An Entity of Type: organisation, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Logical positivism, later called logical empiricism, and both of which together are also known as neopositivism, is a movement in Western philosophy whose central thesis was the verification principle (also known as the verifiability criterion of meaning). This theory of knowledge asserted that only statements verifiable through direct observation or logical proof are meaningful in terms of conveying truth value, information or factual content. Starting in the late 1920s, groups of philosophers, scientists, and mathematicians formed the Berlin Circle and the Vienna Circle, which, in these two cities, would propound the ideas of logical positivism.

Property Value
dbo:abstract
  • الوضعانية المنطقية أو الوضعية المنطقية (تعرف أيضًا بالتجريبية الوضعانية أو الوضعانية الجديدة) (Logical positivism)، هي حركة فلسفية ظهرت في النمسا وألمانيا في العقد الثاني من القرن العشرين. تعنى هذه الحركة الفلسفية بالتحليل المنطقي للمعرفة العلمية، حيث تؤكد أن المقولات الميتافيزيقية، أو الدينية، أو القيمية، فارغة من أي معنى إدراكي، وبالتالي، لا تعدو كونها تعبيرًا عن مشاعرَ أو رغبات. إذًا، فقط المقولات الرياضية والمنطقية، والطبيعية هي ذات معنى محدد. من ضمن المفكرين الذين ينتمون لهذه الحركة رودولف كارناب (1891-1970)، والذي يعتبر علمًا من أعلام الحركة، (1902-1988)، (1866-1942)، هانس هان (1879-1934)، وكارل هيمبل (1905-1997). كان لنظرية اينشتاين النسبية تأثير كبير على أصول الوضعية المنطقية. عني فلاسفة الوضعية المنطقية بتِبيان الأهمية الفلسفية للنظرية النسبية. في 1915 و1917 كتب شليك مقالتين عن النسبية، كما تردد هانز رايخنباخ على محاضرات اينشتاين عن النظرية النسبية في جامعة برلين سنة 1917، وكتب سنة 1920 أربعة كتب عن النسبية. أيضًا، فإن عمل كارنب الأول كان مقالات عن نظرية الفضاء نشرت سنة 1922. بالإضافة إلى ذلك، فإن ميكانيكا الكم كانت موضوعًا رئيسيًا في التحقيقات الفلسفية لهذه الحركة، ونُشِرَت أعمال لشليك ورايخنباخ عن ميكانيكا الكم. كما كان للتطورات في المنطق الصوري أثر على الوضعية المنطقية، وحضر كارنب ثلاث محاضرات في المنطق تحت إشراف جوتلب فرجيه أبي المنطق الحديث. كما كان هناك اتصال ما بين الوضعية المنطقية ومجموعة المنطقيين البولنديين (على رأسهم جان لوكسويز، كازمير اجدكوز، والفريد تارسكي) الذين طوروا فروعًا كثيرة من المنطق المعاصر ، وافتراضات التفاضل والتكامل متعددة القيمة، وعلم دلالة المنطق. في ثلاثينيات القرن العشرين سادت الوضعية المنطقية، وأصبحت معروفة في أمريكا وأوروبا، وفاعلة بكثرة في الترويج لأفكارها الفلسفية الجديدة. نظمت أعضاء الحركة العديد من اللقاءات حول نظرية المعرفة وفلسفة العلم: بارج (1929)، كونجسبرج (1930). بينما عرض كرت جودل النظريات، أكد كمالية التفاضل والتكامل ذو المسند ذو الرتبة الأولى. من وجهة نظر الوضعية المنطقية فإن كل المقولات ذات المعنى يمكن تقسيمها إلى صنفين: الأول يتضمن مقولات قد تكون صحيحة أو خاطئة اعتماداً على أشكالها المنطقية أو معناها (تسمى هذه المقولات تحليلية قبلية)، والثاني يتضمن مقولات يمكن التحقق من صحتها أو خطأها فقط من خلال التجرِبة (تسمى تركيبية بعدية). (ar)
  • Logický pozitivismus (někdy též novopozitivismus či neopozitivismus, zhruba od konce 30. let též logický empirismus) je filosofický směr, který vznikl na počátku 20. století a klade si za úkol řešit vztah filosofie a vědy v otázce relevance výpovědi o světě. Základními prvky tohoto učení jsou empirismus (přesvědčení o původu veškerého poznání ve smyslové zkušenosti) a racionalismus, resp. scientismus (formální logika a matematika, nezpochybnitelné deduktivní odvozování). Označení neopozitivismus se často používá v kritickém smyslu. V rámci moderní vědeckoteoretické diskuse se neopozitivismus rozvinul natolik, že nemůže být považován za jednotnou vědeckou koncepci. Zakladatelé navazovali na empiriokriticismus Ernsta Macha a logický atomismus Bertranda Russella a Ludwiga Wittgensteina. Velkým impulsem pro vznik této teorie byla Wittgensteinova práce . Představiteli logického pozitivismu byli Hans Hahn, Moritz Schlick, rakouský filosof a logik Rudolf Carnap působící během třicátých let 20. století jako profesor německé univerzity v Praze, Hans Reichenbach, Herbert Feigl, Otto Neurath a další (Vídeňský kroužek). Vývoj učení významně ovlivnil rakouský sociolog Karl Popper, aktivní člen liberálního "think tank" a hlavní představitel kritického racionalismu, hlavně jako oponent Carnapa. Karl Popper přišel s principem falzifikace (vyvrácení), což byl onen hlavní rozdíl mezi ním a Carnapem, který zastával princip verifikace (ověření). Původní kořen neopozitivismu je ovšem americký a je spojen se jménem a dílem G. A. Lundberga. Lundberg byl silně ovlivněn americkým behaviorismem, psychologickou teorií, která odvozuje naše vědění o lidské psychice z viditelného (manifestního) chování. Kromě toho byl silně ovlivněn fyzikem P. Bridgmanem, který zavedl do vědy pojem operacionální definice: pojem má místo ve vědě tehdy a jen tehdy, jestliže dokážeme ukázat, jak je možné jej pozorovat nebo měřit a jaké operace k tomu můžeme použít. (cs)
