An Entity of Type: Thing, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Before 1933, homosexual acts were illegal in Germany under Paragraph 175 of the German Criminal Code. The law was not consistently enforced, however, and a thriving gay culture existed in German cities. After the Nazi takeover in 1933, the first homosexual movement's infrastructure of clubs, organizations, and publications was shut down. After the Röhm purge in 1934, persecuting homosexuals became a priority of the Nazi police state. A 1935 revision of Paragraph 175 made it easier to bring criminal charges for homosexual acts, leading to a large increase in arrests and convictions. Persecution peaked in the years prior to World War II and was extended to areas annexed by Germany, including Austria, the Czech lands, and Alsace–Lorraine.

Property Value
dbo:abstract
  • La persecució dels homosexuals a l'Alemanya nazi es va fonamentar principalment sobre la premissa que l'homosexualitat era incompatible amb la ideologia nacionalsocialista perquè els homosexuals no es reproduïen i per tant no perpetuaven la raça ària. L'homosexualitat constituïa una de les proves de degeneració racial que, a més, es transmetia per vici d'uns individus a uns altres; per això les autoritats havien de posar tots els mitjans al seu abast per evitar la seva extensió. El Frankfurter Engel (àngel de Frankfurt) va ser el primer monument d'Alemanya en memòria dels homosexuals perseguits pel nazisme i, posteriorment, pel paràgraf 175 del codi penal alemany. Com el seu nom indica el monument és l'estàtua d'un àngel subjectant una banda. L'obra va ser el primer monument commemoratiu de les víctimes homosexuals de l'holocaust a Alemanya. Els següents en ser erigits a Alemanya van ser el Triangle rosa de Colònia (1995) i el Monument als homosexuals perseguits pel nazisme de Berlín (2008). A la base de l'estàtua hi ha una inscripció en alemany que diu: "Els homes i dones homosexuals van ser perseguits i assassinats durant el règim nacionalsocialista. La matança va ser ocultada i negada, menyspreant i condemnant als supervivents. Per això els recordem i als homes que estimen altres homes i les dones que estimen altres dones que sovint encara segueixen sent perseguits. Frankfurt del Main. Desembre 1994." La inscripció al·ludeix al fet que els homosexuals no només van ser perseguits durant el règim nazi, sinó que l'article 175 va seguir vigent i no es va reformar la prohibició respecte a les pràctiques homosexuals entre adults fins a 1973, servint per condemnar fins i tot als supervivents dels camps de concentració. Fins que va ser derogat completament el 1994. Això va causar que els homosexuals no poguessin fer durant anys cap reclamació i fossin l'últim grup de víctimes a ser oficialment reconegut. (ca)
  • كان كل من المثليين والمثليات عند صعود أدولف هتلر وحزب العمال الألماني الاشتراكي الوطني (الحزب النازي) في ألمانيا، من المجموعات العديدة التي استهدفها النازيون، وكانوا في نهاية المطاف من بين ضحايا المحرقة. حُظرت منظمات المثليين وأُحرقت الكتب العلمية حول المثلية الجنسية والجنسانية بشكل عام (مثل تلك الصادرة عن معهد العلوم الجنسية، التي يديرها منظّم حملات حقوق المثليين اليهودي ماغنوس هيرشفلد) اعتبارًا من عام 1933، وقُتل المثليون داخل الحزب النازي نفسه. أصبح مجتمع المثليين النابض بالحياة في ألمانيا ذلك الوقت مكبوتًا بشدة، إذ جمعت الغيستابو قوائم المثليين جنسيًا، وأُرغموا إلى الامتثال جنسيًا لـ «المعيار الألماني». أُغلقت نوادي المثليين، إذ لم يعد مسموحًا للمثليين الاختلاط مع بعضهم البعض بشكل علني. تراجع المثليون في ألمانيا النازية عن القيام بالممارسات مثلية الجنس أو انخرطوا في علاقات غيرية لتغطية هوياتهم الحقيقية، في الوقت الذي هاجر فيه بعض الرجال المثليين الذين لم يُرسَلوا إلى المعسكرات إلى بر الأمان. قُبض على ما يقدر بمئة ألف رجلٍ معروفين كمثليين جنسيا بين عامي 1933 و1945، وحوكم خمسون ألف شخصٍ منهم بشكل رسمي. جمعت الشرطة قائمةً من المشتبه بأنهم مثليين بعد تعذيب مثليين وإجبارهم على تحديد المثليين الآخرين. قضى معظم هؤلاء الرجال وقتًا في السجون النظامية، وكان ما يقدر بخمسة آلافٍ إلى خمسة عشر ألفًا من المحكوم عليهم، مسجونين في معسكرات الاعتقال النازية. من غير الواضح كيف مات الذين تراوح عددهم من خمسة آلافٍ إلى خمسة عشر ألفًا في المعسكرات، لكن يعتقد الباحث الرائد روديغر لوتمان أنه يُحتمل أن وصل معدل وفيات المثليين في معسكرات الاعتقال إلى 60%. عانى المثليون جنسيًا في المخيمات درجة غير عادية من القسوة من قبل آسريهم، بما في ذلك استخدامهم في تمرين الرماية في ميادين الرماية. استُخدم مثليو الجنس أيضا كمادة للتجارب الطبية النازية، إذ حاول العلماء العثور على «علاجٍ» للمثلية الجنسية. تشمل هذه التقديرات الأفراد الذين وقع الاختيار عليهم لميولهم الجنسية فقط، في الوقت الذي أُرسل فيه العديد من الأفراد الآخرين إلى المخيمات، بناءً على الخلفية الإثنية أو الدينية دون الحاجة إلى مبررات أخرى. أُجريت دراسة صغيرة لتقدير عدد المثليين اليهود الذين ماتوا في المخيمات. لم تعترف معظم البلدان بمعاملة المثليين في معسكرات الاعتقال، بل أُعيد اعتقال بعض الرجال وسجنهم بناءً على أدلة عُثر عليها خلال سنوات ألمانيا النازية. لم تبدأ الحكومات في الاعتراف بهذا الجزء حتى ثمانينيات القرن العشرين، ولم تعتذر الحكومة الألمانية من مجتمع المثليين حتى عام 2002. اعتمد البرلمان الأوروبي قرارًا بشأن المحرقة تضمن اضطهاد المثليين في عام 2005. كُلّف بإقامة نصب تذكارية حول العالم، بما في ذلك النصب التذكاري للمثليين الذين تعرضوا للاضطهاد من قبل النازيين في برلين، لإحياء ذكرى الضحايا المثليين في ألمانيا النازية. استعادت العديد من الحركات مثل مشروع الصمت يساوي الموت، رمز المثلث الوردي لدعم حقوق المثليين والوعي بالإيدز والقضايا ذات الصلة. (ar)
