An Entity of Type: District108552138, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Monarchy was the prevalent form of government in the history of Europe throughout the Middle Ages, only occasionally competing withcommunalism, notably in the case of the Maritime republics and the Swiss Confederacy. Ten of these monarchies are hereditary, and two are elective: Vatican City (the Pope, elected at the papal conclave), and Andorra (technically a semi-elective diarchy, the joint heads of state being the elected President of France and the Bishop of Urgell, appointed by the Pope).

Property Value
dbo:abstract
  • Monarchie byla převládající formou vlády v dějinách Evropy po celý středověk, jen příležitostně konkurovala , zejména v případě námořních republik a Švýcarské konfederace. Republikanismus se v raném novověku čím dál tím více objevoval, ale monarchie v Evropě, i během 19. století, převládala. Od konce první světové války však byla většina evropských monarchií zrušena. V roce 2021 v Evropě zbývá dvanáct svrchovaných monarchií. Sedm je království: Dánsko, Norsko, Švédsko, Spojené království, Španělsko, Nizozemsko a Belgie. Andorra, Lichtenštejnsko a Monako jsou knížectví a Lucembursko je velkovévodství. Vatikán je teokratická volená monarchie ovládaná papežem. Monarchie lze rozdělit do dvou širokých tříd: předmoderní státy a státy, které získaly svou nezávislost během napoleonských válek nebo bezprostředně po nich. Dánsko, Norsko, Švédsko, Spojené království, Španělsko a Andorra jsou zástupci předmoderních monarchií. Lichtenštejnsko, Nizozemsko, Belgie a Lucembursko byly během napoleonských válek založeny nebo si různými metodami získaly nezávislost. Vatikán byl uznán jako svrchovaný stát spravovaný Svatým stolcem v roce 1929. Deset z těchto monarchií je dědičných a dvě jsou volené: Vatikán (papež zvolený na konkláve), a Andorra (technicky polovolená diarchie, přičemž hlavami státu jsou zvolený prezident Francie a biskup z Urgellu jmenovaný papežem). Většina monarchií v Evropě jsou konstituční monarchie, což znamená, že monarcha neovlivňuje politiku státu: buď je to monarchovi ze zákona zakázáno, nebo monarcha nevyužívá svěřené politické pravomoci úřadu. Výjimkou jsou Lichtenštejnsko a Monako, které jsou obvykle považovány za polokonstituční monarchie kvůli velkému vlivu, který knížata stále mají na politiku, a Vatikán, který je absolutní monarchií. V současné době neexistuje žádná velká kampaň za zrušení monarchie (viz monarchismus a republikanismus) v kterémkoli z těchto dvanácti států, ačkoli v mnoha z nich je malá menšina republikánů (např. politická organizace ve Velké Británii). V současné době je šest z dvanácti monarchií členy Evropské unie: Belgie, Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko. Na začátku 20. století byly Francie, Švýcarsko a San Marino jedinými evropskými národy, které měly republiku, jako formu vlády. Vzestup republikanismu k politickému mainstreamu začal až na počátku 20. století, což usnadnilo svržení různých evropských monarchií válkou nebo státním převratem. Na počátku 21. století je většina evropských států republikami s přímo nebo nepřímo volenou hlavou státu. (cs)