  • El neopositivisme és la visió filosòfica nascuda de l'empirisme modern en l'experiència del Cercle de Viena, els membres més representatius, durant les persecucions antisemites a Europa, van emigrar als Estats Units i a Anglaterra, on van desenvolupar les seves idees. És característica del neopositivisme la reducció de la filosofia a l'anàlisi del llenguatge, pres tant de la ciència com de la vida comuna de l'home. La doble realitat del llenguatge produeix els dos corrents del neopositivisme, com a filosofia del llenguatge científic i del llenguatge comú. Les dues depenen del principi dogmàtic que Ludwig Wittgenstein va codificar en el seu Tractat logicofilosòfic, és a dir, que les afirmacions fetes sobre les realitats existents només tenen sentit si es prova la seva , l'única excepció a aquest principi es refereix a alguna d'aquestes afirmacions: les declaracions logicomatemàtiques (matemàtiques) que no poden verificar-se, però que gaudeixen de verídica en tant que els seus termes de base són veritables. Aquesta és una forma de tautologia científica. D'aquí la negació que fa el neopositivisme de les veritats metafísiques: no tenen cap significat, en tant que no poden sotmetre's a cap verificació empírica. El corrent de la filosofia del llenguatge científic, que segueix a R. Carnap i a H. , desenvolupa sobretot la metodologia de la ciència quantística, probabilista, de la física i de la matemàtica. Hi conflueix també la lògica matemàtica contemporània, sobretot el corrent de la lògica formal, que considera els axiomes com les afirmacions de fons de les que la matemàtica pot treure les deduccions lògiques. L'altre corrent, dedicat a l'anàlisi del llenguatge comú, i que segueix a Popper, Ahir i altres, considera en canvi el llenguatge com un joc les regles intrínseques cal captar degudament (Ludwig Wittgenstein). L'hermenèutica del llenguatge consisteix precisament en l'ús que se'n fa. A partir d'aquesta afirmació es dedueix que, per comprendre el que el llenguatge comú afirma sobre una realitat, no hi ha cap necessitat de tenir en compte que aquesta realitat sigui realment existent en sentit substancial. Per tant, el món de l'experiència queda plenament identificat amb l'escala dels significats propis del llenguatge comú. (ca)
  • Ο λογικός θετικισμός είναι ένα φιλοσοφικό κίνημα των δεκαετιών του 1930 και 40, το οποίο υποστήριξε την απόρριψη της μεταφυσικής, επειδή δεν επαληθεύεται και άρα είναι χωρίς νόημα. Τόσο η πίστη όσο και η μη πίστη στον Θεό, σύμφωνα με τον λογικό θετικισμό, είναι χωρίς νόημα. (el)
  • Logika pozitivismo, poste nomita logika empirismo kaj ankaŭ novpozitivismo, estis movado en la Okcidenta filozofio, kies centra tezo estis la veriga principo (konata ankaŭ kiel veriga kriterio de signifo). Nomita ankaŭ verigismo, tiu preskaŭ sciteorio asertis, ke nur asertoj verigeblaj pere de rekta observado aŭ logika pruvo estas signifaj. Kinencante fine de la 1920-aj jaroj, kolektivoj de filozofoj, sciencistoj kaj matematikistoj formis la grupojn de la Berlina Cirklo kaj la Viena Cirklo, kiuj, en tiuj du urboj, proponis la ideojn de logika pozitivismo. Florinta en kelkaj landoj de Eŭropo en la daŭro de la 1930-aj jaroj, tiu movado penis eviti la konfuzon devenan el neklara lingvaĵo kaj neverigeblaj postuloj por konverti filozofion al "scienca filozofio", kiu, laŭ la logikaj pozitivistoj, strebis enhavi la bazojn kaj strukturojn de la plej bonaj ekzemploj de empiriaj sciencoj, kiel la ĝenerala teorio de relativeco de Albert Einstein. Spite sian intencon plibonigi filozofion studante kaj imitante la faktan enkondukon de empiria scienco, logika pozitivismo iĝis erare stereotipigita kiel movado por reguli la sciencan procezon kaj meti en ĝin striktajn normigojn. Post la Dua Mondmilito, la movado ŝanĝiĝis al pli milda varianto, nome "logika empirismo", estrita ĉefe de Carl Hempel, kiu, dum la epoko de Naziisma Germanio, estis elmigrinta al Usono. En la postaj jaroj, la centrajn premisojn de la movado, ankoraŭ nesolvitajn, akre kritikis gravaj filozofoj, speciale Willard van Orman Quine kaj Karl Popper kaj - eĉ ene de la movado mem! - Hempel. Ĉirkaŭ 1960, la movado jam ĉesis. Baldaŭ, la verko de Thomas Kuhn The Structure of Scientific Revolutions, tute ŝanĝis la fokuson de la akademia filozofio. En tiu epoko, novpozitivismo estis "morta, aŭ tiom morta kiom filozofia movado povas iĝi". (eo)
