιεζόμενες τάξεις) παύει να υφίσταται, ενώ η κοινωνία οργανώνεται πάνω στην βάση των ελεύθερα συνεταιρισμένων παραγωγών. Στον κομμουνισμό τα μέσα παραγωγής (γη, εργοστάσια, μεγάλες επιχειρήσεις) αποτελούν κοινωνική/κοινοτική ιδιοκτησία και όχι ατομική, ενώ υφίστανται συλλογική διαχείριση από τους εργαζόμενους/παραγωγούς, με στόχο την κάλυψη των υλικών αναγκών όλων των πολιτών κατά το ρητό «από τον καθένα ανάλογα με τις δυνατότητές του, στον καθένα σύμφωνα με τις ανάγκες του». Ως πολιτικός χώρος, στο ευρύτερο πλαίσιο της Αριστεράς, ο κομμουνισμός εκφράζει αυτήν την προσδοκώμενη κοινωνία μέσω ενός σοσιαλιστικού λαϊκού κινήματος το οποίο αντιτίθεται στον καπιταλισμό. Η αντίληψη της κομμουνιστικής κοινωνίας απορρέει, συν τοις άλλοις, από μία κριτική στην ανταλλακτική οικονομία και στην έννοια της ατομικής ιδιοποίησης του κέρδους που προκύπτει στην παραγωγική διαδικασία, ενώ σε ορισμένες περιπτώσεις έχει περιγραφεί ως οικονομία δώρων. Κατά τον μαρξισμό, η μετάβαση από τον καπιταλισμό προς την κομμουνιστική κοινωνία περιλαμβάνει μια αρχική περίοδο ύπαρξης κράτους, που τείνει προς τον μαρασμό και την εξαφάνιση, στην υπηρεσία της εργατικής τάξης και του λαού. Η μεταβατική αυτή περίοδος είναι ο σοσιαλισμός. (el)
  • Kommunismus (lateinisch communis ‚gemeinsam‘) ist ein um 1840 in Frankreich entstandener politisch-ideologischer Begriff mit mehreren Bedeutungen: * Er bezeichnet erstens gesellschaftstheoretische Utopien, die auf Ideen sozialer Gleichheit und Freiheit aller Gesellschaftsmitglieder, auf Gemeineigentum und kollektiver Problemlösung beruhen. * Zweitens steht der Begriff, im Wesentlichen gestützt auf Theorien von Karl Marx, Friedrich Engels und Wladimir Iljitsch Lenin, für ökonomische und politische Lehren mit dem Ziel, eine herrschaftsfreie und klassenlose Gesellschaft zu errichten. * Drittens werden damit Bewegungen und politische Parteien (vgl. Kommunistische Partei) bezeichnet, die das Ziel verfolgen, Gesellschaften zum Kommunismus zu überführen bzw. kommunistische Theorien praktisch umzusetzen. * Viertens bezeichnet er – als von der ersten Bedeutung unterschiedene Fremdbezeichnung – daraus hervorgegangene Diktaturen unter Vorherrschaft kommunistischer Parteien. Die größte Ausdehnung erreichte dieses Herrschaftssystem mit der Sowjetunion und ihren verbündeten Ostblockstaaten sowie der Volksrepublik China während des Kalten Krieges. In einigen kommunistischen Parteidiktaturen (Realsozialismus) kam es zu Massenverbrechen, wie dem Großen Terror in der stalinistischen Sowjetunion der 1930er-Jahre, in der Volksrepublik China während der maoistischen Kulturrevolution in den 1960er- und 1970er-Jahren oder zuletzt unter der Schreckensherrschaft der Roten Khmer in Kambodscha. Der Zerfall der Sowjetunion um das Jahr 1990 besiegelte das Ende der meisten realsozialistischen Staaten. Eine Abgrenzung zum Sozialismus ist nicht immer möglich. (de)
  • Komunismo estas teorio kaj sistemo de socia kaj politika organizo, kiu fariĝis grava forto en mondpolitiko dum la plej granda parto de la 20-a jarcento. Kiel politika movado, komunismo serĉis renvers(iĝ)i kapitalismon per laborista revolucio kaj establi sistemon en kiu la produktadrimedoj (kiel ekzemple fabrikoj) devus aparteni al la tuta loĝantaro anstataŭe esti privata posedaĵo de individuoj. La Komunismo kiel estas konata plejparte en la historio de la 20-a jarcento estas politikaj ideologio kaj movado, kiu de 1849 baziĝas sur marksismo. Unu el la celoj de komunismo estas forigi la privatan posedadon de produktiloj, finigi la sistemon de kapitalismo per alia sistemo. Anstataŭe, la produktiloj estu posedataj kolektive. Sistemo fondita sur la devizo "De ĉiu laŭ ties kapabloj, al ĉiu laŭ ties bezonoj". Komunismo evidente estas tre malnova nocio. Komunoj kaj komunumoj jam ekzistis antaŭ skribita historio, antaŭ apero de ŝtatoj. Marks mem priskribis tian evoluon provante ekkoni iujn firmajn evoluleĝojn en ekonomio kaj kulturo; aliaj filozofoj diras, ke tiaj firmaj leĝoj de historia kaj socia evoluoj estas iluzio, tiel ke fidindaj prognozoj ne eblas. Jam ekzistis la vorto "komunismo" en epoko de Platono. Nuntempe eŭropa komunumo celas la evoluon kaj egalrajtan ekonomian distribuon sur bazo de novliberala ideologio aŭ de socia merkatekonomio, do tute for de komunismo. La Manifesto de la Komunista partio (el Retarkivo 2007) redaktita fare de Karl Marx en jaro 1849, en Londono, por la Ligo de la Justuloj, iĝinta "ligo de la komunistoj" kaj poste Komunista partio estas la historie baza dokumento por komunistoj. Ĝi konstatas la evoluon de la homa socio kaj prognozas la venkon de laborista klaso, kiu poste evoluigos socion sen divido en klasoj. La koncepto de socio bazita de la sola posedanto de posedaĵo kaj riĉaĵo iras reen centojn da jaroj sed estis adoptita de la amasoj nur kiam Eŭropo estis blovita de la socialisma vento en la 19-a jarcento. En tiu tempo, Eŭropo travivis industrian revolucion kaj socian ŝanĝon kaj la kritikistoj riproĉis kapitalismon por evoluigado de malriĉa klaso, fabriklaboristoj kiuj estis poziciigitaj en malfacilajn viv- kaj laborkondiĉojn, kaj por larĝigo de la dispartigo inter la riĉuloj kaj la senhavuloj. La unua aŭtoro (antaŭmarksisma), kiu uzis tiun terminon, por difini sian socian projekton, estis la franca frua socialisto Cabet, aŭtoro de Voyage en Icarie (Vojaĝo en Ikario, Londono, 1839). La vorto iĝis sufiĉe populara en la postaj jaroj inter adeptoj de socialismo, kaj kondukis al kreado de la unua "Komunista partio", sub influo de Karl Marx kaj Friedrich Engels. En teorio, komunismo serĉis establi senklasan socion de kontento kaj libereco, en kiu ĉiuj homoj ĝuas sian socian kaj ekonomian statuson. En praktiko, tamen, komunistaj reĝimoj prenis la formon de aŭtoritatema registaro, kiu zorgis nesufiĉe pri la laborista klaso kaj prenis sian ŝtatan potencon kiel prioritaton. Eĉ pli, multaj regantoj, kiuj nomis sin komunistoj, faris grandajn krimojn en la nomo de la estonta (teorie plej humanisma kaj liberiga) komunismo. Malsatmortis 3-5 milionoj da homoj en Ukrainio en la 1930-aj jaroj (vidu Holodomoro), milionoj malsatmortis en Ĉinio en la 1960-aj jaroj (vidu Kultura Revolucio) kaj la Ruĝaj Kmeroj en Kamboĝo murdis milionojn el sia popolo. La amasbuĉadoj dum enlandaj militoj ligitaj kun revolucio, la persekuto de kontraŭuloj aŭ luktoj inter konkuraj komunismaj rondoj (vidu artikolon Stalinismo), kies plej konata efektiviĝo estis la tiel nomata sovetia Gulago, ankaŭ kaŭzis amasojn da kruelaĵoj kaj milionojn da mortoj. Kontraste ankaŭ multaj pacaj kaj bonvolaj komunistoj estis persekutataj, arestitaj, torturitaj, enprizonigitaj kaj ekzekutitaj en tre diversaj landoj kaj epokoj kaj fare de tre diversaj kontraŭantoj, ĉu ekonomie (bienuloj, tiel nomata kulako), ĉu politike (konservativuloj), ĉu ideologie (religiuloj) ktp. Same multaj komunistoj mortis en enlandaj aŭ internaciaj militoj, okazigitaj ne rekte de ili, sed de la kontraŭa parto (kontraŭrevolucioj), ekzemple en la Hispana Enlanda Milito, Dua Mondmilito, Greka Enlanda Milito, Vjetnama Milito ktp. (eo)
