About: Ming dynasty

An Entity of Type: place, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The Ming dynasty (/mɪŋ/), officially the Great Ming, was an imperial dynasty of China, ruling from 1368 to 1644 following the collapse of the Mongol-led Yuan dynasty. The Ming dynasty was the last orthodox dynasty of China ruled by the Han people, the majority ethnic group in China. Although the primary capital of Beijing fell in 1644 to a rebellion led by Li Zicheng (who established the short-lived Shun dynasty), numerous rump regimes ruled by remnants of the Ming imperial family—collectively called the Southern Ming—survived until 1662.

Property Value
dbo:abstract
  • Říše Ming (čínsky: znaky tradiční 明國, zjednodušené 明国, pinyin Míng Guó, český přepis Ming Kuo), plným názvem Říše Velká Ming (čínsky: znaky zjednodušené 大明国, tradiční 大明國, pinyin Dà Míng Guó, český přepis Ta Ming Kuo; také anachronicky čínsky: znaky zjednodušené 大明帝国, tradiční 大明帝國, pinyin Dà Míng Dìguó, český přepis Ta Ming Tikuo) byl čínský stát nazvaný podle vládnoucí dynastie Ming (čínsky: znaky 明朝, pinyin Míng Cháo, český přepis Ming Čchao). Říše byla založena roku 1368 vyhnáním mongolské dynastie Jüan. Bývá považována za „jedno z největších období řádné vlády a sociální stability v historii lidstva,“ kdy čínská civilizace měla vysokou úroveň a začínala vytvářet kapitalismus. Mingové byli poslední čínskou národní (tj. chanskou) dynastií, vládnoucí Číně po tři století. Následovala je mandžuská Dynastie Čching. Mingské hlavní město Peking roku 1644 padlo s celou severní Čínou do rukou Mandžuů, ale jižní část země zůstala ještě 17 let (do roku 1661) pod kontrolou Číňanů (Chanů). Tyto pozdní mingské režimy jižní Číny se označují Jižní Ming. Zakladatel mingského státu a dynastie císař Chung-wu (vládl 1368–1398) se pokusil vybudovat společnost soběstačných zemědělských komunit ve stabilním systému vztahů, který by komerční život a obchod ve městech omezil na minimum. Soukromý sektor pozemkových panství se dlouhotrvajícími válkami zmenšil na jednu třetinu veškeré obdělávané půdy, zatímco státní vlastnictví půdy rostlo. Vznikl tak státní přídělový systém, byť formálně nevyhlášený. Přísně centralizovaná státní správa se snažila řídit všechny oblasti života. Znovuvybudování Číny na zemědělské základně a zkvalitnění komunikací pomocí vojenské kurýrní sítě přineslo nezamýšlený důsledek – vznik trhů podél obnovených cest a pronikání městských trendů na venkov. Takzvaná džentry, třída vzdělaných statkářů obsazujících úřední posty, byla ovlivněny novou, konzumně orientovanou kulturou. Mezi vzdělané úřednictvo začaly pronikat obchodnické rodiny, které přebíraly zvyklosti typické pro džentry. Paralelně probíhaly změny v sociální a politické filozofii, správních institucích a také v umění a literatuře. Říše Mingů měla velké námořní loďstvo a stálou armádu, jejíž celková početnost kolísala mezi jedním a čtyřmi milióny vojáků. Plavby admirála Čeng Chea překonaly veškeré minulé expedice a dosáhly východní Afriky. Vláda uskutečnila obrovská stavební díla včetně obnovení Velkého kanálu, Velké čínské zdi a výstavby Zakázaného města v Pekingu v první čtvrtině 15. století. Populace mingské Číny vzrostla z počátečních více než 60 miliónů na maximum 160–200 miliónů obyvatel počátkem 17. století. V posledních desetiletích vlády dynastie však lidí značně ubylo následkem epidemií, hladomorů a válek. Pečeť mingského císaře (大明皇帝之寶) V 16. století ekonomiku mingské Číny stimuloval obchod s Portugalci, Španěly a Nizozemci. Čína se zapojila do globální výměny zboží, rostlin, zvířat a potravin (nazývané kolumbovská výměna) v roli centra světové ekonomiky. Vývoz zboží do Evropy a Japonska přinesl Číně značné množství stříbra, které v roli všeobecného platidla nahradilo měděné a papírové peníze. V posledních desetiletích mingské vlády se přítok stříbra do Číny výrazně snížil a poklesla i zemědělská produkce kvůli nástupu malé doby ledové, přírodních katastrof a epidemií. Zároveň se od druhé poloviny 16. století ve státním aparátu projevily příznaky rozkladu a k počátku 17. století už byl zcela prosáklý korupcí. Císaři se málo zajímali o politiku a nejvyšší moc byla v rukách jejich početného okolí (příbuzných, eunuchů a vysokých úředníků). Krize zasáhla také vztahy na vesnici: po úplné privatizaci pozemků činovníky vládního aparátu státní sektor prakticky zmizel. Pokles životní úrovně obyvatelstva a autority vlády vedl povstalce jako byl Li C’-čcheng k odmítnutí legitimity dynastie. Slabost říše využil nedlouho předtím zkonsolidovaný stát Mandžuů k útoku na Čínu. Po pádu hlavního města a sebevraždě císaře Čchung-čena místní správní a vojenští představitelé stále ještě ovládající Nanking, Fu-ťien, Kuang-tung, Šan-si a Jün-nan nebyli schopni zkoordinovat své akce, a do roku 1661 jeden po druhém podlehli mandžuskému tlaku. Poslední mingský císař Jung-li uprchl do Barmy, ale už začátkem roku 1662 ho zajali a zabili čchingští vojáci. Jeden z mingských vojevůdců Čeng Čcheng-kung pochopil bezperspektivnost boje s Mandžuy na pevnině a v letech 1661–1662 vyhnal Nizozemce z Tchaj-wanu. Na části ostrova vládli jeho potomci až do roku 1683, kdy království Čengů dobyli Mandžuové. Putování císaře Ming-chuanga do S’-čchuanu, pozdně mingská kopie díla Čchiou Jinga (1494–1552) (cs)
  • La dinastia Ming (en xinès tradicional i simplificat: 明朝; en pinyin: Míng Cháo) o Imperi de la Gran Ming (xinès tradicional: 大明國; xinès simplificat: 大明国; pinyin: Dàmíng Guó), va ser la dinastia governant de la Xina des de 1368 fins a 1644, i aparegué després del col·lapse provocat pels mongols al final de la dinastia Yuan. Amb els Ming es visqué «una de les èpoques de la història humana amb més ordre en el govern i més estabilitat social». Va ser l'última dinastia a la Xina governada per l'ètnia dels han. Tot i que la capital Pequín va caure el 1644 davant la revolta encapçalada per Li Zicheng, que fou aviat substituït per la dinastia manxú Qing, els règims lleials al tron Ming, anomenats en conjunt el Ming del Sud, va sobreviure fins a 1662. El poder Ming va fer possible la construcció d'una gran flota marítima i un exèrcit d'un milió de soldats. Tot i que el comerç marítim privat i les missions oficials procedents de la Xina havien existit ja en dinasties anteriors, al segle xv, la flota que existí sota el comandament de l'almirall musulmà i eunuc Zheng He va superar tot el que s'havia vist amb anterioritat. Hi va haver grans projectes de construcció, inclosa la restauració del Gran Canal, de la Gran Muralla i la creació de la Ciutat Prohibida de Pequín durant el primer quart del segle xv. Les estimacions de la població en el període tardà dels Ming es mouen entre els 160 i els 200 milions d'habitants. La dinastia Ming es considera sovint com un punt culminant de la civilització xinesa i una dinastia en la qual sorgiren els primers indicis del capitalisme. L'emperador Hongwu, que governà del 1368 al 1398, va tractar de crear una societat en la que fomentà l'autosuficiència de les comunitats rurals de manera que no tinguessin cap necessitat d'establir una relació comercial amb els centres urbans. La seva reconstrucció de la base agrícola de la Xina i l'enfortiment de vies de comunicació a través d'un sistema de missatgeria militaritzat. Com que s'aconseguí un gran excedent agrícola aquest podria ser venut en mercats situats al llarg de les rutes. La cultura rural i el comerç van rebre la influència de les tendències urbanes. Les classes superiors de la societat, consagrada com una aristocràcia acadèmica, també es van veure afectades per aquesta nova cultura basada en el consum. En un trencament amb la tradició, les famílies de comerciants va començar a formar candidats per convertir-se en estudiosos i funcionaris, i adoptar els trets culturals i les pràctiques típiques de l'aristocràcia. Paral·lelament, aquesta tendència també influí en la filosofia social i política, la burocràcia i les institucions governamentals, i també en les arts i la literatura. Al segle xvi l'economia Ming va rebre l'impuls pel comerç marítim amb els portuguesos, espanyols i neerlandesos. La Xina es va convertir en un gran centre de comerç mundial de mercaderies, plantes, animals i d'aliments dins el gran esdeveniment comercial conegut com el gran intercanvi colombí. El comerç amb les potències europees i amb els japonesos generà l'arribada de grans quantitats de plata que arribà a substituir el coure i els bitllets de paper que eren el mitjà de canvi comú a la Xina. Ja durant les darreres dècades del govern dels Ming, el flux d'argent a la Xina va disminuir, soscavant així els ingressos de l'Estat i, de fet, de tota l'economia Ming. Aquest mal a l'economia es va veure agreujat pels efectes d'una Petita Edat de Gel que afectà especialment a l'agricultura, amb l'arribada de desastres naturals, males collites i epidèmies sobtades. El consegüent trencament de l'autoritat i la pèrdua del suport de la gent va permetre que alguns dirigents rebels, com és el cas de Li Ming Zicheng, poguessin desafiar l'autoritat. El darrer emperador Ming, , es va suïcidar el 1644 quan els manxús van conquerir Beijing el 1644. En l'aspecte econòmic i cultural el Ming és el període en el qual la porcellana xinesa va arribar al punt de màxim refinament i importància, i la producció de ferro a la Xina era la major del món. (ca)