  • Logischer Empirismus, auch logischer Positivismus oder Neopositivismus genannt, ist eine sprach-, erkenntnis-, wissenschafts- und geistesphilosophische Position, die zu den einflussreichsten philosophischen Richtungen des 20. Jahrhunderts zählt. Zu seinen Begründern zählen insbesondere Rudolf Carnap, Hans Reichenbach, Herbert Feigl, Victor Kraft und andere; der Wiener Kreis und seine Mitglieder spielten eine maßgebliche Rolle bei der Formulierung des Programms. (de)
  • El empirismo lógico, también llamado neopositivismo o positivismo lógico , es una corriente en la filosofía de la ciencia que limita la validez del método científico a lo empírico y verificable. Esta limitación, conocida como verificacionismo, prohíbe inducir una regla general a partir de observaciones particulares, lo cual eventualmente despertó críticas sobre la incompatibilidad de esta corriente con muchas ramas de la ciencia fundamentadas en la inducción para construir conocimiento válido. El empirismo lógico o neopositivismo es más estricto aún que el positivismo y su defensa del método científico como única forma válida de conocimiento. El empirismo lógico surgió durante el primer tercio del siglo XX alrededor del grupo de científicos y filósofos que formaron el célebre Círculo de Viena. (es)
  • Positibismo logiko, neopositibismo edo enpirismo logikoa, zientziaren filosofian XX mendearen lehen herenean sortu zen korrontea izan zen, eta bere ordezkari nagusiak Vienako zirkulua deitzen den filosofo eta zientifikoak izan ziren (Alemanez Wiener Kreis). Positibismoaren arabera, ezagutza lortzeko balizko metodo bakarra, metodo zientifikoa zen. Neopositibismoak, positibismotik bereizteko, metodo zientifikoaren auziari heldu zion, eta metodo zientifikoa, enpirikoa eta egiaztagarria den horretara mugatu zuen. Garai horretako pentsalari nagusiak, besteak beste, honako hauek izan ziren: Moritz Schlick, Ernst Mach, Bertrand Russell eta Ludwig Wittgensteinen. Enpirista logikoek beren ikuspegi gnoseologiko eta metodologikoak barneratzen zituen zientziaren ikuspegi orokor bat plazaratu zuten. Perspektiba horren tesi ezagunena honako hau zen:“esaldi bat esanguratsua izatekotan metodo enpirikoarekin egiaztatua izan behar du edo bestela analitikoa izan behar du, gainontzean, ez da esanguratsua". Lehenen baldintza, zientzia enpirikoek betetzen dute soilik, eta bigarrena, logikak eta matematikak. Esaldi filosofikoen kasuan, ez dute baldintza bakar bat ere betetzen, ondorioz, filosofiak proposizio multzo bat izatetik zientziaren enuntziatuak aztertzen dituen analisi logikoa burutzeko metodoa izatera igaro behar duela azpimarratzen dute enpirista logikoek. Zientziaren filosofiaren inguruan enpirista logikoek dituzten posizioak (enuntziatuen zentzuaren sorrera, teoriak probatzeko modua, “esplikazio zientifikoa” kontzeptua edota zientziaren batasuna) “herentziazko ikuskera” (received view) goitizenez ezagutzen dira. (eu)
  • Logical positivism, later called logical empiricism, and both of which together are also known as neopositivism, is a movement in Western philosophy whose central thesis was the verification principle (also known as the verifiability criterion of meaning). This theory of knowledge asserted that only statements verifiable through direct observation or logical proof are meaningful in terms of conveying truth value, information or factual content. Starting in the late 1920s, groups of philosophers, scientists, and mathematicians formed the Berlin Circle and the Vienna Circle, which, in these two cities, would propound the ideas of logical positivism. Flourishing in several European centres through the 1930s, the movement sought to prevent confusion rooted in unclear language and unverifiable claims by converting philosophy into "scientific philosophy", which, according to the logical positivists, ought to share the bases and structures of empirical sciences' best examples, such as Albert Einstein's general theory of relativity. Despite its ambition to overhaul philosophy by studying and mimicking the extant conduct of empirical science, logical positivism became erroneously stereotyped as a movement to regulate the scientific process and to place