| dbo:abstract
|
- Japonské císařské námořní letectvo (japonsky 大日本帝國海軍航空隊 Dai-Nippon teikoku kaigun kókútai ) byla letecká složka japonského císařského námořnictva, která byla zodpovědná za letecké operace na podporu císařského námořnictva (průzkum, vzdušné krytí, dálkové údery, vzdušný transport, etc…) a s tím související obranou domácích ostrovů. Své úkoly císařské námořní letectvo plnilo od svého vzniku v roce 1912 až do kapitulace Japonského císařství v roce 1945. Císařské námořní letectvo bylo operačně podřízeno Gunreibu (軍令部 ~ námořní generální štáb) a administrativně Kaigunšó (海軍省 ~ ministerstvo námořnictva). (海軍航空本部 ~ letecký úřad císařského námořnictva) podléhající Kaigunšó byl zodpovědný za výcvik a vývoj. Počátky císařského námořního letectva spadají před první světovou válku, kdy Japonsko získalo první letouny a začalo experimentovat s jejich využitím. Již v září 1914 došlo k prvním operacím hydroplánů z nosiče Wakamija Maru během bitvy o Čching-tao a v dubnu 1916 došlo k založení první kókútai (航空隊 ~ letecká skupina/pluk) – základní organizační jednotky císařského námořního letectva po většinu doby jeho existence. Zpočátku císařské námořní letectvo nakupovalo, či později i vyrábělo, letouny zahraničních konstrukcí, ale po první světové válce začalo vyvíjet i svoje vlastní konstrukce, které nakonec zcela převládly. Již v prosinci 1922 zařadilo císařské námořnictvo do služby první účelově postavenou letadlovou loď Hóšó. Následovaly letadlové lodě Akagi a Kaga získané přestavbami z nedokončeného bitevního křižníku a bitevní lodě. Následující výstavba letadlových lodí vedla až k sestavení prvního úderného svazu letadlových lodí na světě: kidó butai (機動部隊 ~ Mobilní svaz). Císařské námořní letectvo disponovalo vedle palubního letectva a hydroplánů i letouny operujícími z pozemních základen. Ty se (na rozdíl od letounů armádního letectva) zaměřovaly na dálkové údery. Na začátku války v Pacifiku disponovalo císařské námořní letectvo moderními a výkonnými konstrukcemi, jako byly stíhačky Micubiši A6M2 a bombardéry Micubiši G4M1, které svými výkony překonávaly své protivníky. Velkého doletu, rychlosti a obratnosti bylo ale dosaženo za cenu absence pancéřování a samosvorných obalů palivových nádrží, což vedlo k vysokým ztrátám letounů i létajících posádek. Výcvikový program pilotů císařského námořního letectva se zaměřil na výcvik malého počtu dobře vycvičených pilotů. Japonští námořní stíhači si dokázali dobýt vzdušnou převahu nad čínským letectvem v druhé čínsko-japonské válce, ale po úvodních úspěších během války v Pacifiku se projevila převaha zdrojů na straně Spojenců (nové typy letounů, výcvik, logistika) a zejména během utrpělo císařské námořní letectvo těžké ztráty na letounech, ale především na pilotech, které nedokázalo nahradit. Koncem války se rovněž potýkalo s nedostatkem paliva a dalších strategických surovin. To nakonec vedlo k tomu, že se na podzim 1944 prosadila myšlenka sebevražedných útoků pilotů Kamikaze. Po japonské kapitulaci bylo císařské námořní letectvo (stejně jako císařské námořnictvo) rozpuštěno. U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhémPři přepisu japonštiny byla použita česká transkripce (cs)