  • كان عهد أسرة مينغ (الصينية: 明朝—مينغ تشاو) سلالة الأباطرة الذين حكموا الصين 1368-1644.تعود سلالة أسرة مينغ لسلالة الأباطرة الصينيين القدامى (هان). أسقطت أسرة مينغ حكم الأباطرة من سلالة النسب يوان المغولية . وكانت الصين في ظل عهد أسرة مينغ تسمى ب «الإمبراطورية العظمى مينغ» (大 明 国، دا مينغ غو). في ذروة الإمبراطورية حكمت سلالة مينغ مناطق شاسعة. امتدت الإمبراطورية إلى كوريا الشمالية ومنغوليا ولأقاليم تركستان، في تم وضع الإمبراطورية الراعية ضريبة مباشرة الإمبراطورية فسيطرت على جنوب فيتنام وبورما اليوم. أراضي الإمبراطورية كانت في ذروتها. في ظل عهد أسرة مينغ، تمتعت الصين بأكثر من 300 سنة من الاستقرار. إنشاء إمبراطورية تخدمة جيش كبير والتي شملت مليون جندي، ومئات من السفن البحرية، في ذلك الوقت كانت أكبر أسطول بحري حربي في العالم. كما بني سور بادالينغ العظيم (سنة 1505) والذي احتل السور موقعا قياديا واستراتيجيا بارزا لحماية ممر جويونغوان الجنوبي، مما يحمي مدينة بكين. تميل تجدد إدارة التراث خلال عهد أسرة مينغ وهان. وقد استأنفت الحكومة في نظام الامتحانات الإمبراطورية، والتي مثلت الظروف الملائمة لدوره في خدمة البلد. عاد الكونفوشيوسية في الدين لتكون دين الدولة الرسمي. إعادة تأسيس التعليم في العديد من الأكاديميات الخاصة الكلاسيكية (书院 Shuyuan) والمؤسسات التي أغلقت خلال فترة حكم يوان، وازدهار الأدب والشعر والفن، كما يتضح من العديد من الأعمال الصامدة حتى يومنا هذا. وقد تم تنقيح مينغ خلال أسلوب الطباعة يستند إلى خطابات خشبية معلقة العديد من الكتب وطبعت في نسخ كبيرة. تطوير التجارة والصناعة وزيادة الاتجاه نحو التحضر. وكان الحجم السكاني في الصين في بداية الحكم لأسرة مينج أقل من 60 مليون شخص، وزادت في نهاية الحكم لمليون -130-150. (ar)
  • Die Ming-Dynastie (chinesisch 明朝, Pinyin Míngcháo) herrschte von 1368 bis 1644 im Kaiserreich China, löste dabei die mongolische Herrschaft der Yuan-Dynastie in China ab und endete im 17. Jahrhundert mit der Qing-Dynastie. (de)
  • Η δυναστεία των Μινγκ (Μινγκ Τσάο) ήταν η δυναστεία που κυβέρνησε την Κίνα από το 1368 έως το 1644. Ήταν η τελευταία δυναστεία εθνικότητας και υποσκέλισε τη μογγολικής εθνικότητας προτού παραδώσει τα σκήπτρα στη μαντσουριανής εθνικότητας δυναστεία των Τσινγκ. Η επικράτεια της δυναστείας των Μινγκ, η Κίνα της εποχής, ονομαζόταν Αυτοκρατορία του μεγάλου Μινγκ. Αν και η πρωτεύουσα των Μινγκ, το Πεκίνο, έπεσε το 1644, υπολείματα της εξουσίας των Μινγκ άντεξαν έως το 1662. Οι Μινγκ συγκρότησαν τεράστιο στρατό και ναυτικό. Το ναυτικό τους περιελάμβανε τετρακάταρτα πλοία εκτοπίσματος 1.500 τόνων. Ο δε στρατός τους είχε σε ετοιμότητα 1.000.000 άνδρες. Πάνω από 100.000 τόνοι σιδήρου εξορύσσονταν κάθε χρόνο στη βόρεια Κίνα και τυπώθηκαν πολλά βιβλία με σύστημα μεταβλητών στοιχείων. Από την εποχή της διαδοχής των Μινγκ από τους Τσινγκ και μέχρι τη μοντέρνα εποχή, είχε εκφραστεί έντονα από μερίδα του πληθυσμού η αντίθεση στην εξουσία των μη - Χαν και η πρόθεση για αποκατάσταση των Μινγκ. (el)
  • La dinastio Ming (ĉine 明朝, Míng cháo), nomita ankaŭ Imperio de la Granda Ming, estis la reganta dinastio de 1368 ĝis 1644 nome dum 276 jaroj en Ĉinujo, haltiginte la mongolan fremdregadon de la dinastio Yuan kaj finis en la 17-a jarcento per la dinastio Qing. La Ming, priskribita de kelkaj kiel "unu el plej grandaj epokoj de laŭorda regado kaj de socia stabileco en la homa historio," estis la lasta dinastio en Ĉinio regata de etnaj Hanoj. Kvankam la dekomenca ĉefurbo Pekino falis en 1644 pro ribelo kondukita de (kiu establis la ekon de la , tuj anstataŭigita de la Manĉu-regata dinastio Qing), reĝimoj fidelaj al la trono Ming - kolektive nomata Suda Ming - estis kio survivis ĝis 1662. (eo)
  • La dinastía Ming, (chino: 明朝) oficialmente Gran Ming (chino: 大明, Wade-Giles: Ta Ming, pinyin: Dà Míng) fue la penúltima dinastía de China, que gobernó entre los años 1368 y 1644, tras la caída de la dinastía mongol Yuan. Algunos historiadores describen a los Ming como “una de las mayores eras de gobierno disciplinado y estabilidad social de la historia humana”.​ Fue la última dinastía en China gobernada por la etnia han. Aunque Pekín, la capital Ming, cayó en 1644 en una rebelión liderada por Li Zicheng (quien estableció la dinastía Shun, que fue rápidamente sustituida por la dinastía Qing, de origen manchú), sobrevivieron hasta 1662 algunos regímenes leales al trono Ming, conocidos comúnmente como los Ming del Sur. Bajo el gobierno de los Ming se construyó una vasta flota y un extenso ejército permanente de un millón de efectivos.​ Aunque ya se habían llevado a cabo expediciones comerciales y diplomáticas desde China en periodos anteriores, la flota tributaria del almirante eunuco musulmán Zheng He durante el siglo XV superó a todas las demás en tamaño. Se realizaron numerosos proyectos de construcción, incluyendo el Gran Canal, la Gran Muralla y la fundación de la Ciudad Prohibida en Pekín durante el primer cuarto del siglo XV. Se estima que la población a finales del reinado de los Ming era de entre 160 y 200 millones de personas.​ El emperador Hongwu, que reinó entre 1368 y 1398, intentó crear una sociedad de comunidades rurales autosuficientes en un sistema rígido e inmóvil que no necesitasen involucrarse en la vida comercial de los centros urbanos. Su reconstrucción de la base agrícola china y la mejora de las vías de comunicación a través de un sistema de caminos militarizados tuvo el efecto inesperado de generar un gran excedente agrícola que pudo ser vendido en florecientes mercados cercanos a las vías de comunicación. La cultura rural y comercial recibió la influencia de las modas urbanas. Los escalones más altos de la sociedad, equiparados a la baja nobleza, se vieron igualmente afectados por esta nueva cultura centrada en el consumo. Alejándose de las tradiciones, las familias comerciantes comenzaron a integrarse en el seno de la administración y de la burocracia y adoptaron los rasgos culturales y las prácticas de la nobleza. Paralelo a esta evolución de la sociedad y del comercio, hubo cambios en el pensamiento filosófico, las instituciones gubernamentales y en las artes y la literatura. Hacia el siglo XVI, la economía Ming se estimuló por el comercio con los portugueses, los , los españoles y los neerlandeses. China se vio envuelta en un incipiente comercio global de materiales, plantas, animales, comida y grano conocido como comercio colombino. El comercio con las potencias europeas y Japón trajo enormes cantidades de plata, lo que sustituyó al cobre y al papel moneda como el medio común de intercambio en China. Durante las últimas décadas de los Ming, el flujo de plata en China disminuyó en gran medida, minando las arcas estatales. Este daño a la economía Ming tuvo varios factores: los efectos en la agricultura de la Pequeña Edad de Hielo, desastres naturales y epidemias. El consiguiente desgaste de las autoridades y la escasez de sustento permitieron a los líderes rebeldes como Li Zicheng desafiar la autoridad de los Ming. (es)