strict standards on it. After World War II, the movement shifted to a milder variant, logical empiricism, led mainly by Carl Hempel, who, during the rise of Nazism, had immigrated to the United States. In the ensuing years, the movement's central premises, still unresolved, were heavily criticised by leading philosophers, particularly Willard van Orman Quine and Karl Popper, and even, within the movement itself, by Hempel. The 1962 publication of Thomas Kuhn's landmark book The Structure of Scientific Revolutions dramatically shifted academic philosophy's focus. In 1967 philosopher John Passmore pronounced logical positivism "dead, or as dead as a philosophical movement ever becomes". (en)
  • L'empirisme logique (parfois nommé positivisme logique, néo-positivisme, ou empirisme rationnel) est une école philosophique principalement illustrée par le Cercle de Vienne, fondé par un groupe réunissant des scientifiques et philosophes viennois dans les années 1920. Le Cercle de Vienne était avant tout un lieu de discussion entre scientifiques (Niels Bohr et Einstein y sont occasionnellement intervenus) et philosophes qui ne partageaient pas les mêmes convictions. Il se forme autour du philosophe Moritz Schlick, et on y trouve notamment les mathématiciens Hans Hahn et Karl Menger, le physicien Philipp Frank, le sociologue Otto Neurath, les philosophes Rudolf Carnap et Victor Kraft, ainsi que des étudiants en philosophie comme Friedrich Waismann et Herbert Feigl. À la même époque, à Berlin, des sympathisants se regroupent autour de Hans Reichenbach et de la (Société pour la philosophie empirique). Fondée en 1928, celle-ci accueillit Carl Gustav Hempel, Richard von Mises, David Hilbert et . Le Cercle de Vienne est l'auteur d'un manifeste, publié en 1929 sous le titre La conception scientifique du monde, où il expose ses thèses principales. On peut aussi citer Alfred J. Ayer, qui a résumé les grandes thèses du positivisme logique, dans son œuvre (1936). On peut brièvement synthétiser celles-ci ainsi : il n'existe pas, comme le prétendait Kant, de jugement synthétique a priori. Par conséquent, la métaphysique ne peut être une science. D'autre part, tout énoncé de connaissance est soit analytique, soit synthétique a posteriori, et donc vérifiable par l'expérience. Dès lors, les énoncés éthiques et métaphysiques sont, en tant qu'énoncés prescriptifs et non descriptifs et vérifiables, nécessairement « vides de sens ». Le positivisme logique est ainsi à l'origine de la dichotomie tranchée entre les « faits » et les « valeurs » (reprise par le positivisme juridique), qui a été par la suite partiellement remise en cause. (fr)
  • Neo-positivisme merupakan salah satu trend aliran filsafat pada abad ke-20 yang membentuk aliran positivisme modern. Neo-positivisme mencabut filsafat dari pokok persoalannya. Menurut sistem ini, pengetahuan tentang kenyataan diberikan hanya dalam ranah pemikiran ilmiah konkret. Sedangkan filsafat mungkin hanya sebagai suatu bentuk analisis . Dalam analisis ini, hasil dari bentuk pemikiran kemudian diungkapkan. Menurut kaum neo-positivis, analisis filosofis tidak menjangkau kenyataan obyektif dan hanya terbatas pada pengalaman langsung atau kebahasaan. Salah satu bentuk dari neo-positivisme adalah neo-positivime Lingkungan Wina. Dengan membatasi bidang filsafat pada emosi individual, mereka langsung tiba pada solipsisme. Positivisme logis merupakan jenis neo-positivisme yang paling berpengaruh. Para filsuf analitis Inggris, para pengikut Moore mengikuti pandangan umum neo-positivisme. Penggabungan ideologis dan organisasional ilmiah beraneka kelompok filsuf dan filsuf-filsusf secara individual yang memeluk pandangan neo-positivis logis terjadi pada dasawarsa 1930-an. Mereka adalah para neo-positivis logis Jerman-Austria dari Lingkungan Wina. neo-positivisme (atau disebut juga: positivisme logis, empirisme logis, filsafat analitis, atau filsafat bahasa) adalah aliran yang mengarahkan: perhatiannya pada bahasa sebagai objek penyelidikan dan menganggap hal, menciptakan kejelasan di bidang pemakaian bahasa sebagai sasaran aktivis mereka. menurut neo-positivisme, ucapan yang bermakna itu pertama harus memuat tautologi; dan kedua, kalau tidak memuat tautologi, ucapan tersebut harus dapat dicek secara empiris. ucapan tautologi yakni ucapan dimana predikatnya hanya menjelaskan subjeknya saja (ucapan logika dan matematika). (in)
