About: Phoneme

An Entity of Type: military unit, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

In phonology and linguistics, a phoneme (/ˈfoʊniːm/) is a unit of sound that can distinguish one word from another in a particular language. For example, in most dialects of English, with the notable exception of the West Midlands and the north-west of England, the sound patterns /sɪn/ (sin) and /sɪŋ/ (sing) are two separate words that are distinguished by the substitution of one phoneme, /n/, for another phoneme, /ŋ/. Two words like this that differ in meaning through the contrast of a single phoneme form a minimal pair. If, in another language, any two sequences differing only by pronunciation of the final sounds [n] or [ŋ] are perceived as being the same in meaning, then these two sounds are interpreted as phonetic variants of a single phoneme in that language.

Property Value
dbo:abstract
  • El fonema (del grec φώνημα, 'so de la veu') és l'abstracció del so, és a dir, la realització ideal d'un so sense tenir en compte com es pronuncia realment en un context concret. Cada llengua té un nombre finit de fonemes, que actuen com a unitats mínimes per distingir significats entre paraules. Així, en català, la S sorda /s/ i la S sonora /z/ són fonemes, puix que destrien, per exemple, els mots rosa (flor) i rossa (de cabells clars), mentre que, en castellà, aquesta distinció és una simple variant, i no pas un fonema. Els fonemes es poden transcriure emprant l'alfabet fonètic internacional (API, per la seva sigla en anglès) i constitueixen l'objecte d'estudi principal de la fonètica, una de les branques de la filologia. Els fonemes no són sons amb entitat física, sinó abstraccions mentals o formals dels sons de la parla. En aquest sentit, un fonema pot ser representat per una família o classe d'equivalència de sons (tècnicament anomenats fons), que els parlants associen a un so específic durant la producció o la percepció de la parla. Així, per exemple, en català, el fonema /d/ [+obstruent, +alveolar, +sonor] pot ser articulat com a oclusiva [d] a principi de paraula o després de nasal o pausa llarga, però és pronunciat com una consonant aproximant [δ] entre vocals o entre vocal i líquida. Així, /dada/ es pronuncia [daδa], on el primer i el tercer sons difereixen en el grau d'obstrucció, encara que són semblants en una sèrie de trets, els propis del fonema. (ca)
  • الصويت أو الوحدة الصوتية أو الصوت اللغوي أو الفونيم (بالإنجليزية: Phoneme)‏ هو في اللسانيات النطقية، أصغر وحدة أساسية في الدراسة الصوتية الحديثة لأية لغة بشرية يُميز بها المعنى، ومما عليه إجماع الباحثين أنه ليس للفونيم ـ وباستثناء الوظيفة أو القيمة الصوتية ـ أية قيمة أو وظيفة أخـرى يؤديها، ذلك أن المستوى الصوتي كما يرى مارتيني ((تخلو عناصره من المعنى))لذلك يمكن تعريف الصوت اللغوي بأنه أصغر وحدة صوتية تستعمل في بناء الكلام، وتؤثر فيه، بحيث لا يمكن استبدالها بفونيم آخر دون تغير في المعنى، لذا قد يحمل الصوت اللغوي الواحد عدة تأديات في لغة واحدة، قد تشكل هذه التأديات فونيمات مختلفة في لغات أخرى.ومن ذلك ـ على سبيل التمثيل في العربية ـ حرفُ الهجاء «ص» يتميَّزُ عـن حرف الهجاء «س» في كلمتين «صارَ» و«سارَ» فيكون صوت الصاد متمايزا عن صوت السِّين لأن اختلاف الكلمتين في المعنى يرجع إلى هذا الاختلاف بين صوتي الحرفين، فالصاد والسين في العربية فونيمان مختلفان، في حين أن هذاين الصوتين (الصاد والسين) يعتبران في الفرنسية والإنجليزية فونيما واحدا. (ar)
  • Foném je nejmenší součást zvukové stránky řeči, která má v konkrétním jazyce rozlišovací funkci. Každý jazyk má vlastní sadu fonémů, proto dva odlišné zvuky, dvě hlásky, mohou v některých jazycích mít navzájem stejnou funkci a v jiných ne – podle toho, jestli tvoří stejný foném, nebo ne. Fonémy se zabývá věda fonologie, hláskami fonetika. (cs)
  • Τα φωνήματα αποτελούν τα ελάχιστα στοιχεία/μονάδες μίας γλώσσας, που παρέχουν διακριτική/διαφοροποιητική λειτουργία στο φωνητικό επίπεδο, για το νόημα του γλωσσικού ήχου.Η επιστήμη που ασχολείται με τη μελέτη των φωνημάτων μίας συγκεκριμένης γλώσσας, και ειδικότερα με τους γλωσσικούς ήχους που έχουν διακριτική/διαφοροποιητική λειτουργία στο γλωσσικό νόημα, είναι η φωνολογία (phonology). Αν τα μορφήματα είναι οι μονάδες της πρώτης άρθρωσης της γλώσσας, τα φωνήματα είναι οι μονάδες της δεύτερης άρθρωσης. Δεν είναι φορείς σημασίας αλλά χρησιμεύουν στο να διαφοροποιούν σημασιολογικά τις μονάδες της πρώτης άρθρωσης, δηλαδή τα μορφήματα. Αν π.χ. στη λέξη «πόνος» ['ponos] αντικαταστήσουμε το αρχικό [p] με το [m] θα προκύψει λέξη με διαφορετική σημασία, «μόνος». Σε αυτή την περίπτωση, οι δύο φθόγγοι έχουν «διακριτική λειτουργία» και αντιπροσωπεύουν δύο διαφορετικά φωνήματα. (el)