  • V nacistickém Německu v letech 1933 až 1945 byli homosexuálové (lesby v menší míře) pronásledováni a tisíce homosexuálů bylo uvězněno v nacistických koncentračních táborech. Počínaje rokem 1933 byly homosexuální organizace zakázány, vědecké knihy o homosexualitě a lidské sexualitě obecně byly spáleny. Gestapo sestavilo seznamy homosexuálů a gay klubů. Někteří homosexuálové emigrovali, zatímco jiní ustoupili od homosexuálních praktik nebo vstoupili do heterosexuálních vztahů, aby skryli svou identitu. V letech 1933 až 1945 bylo kvůli homosexualitě odhadem zatčeno 100 000 mužů, z nichž asi 50 000 bylo oficiálně odsouzeno. Většina z těchto mužů sloužila v běžných věznicích. Odhadem 5 000 až 15 000 odsouzených bylo uvězněno v nacistických koncentračních táborech. Přední vědec Rüdiger Lautmann tvrdí, že úmrtnost homosexuálů v koncentračních táborech mohla dosahovat až 60%. Věznitelé byli v táborech vůči homosexuálům neobvykle krutí, včetně toho, že je využívali jako terč na střelnicích. Homosexuálové byli navíc využíváni jako subjekty nacistických lékařských experimentů, protože se vědci snažili najít „lék“ na homosexualitu. V roce 2002 se německá vláda omluvila homosexuální komunitě za pronásledování homosexuálů nacistickou vládou. V roce 2005 Evropský parlament přijal usnesení o holocaustu, které zahrnovalo pronásledování homosexuálů. Památníky homosexuálním obětem nacismu byly postaveny po celém světě. Několik hnutí, jako je projekt (Ticho = smrt), užívá symbol růžového trojúhelníku na podporu práv homosexuálů, povědomí o AIDS a souvisejících otázek. (cs)
  • Homosexualität in der Zeit des Nationalsozialismus ist ein Thema der Geschichtswissenschaft, das sich mit der Geschichte der Homosexualität im Deutschen Reich (1933–1945) befasst, insbesondere mit der Diskriminierung und Verfolgung in dieser Zeit. (de)
  • Με το κίνημα του Διαφωτισμού στη Δυτική Ευρώπη αρχίζει να πνέει ένας, πολύ ασθενικός στην αρχή, άνεμος περισσότερης ελευθερίας. Ως συνέπεια αυτού του κινήματος κοινωνικού φιλελευθερισμού καταργείται σε αρκετές ευρωπαϊκές χώρες η ποινή του θανάτου και αποποινικοποιούνται οι ομοφυλοφιλικές σχέσεις, όπως στη Γαλλία του 19ου αιώνα και στη Βαυαρία. Αντίθετα, στην Πρωσσία και στη Γερμανική Αυτοκρατορία (Δεύτερο Γερμανικό Ράιχ) που δημιουργήθηκε υπό την ηγεσία της, ο Ποινικός Νόμος του 1871 απαγόρευε ρητά "τις μη σύμφωνες με τη φύση σεξουαλικές πράξεις, συμπεριλαμβανομένων και αυτών που διαπράττονται μεταξύ ατόμων άρρενος φύλου και μεταξύ ανθρώπου και ζώων". Οι πράξεις αυτές "τιμωρούνται με φυλάκιση και απώλεια πολιτικών δικαιωμάτων". Το άρθρο 175 του Ποινικού Κώδικα του Ράιχ προέβλεπε συγκεκριμένα: "1. Άρρην ο οποίος ενδίδει εις ποινικώς κολάσιμον συμπεριφορά με άλλον άρρενα ή επιτρέπει εις τον εαυτόν του να λάβει μέρος εις τοιαύτην δραστηριότητα, τιμωρείται με φυλάκισιν. 2. Εάν εις των συμμετεχόντων είναι κάτω της ηλικίας των είκοσι ενός ετών και το αδίκημα δεν υπήρξε ιδιαζόντως βαρύ, το δικαστήριο μπορεί να τον απαλλάξει από την ποινήν της φυλακίσεως." Ο "πρύτανις" των δικαιωμάτων των ομοφυλοφίλων υπήρξε ο (ομοφυλόφιλος) Γερμανός δικηγόρος Καρλ Χάινριχ Ούλριχς (Karl Heinrich Ulrichs), ο οποίος είχε σεξουαλικά παρενοχληθεί από τον εκπαιδευτή του στην ιππασία όταν ήταν μόλις 14 ετών. Ο Ούλριχς δεν απέδωσε την ομοφυλοφιλία του στη σεξουαλική παρενόχληση της εφηβικής του ηλικίας, αλλά διατύπωσε τη θεωρία του "τρίτου φύλου": Οι άρρενες ομοφυλόφιλοι είναι, στην πραγματικότητα, ψυχές γυναικών παγιδευμένες σε ανδρικό σώμα, ενώ το αντίστροφο εξηγεί γιατί υφίστανται και γυναίκες ομοφυλόφιλες. Εφόσον, κατά συνέπεια, η ομοφυλοφιλία είναι μια έμφυτη συμπεριφορά, το Κράτος οφείλει να την αποποινικοποιήσει. Το κίνημα του Ούλριχς συν τω χρόνω απέκτησε υποστηρικτές, όχι αποκλειστικά ομοφυλόφιλους. Όταν ο Ούλριχς πέθανε το 1895, το κίνημά του διασπάσθηκε: Μια ομάδα ακολούθησε τον διάδοχό του Μάγκνους Χίρσφελντ (Magnus Hirschfeld), ο οποίος ίδρυσε αρχικά την "Επιστημονική Ανθρωπιστική Επιτροπή" το 1897 και αργότερα το "Ινστιτούτο Σεξουαλικών Μελετών" στο Βερολίνο. Η άλλη ομάδα ακολούθησε τον Άντολφ Μπραντ (Adolf Brand), εκδότη του πρώτου περιοδικού για ομοφυλόφιλους "Der Eigene" (Ο Ιδιαίτερος). Το 1902 ο Μπραντ, μαζί με τους Μπένεντικτ Φρίντλαντερ (Benedict Friedlander) και Βίλχελμ Γιάντσεν (Wilhelm Janzen) δημιούργησαν την "Κοινότητα των Ιδιαίτερων" (Gemeinschaft der Eigenen). Η διαίρεση του κινήματος οφειλόταν σε αυτή καθαυτή τη θεωρία του Ούλριχς, την οποία απεδέχονταν οι υποστηρικτές του Χίρσφελντ, ενώ για τους υποστηρικτές του Μπραντ αποτελούσε προσβολή. Κοινός τόπος, όμως, και των δύο κινημάτων ήταν η ενημέρωση του ευρέως κοινού και η κατάργηση του άρθρου 175. Με το τέλος του Α΄ Παγκοσμίου Πολέμου και την εγκαθίδρυση της Δημοκρατίας της Βαϊμάρης δημιουργήθηκε ένα πιο φιλελεύθερο κλίμα στη χώρα και το καθεστώς, αν και δεν κατάργησε το άρθρο 175, ούτε το εφάρμοσε, ούτε φρόντισε να το ενισχύσει, όπως έκανε το Αυτοκρατορικό καθεστώς. Ως συνέπεια, αυξήθηκαν τα μπαρ και οι τόποι συνάντησης ομοφυλόφιλων, η κυκλοφορία βιβλίων, κινηματογραφικών ταινιών και περιοδικών σχετικών με τους ομοφυλόφιλους, ενώ η ομοφυλοφιλία εκδηλωνόταν περισσότερο ανοιχτά και αποτελούσε όλο και περισσότερο ελεύθερο θέμα συζήτησης. (el)