  • Σήμερα στην Ευρώπη υπάρχουν συνολικά δώδεκα (12) μοναρχίες: το Πριγκιπάτο της Ανδόρρας, το Βασίλειο του Βελγίου, το Βασίλειο της Δανίας, το Πριγκιπάτο του Λίχτενσταϊν, το Μεγάλο Δουκάτο του Λουξεμβούργου, το Πριγκιπάτο του Μονακό, το Βασίλειο της Ολλανδίας, το Βασίλειο της Νορβηγίας, το Βασίλειο της Ισπανίας, το Βασίλειο της Σουηδίας, το Ηνωμένο Βασίλειο της Μεγάλης Βρετανίας και της Βόρειας Ιρλανδίας και το Κράτος της Πόλης του Βατικανού. Σε δέκα εξ αυτών των χωρών ο αρχηγός του κράτους (μονάρχης) κληρονομεί τα καθήκοντά του, και συνήθως τα κρατάει εφ όρου ζωής ή μέχρι να παραιτηθεί. Αντιθέτως στο Βατικανό (εκλογική μοναρχία, που ονομάζεται και απόλυτη θεοκρατία), ο αρχηγός του κράτους (ο Πάπας), εκλέγεται από το λεγόμενο παπικό κονκλάβιο, ενώ στην Ανδόρρα (μια τεχνικά ημιεκλογική δυαρχία), αρχηγοί του κράτους είναι ο εκάστοτε εκλεγμένος Πρόεδρος της Γαλλίας και ο Επίσκοπος του Ουρχέλ, ο οποίος διορίζεται από τον Πάπα.Παντελης+Δημητρα 4ΕΒΕΡ Οι περισσότερες από τις μοναρχίες στην Ευρώπη είναι συνταγματικές, πράγμα που σημαίνει ότι ο μονάρχης δεν επηρεάζει τις πολιτικές του κράτους, καθώς είτε είναι νομικά περιορισμένος από το να το κάνει αυτό, είτε δεν χρησιμοποιεί τις τυχόν πολιτικές εξουσίες του βάσει συμφωνίας. Εξαιρέσεις αποτελούν το Λίχτενσταϊν, το οποίο θεωρείται ημισυνταγματική μοναρχία, λόγω της μεγάλης επιρροής που ασκεί ο πρίγκιπας στην πολιτική σκηνή, αλλά και το Βατικανό, το οποίο είναι μια εκλογική θεοκρατική απόλυτη μοναρχία. Σήμερα δεν υπάρχει καμία σημαντική κίνηση για κατάργηση της μοναρχίας σε οποιοδήποτε από τα δώδεκα κράτη, αν και υπάρχουν σημαντικές μειονότητες δημοκρατικών σε πολλά από αυτά. Ταυτόχρονα, επί του παρόντος επτά από τις δώδεκα μοναρχίες είναι κράτη-μέλη της Ευρωπαϊκής Ένωσης: το Βέλγιο, η Δανία, το Λουξεμβούργο, η Ολλανδία, η Ισπανία και η Σουηδία. Στις αρχές του 20ου αιώνα μόνον η Γαλλία, η Ελβετία και ο Άγιος Μαρίνος ήταν οι ευρωπαϊκές χώρες οι οποίες δεν είχαν κάποιο μοναρχικό καθεστώς. Τότε ήταν που ξεκίνησε η άνοδος των δημοκρατικών στην ηγεσία των πολιτικών πραγμάτων. Οι περισσότερες μοναρχίες ανατράπηκαν μέσω κάποιου πολέμου ή κάποιου κινήματος ή πραξικοπήματος. Έτσι, σήμερα η πλειοψηφία των κρατών της ευρωπαϊκής ηπείρου είναι δημοκρατίες με είτε άμεσα είτε έμμεσα εκλεγμένους αρχηγούς κράτους. (el)
  • هناك (12) مملكة سيادية حالية بأوروبا: إمارة أندورا، مملكة بلجيكا، مملكة الدنمارك، إمارة ليختنشتاين، دوقية لوكسمبورغ العظمى، إمارة موناكو، مملكة الأراضي المنخفضة، مملكة النرويج، مملكة أسبانيا، مملكة السويد، المملكة المتحدة لبريطانيا العظمى وشمالي أيرلندا ودولة مدينة الفاتيكان. عشرة من هذه الدول يرث فيها رأس الدولة (الملك) منصبه، وعادةً ما يحافظ عليه مدى الحياة أو حتى التنازل عن العرش. أما بالنسبة للدولتين الأخريين: في مدينة الفاتيكان (وهي ملكية انتخابية، على غرار ملكية مطلقة ثيوقراطية)، فإن رئيس الدولة (الذي هو البابا)، ويتم انتخاب في المجمع المغلق، بينما في أندورا (تقنيا الحكومة الثنائية شبه اختيارية)، ورؤساء المشترك للدولة وانتخب رئيس الجمهورية الفرنسية وأبرشية أورغل، المعين من قبل البابا. (ar)
  • Monarchy was the prevalent form of government in the history of Europe throughout the Middle Ages, only occasionally competing withcommunalism, notably in the case of the Maritime republics and the Swiss Confederacy. Republicanism became more prevalent in the Early Modern period, but monarchy remained predominant in Europe during the 19th century.Since the end of World War I, however, most European monarchies have been abolished. There remain, as of 2022, twelve sovereign monarchies in Europe. Seven are kingdoms: Denmark, Norway, Sweden, the United Kingdom, Spain, the Netherlands, and Belgium. Andorra, Liechtenstein, and