  • En parolata lingvo, fonemo estas baza, teoria unuo de sono kiu povas distingi vortojn (t.e. ŝanĝi unu fonemon en vorto povas produkti alian vorton). Fonemo povas signifi kategorie multajn fonetike similajn aŭ fonologie interrilatajn sonojn (la rilato povas ne esti tiel fonetike evidenta, kiu estas unu el la problemoj de ĉi tiu koncepta skemo). Depende de la lingvo kaj la uzata alfabeto, fonemo povas esti skribata ĉiam konforme kun unu litero (kiel en Esperanto); tamen, ekzistas multaj esceptoj al tiu regulo — vidu ĉi-poste Ortografiojn. La sonoj [p] kaj [b] estas fonemoj de Esperanto ĉar estas vortoj kiel /paro/ kaj /baro/ kiuj havas diferencajn signifojn kaj iliaj prononcoj estas diferencaj nur rilata al tiuj du sonoj (tamen, en mandarena kaj araba lingvoj la sonojn [p] kaj [b] (jam ne fonemoj) estas perceptataj kiel prononclokaj variantoj de la sama fonemo). El struktura vidpunkto, la fonemo apartenas al la lingvo, dum la sono apartenas al la parolo. La vorto , por ekzemplo, konsistas el kvar fonemoj (/k/, /i/, /s/, /o/). Al tiu vorto korespondas ankaŭ en la parolo, nome konkreta agado, kvar sonoj, al kiuj la fonologio nomas alofonoj, kaj tiuj lastaj povas varii laŭ la individuo kiu prononcas ĝin. La fundamenta distingo de la konceptoj "fonemo" kaj "alofono" estas en tio ke la unua psika montro de la neŭtraligo (modelo) de la dua kiu fariĝas en la parolo. Tiel se anstataŭ la prononco de "kiso" kun pura /k/ oni prononcas kun iu /k/ iom proksima al /g/ aŭ al /ĥ/ nenio ŝanĝiĝas se vere ĝi ne fariĝas pura /g/ aŭ /ĥ/. En la lasta okazo ĉar ne ekzistas en Esperanto la vorto "ĥiso" ne eblas konfuzo. En la unua okazo ĉar ja ekzistas en Esperanto la vorto "giso" eblas konfuzo, pro kio oni devas klarigi al kiu fonemo oni alproksimiĝu. Du vortoj, kiuj diferencas inter si per nur unu fonemo, kiel "sama" kaj "sana", estas minimuma duo. (eo)
  • Ein Phonem (selten: Fonem) (von altgriechisch φωνή phōnḗ, deutsch ‚Laut‘, ‚Ton‘, ‚Stimme‘, ‚Sprache‘) ist die abstrakte Klasse aller Laute (Phone), die in einer gesprochenen Sprache die gleiche bedeutungsunterscheidende (distinktive) Funktion haben. * Beispiel: Das vordere, gerollte und das hintere, nicht oder jedenfalls weniger deutlich gerollte r sind zwei unterschiedliche Phone (Laute), die im Deutschen aber keinen Bedeutungsunterschied zwischen Wörtern ausmachen und daher nur Varianten (Allophone) des einen Phonems /r/ sind. Konkret: Manche Personen sprechen den ersten Laut des Farbworts „rot“ mit dem deutlich gerollten (vorderen, alveolaren – ​[⁠r⁠]​), andere mit dem nicht oder jedenfalls weniger deutlich gerollten (hinteren, uvularen – ​[⁠ʁ⁠]​) r aus; jeder Hörer versteht darunter das gleiche Wort „rot“. Anders ist es, wenn man statt eines der möglichen r-Laute den Laut ​[⁠t⁠]​ verwendet: man erhält statt des Wortes „rot“ ein ganz anderes Wort: „tot“. Die beiden r-Laute gehören zu ein und demselben Phonem /r/, der genannte t-Laut zu einem anderen Phonem, nämlich /t/. Das Phonem kann somit als die kleinste bedeutungsunterscheidende Einheit des Lautsystems einer Sprache definiert werden. Das Phonem ist nicht allein durch seinen Klang definiert, sondern durch seine Funktion. Phoneme sind somit Untersuchungsgegenstand der Phonologie, während die Einheiten der Phonetik (als Klangereignisse) Phone genannt werden. Beide sind zu unterscheiden von Graphemen, den kleinsten funktionstragenden graphischen Einheiten eines Schriftsystems (die auch in Alphabetschriften nicht immer genau einem Phon oder Phonem entsprechen). (de)
  • Fonologian eta hizkuntzalaritzan, fonema (antzinako grekeraz: φώνημα [fónēma], giza-soinua, egindako hotsa) hizkuntza batek dituen soinuen adierazpena da. Fonemak, espresio mailako unitateak izanik ere, ez dira entzuten, ezta ikusten ere. Hizkuntza bera hitz egiten dutenen burutan existitzen diren imajina akustikoak dira. Fonema hizkuntzaren esparrukoa eta soinua edo hotsa hizketaren esparrukoa izan arren, bi elementuak estuki lotuta daude eta termino zehatz baten baldintzatzen dute. Hitz baten soinuak alofonoak dira. Alofonoak fonema batek dituen soinu ezberdinak dira. Fonemak bi kategoria handitan banatzen dira: ( dagozkienak) eta ( dagozkienak). Fonemak adierazteko erabiltzen diren ikurrak sarritan Nazioarteko Alfabeto Fonetikotik (NAF edo IPA, International Phonetic Alphabet) hartzen dira eta edo artean (/ /) adierazi behar dira. (eu)