  • Communism (from Latin communis, 'common, universal') is a far-left sociopolitical, philosophical, and economic ideology and current within the socialist movement whose goal is the establishment of a communist society, a socioeconomic order centered around common ownership of the means of production, distribution, and exchange which allocates products to everyone in the society. Communist society also involves the absence of private property, social classes, money, and the state. Communists often seek a voluntary state of self-governance, but disagree on the means to this end. This reflects a distinction between a more libertarian approach of communization, revolutionary spontaneity, and workers' self-management, and a more vanguardist or communist party-driven approach through the development of a constitutional socialist state followed by the withering away of the state. Variants of communism have been developed throughout history, including anarcho-communism and Marxist schools of thought, among others. Communism includes a variety of schools of thought which broadly include Marxism, Leninism, and libertarian communism as well as the political ideologies grouped around both. All of these different ideologies share the analysis that the current order of society stems from capitalism, its economic system and mode of production, that in this system there are two major social classes, that the relationship between these two classes is exploitative, and that this situation can only ultimately be resolved through a social revolution. The two classes are the proletariat (the working class), who make up the majority of the population within society and must sell their labor to survive, and the bourgeoisie (the capitalist class), a small minority that derives profit from employing the working class through private ownership of the means of production. According to this analysis, a communist revolution would put the working class in power and in turn, establish common ownership of property, which is the primary element in the transformation of society towards a communist mode of production. Communism in its modern form grew out of the socialist movement in 19th-century Europe, who blamed capitalism for the misery of urban factory workers. In the 20th century, several ostensibly Communist governments espousing Marxism–Leninism and its variants came into power, first in the Soviet Union with the Russian Revolution of 1917, and then in portions of Eastern Europe, Asia, and a few other regions after World War II. Along with social democracy, communism became the dominant political tendency within the international socialist movement by the early 1920s. During most of the 20th century, around one-third of the world's population lived under Communist governments. These governments were characterized by one-party rule and suppression of opposition and dissent. With the dissolution of the Soviet Union in 1991, several previously Communist governments repudiated or abolished communism altogether. Afterwards, only a small number of Communist governments remained, which are China, Cuba, Laos, North Korea and Vietnam. While the emergence of the Soviet Union as the world's first nominally Communist state led to communism's widespread association with the Soviet economic model, several scholars posit that in practice the model functioned as a form of state capitalism. Public memory of 20th-century Communist states has been described as "a battleground" between the communist-sympathetic political left and the anti-communist political right. Many authors have written about excess deaths under Communist states and mortality rates, such as excess mortality in the Soviet Union under Joseph Stalin. (en)
  • El comunismo (del latín communis, "común, compartido")​ es un sistema político y un modo de organización socioeconómica, caracterizado por la propiedad en común de los medios de producción, así como por la inexistencia de clases sociales, del mercado y del Estado.​​​​​​ El comunismo incluye una variedad de escuelas de pensamiento. La visión filosófica de una sociedad comunitaria tiene antecedentes hasta la República de Platón y en los primeros cristianos (comunismo primitivo).​ El comunismo, como proyecto de socialización de los medios de producción, surgió en el siglo XVI, bajo la forma de diversas teorías económicas basadas en el colectivismo agrario. Las más conocidas fueron la obra Utopía, de Tomás Moro, Ciudad del Sol de Tomás Campanella​ y la ideología revolucionaria babuvina, que derivó del movimiento jacobino de la Revolución francesa.