An Entity of Type: Class107997703, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

In grammar, the voice of a verb describes the relationship between the action (or state) that the verb expresses and the participants identified by its arguments (subject, object, etc.). When the subject is the agent or doer of the action, the verb is in the active voice. When the subject is the patient, target or undergoer of the action, the verb is said to be in the passive voice. When the subject both performs and receives the action expressed by the verb, the verb is in the middle voice. Voice is sometimes called diathesis.

Property Value
dbo:abstract
  • Slovesný rod (lat. genus verbi) neboli diateze je mluvnická kategorie sloves. Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum). Zatímco aktivum vyjadřuje děj, který podmět aktivně vykonává, pasivum vyjadřuje děj, kterým podmět trpí (tj. který je vykonáván „na podmětu“). Např.: * Pomlouvám. – aktivum, podmět (já) je původcem děje. * Jsem pomlouván. – pasivum, podmět (já) je trpitelem děje. V aktivu se tedy shoduje sémantická role a syntaktická forma subjektu. V pasivu tato shoda neexistuje. Z aktiva do pasiva lze převádět pouze přechodná slovesa (či tranzitivní, tj. slovesa, která mají předmět v bezpředložkovém akuzativu). Při převodu do pasiva je činitel děje potlačen, tj. pozbývá funkce agenta – tento proces je označován jako deagentizace. Podmět (původní) aktivní věty může být v takovém případě vyjádřen příslovečným určením. Např.: Petr mne pomlouvá. x (Já) jsem pomlouván (Petrem). O tom, kdo bude podmětem věty, tedy rozhoduje do jisté míry mluvčí podle toho, co chce ve výpovědi zdůraznit, tento jev je součástí hierarchizace obsahu výpovědi. V některých indoevropských jazycích (např. v klasické řečtině) existuje ještě třetí rod, tzv. medium, tj. případ, kdy podmět koná děj na sobě nebo ve svůj prospěch. V češtině této kategorii přibližně odpovídá zvratné sloveso. (cs)
  • La veu gramatical o diatesi és la característica d'un verb que explica com s'organitzen els arguments o complements obligatoris d'un verb respecte a aquest. Les veus principals són la veu activa i la passiva. La veu activa indica que el subjecte de l'oració és al mateix temps un agent de l'acció, equival a la forma més simple del verb, per això sol no estar marcada per cap morfema (segons el generativisme equival a l'estructura profunda de la frase). La veu passiva sorgeix de la transformació de l'activa, de manera que el subjecte ja no realitza l'acció, sinó que aquesta es duu a terme per un altre argument (el complement agent en el cas del català). Es pot marcar mitjançant la flexió del verb (com en llatí) o bé per la conjugació amb un verb auxiliar, com el verb ser. En alguns idiomes existeix una veu intermèdia, per exemple al grec, que acostuma a transmetre's amb construccions complexes o amb la veu passiva ordinària en els idiomes moderns (la passiva reflexa és un fenomen similar). Altres veus menys freqüents són la causativa o l'antipassiva, presents per exemple al xinès i el maia, respectivament. (ca)
