An Entity of Type: noble, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Lorenzo di Piero de' Medici (Italian: [loˈrɛntso de ˈmɛːditʃi]; 1 January 1449 – 8 April 1492) was an Italian statesman, banker, de facto ruler of the Florentine Republic and the most powerful and enthusiastic patron of Renaissance culture in Italy. Also known as Lorenzo the Magnificent (Lorenzo il Magnifico [loˈrɛntso il maɲˈɲiːfiko]) by contemporary Florentines, he was a magnate, diplomat, politician and patron of scholars, artists, and poets. As a patron, he is best known for his sponsorship of artists such as Botticelli and Michelangelo. He held the balance of power within the Italic League, an alliance of states that stabilized political conditions on the Italian peninsula for decades, and his life coincided with the mature phase of the Italian Renaissance and the Golden Age of Floren

Property Value
dbo:abstract
  • لورينزو دي بييرو دي ميديشي، الملقب لورينزو الرائع (فلورنسا، 1 يناير 1449 - فلورنسا، 9 أبريل 1492)، حاكم فلورنسا في النصف الثاني من القرن الخامس عشر، أديب وراعي فنون كبير، ينتمي إلى سلالة ميديشي. هو أحد أفراد الأسرة التجارية القوية النفوذ الغنية التي سيطرت على فلورنسا طوال قرن ونصف القرن (حوالي 1390 م - 1540 م)، ولعله كان أبرز أعضاء هذه الأسرة. فحياته كانت حافلة وخصبة. حكم فلورنسا من عام 1478 م إلى 1492 م، وكانت فترة حكمه دكتاتورية، تميزت بالتجسس من قبل الشرطة، والتعذيب والسجن بلا محاكمة، ولكنها كانت في الوقت نفسها عصراً ذهبياً من حيث الفنون والبناء بتشجيع من لورينزو نفسه، وفي أغلب الأحيان بتمويله، وكان هو شخصياً كاتباً ممتازاً، وكان عصره كذلك عصر ازدهار بالنسبة إلى التجار، وأصحاب المصارف، ورجال أعمال، والكثير من الحرفيين، كما للطبقات الفقيرة، وجعل لورينزو المركز الرئيسي للفن في إيطاليا، كما جعل اللغة الإيطالية الفلورنسية اللهجة الرئيسية للإيطاليين. (ar)
  • Llorenç el Magnífic, també conegut com a Lorenzo di Medici o Lorenzo il Magnifico en llengua italiana (Florència, República de Florència, 1 de gener de 1449 - , 8 d'abril del 1492) fou un estadista italià, banquer, governant de facto de la República de Florència i el mecenes més poderós i entusiasta de la cultura renaixentista a Itàlia, i va esdevenir Senyor de Florència entre 1469 i 1492. Com a mecenes, és conegut sobretot pel seu suport a artistes com Botticelli i Miquel Àngel. Va mantenir l'equilibri de poder dins de la Lliga Itàlica, una aliança d'estats que va estabilitzar les condicions polítiques a la península italiana durant dècades, i la seva vida va coincidir amb la fase madura del Renaixement italià i el Segle d'Or de Florència. Pel que fa a la política exterior, Lorenzo va manifestar un pla clar per frenar les ambicions territorials del papa Sixt IV, en nom del balanç de la Lliga italiana de 1454. Per aquestes raons, Lorenzo va ser objecte de la conspiració dels Pazzi (1478), en què va ser assassinat el seu germà Julià. El tractat de Lodi de 1454 que va ajudar a mantenir entre els diversos estats italians es va esfondrar amb la seva mort. Està enterrat a la capella dels Mèdici de Florència. (ca)
  • Lorenzo I. Medicejský (italsky Lorenzo de' Medici či Lorenzo di Piero de' Medici) řečený il Magnifico, Nádherný (1. ledna 1449 – 8. dubna 1492), byl italský politik, který řídil Florentskou republiku jako třetí z rodu Medicejů. Byl také mecenáš umění, básník, humanista a bankéř. Patří k nejvýznamnějším politikům renesance, a to jak jako ztělesnění ideálu humanistického vladaře, tak pro úspěšný a promyšlený výkon moci. Lorenzo a jeho mladší bratr Julián Medicejský se po smrti svého otce Piera roku 1469 stali faktickými pány Florencie. V prvních letech vlády (1469–1478) Lorenzo vedl vnitřní politiku zaměřenou na upevnění svého postavení a na posílení moci Florencie nad okolními městy (Florencii se pod jeho vedením podařilo potlačit vzpouru Prata a ovládnout Volterru). V oblasti zahraniční politiky se snažil čelit územním ambicím papeže Sixta IV. v duchu mocenské rovnováhy Italské ligy z roku 1454. Proto se Medicejové stali terčem spiknutí Pazziů (1478), v němž byl Julián zavražděn, ale Lorenzo unikl a spiklence přísně potrestal. Neúspěch spiknutí vyvolal hněv Sixta IV., neapolského krále Ferdinanda I. i všech, kteří se obávali rodu Medicejů. Následovaly dva roky války proti Florencii. Republiku se však díky Lorenzovým diplomatickým schopnostem a charismatu nepodařilo zlomit, což velmi posílilo Medicejovu domácí i mezinárodní prestiž. V osmdesátých letech 15. století se pak Lorenzo stal jazýčkem na vahách italské