  • Ming dinastia 1369tik 1644ra arte Txinan boterea izan zuen dinastia da. Yuan dinastiaren garaian sortu zen ezegonkortasun sozialak eta Zhejiang lurraldeetan errebeldeak boterea lortzea ekarri zuen eta 1369an sortu zuen, Txinako historia guztian hegoaldeko lurretan sortu zen dinastia bakarra, hiriburutzat Nanjing hartuz. Bere semeak Beijingera eraman zuen gortea. Ming dinastiako agintariek gobernu sistema tradizionala ezarri zuten. Funtzionario izateko, azterketa bat gainditu beharra zegoen. Hala ere, dinastia berriak intelektual eta artista independenteei esetsi zien; Txou Wi eta Txao Yuan margolariak, adibidez, hiltzera kondenatu zituen. XV. mendearen hasieran Beijing izendatu zuten inperioko hiriburu, eta jauregiak, marmolezko terrazak eta lorategiak egin ziren. Yonglen garaian Txina munduko itsas potentziarik handiena bilakatu zen, Zheng Hek Asia eta Afrika inguruan bidaiak egin zituen, baina koste ekonomiko handiegiarekin. Ming garaian paper moneta erabiltzeari uko egin zioten eta zilarra erabili zen berriro. Zilarra lortzeko negozio bideak ireki ziren Japoniarekin eta XVI. mendetik aurrera Portugalekin Macao hiriaren bitartez. Hauek zilarra Filipinetatik Amerikara bidaltzen zuten. (eu)
  • The Ming dynasty (/mɪŋ/), officially the Great Ming, was an imperial dynasty of China, ruling from 1368 to 1644 following the collapse of the Mongol-led Yuan dynasty. The Ming dynasty was the last orthodox dynasty of China ruled by the Han people, the majority ethnic group in China. Although the primary capital of Beijing fell in 1644 to a rebellion led by Li Zicheng (who established the short-lived Shun dynasty), numerous rump regimes ruled by remnants of the Ming imperial family—collectively called the Southern Ming—survived until 1662. The Ming dynasty's founder, the Hongwu Emperor (r. 1368–1398), attempted to create a society of self-sufficient rural communities ordered in a rigid, immobile system that would guarantee and support a permanent class of soldiers for his dynasty: the empire's standing army exceeded one million troops and the navy's dockyards in Nanjing were the largest in the world. He also took great care breaking the power of the court eunuchs and unrelated magnates, enfeoffing his many sons throughout China and attempting to guide these princes through the Huang-Ming Zuxun, a set of published dynastic instructions. This failed when his teenage successor, the Jianwen Emperor, attempted to curtail his uncles' power, prompting the Jingnan campaign, an uprising that placed the Prince of Yan upon the throne as the Yongle Emperor in 1402. The Yongle Emperor established Yan as a secondary capital and renamed it Beijing, constructed the Forbidden City, and restored the Grand Canal and the primacy of the imperial examinations in official appointments. He rewarded his eunuch supporters and employed them as a counterweight against the Confucian scholar-bureaucrats. One, Zheng He, led seven enormous voyages of exploration into the Indian Ocean as far as Arabia and the eastern coasts of Africa. The rise of new emperors and new factions diminished such extravagances; the capture of the Emperor Yingzong of Ming during the 1449 Tumu Crisis ended them completely. The imperial navy was allowed to fall into disrepair while forced labor constructed the Liaodong palisade and connected and fortified the Great Wall into its modern form. Wide-ranging censuses of the entire empire were conducted decennially, but the desire to avoid labor and taxes and the difficulty of storing and reviewing the enormous archives at Nanjing hampered accurate figures. Estimates for the late-Ming population vary from 160 to 200 million, but necessary revenues were squeezed out of smaller and smaller numbers of farmers as more disappeared from the official records or "donated" their lands to tax-exempt eunuchs or temples. Haijin laws intended to protect the coasts from "Japanese" pirates instead turned many into smugglers and pirates themselves. By the 16th century, however, the expansion of European trade – albeit restricted to islands near Guangzhou such as Macau – spread the Columbian Exchange of crops, plants, and animals into China, introducing chili peppers to Sichuan cuisine and highly productive maize and potatoes, which diminished famines and spurred population growth. The growth of Portuguese, Spanish, and Dutch trade created new demand for Chinese products and produced a massive influx of Japanese and American silver. This abundance of specie remonetized the Ming economy, whose paper money had suffered repeated hyperinflation and was no longer trusted. While traditional Confucians opposed such a prominent role for commerce and the newly rich it created, the heterodoxy introduced by Wang Yangming permitted a more accommodating attitude. Zhang Juzheng's initially successful reforms proved devastating when a slowdown in agriculture produced by the Little Ice Age joined changes in Japanese and Spanish policy that quickly cut off the supply of silver now necessary for farmers to be able to pay their taxes. Combined with crop failure, floods, and epidemic, the dynasty collapsed in 1644 as Li Zicheng's forces entered Beijing, albeit Li's forces were defeated shortly afterward by the Manchu-led Eight Banner armies of the Qing dynasty. (en)
  • Ba é ríshliocht Ming a bhí ag rialú na Síne sna blianta 1368-1644 AD. Ba iad Nanjing agus Béising príomhchathracha na Ming. (ga)
  • Dinasti Ming (Hanzi: 明朝, hanyu pinyin: ming chao) (1368 - 1644) adalah dinasti satu dari dua dinasti yang didirikan dari pemberontakan petani sepanjang sejarah Tiongkok. Dinasti ini adalah dinasti bangsa Han yang terakhir memerintah setelah Dinasti Song. Pada tahun 1368, Zhu Yuanzhang berhasil mengusir bangsa Mongol kembali ke utara dan menghancurkan Dinasti Yuan yang mereka dirikan. Ia mendirikan dinasti Ming (大明國; Dà Míng Guó), dengan ibu kotanya di (sekarang Nanjing) sebelum putranya, Zhu Di, yang menjadi kaisar ke-3 memindahkan ibu kota ke (sekarang Beijing). Yingtian kemudian berganti nama menjadi Nanjing (ibu kota selatan). Awal Dinasti Ming ditandai dengan masa-masa ketenangan dan kemakmuran di bawah Kaisar Hongwu, Zhu Yuanzhang. Kaisar Hongwu melakukan reformasi pada sistem pemerintahan dan birokrasi dengan membentuk organ birokrasi baru yang saling mengimbangi untuk mencegah munculnya lembaga pemerintah yang mempunyai wewenang terlalu besar. Ia juga melakukan pembangunan ekonomi, menghentikan segala ekspedisi militer untuk memberi rakyat waktu dan ketenangan untuk melakukan tanggung jawab mereka di bidang masing-masing. Kebijakan ini berhasil ditandai dengan peningkatan jumlah populasi sampai dengan 10.650.000 kepala keluarga atau 65.000.000 jiwa pada tahun 1393. Di penghujung Dinasti Ming, pemberontakan marak di seluruh negara dan pada puncaknya, Beijing jatuh ke tangan pemberontak yang dipimpin oleh Li Zicheng. Kekalahan ini menyebabkan Chongzhen menggantungkan dirinya di bukit di belakang Kota Terlarang. Li yang bersengketa dengan Wu Sangui menangkapi keluarganya di Beijing menyebabkan Wu memutuskan untuk menyerah kepada suku Manchu yang kemudian menaklukkan Li Zicheng dan menguasai Beijing pada tahun 1644. Setelah Beijing dikuasai oleh suku Manchu, mereka kemudian mendirikan Dinasti Qing yang menandai runtuhnya Dinasti Ming. Sisa-sisa kekuatan yang setia kepada Dinasti Ming kemudian mengungsi ke daerah selatan Tiongkok dan meneruskan perlawanan secara terpisah. Dalam sejarah, kekuatan ini dikenal sebagai Ming Selatan. Ming Selatan kemudian berhasil dihancurkan oleh Kaisar Kangxi pada tahun 1683. (in)