  • Il positivismo logico, anche noto come neopositivismo, neoempirismo o empirismo logico, è una corrente filosofica che sorge nella prima metà del Novecento con il Circolo di Vienna, basata sul principio che la filosofia debba aspirare al rigore metodologico proprio della scienza. Come si deduce dal nome, alla sua base stanno i concetti tipici del metodo scientifico di “empirico”, ossia relazionato all'esperienza, e “logico”, dal momento che i suoi sostenitori ritengono che la conoscenza debba essere analizzata secondo i criteri logici propri dell'analisi del linguaggio che assicurino alle proposizioni un preciso significato dotato di senso. Gli empiristi logici sostengono che la risoluzione degli equivoci e delle ambiguità legate al linguaggio conduca alla risoluzione degli stessi problemi filosofici: il loro sorgere dipenderebbe infatti da un uso scorretto/improprio delle parole che darebbe vita a molteplici possibili interpretazioni e/o mancanza di senso logico. La filosofia deve avere un ruolo chiarificatore: non può essere un sapere puramente teorico-speculativo, ma basarsi sull'esperienza per poter fondare in maniera rigorosa la conoscenza. Centrale in questo senso è il tema del verificazionismo e del suo principio di verificazione come soluzione epistemologica al problema della demarcazione tra scienza, pseudoscienze e metafisica. (it)
  • 논리실증주의(論理實證主義, 독일어: Logischer Empirismus, 영어: Logical positivism) 또는 논리경험주의(論理經驗主義)는 과학의 논리적 분석 방법을 철학에 적용하고자 하는 사상이다. 현대 분석철학의 바탕이 된 대표적 사상으로 여겨진다. (ko)
  • 論理実証主義(ろんりじっしょうしゅぎ、英: logical positivism)とは、20世紀前半の哲学史の中で、特に科学哲学、言語哲学において重要な役割を果たした思想ないし運動。論理経験主義(英: logical empiricism)、科学経験主義ともいう。 (ja)
  • Het logisch positivisme – ook wel logisch empirisme – is een wijsgerig stelsel dat alleen aanvaardt wat zintuiglijk waargenomen en vastgesteld kan worden. Het verwerpt de non-empirische uitspraken die worden gedaan in de metafysica, de theologie en de ethiek. Naast empirische uitspraken accepteert het ook logische uitspraken als betekenisvol. Deze stroming is enerzijds logisch in de zin dat ze zich voornamelijk beroept op de formele logica, anderzijds positivistisch en empiristisch omdat ze zich beroept op vele ideeën uit het positivisme en empirisme. (nl)
  • Pozytywizm logiczny, in. neopozytywizm – filozoficzna szkoła naukowa, która powstała w 1 poł. XX w. w Wiedniu; w późniejszym czasie z pozytywizmu logicznego wyłonił się nowy nurt w filozofii nauki zwany logicznym empiryzmem, który w swoim ujęciu przyjmował bardziej złagodzone i zliberalizowane poglądy niż Koło Wiedeńskie. (pl)
  • Логи́ческий позитиви́зм (англ. logical positivism), также логический эмпиризм и неопозитивизм — школа философии, которая включает в себя эмпиризм, идею о том, что для познания мира необходимы наблюдаемые доказательства, опирающиеся на рационализм, основанный на математических и логико-лингвистических конструкциях в эпистемологии. Логический позитивизм утверждает, что мир познаваем, надо только избавиться от ненаблюдаемого. (ru)
  • Logisk positivism är en filosofisk riktning som också kallas logisk empirism, främst representerad av den så kallade Wienkretsen, som kombinerade två grundläggande idéer: att endast observerbara fakta är vetbara (förutom a prioriska satser; som satser i matematiken och logiken) med en djup tro på att studiet av filosofins frågor skulle främjas av att man tog hjälp av de verktyg den nyligen utvecklade formella logiken erbjöd. Empirismen hade gått i arv från de brittiska empiristerna med filosofer som John Locke och David Hume via Auguste Comte till Ernst Mach; logiken ursprungligen från Gottlob Frege, Bertrand Russell, Rudolf Carnap och Ludwig Wittgenstein, särskilt den senares Tractatus Logico-philosophicus. På så vis skulle filosofin nå den exakthet naturvetenskapen och matematiken nått. (sv)
  • Positivismo lógico mais tarde chamado de empirismo lógico e também conhecido como neopositivismo, foi um movimento da filosofia ocidental cuja tese central foi o princípio da verificação (também conhecido como o critério de verificabilidade do significado). Também chamada de verificacionismo, essa teoria do conhecimento afirmava que apenas as declarações verificáveis através da observação direta ou da prova lógica são significativas. A partir do final da década de 1920, grupos de filósofos, cientistas e matemáticos formaram o Círculo de Berlim e o Círculo de Viena, que, nessas duas cidades, proporiam as ideias do positivismo lógico. Florescendo em vários centros europeus através dos anos 1930, o movimento procurou evitar