politické rovnováhy a cizí monarchové s ním jednali jako se suverénním vládcem, třebaže nepatřil k vysoké šlechtě a nikdy nezastával vrcholné politické úřady. Medicejové tak díky politice Lorenza a jeho dvou předchůdců pronikli mezi nejvýznamnější italské rody. Válka a Lorenzovo neúspěšné řízení Medicejské banky však výrazně zmenšily rodový majetek a banku brzy po Lorenzově smrti dovedly k zániku. Lorenzo spojil své jméno s dobou vrcholného lesku florentské renesance a obklopil se intelektuály, jako byli Angelo Poliziano, Marsilio Ficino či Pico della Mirandola, a umělci jako Sandro Botticelli a mladý Michelangelo. Sám patřil k důležitým literátům své doby a tvořil poezii jak světskou a milostnou, například Karnevalové zpěvy se známou Bakchickou písní, tak i vážnou poezii duchovní. Zemřel předčasně následkem komplikací rodové choroby dny. Brzy po jeho smrti se Florencie vzbouřila proti neschopnému nástupci Petrovi a moc převzal mnich Girolamo Savonarola. Rivalita italských pánů, která již nebyla zadržována Lorenzovou diplomacií, umožnila francouzskému králi Karlu VIII., aby vpadl do Itálie a zahájil francouzsko-španělské války šestnáctého století. (cs)
  • Lorenzo de’ Medici (genannt il Magnifico „der Prächtige“; * 1. Januar 1449 in Florenz; † 8. April 1492 in Careggi) war ein Bankier und Politiker in Florenz aus dem Geschlecht der Medici. (de)
  • Ο Λαυρέντιος των Μεδίκων (ιταλικά: Lorenzo dei Medici‎, 1 Ιανουαρίου 1449 – 8 Απριλίου 1492) ήταν ηγέτης της Φλωρεντίας από το 1469 ως το θάνατο του, ο τρίτος από τον οίκο των Μεδίκων. Υπήρξε προστάτης των τεχνών, ποιητής και ουμανιστής, καθώς επίσης και ένας από τους πιο σημαντικούς πολιτικούς της Ιταλικής Αναγέννησης. Μετά το θάνατο του πατέρα του Πέτρου, ο Λορέντσο (όπως λέγεται στα ιταλικά ο Λαυρέντιος) έγινε, μαζί με τον αδελφό του Τζουλιάνο, ηγέτης de facto της Φλωρεντίας. Κατά τα πρώτα χρόνια της διακυβέρνησής του (1469-1478) προσπάθησε απ'τη μια πλευρά να ενδυναμώσει τις φιλικές προς τους Μεδίκους παρατάξεις, και ταυτόχρονα να αφανίσει εξεγέρσεις των υποδουλωμένων στη Φλωρεντία πόλεων, όπως το Πράτο και η Βολτέρρα. Όσον αφορά αντίθετα την εξωτερική πολιτική, θέλησε να περιορίσει τις εδαφικές φιλοδοξίες του Πάπα Σίξτου Δ΄ στο πνεύμα της συμμαχίας του 1454. Για αυτούς τους λόγους ο Λορέντσο έγινε το αντικείμενο της (1478), κατά την οποία δολοφονήθηκε ο αδελφός του Τζουλιάνο, ενώ ο ίδιος κατάφερε να διασωθεί. Η αποτυχία της συνωμοσίας προκάλεσε την οργή του Πάπα, του βασιλιά της Νάπολης Φεράντε ντ'Αραγκόνα και όλων εκείνων που φοβόντουσαν τη συνεχή ενδυνάμωση της οικογένειας των Μεδίκων στη Φλωρεντία. Ακολούθησαν δύο χρόνια πολέμου ενάντια στη Φλωρεντία. Κατά τη διάρκεια αυτής της περιόδου μεγάλωσε η φήμη του Λορέντσο τόσο μέσα στην πόλη όσο και στο εξωτερικό, λόγω των διπλωματικών του ικανοτήτων αφού κατάφερε να κομματιάσει τη συμμαχία ενάντια στη Φλωρεντία, αλλά κι επειδή κατάφερε να διατηρήσει ενωμένες τις διαφορετικές δυνάμεις της Δημοκρατίας της πόλης του. Από τη δεκαετία του 1480 είχε γίνει ρυθμιστής της πολιτικής ζωής σ'ολόκληρη την Ιταλία και οι ξένοι μονάρχες τον θεωρούσαν άρχοντα της πόλης. Ο Λορέντσο συνέδεσε το όνομά του με το μεγαλείο της Αναγέννησης στη Φλωρεντία, αφού συναναστρεφόταν με διανοούμενους του διαμετρήματος του Φιτσίνο, του Πίκο ντέλλα Μιράντολα, του Πολιτσιάνο, αλλά και με καλλιτέχνες όπως ο Μποτιτσέλλι και ο νεαρός ακόμα Μιχαήλ Άγγελος. Παρακολούθησε μικρός μαθήματα ελληνικών από τον Κωνσταντινουπολίτη Ιωάννη Αργυρόπουλο , ενώ σαν άρχοντα αργότερα κάλεσε στο Φλωρεντινο σπουδαστήριο και στην έδρα των ελληνικών το λόγιο από τη Θεσσαλονίκη Ανδρόνικο Κάλλιστο κι έπειτα τον Αθηναίο Δημήτριο Χαλκοκονδύλη. Μετά το θάνατό του το 1492, ο λαός της Φλωρεντίας εξέλεξε τον άπειρο γιο του Πιέρο που σύντομα έχασε τον έλεγχο. Ο λαός εξεγέρθηκε κι εκδίωξε τους Μεδίκους για να παραδώσει την εξουσία στα χέρια του μοναχού Τζιρόλαμο Σαβοναρόλα. Χωρίς τις διπλωματικές κινήσεις του Λορέντσο, η αντιπαλότητα των αρχόντων της υπόλοιπης Ιταλίας επέτρεψε στον Κάρολο Η΄ της Γαλλίας να έρθει στην Ιταλία. Αυτό σήμανε και την έναρξη των γαλλο-ισπανικών πολέμων του 16ου αιώνα. (el)
  • Lorenzo de la Mediĉoj kromnomita Lorenzo la Grandioza, filo de Piero de Cosimo de la Mediĉoj (naskiĝis la 1-an de januaro 1449 en Florenco; mortis la 8-an de aprilo 1492 en la vilao de , Florenco) estis itala politikisto kaj la estro de la senjorlando de Florenco dum la itala Renesanco. Komence li regis kun sia frato Giuliano de Mediĉoj, ĝis ties murdo en la jaro 1478 en la katedralo de Florenco, dum la konspiro de la , el kiu li mem eskapis. (eo)