- Die Kaiserlich Japanischen Marineluftstreitkräfte (japanisch 帝国海軍航空隊 Teikoku Kaigun Kōkūtai) waren die Luftstreitkräfte der Kaiserlich Japanischen Marine im Zweiten Weltkrieg. Sie standen unter dem Befehl des Admiralstabs der Kaiserlich Japanischen Marine und des Marineministeriums und entsprachen in ihrer Funktion dem Fleet Air Arm der britischen Royal Navy, der Marineluftfahrt der US Navy, der Aviazione Ausiliara per la Marina der italienischen Regia Marina oder der Seefliegerkräfte der sowjetischen Marine. Für die Entwicklung und Ausbildung war das Kaiserlich Japanische Marineluftfahrtbüro (Kaigun Kōkū Hombu) des Marineministeriums zuständig. Das japanische Militär beschaffte 1910 (andere Quellen sprechen von 1911) seine ersten Flugzeuge und beobachtete mit großem Interesse die Entwicklung der Luftkriegsführung während des Ersten Weltkriegs. Zunächst kaufte man in Europa Flugzeuge, begann dann aber schnell, eigene Flugzeuge zu bauen und startete ein ambitioniertes Programm zum Bau von Flugzeugträgern. 1922 wurde in Japan der weltweit erste von Anfang an für diesen Zweck gebaute Flugzeugträger, die Hōshō (鳳翔, dt. „Fliegender Phoenix“) in Dienst gestellt. Danach begann man, überzählige Schlachtkreuzer und Schlachtschiffe zu Flugzeugträgern umzubauen. Die Marineluftwaffe hatte unter anderem die nationale Verteidigung, vorgelagerte Angriffsführung und die Marinekriegsführung zum Auftrag. Dieser Auftrag blieb bis zu ihrem Ende bestehen. Das japanische Schulungsprogramm für Piloten war sehr selektiv und streng, wodurch ein Korps von sehr gut ausgebildeten und erfahrenen Piloten entstand, das zu Beginn des Zweiten Weltkriegs die klare Lufthoheit über dem Pazifik hatte. Dieses Programm und der Mangel an Treibstoff für Schulungsflüge wirkte sich jedoch negativ auf die Ausbildung eines ausreichenden Nachschubs an neuen Piloten aus. Die Japaner schafften es auch im Gegensatz zu den Briten oder Amerikanern nicht, das Ausbildungsprogramm zu straffen, um die Ausbildungszeit ihrer Rekruten zu verkürzen. Neben anderen Faktoren führte die ständige Verschlechterung bei Qualität und Quantität der Piloten gegen Ende des Krieges zu einer steigenden Anzahl von Opfern. Die Piloten der Marineluftwaffe bevorzugten, wie jene ihres Gegenstücks beim Heer, der Kaiserlich Japanischen Heeresluftstreitkräfte, den Einsatz sehr beweglicher Flugzeuge. Dies führte zum Bau leichter und außerordentlich agiler Typen wie der Mitsubishi A6M, deren Eigenschaften mit dem Verzicht auf eine Panzerung und selbstabdichtende Treibstofftanks erkauft wurden. (de)
- El Servicio Aéreo de la Armada Imperial Japonesa (大日本帝國海軍航空隊 'Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū-tai'?) era la rama aérea de la Armada Imperial Japonesa, responsable de operar la aviación naval y llevar a cabo la guerra aérea. (es)