​ El ideario comunista se convirtió, a comienzos del siglo XIX, en un complejo proyecto económico, gracias a las diferentes corrientes del llamado socialismo utópico, del anarquismo y de las ramas obreras del socialismo y comunismo cristiano. El más conocido de estos movimientos fue el socialismo científico de los pensadores alemanes Karl Marx y Friedrich Engels, bajo la cual la organización Liga de los justos sería rebautizada como Liga de los Comunistas. Ambos autores escribieron en 1848 el Manifiesto del Partido Comunista. Por la influencia de su obra, el movimiento comunista adoptó una interpretación revolucionaria de la historia y la forma de partido político, convirtiéndose luego en una organización internacional unificada bajo las tesis marxistas. Según el marxismo, la historia es entendida como una lucha de clases permanente, cuyo inicio se debe a la aparición de las diversas formas de propiedad, las cuales estratifican a la sociedad de acuerdo a sus relaciones de producción, explotadores o explotados (dialéctica amo-esclavo). Estas relaciones generan, con el tiempo, las condiciones para ser reemplazadas por otras formas de explotación y una nueva clase dominante, en una secuencia revolucionaria de nuevos modos de producción. En el capitalismo, las dos principales clases son el proletariado (clase trabajadora), que constituye la mayoría de la población y vende su fuerza de trabajo a cambio de un salario; y la burguesía (clase capitalista), que constituye una pequeña minoría que obtiene ganancias a través del empleo de mano de obra asalariada (plusvalía) mediante la propiedad privada de los medios de producción. Sin embargo, el modo de producción capitalista genera una serie creciente de crisis cíclicas que solo pueden ser resueltas con una revolución proletaria, la que requiere a su vez, de la construcción del socialismo y finalmente del comunismo.​ Para llegar a este fin, debe organizarse un partido comunista que conquiste el poder político y pondría a la clase trabajadora en el poder, a su vez que establecería la propiedad social de los medios de producción, que es el elemento principal en la transformación de la sociedad hacia el comunismo. A lo largo del siglo XIX, los términos «comunismo» y «socialismo» se usaron como sinónimos.​ No fue sino hasta la Revolución Bolchevique que el vocablo socialismo llegó a referirse a la «primera fase» del modo de producción comunista.​ Tanto Karl Marx​ como Vladímir Lenin​ prevén los siguientes períodos o fases: 1. * Un "período de transición", donde se iniciaría la llamada dictadura del proletariado, a la cual siguen inmediatamente las restantes dos fases ya como parte del desarrollo del comunismo como modo de producción;​ 2. * una "primera fase del comunismo" (que Lenin llamaría "sociedad socialista"), en donde se recibiría bienes de acuerdo a la contribución laboral (con vales de trabajo o similares) todavía basada en una forma de derecho; 3. * y una "fase superior" en la que cada individuo contribuirá según sus capacidades y recibirá acorde a sus necesidades atendiendo comunitariamente a las diferentes posibilidades e intereses personales, yendo más allá de la noción contractual e impersonal del derecho entendido como «residuo pequeñoburgués»​ de la cooperación social. El período de transición terminaría cuando desaparecen las clases sociales, lo cual lleva a que el Estado, entendido como una herramienta de dominación de la clase dirigente sobre la otra, deba extinguirse como forma de reglamentar internamente la sociedad.​​​ Existen discrepancias cruciales entre las diferentes corrientes del marxismo, en especial por parte de intérpretes bolcheviques y no-bolcheviques de las tesis de Marx,​ así como también posiciones críticas encontradas desde fuera del marxismo sobre la continuidad o no entre Marx y Lenin,​ respecto a cuál debería ser la forma de producción, el rol del Estado y, en general, la naturaleza de cada una de las fases de desarrollo del comunismo (ver Anarquismo y marxismo). Otras formas de comunismo no marxista son el anarcocomunismo (Piotr Kropotkin), bakunismo (Mijaíl Bakunin), comunismo de consejos, eurocomunismo, etc. Junto con la socialdemocracia, el comunismo se convirtió en la tendencia política dominante dentro del movimiento obrero internacional en la década de 1920.​ Si bien el surgimiento de la Unión Soviética como el primer «Estado socialista» del mundo llevó a la asociación generalizada del comunismo con el modelo económico soviético y el marxismo-leninismo,​​ algunos economistas e intelectuales argumentaron que en la práctica el modelo funcionó como una forma de capitalismo de Estado,​​​ o una economía administrativa o dirigida no planificada.​​ Los «Estados comunistas» actuales son cinco: la República Popular China (maoísmo y dengismo),​ Corea del Norte (juche),​ Laos (pathet Lao),​ Cuba (castrismo)​ y Vietnam (doi moi).​ Sin embargo, ninguno de estos países cumplen con la definición de comunismo y su compromiso con la abolición del capitalismo es discutible.​ La crítica del comunismo se puede dividir en dos grandes categorías: la que se ocupa de los principios y la teoría comunistas, y la que se ocupa de los aspectos prácticos de los Estados comunistas del siglo XX.​​​ (es)
  • Komunismoa sistema politiko, ekonomiko eta sozial bat da; hor, ondasunen eta, bereziki, ekoizpen-bideen jabetza (lurra, fabrikak...) komuna eta langileena da. Berdintasunean oinarritutako gizarte klaserik, dirurik eta estaturik gabeko gizarte bat du helburutzat. Kapitalismoaren eta liberalismo ekonomikoaren aurkako ideologia eta mugimendu politikotzat ere azaldu da komunismoa, bereziki langileen esplotazioaren aurka, eta hainbat herrialdetan diharduten alderdi komunistek sustatzen dute. Modu nominalean batzuetan, neurri handiagoan edo txikiagoan besteetan, komunismoa herrialde batzuetako sistema izan zen XX. mendean. Eragin handieneko herrialde komunista Sobietar Batasuna izan zen, 1922-1991 urte bitartean. Bigarren Mundu Gerra eta gero Europako hainbat herrialdek komunismoari ekin zioten, besteak beste Alemaniako Errepublika Demokratikoak, Poloniak, Hungariak, Txekoslovakiak, Jugoslaviak, Albaniak, Bulgariak eta Errumaniak. Herrialde horien komunismo garaia Sobiet Batasunarekin batera desagertu ziren. Egun ere badira euren burua komunistatzat jotzen duten erregimen politikoak, hala nola Txinako Herri Errepublikakoa, Ipar Koreakoa, Vietnamgoa, Laoskoa eta Kubakoa. (eu)