  • Lorenzo Medici (italieraz: Lorenzo de'Medici; Florentzia, 1449ko urtarrilaren 1a-, 1492ko apirilaren 8a), Laurendi Bikaina ere deitua, Florentziako printzea, arteen mezenas, bankari, olerkari eta filosofo pizkundetar bat izan zen, Medici Cagaggiolo familiakoa. Venezian prestatu zen eta, beranduago, jada Milanera bidalia izan zen hemeretzi urte baino ez zituenean, bere aitaren ordezkari bezala. Hogei urterekin, 1469an, bere aitaren heriotzaren ondorioz Florentziar estatuaren kargu hartu behar izan zuen Napoliko Erresumarekin etengabeko lehiapean. Bere izaera diplomatiko eta kontziliatzaileak, napolitarrekin bakea lortzea ahalbidetu zion 1480an, Fernando I.a Napolikoak gerra deklaratu izan ondoren. Florentziar errepublikako familia buruzagien arteko ika-mikek, hiria, etengabeko tentsiopean mantentzen zuten, eta Lorentzok, bere posizioa, etengabe lehiatu behar izan zuen. Jokaera honen ondorioz, historiografiaren zati batek, Lorentzo, despotatzat hartu zuen. Beste batzuk, berriz, ordenaren mantentzailetzat hartu zuten italiar hiriaren garai oso nahaspilatsu batean. Medici eta Pazzitarren, hiriko eragin handiko beste familia bat, arteko lehia, bere agintaldi osoan mantendu zen, eta, gutxienez, bi atentatu jasan behar izan zituen, horietatik ospetsuena, delarik. Sixto IV.a aita santuaren aurka egin zuen Aita Santuen Lurraldearen hedatze prozesuan. Aristokraziako emakumerik nobleenetako batekin ezkondua, bere semeak elizgizon bezala karrera egite lortu zuen, ondoren, bere seme hau, Leon X.a aita santua izango zelarik. Mezenas bezala, Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Giuliano da Maiano eta Michelangelo Buonarrotiren mailako artistei eman zien babesagatik nabarmendu zen. Italiar pizkundeko arte lana hedatu zuen Europako gainontzeko gorteetatik bere harreman bikainei esker. Beste instituzio batzuen artean, fundatu zuen. Bankari bezala, familiagandik oinordetutako negozioei ez zien arretarik jarri, eta arazo asko izan zituen merkataritza aktibitateak mantentzeko Europa mendebaldean. (eu)
  • Lorenzo di Piero de' Medici (Italian: [loˈrɛntso de ˈmɛːditʃi]; 1 January 1449 – 8 April 1492) was an Italian statesman, banker, de facto ruler of the Florentine Republic and the most powerful and enthusiastic patron of Renaissance culture in Italy. Also known as Lorenzo the Magnificent (Lorenzo il Magnifico [loˈrɛntso il maɲˈɲiːfiko]) by contemporary Florentines, he was a magnate, diplomat, politician and patron of scholars, artists, and poets. As a patron, he is best known for his sponsorship of artists such as Botticelli and Michelangelo. He held the balance of power within the Italic League, an alliance of states that stabilized political conditions on the Italian peninsula for decades, and his life coincided with the mature phase of the Italian Renaissance and the Golden Age of Florence. On the foreign policy front, Lorenzo manifested a clear plan to stem the territorial ambitions of Pope Sixtus IV, in the name of the balance of the Italian League of 1454. For these reasons, Lorenzo was the subject of the Pazzi conspiracy (1478), in which his brother Giuliano was assassinated. The Peace of Lodi of 1454 that he supported among the various Italian states collapsed with his death. He is buried in the Medici Chapel in Florence. (en)
  • Lorenzo de Médici (en italiano: Lorenzo di Piero de' Medici; Florencia, 1 de enero de 1449 - Villa medicea de Careggi, 8 de abril de 1492), también conocido como Lorenzo el Magnífico por sus contemporáneos, fue un estadista italiano y gobernante de facto​ de la República de Florencia, mecenas de las artes, diplomático, banquero, poeta y filósofo renacentista, perteneciente a la familia Médici, y también bisabuelo de la reina Catalina de Médici. Su vida coincidió con la cúspide del Renacimiento italiano temprano; su muerte marca el final de la Edad de Oro de la ciudad de Florencia. La frágil paz que ayudó a mantener entre los distintos estados italianos terminó con su muerte. Los restos de Lorenzo de Médici reposan en la capilla de los Médici en la basílica de San Lorenzo de Florencia. (es)
  • Ba státaire Iodálach é Lorenzo de' Medici, a rugadh ar an 1 Eanáir 1449 agus fuair bás ar an 8 Aibreán 1492. (ga)