  • La dynastie Ming (chinois : 明朝 ; pinyin : míng cháo) est une lignée d'empereurs qui a régné sur la Chine de 1368 à 1644. La dynastie Ming fut la dernière dynastie chinoise dominée par les Han. Elle parvint au pouvoir après l'effondrement de la dynastie Yuan dominée par les Mongols, et dura jusqu'à la prise de sa capitale Pékin en 1644 lors de la rébellion menée par Li Zicheng, qui fut rapidement supplanté par la dynastie Qing mandchoue. Des régimes loyaux au trône Ming (collectivement appelés Ming du Sud) existèrent jusqu'en 1662, année de leur soumission définitive aux Qing. Le fondateur de la dynastie, l'empereur Hongwu (1368-1398), tenta d'établir une société de communautés rurales auto-suffisantes au sein d'un système rigide et immobile qui n'aurait aucun besoin de s'associer à la vie commerciale des centres urbains. Sa reconstruction de la base agricole chinoise et le renforcement des voies de communication participèrent à l'essor agricole de l'empire qui déboucha sur la création d'importants surplus céréaliers pouvant être vendus dans des marchés bourgeonnant le long des axes de communication. Les villes connurent une importante phase de croissance démographique et commerciale, et également artisanale avec la multiplication des grands ateliers employant des milliers de travailleurs. Les catégories supérieures de la société rassemblées au sein de la basse noblesse furent également affectées par cette nouvelle culture centrée sur la consommation. S'éloignant des traditions, les familles marchandes commencèrent à s'intégrer au sein de l'administration et de la bureaucratie et adoptèrent les traits culturels et les pratiques de la noblesse. Les Ming présidèrent à la construction d'une puissante marine de guerre et d'une armée de métier d'un million d'hommes. Bien que des missions commerciales et diplomatiques eussent existé durant les dynasties précédentes, la taille de la flotte menant les différentes expéditions de l'amiral Zheng He était largement supérieure et alla faire la démonstration de la puissance de l'empire jusqu'au Moyen-Orient. Il y eut d'énormes projets de construction dont la restauration du Grand Canal et de la Grande Muraille ainsi que la fondation de Pékin avec sa Cité interdite durant le premier quart du XVe siècle. La population de la fin de la dynastie Ming est estimée à quelque 160 à 200 millions d'individus. La période Ming fut remarquable du point de vue de la création littéraire. Stimulée par l'essor de l'impression qui entraîna celui du marché du livre, la production d'ouvrages explosa en quantité. C'est de cette époque que datent les « quatre livres extraordinaires » (Les Trois Royaumes, Au bord de l'eau, La Pérégrination vers l'Ouest, Jin Ping Mei) et certaines des plus grandes pièces de théâtre chinoises (Le Pavillon aux pivoines). Plus largement, les esthètes collectionneurs s'intéressèrent à diverses formes d'arts (peinture, calligraphie, céramique, mobilier), ce qui eut un impact considérable sur la production artistique et artisanale. Si la classe de lettrés resta largement influencée par la tradition confucéenne, qui restait la référence des programmes des concours impériaux, plusieurs personnalités critiques eurent un écho important, en premier lieu Wang Yangming. La critique de la politique gouvernementale, et donc la politisation des réflexions et des débats intellectuels, furent par ailleurs des phénomènes marquants de la fin de la période Ming. À partir du XVIe siècle, l'économie Ming fut stimulée par le commerce international avec les Portugais, les Espagnols et les Hollandais. La Chine fut impliquée dans l'échange colombien qui vit d'importants transferts réciproques de biens, de plantes et d'animaux entre l'Ancien et le Nouveau Monde. Le commerce avec les puissances européennes et le Japon entraîna un afflux massif d'argent qui devint le moyen d'échange standard en Chine. Durant le dernier siècle de la dynastie, les effets du petit âge glaciaire se firent sentir sur l'agriculture, les catastrophes naturelles et les épidémies, tandis que la vie politique à la cour puis dans l'empire devenait de plus en plus instable. L'effondrement de l'administration qui s'ensuivit fut un prélude à la chute définitive de la dynastie. (fr)
  • La dinastia Ming (明朝S, Míng cháoP, chiamata anche 大明帝国 il grande impero dei Ming) fu la dinastia che assunse il controllo assoluto della Cina dal 1368 al 1644, dopo aver determinato il crollo della precedente dinastia Yuan di origine mongola. Dopo la conquista da parte dell'emergente dinastia Shun della capitale Pechino nel 1644, gli aristocratici fedeli alla causa dei Ming si organizzarono nelle loro roccaforti nelle province meridionali del paese. Nel 1645 la dinastia Qing di etnia manciù sconfisse l'esercito Shun e si impadronì del potere. La resistenza dei cosiddetti Ming meridionali, sarebbe stata progressivamente distrutta dai Qing e dopo il 1662 sarebbero rimasti soltanto dei gruppi isolati di Ming che avrebbero continuato le loro attività antigovernative fino all'istituzione della Repubblica di Cina nel 1912. L'impero Ming era uno dei più vasti della storia, con una superficie di 10,4 milioni di kmq all'apice, nel XVII secolo. Gli imperatori della dinastia Ming erano membri della famiglia Zhu ed erano di etnia han. La dinastia sarebbe stata l'ultima di tale etnia a dominare la Cina. Durante il regno degli Yuan, vi erano stati tra la popolazione forti sentimenti di opposizione al dominio dei mongoli. Il malessere degli han sfociò in una rivolta popolare che costrinse gli Yuan a ritirarsi nuovamente nelle steppe della Mongolia. La rivolta condotta da Zhu Yuanzhang consentì nel 1368 la presa del potere da parte della dinastia Ming, che promosse un periodo di rinascita culturale nel paese. I mercanti cinesi tornarono ad avere un ruolo di primo piano spingendosi fino all'oceano Indiano e le arti, in special modo quella della produzione di porcellana, raggiunsero traguardi straordinari mai ottenuti prima. Sotto il regno dei Ming, venne costruita una grande flotta composta da enormi navi dotate di quattro alberi con la stazza fino a 1 500 tonnellate, e venne organizzato un esercito di terra composto da un milione di uomini. Nella Cina del Nord, vennero prodotte ogni anno più di 100 000 tonnellate di ferro, e molti libri furono stampati con caratteri mobili. Rinomatissime sono le ceramiche Ming, tra cui si annovera quella wu cai. Secondo alcuni storici, la Cina all'inizio della dinastia Ming era la nazione più evoluta della Terra. (it)
  • 明(みん)は、中国の王朝である。1368年から1644年まで存在し、明朝あるいは大明とも号した。朱元璋が元を北へ逐って建国し、李自成軍による滅亡の後には、清が李自成政権(順)と明の再建を目指す南明政権を制圧して中国大陸を支配した。 (ja)
  • 대명국(중국어 간체자: 大明國, 정체자: 大明国, 병음: Dà Míng Guó 다밍궈[*]) 또는 대명(중국어 정체자: 大明, 병음: Dà Míng 다밍[*]), 약칭 명(중국어 정체자: 明, 병음: Míng 밍[*])은 1368년부터 1644년까지 존속한 중국의 통일왕조로, 한족계 반란군 주원장이 원을 중국에서 몰아내고 세운 마지막 한족 왕조이다. 홍무제와 영락제의 재위 시기에 거대한 운하와 수로가 건설되어 농업 생산력이 크게 향상되었으나 이후 만력제와 천계제와 같은 암군들이 나오며 쇠퇴하기 시작하였다. 결국 이자성의 난이 일어나고 후금의 거듭되는 침략으로 쇠퇴했다. 이후 명나라의 왕족과 유신들은 남쪽으로 후퇴하여 남명 정권을 세웠으나, 고질적인 내분과 무능함으로 결국 1662년 경에 청나라에게 멸망당하고 말았다. 홍무제는 당시 상대적으로 낙후되어 있었던 농촌 지역들을 발달시켜 엄격한 사회 제도 내에 편입시키고자 하였다. 이를 통하여 군사력 증강을 꾀하였던 것이다. 이같은 정책은 큰 성공을 거두었고, 명나라는 백만 명에 달하는 상비군을 소유하고 난징에 세계에서 가장 거대한 군항을 짓는 등 세계에서 가장 강력한 군사력을 자랑하게 되었다. 홍무제는 원나라를 교훈삼아 환관들, 그리고 재력가들의 영향력을 최대한 줄이고자 하였고, 장자 계승 원칙을 확립함과 동시에 후대의 황제들을 위하여 황명조훈을 집필하여 절대적인 황권을 구축하려 노력하였다. 허나 그의 뒤를 이어 즉위한 건문제가 정난의 변으로 인하여 쫒겨나고 연왕 주체가 영락제로 즉위하며 점차 이같은 장자 계승 원칙은 점차 무너지게 되었다. 영락제는 베이징으로 수도를 천도하였고, 자금성을 지었으며 대운하를 정비하였고 과거제를 재시행하였다. 그는 환관들을 주로 등용하여 신권을 잡고 있던 유교 사대부들을 견제하려 들었고, 결과적으로 환관들의 권력이 상대적으로 강화되었다. 이 환관들 중에서는 정화의 원정으로 유명한 환관 정화도 있었다. 정화는 인도양을 건너 아라비아와 동아프리카까지 다녀오며 명나라의 권위를 해외에 과시한 업적을 남겼다. 명나라는 영락제 사후부터 점차 쇠퇴하기 시작하였다. 정통제가 토목의 변으로 오이라트족에게 잡히면서 명나라는 엄청난 충격에 빠졌고, 해군력은 정부의 무관심 속에 조금씩 무너지고 있었다. 명나라는 대신 노동력을 징발하여 유조변과 만리장성 등을 개축하였고 북방의 침입을 막기 위하여 노력하였으나, 큰 성과는 내지 못했다. 명나라는 세제를 개혁하고 정치제도를 개편하는 등 일련의 개혁조치들을 취했으나 세금을 회피하려는 사람들과 고착화된 관료제 등으로 인하여 큰 성과를 보지 못했다. 명나라 후기에는 인구가 거의 1억 6천만 명에서 2억 명에 달하였으나, 수탈을 견디다 못한 농민들이 면세 혜택이 있는 환관들이나 사찰들로 대거 자발적으로 들어가면서 정작 중앙 정부의 세입은 갈수록 줄어들었다. 또한 이 때에 명나라 조정은 왜구들과 해적들의 약탈을 피하기 위하여 해안 지방에 해금령(海禁令)을 내려 해외 무역을 엄격히 관리하였다. 16세기에는 점차 유럽의 팽창적인 해외 무역 정책이 중국에도 영향을 끼치기 시작하였다. 명나라는 마카오와 같은 항구들에서만 이들과의 교역을 제한적으로 허가하였는데, 이 항구들을 통하여 유럽인들이 아메리카 대륙에서 가져온 수많은 작물들이 국내로 유입되었다. 이 때 고추가 들어와 쓰촨 요리에 큰 영향을 주었고, 생산성이 매우 높은 고구마와 감자 등이 새롭게 경작되기 시작하였다. 이로 인하여 기근과 가뭄의 영향이 크게 줄어들었고 인구가 크게 늘어났다. 네덜란드, 스페인, 포르투갈 상인들은 유럽에서 인기가 높은 중국제 상품들을 사가기 위하여 아메리카 대륙, 일본 등에서 들여온 은을 명나라에게 대금으로 지불하였다. 이렇게 유입된 은은 명나라의 경제를 대대적으로 촉진하였으며 나중에는 세금을 은으로 걷을 정도로 사회를 풍족하게 만들었다. 다만 초기에 유교 정통론자들은 상업이 발달하여 사회에서 농업을 밀어내고 주요 산업으로 떠오르는 것에 반대하였으나, 왕양명 등의 개혁가들이 더 관용적인 양명학 등을 개창하며 점차 반발이 줄어들었다. 이후 소빙하기로 인하여 농업 생산이 줄어들고 유럽 세력들이 중국에 지나친 양의 은이 유입되는 것을 막는 정책을 펴며 명나라의 경제에도 어느 정도 타격이 있었으나, 재상 장거정이 일부 성공적인 개혁 조치를 펼치며 진정되었다. 하지만 장거정이 세상을 떠나자 명나라는 전염병, 가뭄, 홍수와 같은 자연재해들에 시달리며 사회가 급격히 불안정해졌고, 전국 각지에서 반란이 일어났다. 결국 농민 출신 이자성이 베이징을 점령하여 순 왕조를 세웠고, 마지막 황제인 숭정제가 자금성 경산에서 목을 매 자살하면서 명나라는 완전히 멸망하고야 만다. 이후 이자성의 반란군은 만주족이 세운 청나라에게 무너졌고, 청나라가 새로운 중화 대륙의 통치자가 되었다. (ko)