  • Die Diathese (altgriechisch διάθεσις diáthesis, deutsch ‚Aufstellung‘, ‚Zustand‘, auch Handlungsrichtung) ist eine Kategorie des Verbs in der Sprachwissenschaft. Sie fußt auf dem Konzept der semantischen Rollen, die ein Verb an seine Ergänzungen vergibt. Diathesen regeln, ob und in welcher Form diese von der Verbbedeutung vorgegebenen Teilnehmerrollen im Satzbau erscheinen. Die Diathese geht somit von der Bedeutungsebene (Semantik) der Wörter aus und charakterisiert die Abbildung dieser Bedeutungsbeziehungen in die Grammatik. Die grammatischen Formen des Verbs, die eine Diathese anzeigen, bezeichnet man als Genus verbi (lateinisch-deutsch: „Gattung (Art, Geschlecht) des Zeitworts“). Ein Genus verbi kann in Bezug auf die Diathesen, die es ausdrückt, auch mehrdeutig sein. Teilweise wird allerdings die Bezeichnung Genus verbi auch in einem weiteren Sinn, als gleichbedeutend mit Diathese, verwendet. In den (indo-)europäischen Sprachen (so auch im Deutschen) ist die bekannteste Diathese die des Passivs. In typologisch andersartigen Sprachen können andere Diathesen dominieren, z. B. das Medium im Griechischen und Indoiranischen, das Antipassiv in Ergativsprachen oder auch das Kausativ. (de)
  • تصف صيغة الفعل في قواعد اللغة العلاقة بين الحدث الذي يصفه الفعل، والمشاركين في الحدث، مثل الفاعل والمفعول به. لصيغة الفعل ثلاث حالات: الأولى أن يكون صريحا ومباشر ويسمى مبنيا للمعلوم وفي هذه الصياغة يذكر الفاعل -أي من قام بالفعل – بشكل صريح. والثانية تظهر فيها صيغة الفعل مبنية للمجهول وتحدث عندما لا يذكر الفاعل بصورة مباشرة ويذكر المفعول به – وهو من وقع عليه الفعل- مباشرة بعد الفعل، وحينها يسمى المفعول به نائبا للفاعل. والثالثة تكون فيها صيغة الفعل متوسطة بين الصيغتين المبنية للمعلوم والمبنية للمجهول، وتحدث عندما تكون الكلمة الواقعة بعد الفعل مباشرة فاعلا ومفعولا به، أي كلمة تدل على من قام بالفعل ومن وقع عليه الفعل في الوقت ذاته. يوضح المثالين التاليين الفرق بين صيغتي الفعل في الحالتين المبنية للمجهول والمبنية للمعلوم في اللغة العربية: ١. أَكَل القطُ الفأرَ ٢. أُكِل الفأرُ - بواسطة القط ففي المثال الأول، أَكَل القطُ الفأرَ، ظهرت كلمة القط مباشرة بعد الفعل،حيث القط هو الفاعل. والفعل أَكَل أتى في صيغة مبنية للمعلوم وتعني أننا نعلم مباشرة من قام بالفعل. بينما في المثال الثاني، أُكِل الفأرُ، لم يظهر في الجملة من قام بالأكل، وظهرت كلمة الفأر مباشرة بعد الفعل على الرغم من عدم قيام الفأر بالفعل،حيث وقع الفعل عليه. ولهذا فإن الفأر في هذه الحالة يعتبر نائبا للفاعل. حين يغيب الفاعل في الجملة فإن الفعل يكون في صيغة مبنية للمجهول- لأننا نجهل من قام بالفعل. من المهم أن نلاحظ انه وعلى الرغم من أن القط هو الفاعل في كلتا الجملتين إلا انه أناب عنه المفعول به، الفأر، في الصيغة المبنية للمجهول وظهر صريحا في الصيغة المبنية للمعلوم. لهذا عندما نحول من الصيغة المبنية للمعلوم إلى الصيغة المبنية للمجهول فان الفاعل والمفعول به يتبادلان الأماكن في الجملة بعد الفعل، حيث يظهر الفاعل في الصيغة المبنية للمعلوم مباشرة بعد الفعل وفي الصيغة المبنية للمجهول يظهر المفعول به مباشره بعد الفعل، ويكون الفاعل حينها جزءا من شبه جملة تضيف معلومات للحدث. (ar)
  • Φωνή στη γλωσσολογία ονομάζεται η κατηγοριοποίηση των μορφών του ρήματος ανάλογα με το αν η μορφή δηλώνει ενέργεια, πάθος ή κατάσταση. Η φωνή είναι διαφορετική κατηγοριοποίηση από τη διάθεση. (el)
  • estas verba fleksio montranta, ĉu la ago esprimata de la verbo estas farata aŭ ricevata de la subjekto de la sintagmo.Tradicie oni diskutas la jenajn voĉojn: * Aktiva voĉo en akuzativaj lingvoj indikas, ke la subjekto faras ion kaj la objekto estas trafata de la ago. * en i.a. la greka lingvo montras, ke la subjekto faras ion por si mem aŭ rilate al si mem; ĝi estas simila al en iuj lingvoj. * Pasiva voĉo en akuzativa lingvo indikas, ke la subjekto suferas ion aŭ estas trafata de la ago de la verbo; tiam la aganto de la verbo povas esti ne-esprimita, aŭ esprimiĝas per adpozicia komplemento. * en ergativa lingvo indikas, ke la subjekto faras ion; ĝi permesas ke la objekto de transitiva verbo povas esti forlasita, kio alie ne eblus. Gramatika voĉo en Esperanto estas: Ĉiu el la konjugaciaj formoj, per kiuj oni esprimas la diversajn rilatojn inter la ago kaj la subjekto laŭ tio, ĉu la ago estas plenumata de la subjekto (aktiva voĉo), aŭ suferata de ĝi (pasiva voĉo), aŭ kaŭzata de ĝi (faktitiva voĉo) aŭ iel reaganta sur ĝin (mediala voĉo). (eo)