  • Post kiam Adolf Hitler kaj la Nacisocialisma Germana Laborista Partio (la Nazia Partio) gajnis potencon en Germanio, viroj, kiuj seksumis kun viroj, kaj lesbaninoj estis inter la pluraj grupoj celitaj de la Nazioj kaj finfine estis inter la . Komencante en 1933, gejaj organizoj estis forbaritaj, akademiaj libroj pri samseksemo kaj sekseco ĝenerale (ekzemple tiuj de la Institut für Sexualwissenschaft, gvidata de la juda gej-rajta aktivisto Magnus Hirschfeld) estis , kaj samseksemuloj en la Nazia Partio mem estis murditaj. Gestapo kompilis listojn de samseksemuloj, kiuj estis devigitaj sekse konformiĝi al la "Germana normo." Samseksemuloj devis porti rozkoloran triangulon sur la brusto, simila al la devigata al judoj. Oni taksis, ke inter 1933 kaj 1945, 100 000 gejaj viroj estis arestitaj kiel samseksemuloj, de kiuj 50 000 estis oficiale kondamnitaj. Centoj da Eŭropaj samseksemaj viroj vivantaj sub la okupado de la Nazioj estis kastritaj laŭ ordono de kortumo. La difino de samseksemo en Germanio ne temis pri seksa orientiĝo sed pri ĉia formo de seksumo inter viroj, do ambaŭseksemuloj estis rigardataj kiel samseksemuloj. La plimulto el tiuj viroj pasigis sian kondamnon en regularaj prizonoj, kaj oni taksas, ke de 5 000 ĝis 15 000 el tiuj kondamnitoj estis malliberigitaj en Naziaj koncentrejoj. Ne estas klare kiom el la 5 000 ĝis 15 000 finfine pereiĝis en la koncentrejoj, sed la eminenta fakulo Rüdiger Lautmann kredas, ke la mort-ofteco de samseksemuloj en koncentrejoj eble estis tiom multa kiom 60 elcento. La Nazioj traktis samseksemulojn en la koncentrejoj nekutime kruele. La persekutado de lesbaninoj, rigardataj kiel minacoj kontraŭ ŝtataj valoroj, ĝenerale okazis forme de seksperforto. Post la milito, la mistraktado de samseksemuloj en koncentrejoj estis neagoskata de la plimulto da landoj, kaj multaj viroj eĉ estis rearestitaj kaj malliberigitaj surbaze de evidenteco, trovita dum la Naziaj jaroj. Nur en la 1980-aj jaroj registaroj komencis agnoski la epizodon, kaj nur en 2002 la pardonpetis al la . Tiu ĉi periodo ankoraŭ incitas polemikon, tamen. En 2005, la Eŭropa Parlamento adoptis rezolucion pri la Holokaŭsto, kiu inkludis la . (eo)
  • La persecución de los homosexuales en la Alemania nazi es considerado como uno de los episodios más graves en la larga historia de discriminación y violencia hacia las minorías sexuales. Antes de 1933, las relaciones homosexuales eran ilegales en Alemania bajo el artículo 175 del código penal alemán, sin embargo, la ley no se aplicaba de manera estricta y existía una próspera cultura gay en las ciudades alemanas. Cuando los nazis ascendieron al poder el año 1933, se cerró la infraestructura de los clubes y organizaciones del primer movimiento homosexual, y sus publicaciones se suspendieron. Tras la «noche de los cuchillos largos» en 1934, el Estado policial aumentó su hostilidad hacia este grupo. En 1935, una revisión del artículo 175 facilitó que se presentaran cargos penales por actos homosexuales, lo que llevó a un aumento en los arrestos y condenas. La persecución alcanzó su punto máximo en los años previos a la Segunda Guerra Mundial y se extendió a todo el territorio anexado por los alemanes durante el conflicto. El régimen nazi consideró como uno de sus objetivos primordiales la eliminación de todas las manifestaciones homosexuales en Alemania. Los objetivos eran a menudo arrestados en redadas policiales después de denuncias y la confesión obtenida en los duros interrogatorios que se hacía a otros homosexuales, a quienes también se les torturaba. Calificados como «parásitos antisociales» y «enemigos del Estado», entre 1933 y 1945 se persiguió a más de un millón de alemanes homosexuales, de los cuales se arrestó a aproximadamente 100 000. De estos, a unos 50 000 se les condenó a cumplir penas de prisión, mientras que a otro número incierto se le internó en hospitales psiquiátricos. Se estima que unos 5000 a 15 000 homosexuales fueron prisioneros en los campos de concentración nazis, donde se les identificó con un triángulo de color rosa. Allí la tasa de mortalidad fue de 60 %, mucho más alta que la de otros grupos perseguidos, siendo las causas de muerte más comunes el hambre, enfermedades, agotamiento, golpizas y asesinatos. Por esta razón, en la actualidad estas personas son reconocidas como víctimas del Holocausto. Después de la guerra, no hubo investigaciones ni compensaciones a los afectados. Los homosexuales inicialmente no fueron considerados como víctimas del nazismo porque la homosexualidad en general siguió siendo ilegal en los Estados sucesores de la Alemania nazi. Incluso, tras su liberación muchas víctimas fueron nuevamente condenadas y pasaron de los campos de concentración a las cárceles. La persecución recién llamó la atención del público en general durante el movimiento de liberación LGBT de la década de 1970, en el que el triángulo rosa fue reapropiado como uno de los símbolos de la comunidad. (es)
  • Before 1933, homosexual acts were illegal in Germany under Paragraph 175 of the German Criminal Code. The law was not consistently enforced, however, and a thriving gay culture existed in German cities. After the Nazi takeover in 1933, the first homosexual movement's infrastructure of clubs, organizations, and publications was shut down. After the Röhm purge in 1934, persecuting homosexuals became a priority of the Nazi police state. A 1935 revision of Paragraph 175 made it easier to bring criminal charges for homosexual acts, leading to a large increase in arrests and convictions. Persecution peaked in the years prior to World War II and was extended to areas annexed by Germany, including Austria, the Czech lands, and Alsace–Lorraine. The Nazi regime considered the elimination of all manifestations of homosexuality in Germany one of its goals. Men were often arrested after denunciation, police raids, and through information uncovered during interrogations of other homosexuals. Those arrested were presumed guilty, and subjected to harsh interrogation and torture to elicit a confession. Between 1933 and 1945, an estimated 100,000 men were arrested as homosexuals; around 50,000 of these were sentenced by civilian courts, 6,400 to 7,000 by , and an unknown number by special courts. Most of these men served time in regular prisons, and between 5,000 and 6,000 were imprisoned in Nazi concentration camps. The death rate of these prisoners has been estimated at 60 percent, a higher rate than those of other prisoner groups. A smaller number of men were sentenced to death or executed at Nazi euthanasia centers. Nazi Germany's persecution of homosexuals is considered to be the most severe episode in a long history of discrimination and violence targeting sexual minorities. After the war, homosexuals were initially not counted as victims of Nazism because homosexuality continued to be illegal in Nazi Germany's successor states. Few victims came forward to discuss their experiences. The persecution came to wider public attention during the gay liberation movement of the 1970s, and the pink triangle was reappropriated as an LGBT symbol. (en)
