About: Immanuel Kant

An Entity of Type: animal, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Immanuel Kant (UK: /kænt/, US: /kɑːnt/, German: [ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant]; 22 April 1724 – 12 February 1804) was a German philosopher and one of the central Enlightenment thinkers. Born in Königsberg, Kant's comprehensive and systematic works in epistemology, metaphysics, ethics, and aesthetics have made him one of the most influential figures in modern Western philosophy.

Property Value
dbo:abstract
  • Immanuel Kant (22. dubna 1724 Královec – 12. února 1804 Královec) byl německý filozof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství. Jeho Kritikou čistého rozumu začíná nové pojetí filozofie, zejména v epistemologii (teorii poznání) a v etice. Kant významně ovlivnil pozdější romantické a idealistické filozofy 19. století a novější filozofii vůbec. (cs)
  • Immanuel Kant [AFI: ɪˌmɑnʊ̯ɛl ˈkʰantʿ] (Königsberg, 22 d'abril del 1724 - 12 de febrer del 1804) fou un destacat filòsof prussià. Fill d'un modest guarnicioner, Immanuel Kant fou educat en el pietisme. El 1740, entra en la Universitat de Königsberg, la seva ciutat natal, com a estudiant de teologia, i hi fou alumne de Martin Knutzen, que l'introduí en la filosofia racionalista de Leibniz i Wolff i li va imbuir, així mateix, l'interès per les ciències naturals, en particular per la mecànica de Newton. Al llarg de la seva vida, Kant no va arribar a allunyar-se mai més d'un centenar de quilòmetres de la seva ciutat natal, per la qual cosa la seva existència va transcórrer pràcticament a la seva ciutat natal mateixa. L'única excepció fou quan va residir uns mesos a Arnsdorf, on treballà com a preceptor, activitat a la qual es va dedicar per guanyar-se la vida després de la mort del seu pare (1746). Després de doctorar-se en la Universitat de Königsberg als trenta-un anys, Kant va exercir en aquest centre la docència i, el 1770, després de fracassar dues vegades en l'intent d'obtenir una càtedra i d'haver rebutjat oferiments d'altres universitats, finalment en fou nomenat professor ordinari de lògica i metafísica. Atret per la teologia i, després, per la matemàtica i la física de Newton, es graduà i ensenyà en la universitat. En la seva primera època es dedicà als problemes de les ciències, en relació amb els sistemes de Leibniz i de Wolff; feu diversos cursos de geografia i elaborà una teoria sobre l'origen del sistema solar, recollida posteriorment per Laplace i coneguda per teoria de Kant-Laplace. La dissertació De mundi sensibilis atque intelligibilis forma et principiis (1770) inicià el seu període crític, en què, apartant-se de la filosofia leibnizianowolffiana i incorporant elements de l'empirisme de David Hume, anà elaborant el seu sistema, que exposà en les seves obres principals, entre les quals es poden destacar Kritik der reinen Vernunft (Crítica de la raó pura, 1781; edició corregida, 1787), Kritik der praktischen Vernunft (Crítica de la raó pràctica, 1788), Kritik der Urteilskraft (Crítica del judici, 1790), i l'important Opus postumum (escrit entre el 1796 i el 1803, que no fou publicat, però, íntegrament fins al 1938). Màxim exponent de la Il·lustració i pensador extraordinàriament influent en els segles xix i xx, Kant feu balanç del saber del seu temps i es preguntà per què la filosofia, entesa com a metafísica, no havia encara emprès el "camí segur d'una veritable ciència", a diferència de la fisicomatemàtica newtoniana. La resposta a aquesta qüestió constitueix el contingut de la Crítica de la raó pura. La vida que va portar ha passat a la història com a paradigma d'existència metòdica i rutinària. És conegut el seu costum de fer un passeig vespertí, diàriament a la mateixa hora i amb idèntic recorregut, fins al punt que arribà a convertir-se en una espècie de senyal horari per als seus conciutadans; es conta que l'única excepció es va produir el dia en què la lectura de l'Émile, de Rousseau, el va absorbir tant com per a fer-li oblidar el seu passeig, fet que va suscitar l'alarma dels seus coneguts. (ca)
  • Ο Ιμμάνουελ Καντ (Immanuel Kant, ρωσ. Иммануил Кант) γεννήθηκε στις 22 Απριλίου του 1724 στο Καίνιξμπεργκ της Πρωσίας (που σήμερα ονομάζεται Καλίνινγκραντ και ανήκει στη Ρωσία) και πέθανε στο Καίνιξμπεργκ στις 12 Φεβρουαρίου του 1804), ήταν Γερμανός φιλόσοφος και επιστημολόγος. Θεωρείται ένας από τους σημαντικότερους στοχαστές και φιλοσόφους όλων των εποχών, και ο μεγαλύτερος της νεότερης εποχής. Στην ελληνική γλώσσα το όνομά του παλαιότερα αποδιδόταν ως Εμμανουήλ Κάντιος. (el)
  • إيمانويل كانت أو إيمانويل كانط (بالألمانية: Immanuel Kant) هو فيلسوف ألماني من القرن الثامن عشر (1724 - 1804). عاش حياته كلها في مدينة كونيغسبرغ في مملكة بروسيا. كان آخر الفلاسفة المؤثرين في الثقافة الأوروبية الحديثة. وأحد أهم الفلاسفة الذين كتبوا في نظرية المعرفة الكلاسيكية. كان إيمانويل كانت آخر فلاسفة عصر التنوير الذي بدأ بالمفكرين البريطانيين جون لوك وجورج بيركلي وديفيد هيوم. طرح إيمانويل كانت منظورا جديدا في الفلسفة أثر ولا زال يؤثر في الفلسفة الأوربية حتى الآن أي أن تأثيره امتد منذ القرن الثامن عشر حتى القرن الحادي والعشرين. نشر أعمالا هامة وأساسية عن نظرية المعرفة وأعمالا أخرى متعلقة بالدين وأخرى عن القانون والتاريخ. أما أكثر أعماله شهرة فهو كتابه نقد العقل المجرد الذي نشره سنة 1781 وهو على مشارف الستين من عمره. يبحث كانت في هذا الكتاب ويستقصي محدوديات وبنية العقل البشري ذاته. قام في كتابه هذا بالهجوم على الميتافيزيقيا التقليدية ونظرية المعرفة الكلاسيكية. وأجمل وأبدع مساهماته كانت في هذا المجال بالتحديد. ثم نشر أعمالا رئيسية أخرى في شيخوخته، منها كتابه نقد العقل العملي الذي بحث فيه جانب الأخلاق والضمير الإنساني، وكتابه الذي استقصى فيه فلسفة الجمال والغائية. تطرح الميتافيزيقا أسئلة عديدة حول الحقيقة المطلقة للأشياء. اعتقد كانت أن بالإمكان إصلاح وتهذيب الميتافيزيقا الكلاسيكية عن طريق تطبيق نظرية المعرفة عليها. حيث زعم أنه يمكننا باستخدام هذه الطريقة مواجهة الأسئلة التي تطرحها الميتافزيقا، والأهم من ذلك أن نعرف المصادر التي نستقي منها معرفتنا وأن نعرف ماهية حدود المعرفة التي يمكن الوصول إليها. اقترح كانت أنه بعد أن نفهم ونعرف مصادر وحدود المعرفة الإنسانية والعقلية يمكننا طرح أي أسئلة ميتافيزيقية والحصول على أجوبه مثمرة. وسأل كانت سؤالا خطيرا هو هل للأشياء والمواضيع التي نعرفها خصائص معينة سابقة على تجربتنا وعلى إحساسنا. وأجاب على ذلك بأن جميع المواضيع والأشياء التي يمكن للعقل معرفتها تتم بطريقة يختارها العقل. ويضرب مثالا على ذلك أنه إذا استعد العقل للتفكير قبل أي موضوع واختار العقل التفكير بطريقة السببية فإننا بالتالي نعلم قبل ان نتعرف على أي موضوع ان الموضوع سيكون إما سببًا أو نتيجة. ويصل كانت إلى نتيجة مفادها أن هناك مواضيع لا يمكن للعقل معرفتها عن طريق السببية. ونتيجة أخرى هي أن مبدأ السببية هو طريقة في التفكير لا يمكن أن تستقل عن التجربة والإحساس. ولا يستطيع مبدأ السببية الإجابة عن جميع الأسئلة. ويضرب سؤالا للتوضيح هو هل العالم أزلي أم له مسبب؟