  • La voz gramatical es la categoría gramatical asociada al verbo que indica la relación semántica existente entre el sujeto, el verbo y el objeto, que permite decidir si el sujeto es un sujeto agente o un paciente, es decir, su papel temático dentro de la oración. La voz gramatical es un tipo de diátesis gramatical. Así por ejemplo en un verbo en voz activa del español usualmente el sujeto es un sujeto agente y el objeto un paciente o tema, sin embargo, con la correspondiente forma pasiva del mismo verbo el sujeto deberá ser interpretado como un sujeto paciente. Es decir, el papel temático depende de qué forma morfológica tenga el verbo. (es)
  • Diatesis adalah kategori tata bahasa yang menunjukkan hubungan antara perbuatan yang dinyatakan oleh sebuah verba dengan partisipan atau argumen yang dirujuk oleh verba tersebut (subjek, objek, dsb.). Verba dianggap memiliki diatesis aktif jika subjek yang dirujuknya adalah pelaku atau agens dari perbuatan yang dinyatakan. Jika subjek berfungsi sebagai patiens, atau sasaran dari perbuatan yang dinyatakan, verba tersebut dianggap memiliki diatesis pasif. Selain bentuk aktif dan pasif, ada pula bentuk resiprokal, bentuk medial, dan sebagainya. Bentuk medial adalah diatesis verba yang menunjukkan bahwa subyek berpartisipasi dalam hasil dari sebuah tindakan, atau tindakan itu dilakukan kepada dirinya (tindakan refleksif), dan untuk kepentingan pribadinya. "Kata ganti refleksif" sering dipergunakan dalam menterjemahkan bentuk medial. Contoh: * Bentuk aktif: Saya mengenakan pakaian pada seorang lain. * Bentuk medial: Saya mengenakan pakaian pada diri saya. (in)
  • La diathèse, en linguistique, est un trait grammatical qui décrit comment s'organisent les rôles sémantiques dévolus aux actants, par rapport au procès exprimé par le verbe, en particulier les rôles d'agent et de patient. La diathèse affecte la répartition syntaxique et le marquage morphologique de ces rôles sur le verbe et les différents actants. En revanche, le changement de la diathèse d'un verbe, quand il est possible, ne modifie pas profondément le sens de l'énoncé. On parle, plus spécifiquement, de voix du point de vue de la morphologie verbale pour décrire la forme que prend le verbe pour signifier une diathèse. Certains verbes n'ont intrinsèquement aucune notion de diathèse : principalement les verbes d'état (comme être, paraître, sembler, demeurer, rester, etc). En français, ces verbes sont, en effet, exclus de la notion d'actance. La grammaire française distingue traditionnellement trois voix : active (qui est la voix non marquée et employée par défaut), passive et voix pronominale, laquelle recouvre sous une même forme plusieurs diathèses : moyen, réfléchi, réciproque, décausatif. Toutefois, le français exprime aussi d'autres diathèses comme le causatif et le factitif. D'autres langues en possèdent d'autres encore, comme le , l'antipassif ou l'applicatif. (fr)
  • 態(たい)またはヴォイス (voice) は、伝統的な文法において、動詞の形を変える文法範疇の一つで、動詞の表す行為を行為者の側から見るか、行為の対象の側から見るかに従って区別するものである。ラテン語の能動態と受動態が典型的な例である。 言語学においては、どのような現象を態と見なすかについて一致した見解がない。能動態/受動態の区別のほかに態として扱われることがあるのは、自発、使役、逆行態、願望、可能、中間態、逆受動態、適用態などである。 かつて古典語の文法ではvoiceを「相」と訳しているものが多かったが、現代ではvoiceの訳としては態をあて、相はアスペクトにあてるのが一般的である。 (ja)