  • Setelah Adolf Hitler dan Partai Buruh Sosialis Nasional Jerman (Partai Nazi) berkuasa di Jerman, kaum gay dan, dalam jumlah yang lebih kecil, lesbian, menjadi dua dari sejumlah kelompok yang ditarget oleh Nazi dan menjadi . Bermula pada 1933, organisasi-organisasi gay dilarang, buku-buku soal homoseksualitas dan seksualitas secara umum (seperti karya-karya dari , yang dijalankan oleh pengkampanye hak gay Yahudi Magnus Hirschfeld), dibakar, dan kaum homoseksual di Partai Nazi sendiri dibunuh. (in)
  • Pendant l'entre-deux-guerres, les homosexuels, en Allemagne, particulièrement à Berlin, bénéficiaient d'une plus grande liberté et acceptation qu'ailleurs dans le monde. Toutefois, après l'accession au pouvoir d'Hitler, les homosexuels masculins, et dans une moindre mesure, les lesbiennes, constituèrent deux des groupes persécutés par les nazis et comptèrent finalement parmi les victimes de la politique de déportation du régime nazi. À partir de 1933, les organisations homosexuelles furent interdites. Les livres portant sur l'homosexualité, et sur la sexualité en général, furent brûlés. Des homosexuels au sein du Parti nazi furent eux-mêmes exécutés. La Gestapo constitua des listes d'homosexuels, et les contraignit de respecter la « normalité sexuelle allemande ». Durant la période du Troisième Reich, entre 1933 et 1945, on estime que 100 000 hommes ont été fichés comme homosexuels. Parmi ceux-ci, environ 50 000 ont été officiellement condamnés comme tels. La plupart a été internée en prison, mais une étude de 2009 évalue qu'entre 5 000 et 10 000 homosexuels ont été envoyés dans les camps de concentration nazis. Il est difficile d'établir combien parmi ces derniers y périrent. Ruediger Lautman estime, à partir d'un échantillon réduit, que le taux de létalité des homosexuels dans les camps de concentration était d'approximativement 60 %. Les homosexuels étaient traités, en effet, de manière particulièrement cruelle par leurs gardiens, tout en étant soumis aux persécutions de leurs codétenus. Cela explique le taux de létalité particulièrement élevé des homosexuels dans les camps de concentration, comparativement aux autres « groupes anti-sociaux ». (fr)
  • 本項では、ナチス・ドイツとホロコーストによる同性愛者迫害について述べる。ドイツのナチス党とアドルフ・ヒトラーの誕生に伴い、ゲイの男性やレズビアンは、ナチスが標的とする数多くのグループのうちの2つとなり、最終的にはホロコーストの犠牲者となった。1933年にゲイ組織が禁止され、同性愛に関する学術書(ユダヤ人ゲイの権利運動家マグヌス・ヒルシュフェルトが発行するなど)が焚書され、ナチス党内の同性愛者が殺害された。ゲシュタポは同性愛者のリストを編集し、同性愛者は性的に「ドイツの基準」に従うように強制された。 1933年から1945年の間に、約10万人の男性が同性愛者として逮捕され、その内約5万人が公式に刑を言い渡された。これらの男性のほとんどは通常の刑務所に拘禁されていたが、ナチスの強制収容所でも5000~15000人が投獄されたと推定されている。収容所の5000人から15000人の内何人が死亡したかははっきりしていないが、有力な学者であるは、強制収容所での同性愛者の死亡率は60%に達したと考えている。収容所内の同性愛者は、他の捕虜たちから異例の残虐な扱いを受けた。 戦後、強制収容所に投獄された同性愛者の救済はほとんどの国で認められず、ナチス時代の証拠に基づいて再逮捕され投獄された者もいた。ドイツ政府は2002年までゲイ・コミュニティに謝罪せず、1980年代までこのエピソードを認めなかった。 しかし、現代においても未だに論争を引き起こしている。2005年、欧州議会はホロコーストに同性愛者に対する迫害を含む決議を採択した。 (ja)
  • Homoseksualiteit in nazi-Duitsland betreft de omgang met homoseksualiteit onder het regime van Adolf Hitler en diens NSDAP in de periode van 1933 t/m 1945. In nazi-Duitsland werden op basis van paragraaf 175 in totaal zo'n 50.000 homomannen veroordeeld, de meesten tot een gevangenisstraf. Tussen de 5.000 en 15.000 homo's kwamen in een concentratiekamp terecht, wat ongeveer 60% van hen niet overleefde. In bezet Nederland werd een relatief klein aantal personen wegens homoseksualiteit veroordeeld. Onder de opgepakte Joden en verzetsstrijders bevond zich een groter aantal homoseksuele mannen en vrouwen, maar hun exacte aantal is onbekend. Maatschappelijk kwam er pas in de jaren zeventig aandacht voor het lot van homo's tijdens de nazitijd, wat vervolgens tot diverse vormen van erkenning leidde, waaronder de oprichting van homomonumenten. (nl)
  • Os homossexuais constituíam um dos grupos perseguidos pelo regime nazista. Antes do Terceiro Reich, Berlim era considerada uma cidade liberal, com bares e cabarés frequentados pela comunidade homossexual. Magnus Hirschfeld tinha começado aí, um movimento pelos direitos dos homossexuais durante o virar do século. Contudo, estes movimentos foram duramente reprimidos pelo Partido Nazi. A ideologia nazi sustentava que a homossexualidade era incompatível com o Nacional Socialismo, já que não permitia a reprodução, necessária para perpetuar a raça superior. A masturbação era considerada perniciosa pelo Reich. Ernst Röhm, líder da Sturmabteilung (SA), a primeira milícia do Partido Nazi, um dos homens de confiança de Hitler que o ajudou a ascender ao poder, era homossexual e foi assassinado em 1934 na Noite das Facas Longas. O mesmo se passava com outros líderes, como Edmund Heines. Hitler protegeu, inicialmente, Röhm de outros elementos do Partido Nazi que consideravam a sua homossexualidade como uma violação grave da política fortemente homofóbica do partido. Hitler, mais tarde, ao considerar que esta podia ser, de facto, uma ameaça à consolidação do partido no poder, autorizou a sua execução na chamada Noite das Facas Longas. Durante o holocausto, a perseguição continuou, tendo muitos sido enviados para campos de concentração. As estimativas sobre o número de homossexuais mortos nos campos varia muito, entre 5 e 15 