  • Le communisme (du latin communis – commun, universel) est initialement un ensemble de doctrines politiques, issues du socialisme et, pour la plupart, du marxisme, s'opposant au capitalisme et visant à l'instauration d'une société sans classes sociales, sans salariat et une mise en place d'une totale socialisation économique et démocratique des moyens de production. Plus spécialement, ce terme est associé au mouvement communiste international né après la Première Guerre mondiale, fruit d'une scission de la IIe Internationale provoquée par les bolcheviks. Il renvoie également, dans le contexte de la guerre froide, à une alliance géopolitique (Bloc communiste) dominée par l'Union soviétique, ainsi qu'à une forme de régime politique, dictatorial ou totalitaire, caractérisé par la position exclusive du Parti communiste, la surveillance et la pression constante des polices politiques sur toutes les structures institutionnelles, sociales et économiques ainsi que sur les simples citoyens ainsi que par une économie planifiée instituée par la collectivisation. Dans son sens d'origine, le communisme est une forme d'organisation sociale sans classes, sans État et sans monnaie, où les biens matériels seraient partagés. Au XIXe siècle, le mot « communisme » entre dans le vocabulaire du socialisme. Il se rattache en particulier à l'œuvre de Karl Marx et Friedrich Engels — qui le reprennent à leur compte en 1848 dans le Manifeste du parti communiste — et, plus largement, à l'école de pensée marxiste, qui prône la fin du capitalisme via la collectivisation des moyens de production. En 1917, les bolcheviks, dirigés par Lénine, prennent le pouvoir en Russie lors de la révolution d'Octobre. Cet évènement change radicalement le sens du mot communisme : il désigne désormais un mouvement politique international, né d'une scission du socialisme, et qui se reconnaît dans le courant révolutionnaire incarné par les bolcheviks comme dans l'interprétation du marxisme par Lénine. Le communisme se présente désormais comme la véritable expression politique du mouvement ouvrier, au détriment de la social-démocratie dont il est issu. Selon cette acception, le communisme constitue l'un des phénomènes les plus importants du XXe siècle, qui a pu être qualifié de « siècle du communisme » tant cette idéologie y a tenu un rôle moteur. Lénine et ses partisans créent en 1919 l'Internationale communiste (dite Troisième Internationale, ou Komintern) afin de regrouper à l'échelle internationale les partisans de la Russie soviétique. L'Union des républiques socialistes soviétiques (URSS), fondée en 1922 pour fédérer les territoires de l'ex-Empire russe, dirige via le Komintern les activités des partis communistes du monde entier : elle domine ainsi la mouvance communiste, malgré l'existence de courants dissidents. Après la mort de Lénine, Joseph Staline s'impose comme le maître absolu de l'URSS. En 1941, durant la Seconde Guerre mondiale, l'URSS est attaquée par l'Allemagne nazie, avec laquelle elle avait conclu un pacte deux ans plus tôt. Les troupes soviétiques jouent alors un rôle déterminant dans la défaite du nazisme. Après-guerre, l'URSS accède au rang de superpuissance : elle occupe militairement l'essentiel de l'Europe de l'Est, dont les pays deviennent des États communistes, formant le bloc de l'Est. La Chine bascule également dans le camp communiste en 1949. Le Rideau de fer qui sépare l'Europe et la progression spectaculaire du communisme amènent le monde à se diviser en « blocs » rivaux : la guerre froide oppose ainsi durant plusieurs décennies les pays communistes au « monde libre », au sein duquel les États-Unis constituent la superpuissance rivale de l'URSS. La Chine de Mao occupe quant à elle une place à part après la rupture sino-soviétique. À l'apogée de l'influence du communisme dans le monde, un quart de l'humanité vit dans des pays communistes. Dans les années 1980, l'URSS tente de remédier à ses difficultés économiques et politiques en lançant un mouvement de réformes, la perestroïka : mais ce processus aboutit à l'effondrement général des régimes communistes européens entre 1989 et 1991. Par la suite, bien qu'en net déclin, le communisme ne disparaît pas : si des partis anciennement communistes ont adopté d'autres identités, d'autres ont conservé leur nom et sont associés au pouvoir dans certains pays. À Cuba, au Viêt Nam, au Laos et en Corée du Nord, des pays communistes existent encore, sans se conformer à un mode de gouvernement unique. La république populaire de Chine, pays le plus peuplé de la planète, est toujours dirigée par un Parti communiste ; convertie à l'économie de marché, elle est aujourd'hui l'une des principales puissances mondiales. En tant que dictatures à parti unique, les régimes se réclamant du communisme se sont tous rendus coupables de violations des droits de l'homme ; certains, comme l'URSS sous Staline et la Chine sous Mao, ont commis des crimes de masse, le nombre de leurs victimes s'élevant à plusieurs millions de morts. Le bilan historique du communisme, qui englobe un ensemble de réalités très différentes les unes des autres, demeure cependant, du fait même de sa complexité, contrasté et polémique. Le communisme a fait l'objet de diverses approches historiographiques concurrentes, longtemps handicapées par la difficulté d'accès aux documents et par les contextes politiques nationaux et internationaux. La fin de la guerre froide et l'ouverture des archives du bloc de l'Est ont depuis bouleversé le champ des études sur le communisme, sans mettre fin à toutes les controverses autour du sujet. (fr)
  • Idé-eolaíocht agus fealsúnacht pholaitiúil is ea an cumannachas. Saghas sóisialachais atá ann agus é dírithe ar an gcóras caipitlíoch a chur de dhroim an tsaoil le réabhlóid fhoréigneach, murab ionann agus an sóisialachas daonlathach, atá ag iarraidh sochaí chothrom a thabhairt isteach trí leasuithe síochánta daonlathacha a chuirtear i gcrích de réir rialacha an pharlaiminteachais. Is é an tuiscint atá ag lucht leanúna an chumannachais ar an scéal, áfach, ná go bhfuil forás agus dul chun cinn na sochaí bunaithe ar chogadh na n-aicmí sóisialta, agus gur dual don chogadh seo dul chun géire de réir mar atá an réabhlóid ag druidim isteach linn. An sóisialaí daonlathach atá ag iarraidh saol níos fearr a chinntiú don lucht oibre trí chomhchainteanna leis an lucht rachmais, níl ach meas an fhealltóra aicme ag an gcumannaí air, nó níl sé ach ag coinneáil siar na réabhlóide a thiocfaidh chomh cinnte agus atá an Cháisc ar an Domhnach. (ga)
  • Komunisme (bahasa Latin: communis) adalah ideologi yang berkenaan dengan filsafat, politik, sosial, dan ekonomi yang tujuan utamanya menciptakan masyarakat dengan aturan sosial ekonomi berdasarkan kepemilikan bersama alat produksi dan tidak adanya kelas sosial, uang, dan negara. (in)