Monaco are principalities, while Luxembourg is a Grand Duchy. Vatican City is a theocratic elective monarchy ruled by the Pope. The monarchies can be divided into two broad classes: premodern states and those that gained their independence during or immediately after the Napoleonic Wars. Denmark, Norway, Sweden, the UK, Spain, and Andorra are the successors to premodern monarchies. Liechtenstein, the Netherlands, Belgium, and Luxembourg were established or gained independence through various methods during the Napoleonic Wars. The State of the Vatican City was recognized as a sovereign state administered by the Holy See in 1929. Ten of these monarchies are hereditary, and two are elective: Vatican City (the Pope, elected at the papal conclave), and Andorra (technically a semi-elective diarchy, the joint heads of state being the elected President of France and the Bishop of Urgell, appointed by the Pope). Most of the monarchies in Europe are constitutional monarchies, which means that the monarch does not influence the politics of the state: either the monarch is legally prohibited from doing so, or the monarch does not utilize the political powers vested in the office by convention. The exceptions are Liechtenstein and Monaco, which are usually considered semi-constitutional monarchies due to the large influence the princes still have on politics, and Vatican City, which is an absolute monarchy. There is currently no major campaign to abolish the monarchy (see monarchism and republicanism) in any of the twelve states, although there is a small minority of republicans in many of them (e.g. the political organisation Republic in the United Kingdom). Currently six of the twelve monarchies are members of the European Union: Belgium, Denmark, Luxembourg, the Netherlands, Spain and Sweden. At the start of the 20th century, France, Switzerland and San Marino were the only European nations to have a republican form of government. The ascent of republicanism to the political mainstream started only at the beginning of the 20th century, facilitated by the toppling of various European monarchies after the end of World War I; as at the beginning of the 21st century, most of the states in Europe are republics with either a directly or indirectly elected head of state. (en)
  • Republikanisme menjadi cukup lazim pada periode Modern Awal, tetapi monarki tetap dominan di Eropa selama abad ke-19. Namun, sejak akhir Perang Dunia I, sebagian besar monarki Eropa telah dihapuskan. Per tahun 2022, terdapat dua belas (12) negara monarki di Eropa yang berdaulat pada saat ini: Kepangeranan Andorra, Kerajaan Belgia, Kerajaan Denmark, Kepangeranan Liechtenstein, Kadipaten Agung Luxembourg, Kepangeranan Monaco, Kerajaan Belanda, Kerajaan Norwegia, Kerajaan Spanyol, Kerajaan Swedia, Kerajaan Bersatu Britania Raya dan Irlandia Utara dan Negara Vatikan. Sepuluh diantaranya adalah negara dimana kepala negaranya (seorang penguasa monarki) mewarisi tahta, dan biasanya menjabat seumur hidup atau sampai mereka . Dua negara lainnya: di Vatikan (sebuah monarki elektif, dibentuk sebagai sebuah teokrasi absolut), kepala negaranya, (yang merupakan seorang Paus), dipilih pada konklaf kepausan, sementara di Andorra (secara teknis diarki semi-elektif), kepala negara bersamanya adalah Presiden Prancis terpilih dan Uskup Urgell, yang dipilih oleh Paus. (in)