- The Imperial Japanese Navy Air Service (大日本帝國海軍航空隊, Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū-tai) was the air arm of the Imperial Japanese Navy (IJN). The organization was responsible for the operation of naval aircraft and the conduct of aerial warfare in the Pacific War. The Japanese military acquired their first aircraft in 1910 and followed the development of air combat during World War I with great interest. They initially procured European aircraft but quickly built their own and launched themselves onto an ambitious aircraft carrier building program. They launched the world's first purpose-built aircraft carrier, Hōshō, in 1922. Afterwards they embarked on a conversion program of several excess battlecruisers and battleships into aircraft carriers. The IJN Air Service had the mission of national air defence, deep strike, naval warfare, and so forth. It retained this mission to the end. The Japanese pilot training program was very selective and rigorous, producing a high-quality and long-serving pilot corps, who were very successful in the air during the early part of World War II in the Pacific. However, the long duration of the training program, combined with a shortage of gasoline for training, did not allow the IJN to rapidly provide qualified replacements in sufficient numbers. Moreover, Japan, unlike the U.S. or Britain, never altered its program to speed up the training process of its recruits. The resultant decrease in quantity and quality, among other factors, resulted in increasing casualties toward the end of the war. Japanese navy aviators, like their army counterparts, preferred maneuverable aircraft, leading to lightly built but extraordinarily agile types, most famously the A6M Zero, which achieved its feats by sacrificing armor and self-sealing fuel tanks. Aircraft with armor and self-sealing fuel tanks, such as the Kawanishi N1K-J would not enter service until late 1944–1945, which was too late to have a meaningful impact. The Imperial Japanese Navy Air Service was equal in function to the Royal Navy's Fleet Air Arm (FAA). (en)
- Le Service aérien de la Marine impériale japonaise (大日本帝國海軍航空本部, Dai-Nippon teikoku kaigun kōkū honbu) fut l'arme aérienne de la Marine impériale du Japon entre 1910 et 1945. Jusqu'en 1945, le Japon possédait deux services aériens militaires, l'autre étant celui de l'Armée de terre, qui disposait de plus d'effectifs. Ce service de la Marine impériale japonaise n'était pas seulement chargé des opérations de guerre aéronavale (décollage de porte-avions) mais aussi de missions à décollage conventionnel en partance de bases terrestres, de reconnaissance maritime aérienne et dans une moindre mesure du secours aérien en mer. Il comprenait des bases terrestres côtières dotées d'avions terrestres et d'hydravions, des porte-avions et de leurs unités embarquées et des sous-marins spéciaux emportant des avions pour des missions de reconnaissance et de bombardement à long rayon d'action. C'est en son sein que naquit l'idée du corps des kamikazes ou tokkotai (« unités spéciales ») en 1944. Une spécificité de l'aviation de la Marine impériale japonaise pendant la Seconde Guerre mondiale fut le développement de sous-marins spéciaux embarquant des hydravions pour réaliser, à une moindre échelle toutefois, des missions similaires à celles des appareils embarqués sur les porte-avions. (fr)