  • Il comunismo (dal francese communisme, derivato da commun "comune") è un'ideologia, intesa come sistema di valori, composta da un insieme di idee economiche, filosofiche, sociali e politiche mirante alla creazione di una società comunista, ovvero una società egualitaria caratterizzata dall'abolizione delle classi sociali, della proprietà privata dei mezzi di produzione, dalla completa emancipazione di tutti i cittadini, dalla partecipazione del popolo al governo e, progressivamente, dall'estinzione dello Stato. Il comunismo teorizzato per la prima volta nel XIX secolo dai due pensatori tedeschi Karl Marx e Friedrich Engels subì diverse trasformazioni e interpretazioni in base al tempo e al luogo in cui venne rielaborato o attuato. All'interno dello spettro comunista coesistono numerose correnti di pensiero come l'anarco-comunismo e il marxismo. A sua volta, da quest'ultima interpretazione dell'ideologia comunista ne derivano diverse altre, come il leninismo, il consiliarismo, il marxismo-leninismo, il trockismo, il maoismo, il comunismo cristiano e l'eurocomunismo. (it)
  • 공산주의(라틴어: Communismus, 독일어: Kommunismus, 러시아어: Коммунизм, 영어: Communism, 共産主義)는 사유 재산의 철폐와 생산수단의 공공 소유에 기반을 둔 경제·사회·정치 공동체 형성에 관한 사상 또는 이러한 사회 형성을 목표로 삼는 형식적·실질적 정치 운동에 관한 사상이다. 플라톤(Platon)의 『국가』를 통해서 알 수 있듯이, 본래 공산주의적 사고는 전근대 사회에도 존재했으며, 이후 유럽의 로마 가톨릭 사회에서 등장한 유토피아주의자의 만민 평등 사상 및 지상천국 운동을 뜻하는 경우도 있었으나, 오늘날에 통용되는 공산주의라는 의미는 카를 마르크스의 이론 전반에 관한 것을 뜻하며, 변증법·역사주의·유물론이 핵심 사고로 자리잡고 있다. 이 사상이 현실 정치에서 본격적인 운동으로 발전하게 된 시점은 19세기 유럽의 산업화 시기와 겹친다. 이 당시 유럽은 급속한 산업 발전에 따른 갖가지 사회병리현상을 겪고 있었는데, 공산주의는 이 현상을 해결하기 위해 주창되었다. 이후 수많은 사회주의 이론과 병립하여 공산주의는 거대한 종합 사상으로 성장하였다. 1871년 파리에서 코뮌 봉기의 형태로 최초의 사회주의 정부가 성립했으나, 존속 기간은 상당히 짧았다. 1917년에는 러시아의 공산주의자에 의해 10월 혁명이 일어났고, 그 결과 발발한 내전에서 공산주의자들이 승리하여 1922년 소비에트 사회주의 공화국 연방이 성립되었다. 이후 공산주의 운동은 주로 마르크스-레닌주의가 대표하는 운동으로 인식되었으며, 제2차 세계대전의 경로를 통하여 동유럽 및 아시아의 공산주의권이 성립하기 시작했다. 그러나, 1991년 소비에트 연방이 붕괴한 이후부터 공산주의 운동은 사실상 쇠퇴의 일로를 맞고 있다. (ko)
  • 共産主義(きょうさんしゅぎ、英: Communism、独: Kommunismus、露: Коммунизм、コミュニズム)とは、「主要な生産手段の所有・管理・運営を社会の手に移す生産手段の社会化」を実行しようとするマルクスやエンゲルスの思想。又は「能力に応じて働き、労働に応じて受けとる第一段階」である社会主義より段階の高い「能力に応じて働き、必要に応じて受けとる段階」を目指し、職業革命家からなる労働者階級の前衛政党による暴力革命とプロレタリア独裁を肯定し、国有化や経済の中央集権的計画化を行う思想。マルクス・レーニン主義とも言われた。ソ連崩壊まではレーニンが唱えた後者が国際的な「共産主義」の定説であり、マルクスレーニン主義の意味での共産主義に反発する社会主義者から社会民主主義、議会制民主主義と反共を唱える民主社会主義が生まれた。 前者の意味では『共産党宣言』において、「各人の自由な発展が、万人の自由な発展の条件である結合社会」で唱えられた政治や経済分野での思想や理論・社会運動・政治体制のひとつで、主要な生産手段を社会化することによって、「人間による人間の搾取を廃止し、社会から貧困をなくすとともに、経済の推進力を、利潤追求から人間の物質的精神的な生活の発展に求め、すべての人間の自由で全面的な成長・発達を目的とする」思想、運動、社会体制を意味する。主として最初に社会主義・共産主義思想を唱えたマルクスとエンゲルスによって体系付けられたものであり、彼らは「共産主義」と「社会主義」を同義として用いていた。 広義には共同体(コミュニティ)のための財産共有(私的財産禁止)を意味し、狭義には特にマルクス主義・ボリシェヴィズム・マルクス・レーニン主義などを指す(を参照)。当記事では広義の意味で記述する。 共産主義のシンボルには、社会主義と同様に赤色や赤旗が広く使用されている。また特にマルクス・レーニン主義系の共産主義を表すシンボルには赤い星や鎌と槌なども使用されている。 (ja)
  • Het communisme is een sociale, politieke en economische ideologie gericht op de verwezenlijking van een klasseloze en socialistische samenleving, gebaseerd op gemeenschappelijke eigendom van de productiemiddelen en met openbare instellingen, waarbij iedereen produceert naar vermogen en neemt naar behoefte (zoals verwoord door de Duitse filosoof en econoom Karl Marx (1818-1883) en industrieel- , sociaal wetenschapper, auteur en filosoof Friedrich Engels (1820-1895), die de belangrijkste pleitbezorger werd van wat hij zelf presenteerde als het "wetenschappelijk" communisme, waarvan de komst in zijn visie niet alleen voor het welzijn van de mensheid wenselijk zou zijn, doch tevens zelfs volgens een door hem geopperde wetmatigheid "historisch onvermijdelijk" was, onder meer verwoord in zijn geschrift Kritiek op het program van Gotha). Het woord communisme stamt af van het Latijnse communis, dat gemeenschappelijk en universeel betekent. (nl)
  • Kommunism (från franskan: communisme och ytterst av latin: communis, gemensam) är en grupp närbesläktade idéer om att produktionsmedlen i ett samhälle är gemensamt ägda och där sociala klasser, pengar, samt staten inte längre finns. Inom marxismen är det också benämningen på det tillstånd i samhällsutvecklingen där klasserna och staten upplösts och produktionsresultatet fördelas åt alla efter behov. Enligt marxismen har historien behövt gå igenom olika stadier, varvid kapitalismen, slavsamhället och feodalismen är några av dessa stadier. Den kommunistiska rörelsen kan ses som en del av den bredare socialistiska rörelsen. Kring ca 1860–1880 delades den socialistiska rörelsen i en socialdemokratisk gren (Ferdinand Lassalle och Eduard Bernstein), vilka ville uppnå socialism genom reformer och klassamarbete (av motståndarna även kallad revisionism), och en revolutionär, kommunistisk gren (Karl Marx, Friedrich Engels), där socialism skulle uppnås genom att de förtryckta klasserna tar makten genom revolution. (Se även frihetlig socialism). Beteckningen kommunism syftar ibland på den ideologiska position som formulerades av Vladimir Lenin och vidareutvecklades i olika riktningar av efterföljare som Lev Trotskij, Josef Stalin, Enver Hoxha och Mao Zedong. Det förekommer också att länder som kallat sig socialistiska benämns kommuniststater eftersom de haft ett styrande kommunistparti, exempelvis Kina och Sovjetunionen. Begreppet kommunism kan alltså både syfta på en ideologi, en politisk rörelse och ett samhällstadium inom marxistisk teori. (sv)