، وبالتالي فإن أسئلة الميتافيزيقيا الأساسية لا يستطيع العقل الإنساني الإجابة عنها. لكن العقل يفهم ويعرف ويجيب عن أسئلة العلوم العادية لأنها تخضع لقوانينه. ابتدع ايمانويل كانت نظاما مبتكرا في نظرية المعرفة هو مزيج بين المدرستين التجريبية والعقلية. فأهل المدرسة التجريبية يرون أن المعرفة لا تكون إلا من طريق التجربة لا غير. أما أهل الطريقة العقلية فيرون أن نظام وأن العقل وحده من يمدنا بالمعرفة. خالفهم كانت في ذلك حيث يرى أن استخدام العقل وحده دون التجربة لا يقود إلى المعرفة بل يقود إلى الأوهام. أما استخدام التجربة فلا يقود إلى معرفة دقيقة ولا تعترف بوجود مسبب أول الذي يعترف به العقل المجرد. كان فكر ايمانويل كانت مؤثرا جدا في ألمانيا أثناء حياته وبعدها. فكانت نقل الفلسفة إلى مكان آخر أرفع من المناظرة والمجادلة بين الفلاسفة العقلانيين والفلاسفة التجريبيين. تأثر به الفلاسفة الألمان بعده. مثل يوهان جوتليب فيشته والفيلسوف الكبير هيغل وآرثر شوبنهاور. وأسس هؤلاء ما عرف بالفلسفة المثالية الألمانية. كل هؤلاء الفلاسفة رأووا في أنفسهم مصححين وموسعين ومطورين للنظام والفلسفة الكانتية. وهكذا ظهرت نماذج مختلفة من الفلسفة المثالية الألمانية. استمر تاثير كانت وامتد ليكون مؤثرا أساسيا في الفلسفات التي جاءت بعده. فقد كان له تأثير كبير على الفلسفة التحليلية(رسل ومور والوضعية المنطقية) والفلسفة الأوربية القارية. (ar)
  • Immanuel KANT (1724 - 1804) esperantigita Emanuelo Kantio estis germana filozofo kaj metafizikisto el Kenigsbergo, kiu floris dum la 1780-aj jaroj. Kantismo estas la respondo al la skeptikismo de Hume, kaj li ellaboris la filozofian bazon de la nova scienca mondbildo. Unu el liaj plej famaj frazoj estas: "Kuraĝu scii, arigu vian kuraĝon por uzi vian intelekton". La ĉefa verko de Kant estas la "kritika trilogio": Kritiko de pura racio (1781), Kritiko de praktika racio (1788) kaj Kritiko de juĝo (1790). En la unua li filozofas pri la naturo de scio, precipe scienca scio, en la dua pri moralo kaj la profundaj demandoj pri Dio, libereco de la volo kaj senmorteco de la animo, kaj en la tria pri nocio de laŭceleco (teleologio). Kant argumentis ke homa konscio kreas la strukturon de homa sperto de la vivo; tiu kialo estas la fonto de moralo; ke la estetika sperto estas disinteresita (ne deantaŭe havanta propran celon); ke tempo kaj spaco estas homaj formoj de observado kaj ke estas neeble scii ĉu ili ekzistas "per si mem"; kaj supozis, ke la mondo tia, kia ĝi estas per si mem, ne estas submetita al la kategoriaj konceptoj, sur kiuj la homaro dependigas la mondon. Kant estas vidita kiel kaŭzinta per sia verkado la "kopernikan revolucion" en filozofio, simila al la scienca revolucio iniciatita de Koperniko. La filozofia pensado de Kant restis grandega influo en nuntempa filozofio ankaŭ, precipe en la kampoj de metafiziko, epistemologio, etiko, politika teorio, kaj estetiko. (eo)
  • Immanuel Kant (* 22. April 1724 in Königsberg (Preußen); † 12. Februar 1804 ebenda) war ein deutscher Philosoph der Aufklärung. Kant zählt zu den bedeutendsten Vertretern der abendländischen Philosophie. Sein Werk Kritik der reinen Vernunft kennzeichnet einen Wendepunkt in der Philosophiegeschichte und den Beginn der modernen Philosophie. Kant schuf eine neue, umfassende Perspektive in der Philosophie, welche die Diskussion bis ins 21. Jahrhundert maßgeblich beeinflusst. Dazu gehört nicht nur sein Einfluss auf die Erkenntnistheorie und Metaphysik mit der Kritik der reinen Vernunft, sondern auch auf die Ethik mit der Kritik der praktischen Vernunft und die Ästhetik mit der Kritik der Urteilskraft. Zudem verfasste Kant bedeutende Schriften zur Religions-, Rechts- und Geschichtsphilosophie sowie Beiträge zur Astronomie und den Geowissenschaften. (de)
  • Immanuel Kant (Königsberg, Prusia; 22 de abril de 1724-Königsberg, Prusia; 12 de febrero de 1804) fue un filósofo y científico prusiano de la Ilustración.​​​​ Fue el primero y más importante representante del criticismo y precursor del idealismo alemán. Es considerado como uno de los pensadores más influyentes de la Europa moderna y de la filosofía universal. Además es uno de los últimos pensadores de la modernidad, anterior a la filosofía contemporánea, cuyo origen suele situarse en 1831 tras la muerte de Hegel.​​​ Kant distingue tres preguntas filosóficas​​ a las que dedica sus obras capitales: «¿Qué puedo conocer?» en la Crítica de la razón pura,​ calificada generalmente como un punto de inflexión en la historia de la filosofía, en la que investiga la estructura misma de la razón; «Qué debo hacer?» con la Crítica de la razón práctica (centrada en la ética) y La metafísica de las costumbres (con una parte acerca de la doctrina de la virtud y la otra centrada en la doctrina del derecho);​ y «¿Qué puedo esperar?» en la Crítica del juicio (donde investiga acerca de la estética y la teleología). Estas tres preguntas pueden resumirse en una: «¿Qué es el hombre?»​ Asimismo, Kant propuso que la metafísica tradicional se puede reinterpretar a través de la epistemología, ya que podemos encarar problemas metafísicos cuando entendemos y relacionamos la fuente con los límites del conocimiento.​ Kant adelantó importantes trabajos en los campos de la ciencia, el derecho, la epistemología, la moral, la religión, la política y la historia habiendo logrado, inclusive, una síntesis entre el empirismo y el racionalismo.​​​ Aceptando que si bien todo nuestro conocimiento empieza con la experiencia, no todo procede de ella,​ dando a entender que la razón juega un papel importante. Kant argumentaba que la experiencia, los valores y el significado mismo de la vida serían completamente subjetivos si no hubiesen sido subsumidos por la razón pura, y que usar la razón sin aplicarla a la experiencia, nos llevaría inevitablemente a ilusiones teóricas. En su doctrina del idealismo trascendental, Kant argumentó que el espacio y el tiempo son meras "formas de intuición" que estructuran toda experiencia y, por lo tanto, si bien las "cosas en sí mismas" («noúmeno») existen y contribuyen a la experiencia, no obstante son distintas de los objetos de la experiencia («fenómeno»).​ Kant trazó un paralelo con la revolución copernicana («giro copernicano») en su propuesta de que los objetos de los sentidos deben ajustarse a nuestras formas espaciales y temporales de la intuición y que, en consecuencia, podemos tener un conocimiento a priori de los objetos de los sentidos.​​ Kant sostiene que la razón pura forma ideas que no pueden probar su realidad, pero tienen usos prácticos.