a confusão enraizada na linguagem pouco clara e afirmações não verificáveis, convertendo a filosofia numa "filosofia científica", que, de acordo com os positivistas lógicos, deveria compartilhar as bases e estruturas das ciências empíricas, tais como a teoria geral da relatividade de Albert Einstein. Apesar de sua ambição de reformular a filosofia estudando e imitando a conduta existente da ciência empírica, o positivismo lógico tornou-se erroneamente estereotipado como um movimento para regular o processo científico e estabelecer padrões rígidos sobre ele. Após a Segunda Guerra Mundial, o movimento mudou para uma variante mais branda, o empirismo lógico, liderado principalmente por Carl Hempel, que, durante a ascensão do nazismo, emigrara para os Estados Unidos. Nos anos seguintes, as premissas centrais do movimento, ainda não resolvidas, foram duramente criticadas por grandes filósofos, particularmente por Willard van Orman Quine e Karl Popper, mas até mesmo, dentro do próprio movimento, por Hempel. Por volta de 1960, o movimento seguiu seu curso. Contudo, a publicação do livro de referência de Thomas Kuhn, A estrutura das revoluções científicas, mudou dramaticamente o foco da filosofia acadêmica. Desde então, o neopositivismo se encontra "morto, ou tão morto quanto um movimento filosófico se torna". (pt)
  • Логічний позитивізм — напрям позитивізму, що виник у 1920-х роках (Віденський гурток); намагався сполучити емпіризм, що ґрунтується на принципі верифікації, з методом логічного аналізу наукового знання. З другої половини 30-х відомий під назвою логічний емпіризм; з 60-х років не існує як самостійний напрям. (uk)
  • 逻辑实证主义(英語:logical positivism),后称逻辑经验主义,此二者一同被认为是新實證主義,也被稱為科学经验主义,是以為核心的西方哲學運動。1920年代後期開始,一群哲學觀點相似的哲學家、科學家和數學家等組成维也纳学派,發展出邏輯實證主義。 (zh)
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 18403 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 70181 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1119973659 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:title
  • Articles related to logical positivism (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Ο λογικός θετικισμός είναι ένα φιλοσοφικό κίνημα των δεκαετιών του 1930 και 40, το οποίο υποστήριξε την απόρριψη της μεταφυσικής, επειδή δεν επαληθεύεται και άρα είναι χωρίς νόημα. Τόσο η πίστη όσο και η μη πίστη στον Θεό, σύμφωνα με τον λογικό θετικισμό, είναι χωρίς νόημα. (el)
  • Logischer Empirismus, auch logischer Positivismus oder Neopositivismus genannt, ist eine sprach-, erkenntnis-, wissenschafts- und geistesphilosophische Position, die zu den einflussreichsten philosophischen Richtungen des 20. Jahrhunderts zählt. Zu seinen Begründern zählen insbesondere Rudolf Carnap, Hans Reichenbach, Herbert Feigl, Victor Kraft und andere; der Wiener Kreis und seine Mitglieder spielten eine maßgebliche Rolle bei der Formulierung des Programms. (de)
  • 논리실증주의(論理實證主義, 독일어: Logischer Empirismus, 영어: Logical positivism) 또는 논리경험주의(論理經驗主義)는 과학의 논리적 분석 방법을 철학에 적용하고자 하는 사상이다. 현대 분석철학의 바탕이 된 대표적 사상으로 여겨진다. (ko)
  • 論理実証主義(ろんりじっしょうしゅぎ、英: logical positivism)とは、20世紀前半の哲学史の中で、特に科学哲学、言語哲学において重要な役割を果たした思想ないし運動。論理経験主義(英: logical empiricism)、科学経験主義ともいう。 (ja)
  • Het logisch positivisme – ook wel logisch empirisme – is een wijsgerig stelsel dat alleen aanvaardt wat zintuiglijk waargenomen en vastgesteld kan worden. Het verwerpt de non-empirische uitspraken die worden gedaan in de metafysica, de theologie en de ethiek. Naast empirische uitspraken accepteert het ook logische uitspraken als betekenisvol. Deze stroming is enerzijds logisch in de zin dat ze zich voornamelijk beroept op de formele logica, anderzijds positivistisch en empiristisch omdat ze zich beroept op vele ideeën uit het positivisme en empirisme. (nl)
  • Pozytywizm logiczny, in. neopozytywizm – filozoficzna szkoła naukowa, która powstała w 1 poł. XX w. w Wiedniu; w późniejszym czasie z pozytywizmu logicznego wyłonił się nowy nurt w filozofii nauki zwany logicznym empiryzmem, który w swoim ujęciu przyjmował bardziej złagodzone i zliberalizowane poglądy niż Koło Wiedeńskie. (pl)
  • Логи́ческий позитиви́зм (англ. logical positivism), также логический эмпиризм и неопозитивизм — школа философии, которая включает в себя эмпиризм, идею о том, что для познания мира необходимы наблюдаемые доказательства, опирающиеся на рационализм, основанный на математических и логико-лингвистических конструкциях в эпистемологии. Логический позитивизм утверждает, что мир познаваем, надо только избавиться от ненаблюдаемого. (ru)