  • Komunizm (od łac. communis „wspólny, powszechny”) – polityczna i ekonomiczna ideologia klasyfikowana jako utopijna, której celem jest utworzenie społeczeństwa pozbawionego ucisku i wyzysku klasowego, opartego na braku własności prywatnej (w rozumieniu marksistowskim), kolektywnej własności środków produkcji i wspólnotowym podziale dóbr. W pismach Karola Marksa, Fryderyka Engelsa i innych teoretyków marksizmu, komunizm jest przyszłym ustrojem rozwiniętych społeczeństw, w którym wspólnota własności obejmować będzie przede wszystkim środki produkcji. Potocznie mianem komunizmu określa się też ustrój polityczny zaprowadzony w państwach, w których władzę zdobyły dyktatury i partie komunistyczne (zob. ZSRR i blok wschodni). Jako ideologia zaczął się tworzyć już od XV wieku, gdy przyjmował postać komunizmu utopijnego, który głosił hasła likwidacji nierówności społecznych i prywatnej własności. W XIX wieku narodziły się dwa warianty ideologii: wariant w wydaniu anarchistycznym, który głosił zniesienie instytucji państwa i kolektywizmu, oraz ten w wydaniu marksistowskim, oparty na Manifeście Komunistycznym z 1848 roku. Według marksistowskiego wariantu komunizmu, do osiągnięcia bezklasowego społeczeństwa dojść miało na drodze rewolucji. Założenia ideologii komunistycznej starał się wprowadzić w życie Włodzimierz Lenin, który stworzył odrębny nurt marksizmu zwany leninizmem. Nowy nurt ruchu komunistycznego przybrał postać partii komunistycznej zorganizowanej według zasady centralizmu demokratycznego. Rewolucja miała doprowadzić do budowy dyktatury proletariatu. Rosyjscy komuniści przejęli siłą w 1917 władzę w Rosji, skąd w 1920 r. narzucili ją Azerbejdżanowi, Armenii i Ukrainie, w 1921 r. Gruzji i Mongolii, w 1940 r. Litwie, Łotwie i Estonii, a po II wojnie światowej państwom satelickim w Europie Środkowo-Wschodniej. W 1949 r. Komunistyczna Partia Chin zwyciężyła w wojnie domowej z Kuomintangiem i utworzyła państwo, które od końca lat 50. XX wieku (rozłam radziecko-chiński), prowadziło politykę niezależną, a od końca lat 60. XX wieku politykę konfrontacyjną wobec ZSRR. Komuniści zdobyli również samodzielnie władzę w Korei Północnej (1949), Wietnamie (1954) i na Kubie (1959). Realizując program tzw. realnego socjalizmu utworzyli rządy charakteryzujące się monopolem władzy partii komunistycznej i upaństwowieniem gospodarki. Reżimy powołujące się na ideologię komunizmu spowodowały śmierć według różnych szacunków od 65 do około 94 milionów ludzi. (pl)
  • Коммуни́зм (от лат. commūnis «общий») — теоретический общественный и экономический строй, основанный на общественной собственности на средства производства, чем обеспечивается социальное равенство. Также «коммунизмом» часто называют крайне левую идеологию, которая провозглашает своей целью построение коммунистического общества. В этом контексте объединяются различные школы и течения, которые включают марксизм, социальный анархизм (анархо-коммунизм), а также близкие к ним политические идеологии. На практике такого строя никогда не существовало, однако термин «коммунистическое государство» применялся западной прессой к СССР и странам, объявившим себя или считавшимися социалистическими. Согласно работам основоположников марксизма, коммунизм предполагает наличие высокоразвитых производительных сил, отсутствие государства, денег и деления общества на социальные классы. Предполагается, что всё это станет возможным при распространении общественной собственности на средства производства, что позволит реализовать принцип «Каждый — по способностям, каждому — по потребностям!» Термин «первобытный коммунизм» используется для описания устройства доклассового племенного общества (в советской исторической терминологии — «первобытно-общинный строй»). (ru)
  • 共產主義(拉丁語:communismus)是一种共享經濟結合集體主義的政治思想,主張消滅生产资料私有制,並建立一個各盡所能、各取所需的生产资料公有制,進行集體生產,以階級鬥爭建立无阶级的社会。在此一體系下,土地和資本財產為人民共同所有,而且貨幣和國家都得到了廢除。 在科學社会主義(馬克思主义以及其各流派)的生產方式理論中,它在发展上分三个阶段: * 初级阶段是一個社會由原始邁向封建,再邁向資本主義。之後該社會在階級矛盾困境中覺醒開始社会主义,即没收私有生产资料为国有化并为公有制社会的起步铺垫基础; * 中期阶段是公有制社会战胜私有制世界的阶段。由于体现生產按比例協調發展的优势,馬克思稱為社會主義優越性,能够极大地吸引了私有制社会裏的广大中下层人民,使社會主義能够在私有制世界的包围圈里得到蔓延与扩展從而不断突破、战胜,最终公有制世界完全代替私有制世界; * 高级阶段是在社会主义更加稳定、拥有更高生产力的基础上开始步入社會主義后期阶段。生產方式理論的最後型態即是迈入共產主義社會阶段。当公有制世界得到持续稳定的发展后,共产自由世界形成雏形,那時世界上已經不再有阶级、国家和政府,政府的职能几乎被下放到社会的各领域里。通常所说的共产主义理想指最後的终极阶段,也就是共产主义的自由世界。 按照马克思主义理论(歷史唯物主義),资本主义必将为共產主义所取代,这是不以人们的意志为转移的社会发展的历史规律。在現實中私有財產的驅動力導致人們拼命生產超過自身所需的產品以賺取利潤,因此隨著工業革命後各種機械自動化生產所帶來的高生產力,長期而言經濟生產不斷膨脹下,所需的人力將愈來愈少,而資產則不斷累積在社會中。在私有財產制度下絕大多數人口將會失業,僅有少數人暴富而逐漸失去平衡,因此社會若想繼續和平發展就必須逐漸進入共產主義,从而將工作量和產品統籌分配給各工作人口。除了為興趣而自願長期工作的人之外,基本上多數人可減少許多工作時間后,每个人都有机会自我发展个人素质。不過共产主义思想在实行上,需要人人有高度发达的集体主义精神和許多先進科技基礎,而这就要求社会生产力达到充分的发展和极度的发达。 (zh)
  • Комуні́зм (від лат. communis та фр. communisme — спільний, загальний) — політична ідеологія, заснована на ідеї суспільства загальної рівності та свободи, суспільної власності на засоби виробництва та безгрошового перерозподілу майна. (uk)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 9209651 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 244961 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124644991 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:1a
  • Morgan (en)
dbp:1pp
  • 23323355 (xsd:integer)
dbp:1y
  • 2001 (xsd:integer)
dbp:2a
  • 2015 (xsd:integer)
  • Morgan (en)
dbp:align
  • right (en)
dbp:auto
  • 1 (xsd:integer)
dbp:d
  • Q6186 (en)
dbp:group
  • note (en)
dbp:name
  • fourth (en)
  • third (en)
dbp:q
  • Communism (en)
dbp:quote
  • "We want to achieve a new and better order of society: in this new and better society there must be neither rich nor poor; all will have to work. Not a handful of rich people, but all the working people must enjoy the fruits of their common labour. Machines and other improvements must serve to ease the work of all and not to enable a few to grow rich at the expense of millions and tens of millions of people. This new and better society is called socialist society. The teachings about this society are called 'socialism'." (en)
dbp:s
  • Communism (en)
dbp:source
  • Vladimir Lenin, To the Rural Poor (en)
dbp:v
  • y (en)
dbp:width
  • 35 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:wikt
  • Communism (en)
dcterms:isPartOf
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Komunisme (bahasa Latin: communis) adalah ideologi yang berkenaan dengan filsafat, politik, sosial, dan ekonomi yang tujuan utamanya menciptakan masyarakat dengan aturan sosial ekonomi berdasarkan kepemilikan bersama alat produksi dan tidak adanya kelas sosial, uang, dan negara. (in)
  • Комуні́зм (від лат. communis та фр. communisme — спільний, загальний) — політична ідеологія, заснована на ідеї суспільства загальної рівності та свободи, суспільної власності на засоби виробництва та безгрошового перерозподілу майна. (uk)
  • الشيوعية (بالروسية: коммунизм وبالإنجليزية: Communism مشتقة من اللاتينية: communis, common, universal) مصطلح يشير إلى مجموعة أفكار في التنظيم السياسي والمجتمعي مبنية على الملكية المشتركة لوسائل الإنتاج في الاقتصاد؛ تؤدي بحسب منظريها إلى إنهاء الطبقية الاجتماعية وإلى تغيّر مجتمعي يؤدي إلى انتفاء الحاجة للمال ومنظومة الدولة. وفي العلوم السياسية والاجتماعية هي أيدلوجيية اجتماعية اقتصادية سياسية وحركة هدفها الأساسي تأسيس مجتمع شيوعي بنظام اجتماعي اقتصادي مبني على الملكية المشتركة لوسائل الإنتاج في ظل غياب الطبقات المجتمعية والمال ومنظومة الدولة. (ar)