​ Con respecto a la moral, la ética kantiana afirma que un sujeto racional se autoimpone una ley moral a priori que debe cumplir y que se deriva de la buena voluntad, a la que llamó «imperativo categórico».​ Su política sigue su línea ética con una teoría republicana de carácter liberal en la que el deber del Estado es garantizar las libertades de sus súbditos.​​ Con esto, Kant teorizó que la paz podía asegurarse mediante repúblicas constitucionales y la cooperación internacional a través del desarrollo del comercio, siendo, quizás, la etapa culminante de la historia mundial.​ Kant también criticó los argumentos de la existencia de Dios pero reivindicó los valores morales religiosos, reduciendo la religiosidad a la racionalidad y el cristianismo a la ética.​ Las ideas religiosas de Kant siguen siendo objeto de disputa, oscilando entre deísmo y teísmo.​ El pensamiento kantiano fue muy influyente en la Alemania de su tiempo, puesto que proyectó la filosofía más allá del debate entre el empirismo y el racionalismo. Fichte, Schelling, Hegel y Schopenhauer se vieron a sí mismos expandiendo y complementando el sistema kantiano, de modo que con él justificaban el idealismo alemán. Hoy en día, Kant continúa teniendo una gran influencia en la filosofía analítica y continental.​ En el ámbito científico, Kant desarrolló pensamientos físicos, geológicos y astronómicos. Formuló correctamente la hipótesis de que el sistema solar se formó de una gran nebulosa.​​ (es)
  • Immanuel Kant (UK: /kænt/, US: /kɑːnt/, German: [ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant]; 22 April 1724 – 12 February 1804) was a German philosopher and one of the central Enlightenment thinkers. Born in Königsberg, Kant's comprehensive and systematic works in epistemology, metaphysics, ethics, and aesthetics have made him one of the most influential figures in modern Western philosophy. In his doctrine of transcendental idealism, Kant argued that space and time are mere "forms of intuition" which structure all experience, and therefore that, while "things-in-themselves" exist and contribute to experience, they are nonetheless distinct from the objects of experience. From this it follows that the objects of experience are mere "appearances", and that the nature of things as they are in themselves is unknowable to us. In an attempt to counter the skepticism he found in the writings of philosopher David Hume, he wrote the Critique of Pure Reason (1781/1787), one of his most well-known works. In it, he developed his theory of experience to answer the question of whether synthetic a priori knowledge is possible, which would in turn make it possible to determine the limits of metaphysical inquiry. Kant drew a parallel to the Copernican revolution in his proposal to think of the objects of the senses as conforming to our spatial and temporal forms of intuition, so that we have a priori cognition of those objects. Kant believed that reason is also the source of morality, and that aesthetics arise from a faculty of disinterested judgment. Kant's views continue to have a major influence on contemporary philosophy, especially the fields of epistemology, ethics, political theory, and post-modern aesthetics. He attempted to explain the relationship between reason and human experience and to move beyond what he believed to be the failures of traditional philosophy and metaphysics. He wanted to put an end to what he saw as an era of futile and speculative theories of human experience, while resisting the skepticism of thinkers such as Hume. He regarded himself as showing the way past the impasse between rationalists and empiricists, and is widely held to have synthesized both traditions in his thought. Kant was an exponent of the idea that perpetual peace could be secured through universal democracy and international cooperation, and that perhaps this could be the culminating stage of world history. The nature of Kant's religious views continues to be the subject of scholarly dispute, with viewpoints ranging from the impression that he shifted from an early defense of an ontological argument for the existence of God to a principled agnosticism, to more critical treatments epitomized by Schopenhauer, who criticized the imperative form of Kantian ethics as "theological morals" and the "Mosaic Decalogue in disguise", and Nietzsche, who claimed that Kant had "theologian blood" and was merely a sophisticated apologist for traditional Christian faith. Beyond his religious views, Kant has also been criticized for the racism presented in some of his lesser-known papers, such as "On the Use of Teleological Principles in Philosophy" and "On the Different Races of Man". Although he was a proponent of scientific racism for much of his career, Kant's views on race changed significantly in the last decade of his life, and he ultimately rejected racial hierarchies and European colonialism in Perpetual Peace: A Philosophical Sketch (1795). Kant published other important works on ethics, religion, law, aesthetics, astronomy, and history during his lifetime. These include the Universal Natural History (1755), the Critique of Practical Reason (1788), the Critique of Judgment (1790), Religion within the Bounds of Bare Reason (1793), and the Metaphysics of Morals (1797). (en)
  • Immanuel Kant (Königsberg, 1724ko apirilaren 22a – ib., 1804ko otsailaren 12a) historiako filosofo nabarmenetakoa da. (eu)
  • Fealsamh iomráiteach ó Ríocht na Prúise i Ré na hEagnaíochta ba ea Immanuel Kant (22 Aibreán 1724 - 12 Feabhra 1804). I dteagasc an Idéalachais Tharchéimniúla d’áitigh sé nach raibh sa spás, san am agus sa chúisíocht ach céadfachtaí; tá “rudaí iontu féin” ann ach ní féidir eolas a fháil orthu. Dúirt sé go gcuireann an intinn cruth ar an eispéireas agus go bhfuil na hairíonna céanna ag an eipéireas daonna go léir. Tá tagairt do réabhlóid Copernicus ina thairiscint go bhféadtar réada a iomasú a priori (roimh ré) agus dá bhrí sin go bhfuil an t-iomasú neamhspleách ar an réaltacht oibiachtúil. Shíl Kant gurbh é an réasún máthair na moráltachta agus gur tháinig an aeistéitic d’acmhainn bhreithiúnais neamhchlaonta. Tá tionchar ag tuairimí Kant ar fhealsúnacht ár linne fós, go háirithe i réimsí na eipistéimeolaíochta, na heitice, na teoirice polaitiúla agus na aeistéitice iar-nua-aoisí. Scríobh sé a mhórshaothar (1781) chun an gaol idir réasún agus eispéireas daonna a mhíniú. Bhí fonn air deireadh a chur le teoiricí amhantracha faoin eispéireas daonna agus cur i gcoinne sceipteachas David Hume agus a leithéidí. Shíl sé gur sháraigh