  • In grammar, the voice of a verb describes the relationship between the action (or state) that the verb expresses and the participants identified by its arguments (subject, object, etc.). When the subject is the agent or doer of the action, the verb is in the active voice. When the subject is the patient, target or undergoer of the action, the verb is said to be in the passive voice. When the subject both performs and receives the action expressed by the verb, the verb is in the middle voice. Voice is sometimes called diathesis. The following pair of examples illustrates the contrast between active and passive voice in English. In sentence (1), the verb form ate is in the active voice, but in sentence (2), the verb form was eaten is in the passive voice. Independent of voice, the cat is the Agent (the doer) of the action of eating in both sentences. 1. * The cat ate the mouse. 2. * The mouse was eaten by the cat. In a transformation from an active-voice clause to an equivalent passive-voice construction, the subject and the direct object switch grammatical roles. The direct object gets promoted to subject, and the subject demoted to an (optional) adjunct. In the first example above, the mouse serves as the direct object in the active-voice version, but becomes the subject in the passive version. The subject of the active-voice version, the cat, becomes part of a prepositional phrase in the passive version of the sentence, and can be left out entirely; The mouse was eaten. (en)
  • 언어학에서 동사의 태(態, 영어: voice)란, 동사가 나타내는 사태의 참여자들이 를 부여받는 방식을 가리킨다. 예를 들어, 주어가 곧 행위를 일으키는 행위자라면 동사가 능동태에 있다고 하고, 주어가 행위를 당하는 라면 동사가 수동태에 있다고 한다. 다음의 한국어 예문을 보자. * 고양이가 쥐를 잡았다. 이 문장의 주어인 ‘고양이’는 잡는 행위의 주체인 행위자이므로, ‘잡았다’는 능동태에 있다. 반면 다음의 예문을 보자. * 쥐가 고양이에게 잡혔다. 이 문장의 주어인 ‘쥐’는 잡는 행위의 대상인 피행위자이므로, ‘잡혔다’는 수동태에 있다고 할 수 있다. (ko)
  • In de Indo-Europese talen, en dus ook in het Nederlands, kunnen zinnen worden opgebouwd in een lijdende vorm of bedrijvende vorm vorm. Een zin in de bedrijvende vorm heet een actieve zin; een zin in de lijdende vorm heet een passieve zin. Voorbeelden: * Actieve zin (of zin in de bedrijvende vorm): De chirurg opereert de soldaat. * Passieve zin (of zin in de lijdende vorm): De soldaat wordt door de chirurg geopereerd. Deze verschillende manieren om zinnen op te bouwen vertonen inhoudelijk een duidelijke samenhang, maar ze verschillen met betrekking tot het gezichtspunt van waaruit de handeling wordt voorgesteld. (nl)
  • In grammatica, la diàtesi (dal greco antico διάθεσις, diáthesis, "disposizione", a sua volta derivante dal verbo διατίθημι, diatíthemi, disporre) o voce di un verbo è una categoria grammaticale che descrive la relazione tra l'azione (o lo stato) che il verbo esprime e i partecipanti identificati dagli argomenti (soggetto, oggetto ecc.). In italiano abbiamo tre diatesi: attiva, passiva e riflessiva. Quando il soggetto è l'agente, il verbo ha una diatesi attiva. Quando il soggetto è il , scopo o in generale ciò che subisce l'azione, il verbo avrà una diatesi passiva. Se l'azione ricade sul soggetto stesso, il verbo avrà una . Per esempio, nella frase: Il bambino mangia la mela il verbo mangiare ha una diatesi attiva, ma nella frase: La mela è mangiata dal bambino o La mela viene mangiata dal bambino il sintagma verbale "è mangiata" corrisponde a una diatesi passiva. Infine: Il bambino si lava l'azione ricade sul soggetto che è contemporaneamente l'agente. Questa è la diatesi riflessiva. Nella trasformazione da una proposizione attiva a una passiva, il soggetto e l'oggetto si scambiano di ruoli. L'oggetto diretto si eleva a soggetto, mentre il soggetto si declassa a un complemento (facoltativo).Negli esempi di cui sopra, la mela ha la funzione di oggetto diretto nella diatesi attiva, ma diventa soggetto nella diatesi passiva. Il soggetto della frase attiva, il bambino, diventa parte di un sintagma preposizionale nella frase con la diatesi passiva, e può anche essere sottinteso (la frase la mela viene mangiata è di senso compiuto). (it)