- Pasukan Udara Angkatan Laut Kekaisaran Jepang (大日本帝國海軍航空隊 Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū-tai) adalah sebuah lengan udara dari Angkatan Laut Kekaisaran Jepang pada masa Perang Dunia II. Organisasi tersebut bertanggung jawab terhadap operasi pesawat angkatan laut dan mengadakan dalam Perang Pasifik. Pasukan tersebut dikendalikan oleh Angkatan Laut Kekaisaran Jepang dan Kementerian Angkatan Laut. Fungsi Pasukan Udara Angkatan Laut Jepang setara dengan milik Angkatan Laut Kerajaan Inggris, milik Angkatan Laut Italia, atau milik Angkatan Laut Soviet. (Kaigun Kōkū Hombu) dari Kementerian Angkatan Laut Jepang bertanggung jawab untuk pengembangan dan pelatihannya. (in)
- 大日本帝国海軍航空隊（だいにっぽんていこくかいぐんこうくうたい、旧字体、大日本帝󠄁國海軍航空隊）は、大日本帝国海軍の航空部隊である。海軍航空隊は海軍航空機の運用と航空戦の任務に当たった。 海軍省の海軍航空本部は研究開発と教育訓練を担当していた。 日本軍は1910年（明治43年）に初めて航空機を入手して、第一次世界大戦中に航空戦に大きな関心を寄せて研究開発を進めた。当初はヨーロッパの航空機を調達していたが、すぐに独自の航空機を製造するようになり、航空母艦（空母）建造にも着手した。 帝国海軍は、最初から空母として建造されたものとしては世界最初となる空母「鳳翔」を1922年（大正11年）に進水させた。その後、帝国海軍は余剰な巡洋戦艦と戦艦の一部を空母に改造する計画に着手した。海軍航空隊は防空、侵入攻撃、海戦、その他の任務に当たった。これらの任務は海軍航空隊が解体されるまで続いた。 日本の航空兵訓練課程は非常に厳しい選抜による厳格なものであり、これによって質も高く勤務期間の長い航空兵集団を作ることができた。第二次世界大戦の初期には、彼らが太平洋の空を支配した。しかし訓練課程には長い時間を要した上、訓練用のガソリン不足もあいまって、海軍は戦時中に質の高い補充要員を十分に供給することができなかった。さらにアメリカ軍やイギリス軍と異なり、日本では訓練課程を修正して新兵の訓練を加速することもうまくいかなかった。その結果、航空兵の質・量はともに低下していき、その他の要因も加わって、1945年（昭和20年）8月の終戦期に向かっては損害が増加していった。 海軍航空隊の操縦士は、陸軍飛行隊の操縦士と同様に、操縦性の高い航空機を好んだ。このため、軽量で非常に俊敏な航空機の開発へとつながった。中でも最も有名なものが零式艦上戦闘機である。これは装甲板や防弾式燃料タンクなどの装備を犠牲にして、軽量化と俊敏性を達成したものであった。 (ja)
- De Japanse Keizerlijke Marineluchtmacht (Japans: 海軍航空本部, Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū Hombu), officieel de Luchtmacht van de Marine van het Groot-Japanse Keizerrijk, was de luchtmachtcomponent van de Japanse Keizerlijke Marine. De marineluchtmacht bestond van 1912 tot 1945. (nl)
- Il Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū Hombu (大日本帝国海軍航空本部? lett. "Servizio aeronautico della Marina imperiale giapponese") è stato dal 1912 al 1945 l'aviazione navale dell'Impero giapponese e parte integrante delle forze armate giapponesi durante la seconda guerra mondiale. (it)
- ВВС Императорского флота Японии (яп. 大日本帝國海軍航空隊) — военно-воздушные силы Японской империи, подчинявшиеся Императорскому флоту Японии. (ru)
- 大日本帝国海军航空队是大日本帝国海军的。 海军航空队负责海军飞机的运用和航战的任务。日本陆军航空发轫于1910年底工兵大尉在日本本土的首次飞行。 (zh)
- Авіація імперського флоту Японії (яп. 大日本帝國海軍航空隊) — морська авіація Імперського флоту Японії. (uk)
|
| rdfs:comment
|
- El Servicio Aéreo de la Armada Imperial Japonesa (大日本帝國海軍航空隊 'Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū-tai'?) era la rama aérea de la Armada Imperial Japonesa, responsable de operar la aviación naval y llevar a cabo la guerra aérea. (es)
- De Japanse Keizerlijke Marineluchtmacht (Japans: 海軍航空本部, Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū Hombu), officieel de Luchtmacht van de Marine van het Groot-Japanse Keizerrijk, was de luchtmachtcomponent van de Japanse Keizerlijke Marine. De marineluchtmacht bestond van 1912 tot 1945. (nl)
- Il Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū Hombu (大日本帝国海軍航空本部? lett. "Servizio aeronautico della Marina imperiale giapponese") è stato dal 1912 al 1945 l'aviazione navale dell'Impero giapponese e parte integrante delle forze armate giapponesi durante la seconda guerra mondiale. (it)