mil, conforme as fontes consultadas. O sofrimento dos homossexuais não terminou depois do fim da guerra, uma vez que as leis anti-homossexuais dos Nazis não foram suprimidas, tal como aconteceu com as leis anti-semíticas, por exemplo. Alguns homossexuais foram obrigados a terminar a pena a que estavam condenados pelo Governo Militar Aliado do pós-guerra na Alemanha. Outros, ao voltar para casa ou para os seus países de origem, tiveram que manter o silêncio sobre o seu sofrimento por medo de discriminação, pois as chamadas leis sobre a sodomia só acabariam por cair na Europa Ocidental nos anos 1960 e 1970. Depois da Primeira Guerra Mundial, no período da história alemã conhecido como a República de Weimar, a homossexualidade masculina na Alemanha, particularmente em Berlim, gozavam de maior liberdade e aceitação do que em qualquer outra parte do mundo. Contudo, a partir da tomada de poder por Hitler, os gays e, em menor grau, as lésbicas, passaram a ser dois de entre vários grupos sociais a serem atacados pelo Partido Nazi, acabando por ser também vítimas do Holocausto. A partir de 1933, as organizações gays foram banidas, livros acadêmicos sobre homossexualidade e, mais genericamente sobre sexualidade humana, foram queimados, e alguns homossexuais do Partido Nazi foram assassinados. A Gestapo compilou listas de nomes de homossexuais, que foram obrigados a adaptar-se à norma sexual Nazi. Estima-se que em 1928 existiam cerca de 1,2 milhões de homossexuais na Alemanha. Entre 1933 e 1945, mais de 100 mil homens foram registados pela polícia como homossexuais (as "Listas Rosa"), e destes, aproximadamente 50 mil foram oficialmente condenados. A maior parte destes homens foram aprisionados, com 5 a 15 mil sendo enviados para campos de concentração. O investigador Ruediger Lautman acredita que a taxa de mortalidade de homossexuais presos em campos de concentração poderá ter atingido os 60%, pois os homossexuais presos nesses "campos da morte" para além de serem tratados de forma extraordinariamente cruel pelos guardas, eram também perseguidos pelos outros prisioneiros. Depois da guerra, o sofrimento dos homossexuais nos campos de concentração nazi não foi reconhecido em muitos países, tendo algumas potências aliadas recusado a libertação ou repatriação destes homens. Alguns dos que ficaram presos, escaparam e foram de novo presos, baseados em fatos ocorridos durante no período nazi. Apenas nos anos 1980 começaram a surgir governos a reconhecer os homossexuais como vítimas do Holocausto, e apenas em 2002 o governo alemão pediu, formalmente, desculpas à comunidade gay. Este período da história mantém-se, contudo, rodeado em controvérsia. Em 2005, o Parlamento Europeu adotou uma resolução relacionada com o Holocausto em que a perseguição nazi aos homossexuais não foi referida. (pt)
  • Nel corso del regime nazista tedesco, numerosi omosessuali furono internati in campi di concentramento insieme con Ebrei, Rom, Sinti, Jenisch e testimoni di Geova. A distinguere gli omosessuali dagli altri prigionieri era, nel caso degli uomini, un triangolo rosa cucito sulla divisa all'altezza del petto; nel caso delle donne, un triangolo nero. Lo sterminio degli omosessuali nei campi di concentramento nazisti è stato indicato come Omocausto. Si stima che gli omosessuali internati nei lager siano stati almeno 50.000. Negli anni che vanno tra il 1933 e il 1945 si stima che almeno 100.000 uomini siano stati arrestati come omosessuali, di cui circa la metà sono stati condannati; la maggior parte di questi ha trascorso il periodo di detenzione assegnato nelle prigioni regolari, ma tra i 5 e i 15.000 hanno finito con l'essere internati nei vari campi. Solo a partire dagli anni '80 del '900 si è cominciato a riconoscere anche questo episodio di storia inerente alla più ampia realtà della persecuzione nazista. Nel 2002 infine il governo tedesco ha chiesto ufficialmente scusa alla comunità gay. (it)
  • Prześladowanie osób homoseksualnych w III Rzeszy było planową i zakrojoną na szeroką skalę akcją represji prowadzoną przez nazistów w latach 1933–1945. W 1928 roku według szacunków specjalnej jednostki Gestapo w Niemczech żyło ok. 1,2 mln osób homoseksualnych. Na podstawie skali Kinseya, która zakłada, że odsetek osób homoseksualnych obojga płci w społeczeństwie waha się między czterema a pięcioma, można zaś obliczyć, że w Niemczech w 1934 roku żyło minimum dwa miliony osób homoseksualnych. Naziści uznawali osoby homoseksualne za stanowiące zagrożenie dla prawidłowego rozwoju „rasy aryjskiej”. W założeniach nacjonalistycznego pojmowania państwa niemieckiego osoby homoseksualne, podobnie jak Żydzi i osoby chore psychicznie, stanowiły realne niebezpieczeństwo dla „prawej” (heteronormatywnej) większości narodu. 28 lutego 1933 wydano rozporządzenie Hindenburga O ochronie narodu i państwa, które zniosło nienaruszanie wolności osobistej i dało podstawę do wprowadzenia aresztu prewencyjnego (tzw. Schutzhaftu). W praktyce przepis ten oznaczał, że podejrzanego można było więzić w zasadzie w nieskończoność i to bez wyroku sądowego. Wielu homoseksualnych mężczyzn było zatrzymywanych w areszcie prewencyjnym, skąd później wysyłano ich do obozów koncentracyjnych. Głównym celem prześladowań byli mężczyźni narodowości niemieckiej, bądź utrzymujący stosunki seksualne z Niemcami. Kobiety lesbijki nie były zasadniczo prześladowane, w każdym razie nie z mocy paragrafu 175. Na terenie Austrii (także po Anschlussie) funkcjonował od roku 1852 paragraf 129Ib, który przewidywał karę od jednego do pięciu lat pozbawienia wolności za nierząd z osobami tej samej płci. Nie był on jednak powszechnie wykorzystywany – w latach 1938–1943 sądzono z jego mocy w Wiedniu jedynie 66 