  • Strona (diateza) – kategoria gramatyczna, która sygnalizuje różnice w hierarchizacji argumentów predykatu wyrażane za pomocą środków formalnych, tj. składniowych i morfologicznych. (pl)
  • Diates (eller verbalgenus, verbgenus) är en böjningskategori hos verb. I svenskan finns två diatesformer: aktivum och mediopassivum. I svenskan slutar alla verbformer i mediopassiv diates på -s. Mediopassiv innebär att verb får en passiv (det vanligaste), reciprok (träffas, slåss) eller reflexiv (minna sig > minnas) innebörd. Den svenska s-ändelsen har uppstått genom att det reflexiva pronomet "sig" (fornsvenska "sik") knutits till verbet och med tiden reducerats till -s. Objektet i en aktiv (transitiv) sats blir subjekt i en motsvarande passiv sats: Olle (subjekt) badar (predikat) hunden (objekt) motsvaras av Hunden (subjekt) badas (predikat) av Olle (agentadverbial). (sv)
  • Se dá o nome de voz à forma assumida pelo verbo para indicar se o sujeito gramatical é agente ou paciente da ação. Na língua portuguesa existem três vozes verbais: ativa, passiva e reflexiva. (pt)
  • Стан дієслова (лат. genus) — граматична категорія, що визначає співвідношення між підметом, що поєднується з даним дієсловом та актуальним дії, вираженої тим же дієсловом. (uk)
  • Зало́г — глагольная категория, которая выражает отношение действия к субъекту (производителю действия) и объекту действия (предмету, над которым действие производится) с основными именными частями предложения — подлежащим и прямым дополнением (т. н. диатезу). (ru)
  • 语态(genus verbi,英語:voice)是在语法学中描述句子中动词和参与此动作之主语之间关系的一个术语。当主语是动作的发起者(或之一)时,称为主动语态;如果主语为动作之承受者,称为被动语态。例如:“猫吃老鼠。”这句话是主动语态,而“老鼠被猫吃。”则是被动语态。通常,反转一个句子的语态会导致主语和宾语的换位。即,主动句的宾语变为被动句的主语,而主动句的主语变为被动句的宾语。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 24687387 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 62282 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1119813377 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • Φωνή στη γλωσσολογία ονομάζεται η κατηγοριοποίηση των μορφών του ρήματος ανάλογα με το αν η μορφή δηλώνει ενέργεια, πάθος ή κατάσταση. Η φωνή είναι διαφορετική κατηγοριοποίηση από τη διάθεση. (el)
  • 態(たい)またはヴォイス (voice) は、伝統的な文法において、動詞の形を変える文法範疇の一つで、動詞の表す行為を行為者の側から見るか、行為の対象の側から見るかに従って区別するものである。ラテン語の能動態と受動態が典型的な例である。 言語学においては、どのような現象を態と見なすかについて一致した見解がない。能動態/受動態の区別のほかに態として扱われることがあるのは、自発、使役、逆行態、願望、可能、中間態、逆受動態、適用態などである。 かつて古典語の文法ではvoiceを「相」と訳しているものが多かったが、現代ではvoiceの訳としては態をあて、相はアスペクトにあてるのが一般的である。 (ja)
  • 언어학에서 동사의 태(態, 영어: voice)란, 동사가 나타내는 사태의 참여자들이 를 부여받는 방식을 가리킨다. 예를 들어, 주어가 곧 행위를 일으키는 행위자라면 동사가 능동태에 있다고 하고, 주어가 행위를 당하는 라면 동사가 수동태에 있다고 한다. 다음의 한국어 예문을 보자. * 고양이가 쥐를 잡았다. 이 문장의 주어인 ‘고양이’는 잡는 행위의 주체인 행위자이므로, ‘잡았다’는 능동태에 있다. 반면 다음의 예문을 보자. * 쥐가 고양이에게 잡혔다. 이 문장의 주어인 ‘쥐’는 잡는 행위의 대상인 피행위자이므로, ‘잡혔다’는 수동태에 있다고 할 수 있다. (ko)
  • Strona (diateza) – kategoria gramatyczna, która sygnalizuje różnice w hierarchizacji argumentów predykatu wyrażane za pomocą środków formalnych, tj. składniowych i morfologicznych. (pl)
  • Se dá o nome de voz à forma assumida pelo verbo para indicar se o sujeito gramatical é agente ou paciente da ação. Na língua portuguesa existem três vozes verbais: ativa, passiva e reflexiva. (pt)
  • Стан дієслова (лат. genus) — граматична категорія, що визначає співвідношення між підметом, що поєднується з даним дієсловом та актуальним дії, вираженої тим же дієсловом. (uk)
  • Зало́г — глагольная категория, которая выражает отношение действия к субъекту (производителю действия) и объекту действия (предмету, над которым действие производится) с основными именными частями предложения — подлежащим и прямым дополнением (т. н. диатезу). (ru)