  • Dynastia Ming (1368–1644) (chiń. 明朝; pinyin Míng Cháo; Wade-Giles Ming Ch’ao; wym. [mǐŋ tʂʰɑ̌ʊ̯]) – dynastia cesarska Chin, panująca po upadku mongolskiej dynastii Yuan. Była to ostatnia narodowa dynastia chińska. Założycielem dynastii był Zhu Yuanzhang, jeden z przywódców powstania przeciwko dynastii Yuan. W 1368 ogłosił się cesarzem i przyjął jako nazwę swojej ery panowania Hongwu, a założoną przez siebie dynastię nazwał Ming, czyli Wspaniała. W tym samym roku została zdobyta stolica dynastii Yuan: Dadu (obecnie Pekin). Cesarz Hongwu próbował stworzyć społeczeństwo oparte na samowystarczalnych wspólnotach wiejskich oraz ograniczyć pozycję kupców. W wyniku jego działań zostało odbudowane rolnictwo oraz zbudowana sieć dróg dla celów wojskowych i administracyjnych. Utrzymywano stałą armię liczącą co najmniej milion żołnierzy. Za panowania cesarza Yongle (1402–1424) został odbudowany Wielki Kanał, a także wybudowano nową stolicę Pekin, a w nim Zakazane Miasto, pałacową rezydencję cesarza i jego rodziny. W latach 1405–1433 nowo wybudowana, olbrzymia flota pod dowództwem admirała Zheng He (1371–1433) odbyła siedem wypraw. W trakcie tych międzynarodowych misji trybutarnych docierała do wybrzeży Azji Południowo-Wschodniej oraz do wybrzeży Oceanu Indyjskiego, aż po Egipt i Mozambik. W 1449 wojska chińskie zostały pokonane przez Mongołów w bitwie pod Tumu. Do niewoli dostał się cesarz Zhu Qizhen. Wydarzenie to traktowane jest jako koniec przewagi militarnej Chin nad koczownikami z północy. Dla przeciwdziałania zagrożeniu z ich strony, po 1474 zaczęto ogromnym kosztem rozbudowywać Wielki Mur Chiński. Od XVI w. rozwijał się handel z Europejczykami i Japonią. Chiny eksportowały głównie jedwab i porcelanę, a importowały srebro, które zastąpiło jako środek wymiany gospodarczej cesarstwa monety miedziane i banknoty. W XVII w. zmiany klimatyczne i nieumiejętna polityka gospodarcza powodowały klęski głodu i towarzyszące im epidemie. Następował upadek autorytetu władz i wybuchały liczne powstania. W 1644 armia powstańcza zajęła Pekin, a ostatni cesarz dynastii Ming, Chongzhen (1627–1644) popełnił samobójstwo. Przywódca powstania, Li Zicheng, ogłosił się cesarzem nowej dynastii Shun. Po miesiącu Pekin został zajęty przez wojska mandżurskie, co oznaczało początek panowania w Chinach mandżurskiej dynastii Qing. Mingowie utrzymali się na południu Chin do 1662. Panowanie dynastii Ming było okresem rozkwitu sztuki, zarówno malarstwa, poezji, muzyki, literatury, jak i przedstawień scenicznych. Wzorowanie się na osiągnięciach poprzednich epok powodowało, że nie czyniono wysiłków wykroczenia poza to co już istniało. Szczególnie było to widoczne w malarstwie i poezji. Rozwój społeczeństwa konsumpcyjnego w tym okresie wpływał również na kulturę i sztukę. Zaczęła się rozwijać literatura w języku potocznym. Postęp naukowy i technologiczny za panowania dynastii Ming był nieznaczny, szczególnie w porównaniu do tempa rozwoju w krajach cywilizacji zachodniej. Najważniejsze osiągnięcia z drugiej połowy panowania dynastii Ming były zainspirowane kontaktami z Europą. Liczba mieszkańców cesarstwa wzrosła w tym okresie z około 60 milionów do prawie 200 milionów. (pl)
  • De Ming-dynastie (1368-1644) regeerde bijna drie eeuwen over China. Het Mingtijdperk wordt beschouwd als "een van de grootste periodes van ordelijke regering en sociale stabiliteit in de menselijke geschiedenis". Deze stabiliteit werd gerealiseerd door een sterk autocratisch bewind, ondersteund door een efficiënte bureaucratie van in de confuciaanse klassieken geschoolde ambtenaren (literaat-bestuurders). De Chinese bevolking verdrievoudigde in de Mingperiode, van circa 60 miljoen tot 150-200 miljoen mensen en het rijk kende een grote commerciële en culturele bloei. De eerste keizer van de dynastie was Zhu Yuanzhang, een meedogenloze rebellenleider in de chaotische nadagen van de Mongoolse Yuan-dynastie. Zhu versloeg al zijn rivalen in de strijd om de macht en stichtte in 1368 de nieuwe dynastie onder de naam Ming. Zhu Yuanzhang regeerde als de Hongwu-keizer dertig jaar op despotische wijze het rijk en drukte een blijvend stempel op de regering en het land. Het ideaal van Hongwu was een land van zelfvoorzienende landbouwgemeenschappen die met (militaire) corveediensten en belastingen in natura het regime in stand moesten houden. De boerenzoon stond wantrouwend tegenover de handel, die hij aan banden legde maar ook nauwelijks belastte. Ten tijde van de commerciële expansie in de zestiende eeuw liep het Mingregime hierdoor belangrijke inkomstenbronnen mis. Hongwu vertrouwde ook de geletterde elite (literaten) niet, maar herstelde wel het examenstelsel in ere als belangrijkste route naar een ambtelijke loopbaan. Als inheems heersershuis die de gehate buitenlandse overheersers had verdreven was de Ming in zichzelf gekeerd en geneigd tot een defensieve en isolationistische houding ten opzichte van de buitenwereld. De zeven spectaculaire vlootexpedities van admiraal Zheng He naar de Indische Oceaan vormden een uitzondering op deze regel. Buitenlandse contacten en handel werden zoveel mogelijk gereguleerd via het tribuutsysteem. De dreiging van de Mongoolse stepperuiters bleef echter aanwezig en dwong de Ming tot het onderhouden van een groot staand leger en het versterken van de duizenden kilometers lange Grote Muur in het noorden. De kuststreken werden op hun beurt bedreigd door wakō-piraten en het verschijnen van de eerste Europeanen, Portugezen, Spanjaarden en na 1600 Nederlanders. De zestiende eeuw was in veel opzichten de bloeiperiode van het rijk. In cultureel opzicht leidde de toenemende urbanisatie en de expansie van de boekdrukkunst tot een grotere diversiteit en verfijning. Een vrijdenkende literaat als Wang Yangming is een sprekend voorbeeld van deze ontwikkeling. De contacten met de Europeanen stimuleerden de commercialisering en ambachtelijke productie van China, vooral in de delta van de Yangzi Rivier. Via de zogenaamde Columbiaanse uitwisseling kwam het land in aanraking met nieuwe landbouwgewassen uit Amerika, zoals maïs en aardappelen, waardoor de bevolking verder kon groeien. Chinese producten als zijde en het veelgeroemde Mingporselein waren zeer gewild bij de Europeanen. Via allerlei officiële en clandestiene kanalen stroomde Amerikaans en Japans zilver het land binnen. Ongemunt zilver verving het door hyperinflatie waardeloos geworden papiergeld als het belangrijkste ruilmiddel. De belastingen in natura werden meer en meer omgezet in betalingen in zilver, een ontwikkeling die via de (yitiao bianfa) landelijk werd doorgevoerd. Het begin van de zeventiende eeuw was daarentegen een tijd van rampspoed voor het rijk. Onder invloed van de klimaatverslechtering tijdens de Kleine IJstijd volgde de ene misoogst op de andere, met als resultaat hongersnood en rebellie. Onderbrekingen in de aanvoer van zilver leidden tegelijkertijd tot een fiscale crisis. Het regime slaagde er niet langer in het land onder controle te houden en in 1644 nam de opstandeling Li Zicheng de hoofdstad Beijing in. De laatste Mingkeizer hing zichzelf op in de Verboden Stad. Li Zicheng werd kort daarna verdreven door de Mantsjoes van de Qing-dynastie, die van de verwarring gebruik maakten om de Grote Muur te passeren. Loyalisten van de Ming bleven zich nog tot 1662 verzetten tegen de nieuwe heersers (zie Zuidelijke Ming). (nl)
  • Mingdynastin (明朝, pinyin: Míng cháo), eller Stora Mings imperium (大明國, pinyin:Dà Míng Guó), var den regerande kejserliga dynastin i Kina från 1368 till 1644 och kom till makten efter kollapsen av den mongolledda Yuandynastin. Ming grundades av Hongwu-kejsaren Zhu Yuanzhang och har kallats "en av de största perioder av strukturerad regeringsmakt och social stabilitet i mänsklighetens historia". Det var den sista dynastin i Kina ledd av etniska hankineser. Även om Mings huvudstad Peking föll 1644 till rebeller ledda av Li Zicheng, som själv snart ersattes av den Manchu-ledda Qingdynastin, så överlevde regimer lojala till Ming-tronen (gemensamt kallat Södra Ming) till 1662. (sv)
