| dbo:abstract
|
- Jan VII. z Antiochie byl v letech 1090–1100 ortodoxní patriarcha v Antiochii. Když roku 1098 přitáhla k Antiochii křesťanská vojska první křížové výpravy, nechal turecký místodržící patriarchu uvěznit, zatímco všechno potenciálně nebezpečné křesťanské obyvatelstvo dal z města vyhnat. Patriarcha Jan byl Turky využíván i jako rukojmí, kdykoliv chtěli křižáci útočit na hradby, byl Jan zavěšen v kleci za nohy z hradeb a při tom si poranil nohy. Když křižáci koncem června Antiochii dobyli, Jana osvobodili a dosadili zpět do jeho úřadu. Velké schisma v té doby bylo chápano jako spor mezi konstantinopolským a římským patriarchátem (tj. papežstvím) a ostatních patriarchátů na východě se pro izolovanost netýkal. Proto měl Jan respekt jak u antiochijských Řeků, jejichž byl tradičním náčelníkem, tak u latinských křižáků, kteří si patriarchu oblíbili. Když Provensálci hraběte Raimonda z Toulouse dobyli muslimské město Albara z zřídili v něm latinské biskupství, vysvětil Petra z Narbonne, prvního latinského biskupa na Východě, antiochijský ortodoxní patriarcha Jan. Roku 1100 byl Jan VII. z Antiochie vypuzen křižáckým antiochijským knížetem Bohemundem z Tarentu, který místní Řeky nepovažoval za loyální poddané. Bohemund na stolec patriarchy dosadil latinského preláta Bernarda z Valence, biskupa z Artahu. Jan odešel do Konstantinopole, kde rezignoval na svůj titul antiochijského patriarchy. Byzantský císař Alexios I. nicméně v Konstantinopoli nechal jmenovat Janova nástupce. Tito dva patriarchové od té doby symbolizovali Velké schisma, které se rozšířilo i do antiochijského patriarchátu. Jan poté odešel do kláštera, na řeckém ostrově , kde se věnoval mimo jiné psaní protilatinských spisů. (cs)
- Ο Πατριάρχης Ιωάννης ήταν ορθόδοξος Πατριάρχης της Αντιοχείας. Άκμασε περί τα τέλη του 11ου και στις αρχές του 12ου αιώνα. Φημίζεται ότι πατριάρχεψε επί 47 χρόνια. Χειρόγραφό του φυλάγεται στην Βιβλιοθήκη της Μόσχας. (el)
- John the Oxite or John Oxeites was the Greek Orthodox Patriarch of Antioch (as John IV or V) from c. 1089 until 1100, when he was exiled by Prince Bohemond I of Antioch. He fled to the Byzantine Empire and continued to govern those parts of the patriarchate that were under Byzantine rule. He was a prominent writer of religious texts, and reformer of religious and charitable foundations. Prior to his patriarchate, John was a monk. In 1085 or 1092, he wrote a treatise on the practice of , whereby the emperor could grant a monastery to a private person for a specified period. He was critical of the practice, which he blamed for a decline in monasticism. John took office as patriarch before September 1089, when the city of Antioch was still under Muslim rule. He did not leave Constantinople for Antioch until 1091. At the time of the Siege of Antioch in 1097 by the Christian armies of the First Crusade, he was imprisoned by the Seljuk governor Yağısıyan, who suspected his loyalty. On occasion he was hung from the city walls and his feet were hit by iron rods. According to the Historia belli sacri (c. 1131), after the siege the Christian women of the city went to release the imprisoned patriarch, only to find that he could not stand, his legs having been weakened by so long a confinement. When the crusaders captured the city in 1098, John was released and restored to power. The crusaders decided to established a Latin bishop in Albara (where there was no Greek bishop established), Peter of Narbonne. Since Peter had been consecrated by patriarch John, both prelates coexisted for a while, until John became politically inconvenient for the ruling prince. Bohemond accused him of conspiring with Byzantine emperor Alexios I, and John was exiled to Constantinople. In October 1100, he formally renounced his office and entered the Hodegon Monastery. He was succeed in Antioch by a Latin, Bernard of Valence, who thus established the line of Latin Patriarchs of Antioch. John made enemies among the monks of his new home and was