  • 语态(genus verbi,英語:voice)是在语法学中描述句子中动词和参与此动作之主语之间关系的一个术语。当主语是动作的发起者(或之一)时,称为主动语态;如果主语为动作之承受者,称为被动语态。例如:“猫吃老鼠。”这句话是主动语态,而“老鼠被猫吃。”则是被动语态。通常,反转一个句子的语态会导致主语和宾语的换位。即,主动句的宾语变为被动句的主语,而主动句的主语变为被动句的宾语。 (zh)
  • تصف صيغة الفعل في قواعد اللغة العلاقة بين الحدث الذي يصفه الفعل، والمشاركين في الحدث، مثل الفاعل والمفعول به. لصيغة الفعل ثلاث حالات: الأولى أن يكون صريحا ومباشر ويسمى مبنيا للمعلوم وفي هذه الصياغة يذكر الفاعل -أي من قام بالفعل – بشكل صريح. والثانية تظهر فيها صيغة الفعل مبنية للمجهول وتحدث عندما لا يذكر الفاعل بصورة مباشرة ويذكر المفعول به – وهو من وقع عليه الفعل- مباشرة بعد الفعل، وحينها يسمى المفعول به نائبا للفاعل. والثالثة تكون فيها صيغة الفعل متوسطة بين الصيغتين المبنية للمعلوم والمبنية للمجهول، وتحدث عندما تكون الكلمة الواقعة بعد الفعل مباشرة فاعلا ومفعولا به، أي كلمة تدل على من قام بالفعل ومن وقع عليه الفعل في الوقت ذاته. (ar)
  • La veu gramatical o diatesi és la característica d'un verb que explica com s'organitzen els arguments o complements obligatoris d'un verb respecte a aquest. Les veus principals són la veu activa i la passiva. La veu activa indica que el subjecte de l'oració és al mateix temps un agent de l'acció, equival a la forma més simple del verb, per això sol no estar marcada per cap morfema (segons el generativisme equival a l'estructura profunda de la frase). (ca)
  • Slovesný rod (lat. genus verbi) neboli diateze je mluvnická kategorie sloves. Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum). Zatímco aktivum vyjadřuje děj, který podmět aktivně vykonává, pasivum vyjadřuje děj, kterým podmět trpí (tj. který je vykonáván „na podmětu“). Např.: * Pomlouvám. – aktivum, podmět (já) je původcem děje. * Jsem pomlouván. – pasivum, podmět (já) je trpitelem děje. V aktivu se tedy shoduje sémantická role a syntaktická forma subjektu. V pasivu tato shoda neexistuje. (cs)
  • estas verba fleksio montranta, ĉu la ago esprimata de la verbo estas farata aŭ ricevata de la subjekto de la sintagmo.Tradicie oni diskutas la jenajn voĉojn: * Aktiva voĉo en akuzativaj lingvoj indikas, ke la subjekto faras ion kaj la objekto estas trafata de la ago. * en i.a. la greka lingvo montras, ke la subjekto faras ion por si mem aŭ rilate al si mem; ĝi estas simila al en iuj lingvoj. * Pasiva voĉo en akuzativa lingvo indikas, ke la subjekto suferas ion aŭ estas trafata de la ago de la verbo; tiam la aganto de la verbo povas esti ne-esprimita, aŭ esprimiĝas per adpozicia komplemento. * en ergativa lingvo indikas, ke la subjekto faras ion; ĝi permesas ke la objekto de transitiva verbo povas esti forlasita, kio alie ne eblus. (eo)
  • Die Diathese (altgriechisch διάθεσις diáthesis, deutsch ‚Aufstellung‘, ‚Zustand‘, auch Handlungsrichtung) ist eine Kategorie des Verbs in der Sprachwissenschaft. Sie fußt auf dem Konzept der semantischen Rollen, die ein Verb an seine Ergänzungen vergibt. Diathesen regeln, ob und in welcher Form diese von der Verbbedeutung vorgegebenen Teilnehmerrollen im Satzbau erscheinen. (de)
  • La voz gramatical es la categoría gramatical asociada al verbo que indica la relación semántica existente entre el sujeto, el verbo y el objeto, que permite decidir si el sujeto es un sujeto agente o un paciente, es decir, su papel temático dentro de la oración. La voz gramatical es un tipo de diátesis gramatical. (es)