  • En phonologie, domaine de la linguistique, un phonème est la plus petite unité discrète (ou distinctive, c'est-à-dire permettant de distinguer des mots les uns des autres) que l'on puisse isoler par segmentation dans la chaîne parlée. Un phonème est en réalité une entité abstraite, qui peut correspondre à plusieurs sons. Il est en effet susceptible d'être prononcé de façon différente selon les locuteurs ou selon sa position et son environnement au sein du mot (voir allophone) : les phones sont les différentes réalisations d'un phonème. Par exemple, [ʁ] dans croc [kʁo] et [ʀ] dans gros [ɡʀo] sont deux phones différents du même phonème /r/. On transcrit traditionnellement les phonèmes par des lettres placées entre des barres obliques : /a/, /t/, /ʁ/, etc., selon la règle « un phonème égale un symbole ». (fr)
  • Un fonema (del griego antiguo φώνημα fónēma 'voz humana, sonido de la voz') es una unidad sonora que puede distinguir una palabra de otra en un lenguaje dado. Es decir, es la articulación mínima de un sonido vocálico o consonántico.​ Por otra parte, los fonemas son unidades teóricas básicas postuladas para estudiar el nivel fónico-fonológico de una lengua humana. Es decir, un fonema es cada una de las unidades segmentales postuladas para un que dé cuenta de los sonidos de una lengua. En los sonidos consonánticos de acuerdo con el punto de articulación podemos encontrar: labiales, labiodentales, coronales, interdentales, dentales, alveolares, postalveolares, retroflejas, palatales, velares, uvulares, faríngeas y glotales. Sin embargo, es difícil encontrar lenguas que usen simultáneamente todos estos puntos de articulación. Respecto al modo de articulación se tienen oclusivas, fricativas, africadas y aproximantes. Entre los criterios para decidir qué constituye o no un fonema se requiere que exista una función distintiva: son sonidos del habla que permiten distinguir palabras en una lengua.​ Así, los sonidos [p] y [b] son fonemas del español porque existen palabras como /pata/ y /bata/ que tienen significado distinto y su pronunciación solo difiere en relación con esos dos sonidos (sin embargo, en mandarín los sonidos [p] y [b] son percibidos como variantes posicionales del mismo fonema). Desde un punto de vista estructural, el fonema pertenece a la lengua, mientras que el sonido pertenece al habla. La palabra <casa>, por ejemplo, consta de cuatro fonemas (/k/, /a/, /s/, /a/). A esta misma palabra también corresponden en el habla, acto concreto, cuatro sonidos, a los que la fonología denominará alófonos, y estos últimos pueden variar según el sujeto que lo pronuncie. La distinción fundamental de los conceptos fonema y alófono, está en que el primero es una huella psíquica de la neutralización (un modelo) del segundo que se efectúa en el habla. (es)
  • Is éard is fóinéim ann na ceann de na fuaimeanna a chloistear mar an fhuaim chéanna. Sampla ón nGaeilge: Cé gur fuaimeanna nó dhifriúla iad [tʲ] agus [ʧ], cloistear mar an fhóinéim chéanna iad. Sin é, is féidir ceachtar díobh a úsáid agus ní athraítear brí an fhocail. I ndáiríre, is minic an scéal ag brath ar áit na fóinéime san fhocal, cé acu allafón a úsáidtear. Bheadh an focal intuigthe dá mbainfí leas as an allafón "mícheart", ach bheadh sé níos deacra le fuaimniú, nó ní bheadh blas nádúrtha dúchasach air. (ga)
  • In phonology and linguistics, a phoneme (/ˈfoʊniːm/) is a unit of sound that can distinguish one word from another in a particular language. For example, in most dialects of English, with the notable exception of the West Midlands and the north-west of England, the sound patterns /sɪn/ (sin) and /sɪŋ/ (sing) are two separate words that are distinguished by the substitution of one phoneme, /n/, for another phoneme, /ŋ/. Two words like this that differ in meaning through the contrast of a single phoneme form a minimal pair. If, in another language, any two sequences differing only by pronunciation of the final sounds [n] or [ŋ] are perceived as being the same in meaning, then these two sounds are interpreted as phonetic variants of a single phoneme in that language. Phonemes that are established by the use of minimal pairs, such as tap vs tab or pat vs bat, are written between slashes: /p/, /b/. To show pronunciation, linguists use square brackets: [pʰ] (indicating an aspirated p in pat). There are differing views as to exactly what phonemes are and how a given language should be analyzed in phonemic (or