sé an fál go haer a thóg réasúnaithe agus eimpírithe eatarthu féin, agus meastar go forleathan gur chomhtháthaigh sé an dá thraidisiún. Ba é tuairim Kant go dtiocfadh síocháin shíoraí de dhaonlathas uilíoch agus de chomhoibriú idirnáisiúnta. Shíl sé go dtarlódh sé seo de bharr na staire uilíche cé nach mbeadh sé pleanáilte. Tá díospóireacht ar siúl go fóill faoi smaointe reiligiúnda Kant. Deir daoine éigin gurbh aindiachaí ar dtús é agus gur chum sé argóint ointeolaíoch ar son Dé i gceann tamaill, agus tá daoine eile níos déine air, go háirithe Schopenhauer, fealsamh a dúirt nach raibh i bhfoirm ordaitheach eitic Kant ach “moráltacht dhiaga” agus “Deich nAitheanta Mhaois faoi cheilt,” agus Nietzsche, a mhaígh go raibh fuil diagaire in Kant agus nach raibh ann ach cosantóir sofaisticiúil na Críostaíochta. D’fhoilsigh Kant saothair thábhachtacha eile ar eitic, reiligiún, dlí, aeistéitic, réalteolaíocht agus stair. Orthu sin tá Stair Nádúrtha Uilíoch (1755), Critic an Réasúin Phraiticiúil (1788), Meitifisic na Moráltacha (1797), Critic an Bhreithiúnais (1790), leabhar ar aeistéitic agus ar theileolaíocht, and Reiligiún Laistigh de Theorainn an Lom-Réasúin (1793). (ga)
  • Emmanuel Kant (en allemand : Immanuel Kant /ʔɪˈmaːnu̯eːl kant/), né le 22 avril 1724 à Königsberg en Prusse (aujourd'hui appelée Kaliningrad en Russie), et mort le 12 février 1804 dans cette même ville, est un philosophe prussien, fondateur du criticisme et de la doctrine dite « idéalisme transcendantal ».Grand penseur de l'Aufklärung (Lumières allemandes), Kant a exercé une influence considérable sur l'idéalisme allemand, la philosophie analytique, la phénoménologie, la philosophie moderne, et la pensée critique en général. Son œuvre, considérable et diverse dans ses intérêts, mais centrée autour des trois Critiques – à savoir la Critique de la raison pure, la Critique de la raison pratique et la Critique de la faculté de juger – fait ainsi l'objet d'appropriations et d'interprétations successives et divergentes. (fr)
  • Immanuel Kant (UK /kænt/, US /kɑːnt/, bahasa Jerman: [ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant, -nu̯ɛl]; 22 April 1724 – 12 Februari 1804) adalah seorang filsuf Jerman dan salah satu intelektual utama Abad Pencerahan. Karya Kant yang komprehensif dan sistematis dalam bidang epistemologi, metafisika, etika, dan estetika telah menjadikannya salah satu tokoh paling berpengaruh dalam filsafat Barat modern. Dalam gagasannya tentang , Kant berargumen bahwa ruang dan waktu hanyalah "bentuk-bentuk intuisi" yang membentuk semua pengalaman. Oleh karena itu, meski "hal-hal-dalam-dirinya" itu ada dan berkontribusi pada pengalaman, namun itu tetap berbeda dari objek pengalaman. Dari sini dapat disimpulkan bahwa objek pengalaman hanyalah apa yang tampak, dan sifat segala sesuatu pada dirinya sendiri (an sich) tidak dapat diketahui oleh manusia. Dalam upaya untuk menentang skeptisisme yang ia temukan dalam tulisan-tulisan karya filsuf David Hume, ia menulis Critique of Pure Reason (1781/1787), salah satu karyanya yang paling terkenal. Dalam karyanya itu, ia mengembangkan sebuah teori pengalaman untuk menjawab pertanyaan apakah pengetahuan apriori itu mungkin. Hal ini pada gilirannya akan memungkinkan untuk menentukan batas-batas penyelidikan metafisika. Kant menyamakan idenya dengan revolusi Copernicus untuk menentukan objek indera sebagai sesuatu yang sesuai dengan bentuk intuisi spasial dan temporal kita, sehingga kita memiliki apriori kognisi tentang objek tersebut. Kant berpandangan bahwa akal merupakan sumber moralitas, dan estetika muncul dari kemampuan penilaian yang tidak memihak. Pandangan Kant terus memiliki pengaruh besar pada bidang ilmu filsafat kontemporer, terutama bidang epistemologi, etika, teori politik, dan estetika pasca-modern. Dia berusaha menjelaskan hubungan antara akal dan pengalaman manusia dan bergerak melampaui apa yang dia yakini sebagai kegagalan filsafat dan metafisika tradisional. Dia ingin mengakhiri apa yang dia anggap sebagai era teori pengalaman manusia yang sia-sia dan spekulatif dan menolak skeptisisme para pemikir seperti Hume. Kant dianggap telah menunjukkan jalan melewati kebuntuan antara rasionalisme dan empirisme, dan secara luas telah mensintesis kedua tradisi tersebut dalam pemikirannya. Kant mendukung gagasan bahwa dapat tercapai melalui demokrasi universal dan kerjasama internasional, dan mungkin hal ini bisa menjadi tahap puncak dari sejarah dunia. Pandangan keagamaan Kant terus menjadi subyek perdebatan ilmiah, mulai dari kesan bahwa ia bergeser dari posisi argumen ontologis tentang keberadaan Tuhan ke agnostisisme berprinsip, ke pandangan yang lebih kritis seperti yang dicontohkan oleh Schopenhauer, yang mengkritik bentuk imperatif etika Kant sebagai "moral teologis", hingga Nietzsche yang mengklaim bahwa Kant mempunyai "darah teolog" dan hanyalah pembela agama Kristen tradisional yang ahli. Di luar pandangan agamanya, Kant telah dikritik karena rasisme dalam beberapa makalahnya seperti "Perihal Kegunaan Prinsip Teleologi Dalam Filsafat" and "Perihal Perbedaan Ras-Ras Manusia". Meskipun dalam sebagian besar karirnya dia menjadi pendukung rasisme ilmiah, pandangan Kant tentang ras berubah secara signifikan dalam dekade terakhir kehidupannya. Pada akhirnya, Kant menolak hierarki rasial dan kolonialisme Eropa dalam karyanya Menuju Perdamaian Abadi: Sebuah Konsep Filosofis (1795). Selama hidupnya, Kant juga menerbitkan karya-karya penting lainnya tentang etika, agama, hukum, estetika, astronomi, dan sejarah. Ini termasuk (1755), (1788), (1790), Agama dalam Batas-Batas Rasio Murni (1793), dan (1797). (in)
  • イマヌエル・カント(Immanuel Kant ドイツ語: [ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant, -nu̯ɛl -]、当て字は「韓圖」、1724年4月22日 - 1804年2月12日)は、プロイセン(ドイツ)の哲学者であり、ケーニヒスベルク大学の哲学教授である。 『純粋理性批判』、『実践理性批判』、『判断力批判』の三批判書を発表し、批判哲学を提唱して、認識論における、いわゆる「コペルニクス的転回」をもたらした。 (ja)
  • ( 칸트는 여기로 연결됩니다. 다른 뜻에 대해서는 칸트 (동음이의) 문서를 참고하십시오.) 이마누엘 칸트(독일어: Immanuel Kant [ɪˈmaːnu̯eːl kant], 1724년 4월 22일 ~ 1804년 2월 12일)는 근대 계몽주의를 정점에 올려놓았고 독일 관념철학의 기반을 확립한 프로이센의 철학자이다. 칸트는 21세기의 철학에까지 영향을 준 새롭고도 폭 넓은 철학적 관점을 창조했다. 그는 또한 인식론을 다룬 중요한 저서를 출간했고, 종교와 법, 역사에 관해서도 중요한 책을 썼다. 그의 탁월한 저서 중 하나인 《순수이성 비판》은 이성 그 자체가 지닌 구조와 한계를 연구한 책이다. 이 책에서 칸트는 전통적인 형이상학과 인식론을 공격하고 있으며, 칸트 자신이 그 분야에 공헌한 점을 부각시키고 있다. 그가 만년에 출간한 다른 주요 저서에는 윤리학을 집중적으로 다룬 《실천이성 비판》과 미학, 목적론 등을 연구한 《판단력 비판》이 있다. 그는 종래의 경험론 및 독단론을 극복하도록 비판철학을 수립하였다. 인식 및 실천의 객관적 기준을 선험적 형식에서 찾고, 사유가 존재를, 방법이 대상을 규정한다고 하였다. 도덕의 근거를 인과율이 지배하지 않는 선험적 자유에서 찾고, 완전히 자유로운 도덕적 인격의 자기 입법을 도덕률로 삼았다. 그는 도덕적 인격을 목표로 하면서도 자의적인 ‘한 사람의 의욕과 다른 사람의 의욕이 자유의 보편원칙에 따라 합치될 수 있는 여러 조건’을 법이라 생각하였다. 칸트에게 내적 자유의 실현 수단인 법은 외적 자유를 제한하는 강제를 본질로 한다는 점에서 도덕과 엄격히 구별되었다. 칸트는 국가에 대해서 계약론의 입장을 취했는데, 그는 국가계약을 역사적 사실처럼 생각한 계몽기의 사상을 발전시켜서 이것을 국민주권을 위한 이론적 요청으로 생각하였다. 또 칸트는 국가 간의 전쟁을 하지 않는, 영구 평화를 어떻게 실현할 수 있을지에 대해서도 저술했다. 그는 전쟁으로 인해 생긴 문제점을 전쟁이 끝난 뒤에 조정하여 해소하는 제도가 필요하다고 생각했고, 그 제도의 내용은 국제법의 개념에 근거한 국제 연맹이어야 한다고 제안하였다. (ko)