kobiet. Zdelegalizowano organizacje, wydawnictwa oraz lokale gejowskie. Szacuje się, że w latach 1933–1945 ok. 100 tys. ludzi zostało aresztowanych pod zarzutem homoseksualizmu, z czego 50 tys. zostało skazanych na kary więzienia, 5–15 tys. było wysłanych do obozów koncentracyjnych (poziom śmiertelności nie jest znany, chociaż pojawiają się szacunki, że mógł wynieść 60%). Po zakończeniu wojny sposób traktowania osób homoseksualnych w obozach koncentracyjnych pozostał nieodnotowany przez większość krajów, a niektórzy mężczyźni zostali nawet ponownie aresztowani i uwięzieni na podstawie dowodów znalezionych w latach nazistowskich. Dopiero w latach 80. ubiegłego wieku rządy zaczęły rozpoznawać te wydarzenia, a dopiero w 2002 roku rząd niemiecki oficjalnie przeprosił społeczność gejowską. W 2005 r. Parlament Europejski przegłosował uchwałę w sprawie Holokaustu, która obejmowała również prześladowanie homoseksualistów. (pl)
  • Homosexuella i Nazityskland förföljdes och tusentals sattes i koncentrationsläger. Under Weimarrepubliken (1919–1933) hade homosexuella levt relativt öppet, men när nazisterna tog makten 1933 förbjöds homosexuellas intresseorganisationer. Barer och restauranger som var mötesplatser för homosexuella stängdes, manliga homosexuella fängslades och många sändes till koncentrationsläger. De lesbiska bedömdes inte vara ett lika stort hot mot Tredje riket men de ansågs opatriotiska som inte gifte sig och födde barn. Ett fåtal homosexuella kvinnor sattes därför i läger som ”asociala”. Över 100 000 homosexuella män registrerades, drygt 50 000 av dem dömdes till fängelse och mellan 5 000 och 15 000 av dessa sändes efter avtjänat straff till SS:s koncentrationsläger. I koncentrationslägren var de homosexuella den mest skyddslösa gruppen, de utsattes för bestialisk behandling av SS och trakasserades dessutom av övriga fångar. Dödligheten bland homosexuella i koncentrationsläger är inte känd, men professorn i sociologi, Rüdiger Lautmann, menar att den var så hög som 60 procent. (sv)
  • 第一次世界大戰后,在德國魏瑪共和國時期,同性戀者在德國,特別是在柏林有著比較世界上任何地方都更自由和更被接受的生活。然而,隨著阿道夫·希特勒的崛起,禁止同性戀成爲納粹政黨的目標之一,最終被列于大屠殺的名單内。1933年開始,同性戀組織被禁止,關於同性戀及性學的學術作品被禁止,而納粹内部的同性戀者被殺害。据估計,1928年德國有大約120万公開的男同性戀者,在1933年-1945年之間,大約10万男性被警方註冊為同性戀者,而當中的大約5万人被定罪。當中大部分人被囚禁在普通監獄,而估計有5000到15000人被關押在納粹集中營 。目前沒有清晰的數據表明當中究竟有多少人死亡,但是著名學者Ruediger Lautman估計關押在集中營的同性戀者的死亡率高達60%。監獄中的同性戀者受到逮捕者的殘酷對待,也受到其他囚犯的迫害。這是同性戀者比較其他“反社會團體”更高死亡率的因素之一。 戰後,很多國家沒有承認同性戀者在集中營的所遭受的待遇。甚至一些已經逃脫的人被再次逮捕,並根據納粹年間得到的證據再次被判刑。直到1980年代,政府才開始承認這段歷史,並一直到2002年,德國政府才爲此對同性戀社區作出道歉。雖然這段歷史仍具爭議,但是歐洲議會于2005年採納了關於對同性戀屠殺的解決方案。 (zh)
  • Гомосексуа́лы в наци́стской Герма́нии были полностью вытеснены из общественного поля зрения и подвергались жестокому преследованию. Получившая расцвет в Веймарской республике гомосексуальная субкультура (журналы и газеты, кафе и бары, досуговые заведения и мероприятия) была полностью уничтожена. Гомосексуальные мужчины подвергались систематическому контролю и учёту. Значительно ужесточённое в 1935 году уголовное законодательство преследовало любые сексуальные взаимодействия между мужчинами, даже те, которые происходили без непосредственного физического контакта. И даже после отбытия тюремного заключения осуждённые мужчины нередко депортировались в концентрационные лагеря под так называемые «защитные» или «профилактические» аресты с целью предотвращения «рецидива». Лесбиянки не подвергались массовому преследованию, однако они нередко испытывали на себе другие формы дискриминации со стороны власти. Исследователи выделяют в истории нацистской Германии три периода преследования гомосексуалов. Первый период начинается с приходом национал-социалистов к власти в 1933 году и характеризуется общей борьбой за нравственность, полным уничтожением гомосексуальной субкультуры, активной антигомосексуальной государственной пропагандой и первыми индивидуализированными случаями террора в отношении гомосексуалов. Второй период ознаменуется ужесточением в 1935 году параграфа 175, криминализирующего однополые сексуальные контакты между мужчинами, и началом их систематического уголовного преследования. Последний период начинается в 1940 году и характеризуется усилением репрессивных мер по отношению к членам СС, Вермахта и полиции, а также началом массовой депортации всех освобождённых из тюрьмы гомосексуальных мужчин в концлагеря. В общей сложности во времена нацистской Германии по обвинению в «противоестественном разврате» между мужчинами было осуждено около 50 тысяч человек (из них около четырёх тысяч подростков) и около 10—15 тысяч было депортировано в концентрационные лагеря. Из них около двух третей не пережили лагерей. Число гомосексуалов, умерщвлённых по программе эвтаназии в психиатрических лечебницах, казнённых военным трибуналом или отправленных в штрафные батальоны, неизвестно и в настоящее время является предметом научного изучения. (ru)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 42402 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 75844 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124397089 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • Homosexualität in der Zeit des Nationalsozialismus ist ein Thema der Geschichtswissenschaft, das sich mit der Geschichte der Homosexualität im Deutschen Reich (1933–1945) befasst, insbesondere mit der Diskriminierung und Verfolgung in dieser Zeit. (de)
  • Setelah Adolf Hitler dan Partai Buruh Sosialis Nasional Jerman (Partai Nazi) berkuasa di Jerman, kaum gay dan, dalam jumlah yang lebih kecil, lesbian, menjadi dua dari sejumlah kelompok yang ditarget oleh Nazi dan menjadi . Bermula pada 1933, organisasi-organisasi gay dilarang, buku-buku soal homoseksualitas dan seksualitas secara umum (seperti karya-karya dari , yang dijalankan oleh pengkampanye hak gay Yahudi Magnus Hirschfeld), dibakar, dan kaum homoseksual di Partai Nazi sendiri dibunuh. (in)