  • Laurent de Médicis (en italien Lorenzo di Piero de' Medici : « Laurent, fils de Pierre de Médicis »), surnommé Laurent le Magnifique (Lorenzo il Magnifico), né à Florence le 1er janvier 1449 et mort dans cette même ville le 8 avril 1492, est un homme d'État italien et le dirigeant de facto de la République florentine durant la Renaissance italienne. Ses contemporains le surnommèrent le Magnifique. Cette appellation fait référence au sens ancien du mot en français, « généreux, prodigue ». Il a été l’un des personnages les plus remarquables de son époque. Au-delà de ses talents de diplomate et d’homme politique, il a côtoyé un groupe de brillants érudits, d’artistes et de poètes et a également excellé dans des disciplines aussi variées que la joute, la chasse, la poésie, le maniement des armes ou l’athlétisme. Par cet éventail de talents, il constitue ainsi l’une des plus belles incarnations de l’idéal de l’Homme de la Renaissance. Sa vie coïncida avec la Première Renaissance des Arts et il disparut à l’apogée de la puissance florentine. (fr)
  • Lorenzo de' Medici (1 Januari 1449 – 9 April 1492) adalah seorang negarawan Italia dan penguasa de facto pada masa Renaissance Italia. Lorenzo de' Medici dimakamkan di di Florence. (in)
  • 로렌초 데 메디치(Lorenzo de' Medici, 1449년 1월 1일 ~ 1492년 4월 8일)는 이탈리아의 정치가이자 피렌체 공화국의 사실상의 통치자로, 막강한 권력을 지녔고 르네상스의 열렬한 후원가였다. 동시대 피렌체인들에게는 로렌초 일 마니피코(Lorenzo il Magnifico)로도 알려진 그는 외교관이자 정치인이였으며 학문과 예술인들의 후원자였다. 그는 보티첼리와 미켈란젤로 같은 예술가들을 후원하였으며 그밖에도 여러면에서 예술계에 큰 기여를 한 것으로 알려져 있다. 그의 생애는 이탈리아 르네상스의 절정기와 일치하고 그의 죽음은 피렌체 황금기의 종말과 동시에 일어났다. 그의 생애동안 유지되었던 들간의 평화는 그의 죽음과 함께 무너졌다. 사후에는 피렌체의 메디치 예배당에 묻혔다. (ko)
  • ロレンツォ・デ・メディチ(Lorenzo de' Medici, 1449年1月1日 - 1492年4月8日)は、イタリア、フィレンツェのルネサンス期におけるメディチ家最盛時の当主。公的な肩書きはなかったが、当時のフィレンツェ共和国を実質的に統治した。ロレンツォ・イル・マニーフィコ(Lorenzo il Magnifico)とも呼ばれる。孫であるロレンツォ2世・デ・メディチと区別するために大ロレンツォと表記されることもある。優れた政治・外交能力を持っており、イタリア各国の利害を調整する立場として大きな影響力を振るい、信頼を得ていた。また、一般市民には気前良く振舞い、絶大な支持を得た。学問や芸術(ことに文学)のパトロンとしても知られ、彼のもとでルネサンス文化は最盛期を迎えた。 (ja)
  • Lorenzo di Piero de' Medici, detto Lorenzo il Magnifico (Firenze, 1º gennaio 1449 – Villa medicea di Careggi, 8 aprile 1492), fu signore di Firenze dal 1469 alla morte, il terzo della dinastia dei Medici. È stato anche uno scrittore, mecenate, poeta e umanista, nonché uno dei più significativi uomini politici del Rinascimento, sia per aver incarnato l'ideale del principe umanista, sia per l'oculatissima e diplomatica gestione del potere. Lorenzo divenne, insieme al fratello minore Giuliano, signore de facto di Firenze dopo la morte del padre Piero. Nei primi anni di governo (1469-1478), il giovane Lorenzo condusse una politica interna volta a rinforzare da un lato le istituzioni repubblicane in senso filo-mediceo, dall'altro a sopprimere le ribellioni delle città sottoposte a Firenze (celebri i casi di Prato e Volterra). Sul fronte della politica estera, invece, Lorenzo manifestò il chiaro disegno di arginare le ambizioni territoriali di Sisto IV, in nome dell'equilibrio della Lega Italica del 1454. Per questi motivi, Lorenzo fu oggetto della Congiura dei Pazzi (1478), nella quale il fratello Giuliano de' Medici rimase assassinato. Il fallimento della congiura provocò l'ira di papa Sisto, del re di Napoli Ferrante d'Aragona e di tutti coloro che erano intimoriti dal rafforzamento del potere mediceo su Firenze. Seguirono, pertanto, due anni di guerra contro Firenze, nella quale il prestigio interno e internazionale del Magnifico si rafforzarono enormemente grazie alla sua abilità diplomatica e il suo carisma, con cui riuscì, da un lato a sgretolare la coalizione anti-fiorentina, dall'altro a mantenere unite le forze interne alla Repubblica. Divenuto negli anni ottanta l'ago della bilancia della politica italiana, trattato come un sovrano dai monarchi stranieri, Lorenzo legò il suo nome al periodo di massimo splendore del Rinascimento fiorentino, circondandosi di intellettuali (Poliziano, Ficino, Pico della Mirandola) e di artisti quali Botticelli e il giovane Michelangelo. Con la sua prematura scomparsa nel 1492, Firenze si ribellò all'inetto figlio Piero per consegnare il potere nelle mani del frate Girolamo Savonarola, impiccato e messo al rogo 6 anni dopo. Come conseguenza, la rivalità dei signori italiani, non più frenati dalla diplomazia di Lorenzo, permise a Carlo VIII di Francia di scendere in Italia e dare inizio alle guerre d'Italia del XVI secolo. (it)
  • Lorenzo I, bijgenaamd il Magnifico (Florence, 1 januari 1449 – Villa Medici at Careggi, 8 april 1492) was een van de beroemdste leden van het geslacht de’ Medici. Hij heerste over de Florentijnse Republiek tijdens het hoogtepunt van de Italiaanse renaissance. (nl)