  • Immanuel Kant (Koningsbergen, Pruisen, 22 april 1724 – aldaar, 12 februari 1804) was een Duitse filosoof ten tijde van de Verlichting, wiens ideeën een grote invloed hebben uitgeoefend op de westerse wijsbegeerte. Kant wordt wel gezien als de eerste Duitse idealist. Zijn Kritik der reinen Vernunft (Kritiek van de zuivere rede) uit 1781, waarin hij de grondslagen en de grenzen van de menselijke kennis onderzoekt en een eigen epistemologie creëert, wordt als zijn belangrijkste werk beschouwd. Verder vervolledigen de Kritik der praktischen Vernunft (Kritiek van de praktische rede) en de Kritik der Urteilskraft de trilogie van de drie kritieken, die grote invloed hebben gehad op de westerse wijsbegeerte De filosoof Arthur Schopenhauer noemde dit werk 'het belangrijkste boek dat ooit in Europa verschenen is'. (nl)
  • Immanuel Kant (Königsberg, 22 aprile 1724 – Königsberg, 12 febbraio 1804) è stato un filosofo tedesco, considerato uno dei più importanti filosofi della storia. Fu il più significativo esponente dell'Illuminismo tedesco, anticipatore degli elementi basilari della filosofia idealistica e di gran parte di quella successiva. Kant concepì la propria filosofia come una rivoluzione filosofica (o "rivoluzione copernicana"), volta a superare il dogmatismo metafisico, che per Kant caratterizzava il pensiero precedente, e ad assumere i caratteri di una ricerca critica sulle condizioni del conoscere. Benché molti elementi propri dell'idealismo trascendentale kantiano siano stati nel tempo oggetto di notevoli critiche, soprattutto di natura logica (Brentano, Boole, Frege, Russell, Wittgenstein, Kripke) e nonostante uno dei pilastri della sua filosofia critica, vale a dire l'idealismo dei concetti di spazio e tempo, sia stato rigettato in toto da molti esponenti della fisica contemporanea (Einstein e i suoi allievi), Kant rimane un pensatore fondamentale per la comprensione della filosofia moderna, di cui è considerato dai critici una delle figure fondanti. È stato altresì evidenziato l'importante rapporto tra la filosofia kantiana e il Romanticismo. (it)
  • Immanuel Kant (Königsberg, 22 de abril de 1724 — Königsberg, 12 de fevereiro de 1804) foi um filósofo prussiano. Amplamente considerado como o principal filósofo da era moderna, Kant operou, na epistemologia, uma síntese entre o racionalismo continental (de René Descartes, Baruch Espinoza e Gottfried Wilhelm Leibniz, onde impera a forma de raciocínio dedutivo), e a tradição empírica inglesa (de David Hume, John Locke, ou George Berkeley, que valoriza a indução). Nascido de uma modesta família de artesãos, depois de um longo período como professor secundário de geografia, Kant veio a estudar filosofia, física e matemática na Universidade de Königsberg e em 1755 começou a lecionar ensinando Ciências Naturais. Em 1770 foi nomeado professor catedrático da Universidade de Königsberg, cidade da qual nunca saiu, levando uma vida monotonamente pontual e só dedicada aos estudos filosóficos. Realizou numerosos trabalhos sobre ciências naturais e exatas. Kant é famoso sobretudo pela elaboração do denominado idealismo transcendental: todos nós trazemos formas e conceitos a priori (aqueles que não vêm da experiência) para a experiência concreta do mundo, os quais seriam de outra forma impossíveis de determinar. A filosofia da natureza e da natureza humana de Kant é historicamente uma das mais determinantes fontes do relativismo conceptual que dominou a vida intelectual do século XX. Kant é também conhecido pela filosofia moral e pela proposta, a primeira moderna, de uma teoria da formação do Sistema Solar, conhecida como a hipótese Kant-Laplace. (pt)
  • Immanuel Kant (ur. 22 kwietnia 1724 w Królewcu, zm. 12 lutego 1804 tamże) – niemiecki filozof oświeceniowy, profesor logiki i metafizyki na Uniwersytecie Albrechta w Królewcu. Jeden z najwybitniejszych reprezentantów oświecenia. Immanuel Kant był twórcą filozofii krytycznej (transcendentalnej), zakładającej, że podmiot jest poznawczym warunkiem przedmiotu. Podstawowymi cechami jego koncepcji filozoficznej są: agnostycyzm poznawczy względem tak zwanych noumenów (rzeczy samych w sobie, np. Boga, materii) oraz aprioryzm w stosunku do zjawisk. Jego głównym wkładem w filozofię zachodnią było zniesienie opozycji pomiędzy racjonalizmem (por. Kartezjusz) a empiryzmem (por. Hume). Do osiągnięć kantyzmu odwołuje się między innymi neokantyzm (kontynuacja), fenomenologia (rewizja) oraz pozytywizm logiczny (opozycja). Jego dzieło Kritik der reinen Vernunft umieszczone zostało w Indeksie ksiąg zakazanych dekretem z 1827 roku. (pl)
  • Іммануї́л Кант (нім. Immanuel Kant; 1724, Кенігсберг — 1804, Кенігсберг, Німеччина), німецький філософ, родоначальник німецької класичної філософії. У своїх численних роботах стверджував, зокрема, що умова пізнання — загальнозначимі апріорні форми, що упорядковують хаос відчуттів. Ідеї Бога, волі, безсмертя, недовідні теоретично, є, однак, постулатами «практичного розуму», необхідною передумовою моральності. Центральний принцип етики Канта — категоричний імператив. (uk)
  • Иммануи́л Кант (нем. Immanuel Kant [ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant]; 22 апреля 1724, Кёнигсберг, Пруссия — 12 февраля 1804, там же) — немецкий философ и один из центральных мыслителей эпохи Просвещения. Всесторонние и систематические работы Канта в области эпистемологии, метафизики, этики и эстетики сделали его одной из самых влиятельных фигур в западной философии Нового времени. В своей доктрине трансцендентального идеализма Кант утверждал, что пространство и время — это просто «формы интуиции», которые структурируют весь опыт, и поэтому, хотя «вещи-в-себе» существуют и вносят вклад в опыт, они, тем не менее, отличны от объектов опыта. Из этого следует, что объекты опыта — это просто «видимости», и что природа вещей, как они есть сами по себе, следовательно, нами непознаваема. Пытаясь противостоять скептицизму, который он обнаружил в трудах философа Дэвида Юма, он написал «Критику чистого разума» (1781/87), одну из своих самых известных работ. В ней он разработал свою теорию опыта, чтобы ответить на вопрос, возможно ли синтетическое априорное знание, которое, в свою очередь, позволило