  • Diatesis adalah kategori tata bahasa yang menunjukkan hubungan antara perbuatan yang dinyatakan oleh sebuah verba dengan partisipan atau argumen yang dirujuk oleh verba tersebut (subjek, objek, dsb.). Verba dianggap memiliki diatesis aktif jika subjek yang dirujuknya adalah pelaku atau agens dari perbuatan yang dinyatakan. Jika subjek berfungsi sebagai patiens, atau sasaran dari perbuatan yang dinyatakan, verba tersebut dianggap memiliki diatesis pasif. Contoh: * Bentuk aktif: Saya mengenakan pakaian pada seorang lain. * Bentuk medial: Saya mengenakan pakaian pada diri saya. (in)
  • La diathèse, en linguistique, est un trait grammatical qui décrit comment s'organisent les rôles sémantiques dévolus aux actants, par rapport au procès exprimé par le verbe, en particulier les rôles d'agent et de patient. La diathèse affecte la répartition syntaxique et le marquage morphologique de ces rôles sur le verbe et les différents actants. En revanche, le changement de la diathèse d'un verbe, quand il est possible, ne modifie pas profondément le sens de l'énoncé. On parle, plus spécifiquement, de voix du point de vue de la morphologie verbale pour décrire la forme que prend le verbe pour signifier une diathèse. (fr)
  • In grammatica, la diàtesi (dal greco antico διάθεσις, diáthesis, "disposizione", a sua volta derivante dal verbo διατίθημι, diatíthemi, disporre) o voce di un verbo è una categoria grammaticale che descrive la relazione tra l'azione (o lo stato) che il verbo esprime e i partecipanti identificati dagli argomenti (soggetto, oggetto ecc.). Per esempio, nella frase: Il bambino mangia la mela il verbo mangiare ha una diatesi attiva, ma nella frase: La mela è mangiata dal bambino o La mela viene mangiata dal bambino il sintagma verbale "è mangiata" corrisponde a una diatesi passiva. Infine: (it)
  • In grammar, the voice of a verb describes the relationship between the action (or state) that the verb expresses and the participants identified by its arguments (subject, object, etc.). When the subject is the agent or doer of the action, the verb is in the active voice. When the subject is the patient, target or undergoer of the action, the verb is said to be in the passive voice. When the subject both performs and receives the action expressed by the verb, the verb is in the middle voice. Voice is sometimes called diathesis. (en)
  • In de Indo-Europese talen, en dus ook in het Nederlands, kunnen zinnen worden opgebouwd in een lijdende vorm of bedrijvende vorm vorm. Een zin in de bedrijvende vorm heet een actieve zin; een zin in de lijdende vorm heet een passieve zin. Voorbeelden: * Actieve zin (of zin in de bedrijvende vorm): De chirurg opereert de soldaat. * Passieve zin (of zin in de lijdende vorm): De soldaat wordt door de chirurg geopereerd. (nl)
  • Diates (eller verbalgenus, verbgenus) är en böjningskategori hos verb. I svenskan finns två diatesformer: aktivum och mediopassivum. I svenskan slutar alla verbformer i mediopassiv diates på -s. Mediopassiv innebär att verb får en passiv (det vanligaste), reciprok (träffas, slåss) eller reflexiv (minna sig > minnas) innebörd. Den svenska s-ändelsen har uppstått genom att det reflexiva pronomet "sig" (fornsvenska "sik") knutits till verbet och med tiden reducerats till -s. (sv)
rdfs:label
  • صيغة الفعل (قواعد نحوية) (ar)
  • Veu gramatical (ca)
  • Slovesný rod (cs)
  • Diathese (Linguistik) (de)
  • Φωνή (γλωσσολογία) (el)
  • Gramatika voĉo (eo)
  • Voz gramatical (es)
  • Diatesis (in)
  • Diathèse (fr)
  • Diatesi (it)
  • 태 (문법) (ko)
  • (ja)
  • Actief/passief (taalkunde) (nl)
  • Strona (językoznawstwo) (pl)
  • Voz verbal (pt)
  • Voice (grammar) (en)
  • Залог (лингвистика) (ru)
  • Diates (sv)
  • 语态 (zh)
  • Стан (мовознавство) (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License