  • Wawrzyniec Medyceusz (właśc. Lorenzo di Piero de’ Medici; znany jako Wawrzyniec Wspaniały, wł. Lorenzo il Magnifico; ur. 1 stycznia 1449 we Florencji, zm. 8 lub 9 kwietnia 1492 w willi Carregio) – signor Florencji od 1469 do śmierci, trzeci władca tego państwa z dynastii Medyceuszy. Jeden z najważniejszych polityków doby renesansu, a jednocześnie pisarz, mecenas sztuki, poeta i humanista. Uznawany za władcę wybitnego, wcielony ideał . Syn Piotra Medyceusza i Lukrecji Tornabuoni, wnuk Kosmy Medyceusza Starszego, ojciec papieża Leona X. Wawrzyniec, wraz z młodszym bratem Julianem de facto objął rządy po śmierci swego ojca Piero. W pierwszych latach panowania (1469-1478) skupiał się na polityce wewnętrznej, starając się przekształcić instytucje republikańskie na sposób sprzyjający dynastii medycejskiej. Jednocześnie tłumił bunty i powstania miast zależnych od Florencji (m.in. Prato i Volterry). W polityce zagranicznej starał się powstrzymać ambicje terytorialne papieża Sykstusa IV, zgodnie z duchem Ligi Włoskiej z 1454. Jego polityka wywołała spisek rodziny Pazzich (1478), którego ofiarą padł młodszy brat władcy, Julian. Nieudana próba zabicia również Wawrzyńca wywołała gniew papieża Sykstusa IV, króla Neapolu Ferdynanda Aragońskiego i wielu innych możnych, obawiających się wzrostu potęgi Medyceuszy i rządzonego przez nich państwa. Dwuletnia wojna przeciwko Florencji przyczyniła się do wzrostu prestiżu Wawrzyńca, tak w krajach włoskich jak i na całym świecie. Władca dał się poznać jako charyzmatyczny przywódca i sprawny dyplomata, któremu w obliczu olbrzymiej przewagi nieprzyjaciół udało się rozbić antyflorencką koalicję, a jednocześnie utrzymać spójność sił wewnętrznych republiki. W latach 80. XV wieku stał się jednym z najważniejszych przywódców politycznych Półwyspu Apenińskiego, a przez wielu innych władców był traktowany jak suweren. Jednocześnie jego imię urosło do rangi symbolu największego rozkwitu , w dużej mierze dzięki przyjaźni jaką darzył wielu wybitnych myślicieli i artystów swoich czasów, m.in. Poliziano, Ficino, Pico della Mirandolę, Sandro Botticellego czy młodego Michała Anioła. Po jego przedwczesnej śmierci w 1492 Florencja dostała się pod panowanie jego syna, Piero, jednak wkrótce potem mieszczanie podnieśli bunt przeciw nieudolnemu władcy i przekazali miasto w ręce mnicha Girolamo Savonaroli. Pozbawione zdolności dyplomatycznych Wawrzyńca, państwa włoskie nie zdołały dłużej powstrzymywać zapędów króla Francji Karola VIII Walezjusza, co skutkowało trwającymi blisko sześć dekad wojnami. (pl)
  • Лоре́нцо ди Пьеро де Ме́дичи «Великоле́пный» (итал. Lorenzo di Piero de'Medici il Magnifico 1 января 1449, Флоренция, Флорентийская республика — 8 апреля 1492, Кареджи, Флорентийская республика) — флорентийский государственный деятель, глава Флорентийской республики в эпоху Возрождения, покровитель наук и искусств, поэт. (ru)
  • Lourenço de Médici (em italiano: Lorenzo de' Medici; Florença, 1 de janeiro de 1449 – Villa Medicea di Careggi, Florença, 8 de abril de 1492) foi um estadista italiano, soberano de facto da República Florentina durante o Renascimento italiano. Conhecido como Lourenço, o Magnífico (Lorenzo il Magnifico) por seus contemporâneos florentinos, foi um diplomata, político e patrono de acadêmicos, artistas e poetas e também mecenas. Sua vida coincidiu com alguns dos pontos altos do início do Renascimento na Itália, e sua morte marcou o fim da chamada Idade de Ouro de Florença. A paz frágil que ele ajudou a manter entre os diversos Estados italianos entrou em colapso depois de sua morte. Está enterrado na Capela dos Médici, em sua cidade natal. (pt)
  • Lorenzo de' Medici, kallad Lorenzo il Magnifico ("den praktfulle", "den ståtlige"), född 1 januari 1449 i Florens, död 9 april 1492 i Florens, var en florentinsk statsman. Han var äldste son till ambassadören och Florens dominus Piero di Cosimo de' Medici och Lucrezia Tornabuoni, och fick vid faderns bortgång 1469 makten över republiken Florens. Han var verksam som politiker och poet, av vilka ett par dikter översatts till svenska. Bland hans barn med Clarice Orsini fanns påve Leo X och guvernören i Florens, . (sv)
  • 羅倫佐·迪·皮耶羅·德·麥第奇(義大利語:Lorenzo di Piero de' Medici;1449年1月1日-1492年4月9日)是一个意大利政治家,也是文艺复兴时期佛羅倫斯共和國的实际统治者。被同时代的佛羅倫斯人稱為“伟大的羅倫佐”(Lorenzo il Magnifico),他是外交家、政治家,也是学者、艺术家和诗人的赞助者。他生活的时代正是意大利文艺复兴的高潮期,他的逝世也意味着佛羅倫斯黄金时代的结束。他努力维持的意大利城邦间的和平,但是随着他的去世土崩瓦解。羅倫佐死后葬在佛羅倫斯的麥第奇家族墓地。 (zh)