бы определить пределы метафизического исследования. Кант провёл параллель с коперниканской революцией в своём предложении о том, что объекты чувств должны соответствовать нашим пространственным и временным формам интуиции и, следовательно, мы можем иметь априорное познание объектов чувств. Кант считал, что разум также является источником морали и что эстетика возникает из способности незаинтересованного суждения. Взгляды Канта продолжают оказывать большое влияние на современную философию, особенно в области эпистемологии, этики, политической теории и постмодернистской эстетики. Осуществлённый им синтез эмпирического реализма и трансцендентального идеализма позже будет сравнено с «копернианским переворотом» Он попытался объяснить взаимосвязь между разумом и человеческим опытом и выйти за рамки того, что он считал ошибками традиционной философии и метафизики. Он хотел положить конец тому, что он считал эрой бесполезных и спекулятивных теорий человеческого опыта, одновременно сопротивляясь скептицизму таких мыслителей, как Юм. Он считал себя указателем выхода из тупика между рационалистами и эмпириками, и существует мнение, что он синтезировал обе традиции в своей мысли. Кант был сторонником идеи, что вечный мир может быть обеспечен посредством всеобщей демократии и международного сотрудничества, и что, возможно, это может быть кульминационным этапом мировой истории. Природа религиозных взглядов Канта продолжает оставаться предметом исследовательских споров, причём точки зрения варьируются от впечатления, что он перешел от ранней защиты онтологического аргумента в пользу существования Бога к принципиальному агностицизму, к более критическим трактовкам, воплощенным Шопенгауэром, который критиковал императивную форму кантианской этики как «богословскую мораль» и «замаскированный Декалог Моисея», и Ницше, который утверждал, что у Канта была «богословская кровь», и он был просто изощренным апологетом традиционной христианской веры. Помимо своих религиозных взглядов, Канта также критиковали за расизм, представленный в некоторых из его менее известных статей, таких как «О применении телеологических принципов в философии» и «О различных человеческих расах». Хотя он был сторонником научного расизма на протяжении большей части своей карьеры, взгляды Канта на расу значительно изменились за последнее десятилетие его жизни, и он в конечном итоге отверг расовые иерархии и европейский колониализм в книге «К вечному миру: Философский проект» (1795). При жизни Кант опубликовал другие важные работы по этике, религии, праву, эстетике, астрономии и истории. К ним относятся «Всеобщая естественная история» (1755), «Критика практического разума» (1788), «Критика способности суждения» (1790), «Религия в пределах только разума» (1793) и «Метафизика нравов» (1797). (ru)
  • Immanuel Kant, född 22 april 1724 i Königsberg (nuvarande Kaliningrad), död 12 februari 1804 i Königsberg, var en tysk filosof och grundare av den kritiska filosofin. Kant skrev banbrytande verk, bland annat inom områdena etik och kunskapsteori. Han levde hela sitt liv i Königsberg. Ett av hans viktigaste arbeten är Kritik av det rena förnuftet från 1781. Kant formulerade det kategoriska imperativet 1785 (bör ej sammanblandas med det hypotetiska imperativet), vars vanligaste formulering lyder: "Handla endast efter den maxim om vilken du samtidigt kan vilja att den upphöjdes till allmän lag". Som kunskapsteoretiker och metafysiker har Kant fått flera efterföljare, bland andra Schopenhauer och Fichte (sv)
  • 伊曼努尔·康德(德語:Immanuel Kant;德语发音:[ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant];1724年4月22日-1804年2月12日),啟蒙時代著名普魯士王國哲学家,啟蒙運動時期的最後一位主要哲學家,德国古典哲学创始人。 康德被认为是繼蘇格拉底、柏拉圖和亞里士多德之後,西方最具影響力的思想家之一,其學說深深影響近代西方。他開啟了德國唯心主義和康德義務主義等諸多流派,也影响了后世的新康德主义。 康德吸收、批判了英国经验主义(休谟、贝克莱)与欧陆理性主义(主要是沃尔夫-莱布尼兹的理性传统),对德国唯心主义(费希特、黑格尔)、浪漫主义影响深远。他調和了勒內·笛卡兒的理性主義與法蘭西斯·培根的經驗主義。他的核心著作被合稱為「三大批判」,即《純粹理性批判》、《實踐理性批判》和《判斷力批判》,分別闡述了知識學、倫理學和美學。此外,康德在宗教哲學、法律哲學和歷史哲學方面也有論著。 康德的劃時代巨著《純粹理性批判》標誌著哲學研究由本體論轉向認識論。他认为,把感观经验转化为知识的能力,對知识之外的理念加以实践的能力,這兩種能力來自与生俱来的理性,否則人將无法理解世界。 在关于「现象界」的認識論与关于「意志自由」的倫理學之間,在對自然現象界的認識与意志自由的统一當中,康德著述了《批判力批判》。此外他还对太阳系的形成提出過第一个现代的理论解释,即康德-拉普拉斯假设。 注: * 知識 即“范畴” —— 纯粹知性概念 * 知识之外的理念,比如上帝,心灵,自由 —— 纯粹理性概念 (zh)
dbo:birthDate
  • 1724-04-22 (xsd:date)
dbo:birthPlace
dbo:birthYear
  • 1724-01-01 (xsd:gYear)
dbo:deathDate
  • 1804-02-12 (xsd:date)
dbo:deathPlace
dbo:deathYear
  • 1804-01-01 (xsd:gYear)
dbo:era
dbo:influenced
dbo:influencedBy
dbo:mainInterest
dbo:notableIdea
dbo:philosophicalSchool
dbo:region
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 14631 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 198147 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124757788 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:academicAdvisors
dbp:author
  • Immanuel Kant (en)
  • Emmanuel Chukwudi Eze (en)
dbp:b
  • no (en)
dbp:birthDate
  • 1724-04-22 (xsd:date)
dbp:birthPlace
dbp:caption
  • Portrait by Johann Gottlieb Becker, 1768 (en)
dbp:d
  • Q9312 (en)
dbp:date
  • 2006-09-23 (xsd:date)
  • 2011-11-16 (xsd:date)
  • 2012-04-14 (xsd:date)
  • 2013-12-11 (xsd:date)
  • 2014-11-29 (xsd:date)
  • 2017-01-04 (xsd:date)
  • 2017-10-20 (xsd:date)
dbp:deathDate
  • 1804-02-12 (xsd:date)
  • (en)
dbp:deathPlace
  • Königsberg, East Prussia, Kingdom of Prussia (en)
dbp:education
dbp:era
dbp:id
  • Kant,+Immanuel (en)
dbp:influenced
  • Virtually all subsequent Western philosophy, especially Beck, Beneke, Bolzano, Carnap, Fichte, Frege, Guyer, Habermas, Hegel, Heidegger, Herder, Jacobi, Jaspers, Maimon, Peirce, Popper, Rawls, Reinhold, Schelling, Schleiermacher, Schlegel, Schopenhauer, Spir, Zeller (en)
dbp:influences
dbp:institutions
  • University of Königsberg (en)
dbp:m
  • no (en)
dbp:mainInterests
dbp:mw
  • no (en)
dbp:n
  • no (en)
dbp:name
  • Immanuel Kant (en)
dbp:notableIdeas
dbp:notableStudents
dbp:region
dbp:s
  • Author:Immanuel_Kant (en)
dbp:schoolTradition
dbp:signature
  • Immanuel Kant signature.svg (en)
dbp:signatureAlt
  • Signature written in ink in a flowing script (en)
dbp:source
  • Postcolonial African Philosophy: A Critical Reader (en)
dbp:species
  • no (en)
dbp:text
  • But to this perfection compare the inhospitable actions of the civilized and especially of the commercial states of our part of the world. The injustice which they show to lands and peoples they visit is carried by them to terrifying lengths. America, the lands inhabited by the Negro, the Spice Islands, the Cape, etc., were at the time of their discovery considered by these civilized intruders as lands without owners, for they counted the inhabitants as nothing. In East India , under the pretense of establishing economic undertakings, they brought in foreign soldiers and used them to oppress the natives, excited widespread wars among the various states, spread famine, rebellion, perfidy, and the whole litany of evils which afflict mankind. (en)