phonematic) terms. However, a phoneme is generally regarded as an abstraction of a set (or equivalence class) of speech sounds (phones) that are perceived as equivalent to each other in a given language. For example, the English k sounds in the words kill and skill are not identical (as described ), but they are distributional variants of a single phoneme /k/. Speech sounds that differ but do not create a meaningful change in the word are known as allophones of the same phoneme. Allophonic variation may be conditioned, in which case a certain phoneme is realized as a certain allophone in particular phonological environments, or it may otherwise be free, and may vary by speaker or by dialect. Therefore, phonemes are often considered to constitute an abstract underlying representation for segments of words, while speech sounds make up the corresponding phonetic realization, or the surface form. (en)
  • Fonem sebuah istilah linguistik dalam sebuah bahasa yang masih bisa menunjukkan perbedaan makna. Fonem berbentuk bunyi. Misalkan dalam bahasa Indonesia bunyi [k] dan [g] merupakan dua fonem yang berbeda, misalkan dalam kata "cagar" dan "cakar". Tetapi dalam bahasa Arab hal ini tidaklah begitu. Dalam bahasa Arab hanya ada fonem /k/. (in)
  • 音素(おんそ、英: phoneme)とは、言語学・音韻論において、音声学的な違いはどうであれ、心理的な実在として、母語話者にとって同じと感じられ、また意味を区別する働きをする音声上の最小単位となる音韻的単位を指す。 (ja)
  • ( 불교에서의 음소(音素)에 대해서는 문신 (불교) 문서를 참고하십시오.) 낱소리 또는 음소(Phoneme, 音素)는 소리내는 언어의 낱말을 구분시켜주는 이론적인 낱낱의 소리이다. 즉, 한 낱말에서 음소가 바뀌면 그 낱말 자체가 다른 뜻이 될 수 있다는 것이다. 음소 하나로 구분되는 두 낱말을 최소 대립쌍(minimal pair)이라 한다. 예를 들어 ‘물’, ‘불’, ‘뿔’, ‘풀’은 ㅁ, ㅂ, ㅃ, ㅍ을 구분짓는 최소 대립쌍이다. 음소는 여러 가지 자질을 지니며, 음소의 차이를 가져오는 자질의 차이를 변별 자질(distinctive features)이라고 한다. 자질의 유무는 +/- 기호를 통해 표기한다. (ko)
  • Un fonema è un'unità linguistica dotata di , ossia una unità che può produrre variazioni di significato se scambiata con un'altra unità: ad esempio, la differenza di significato tra l'italiano tetto e detto è il risultato dello scambio tra il fonema /t/ e il fonema /d/. Viceversa, tutte le realizzazioni della erre, compresa la cosiddetta "erre francese" ([ʁ], fricativa uvulare sonora), concorrono in italiano a veicolare lo stesso significato, cioè /r/ (non c'è insomma differenza di significato tra la resa [ʁoma] e [roma]). [ʁ] e [r] sono foni e precisamente allofoni del fonema /r/. Il fonema è, quindi, un'astrazione mentale, che categorizza singole realizzazioni articolatorie (i foni) secondo un unico significato. I foni individuano la "qualità sonora delle parole", ma in quanto permettono di distinguere una parola da ogni altra essi hanno un carattere astratto e una funzione distintiva. Intesi in tal modo sono indicati come "fonemi". Nelle lingue con alfabeti fonematici, ossia quegli alfabeti con corrispondenza grafema-fonema, le lettere dell'alfabeto sono la rappresentazione o trascrizione grafica di suoni (detti foni). Non sempre vi è corrispondenza univoca tra i foni e i grafemi (le lettere), l'inglese ne è un ottimo esempio. Anche in italiano, il cui alfabeto rappresenta apparentemente con ogni lettera un suono della lingua parlata, è caratterizzato da convenzioni del tutto arbitrarie: il grafema non deve essere letto come una serie di tre suoni; trattasi invece di un trigramma che corrisponde alla laterale palatale. Secondo lo strutturalismo i fonemi rappresentano le unità minime di seconda articolazione, ossia le unità linguistiche più piccole e senza significato proprio, ma che combinate possono produrre unità aventi significato e funzione grammaticale propria, dette monemi o "unità di prima articolazione". Se prendiamo, ad esempio, la parola italiana parlo, la prima articolazione individua gli elementi parl e o. A questo livello vengono combinati significati. Al livello di seconda articolazione vengono combinati suoni: le unità della stessa parola sono dunque /p/, /a/, /r/, /l/ e /o/. La disciplina che individua e studia i fonemi si chiama fonologia. I fonemi sono unità astratte: queste unità hanno come realizzazione i foni. (it)
  • Een foneem (van Oudgrieks φωνή, phōnḗ, geluid, toon, stem, taal) is een verzameling klanken die alle dezelfde betekenisonderscheidende functie hebben. Zo wordt bijvoorbeeld een r door verschillende sprekers verschillend uitgesproken, maar daarmee is steeds het zelfde foneem /r/ bedoeld. In verschillende talen kan eenzelfde foneem door verschillende letters of combinaties daarvan worden weergegeven. (nl)