  • Logisk positivism är en filosofisk riktning som också kallas logisk empirism, främst representerad av den så kallade Wienkretsen, som kombinerade två grundläggande idéer: att endast observerbara fakta är vetbara (förutom a prioriska satser; som satser i matematiken och logiken) med en djup tro på att studiet av filosofins frågor skulle främjas av att man tog hjälp av de verktyg den nyligen utvecklade formella logiken erbjöd. Empirismen hade gått i arv från de brittiska empiristerna med filosofer som John Locke och David Hume via Auguste Comte till Ernst Mach; logiken ursprungligen från Gottlob Frege, Bertrand Russell, Rudolf Carnap och Ludwig Wittgenstein, särskilt den senares Tractatus Logico-philosophicus. På så vis skulle filosofin nå den exakthet naturvetenskapen och matematiken nått. (sv)
  • Логічний позитивізм — напрям позитивізму, що виник у 1920-х роках (Віденський гурток); намагався сполучити емпіризм, що ґрунтується на принципі верифікації, з методом логічного аналізу наукового знання. З другої половини 30-х відомий під назвою логічний емпіризм; з 60-х років не існує як самостійний напрям. (uk)
  • 逻辑实证主义(英語:logical positivism),后称逻辑经验主义,此二者一同被认为是新實證主義,也被稱為科学经验主义,是以為核心的西方哲學運動。1920年代後期開始,一群哲學觀點相似的哲學家、科學家和數學家等組成维也纳学派,發展出邏輯實證主義。 (zh)
  • الوضعانية المنطقية أو الوضعية المنطقية (تعرف أيضًا بالتجريبية الوضعانية أو الوضعانية الجديدة) (Logical positivism)، هي حركة فلسفية ظهرت في النمسا وألمانيا في العقد الثاني من القرن العشرين. تعنى هذه الحركة الفلسفية بالتحليل المنطقي للمعرفة العلمية، حيث تؤكد أن المقولات الميتافيزيقية، أو الدينية، أو القيمية، فارغة من أي معنى إدراكي، وبالتالي، لا تعدو كونها تعبيرًا عن مشاعرَ أو رغبات. إذًا، فقط المقولات الرياضية والمنطقية، والطبيعية هي ذات معنى محدد. من ضمن المفكرين الذين ينتمون لهذه الحركة رودولف كارناب (1891-1970)، والذي يعتبر علمًا من أعلام الحركة، (1902-1988)، (1866-1942)، هانس هان (1879-1934)، وكارل هيمبل (1905-1997). (ar)
  • El neopositivisme és la visió filosòfica nascuda de l'empirisme modern en l'experiència del Cercle de Viena, els membres més representatius, durant les persecucions antisemites a Europa, van emigrar als Estats Units i a Anglaterra, on van desenvolupar les seves idees. (ca)
  • Logický pozitivismus (někdy též novopozitivismus či neopozitivismus, zhruba od konce 30. let též logický empirismus) je filosofický směr, který vznikl na počátku 20. století a klade si za úkol řešit vztah filosofie a vědy v otázce relevance výpovědi o světě. Základními prvky tohoto učení jsou empirismus (přesvědčení o původu veškerého poznání ve smyslové zkušenosti) a racionalismus, resp. scientismus (formální logika a matematika, nezpochybnitelné deduktivní odvozování). Označení neopozitivismus se často používá v kritickém smyslu. V rámci moderní vědeckoteoretické diskuse se neopozitivismus rozvinul natolik, že nemůže být považován za jednotnou vědeckou koncepci. (cs)
  • Logika pozitivismo, poste nomita logika empirismo kaj ankaŭ novpozitivismo, estis movado en la Okcidenta filozofio, kies centra tezo estis la veriga principo (konata ankaŭ kiel veriga kriterio de signifo). Nomita ankaŭ verigismo, tiu preskaŭ sciteorio asertis, ke nur asertoj verigeblaj pere de rekta observado aŭ logika pruvo estas signifaj. Kinencante fine de la 1920-aj jaroj, kolektivoj de filozofoj, sciencistoj kaj matematikistoj formis la grupojn de la Berlina Cirklo kaj la Viena Cirklo, kiuj, en tiuj du urboj, proponis la ideojn de logika pozitivismo. (eo)
  • Positibismo logiko, neopositibismo edo enpirismo logikoa, zientziaren filosofian XX mendearen lehen herenean sortu zen korrontea izan zen, eta bere ordezkari nagusiak Vienako zirkulua deitzen den filosofo eta zientifikoak izan ziren (Alemanez Wiener Kreis). Positibismoaren arabera, ezagutza lortzeko balizko metodo bakarra, metodo zientifikoa zen. Neopositibismoak, positibismotik bereizteko, metodo zientifikoaren auziari heldu zion, eta metodo zientifikoa, enpirikoa eta egiaztagarria den horretara mugatu zuen. Garai horretako pentsalari nagusiak, besteak beste, honako hauek izan ziren: Moritz Schlick, Ernst Mach, Bertrand Russell eta Ludwig Wittgensteinen. (eu)