  • Лоренцо Медічі, Лоренцо Пишний (італ. Lorenzo di Piero de' Medici, Lorenzo il Magnifico; 1 січня 1449 — 8 квітня 1492) — банкір, поет («Новела про Джакоппо»), правитель Флоренції між 1469 та 1492 роками, меценат; внук Козімо Медічі-старшого. (uk)
dbo:activeYearsEndYear
  • 1492-01-01 (xsd:gYear)
dbo:activeYearsStartYear
  • 1469-01-01 (xsd:gYear)
dbo:birthDate
  • 1449-01-01 (xsd:date)
dbo:birthPlace
dbo:deathDate
  • 1492-04-08 (xsd:date)
dbo:deathPlace
dbo:parent
dbo:predecessor
dbo:spouse
dbo:successor
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 18633 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 34829 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124753722 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:align
  • left (en)
dbp:birthDate
  • 1449-01-01 (xsd:date)
dbp:birthPlace
dbp:caption
  • The Adoration of the Magi includes several generations of the Medici family and their retainers. Sixteen-year-old Lorenzo is to the left, with his horse, prior to his departure on a diplomatic mission to Milan. (en)
  • Portrait by Agnolo Bronzino at the Uffizi, Florence (en)
  • Madonna of the Magnificat shows Lucrezia Tornabuoni as the Madonna surrounded by her children, with Lorenzo holding a pot of ink. (en)
dbp:deathDate
  • 1492-04-08 (xsd:date)
dbp:deathPlace
  • Careggi, Republic of Florence (en)
dbp:direction
  • horizontal (en)
dbp:father
dbp:fullName
  • Lorenzo di Piero de' Medici (en)
dbp:header
  • Paintings by Botticelli that use the Medici family as models (en)
dbp:headerAlign
  • center (en)
dbp:image
  • Botticelli, adorazione dei magi uffizi.jpg (en)
  • Sandro Botticelli - Madonna del Magnificat - Google Art Project.jpg (en)
dbp:issue
  • (en)
  • Contessina Beatrice de' Medici (en)
  • Two male twins (en)
  • Contessina de' Medici (en)
  • Giuliano de' Medici, Duke of Nemours (en)
  • Lucrezia de' Medici (en)
  • Luisa de' Medici (en)
  • Maddalena de' Medici (en)
  • Piero de' Medici (en)
  • Giovanni de' Medici, Pope Leo X (en)
dbp:mother
dbp:name
  • Lorenzo de' Medici (en)
dbp:nobleFamily
dbp:predecessor
dbp:reign
  • 0001-12-02 (xsd:gMonthDay)
dbp:signature
  • 200 (xsd:integer)
dbp:spouse
dbp:succession
dbp:successor
dbp:width
  • 220 (xsd:integer)
  • 275 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
schema:sameAs
rdf:type
rdfs:comment
  • Lorenzo de’ Medici (genannt il Magnifico „der Prächtige“; * 1. Januar 1449 in Florenz; † 8. April 1492 in Careggi) war ein Bankier und Politiker in Florenz aus dem Geschlecht der Medici. (de)
  • Lorenzo de la Mediĉoj kromnomita Lorenzo la Grandioza, filo de Piero de Cosimo de la Mediĉoj (naskiĝis la 1-an de januaro 1449 en Florenco; mortis la 8-an de aprilo 1492 en la vilao de , Florenco) estis itala politikisto kaj la estro de la senjorlando de Florenco dum la itala Renesanco. Komence li regis kun sia frato Giuliano de Mediĉoj, ĝis ties murdo en la jaro 1478 en la katedralo de Florenco, dum la konspiro de la , el kiu li mem eskapis. (eo)
  • Ba státaire Iodálach é Lorenzo de' Medici, a rugadh ar an 1 Eanáir 1449 agus fuair bás ar an 8 Aibreán 1492. (ga)
  • Lorenzo de' Medici (1 Januari 1449 – 9 April 1492) adalah seorang negarawan Italia dan penguasa de facto pada masa Renaissance Italia. Lorenzo de' Medici dimakamkan di di Florence. (in)
  • 로렌초 데 메디치(Lorenzo de' Medici, 1449년 1월 1일 ~ 1492년 4월 8일)는 이탈리아의 정치가이자 피렌체 공화국의 사실상의 통치자로, 막강한 권력을 지녔고 르네상스의 열렬한 후원가였다. 동시대 피렌체인들에게는 로렌초 일 마니피코(Lorenzo il Magnifico)로도 알려진 그는 외교관이자 정치인이였으며 학문과 예술인들의 후원자였다. 그는 보티첼리와 미켈란젤로 같은 예술가들을 후원하였으며 그밖에도 여러면에서 예술계에 큰 기여를 한 것으로 알려져 있다. 그의 생애는 이탈리아 르네상스의 절정기와 일치하고 그의 죽음은 피렌체 황금기의 종말과 동시에 일어났다. 그의 생애동안 유지되었던 들간의 평화는 그의 죽음과 함께 무너졌다. 사후에는 피렌체의 메디치 예배당에 묻혔다. (ko)
  • ロレンツォ・デ・メディチ(Lorenzo de' Medici, 1449年1月1日 - 1492年4月8日)は、イタリア、フィレンツェのルネサンス期におけるメディチ家最盛時の当主。公的な肩書きはなかったが、当時のフィレンツェ共和国を実質的に統治した。ロレンツォ・イル・マニーフィコ(Lorenzo il Magnifico)とも呼ばれる。孫であるロレンツォ2世・デ・メディチと区別するために大ロレンツォと表記されることもある。優れた政治・外交能力を持っており、イタリア各国の利害を調整する立場として大きな影響力を振るい、信頼を得ていた。また、一般市民には気前良く振舞い、絶大な支持を得た。学問や芸術(ことに文学)のパトロンとしても知られ、彼のもとでルネサンス文化は最盛期を迎えた。 (ja)
  • Lorenzo I, bijgenaamd il Magnifico (Florence, 1 januari 1449 – Villa Medici at Careggi, 8 april 1492) was een van de beroemdste leden van het geslacht de’ Medici. Hij heerste over de Florentijnse Republiek tijdens het hoogtepunt van de Italiaanse renaissance. (nl)