  • Fonem – podstawowa jednostka struktury fonologicznej mowy. Jest różnorodnie definiowany, ale zwykle o jego wyróżnianiu ma decydować rozróżnianie dzięki niemu znaczenia wyrazów. Fonem jest pojęciem abstrakcyjnym, realizowanym w rzeczywistej mowie przez głoski. Różne głoski będące realizacjami jednego fonemu to alofony. W literaturze językoznawczej przyjęto konwencję, w której fonemy zapisywane są między tworzącymi nawias ukośnikami, np. /t/, a alofony, czyli rzeczywiste głoski w nawiasach kwadratowych, np. [t]. W różnych teoriach językoznawczych zarówno sam termin fonem, jak i pojęcie podstawowej jednostki fonologicznej były definiowane w różny sposób. Rozbudowany system pojęć związanych z fonemem funkcjonował w strukturalizmie, podczas gdy w modelach generatywnych reprezentacja fonemiczna została zastąpiona przez reprezentację fonologiczną. Jedno z ujęć przedstawia fonem jako grupę podobnych do siebie głosek, która jest odróżnialna od pozostałych grup. Za psychologicznym i abstrakcyjnym ujęciem fonemu przemawia fakt, że użytkownicy języka zwykle nie zdają sobie sprawy ze zróżnicowania allofonów, które wymawiają, i są przeświadczeni, że są to te same głoski. Jest to związane również z pismem alfabetycznym, gdzie zwykle jedna litera odpowiada kilku podobnym głoskom, z reguły będącym allofonami jednego fonemu. Przykładowo w polskim alfabecie istnieją odrębne litery dla fonemów /t/ i /d/, nie ma natomiast zróżnicowania w piśmie dla głoski d wymawianej zębowo czy dziąsłowo. Tymczasem fonemy intuicyjnie bywają kojarzone z grafemami. Cechy odróżniające od siebie fonemy nazywane są cechami dystynktywnymi, a różnica charakteryzująca te cechy nazywana jest opozycją. Ponieważ fonem jest bytem abstrakcyjnym realizowanym przez zbiór allofonów, nie można go wymówić, gdyż wymagałoby to równoczesnego wymówienia wielu głosek naraz. Oprócz zestawów fonemów typowych dla danego języka mogą pojawić się w nim, na skutek procesów fonemy rezerwowe (potencjalne). Za taki fonem w języku polskim może być w niektórych modelach fonologicznych uznana szwa, nieuznawana za fonem typowy dla tego języka, ale pojawiająca się w nim w mowie szybkiej. (pl)
  • Ett fonem, eller segmentalt fonem, är en betydelseskiljande fon (även kallade språkljud) som formar språket. Olika ord är uppbyggda av olika fonem; byter man ut fonemet /g/ i 'glass' mot /k/ så ändras betydelsen och man får ordet 'klass'. Ett fonem brukar därför anges som det talade språkets minsta betydelseskiljande enhet. Segmentala fonem delas normalt in i vokaler och konsonanter. Fonem tecknas genom att man skriver snedstreck kring dem (till exempel /a/, /p/ och /h/). Man tar reda på om två ljud tillhör samma fonem eller två olika fonem genom att använda sig av minimala ordpar. Läran om fonem kallas fonologi, och hur de sätts samman kallas fonotax. Ett språkligt särdrag på fonetisk nivå sägs vara fonematiskt om det har en direkt inverkan på kontextens betydelse. I praktiken betyder detta att man kan finna ett minimalt ordpar som detekterar särdraget. I svenskan är accent exempel på ett särdrag som är fonematiskt, vilket det inte är i till exempel engelskan, medan aspiration är ett exempel på ett särdrag som inte är fonematiskt i svenskan, vilket det däremot är i kinesiskan. Läran om fonem kallas fonologi, vilket inte ska förväxlas med fonetik. (sv)
  • Em linguística, um fonema é a menor unidade sonora (fonológica) de uma língua. São sons que, articulados e combinados, constituem as sílabas, as palavras e a frase, na comunicação oral. A fonologia é a ciência que estuda as funções dos fonemas na língua. (pt)
  • Фоне́ма (др.-греч. φώνημα «звук») — минимальная смыслоразличительная единица языка. Фонема не имеет самостоятельного лексического или грамматического значения, но служит для различения и отождествления значимых единиц языка (морфем и слов): * при замене одной фонемы на другую получится другое слово (<д>ом — <т>ом); * при изменении порядка следования фонем также получится другое слово (<сон> — <нос>); * при удалении фонемы также получится другое слово (т<р>он — тон). Для обозначения звука, когда он рассматривается со стороны фонологической, пользуются термином фонема. Термин «фонема» в близком современному смысле ввели работавшие в Казани польско-российские лингвисты Н. В. Крушевский и И. А. Бодуэн де Куртенэ (после ранней смерти Крушевского Бодуэн де Куртенэ указывал на его приоритет). Фонема соответствует нескольким звукам речи.Например в словах шест, и шесть фонема для е реализуется различными звуками, эти звуки соответствуют одной фонеме в русском языке, но во французском это разные фонемы.Более того, достаточно точный анализ может показать, что один человек никогда не произносит одинаково один и тот же звук (например, ударный [а́]). Однако пока все эти варианты произношения позволяют правильно опознавать и различать слова, звук [а́] во всех его вариантах будет являться реализацией одной и той же фонемы <а>. Фонема — объект изучения фонологии. Это понятие играет важную роль при решении таких практических задач, как разработка алфавитов, принципов орфографии и т. п. Минимальная единица жестовых языков ранее называлась хиремой. (ru)