  • La monarchia fu la forma prevalente di governo nella storia d'Europa durante il Medioevo; il suo contraltare fu rappresentato occasionalmente dai comuni, principalmente nel caso delle repubbliche marinare e della Vecchia Confederazione svizzera. Il repubblicanesimo divenne prevalente all'inizio dell'età moderna, ma la monarchia rimase predominante in Europa nel XIX secolo. A partire dalla fine della prima guerra mondiale, tuttavia, molte monarchie europee furono abolite. Al 2022, rimangono dodici monarchie sovrane in Europa: sette sono regni (Danimarca, Norvegia, Svezia, Regno Unito, Spagna, Paesi Bassi e Belgio), tre sono principati (Andorra, Liechtenstein e Monaco), mentre è presente un solo granducato, il Lussemburgo. La Città del Vaticano è uno Stato retto da un Papa eletto da cardinali selezionati dal precedente Papa tra ecclesiastici. Le monarchie possono essere divise in due grandi classi: gli stati premoderni, e quelli che hanno ottenuto l'indipendenza durante o subito dopo le guerre napoleoniche. Danimarca, Norvegia, Svezia, Regno Unito, Spagna e Andorra sono i successori delle monarchie premoderne. Liechtenstein, Paesi Bassi, Belgio e Lussemburgo furono istituiti od ottennero l'indipendenza attraverso varie vicende durante le guerre napoleoniche. Lo Stato della Città del Vaticano fu riconosciuto come Stato sovrano amministrato dalla Santa Sede nel 1929, tramite i Patti Lateranensi. Dieci di queste monarchie sono ereditarie, e due sono elettive: la Città del Vaticano (il Papa, eletto al conclave) e Andorra (tecnicamente è una diarchia semi-elettiva, in quanto la posizione di capo di Stato è condivisa da due persone, di cui uno è il Presidente della Francia, eletto, e l'altro è il Vescovo di Urgell, nominato dal Papa). La maggior parte delle monarchie in Europa sono parlamentari, in cui il monarca non influenza la politica dello Stato, sia che al sovrano sia impedito legalmente di farlo, sia che il monarca non utilizzi i poteri politici legati all'incarico per via di convenzioni costituzionali. Le eccezioni sono il Liechtenstein e il Principato di Monaco, che sono solitamente considerate monarchie costituzionali (o semi-costituzionali) a causa dell'ampia influenza che i principi esercitano ancora oggi sulla politica, e la Città del Vaticano, che è una monarchia assoluta. Non sono in atto grandi campagne di abolizione delle monarchie in nessuno dei dodici Stati, anche se in molti di essi vi sono gruppi repubblicani più o meno grandi (vedi ad esempio repubblicanesimo in Spagna). Sei delle dodici monarchie sono membri dell'Unione europea: Belgio, Danimarca, Lussemburgo, Paesi Bassi, Spagna e Svezia. All'inizio del XX secolo, la Francia, la Svizzera e la Repubblica di San Marino erano le uniche nazioni europee ad avere una forma di governo repubblicana. L'avvento del repubblicanesimo nella politica europea si verificò all'inizio del XX secolo, facilitato dalla caduta di diverse monarchie europee a seguito di guerre o rivoluzioni; all'inizio del XXI secolo, la maggior parte degli Stati sovrani in Europa sono repubbliche, con capi di Stato eletti direttamente o indirettamente. (it)