forced to leave the Hodegon for the island of Oxeia in the Sea of Marmara, where he was eventually buried. He wrote invective "panegyrics" against Alexios I, whom he blamed for the state of the empire; against those who owned "cities within cities", especially tax collectors; and against the Azymites (i.e., Latins, who used unleavened bread in the Eucharist). The latter treatise may have been occasioned by the visit to Constantinople of Grosolanus, Archbishop of Milan, in 1112. John never returned to Antioch and after him new Greek Orthodox Patriarchs of Antioch were appointed in Constantinople, remaining there until it was possible to restore them in Antioch late in the 13th century. (en)
- Jean l'Oxite est un religieux de l'Église grecque orthodoxe ayant vécu à la fin du XIe et au début du XIIe siècle, patriarche melkite d'Antioche de 1089 à 1100, soit au temps de la première croisade, sous le nom de « Jean IV » ou « Jean V ». (fr)
- Giovanni VІІ l'Ossita (... – ...; fl. XI-XII secolo) è stato un vescovo ortodosso bizantino, Patriarca ortodosso di Antiochia dal 1090 al 1155. Nel 1097, quando arrivò l'esercito assediante della Prima crociata egli fu imprigionato da Yaghisiyan, il governatore selgiuchide di Antiochia, che dubitava della sua lealtà.Ogni tanto veniva appeso dalle mura ed i suoi piedi venivano colpiti con verghe di ferro.Fu rilasciato e ristabilito come patriarca quando i Crociati conquistarono la città nel 1098. Presto i crociati nominarono anche un patriarca latino, Pietro I di Narbona, che fu consacrato da Giovanni, ma i due patriarchi coesistettero fianco a fianco solo per breve tempo, fino a quando Giovanni divenne politicamente scomodo per il primo Principe di Antiochia, Boemondo I. Boemondo lo accusò di cospirare con l'Impero bizantino, un vecchio nemico di Boemondo e della sua famiglia normanna, così Giovanni nel 1100 fu esiliato a Costantinopoli. Sotto il patriarca Bernardo di Valenza, che succedette a Pietro di Narbona, la Chiesa cristiana ortodossa fu repressa in favore della Chiesa cattolica. A Costantinopoli Giovanni si ritirò in un monastero ad Oxia, dove scrisse dei trattati antilatini.Alla sua morte un nuovo patriarca greco-ortodosso fu nominato a Costantinopoli fino a quando fu possibile ristabilirlo in Antiochia, nel tardo XII secolo. (it)
- Johannes VII van Antiochië was de oosters-orthodoxe patriarch van Antiochië in de tijd van de belegering van Antiochië in 1097, door de kruisvaarders van de Eerste Kruistocht. Hij werd gevangengenomen door de Turkse gouverneur, , die hem niet vertrouwde. Hij werd aan de muur gehangen waarbij zijn voeten met ijzeren staven werden bewerkt. Nadat de kruisvaarders de stad hadden ingenomen in 1098, werd de Patriarch opnieuw aangesteld. De kruisvaarders stelden ook een Latijnse Patriarch aan, Peter van Narbonne. Peter werd ingewijd door Johannes en de twee patriarchen werkten korte tijd naast elkaar, totdat Bohemond I, Prins van Antiochië vond dat Johannes zich storend gedroeg. Bohemond verschuldigde hem van het samenzweren met het Byzantijnse Rijk, een oude vijand van Bohemond en zijn Normandische familie. Uiteindelijk werd Johannes verbannen naar Constantinopel in 1100. De Oosters-orthodoxe Kerk werd onderdrukt in het voordeel van de Latijnse Kerk, onder Patriarch Bernard van Valence, die Peter van Narbonne opgevolgde. In Constantinopel, legde Johannes zijn functie neer en ging naar een klooster in Oxia, waar hij anti-Latijnse traktaten schreef. Een nieuwe Griekse Patriarch werd aangewezen in Constantinopel, totdat het later in de 12e eeuw weer mogelijk werd om ze te benoemen in Antiochië. (nl)
- Jan VII – prawosławny patriarcha Antiochii w latach 1090–1155. Po 1098 r. w związku ze zdobyciem przez Krzyżowców Antiochii musiał uciec do Konstantynopola, gdyż powołano łacińskiego patriarchę Antiochii. (pl)