  • Фоне́ма — найменша неподільна звукова структурно-семантична мовна одиниця, що здатна виконувати деякі функції у мовленні.Зокрема фонема творить, розділяє і розпізнає морфеми, слова, їхні форми в мовному потоці. (uk)
  • 音位(英語:Phoneme)又譯音素,是人類语言中能够区别意义的最小聲音单位,是音位學分析的基礎概念。一個字或詞可由一至數個音節組成,一個音節可由一至數個「音段」(元音、輔音等)組成。音位與音段很類似,然而音位的基本定義是要能區分語義,如果兩個聲音所代表是同一個詞彙、同樣的意義,則異音可被視為同一個音位;反過來說,一個詞的任何一個音位若被換成別的,那麼它就不再是原來的那個詞,意義也會隨之改變。有意義的詞都可由音位組成,然而代換其中任何音位卻不能保證產生有意義的詞,也有可能變成無意義的一串音。每個語言都有自己的一組音位,這也就是這個語言的語音系統,音位可用來研究某個特定語言中如何將音組合成詞。音位有時被譯為「音素」,然而音素一詞在中文裡的用法較為混亂,不一定都是指音位。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 22980 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 45001 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124113534 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Foném je nejmenší součást zvukové stránky řeči, která má v konkrétním jazyce rozlišovací funkci. Každý jazyk má vlastní sadu fonémů, proto dva odlišné zvuky, dvě hlásky, mohou v některých jazycích mít navzájem stejnou funkci a v jiných ne – podle toho, jestli tvoří stejný foném, nebo ne. Fonémy se zabývá věda fonologie, hláskami fonetika. (cs)
  • Is éard is fóinéim ann na ceann de na fuaimeanna a chloistear mar an fhuaim chéanna. Sampla ón nGaeilge: Cé gur fuaimeanna nó dhifriúla iad [tʲ] agus [ʧ], cloistear mar an fhóinéim chéanna iad. Sin é, is féidir ceachtar díobh a úsáid agus ní athraítear brí an fhocail. I ndáiríre, is minic an scéal ag brath ar áit na fóinéime san fhocal, cé acu allafón a úsáidtear. Bheadh an focal intuigthe dá mbainfí leas as an allafón "mícheart", ach bheadh sé níos deacra le fuaimniú, nó ní bheadh blas nádúrtha dúchasach air. (ga)
  • Fonem sebuah istilah linguistik dalam sebuah bahasa yang masih bisa menunjukkan perbedaan makna. Fonem berbentuk bunyi. Misalkan dalam bahasa Indonesia bunyi [k] dan [g] merupakan dua fonem yang berbeda, misalkan dalam kata "cagar" dan "cakar". Tetapi dalam bahasa Arab hal ini tidaklah begitu. Dalam bahasa Arab hanya ada fonem /k/. (in)
  • 音素(おんそ、英: phoneme)とは、言語学・音韻論において、音声学的な違いはどうであれ、心理的な実在として、母語話者にとって同じと感じられ、また意味を区別する働きをする音声上の最小単位となる音韻的単位を指す。 (ja)
  • ( 불교에서의 음소(音素)에 대해서는 문신 (불교) 문서를 참고하십시오.) 낱소리 또는 음소(Phoneme, 音素)는 소리내는 언어의 낱말을 구분시켜주는 이론적인 낱낱의 소리이다. 즉, 한 낱말에서 음소가 바뀌면 그 낱말 자체가 다른 뜻이 될 수 있다는 것이다. 음소 하나로 구분되는 두 낱말을 최소 대립쌍(minimal pair)이라 한다. 예를 들어 ‘물’, ‘불’, ‘뿔’, ‘풀’은 ㅁ, ㅂ, ㅃ, ㅍ을 구분짓는 최소 대립쌍이다. 음소는 여러 가지 자질을 지니며, 음소의 차이를 가져오는 자질의 차이를 변별 자질(distinctive features)이라고 한다. 자질의 유무는 +/- 기호를 통해 표기한다. (ko)
  • Een foneem (van Oudgrieks φωνή, phōnḗ, geluid, toon, stem, taal) is een verzameling klanken die alle dezelfde betekenisonderscheidende functie hebben. Zo wordt bijvoorbeeld een r door verschillende sprekers verschillend uitgesproken, maar daarmee is steeds het zelfde foneem /r/ bedoeld. In verschillende talen kan eenzelfde foneem door verschillende letters of combinaties daarvan worden weergegeven. (nl)
  • Em linguística, um fonema é a menor unidade sonora (fonológica) de uma língua. São sons que, articulados e combinados, constituem as sílabas, as palavras e a frase, na comunicação oral. A fonologia é a ciência que estuda as funções dos fonemas na língua. (pt)
  • Фоне́ма — найменша неподільна звукова структурно-семантична мовна одиниця, що здатна виконувати деякі функції у мовленні.Зокрема фонема творить, розділяє і розпізнає морфеми, слова, їхні форми в мовному потоці. (uk)
  • 音位(英語:Phoneme)又譯音素,是人類语言中能够区别意义的最小聲音单位,是音位學分析的基礎概念。一個字或詞可由一至數個音節組成,一個音節可由一至數個「音段」(元音、輔音等)組成。音位與音段很類似,然而音位的基本定義是要能區分語義,如果兩個聲音所代表是同一個詞彙、同樣的意義,則異音可被視為同一個音位;反過來說,一個詞的任何一個音位若被換成別的,那麼它就不再是原來的那個詞,意義也會隨之改變。有意義的詞都可由音位組成,然而代換其中任何音位卻不能保證產生有意義的詞,也有可能變成無意義的一串音。每個語言都有自己的一組音位,這也就是這個語言的語音系統,音位可用來研究某個特定語言中如何將音組合成詞。音位有時被譯為「音素」,然而音素一詞在中文裡的用法較為混亂,不一定都是指音位。 (zh)