  • Obecnie w Europie istnieje dwanaście monarchii (2022), dziesięć z nich to monarchie dziedziczne, w których głowa państwa (monarcha) obejmuje rządy w drodze dziedziczenia i sprawuje je do śmierci lub abdykacji. Głowa państwa Watykan (Papież) jest monarchą elekcyjnym, wybieranym podczas konklawe kardynałów, zaś przywódcą Andory są wspólnie Prezydent Francji oraz Biskup Urgel. Na początku XX wieku tylko Francja, Szwajcaria oraz San Marino były republikami. Republikańska forma rządów zaczęła dominować w Europie po I wojnie światowej. Obecnie większość państw na świecie oraz w Europie ma ustrój republikański. W Europie monarchiami są: * Księstwo Andory * Królestwo Belgii * Królestwo Danii * Królestwo Hiszpanii * Królestwo Niderlandów * Księstwo Liechtensteinu * Wielkie Księstwo Luksemburga * Księstwo Monako * Królestwo Norwegii * Królestwo Szwecji * Zjednoczone Królestwo Wielkiej Brytanii i Irlandii Północnej * Państwo-Miasto Watykańskie. Prawie wszystkie monarchie w Europie należą do monarchii konstytucyjnych właściwych lub monarchii parlamentarnych. W pierwszym przypadku oznacza to, że monarcha sprawuje władzę w państwie wspólnie z parlamentem. W drugim przypadku oznacza to, że monarcha nie ma wpływu na politykę państwa, lub ma to prawnie zabronione albo monarcha nie korzysta z przywilejów politycznych. Wyjątkiem jest Państwo Watykańskie, będące monarchią absolutną. Obecnie nie ma dużych kampanii na rzecz zniesienia monarchii (patrz monarchizm oraz republikanizm) w żadnym z dwunastu państw. Obecnie sześć z dwunastu monarchii jest członkami Unii Europejskiej: Belgia, Dania, Hiszpania, Holandia, Luksemburg oraz Szwecja. (pl)
  • Dit artikel behandelt monarchieën in Europa. De monarchie was in de geschiedenis van Europa de dominante regeringsvorm tot de 20e eeuw, waarin de republiek ging overheersen. (nl)
  • Os seguintes países europeus adotam a forma de governo monárquica: Principado de Andorra, Reino da Bélgica, Reino da Dinamarca, Reino de Espanha, o Principado de Liechtenstein, Grão-Ducado do Luxemburgo, o Principado de Mônaco, Reino dos Países Baixos, Reino da Noruega, Reino da Suécia, Reino Unido da Grã-Bretanha e Irlanda do Norte e o Estado da Cidade do Vaticano. Dentre tais, dez são monarquias hereditárias. Quanto aos outros dois: no Estado da Cidade do Vaticano subsiste uma monarquia eletiva onde, o Chefe de Estado, é eleito a partir de um conclave e, em Andorra, há uma diarquia onde, a Chefia de Estado é, partilhada, entre o copríncipe francês (Presidente da França) e copríncipe episcopal (Bispo de Urgel). A maioria das monarquias europeias são monarquias constitucionais, ou seja, monarquias nas quais o poder do Chefe de Estado é limitado pela constituição. A exceção é o Estado da Cidade do Vaticano que, atualmente, conserva como forma de governo uma monarquia absoluta. Não há atualmente nenhuma grande campanha para abolir a monarquia em quaisquer um dos doze Estados, embora haja uma minoria significativa de republicanos em muitos deles (por exemplo, a organização política da República no Reino Unido). Atualmente, sete das doze monarquias são Estados-membros da União Europeia: Bélgica, Dinamarca, Luxemburgo, Países Baixos, Espanha e Suécia. No período do século XX anterior a Primeira Guerra Mundial, França, Suíça, Portugal e San Marino eram os únicos países europeus a ter uma forma republicana de governo. A ascensão de republicanismo a política dominante começou apenas depois da Primeira Guerra Mundial, facilitado pela queda de várias monarquias europeias através das Primeira e Segunda guerras mundiais, revoluções e golpes de Estado. No início do século XXI, a maioria dos Estados na Europa já haviam tornado-se repúblicas e, contavam, com um Chefe de Estado eleito direta ou indiretamente. (pt)