- João VII de Antioquia (também referido, em algumas fontes, como João IV ou João V de Antioquia), dito João, o Oxita, foi um religioso da Igreja Grega Ortodoxa que viveu entre o final do século XI e o início do XII. Foi o patriarca grego ortodoxo de Antioquia de 1089 a 1100, inclusive durante o cerco da cidade, em 1097, pelos exércitos da Primeira Cruzada. (pt)
|
| rdfs:comment
|
- Ο Πατριάρχης Ιωάννης ήταν ορθόδοξος Πατριάρχης της Αντιοχείας. Άκμασε περί τα τέλη του 11ου και στις αρχές του 12ου αιώνα. Φημίζεται ότι πατριάρχεψε επί 47 χρόνια. Χειρόγραφό του φυλάγεται στην Βιβλιοθήκη της Μόσχας. (el)
- Jean l'Oxite est un religieux de l'Église grecque orthodoxe ayant vécu à la fin du XIe et au début du XIIe siècle, patriarche melkite d'Antioche de 1089 à 1100, soit au temps de la première croisade, sous le nom de « Jean IV » ou « Jean V ». (fr)
- Jan VII – prawosławny patriarcha Antiochii w latach 1090–1155. Po 1098 r. w związku ze zdobyciem przez Krzyżowców Antiochii musiał uciec do Konstantynopola, gdyż powołano łacińskiego patriarchę Antiochii. (pl)
- João VII de Antioquia (também referido, em algumas fontes, como João IV ou João V de Antioquia), dito João, o Oxita, foi um religioso da Igreja Grega Ortodoxa que viveu entre o final do século XI e o início do XII. Foi o patriarca grego ortodoxo de Antioquia de 1089 a 1100, inclusive durante o cerco da cidade, em 1097, pelos exércitos da Primeira Cruzada. (pt)
- Jan VII. z Antiochie byl v letech 1090–1100 ortodoxní patriarcha v Antiochii. Když roku 1098 přitáhla k Antiochii křesťanská vojska první křížové výpravy, nechal turecký místodržící patriarchu uvěznit, zatímco všechno potenciálně nebezpečné křesťanské obyvatelstvo dal z města vyhnat. Patriarcha Jan byl Turky využíván i jako rukojmí, kdykoliv chtěli křižáci útočit na hradby, byl Jan zavěšen v kleci za nohy z hradeb a při tom si poranil nohy. Když křižáci koncem června Antiochii dobyli, Jana osvobodili a dosadili zpět do jeho úřadu. Velké schisma v té doby bylo chápano jako spor mezi konstantinopolským a římským patriarchátem (tj. papežstvím) a ostatních patriarchátů na východě se pro izolovanost netýkal. Proto měl Jan respekt jak u antiochijských Řeků, jejichž byl tradičním náčelníkem, tak (cs)
- John the Oxite or John Oxeites was the Greek Orthodox Patriarch of Antioch (as John IV or V) from c. 1089 until 1100, when he was exiled by Prince Bohemond I of Antioch. He fled to the Byzantine Empire and continued to govern those parts of the patriarchate that were under Byzantine rule. He was a prominent writer of religious texts, and reformer of religious and charitable foundations. John never returned to Antioch and after him new Greek Orthodox Patriarchs of Antioch were appointed in Constantinople, remaining there until it was possible to restore them in Antioch late in the 13th century. (en)
- Giovanni VІІ l'Ossita (... – ...; fl. XI-XII secolo) è stato un vescovo ortodosso bizantino, Patriarca ortodosso di Antiochia dal 1090 al 1155. Nel 1097, quando arrivò l'esercito assediante della Prima crociata egli fu imprigionato da Yaghisiyan, il governatore selgiuchide di Antiochia, che dubitava della sua lealtà.Ogni tanto veniva appeso dalle mura ed i suoi piedi venivano colpiti con verghe di ferro.Fu rilasciato e ristabilito come patriarca quando i Crociati conquistarono la città nel 1098. (it)
- Johannes VII van Antiochië was de oosters-orthodoxe patriarch van Antiochië in de tijd van de belegering van Antiochië in 1097, door de kruisvaarders van de Eerste Kruistocht. Hij werd gevangengenomen door de Turkse gouverneur, , die hem niet vertrouwde. Hij werd aan de muur gehangen waarbij zijn voeten met ijzeren staven werden bewerkt. Nadat de kruisvaarders de stad hadden ingenomen in 1098, werd de Patriarch opnieuw aangesteld. De kruisvaarders stelden ook een Latijnse Patriarch aan, Peter van Narbonne. Peter werd ingewijd door Johannes en de twee patriarchen werkten korte tijd naast elkaar, totdat Bohemond I, Prins van Antiochië vond dat Johannes zich storend gedroeg. Bohemond verschuldigde hem van het samenzweren met het Byzantijnse Rijk, een oude vijand van Bohemond en zijn Normandis (nl)
|