- ВВС Императорского флота Японии (яп. 大日本帝國海軍航空隊) — военно-воздушные силы Японской империи, подчинявшиеся Императорскому флоту Японии. (ru)
- 大日本帝国海军航空队是大日本帝国海军的。 海军航空队负责海军飞机的运用和航战的任务。日本陆军航空发轫于1910年底工兵大尉在日本本土的首次飞行。 (zh)
- Авіація імперського флоту Японії (яп. 大日本帝國海軍航空隊) — морська авіація Імперського флоту Японії. (uk)
- Japonské císařské námořní letectvo (japonsky 大日本帝國海軍航空隊 Dai-Nippon teikoku kaigun kókútai ) byla letecká složka japonského císařského námořnictva, která byla zodpovědná za letecké operace na podporu císařského námořnictva (průzkum, vzdušné krytí, dálkové údery, vzdušný transport, etc…) a s tím související obranou domácích ostrovů. Své úkoly císařské námořní letectvo plnilo od svého vzniku v roce 1912 až do kapitulace Japonského císařství v roce 1945. U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhémPři přepisu japonštiny byla použita česká transkripce (cs)
- Die Kaiserlich Japanischen Marineluftstreitkräfte (japanisch 帝国海軍航空隊 Teikoku Kaigun Kōkūtai) waren die Luftstreitkräfte der Kaiserlich Japanischen Marine im Zweiten Weltkrieg. Sie standen unter dem Befehl des Admiralstabs der Kaiserlich Japanischen Marine und des Marineministeriums und entsprachen in ihrer Funktion dem Fleet Air Arm der britischen Royal Navy, der Marineluftfahrt der US Navy, der Aviazione Ausiliara per la Marina der italienischen Regia Marina oder der Seefliegerkräfte der sowjetischen Marine. (de)
- The Imperial Japanese Navy Air Service (大日本帝國海軍航空隊, Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū-tai) was the air arm of the Imperial Japanese Navy (IJN). The organization was responsible for the operation of naval aircraft and the conduct of aerial warfare in the Pacific War. (en)
- Le Service aérien de la Marine impériale japonaise (大日本帝國海軍航空本部, Dai-Nippon teikoku kaigun kōkū honbu) fut l'arme aérienne de la Marine impériale du Japon entre 1910 et 1945. Jusqu'en 1945, le Japon possédait deux services aériens militaires, l'autre étant celui de l'Armée de terre, qui disposait de plus d'effectifs. (fr)
- Pasukan Udara Angkatan Laut Kekaisaran Jepang (大日本帝國海軍航空隊 Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū-tai) adalah sebuah lengan udara dari Angkatan Laut Kekaisaran Jepang pada masa Perang Dunia II. Organisasi tersebut bertanggung jawab terhadap operasi pesawat angkatan laut dan mengadakan dalam Perang Pasifik. Pasukan tersebut dikendalikan oleh Angkatan Laut Kekaisaran Jepang dan Kementerian Angkatan Laut. Fungsi Pasukan Udara Angkatan Laut Jepang setara dengan milik Angkatan Laut Kerajaan Inggris, milik Angkatan Laut Italia, atau milik Angkatan Laut Soviet. (in)
- 大日本帝国海軍航空隊（だいにっぽんていこくかいぐんこうくうたい、旧字体、大日本帝󠄁國海軍航空隊）は、大日本帝国海軍の航空部隊である。海軍航空隊は海軍航空機の運用と航空戦の任務に当たった。 海軍省の海軍航空本部は研究開発と教育訓練を担当していた。 日本軍は1910年（明治43年）に初めて航空機を入手して、第一次世界大戦中に航空戦に大きな関心を寄せて研究開発を進めた。当初はヨーロッパの航空機を調達していたが、すぐに独自の航空機を製造するようになり、航空母艦（空母）建造にも着手した。 帝国海軍は、最初から空母として建造されたものとしては世界最初となる空母「鳳翔」を1922年（大正11年）に進水させた。その後、帝国海軍は余剰な巡洋戦艦と戦艦の一部を空母に改造する計画に着手した。海軍航空隊は防空、侵入攻撃、海戦、その他の任務に当たった。これらの任務は海軍航空隊が解体されるまで続いた。 海軍航空隊の操縦士は、陸軍飛行隊の操縦士と同様に、操縦性の高い航空機を好んだ。このため、軽量で非常に俊敏な航空機の開発へとつながった。中でも最も有名なものが零式艦上戦闘機である。これは装甲板や防弾式燃料タンクなどの装備を犠牲にして、軽量化と俊敏性を達成したものであった。 (ja)
|
.svg){kind=link}
.svg){kind=link}