  • Det finns tolv monarkier i Europa. Av dessa är tio suveräna stater där statschefen (monarken) ärver sitt ämbete medan en (Vatikanstaten) kan definieras som ett valkungadöme, där påven väljs vid den så kallade konklaven. Andorra har två furstar, biskopen av La Seu d'Urgell i Spanien och Frankrikes president. Vanligen behåller monarken sitt ämbete livet ut; alternativet är abdikation. I början av 1900-talet var Frankrike den enda större republikanska staten i Europa. Bland de mindre staterna hade, och har, Schweiz och San Marino långa republikanska traditioner. Republikanismens verkliga genombrott kom kring 1918–1920 i samband med att nya stater bildades efter första världskriget, och idag är de flesta stater i världen republiker med direkt eller indirekt valda statschefer. Europas monarkier är: * Furstendömet Andorra * Konungariket Belgien (artikel) * Konungariket Danmark (artikel) * Furstendömet Liechtenstein * Storhertigdömet Luxemburg * Furstendömet Monaco * Konungariket Nederländerna * Konungariket Norge (artikel) * Konungariket Spanien * Förenade konungariket Storbritannien och Nordirland (artikel) * Konungariket Sverige (artikel) * Vatikanstaten (artikel) De flesta europeiska monarkierna är konstitutionella monarkier, vilket innebär att monarken inte påverkar politiken i staten: antingen förbjuds monarken juridiskt att göra detta, eller så utövar han/hon inte någon makt i enlighet med den konstitutionella sedvanerätten. Undantagen är Liechtenstein, vilket vanligen ses som en semi-konstitutionell monarki på grund av det stora inflytande som fursten fortfarande har på den förda politiken, och Vatikanstaten, vilket är en teokratisk absolut monarki. Det pågår för närvarande ingen större kampanj för att avskaffa monarkin i någon av de tolv staterna, även om det finns betydelsefulla republikanska minoriteter i många av dem. För närvarande är sex av de tolv monarkierna medlemmar i Europeiska unionen: Belgien, Danmark, Luxemburg, Nederländerna, Spanien och Sverige. (sv)
  • 君主制在中世紀的歐洲一直是主流的政體,間中與公社制對抗,海上共和国和瑞士邦聯就是當中的著名例子。十九世紀之時,君主制依然在歐洲有重要地位。近代二十世紀初,共和制及共和主义逐漸興起,但當時的歐洲共和國只有法國、瑞士和聖馬利諾。第一次世界大戰結束後,大部分君主制度因為戰爭或革命而被推翻。到二十一世紀,歐洲大部分國家均為共和國,由選舉產生國家元首。 歐洲目前只剩下12個君主國,當中7個為王國(丹麥、挪威、瑞典、英國、西班牙、荷蘭和比利時)、3個親王國(安道爾、列支敦士登和摩納哥)、1個大公國(盧森堡)、1個神權國(梵蒂岡)。 歐洲君主制主要可以分為兩大類,近世立國及拿破崙戰爭期間立國,前者有丹麥、挪威、瑞典、英國、西班牙和安道爾;後者為列支敦士登、比利時和盧森堡。至於梵蒂岡則在1929年獲承認為主權國,由聖座和教宗統治。 10位歐洲君主是,其餘2位是選舉產生,梵蒂岡的教宗透過秘密會議選出,而安道爾親王則由直選選出的法國總統和教宗委任的烏格爾主教共同擔任。 9個歐洲君主國為君主立憲國,君主被立法禁止動用或不會使用政治權力,因而不會影響國家的政治;列支敦士登和摩納哥則被視為半君主立憲國,兩國的親王依然會對政界施加不少影響力;梵蒂岡則是政教合一的君主專制。目前各個君主國內雖然有小部份要求廢除君主制的支持者(例如英國的),但未見有明顯大規模的浪潮。 12個君主國中的一半是歐洲聯盟成員國,即比利時、丹麥、盧森堡、荷蘭、西班牙和瑞典。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 5756685 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 71930 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124231033 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • هناك (12) مملكة سيادية حالية بأوروبا: إمارة أندورا، مملكة بلجيكا، مملكة الدنمارك، إمارة ليختنشتاين، دوقية لوكسمبورغ العظمى، إمارة موناكو، مملكة الأراضي المنخفضة، مملكة النرويج، مملكة أسبانيا، مملكة السويد، المملكة المتحدة لبريطانيا العظمى وشمالي أيرلندا ودولة مدينة الفاتيكان. عشرة من هذه الدول يرث فيها رأس الدولة (الملك) منصبه، وعادةً ما يحافظ عليه مدى الحياة أو حتى التنازل عن العرش. أما بالنسبة للدولتين الأخريين: في مدينة الفاتيكان (وهي ملكية انتخابية، على غرار ملكية مطلقة ثيوقراطية)، فإن رئيس الدولة (الذي هو البابا)، ويتم انتخاب في المجمع المغلق، بينما في أندورا (تقنيا الحكومة الثنائية شبه اختيارية)، ورؤساء المشترك للدولة وانتخب رئيس الجمهورية الفرنسية وأبرشية أورغل، المعين من قبل البابا. (ar)