  • Kant's position on the importance of skin color not only as encoding but as proof of this codification of rational superiority or inferiority is evident in a comment he made on the subject of the reasoning capacity of a "black" person. When he evaluated a statement made by an African, Kant dismissed the statement with the comment: "this fellow was quite black from head to foot, a clear proof that what he said was stupid." It cannot, therefore, be argued that skin color for Kant was merely a physical characteristic. It is, rather, evidence of an unchanging and unchangeable moral quality. (en)
dbp:thesis1Title
  • Principiorum primorum cognitionis metaphysicae nova dilucidatio (en)
dbp:thesis1Url
dbp:thesis1Year
  • September 1755 (en)
dbp:thesis2Title
  • De mundi sensibilis atque intelligibilis forma et principiis (en)
dbp:thesis2Url
dbp:thesis2Year
  • August 1770 (en)
dbp:title
  • "Perpetual Peace: A Philosophical Sketch" (en)
  • Articles related to Immanuel Kant (en)
  • "The Color of Reason: The Idea of 'Race' in Kant's Anthropology" (en)
dbp:url
dbp:v
  • no (en)
dbp:voy
  • no (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:wikt
  • Kantian (en)
dbp:wordnet_type
dcterms:subject
gold:hypernym
schema:sameAs
rdf:type
rdfs:comment
  • Immanuel Kant (22. dubna 1724 Královec – 12. února 1804 Královec) byl německý filozof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství. Jeho Kritikou čistého rozumu začíná nové pojetí filozofie, zejména v epistemologii (teorii poznání) a v etice. Kant významně ovlivnil pozdější romantické a idealistické filozofy 19. století a novější filozofii vůbec. (cs)
  • Ο Ιμμάνουελ Καντ (Immanuel Kant, ρωσ. Иммануил Кант) γεννήθηκε στις 22 Απριλίου του 1724 στο Καίνιξμπεργκ της Πρωσίας (που σήμερα ονομάζεται Καλίνινγκραντ και ανήκει στη Ρωσία) και πέθανε στο Καίνιξμπεργκ στις 12 Φεβρουαρίου του 1804), ήταν Γερμανός φιλόσοφος και επιστημολόγος. Θεωρείται ένας από τους σημαντικότερους στοχαστές και φιλοσόφους όλων των εποχών, και ο μεγαλύτερος της νεότερης εποχής. Στην ελληνική γλώσσα το όνομά του παλαιότερα αποδιδόταν ως Εμμανουήλ Κάντιος. (el)
  • Immanuel Kant (Königsberg, 1724ko apirilaren 22a – ib., 1804ko otsailaren 12a) historiako filosofo nabarmenetakoa da. (eu)
  • イマヌエル・カント(Immanuel Kant ドイツ語: [ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant, -nu̯ɛl -]、当て字は「韓圖」、1724年4月22日 - 1804年2月12日)は、プロイセン(ドイツ)の哲学者であり、ケーニヒスベルク大学の哲学教授である。 『純粋理性批判』、『実践理性批判』、『判断力批判』の三批判書を発表し、批判哲学を提唱して、認識論における、いわゆる「コペルニクス的転回」をもたらした。 (ja)
  • Іммануї́л Кант (нім. Immanuel Kant; 1724, Кенігсберг — 1804, Кенігсберг, Німеччина), німецький філософ, родоначальник німецької класичної філософії. У своїх численних роботах стверджував, зокрема, що умова пізнання — загальнозначимі апріорні форми, що упорядковують хаос відчуттів. Ідеї Бога, волі, безсмертя, недовідні теоретично, є, однак, постулатами «практичного розуму», необхідною передумовою моральності. Центральний принцип етики Канта — категоричний імператив. (uk)
  • إيمانويل كانت أو إيمانويل كانط (بالألمانية: Immanuel Kant) هو فيلسوف ألماني من القرن الثامن عشر (1724 - 1804). عاش حياته كلها في مدينة كونيغسبرغ في مملكة بروسيا. كان آخر الفلاسفة المؤثرين في الثقافة الأوروبية الحديثة. وأحد أهم الفلاسفة الذين كتبوا في نظرية المعرفة الكلاسيكية. كان إيمانويل كانت آخر فلاسفة عصر التنوير الذي بدأ بالمفكرين البريطانيين جون لوك وجورج بيركلي وديفيد هيوم. (ar)
  • Immanuel Kant [AFI: ɪˌmɑnʊ̯ɛl ˈkʰantʿ] (Königsberg, 22 d'abril del 1724 - 12 de febrer del 1804) fou un destacat filòsof prussià. Fill d'un modest guarnicioner, Immanuel Kant fou educat en el pietisme. El 1740, entra en la Universitat de Königsberg, la seva ciutat natal, com a estudiant de teologia, i hi fou alumne de Martin Knutzen, que l'introduí en la filosofia racionalista de Leibniz i Wolff i li va imbuir, així mateix, l'interès per les ciències naturals, en particular per la mecànica de Newton. Al llarg de la seva vida, Kant no va arribar a allunyar-se mai més d'un centenar de quilòmetres de la seva ciutat natal, per la qual cosa la seva existència va transcórrer pràcticament a la seva ciutat natal mateixa. L'única excepció fou quan va residir uns mesos a Arnsdorf, on treballà com a (ca)
  • Immanuel KANT (1724 - 1804) esperantigita Emanuelo Kantio estis germana filozofo kaj metafizikisto el Kenigsbergo, kiu floris dum la 1780-aj jaroj. Kantismo estas la respondo al la skeptikismo de Hume, kaj li ellaboris la filozofian bazon de la nova scienca mondbildo. Unu el liaj plej famaj frazoj estas: "Kuraĝu scii, arigu vian kuraĝon por uzi vian intelekton". (eo)
  • Immanuel Kant (* 22. April 1724 in Königsberg (Preußen); † 12. Februar 1804 ebenda) war ein deutscher Philosoph der Aufklärung. Kant zählt zu den bedeutendsten Vertretern der abendländischen Philosophie. Sein Werk Kritik der reinen Vernunft kennzeichnet einen Wendepunkt in der Philosophiegeschichte und den Beginn der modernen Philosophie. (de)
  • Immanuel Kant (UK: /kænt/, US: /kɑːnt/, German: [ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant]; 22 April 1724 – 12 February 1804) was a German philosopher and one of the central Enlightenment thinkers. Born in Königsberg, Kant's comprehensive and systematic works in epistemology, metaphysics, ethics, and aesthetics have made him one of the most influential figures in modern Western philosophy. (en)
  • Immanuel Kant (Königsberg, Prusia; 22 de abril de 1724-Königsberg, Prusia; 12 de febrero de 1804) fue un filósofo y científico prusiano de la Ilustración.​​​​ Fue el primero y más importante representante del criticismo y precursor del idealismo alemán. Es considerado como uno de los pensadores más influyentes de la Europa moderna y de la filosofía universal. Además es uno de los últimos pensadores de la modernidad, anterior a la filosofía contemporánea, cuyo origen suele situarse en 1831 tras la muerte de Hegel.​​​ (es)
  • Fealsamh iomráiteach ó Ríocht na Prúise i Ré na hEagnaíochta ba ea Immanuel Kant (22 Aibreán 1724 - 12 Feabhra 1804). I dteagasc an Idéalachais Tharchéimniúla d’áitigh sé nach raibh sa spás, san am agus sa chúisíocht ach céadfachtaí; tá “rudaí iontu féin” ann ach ní féidir eolas a fháil orthu. (ga)