  • Династія Мін або Велика країна Мін (кит. 大明國, 大明国; піньїнь: Dà Míng Guó; 1368–1644) — династія, що правила Китаєм після ліквідації монгольської династії Юань. В часи панування Мін населення Китаю нараховувало від 160 до 200 мільйонів мешканців. Ця династія була останньою династією Китаю, що керувалася етнічними китайцями — ханьцями. Вона була повалена повстанцями Лі Цзичена і поступилася маньчжурській династії Цін. Хоча столиця Мін, місто Пекін, був узятий маньчжурами у 1644 році, імператор та його двір втекли до Південного Китаю і правили звідти ще до 1662 року. За правління Мін, Китай володів великим флотом і армією числом у 1 мільйон чоловік. Хоча приватна морська торгівля і офіційні посольства з Китаю мали місце за панування минулих династій, флот мусульманського адмірала-євнуха Чжен Хе, споруджений в часи Мін у XV столітті, повністю перевершив своїх попередників розмірами і масштабом. На час панування Мін припадають реалізація великих будівничих проектів, таких як реставрація Великого китайського каналу і Великого китайського муру, а також спорудження Забороненого міста імператора у Пекіні у першій чверті XV століття. (uk)
  • A dinastia Ming (chinês: 明朝, pinyin: Míng Cháo), ou Império do Grande Ming (chinês tradicional: 大明國; chinês simplificado: 大明国; pinyin: Dà Míng Guó), foi a dinastia que governou a China de 1368 a 1644, depois da queda da dinastia Mongol dos Iuã acabando com o período de caos iniciado por Sima Yan em 263. A dinastia Ming foi a última dinastia na China comandada pelos Hans (o principal grupo étnico da China), antes da rebelião liderada, em parte por Li Zicheng, e logo depois substituído pela dinastia Manchu dos Qing. Embora a capital Ming, Pequim, tenha sucumbido em 1644, os restos do trono e do poder dos Ming (coletivamente denominado Ming Meridional) sobreviveram até 1662. O Estado comandado pelos Ming construiu uma vasta marinha e um exército permanente de um milhão de soldados. Embora tenha existido comércio marítimo privado e missões tributárias oficiais nas dinastias anteriores, a frota tributária do almirante eunuco muçulmano Zheng He no século XV superou todas as outras em tamanho absoluto. Durante este período, havia um enorme número de projetos de construções, incluindo a restauração do Grande Canal e da Muralha da China e, também, a criação da Cidade Proibida, em Pequim, durante o primeiro quarto do século XV. As estimativas para a população no final da dinastia Ming variam de 100 a 150 milhões de pessoas. A Universidade de Calgary afirma que "os Ming criaram um dos maiores períodos de organização governamental e estabilidade social na história da humanidade". O Imperador Hongwu (r. 1368-1398) tentou criar uma sociedade de comunidades rurais auto-suficientes em um sistema rígido e imóvel que não teriam qualquer necessidade de se envolver com a vida comercial dos centros urbanos. Sua reconstrução da base agrícola chinesa e o reforço das redes de comunicação através do sistema militarizado de correio, acabou por criar o inesperado efeito da superprodução agrícola, cujo excedente era vendido nos crescentes mercados localizados ao longo das rotas de correio. A cultura rural e o comércio logo se tornaram influenciados pelas tendências urbanas. As classes mais ricas da sociedade, consagradas como a , também foram afetadas por esta nova cultura baseada no consumo. Através da tradição, famílias de comerciantes começaram a produzir candidatos a e adotaram traços culturais e práticas típicas da classe dos aristocratas. Paralelamente a esta tendência que envolve as classes sociais e a expansão do consumo comercial, aconteceram as mudanças na filosofia social e política, na burocracia e nas instituições governamentais, e também nas artes e na literatura. Até o século XVI, a economia da dinastia Ming foi estimulada pelo comércio marítimo com portugueses, espanhóis e holandeses. A China, então, se envolveu em um novo comércio mundial de bens, plantas, animais e culturas alimentares conhecido como o intercâmbio colombiano. O comércio com as potências européias e os japoneses trouxeram grandes quantidades de prata, que em seguida substituíram o cobre e as notas de papel como a moeda de troca principal na China. Durante as últimas décadas da dinastia Ming, o fluxo de prata na China tinha diminuído muito, comprometendo assim as receitas estatais e, de fato, toda a economia Ming. A economia sofreu ainda mais com os graves efeitos sobre a agricultura da queda da temperatura média do século XVIII, das calamidades naturais, das más colheitas, das epidemias freqüentes. A conseqüente fragmentação do poder e da diminuição do padrão de vida das pessoas permitiu que líderes rebeldes como Li Zicheng desafiassem a autoridade dos Imperadores Ming. (pt)
  • Великая Минская империя (кит. 大明朝, пиньинь Dà Míng Cháo, палл. да мин чао) —государство, образовавшееся на китайских землях после свержения власти монгольской империи Юань. Существовало с 1368 года по 1644 год. Несмотря на то, что минская столица Пекин пала в 1644 году в результате восстания Ли Цзычэна, часть страны оставалась под контролем лояльного к минской семье режима (Южная Мин) до 1662 года. В империи Мин был построен флот и создана постоянная армия, общая численность которой достигала миллиона человек. Частный сектор земельных владений в результате продолжительных войн сократился до одной трети всей обрабатываемой площади, в противовес чему возрос государственный сектор. По сути, в империи победила надельная система, хотя её установление формально и не было объявлено. Была проведена жёсткая централизация управления, предпринимались попытки регламентировать все сферы жизни граждан. Несмотря на успешное правление первых двух императоров — Чжу Юаньчжана и его сына Чжу Ди — со временем в государственном аппарате империи появились признаки разложения, и к началу XVII века он уже был насквозь пропитан коррупцией, императоры мало интересовались политикой, и вся высшая власть была сосредоточена в руках их многочисленного окружения (родственников, евнухов и придворных). Кризис затронул также аграрные отношения: после тотальной приватизации земли приближёнными императоров государственный сектор практически исчез. Минский Китай начал проводить политику самоизоляции. В это время на северо-восточных окраинах Китая возникло молодое, но сильное государство маньчжуров под властью клана Нурхаци. Воспользовавшись крестьянским восстанием Ли Цзычэна, они захватили Пекин и присоединили Китай к маньчжурской империи Цин. После падения столицы и смерти императора Чжу Юцзяня, покончившего жизнь самоубийством, властители оставшихся под контролем Мин Нанкина, Фуцзяня, Гуандуна, Шаньси и Юньнаня так и не смогли скоординировать свои действия и к 1662 году один за другим пали под натиском маньчжуров. Один из главнокомандующих Южной Мин, Чжэн Чэнгун, сознавая бесперспективность борьбы против маньчжуров на материке, решил оставить материк (сохранив за собой две базы — Сямэнь и Цзиньмэнь), изгнать голландцев с Тайваня и превратить этот остров в основную базу войны против завоевателей. Формально Тайвань стал считаться частью империи Мин, но после казни последнего законного минского императора Чжу Юлана Чжэн не хотел больше никого признавать в качестве монарха. Так возник редко встречающийся в мировой истории курьёз — «монархия без монарха»; вся реальная власть на острове принадлежала «главнокомандующему-усмирителю» Чжэн Чэнгуну, фактически основавшему новую династию. Чжэны правили Тайванем и воевали с маньчжурами под флагом империи Мин ещё двадцать лет. (ru)