  • 第一次世界大戰后,在德國魏瑪共和國時期,同性戀者在德國,特別是在柏林有著比較世界上任何地方都更自由和更被接受的生活。然而,隨著阿道夫·希特勒的崛起,禁止同性戀成爲納粹政黨的目標之一,最終被列于大屠殺的名單内。1933年開始,同性戀組織被禁止,關於同性戀及性學的學術作品被禁止,而納粹内部的同性戀者被殺害。据估計,1928年德國有大約120万公開的男同性戀者,在1933年-1945年之間,大約10万男性被警方註冊為同性戀者,而當中的大約5万人被定罪。當中大部分人被囚禁在普通監獄,而估計有5000到15000人被關押在納粹集中營 。目前沒有清晰的數據表明當中究竟有多少人死亡,但是著名學者Ruediger Lautman估計關押在集中營的同性戀者的死亡率高達60%。監獄中的同性戀者受到逮捕者的殘酷對待,也受到其他囚犯的迫害。這是同性戀者比較其他“反社會團體”更高死亡率的因素之一。 戰後,很多國家沒有承認同性戀者在集中營的所遭受的待遇。甚至一些已經逃脫的人被再次逮捕,並根據納粹年間得到的證據再次被判刑。直到1980年代,政府才開始承認這段歷史,並一直到2002年,德國政府才爲此對同性戀社區作出道歉。雖然這段歷史仍具爭議,但是歐洲議會于2005年採納了關於對同性戀屠殺的解決方案。 (zh)
  • كان كل من المثليين والمثليات عند صعود أدولف هتلر وحزب العمال الألماني الاشتراكي الوطني (الحزب النازي) في ألمانيا، من المجموعات العديدة التي استهدفها النازيون، وكانوا في نهاية المطاف من بين ضحايا المحرقة. حُظرت منظمات المثليين وأُحرقت الكتب العلمية حول المثلية الجنسية والجنسانية بشكل عام (مثل تلك الصادرة عن معهد العلوم الجنسية، التي يديرها منظّم حملات حقوق المثليين اليهودي ماغنوس هيرشفلد) اعتبارًا من عام 1933، وقُتل المثليون داخل الحزب النازي نفسه. (ar)
  • La persecució dels homosexuals a l'Alemanya nazi es va fonamentar principalment sobre la premissa que l'homosexualitat era incompatible amb la ideologia nacionalsocialista perquè els homosexuals no es reproduïen i per tant no perpetuaven la raça ària. L'homosexualitat constituïa una de les proves de degeneració racial que, a més, es transmetia per vici d'uns individus a uns altres; per això les autoritats havien de posar tots els mitjans al seu abast per evitar la seva extensió. (ca)
  • V nacistickém Německu v letech 1933 až 1945 byli homosexuálové (lesby v menší míře) pronásledováni a tisíce homosexuálů bylo uvězněno v nacistických koncentračních táborech. Počínaje rokem 1933 byly homosexuální organizace zakázány, vědecké knihy o homosexualitě a lidské sexualitě obecně byly spáleny. Gestapo sestavilo seznamy homosexuálů a gay klubů. Někteří homosexuálové emigrovali, zatímco jiní ustoupili od homosexuálních praktik nebo vstoupili do heterosexuálních vztahů, aby skryli svou identitu. (cs)
  • Με το κίνημα του Διαφωτισμού στη Δυτική Ευρώπη αρχίζει να πνέει ένας, πολύ ασθενικός στην αρχή, άνεμος περισσότερης ελευθερίας. Ως συνέπεια αυτού του κινήματος κοινωνικού φιλελευθερισμού καταργείται σε αρκετές ευρωπαϊκές χώρες η ποινή του θανάτου και αποποινικοποιούνται οι ομοφυλοφιλικές σχέσεις, όπως στη Γαλλία του 19ου αιώνα και στη Βαυαρία. Αντίθετα, στην Πρωσσία και στη Γερμανική Αυτοκρατορία (Δεύτερο Γερμανικό Ράιχ) που δημιουργήθηκε υπό την ηγεσία της, ο Ποινικός Νόμος του 1871 απαγόρευε ρητά "τις μη σύμφωνες με τη φύση σεξουαλικές πράξεις, συμπεριλαμβανομένων και αυτών που διαπράττονται μεταξύ ατόμων άρρενος φύλου και μεταξύ ανθρώπου και ζώων". Οι πράξεις αυτές "τιμωρούνται με φυλάκιση και απώλεια πολιτικών δικαιωμάτων". Το άρθρο 175 του Ποινικού Κώδικα του Ράιχ προέβλεπε συγκεκριμέ (el)
  • Post kiam Adolf Hitler kaj la Nacisocialisma Germana Laborista Partio (la Nazia Partio) gajnis potencon en Germanio, viroj, kiuj seksumis kun viroj, kaj lesbaninoj estis inter la pluraj grupoj celitaj de la Nazioj kaj finfine estis inter la . Komencante en 1933, gejaj organizoj estis forbaritaj, akademiaj libroj pri samseksemo kaj sekseco ĝenerale (ekzemple tiuj de la Institut für Sexualwissenschaft, gvidata de la juda gej-rajta aktivisto Magnus Hirschfeld) estis , kaj samseksemuloj en la Nazia Partio mem estis murditaj. Gestapo kompilis listojn de samseksemuloj, kiuj estis devigitaj sekse konformiĝi al la "Germana normo." Samseksemuloj devis porti rozkoloran triangulon sur la brusto, simila al la devigata al judoj. (eo)
  • La persecución de los homosexuales en la Alemania nazi es considerado como uno de los episodios más graves en la larga historia de discriminación y violencia hacia las minorías sexuales. Antes de 1933, las relaciones homosexuales eran ilegales en Alemania bajo el artículo 175 del código penal alemán, sin embargo, la ley no se aplicaba de manera estricta y existía una próspera cultura gay en las ciudades alemanas. Cuando los nazis ascendieron al poder el año 1933, se cerró la infraestructura de los clubes y organizaciones del primer movimiento homosexual, y sus publicaciones se suspendieron. Tras la «noche de los cuchillos largos» en 1934, el Estado policial aumentó su hostilidad hacia este grupo. En 1935, una revisión del artículo 175 facilitó que se presentaran cargos penales por actos ho (es)
  • Before 1933, homosexual acts were illegal in Germany under Paragraph 175 of the German Criminal Code. The law was not consistently enforced, however, and a thriving gay culture existed in German cities. After the Nazi takeover in 1933, the first homosexual movement's infrastructure of clubs, organizations, and publications was shut down. After the Röhm purge in 1934, persecuting homosexuals became a priority of the Nazi police state. A 1935 revision of Paragraph 175 made it easier to bring criminal charges for homosexual acts, leading to a large increase in arrests and convictions. Persecution peaked in the years prior to World War II and was extended to areas annexed by Germany, including Austria, the Czech lands, and Alsace–Lorraine. (en)
  • Pendant l'entre-deux-guerres, les homosexuels, en Allemagne, particulièrement à Berlin, bénéficiaient d'une plus grande liberté et acceptation qu'ailleurs dans le monde. Toutefois, après l'accession au pouvoir d'Hitler, les homosexuels masculins, et dans une moindre mesure, les lesbiennes, constituèrent deux des groupes persécutés par les nazis et comptèrent finalement parmi les victimes de la politique de déportation du régime nazi. À partir de 1933, les organisations homosexuelles furent interdites. Les livres portant sur l'homosexualité, et sur la sexualité en général, furent brûlés. Des homosexuels au sein du Parti nazi furent eux-mêmes exécutés. La Gestapo constitua des listes d'homosexuels, et les contraignit de respecter la « normalité sexuelle allemande ». (fr)