  • Лоре́нцо ди Пьеро де Ме́дичи «Великоле́пный» (итал. Lorenzo di Piero de'Medici il Magnifico 1 января 1449, Флоренция, Флорентийская республика — 8 апреля 1492, Кареджи, Флорентийская республика) — флорентийский государственный деятель, глава Флорентийской республики в эпоху Возрождения, покровитель наук и искусств, поэт. (ru)
  • Lourenço de Médici (em italiano: Lorenzo de' Medici; Florença, 1 de janeiro de 1449 – Villa Medicea di Careggi, Florença, 8 de abril de 1492) foi um estadista italiano, soberano de facto da República Florentina durante o Renascimento italiano. Conhecido como Lourenço, o Magnífico (Lorenzo il Magnifico) por seus contemporâneos florentinos, foi um diplomata, político e patrono de acadêmicos, artistas e poetas e também mecenas. Sua vida coincidiu com alguns dos pontos altos do início do Renascimento na Itália, e sua morte marcou o fim da chamada Idade de Ouro de Florença. A paz frágil que ele ajudou a manter entre os diversos Estados italianos entrou em colapso depois de sua morte. Está enterrado na Capela dos Médici, em sua cidade natal. (pt)
  • Lorenzo de' Medici, kallad Lorenzo il Magnifico ("den praktfulle", "den ståtlige"), född 1 januari 1449 i Florens, död 9 april 1492 i Florens, var en florentinsk statsman. Han var äldste son till ambassadören och Florens dominus Piero di Cosimo de' Medici och Lucrezia Tornabuoni, och fick vid faderns bortgång 1469 makten över republiken Florens. Han var verksam som politiker och poet, av vilka ett par dikter översatts till svenska. Bland hans barn med Clarice Orsini fanns påve Leo X och guvernören i Florens, . (sv)
  • 羅倫佐·迪·皮耶羅·德·麥第奇(義大利語:Lorenzo di Piero de' Medici;1449年1月1日-1492年4月9日)是一个意大利政治家,也是文艺复兴时期佛羅倫斯共和國的实际统治者。被同时代的佛羅倫斯人稱為“伟大的羅倫佐”(Lorenzo il Magnifico),他是外交家、政治家,也是学者、艺术家和诗人的赞助者。他生活的时代正是意大利文艺复兴的高潮期,他的逝世也意味着佛羅倫斯黄金时代的结束。他努力维持的意大利城邦间的和平,但是随着他的去世土崩瓦解。羅倫佐死后葬在佛羅倫斯的麥第奇家族墓地。 (zh)
  • Лоренцо Медічі, Лоренцо Пишний (італ. Lorenzo di Piero de' Medici, Lorenzo il Magnifico; 1 січня 1449 — 8 квітня 1492) — банкір, поет («Новела про Джакоппо»), правитель Флоренції між 1469 та 1492 роками, меценат; внук Козімо Медічі-старшого. (uk)
  • لورينزو دي بييرو دي ميديشي، الملقب لورينزو الرائع (فلورنسا، 1 يناير 1449 - فلورنسا، 9 أبريل 1492)، حاكم فلورنسا في النصف الثاني من القرن الخامس عشر، أديب وراعي فنون كبير، ينتمي إلى سلالة ميديشي. هو أحد أفراد الأسرة التجارية القوية النفوذ الغنية التي سيطرت على فلورنسا طوال قرن ونصف القرن (حوالي 1390 م - 1540 م)، ولعله كان أبرز أعضاء هذه الأسرة. فحياته كانت حافلة وخصبة. حكم فلورنسا من عام 1478 م إلى 1492 م، وكانت فترة حكمه دكتاتورية، تميزت بالتجسس من قبل الشرطة، والتعذيب والسجن بلا محاكمة، ولكنها كانت في الوقت نفسها عصراً ذهبياً من حيث الفنون والبناء بتشجيع من لورينزو نفسه، وفي أغلب الأحيان بتمويله، وكان هو شخصياً كاتباً ممتازاً، وكان عصره كذلك عصر ازدهار بالنسبة إلى التجار، وأصحاب المصارف، ورجال أعمال، والكثير من الحرفيين، كما للطبقات الفقيرة، وجعل لورينزو المركز الرئيسي للفن في إيطاليا، ك (ar)
  • Llorenç el Magnífic, també conegut com a Lorenzo di Medici o Lorenzo il Magnifico en llengua italiana (Florència, República de Florència, 1 de gener de 1449 - , 8 d'abril del 1492) fou un estadista italià, banquer, governant de facto de la República de Florència i el mecenes més poderós i entusiasta de la cultura renaixentista a Itàlia, i va esdevenir Senyor de Florència entre 1469 i 1492. (ca)
  • Lorenzo I. Medicejský (italsky Lorenzo de' Medici či Lorenzo di Piero de' Medici) řečený il Magnifico, Nádherný (1. ledna 1449 – 8. dubna 1492), byl italský politik, který řídil Florentskou republiku jako třetí z rodu Medicejů. Byl také mecenáš umění, básník, humanista a bankéř. Patří k nejvýznamnějším politikům renesance, a to jak jako ztělesnění ideálu humanistického vladaře, tak pro úspěšný a promyšlený výkon moci. (cs)
  • Ο Λαυρέντιος των Μεδίκων (ιταλικά: Lorenzo dei Medici‎, 1 Ιανουαρίου 1449 – 8 Απριλίου 1492) ήταν ηγέτης της Φλωρεντίας από το 1469 ως το θάνατο του, ο τρίτος από τον οίκο των Μεδίκων. Υπήρξε προστάτης των τεχνών, ποιητής και ουμανιστής, καθώς επίσης και ένας από τους πιο σημαντικούς πολιτικούς της Ιταλικής Αναγέννησης. (el)
  • Lorenzo de Médici (en italiano: Lorenzo di Piero de' Medici; Florencia, 1 de enero de 1449 - Villa medicea de Careggi, 8 de abril de 1492), también conocido como Lorenzo el Magnífico por sus contemporáneos, fue un estadista italiano y gobernante de facto​ de la República de Florencia, mecenas de las artes, diplomático, banquero, poeta y filósofo renacentista, perteneciente a la familia Médici, y también bisabuelo de la reina Catalina de Médici. (es)