  • 明朝(1368年1月23日-1644年4月25日)是中國歷史上最後由漢族建立的大一统王朝,歷經12世、16位皇帝,國祚276年。初代皇帝是明太祖朱元璋,末代皇帝則是明思宗朱由检。 元朝末年政治腐败,天灾不断,民不聊生,民變暴動不止,平民朱元璋加入红巾军,并在其中乘势崛起,跟隨佔據濠州的郭子興。郭子興死後,朱元璋被当时反抗军拥立的小明王韩林儿封为左副元帅,并率部眾先后攻占滁州、和州等地,并最终攻佔集慶(今南京市),採取朱升所建议的「高築牆,廣積糧,緩稱王」的政策。1364年,朱元璋称吴王,建立西吴政权。1368年,在扫灭陈友谅、張士誠和方国珍等群雄勢力后,朱元璋于当年农历正月初四日登基称帝,立国号为大明,定都應天府(今南京市),其轄區稱為京師,由因皇室姓朱,故又稱朱明,之後以「驅逐胡虜,恢復中華」為號召北伐中原,並收回了燕雲十六州,统一天下。 明初天下大定,国力迅速发展,史称洪武之治。朱元璋去世后,其孙朱允炆即位,但其在靖难之役中败于原驻守燕京的朱元璋第四子朱棣,也自此失蹤。朱棣登基后遷都至順天府(今北京市),将北平布政使司改為北直隶,原京師应天府改稱南京。成祖朱棣时期,开疆又遣郑和下西洋,較哥倫布早近百年開始遠洋航行,船隊曾驶抵非洲,史称永乐盛世,為中國史上最大的盛世之一。其後的仁宗和宣宗时期国家仍处于兴盛时期,史称仁宣之治。英宗和代宗時期,遭遇土木之变,對外漸轉為保守防禦,经于谦等人抗敌,最终解除危机。宪宗和孝宗相继与民休息,孝宗则力行节俭,减免税赋,史称弘治中兴。武宗时期爆发南巡之争和安化王之亂、寧王之亂。世宗即位初,引发大礼议之争,他清除宦官和权臣势力后总揽朝纲,实现嘉靖中兴,并于屯门海战与西草湾之战中击退葡萄牙,任用胡宗宪和俞大猷等将领平定東南沿海的海盜,世宗驾崩后经过隆慶新政國力得到恢复,神宗前期任用张居正,推行萬曆新政,社会风尚呈现出活泼开放的新鲜气息,史称万历中兴。后经过万历三大征平定内忧外患,粉碎日本丰臣秀吉藉由渡海攻占朝鮮进而入明的計劃,然而因為國本之爭,皇帝逐渐疏于朝政,史稱萬曆怠政,同时東林黨爭也带来了政治混乱,女真勢力也開始崛起。 萬曆時期是明朝由盛轉衰的轉折期。光宗不久因红丸案暴毙,熹宗继承改元天啟,天启年间魏忠贤阉党祸乱朝纲,至崇祯帝即位後铲除阉党,但閹黨倒臺後,黨爭又起,政治腐敗以及连年天灾,导致国力衰退,最终爆发大规模民变。崇祯年间爆发“明末大鼠疫”,並传入北京城。1644年4月25日(農曆三月十九),李自成率領的大順军攻破北京,崇祯帝自缢於煤山,是為甲申之變。隨後吴三桂倒戈相向,满族建立的清朝入主中原。明朝宗室於江南地区相繼成立南明诸政权,其中吸收鄭成功等海上武裝集團加入,率領明軍攻下被荷蘭東印度公司占據的台灣。1662年,南明最後一位皇帝永曆帝被俘后被殺,1683年施琅的水師攻佔澎湖,奉大明為正朔的明郑向清朝投降,明朝殘餘勢力方为清朝所消灭。 明代囊括汉地,东北到外興安嶺及黑龍江流域,後縮為遼河流域;初年北達戈壁沙漠一帶,後改為今長城;西北至新疆哈密,後改為嘉峪關;西南临缅甸伊洛瓦底江,后折回约今云南境;曾經在今中国东北、新疆東部及西藏等地設有羈縻機構。明成祖時期曾短暫征服及統治安南,永乐二十二年(1424年),明朝国土面积达到极盛,同時在海洋方面也展示了中國早期海權的影響力,在东南亚设置旧港宣慰司等行政机构,加强对东南洋一带的管理。 明代商品经济繁荣,隆慶開關以後港口貿易使得歐洲出現中國熱,國內則出现商业集镇,而手工业及文化艺术呈现世俗化趋势。根據《明实录》所载的人口峰值于成化十五年(1479年)达七千余万人,不过许多学者考虑到当时存在大量隐匿户口,故认为明朝人口峰值实际上逾亿,还有学者认为晚明人口峰值接近2亿。这一时期,其GDP总量所占的世界比例在中国古代史上也是最高的,1600年明朝GDP总量为960亿美元,占世界经济总量的29.2%,晚明中国人均GDP在600美元。有学者认为明代是继汉唐之后的黄金时期,也被称为最后一个可以和汉唐媲美的盛世。清代張廷玉等官修《明史》评价明朝为「治隆唐宋」、「遠邁漢唐」。 (zh)
dbo:capital
dbo:currency
dbo:gdpPerCapita
  • 19.799999 (xsd:float)
dbo:governmentType
dbo:religion
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 43449 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 140889 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124020939 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:altname
  • Dynastic name (en)
dbp:c
  • 大明 (en)
  • 明朝 (en)
dbp:capital
dbp:commonLanguages
dbp:commonName
  • Ming dynasty (en)
dbp:conventionalLongName
  • Great Ming (en)
dbp:currency
dbp:date
  • 2020-06-20 (xsd:date)
dbp:dateEnd
  • 0001-04-25 (xsd:gMonthDay)
dbp:dateEvent
  • 1420-10-28 (xsd:date)
dbp:datePost
  • 1662 (xsd:integer)
dbp:dateStart
  • 0001-01-23 (xsd:gMonthDay)
dbp:era
dbp:event
  • Beijing designated as capital (en)
dbp:eventEnd
dbp:eventPost
  • End of the Southern Ming (en)
dbp:eventStart
  • Established in Nanjing (en)
dbp:flagS
  • Flag of Portugal .svg (en)
dbp:gdpNominalPerCapita
  • 19.800000 (xsd:double)
dbp:governmentType
dbp:imageCoat
  • Seal of Ming dynasty.svg (en)
dbp:imageMap
  • Map of Ming Chinese empire 1415.jpg (en)
  • Ming Empire cca 1580 .svg (en)
dbp:imageMap2Caption
  • Ming China around 1580 (en)
dbp:imageMapCaption
  • Ming China in 1415 during the reign of the Yongle Emperor (en)
dbp:j
  • Ming4 ciu4 (en)
  • daai6 ming4 (en)
dbp:leader
dbp:p
  • Yuan dynasty (en)
  • Dà Míng (en)
  • Míng cháo (en)
dbp:pic
  • Ming dynasty .svg (en)
dbp:piccap
  • "Ming dynasty" in Chinese characters (en)
dbp:picupright
  • 0.400000 (xsd:double)
dbp:poj
  • Bêng tiâu (en)
  • Tāi-bêng (en)
dbp:religion
dbp:s
  • Shun dynasty (en)
  • Southern Ming (en)
  • Later Jin Later Jin (en)
  • Portuguese MacauMacau (en)
dbp:statArea
  • 6500000 (xsd:integer)
dbp:statPop
  • 65000000 (xsd:integer)
  • 125000000 (xsd:integer)
  • 160000000 (xsd:integer)
dbp:statYear
  • 1393 (xsd:integer)
  • 1450 (xsd:integer)
  • 1500 (xsd:integer)
  • 1600 (xsd:integer)
dbp:status
  • Empire (en)
dbp:suz
  • Mín záu (en)
dbp:symbolType
dbp:title
dbp:titleLeader
dbp:tl
  • Bîng tiâu (en)
  • Tāi-bîng (en)
dbp:url
dbp:w
  • Ming2 ch'ao2 (en)
  • Ta4 Ming2 (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:wuu
  • da men (en)
dbp:y
  • Daai6 Ming4 (en)
  • Ming4 chiu4 (en)
dbp:yearEnd
  • 1644 (xsd:integer)
dbp:yearExileEnd
  • 1683 (xsd:integer)
dbp:yearExileStart
  • 1644 (xsd:integer)
dbp:yearLeader
  • 1368 (xsd:integer)
  • 1402 (xsd:integer)
  • 1572 (xsd:integer)
  • 1627 (xsd:integer)
dbp:yearStart
  • 1368 (xsd:integer)
dbp:years
  • 1368 (xsd:integer)
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Die Ming-Dynastie (chinesisch 明朝, Pinyin Míngcháo) herrschte von 1368 bis 1644 im Kaiserreich China, löste dabei die mongolische Herrschaft der Yuan-Dynastie in China ab und endete im 17. Jahrhundert mit der Qing-Dynastie. (de)
  • La dinastio Ming (ĉine 明朝, Míng cháo), nomita ankaŭ Imperio de la Granda Ming, estis la reganta dinastio de 1368 ĝis 1644 nome dum 276 jaroj en Ĉinujo, haltiginte la mongolan fremdregadon de la dinastio Yuan kaj finis en la 17-a jarcento per la dinastio Qing. La Ming, priskribita de kelkaj kiel "unu el plej grandaj epokoj de laŭorda regado kaj de socia stabileco en la homa historio," estis la lasta dinastio en Ĉinio regata de etnaj Hanoj. Kvankam la dekomenca ĉefurbo Pekino falis en 1644 pro ribelo kondukita de (kiu establis la ekon de la , tuj anstataŭigita de la Manĉu-regata dinastio Qing), reĝimoj fidelaj al la trono Ming - kolektive nomata Suda Ming - estis kio survivis ĝis 1662. (eo)
  • Ba é ríshliocht Ming a bhí ag rialú na Síne sna blianta 1368-1644 AD. Ba iad Nanjing agus Béising príomhchathracha na Ming. (ga)
  • 明(みん)は、中国の王朝である。1368年から1644年まで存在し、明朝あるいは大明とも号した。朱元璋が元を北へ逐って建国し、李自成軍による滅亡の後には、清が李自成政権(順)と明の再建を目指す南明政権を制圧して中国大陸を支配した。 (ja)
  • Mingdynastin (明朝, pinyin: Míng cháo), eller Stora Mings imperium (大明國, pinyin:Dà Míng Guó), var den regerande kejserliga dynastin i Kina från 1368 till 1644 och kom till makten efter kollapsen av den mongolledda Yuandynastin. Ming grundades av Hongwu-kejsaren Zhu Yuanzhang och har kallats "en av de största perioder av strukturerad regeringsmakt och social stabilitet i mänsklighetens historia". Det var den sista dynastin i Kina ledd av etniska hankineser. Även om Mings huvudstad Peking föll 1644 till rebeller ledda av Li Zicheng, som själv snart ersattes av den Manchu-ledda Qingdynastin, så överlevde regimer lojala till Ming-tronen (gemensamt kallat Södra Ming) till 1662. (sv)
  • كان عهد أسرة مينغ (الصينية: 明朝—مينغ تشاو) سلالة الأباطرة الذين حكموا الصين 1368-1644.تعود سلالة أسرة مينغ لسلالة الأباطرة الصينيين القدامى (هان). أسقطت أسرة مينغ حكم الأباطرة من سلالة النسب يوان المغولية . وكانت الصين في ظل عهد أسرة مينغ تسمى ب «الإمبراطورية العظمى مينغ» (大 明 国، دا مينغ غو). في ذروة الإمبراطورية حكمت سلالة مينغ مناطق شاسعة. امتدت الإمبراطورية إلى كوريا الشمالية ومنغوليا ولأقاليم تركستان، في تم وضع الإمبراطورية الراعية ضريبة مباشرة الإمبراطورية فسيطرت على جنوب فيتنام وبورما اليوم. أراضي الإمبراطورية كانت في ذروتها. (ar)
  • La dinastia Ming (en xinès tradicional i simplificat: 明朝; en pinyin: Míng Cháo) o Imperi de la Gran Ming (xinès tradicional: 大明國; xinès simplificat: 大明国; pinyin: Dàmíng Guó), va ser la dinastia governant de la Xina des de 1368 fins a 1644, i aparegué després del col·lapse provocat pels mongols al final de la dinastia Yuan. Amb els Ming es visqué «una de les èpoques de la història humana amb més ordre en el govern i més estabilitat social». Va ser l'última dinastia a la Xina governada per l'ètnia dels han. Tot i que la capital Pequín va caure el 1644 davant la revolta encapçalada per Li Zicheng, que fou aviat substituït per la dinastia manxú Qing, els règims lleials al tron Ming, anomenats en conjunt el Ming del Sud, va sobreviure fins a 1662. (ca)
  • Říše Ming (čínsky: znaky tradiční 明國, zjednodušené 明国, pinyin Míng Guó, český přepis Ming Kuo), plným názvem Říše Velká Ming (čínsky: znaky zjednodušené 大明国, tradiční 大明國, pinyin Dà Míng Guó, český přepis Ta Ming Kuo; také anachronicky čínsky: znaky zjednodušené 大明帝国, tradiční 大明帝國, pinyin Dà Míng Dìguó, český přepis Ta Ming Tikuo) byl čínský stát nazvaný podle vládnoucí dynastie Ming (čínsky: znaky 明朝, pinyin Míng Cháo, český přepis Ming Čchao). Říše byla založena roku 1368 vyhnáním mongolské dynastie Jüan. Bývá považována za „jedno z největších období řádné vlády a sociální stability v historii lidstva,“ kdy čínská civilizace měla vysokou úroveň a začínala vytvářet kapitalismus. Mingové byli poslední čínskou národní (tj. chanskou) dynastií, vládnoucí Číně po tři století. Následovala je m (cs)
  • Η δυναστεία των Μινγκ (Μινγκ Τσάο) ήταν η δυναστεία που κυβέρνησε την Κίνα από το 1368 έως το 1644. Ήταν η τελευταία δυναστεία εθνικότητας και υποσκέλισε τη μογγολικής εθνικότητας προτού παραδώσει τα σκήπτρα στη μαντσουριανής εθνικότητας δυναστεία των Τσινγκ. Η επικράτεια της δυναστείας των Μινγκ, η Κίνα της εποχής, ονομαζόταν Αυτοκρατορία του μεγάλου Μινγκ. Αν και η πρωτεύουσα των Μινγκ, το Πεκίνο, έπεσε το 1644, υπολείματα της εξουσίας των Μινγκ άντεξαν έως το 1662. (el)