  • الصويت أو الوحدة الصوتية أو الصوت اللغوي أو الفونيم (بالإنجليزية: Phoneme)‏ هو في اللسانيات النطقية، أصغر وحدة أساسية في الدراسة الصوتية الحديثة لأية لغة بشرية يُميز بها المعنى، ومما عليه إجماع الباحثين أنه ليس للفونيم ـ وباستثناء الوظيفة أو القيمة الصوتية ـ أية قيمة أو وظيفة أخـرى يؤديها، ذلك أن المستوى الصوتي كما يرى مارتيني ((تخلو عناصره من المعنى))لذلك يمكن تعريف الصوت اللغوي بأنه أصغر وحدة صوتية تستعمل في بناء الكلام، وتؤثر فيه، بحيث لا يمكن استبدالها بفونيم آخر دون تغير في المعنى، لذا قد يحمل الصوت اللغوي الواحد عدة تأديات في لغة واحدة، قد تشكل هذه التأديات فونيمات مختلفة في لغات أخرى.ومن ذلك ـ على سبيل التمثيل في العربية ـ حرفُ الهجاء «ص» يتميَّزُ عـن حرف الهجاء «س» في كلمتين «صارَ» و«سارَ» فيكون صوت الصاد متمايزا عن صوت السِّين لأن اختلاف الكلمتين في المعنى يرجع إلى هذا الاختلاف بي (ar)
  • El fonema (del grec φώνημα, 'so de la veu') és l'abstracció del so, és a dir, la realització ideal d'un so sense tenir en compte com es pronuncia realment en un context concret. Cada llengua té un nombre finit de fonemes, que actuen com a unitats mínimes per distingir significats entre paraules. Així, en català, la S sorda /s/ i la S sonora /z/ són fonemes, puix que destrien, per exemple, els mots rosa (flor) i rossa (de cabells clars), mentre que, en castellà, aquesta distinció és una simple variant, i no pas un fonema. Els fonemes es poden transcriure emprant l'alfabet fonètic internacional (API, per la seva sigla en anglès) i constitueixen l'objecte d'estudi principal de la fonètica, una de les branques de la filologia. (ca)
  • Τα φωνήματα αποτελούν τα ελάχιστα στοιχεία/μονάδες μίας γλώσσας, που παρέχουν διακριτική/διαφοροποιητική λειτουργία στο φωνητικό επίπεδο, για το νόημα του γλωσσικού ήχου.Η επιστήμη που ασχολείται με τη μελέτη των φωνημάτων μίας συγκεκριμένης γλώσσας, και ειδικότερα με τους γλωσσικούς ήχους που έχουν διακριτική/διαφοροποιητική λειτουργία στο γλωσσικό νόημα, είναι η φωνολογία (phonology). Αν τα μορφήματα είναι οι μονάδες της πρώτης άρθρωσης της γλώσσας, τα φωνήματα είναι οι μονάδες της δεύτερης άρθρωσης. Δεν είναι φορείς σημασίας αλλά χρησιμεύουν στο να διαφοροποιούν σημασιολογικά τις μονάδες της πρώτης άρθρωσης, δηλαδή τα μορφήματα. Αν π.χ. στη λέξη «πόνος» ['ponos] αντικαταστήσουμε το αρχικό [p] με το [m] θα προκύψει λέξη με διαφορετική σημασία, «μόνος». Σε αυτή την περίπτωση, οι δύο φθόγγ (el)
  • En parolata lingvo, fonemo estas baza, teoria unuo de sono kiu povas distingi vortojn (t.e. ŝanĝi unu fonemon en vorto povas produkti alian vorton). Fonemo povas signifi kategorie multajn fonetike similajn aŭ fonologie interrilatajn sonojn (la rilato povas ne esti tiel fonetike evidenta, kiu estas unu el la problemoj de ĉi tiu koncepta skemo). Du vortoj, kiuj diferencas inter si per nur unu fonemo, kiel "sama" kaj "sana", estas minimuma duo. (eo)
  • Ein Phonem (selten: Fonem) (von altgriechisch φωνή phōnḗ, deutsch ‚Laut‘, ‚Ton‘, ‚Stimme‘, ‚Sprache‘) ist die abstrakte Klasse aller Laute (Phone), die in einer gesprochenen Sprache die gleiche bedeutungsunterscheidende (distinktive) Funktion haben. (de)
  • Fonologian eta hizkuntzalaritzan, fonema (antzinako grekeraz: φώνημα [fónēma], giza-soinua, egindako hotsa) hizkuntza batek dituen soinuen adierazpena da. Fonemak, espresio mailako unitateak izanik ere, ez dira entzuten, ezta ikusten ere. Hizkuntza bera hitz egiten dutenen burutan existitzen diren imajina akustikoak dira. Fonema hizkuntzaren esparrukoa eta soinua edo hotsa hizketaren esparrukoa izan arren, bi elementuak estuki lotuta daude eta termino zehatz baten baldintzatzen dute. Hitz baten soinuak alofonoak dira. Alofonoak fonema batek dituen soinu ezberdinak dira. Fonemak bi kategoria handitan banatzen dira: ( dagozkienak) eta ( dagozkienak). Fonemak adierazteko erabiltzen diren ikurrak sarritan Nazioarteko Alfabeto Fonetikotik (NAF edo IPA, International Phonetic Alphabet) hartze (eu)
  • Un fonema (del griego antiguo φώνημα fónēma 'voz humana, sonido de la voz') es una unidad sonora que puede distinguir una palabra de otra en un lenguaje dado. Es decir, es la articulación mínima de un sonido vocálico o consonántico.​ Por otra parte, los fonemas son unidades teóricas básicas postuladas para estudiar el nivel fónico-fonológico de una lengua humana. Es decir, un fonema es cada una de las unidades segmentales postuladas para un que dé cuenta de los sonidos de una lengua. (es)