  • 本項では、ナチス・ドイツとホロコーストによる同性愛者迫害について述べる。ドイツのナチス党とアドルフ・ヒトラーの誕生に伴い、ゲイの男性やレズビアンは、ナチスが標的とする数多くのグループのうちの2つとなり、最終的にはホロコーストの犠牲者となった。1933年にゲイ組織が禁止され、同性愛に関する学術書(ユダヤ人ゲイの権利運動家マグヌス・ヒルシュフェルトが発行するなど)が焚書され、ナチス党内の同性愛者が殺害された。ゲシュタポは同性愛者のリストを編集し、同性愛者は性的に「ドイツの基準」に従うように強制された。 1933年から1945年の間に、約10万人の男性が同性愛者として逮捕され、その内約5万人が公式に刑を言い渡された。これらの男性のほとんどは通常の刑務所に拘禁されていたが、ナチスの強制収容所でも5000~15000人が投獄されたと推定されている。収容所の5000人から15000人の内何人が死亡したかははっきりしていないが、有力な学者であるは、強制収容所での同性愛者の死亡率は60%に達したと考えている。収容所内の同性愛者は、他の捕虜たちから異例の残虐な扱いを受けた。 戦後、強制収容所に投獄された同性愛者の救済はほとんどの国で認められず、ナチス時代の証拠に基づいて再逮捕され投獄された者もいた。ドイツ政府は2002年までゲイ・コミュニティに謝罪せず、1980年代までこのエピソードを認めなかった。 (ja)
  • Nel corso del regime nazista tedesco, numerosi omosessuali furono internati in campi di concentramento insieme con Ebrei, Rom, Sinti, Jenisch e testimoni di Geova. A distinguere gli omosessuali dagli altri prigionieri era, nel caso degli uomini, un triangolo rosa cucito sulla divisa all'altezza del petto; nel caso delle donne, un triangolo nero. Lo sterminio degli omosessuali nei campi di concentramento nazisti è stato indicato come Omocausto. Si stima che gli omosessuali internati nei lager siano stati almeno 50.000. (it)
  • Prześladowanie osób homoseksualnych w III Rzeszy było planową i zakrojoną na szeroką skalę akcją represji prowadzoną przez nazistów w latach 1933–1945. W 1928 roku według szacunków specjalnej jednostki Gestapo w Niemczech żyło ok. 1,2 mln osób homoseksualnych. Na podstawie skali Kinseya, która zakłada, że odsetek osób homoseksualnych obojga płci w społeczeństwie waha się między czterema a pięcioma, można zaś obliczyć, że w Niemczech w 1934 roku żyło minimum dwa miliony osób homoseksualnych. Naziści uznawali osoby homoseksualne za stanowiące zagrożenie dla prawidłowego rozwoju „rasy aryjskiej”. W założeniach nacjonalistycznego pojmowania państwa niemieckiego osoby homoseksualne, podobnie jak Żydzi i osoby chore psychicznie, stanowiły realne niebezpieczeństwo dla „prawej” (heteronormatywnej) (pl)
  • Homoseksualiteit in nazi-Duitsland betreft de omgang met homoseksualiteit onder het regime van Adolf Hitler en diens NSDAP in de periode van 1933 t/m 1945. In nazi-Duitsland werden op basis van paragraaf 175 in totaal zo'n 50.000 homomannen veroordeeld, de meesten tot een gevangenisstraf. Tussen de 5.000 en 15.000 homo's kwamen in een concentratiekamp terecht, wat ongeveer 60% van hen niet overleefde. (nl)
  • Os homossexuais constituíam um dos grupos perseguidos pelo regime nazista. Antes do Terceiro Reich, Berlim era considerada uma cidade liberal, com bares e cabarés frequentados pela comunidade homossexual. Magnus Hirschfeld tinha começado aí, um movimento pelos direitos dos homossexuais durante o virar do século. Contudo, estes movimentos foram duramente reprimidos pelo Partido Nazi. Este período da história mantém-se, contudo, rodeado em controvérsia. Em 2005, o Parlamento Europeu adotou uma resolução relacionada com o Holocausto em que a perseguição nazi aos homossexuais não foi referida. (pt)
  • Homosexuella i Nazityskland förföljdes och tusentals sattes i koncentrationsläger. Under Weimarrepubliken (1919–1933) hade homosexuella levt relativt öppet, men när nazisterna tog makten 1933 förbjöds homosexuellas intresseorganisationer. Barer och restauranger som var mötesplatser för homosexuella stängdes, manliga homosexuella fängslades och många sändes till koncentrationsläger. De lesbiska bedömdes inte vara ett lika stort hot mot Tredje riket men de ansågs opatriotiska som inte gifte sig och födde barn. Ett fåtal homosexuella kvinnor sattes därför i läger som ”asociala”. (sv)
  • Гомосексуа́лы в наци́стской Герма́нии были полностью вытеснены из общественного поля зрения и подвергались жестокому преследованию. Получившая расцвет в Веймарской республике гомосексуальная субкультура (журналы и газеты, кафе и бары, досуговые заведения и мероприятия) была полностью уничтожена. Гомосексуальные мужчины подвергались систематическому контролю и учёту. Значительно ужесточённое в 1935 году уголовное законодательство преследовало любые сексуальные взаимодействия между мужчинами, даже те, которые происходили без непосредственного физического контакта. И даже после отбытия тюремного заключения осуждённые мужчины нередко депортировались в концентрационные лагеря под так называемые «защитные» или «профилактические» аресты с целью предотвращения «рецидива». Лесбиянки не подвергались (ru)
rdfs:label
  • Persecution of homosexuals in Nazi Germany (en)
  • اضطهاد المثليين في ألمانيا النازية والهولوكوست (ar)
  • Persecució dels homosexuals a l'Alemanya nazi (ca)
  • Pronásledování homosexuálů v nacistickém Německu (cs)
  • Homosexualität in der Zeit des Nationalsozialismus (de)
  • Ιστορία των ομοφυλόφιλων στη Ναζιστική Γερμανία και το Ολοκαύτωμα (el)
  • Persekutado de samseksemuloj en Nazia Germanio kaj la Holokaŭsto (eo)
  • Persecución de los homosexuales en la Alemania nazi (es)
  • Penindasan homoseksual di Jerman Nazi (in)
  • Discrimination et déportation des homosexuels sous le Troisième Reich (fr)
  • Storia degli omosessuali nella Germania nazista e durante l'Olocausto (it)
  • ナチス・ドイツとホロコーストによる同性愛者迫害 (ja)
  • Homoseksualiteit in nazi-Duitsland (nl)
  • Prześladowanie osób homoseksualnych w III Rzeszy (pl)
  • Homossexuais na Alemanha Nazista (pt)
  • Гомосексуальность в нацистской Германии (ru)
  • Homosexualitet i Nazityskland (sv)
  • 纳粹德国对同性恋的迫害及屠杀 (zh)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License