  • Dit artikel behandelt monarchieën in Europa. De monarchie was in de geschiedenis van Europa de dominante regeringsvorm tot de 20e eeuw, waarin de republiek ging overheersen. (nl)
  • Monarchie byla převládající formou vlády v dějinách Evropy po celý středověk, jen příležitostně konkurovala , zejména v případě námořních republik a Švýcarské konfederace. Republikanismus se v raném novověku čím dál tím více objevoval, ale monarchie v Evropě, i během 19. století, převládala. Od konce první světové války však byla většina evropských monarchií zrušena. V roce 2021 v Evropě zbývá dvanáct svrchovaných monarchií. Sedm je království: Dánsko, Norsko, Švédsko, Spojené království, Španělsko, Nizozemsko a Belgie. Andorra, Lichtenštejnsko a Monako jsou knížectví a Lucembursko je velkovévodství. Vatikán je teokratická volená monarchie ovládaná papežem. (cs)
  • Σήμερα στην Ευρώπη υπάρχουν συνολικά δώδεκα (12) μοναρχίες: το Πριγκιπάτο της Ανδόρρας, το Βασίλειο του Βελγίου, το Βασίλειο της Δανίας, το Πριγκιπάτο του Λίχτενσταϊν, το Μεγάλο Δουκάτο του Λουξεμβούργου, το Πριγκιπάτο του Μονακό, το Βασίλειο της Ολλανδίας, το Βασίλειο της Νορβηγίας, το Βασίλειο της Ισπανίας, το Βασίλειο της Σουηδίας, το Ηνωμένο Βασίλειο της Μεγάλης Βρετανίας και της Βόρειας Ιρλανδίας και το Κράτος της Πόλης του Βατικανού. Σε δέκα εξ αυτών των χωρών ο αρχηγός του κράτους (μονάρχης) κληρονομεί τα καθήκοντά του, και συνήθως τα κρατάει εφ όρου ζωής ή μέχρι να παραιτηθεί. Αντιθέτως στο Βατικανό (εκλογική μοναρχία, που ονομάζεται και απόλυτη θεοκρατία), ο αρχηγός του κράτους (ο Πάπας), εκλέγεται από το λεγόμενο παπικό κονκλάβιο, ενώ στην Ανδόρρα (μια τεχνικά ημιεκλογική δυαρχία (el)
  • Monarchy was the prevalent form of government in the history of Europe throughout the Middle Ages, only occasionally competing withcommunalism, notably in the case of the Maritime republics and the Swiss Confederacy. Ten of these monarchies are hereditary, and two are elective: Vatican City (the Pope, elected at the papal conclave), and Andorra (technically a semi-elective diarchy, the joint heads of state being the elected President of France and the Bishop of Urgell, appointed by the Pope). (en)
  • Republikanisme menjadi cukup lazim pada periode Modern Awal, tetapi monarki tetap dominan di Eropa selama abad ke-19. Namun, sejak akhir Perang Dunia I, sebagian besar monarki Eropa telah dihapuskan. Per tahun 2022, terdapat dua belas (12) negara monarki di Eropa yang berdaulat pada saat ini: Kepangeranan Andorra, Kerajaan Belgia, Kerajaan Denmark, Kepangeranan Liechtenstein, Kadipaten Agung Luxembourg, Kepangeranan Monaco, Kerajaan Belanda, Kerajaan Norwegia, Kerajaan Spanyol, Kerajaan Swedia, Kerajaan Bersatu Britania Raya dan Irlandia Utara dan Negara Vatikan. (in)
  • La monarchia fu la forma prevalente di governo nella storia d'Europa durante il Medioevo; il suo contraltare fu rappresentato occasionalmente dai comuni, principalmente nel caso delle repubbliche marinare e della Vecchia Confederazione svizzera. Dieci di queste monarchie sono ereditarie, e due sono elettive: la Città del Vaticano (il Papa, eletto al conclave) e Andorra (tecnicamente è una diarchia semi-elettiva, in quanto la posizione di capo di Stato è condivisa da due persone, di cui uno è il Presidente della Francia, eletto, e l'altro è il Vescovo di Urgell, nominato dal Papa). (it)