  • In phonology and linguistics, a phoneme (/ˈfoʊniːm/) is a unit of sound that can distinguish one word from another in a particular language. For example, in most dialects of English, with the notable exception of the West Midlands and the north-west of England, the sound patterns /sɪn/ (sin) and /sɪŋ/ (sing) are two separate words that are distinguished by the substitution of one phoneme, /n/, for another phoneme, /ŋ/. Two words like this that differ in meaning through the contrast of a single phoneme form a minimal pair. If, in another language, any two sequences differing only by pronunciation of the final sounds [n] or [ŋ] are perceived as being the same in meaning, then these two sounds are interpreted as phonetic variants of a single phoneme in that language. (en)
  • En phonologie, domaine de la linguistique, un phonème est la plus petite unité discrète (ou distinctive, c'est-à-dire permettant de distinguer des mots les uns des autres) que l'on puisse isoler par segmentation dans la chaîne parlée. Un phonème est en réalité une entité abstraite, qui peut correspondre à plusieurs sons. Il est en effet susceptible d'être prononcé de façon différente selon les locuteurs ou selon sa position et son environnement au sein du mot (voir allophone) : les phones sont les différentes réalisations d'un phonème. Par exemple, [ʁ] dans croc [kʁo] et [ʀ] dans gros [ɡʀo] sont deux phones différents du même phonème /r/. On transcrit traditionnellement les phonèmes par des lettres placées entre des barres obliques : /a/, /t/, /ʁ/, etc., selon la règle « un phonème égale u (fr)
  • Un fonema è un'unità linguistica dotata di , ossia una unità che può produrre variazioni di significato se scambiata con un'altra unità: ad esempio, la differenza di significato tra l'italiano tetto e detto è il risultato dello scambio tra il fonema /t/ e il fonema /d/. Viceversa, tutte le realizzazioni della erre, compresa la cosiddetta "erre francese" ([ʁ], fricativa uvulare sonora), concorrono in italiano a veicolare lo stesso significato, cioè /r/ (non c'è insomma differenza di significato tra la resa [ʁoma] e [roma]). [ʁ] e [r] sono foni e precisamente allofoni del fonema /r/. Il fonema è, quindi, un'astrazione mentale, che categorizza singole realizzazioni articolatorie (i foni) secondo un unico significato. (it)
  • Fonem – podstawowa jednostka struktury fonologicznej mowy. Jest różnorodnie definiowany, ale zwykle o jego wyróżnianiu ma decydować rozróżnianie dzięki niemu znaczenia wyrazów. Fonem jest pojęciem abstrakcyjnym, realizowanym w rzeczywistej mowie przez głoski. Różne głoski będące realizacjami jednego fonemu to alofony. W literaturze językoznawczej przyjęto konwencję, w której fonemy zapisywane są między tworzącymi nawias ukośnikami, np. /t/, a alofony, czyli rzeczywiste głoski w nawiasach kwadratowych, np. [t]. (pl)
  • Фоне́ма (др.-греч. φώνημα «звук») — минимальная смыслоразличительная единица языка. Фонема не имеет самостоятельного лексического или грамматического значения, но служит для различения и отождествления значимых единиц языка (морфем и слов): * при замене одной фонемы на другую получится другое слово (<д>ом — <т>ом); * при изменении порядка следования фонем также получится другое слово (<сон> — <нос>); * при удалении фонемы также получится другое слово (т<р>он — тон). Для обозначения звука, когда он рассматривается со стороны фонологической, пользуются термином фонема. (ru)
  • Ett fonem, eller segmentalt fonem, är en betydelseskiljande fon (även kallade språkljud) som formar språket. Olika ord är uppbyggda av olika fonem; byter man ut fonemet /g/ i 'glass' mot /k/ så ändras betydelsen och man får ordet 'klass'. Ett fonem brukar därför anges som det talade språkets minsta betydelseskiljande enhet. Segmentala fonem delas normalt in i vokaler och konsonanter. Fonem tecknas genom att man skriver snedstreck kring dem (till exempel /a/, /p/ och /h/). Man tar reda på om två ljud tillhör samma fonem eller två olika fonem genom att använda sig av minimala ordpar. Läran om fonem kallas fonologi, och hur de sätts samman kallas fonotax. (sv)
rdfs:label
  • صوت لغوي (ar)
  • Fonema (ca)
  • Foném (cs)
  • Phonem (de)
  • Φώνημα (el)
  • Fonemo (eo)
  • Fonema (es)
  • Fonema (eu)
  • Fóinéim (ga)
  • Fonem (in)
  • Phonème (fr)
  • Fonema (it)
  • 음소 (ko)
  • Foneem (nl)
  • 音素 (ja)
  • Phoneme (en)
  • Fonem (pl)
  • Fonema (pt)
  • Fonem (sv)
  • Фонема (ru)
  • Фонема (uk)
  • 音位 (zh)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:notableIdea of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is gold:hypernym of
is owl:differentFrom of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License