  • El comunisme és una pràctica social i una teoria que s'ha manifestat al llarg de la història en diversos corrents, pràctiques i filosofies, les quals basen les seves propostes d'organització social en la igualtat absoluta d'oportunitats per a tothom, l'eliminació de les jerarquies i l'apropiació col·lectiva o la no-propietat dels mitjans de producció.El comunisme no pretén abolir la propietat privada en general, sinó només la propietat burgesa, és a dir, tota aquella que suposi una explotació sobre la classe treballadora. (ca)
  • Komunismus (z latinského communis = „společný“) je politická ideologie požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. Její zastánci se nazývají komunisté. Dále se slovem komunismus označuje hypotetická komunistická společnost, a někdy i komunistický režim, tedy politický režim států ovládaných komunistickými stranami. (cs)
  • Ο κομμουνισμός ως έννοια σχετίζεται με μια μορφή κοινωνίας η οποία θα λειτουργεί αμεσοδημοκρατικά και αποκεντρωμένα, με σταδιακή απονέκρωση του κράτους και των κοινωνικών τάξεων. Ο κομμουνισμός θεωρείται η ανώτερη βαθμίδα εξέλιξης του σοσιαλισμού. Στον κομμουνισμό, η ύπαρξη του κράτους ως μηχανισμού παγίωσης της εξουσίας της άρχουσας τάξης, όπως και οι ίδιες οι κοινωνικές τάξεις είναι πλέον περιττά. Το ταξικό και εξουσιαστικό δίπολο όλων των προηγούμενων ταξικών κοινωνιών (άρχουσα τάξη και καταπιεζόμενες τάξεις) παύει να υφίσταται, ενώ η κοινωνία οργανώνεται πάνω στην βάση των ελεύθερα συνεταιρισμένων παραγωγών. (el)
  • Kommunismus (lateinisch communis ‚gemeinsam‘) ist ein um 1840 in Frankreich entstandener politisch-ideologischer Begriff mit mehreren Bedeutungen: * Er bezeichnet erstens gesellschaftstheoretische Utopien, die auf Ideen sozialer Gleichheit und Freiheit aller Gesellschaftsmitglieder, auf Gemeineigentum und kollektiver Problemlösung beruhen. * Zweitens steht der Begriff, im Wesentlichen gestützt auf Theorien von Karl Marx, Friedrich Engels und Wladimir Iljitsch Lenin, für ökonomische und politische Lehren mit dem Ziel, eine herrschaftsfreie und klassenlose Gesellschaft zu errichten. * Drittens werden damit Bewegungen und politische Parteien (vgl. Kommunistische Partei) bezeichnet, die das Ziel verfolgen, Gesellschaften zum Kommunismus zu überführen bzw. kommunistische Theorien praktisch u (de)
  • Komunismo estas teorio kaj sistemo de socia kaj politika organizo, kiu fariĝis grava forto en mondpolitiko dum la plej granda parto de la 20-a jarcento. Kiel politika movado, komunismo serĉis renvers(iĝ)i kapitalismon per laborista revolucio kaj establi sistemon en kiu la produktadrimedoj (kiel ekzemple fabrikoj) devus aparteni al la tuta loĝantaro anstataŭe esti privata posedaĵo de individuoj. La Komunismo kiel estas konata plejparte en la historio de la 20-a jarcento estas politikaj ideologio kaj movado, kiu de 1849 baziĝas sur marksismo. Unu el la celoj de komunismo estas forigi la privatan posedadon de produktiloj, finigi la sistemon de kapitalismo per alia sistemo. Anstataŭe, la produktiloj estu posedataj kolektive. Sistemo fondita sur la devizo "De ĉiu laŭ ties kapabloj, al ĉiu laŭ t (eo)
  • Communism (from Latin communis, 'common, universal') is a far-left sociopolitical, philosophical, and economic ideology and current within the socialist movement whose goal is the establishment of a communist society, a socioeconomic order centered around common ownership of the means of production, distribution, and exchange which allocates products to everyone in the society. Communist society also involves the absence of private property, social classes, money, and the state. Communists often seek a voluntary state of self-governance, but disagree on the means to this end. This reflects a distinction between a more libertarian approach of communization, revolutionary spontaneity, and workers' self-management, and a more vanguardist or communist party-driven approach through the developm (en)
  • El comunismo (del latín communis, "común, compartido")​ es un sistema político y un modo de organización socioeconómica, caracterizado por la propiedad en común de los medios de producción, así como por la inexistencia de clases sociales, del mercado y del Estado.​​​​​​ A lo largo del siglo XIX, los términos «comunismo» y «socialismo» se usaron como sinónimos.​ No fue sino hasta la Revolución Bolchevique que el vocablo socialismo llegó a referirse a la «primera fase» del modo de producción comunista.​ Tanto Karl Marx​ como Vladímir Lenin​ prevén los siguientes períodos o fases: (es)
  • Komunismoa sistema politiko, ekonomiko eta sozial bat da; hor, ondasunen eta, bereziki, ekoizpen-bideen jabetza (lurra, fabrikak...) komuna eta langileena da. Berdintasunean oinarritutako gizarte klaserik, dirurik eta estaturik gabeko gizarte bat du helburutzat. Kapitalismoaren eta liberalismo ekonomikoaren aurkako ideologia eta mugimendu politikotzat ere azaldu da komunismoa, bereziki langileen esplotazioaren aurka, eta hainbat herrialdetan diharduten alderdi komunistek sustatzen dute. (eu)
  • Idé-eolaíocht agus fealsúnacht pholaitiúil is ea an cumannachas. Saghas sóisialachais atá ann agus é dírithe ar an gcóras caipitlíoch a chur de dhroim an tsaoil le réabhlóid fhoréigneach, murab ionann agus an sóisialachas daonlathach, atá ag iarraidh sochaí chothrom a thabhairt isteach trí leasuithe síochánta daonlathacha a chuirtear i gcrích de réir rialacha an pharlaiminteachais. Is é an tuiscint atá ag lucht leanúna an chumannachais ar an scéal, áfach, ná go bhfuil forás agus dul chun cinn na sochaí bunaithe ar chogadh na n-aicmí sóisialta, agus gur dual don chogadh seo dul chun géire de réir mar atá an réabhlóid ag druidim isteach linn. An sóisialaí daonlathach atá ag iarraidh saol níos fearr a chinntiú don lucht oibre trí chomhchainteanna leis an lucht rachmais, níl ach meas an fheall (ga)