  • Lorenzo Medici (italieraz: Lorenzo de'Medici; Florentzia, 1449ko urtarrilaren 1a-, 1492ko apirilaren 8a), Laurendi Bikaina ere deitua, Florentziako printzea, arteen mezenas, bankari, olerkari eta filosofo pizkundetar bat izan zen, Medici Cagaggiolo familiakoa. Aristokraziako emakumerik nobleenetako batekin ezkondua, bere semeak elizgizon bezala karrera egite lortu zuen, ondoren, bere seme hau, Leon X.a aita santua izango zelarik. Bankari bezala, familiagandik oinordetutako negozioei ez zien arretarik jarri, eta arazo asko izan zituen merkataritza aktibitateak mantentzeko Europa mendebaldean. (eu)
  • Lorenzo di Piero de' Medici (Italian: [loˈrɛntso de ˈmɛːditʃi]; 1 January 1449 – 8 April 1492) was an Italian statesman, banker, de facto ruler of the Florentine Republic and the most powerful and enthusiastic patron of Renaissance culture in Italy. Also known as Lorenzo the Magnificent (Lorenzo il Magnifico [loˈrɛntso il maɲˈɲiːfiko]) by contemporary Florentines, he was a magnate, diplomat, politician and patron of scholars, artists, and poets. As a patron, he is best known for his sponsorship of artists such as Botticelli and Michelangelo. He held the balance of power within the Italic League, an alliance of states that stabilized political conditions on the Italian peninsula for decades, and his life coincided with the mature phase of the Italian Renaissance and the Golden Age of Floren (en)
  • Laurent de Médicis (en italien Lorenzo di Piero de' Medici : « Laurent, fils de Pierre de Médicis »), surnommé Laurent le Magnifique (Lorenzo il Magnifico), né à Florence le 1er janvier 1449 et mort dans cette même ville le 8 avril 1492, est un homme d'État italien et le dirigeant de facto de la République florentine durant la Renaissance italienne. Ses contemporains le surnommèrent le Magnifique. Cette appellation fait référence au sens ancien du mot en français, « généreux, prodigue ». Il a été l’un des personnages les plus remarquables de son époque. Au-delà de ses talents de diplomate et d’homme politique, il a côtoyé un groupe de brillants érudits, d’artistes et de poètes et a également excellé dans des disciplines aussi variées que la joute, la chasse, la poésie, le maniement des arm (fr)
  • Lorenzo di Piero de' Medici, detto Lorenzo il Magnifico (Firenze, 1º gennaio 1449 – Villa medicea di Careggi, 8 aprile 1492), fu signore di Firenze dal 1469 alla morte, il terzo della dinastia dei Medici. È stato anche uno scrittore, mecenate, poeta e umanista, nonché uno dei più significativi uomini politici del Rinascimento, sia per aver incarnato l'ideale del principe umanista, sia per l'oculatissima e diplomatica gestione del potere. (it)
  • Wawrzyniec Medyceusz (właśc. Lorenzo di Piero de’ Medici; znany jako Wawrzyniec Wspaniały, wł. Lorenzo il Magnifico; ur. 1 stycznia 1449 we Florencji, zm. 8 lub 9 kwietnia 1492 w willi Carregio) – signor Florencji od 1469 do śmierci, trzeci władca tego państwa z dynastii Medyceuszy. Jeden z najważniejszych polityków doby renesansu, a jednocześnie pisarz, mecenas sztuki, poeta i humanista. Uznawany za władcę wybitnego, wcielony ideał . Syn Piotra Medyceusza i Lukrecji Tornabuoni, wnuk Kosmy Medyceusza Starszego, ojciec papieża Leona X. (pl)
rdfs:label
  • لورينزو دي ميديشي (ar)
  • Llorenç el Magnífic (ca)
  • Lorenzo I. Medicejský (cs)
  • Lorenzo il Magnifico (de)
  • Λαυρέντιος ο Μεγαλοπρεπής (el)
  • Lorenzo de Mediĉo (eo)
  • Lorenzo Medici (eu)
  • Lorenzo de Médici (es)
  • Lorenzo de' Medici (ga)
  • Lorenzo de' Medici (in)
  • Laurent de Médicis (fr)
  • Lorenzo de' Medici (it)
  • Lorenzo de' Medici (en)
  • ロレンツォ・デ・メディチ (ja)
  • 로렌초 데 메디치 (ko)
  • Lorenzo I de' Medici (nl)
  • Wawrzyniec Wspaniały (pl)
  • Lourenço de Médici (pt)
  • Медичи, Лоренцо (ru)
  • Lorenzo de' Medici (sv)
  • 洛伦佐·德·美第奇 (zh)
  • Лоренцо Медічі (uk)
owl:sameAs
skos:exactMatch
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Lorenzo de' Medici (en)
  • Lorenzo di Piero de' Medici (en)
is dbo:keyPerson of
is dbo:parent of
is dbo:predecessor of
is dbo:relative of
is dbo:spouse of
is dbo:successor of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:father of
is dbp:injuries of
is dbp:issue of
is dbp:keyPeople of
is dbp:owner of
is dbp:predecessor of
is dbp:relatives of
is dbp:spouse of
is dbp:successor of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License