  • El empirismo lógico, también llamado neopositivismo o positivismo lógico , es una corriente en la filosofía de la ciencia que limita la validez del método científico a lo empírico y verificable. Esta limitación, conocida como verificacionismo, prohíbe inducir una regla general a partir de observaciones particulares, lo cual eventualmente despertó críticas sobre la incompatibilidad de esta corriente con muchas ramas de la ciencia fundamentadas en la inducción para construir conocimiento válido. El empirismo lógico o neopositivismo es más estricto aún que el positivismo y su defensa del método científico como única forma válida de conocimiento. (es)
  • Logical positivism, later called logical empiricism, and both of which together are also known as neopositivism, is a movement in Western philosophy whose central thesis was the verification principle (also known as the verifiability criterion of meaning). This theory of knowledge asserted that only statements verifiable through direct observation or logical proof are meaningful in terms of conveying truth value, information or factual content. Starting in the late 1920s, groups of philosophers, scientists, and mathematicians formed the Berlin Circle and the Vienna Circle, which, in these two cities, would propound the ideas of logical positivism. (en)
  • L'empirisme logique (parfois nommé positivisme logique, néo-positivisme, ou empirisme rationnel) est une école philosophique principalement illustrée par le Cercle de Vienne, fondé par un groupe réunissant des scientifiques et philosophes viennois dans les années 1920. Le Cercle de Vienne était avant tout un lieu de discussion entre scientifiques (Niels Bohr et Einstein y sont occasionnellement intervenus) et philosophes qui ne partageaient pas les mêmes convictions. (fr)
  • Neo-positivisme merupakan salah satu trend aliran filsafat pada abad ke-20 yang membentuk aliran positivisme modern. Neo-positivisme mencabut filsafat dari pokok persoalannya. Menurut sistem ini, pengetahuan tentang kenyataan diberikan hanya dalam ranah pemikiran ilmiah konkret. Sedangkan filsafat mungkin hanya sebagai suatu bentuk analisis . Dalam analisis ini, hasil dari bentuk pemikiran kemudian diungkapkan. Menurut kaum neo-positivis, analisis filosofis tidak menjangkau kenyataan obyektif dan hanya terbatas pada pengalaman langsung atau kebahasaan. Salah satu bentuk dari neo-positivisme adalah neo-positivime Lingkungan Wina. Dengan membatasi bidang filsafat pada emosi individual, mereka langsung tiba pada solipsisme. Positivisme logis merupakan jenis neo-positivisme yang paling berpen (in)
  • Il positivismo logico, anche noto come neopositivismo, neoempirismo o empirismo logico, è una corrente filosofica che sorge nella prima metà del Novecento con il Circolo di Vienna, basata sul principio che la filosofia debba aspirare al rigore metodologico proprio della scienza. Come si deduce dal nome, alla sua base stanno i concetti tipici del metodo scientifico di “empirico”, ossia relazionato all'esperienza, e “logico”, dal momento che i suoi sostenitori ritengono che la conoscenza debba essere analizzata secondo i criteri logici propri dell'analisi del linguaggio che assicurino alle proposizioni un preciso significato dotato di senso. (it)
  • Positivismo lógico mais tarde chamado de empirismo lógico e também conhecido como neopositivismo, foi um movimento da filosofia ocidental cuja tese central foi o princípio da verificação (também conhecido como o critério de verificabilidade do significado). Também chamada de verificacionismo, essa teoria do conhecimento afirmava que apenas as declarações verificáveis através da observação direta ou da prova lógica são significativas. A partir do final da década de 1920, grupos de filósofos, cientistas e matemáticos formaram o Círculo de Berlim e o Círculo de Viena, que, nessas duas cidades, proporiam as ideias do positivismo lógico. (pt)
rdfs:label
  • Logical positivism (en)
  • الوضعانية المنطقية (ar)
  • Neopositivisme (ca)
  • Logický pozitivismus (cs)
  • Logischer Empirismus (de)
  • Λογικός θετικισμός (el)
  • Logika empirismo (eo)
  • Empirismo lógico (es)
  • Positibismo logiko (eu)
  • Empirisme logique (fr)
  • Neopositivisme (in)
  • Positivismo logico (it)
  • 논리실증주의 (ko)
  • 論理実証主義 (ja)
  • Pozytywizm logiczny (pl)
  • Logisch positivisme (nl)
  • Positivismo lógico (pt)
  • Логический позитивизм (ru)
  • Logisk positivism (sv)
  • 逻辑实证主义 (zh)
  • Логічний позитивізм (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:mainInterest of
is dbo:notableIdea of
is dbo:philosophicalSchool of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:mainInterests of
is dbp:notableIdeas of
is dbp:principalIdeas of
is dbp:schoolTradition of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License