  • Immanuel Kant (UK /kænt/, US /kɑːnt/, bahasa Jerman: [ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant, -nu̯ɛl]; 22 April 1724 – 12 Februari 1804) adalah seorang filsuf Jerman dan salah satu intelektual utama Abad Pencerahan. Karya Kant yang komprehensif dan sistematis dalam bidang epistemologi, metafisika, etika, dan estetika telah menjadikannya salah satu tokoh paling berpengaruh dalam filsafat Barat modern. (in)
  • Emmanuel Kant (en allemand : Immanuel Kant /ʔɪˈmaːnu̯eːl kant/), né le 22 avril 1724 à Königsberg en Prusse (aujourd'hui appelée Kaliningrad en Russie), et mort le 12 février 1804 dans cette même ville, est un philosophe prussien, fondateur du criticisme et de la doctrine dite « idéalisme transcendantal ».Grand penseur de l'Aufklärung (Lumières allemandes), Kant a exercé une influence considérable sur l'idéalisme allemand, la philosophie analytique, la phénoménologie, la philosophie moderne, et la pensée critique en général. Son œuvre, considérable et diverse dans ses intérêts, mais centrée autour des trois Critiques – à savoir la Critique de la raison pure, la Critique de la raison pratique et la Critique de la faculté de juger – fait ainsi l'objet d'appropriations et d'interprétations su (fr)
  • Immanuel Kant (Königsberg, 22 aprile 1724 – Königsberg, 12 febbraio 1804) è stato un filosofo tedesco, considerato uno dei più importanti filosofi della storia. Fu il più significativo esponente dell'Illuminismo tedesco, anticipatore degli elementi basilari della filosofia idealistica e di gran parte di quella successiva. Kant concepì la propria filosofia come una rivoluzione filosofica (o "rivoluzione copernicana"), volta a superare il dogmatismo metafisico, che per Kant caratterizzava il pensiero precedente, e ad assumere i caratteri di una ricerca critica sulle condizioni del conoscere. (it)
  • ( 칸트는 여기로 연결됩니다. 다른 뜻에 대해서는 칸트 (동음이의) 문서를 참고하십시오.) 이마누엘 칸트(독일어: Immanuel Kant [ɪˈmaːnu̯eːl kant], 1724년 4월 22일 ~ 1804년 2월 12일)는 근대 계몽주의를 정점에 올려놓았고 독일 관념철학의 기반을 확립한 프로이센의 철학자이다. 칸트는 21세기의 철학에까지 영향을 준 새롭고도 폭 넓은 철학적 관점을 창조했다. 그는 또한 인식론을 다룬 중요한 저서를 출간했고, 종교와 법, 역사에 관해서도 중요한 책을 썼다. 그의 탁월한 저서 중 하나인 《순수이성 비판》은 이성 그 자체가 지닌 구조와 한계를 연구한 책이다. 이 책에서 칸트는 전통적인 형이상학과 인식론을 공격하고 있으며, 칸트 자신이 그 분야에 공헌한 점을 부각시키고 있다. 그가 만년에 출간한 다른 주요 저서에는 윤리학을 집중적으로 다룬 《실천이성 비판》과 미학, 목적론 등을 연구한 《판단력 비판》이 있다. (ko)
  • Immanuel Kant (Koningsbergen, Pruisen, 22 april 1724 – aldaar, 12 februari 1804) was een Duitse filosoof ten tijde van de Verlichting, wiens ideeën een grote invloed hebben uitgeoefend op de westerse wijsbegeerte. Kant wordt wel gezien als de eerste Duitse idealist. Zijn Kritik der reinen Vernunft (Kritiek van de zuivere rede) uit 1781, waarin hij de grondslagen en de grenzen van de menselijke kennis onderzoekt en een eigen epistemologie creëert, wordt als zijn belangrijkste werk beschouwd. Verder vervolledigen de Kritik der praktischen Vernunft (Kritiek van de praktische rede) en de Kritik der Urteilskraft de trilogie van de drie kritieken, die grote invloed hebben gehad op de westerse wijsbegeerte De filosoof Arthur Schopenhauer noemde dit werk 'het belangrijkste boek dat ooit in Europa (nl)
  • Immanuel Kant (ur. 22 kwietnia 1724 w Królewcu, zm. 12 lutego 1804 tamże) – niemiecki filozof oświeceniowy, profesor logiki i metafizyki na Uniwersytecie Albrechta w Królewcu. Jeden z najwybitniejszych reprezentantów oświecenia. Immanuel Kant był twórcą filozofii krytycznej (transcendentalnej), zakładającej, że podmiot jest poznawczym warunkiem przedmiotu. Podstawowymi cechami jego koncepcji filozoficznej są: agnostycyzm poznawczy względem tak zwanych noumenów (rzeczy samych w sobie, np. Boga, materii) oraz aprioryzm w stosunku do zjawisk. (pl)
  • Immanuel Kant (Königsberg, 22 de abril de 1724 — Königsberg, 12 de fevereiro de 1804) foi um filósofo prussiano. Amplamente considerado como o principal filósofo da era moderna, Kant operou, na epistemologia, uma síntese entre o racionalismo continental (de René Descartes, Baruch Espinoza e Gottfried Wilhelm Leibniz, onde impera a forma de raciocínio dedutivo), e a tradição empírica inglesa (de David Hume, John Locke, ou George Berkeley, que valoriza a indução). (pt)
  • Иммануи́л Кант (нем. Immanuel Kant [ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant]; 22 апреля 1724, Кёнигсберг, Пруссия — 12 февраля 1804, там же) — немецкий философ и один из центральных мыслителей эпохи Просвещения. Всесторонние и систематические работы Канта в области эпистемологии, метафизики, этики и эстетики сделали его одной из самых влиятельных фигур в западной философии Нового времени. (ru)
  • Immanuel Kant, född 22 april 1724 i Königsberg (nuvarande Kaliningrad), död 12 februari 1804 i Königsberg, var en tysk filosof och grundare av den kritiska filosofin. Kant skrev banbrytande verk, bland annat inom områdena etik och kunskapsteori. Han levde hela sitt liv i Königsberg. Ett av hans viktigaste arbeten är Kritik av det rena förnuftet från 1781. (sv)
  • 伊曼努尔·康德(德語:Immanuel Kant;德语发音:[ɪˈmaːnu̯eːl ˈkant];1724年4月22日-1804年2月12日),啟蒙時代著名普魯士王國哲学家,啟蒙運動時期的最後一位主要哲學家,德国古典哲学创始人。 康德被认为是繼蘇格拉底、柏拉圖和亞里士多德之後,西方最具影響力的思想家之一,其學說深深影響近代西方。他開啟了德國唯心主義和康德義務主義等諸多流派,也影响了后世的新康德主义。 康德吸收、批判了英国经验主义(休谟、贝克莱)与欧陆理性主义(主要是沃尔夫-莱布尼兹的理性传统),对德国唯心主义(费希特、黑格尔)、浪漫主义影响深远。他調和了勒內·笛卡兒的理性主義與法蘭西斯·培根的經驗主義。他的核心著作被合稱為「三大批判」,即《純粹理性批判》、《實踐理性批判》和《判斷力批判》,分別闡述了知識學、倫理學和美學。此外,康德在宗教哲學、法律哲學和歷史哲學方面也有論著。 康德的劃時代巨著《純粹理性批判》標誌著哲學研究由本體論轉向認識論。他认为,把感观经验转化为知识的能力,對知识之外的理念加以实践的能力,這兩種能力來自与生俱来的理性,否則人將无法理解世界。 在关于「现象界」的認識論与关于「意志自由」的倫理學之間,在對自然現象界的認識与意志自由的统一當中,康德著述了《批判力批判》。此外他还对太阳系的形成提出過第一个现代的理论解释,即康德-拉普拉斯假设。 注: (zh)
rdfs:label
  • Immanuel Kant (en)
  • إيمانويل كانط (ar)
  • Immanuel Kant (ca)
  • Immanuel Kant (cs)
  • Immanuel Kant (de)
  • Ιμμάνουελ Καντ (el)
  • Immanuel Kant (eo)
  • Immanuel Kant (es)
  • Immanuel Kant (eu)
  • Immanuel Kant (ga)
  • Immanuel Kant (in)
  • Emmanuel Kant (fr)
  • Immanuel Kant (it)
  • イマヌエル・カント (ja)
  • 이마누엘 칸트 (ko)
  • Immanuel Kant (nl)
  • Immanuel Kant (pt)
  • Immanuel Kant (pl)
  • Immanuel Kant (sv)
  • Кант, Иммануил (ru)
  • Іммануїл Кант (uk)
  • 伊曼努尔·康德 (zh)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
skos:exactMatch
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Immanuel Kant (en)
is dbo:academicDiscipline of
is dbo:author of
is dbo:influenced of
is dbo:influencedBy of
is dbo:knownFor of
is dbo:mainInterest of
is dbo:nonFictionSubject of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:academicAdvisors of
is dbp:author of
is dbp:eponym of
is dbp:field of
is dbp:influenced of
is dbp:influences of
is dbp:mainInterests of
is dbp:notableStudents of
is dbp:subject of
is dbp:subjects of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License