  • Le communisme (du latin communis – commun, universel) est initialement un ensemble de doctrines politiques, issues du socialisme et, pour la plupart, du marxisme, s'opposant au capitalisme et visant à l'instauration d'une société sans classes sociales, sans salariat et une mise en place d'une totale socialisation économique et démocratique des moyens de production. (fr)
  • 共産主義(きょうさんしゅぎ、英: Communism、独: Kommunismus、露: Коммунизм、コミュニズム)とは、「主要な生産手段の所有・管理・運営を社会の手に移す生産手段の社会化」を実行しようとするマルクスやエンゲルスの思想。又は「能力に応じて働き、労働に応じて受けとる第一段階」である社会主義より段階の高い「能力に応じて働き、必要に応じて受けとる段階」を目指し、職業革命家からなる労働者階級の前衛政党による暴力革命とプロレタリア独裁を肯定し、国有化や経済の中央集権的計画化を行う思想。マルクス・レーニン主義とも言われた。ソ連崩壊まではレーニンが唱えた後者が国際的な「共産主義」の定説であり、マルクスレーニン主義の意味での共産主義に反発する社会主義者から社会民主主義、議会制民主主義と反共を唱える民主社会主義が生まれた。 広義には共同体(コミュニティ)のための財産共有(私的財産禁止)を意味し、狭義には特にマルクス主義・ボリシェヴィズム・マルクス・レーニン主義などを指す(を参照)。当記事では広義の意味で記述する。 共産主義のシンボルには、社会主義と同様に赤色や赤旗が広く使用されている。また特にマルクス・レーニン主義系の共産主義を表すシンボルには赤い星や鎌と槌なども使用されている。 (ja)
  • 공산주의(라틴어: Communismus, 독일어: Kommunismus, 러시아어: Коммунизм, 영어: Communism, 共産主義)는 사유 재산의 철폐와 생산수단의 공공 소유에 기반을 둔 경제·사회·정치 공동체 형성에 관한 사상 또는 이러한 사회 형성을 목표로 삼는 형식적·실질적 정치 운동에 관한 사상이다. 플라톤(Platon)의 『국가』를 통해서 알 수 있듯이, 본래 공산주의적 사고는 전근대 사회에도 존재했으며, 이후 유럽의 로마 가톨릭 사회에서 등장한 유토피아주의자의 만민 평등 사상 및 지상천국 운동을 뜻하는 경우도 있었으나, 오늘날에 통용되는 공산주의라는 의미는 카를 마르크스의 이론 전반에 관한 것을 뜻하며, 변증법·역사주의·유물론이 핵심 사고로 자리잡고 있다. 이 사상이 현실 정치에서 본격적인 운동으로 발전하게 된 시점은 19세기 유럽의 산업화 시기와 겹친다. 이 당시 유럽은 급속한 산업 발전에 따른 갖가지 사회병리현상을 겪고 있었는데, 공산주의는 이 현상을 해결하기 위해 주창되었다. (ko)
  • Il comunismo (dal francese communisme, derivato da commun "comune") è un'ideologia, intesa come sistema di valori, composta da un insieme di idee economiche, filosofiche, sociali e politiche mirante alla creazione di una società comunista, ovvero una società egualitaria caratterizzata dall'abolizione delle classi sociali, della proprietà privata dei mezzi di produzione, dalla completa emancipazione di tutti i cittadini, dalla partecipazione del popolo al governo e, progressivamente, dall'estinzione dello Stato. (it)
  • Het communisme is een sociale, politieke en economische ideologie gericht op de verwezenlijking van een klasseloze en socialistische samenleving, gebaseerd op gemeenschappelijke eigendom van de productiemiddelen en met openbare instellingen, waarbij iedereen produceert naar vermogen en neemt naar behoefte (zoals verwoord door de Duitse filosoof en econoom Karl Marx (1818-1883) en industrieel- , sociaal wetenschapper, auteur en filosoof Friedrich Engels (1820-1895), die de belangrijkste pleitbezorger werd van wat hij zelf presenteerde als het "wetenschappelijk" communisme, waarvan de komst in zijn visie niet alleen voor het welzijn van de mensheid wenselijk zou zijn, doch tevens zelfs volgens een door hem geopperde wetmatigheid "historisch onvermijdelijk" was, onder meer verwoord in zijn ge (nl)
  • Komunizm (od łac. communis „wspólny, powszechny”) – polityczna i ekonomiczna ideologia klasyfikowana jako utopijna, której celem jest utworzenie społeczeństwa pozbawionego ucisku i wyzysku klasowego, opartego na braku własności prywatnej (w rozumieniu marksistowskim), kolektywnej własności środków produkcji i wspólnotowym podziale dóbr. W pismach Karola Marksa, Fryderyka Engelsa i innych teoretyków marksizmu, komunizm jest przyszłym ustrojem rozwiniętych społeczeństw, w którym wspólnota własności obejmować będzie przede wszystkim środki produkcji. Potocznie mianem komunizmu określa się też ustrój polityczny zaprowadzony w państwach, w których władzę zdobyły dyktatury i partie komunistyczne (zob. ZSRR i blok wschodni). (pl)
  • Kommunism (från franskan: communisme och ytterst av latin: communis, gemensam) är en grupp närbesläktade idéer om att produktionsmedlen i ett samhälle är gemensamt ägda och där sociala klasser, pengar, samt staten inte längre finns. Inom marxismen är det också benämningen på det tillstånd i samhällsutvecklingen där klasserna och staten upplösts och produktionsresultatet fördelas åt alla efter behov. Enligt marxismen har historien behövt gå igenom olika stadier, varvid kapitalismen, slavsamhället och feodalismen är några av dessa stadier. (sv)
  • 共產主義(拉丁語:communismus)是一种共享經濟結合集體主義的政治思想,主張消滅生产资料私有制,並建立一個各盡所能、各取所需的生产资料公有制,進行集體生產,以階級鬥爭建立无阶级的社会。在此一體系下,土地和資本財產為人民共同所有,而且貨幣和國家都得到了廢除。 在科學社会主義(馬克思主义以及其各流派)的生產方式理論中,它在发展上分三个阶段: * 初级阶段是一個社會由原始邁向封建,再邁向資本主義。之後該社會在階級矛盾困境中覺醒開始社会主义,即没收私有生产资料为国有化并为公有制社会的起步铺垫基础; * 中期阶段是公有制社会战胜私有制世界的阶段。由于体现生產按比例協調發展的优势,馬克思稱為社會主義優越性,能够极大地吸引了私有制社会裏的广大中下层人民,使社會主義能够在私有制世界的包围圈里得到蔓延与扩展從而不断突破、战胜,最终公有制世界完全代替私有制世界; * 高级阶段是在社会主义更加稳定、拥有更高生产力的基础上开始步入社會主義后期阶段。生產方式理論的最後型態即是迈入共產主義社會阶段。当公有制世界得到持续稳定的发展后,共产自由世界形成雏形,那時世界上已經不再有阶级、国家和政府,政府的职能几乎被下放到社会的各领域里。通常所说的共产主义理想指最後的终极阶段,也就是共产主义的自由世界。 (zh)
  • Коммуни́зм (от лат. commūnis «общий») — теоретический общественный и экономический строй, основанный на общественной собственности на средства производства, чем обеспечивается социальное равенство. Также «коммунизмом» часто называют крайне левую идеологию, которая провозглашает своей целью построение коммунистического общества. В этом контексте объединяются различные школы и течения, которые включают марксизм, социальный анархизм (анархо-коммунизм), а также близкие к ним политические идеологии. (ru)
rdfs:label
  • Communism (en)
  • شيوعية (ar)
  • Comunisme (ca)
  • Komunismus (cs)
  • Kommunismus (de)
  • Κομμουνισμός (el)
  • Komunismo (eo)
  • Comunismo (es)
  • Komunismo (eu)
  • Cumannachas (ga)
  • Komunisme (in)
  • Communisme (fr)
  • Comunismo (it)
  • 공산주의 (ko)
  • 共産主義 (ja)
  • Communisme (nl)
  • Komunizm (pl)
  • Comunismo (pt)
  • Коммунизм (ru)
  • Kommunism (sv)
  • 共产主义 (zh)
  • Комунізм (uk)
rdfs:seeAlso
owl:differentFrom
owl:sameAs
skos:exactMatch
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:academicDiscipline of
is dbo:country of
is dbo:ideology of
is dbo:knownFor of
is dbo:literaryGenre of
is dbo:mainInterest of
is dbo:movement of
is dbo:nonFictionSubject of
is dbo:occupation of
is dbo:opponent of
is dbo:party of
is dbo:person of
is dbo:philosophicalSchool of
is dbo:spouse of
is dbo:type of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:genre of
is dbp:ideology of
is dbp:knownFor of
is dbp:leaderName of
is dbp:mainInterests of
is dbp:mission of
is dbp:movement of
is dbp:opponents of
is dbp:political of
is dbp:politicalPosition of
is dbp:subject of
is dbp:subjects of
is dc:subject of
is rdfs:seeAlso of
is owl:differentFrom of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License