  • Obecnie w Europie istnieje dwanaście monarchii (2022), dziesięć z nich to monarchie dziedziczne, w których głowa państwa (monarcha) obejmuje rządy w drodze dziedziczenia i sprawuje je do śmierci lub abdykacji. Głowa państwa Watykan (Papież) jest monarchą elekcyjnym, wybieranym podczas konklawe kardynałów, zaś przywódcą Andory są wspólnie Prezydent Francji oraz Biskup Urgel. Na początku XX wieku tylko Francja, Szwajcaria oraz San Marino były republikami. Republikańska forma rządów zaczęła dominować w Europie po I wojnie światowej. Obecnie większość państw na świecie oraz w Europie ma ustrój republikański. (pl)
  • Os seguintes países europeus adotam a forma de governo monárquica: Principado de Andorra, Reino da Bélgica, Reino da Dinamarca, Reino de Espanha, o Principado de Liechtenstein, Grão-Ducado do Luxemburgo, o Principado de Mônaco, Reino dos Países Baixos, Reino da Noruega, Reino da Suécia, Reino Unido da Grã-Bretanha e Irlanda do Norte e o Estado da Cidade do Vaticano. Dentre tais, dez são monarquias hereditárias. Quanto aos outros dois: no Estado da Cidade do Vaticano subsiste uma monarquia eletiva onde, o Chefe de Estado, é eleito a partir de um conclave e, em Andorra, há uma diarquia onde, a Chefia de Estado é, partilhada, entre o copríncipe francês (Presidente da França) e copríncipe episcopal (Bispo de Urgel). (pt)
  • Det finns tolv monarkier i Europa. Av dessa är tio suveräna stater där statschefen (monarken) ärver sitt ämbete medan en (Vatikanstaten) kan definieras som ett valkungadöme, där påven väljs vid den så kallade konklaven. Andorra har två furstar, biskopen av La Seu d'Urgell i Spanien och Frankrikes president. Vanligen behåller monarken sitt ämbete livet ut; alternativet är abdikation. I början av 1900-talet var Frankrike den enda större republikanska staten i Europa. Bland de mindre staterna hade, och har, Schweiz och San Marino långa republikanska traditioner. Republikanismens verkliga genombrott kom kring 1918–1920 i samband med att nya stater bildades efter första världskriget, och idag är de flesta stater i världen republiker med direkt eller indirekt valda statschefer. (sv)
  • 君主制在中世紀的歐洲一直是主流的政體,間中與公社制對抗,海上共和国和瑞士邦聯就是當中的著名例子。十九世紀之時,君主制依然在歐洲有重要地位。近代二十世紀初,共和制及共和主义逐漸興起,但當時的歐洲共和國只有法國、瑞士和聖馬利諾。第一次世界大戰結束後,大部分君主制度因為戰爭或革命而被推翻。到二十一世紀,歐洲大部分國家均為共和國,由選舉產生國家元首。 歐洲目前只剩下12個君主國,當中7個為王國(丹麥、挪威、瑞典、英國、西班牙、荷蘭和比利時)、3個親王國(安道爾、列支敦士登和摩納哥)、1個大公國(盧森堡)、1個神權國(梵蒂岡)。 歐洲君主制主要可以分為兩大類,近世立國及拿破崙戰爭期間立國,前者有丹麥、挪威、瑞典、英國、西班牙和安道爾;後者為列支敦士登、比利時和盧森堡。至於梵蒂岡則在1929年獲承認為主權國,由聖座和教宗統治。 10位歐洲君主是,其餘2位是選舉產生,梵蒂岡的教宗透過秘密會議選出,而安道爾親王則由直選選出的法國總統和教宗委任的烏格爾主教共同擔任。 9個歐洲君主國為君主立憲國,君主被立法禁止動用或不會使用政治權力,因而不會影響國家的政治;列支敦士登和摩納哥則被視為半君主立憲國,兩國的親王依然會對政界施加不少影響力;梵蒂岡則是政教合一的君主專制。目前各個君主國內雖然有小部份要求廢除君主制的支持者(例如英國的),但未見有明顯大規模的浪潮。 (zh)
rdfs:label
  • ممالك أوروبا (ar)
  • Seznam monarchií v Evropě (cs)
  • Μοναρχίες της Ευρώπης (el)
  • Monarki di Eropa (in)
  • Monarchie dell'Europa (it)
  • Monarchies in Europe (en)
  • Monarchieën in Europa (nl)
  • Monarchie w Europie (pl)
  • Monarquias da Europa (pt)
  • Monarki i Europa (sv)
  • 歐洲君主政體 (zh)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License