  • Ming dinastia 1369tik 1644ra arte Txinan boterea izan zuen dinastia da. Yuan dinastiaren garaian sortu zen ezegonkortasun sozialak eta Zhejiang lurraldeetan errebeldeak boterea lortzea ekarri zuen eta 1369an sortu zuen, Txinako historia guztian hegoaldeko lurretan sortu zen dinastia bakarra, hiriburutzat Nanjing hartuz. Bere semeak Beijingera eraman zuen gortea. XV. mendearen hasieran Beijing izendatu zuten inperioko hiriburu, eta jauregiak, marmolezko terrazak eta lorategiak egin ziren. (eu)
  • La dinastía Ming, (chino: 明朝) oficialmente Gran Ming (chino: 大明, Wade-Giles: Ta Ming, pinyin: Dà Míng) fue la penúltima dinastía de China, que gobernó entre los años 1368 y 1644, tras la caída de la dinastía mongol Yuan. (es)
  • The Ming dynasty (/mɪŋ/), officially the Great Ming, was an imperial dynasty of China, ruling from 1368 to 1644 following the collapse of the Mongol-led Yuan dynasty. The Ming dynasty was the last orthodox dynasty of China ruled by the Han people, the majority ethnic group in China. Although the primary capital of Beijing fell in 1644 to a rebellion led by Li Zicheng (who established the short-lived Shun dynasty), numerous rump regimes ruled by remnants of the Ming imperial family—collectively called the Southern Ming—survived until 1662. (en)
  • La dynastie Ming (chinois : 明朝 ; pinyin : míng cháo) est une lignée d'empereurs qui a régné sur la Chine de 1368 à 1644. La dynastie Ming fut la dernière dynastie chinoise dominée par les Han. Elle parvint au pouvoir après l'effondrement de la dynastie Yuan dominée par les Mongols, et dura jusqu'à la prise de sa capitale Pékin en 1644 lors de la rébellion menée par Li Zicheng, qui fut rapidement supplanté par la dynastie Qing mandchoue. Des régimes loyaux au trône Ming (collectivement appelés Ming du Sud) existèrent jusqu'en 1662, année de leur soumission définitive aux Qing. (fr)
  • Dinasti Ming (Hanzi: 明朝, hanyu pinyin: ming chao) (1368 - 1644) adalah dinasti satu dari dua dinasti yang didirikan dari pemberontakan petani sepanjang sejarah Tiongkok. Dinasti ini adalah dinasti bangsa Han yang terakhir memerintah setelah Dinasti Song. Pada tahun 1368, Zhu Yuanzhang berhasil mengusir bangsa Mongol kembali ke utara dan menghancurkan Dinasti Yuan yang mereka dirikan. Ia mendirikan dinasti Ming (大明國; Dà Míng Guó), dengan ibu kotanya di (sekarang Nanjing) sebelum putranya, Zhu Di, yang menjadi kaisar ke-3 memindahkan ibu kota ke (sekarang Beijing). Yingtian kemudian berganti nama menjadi Nanjing (ibu kota selatan). (in)
  • La dinastia Ming (明朝S, Míng cháoP, chiamata anche 大明帝国 il grande impero dei Ming) fu la dinastia che assunse il controllo assoluto della Cina dal 1368 al 1644, dopo aver determinato il crollo della precedente dinastia Yuan di origine mongola. Dopo la conquista da parte dell'emergente dinastia Shun della capitale Pechino nel 1644, gli aristocratici fedeli alla causa dei Ming si organizzarono nelle loro roccaforti nelle province meridionali del paese. Nel 1645 la dinastia Qing di etnia manciù sconfisse l'esercito Shun e si impadronì del potere. La resistenza dei cosiddetti Ming meridionali, sarebbe stata progressivamente distrutta dai Qing e dopo il 1662 sarebbero rimasti soltanto dei gruppi isolati di Ming che avrebbero continuato le loro attività antigovernative fino all'istituzione della (it)
  • 대명국(중국어 간체자: 大明國, 정체자: 大明国, 병음: Dà Míng Guó 다밍궈[*]) 또는 대명(중국어 정체자: 大明, 병음: Dà Míng 다밍[*]), 약칭 명(중국어 정체자: 明, 병음: Míng 밍[*])은 1368년부터 1644년까지 존속한 중국의 통일왕조로, 한족계 반란군 주원장이 원을 중국에서 몰아내고 세운 마지막 한족 왕조이다. 홍무제와 영락제의 재위 시기에 거대한 운하와 수로가 건설되어 농업 생산력이 크게 향상되었으나 이후 만력제와 천계제와 같은 암군들이 나오며 쇠퇴하기 시작하였다. 결국 이자성의 난이 일어나고 후금의 거듭되는 침략으로 쇠퇴했다. 이후 명나라의 왕족과 유신들은 남쪽으로 후퇴하여 남명 정권을 세웠으나, 고질적인 내분과 무능함으로 결국 1662년 경에 청나라에게 멸망당하고 말았다. (ko)
  • Dynastia Ming (1368–1644) (chiń. 明朝; pinyin Míng Cháo; Wade-Giles Ming Ch’ao; wym. [mǐŋ tʂʰɑ̌ʊ̯]) – dynastia cesarska Chin, panująca po upadku mongolskiej dynastii Yuan. Była to ostatnia narodowa dynastia chińska. (pl)
  • De Ming-dynastie (1368-1644) regeerde bijna drie eeuwen over China. Het Mingtijdperk wordt beschouwd als "een van de grootste periodes van ordelijke regering en sociale stabiliteit in de menselijke geschiedenis". Deze stabiliteit werd gerealiseerd door een sterk autocratisch bewind, ondersteund door een efficiënte bureaucratie van in de confuciaanse klassieken geschoolde ambtenaren (literaat-bestuurders). De Chinese bevolking verdrievoudigde in de Mingperiode, van circa 60 miljoen tot 150-200 miljoen mensen en het rijk kende een grote commerciële en culturele bloei. (nl)
  • A dinastia Ming (chinês: 明朝, pinyin: Míng Cháo), ou Império do Grande Ming (chinês tradicional: 大明國; chinês simplificado: 大明国; pinyin: Dà Míng Guó), foi a dinastia que governou a China de 1368 a 1644, depois da queda da dinastia Mongol dos Iuã acabando com o período de caos iniciado por Sima Yan em 263. A dinastia Ming foi a última dinastia na China comandada pelos Hans (o principal grupo étnico da China), antes da rebelião liderada, em parte por Li Zicheng, e logo depois substituído pela dinastia Manchu dos Qing. Embora a capital Ming, Pequim, tenha sucumbido em 1644, os restos do trono e do poder dos Ming (coletivamente denominado Ming Meridional) sobreviveram até 1662. (pt)
  • Великая Минская империя (кит. 大明朝, пиньинь Dà Míng Cháo, палл. да мин чао) —государство, образовавшееся на китайских землях после свержения власти монгольской империи Юань. Существовало с 1368 года по 1644 год. Несмотря на то, что минская столица Пекин пала в 1644 году в результате восстания Ли Цзычэна, часть страны оставалась под контролем лояльного к минской семье режима (Южная Мин) до 1662 года. (ru)
  • 明朝(1368年1月23日-1644年4月25日)是中國歷史上最後由漢族建立的大一统王朝,歷經12世、16位皇帝,國祚276年。初代皇帝是明太祖朱元璋,末代皇帝則是明思宗朱由检。 元朝末年政治腐败,天灾不断,民不聊生,民變暴動不止,平民朱元璋加入红巾军,并在其中乘势崛起,跟隨佔據濠州的郭子興。郭子興死後,朱元璋被当时反抗军拥立的小明王韩林儿封为左副元帅,并率部眾先后攻占滁州、和州等地,并最终攻佔集慶(今南京市),採取朱升所建议的「高築牆,廣積糧,緩稱王」的政策。1364年,朱元璋称吴王,建立西吴政权。1368年,在扫灭陈友谅、張士誠和方国珍等群雄勢力后,朱元璋于当年农历正月初四日登基称帝,立国号为大明,定都應天府(今南京市),其轄區稱為京師,由因皇室姓朱,故又稱朱明,之後以「驅逐胡虜,恢復中華」為號召北伐中原,並收回了燕雲十六州,统一天下。 明代囊括汉地,东北到外興安嶺及黑龍江流域,後縮為遼河流域;初年北達戈壁沙漠一帶,後改為今長城;西北至新疆哈密,後改為嘉峪關;西南临缅甸伊洛瓦底江,后折回约今云南境;曾經在今中国东北、新疆東部及西藏等地設有羈縻機構。明成祖時期曾短暫征服及統治安南,永乐二十二年(1424年),明朝国土面积达到极盛,同時在海洋方面也展示了中國早期海權的影響力,在东南亚设置旧港宣慰司等行政机构,加强对东南洋一带的管理。 (zh)
  • Династія Мін або Велика країна Мін (кит. 大明國, 大明国; піньїнь: Dà Míng Guó; 1368–1644) — династія, що правила Китаєм після ліквідації монгольської династії Юань. В часи панування Мін населення Китаю нараховувало від 160 до 200 мільйонів мешканців. Ця династія була останньою династією Китаю, що керувалася етнічними китайцями — ханьцями. Вона була повалена повстанцями Лі Цзичена і поступилася маньчжурській династії Цін. Хоча столиця Мін, місто Пекін, був узятий маньчжурами у 1644 році, імператор та його двір втекли до Південного Китаю і правили звідти ще до 1662 року. (uk)
rdfs:label
  • Ming dynasty (en)
  • سلالة مينغ الحاكمة (ar)
  • Dinastia Ming (ca)
  • Říše Ming (cs)
  • Ming-Dynastie (de)
  • Δυναστεία Μινγκ (el)
  • Dinastio Ming (eo)
  • Dinastía Ming (es)
  • Ming dinastia (eu)
  • Ríshliocht Ming (ga)
  • Dinasti Ming (in)
  • Dynastie Ming (fr)
  • Dinastia Ming (it)
  • 명나라 (ko)
  • (ja)
  • Dynastia Ming (pl)
  • Ming-dynastie (nl)
  • Dinastia Ming (pt)
  • Mingdynastin (sv)
  • Империя Мин (ru)
  • Династія Мін (uk)
  • 明朝 (zh)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:homepage
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Ming dynasty (en)
  • Great Ming (en)
is dbo:architecturalStyle of
is dbo:birthPlace of
is dbo:builder of
is dbo:citizenship of
is dbo:commander of
is dbo:country of
is dbo:deathPlace of
is dbo:nationality of
is dbo:occupation of
is dbo:opponent of
is dbo:place of
is dbo:stateOfOrigin of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:affected of
is dbp:after of
is dbp:allegiance of
is dbp:architecture of
is dbp:before of
is dbp:begin of
is dbp:birthDate of
is dbp:birthPlace of
is dbp:citizenship of
is dbp:combatant of
is dbp:countriesAffected of
is dbp:country of
is dbp:deathPlace of
is dbp:dynasty of
is dbp:era of
is dbp:established of
is dbp:l of
is dbp:location of
is dbp:monarch of
is dbp:nationality of
is dbp:office of
is dbp:opponents of
is dbp:origin of
is dbp:place of
is dbp:quote of
is dbp:shipCountry of
is dbp:statusText of
is dbp:yearCompleted of
is owl:differentFrom of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License