About: Modern Greek

An Entity of Type: language, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Modern Greek (Νέα Ελληνικά, Néa Elliniká, [ˈne.a eliniˈka] or Κοινή Νεοελληνική Γλώσσα, Kiní Neoellinikí Glóssa), generally referred to by speakers simply as Greek (Ελληνικά, Elliniká), refers collectively to the dialects of the Greek language spoken in the modern era, including the official standardized form of the languages sometimes referred to as Standard Modern Greek. The end of the Medieval Greek period and the beginning of Modern Greek is often symbolically assigned to the fall of the Byzantine Empire in 1453, even though that date marks no clear linguistic boundary and many characteristic features of the modern language arose centuries earlier, beginning around the fourth century AD.

Property Value
dbo:abstract
  • La llengua grega (en grec modern: ελληνική γλώσσα, AFI: [eliniˈci ˈɣlosa] o, simplement, ελληνικά, AFI: [eliniˈka]) constitueix la seva pròpia branca dins de les llengües indoeuropees. El grec modern és parlat per entre 15 i 22 milions de persones, és la llengua oficial de Grècia i part de Xipre, i també el parlen les comunitats gregues arreu dels països on es va estendre la colonització grega en l'Antiguitat: Albània, Bulgària, Macedònia del Nord, Itàlia, Turquia, Armènia, Geòrgia, Ucraïna, Moldàvia, Romania, Rússia, Egipte i Jordània, així com a comunitats d'emigrants arreu del món, incloent-hi Austràlia, els Estats Units, el Canadà, Alemanya i altres estats. El grec s'escriu amb l'alfabet grec, antecessor dels alfabets llatí i ciríl·lic.El grec s'ha escrit en alfabet grec des del segle ix aC a Grècia (anteriorment s'havia escrit en escriptura lineal B) i des del segle iv aC a Xipre (anteriorment, en sil·labari xipriota). El grec és una de les branques de les llengües indoeuropees amb material escrit més antic, amb escrits fragmentaris en grec micènic del segle xv aC o segle xiv aC. La literatura grega té una història contínua de gairebé tres mil anys, la més llarga de totes les llengües indoeuropees. (ca)
  • اللغة اليونانية (ελληνική γλώσσα) من اللغات الهندوأوروبية يتكلمها بين 15-22 مليون شخص، هي اللغة المعاصرة المستعملة في كل من اليونان و قبرص وأيضا من قبل جانب الأقليات والمهاجرين في العديد من البلدان الأخرى. وهي لغة قديمة، فتاريخها الموثق يعود لأكثر من 3500 سنة. تتكون الأبجدية اليونانية الحديثة من 24 حرفاً: (ar)
  • Novořečtina či moderní řečtina (novořecky νέοελληνική γλώσσα, neoeliniki glossa), označovaná též prostě řečtina, pokud nehrozí záměna se staršími formami jazyka, je označení novověkých variet řečtiny, především moderního řeckého spisovného jazyka. Novořečtina je úředním jazykem Řecka a Kypru, kde jí mluví asi 14 milionů lidí, dále ji používají . Řečtina má ze všech evropských jazyků nejstarší dochované literární památky, vývoj jazyka lze podle nich sledovat zhruba 3000 let. Tvoří samostatnou větev indoevropských jazyků, není blízce příbuzná žádnému neřeckému indoevropskému jazyku. Novořečtina se píše řeckou abecedou a vychází z byzantské řečtiny, jež navazuje na helenistickou koiné, a tím i na starořečtinu. Za předěl oddělující novořečtinu od předchozí vývojové fáze, byzantské řečtiny, se obvykle považuje pád Konstantinopole roku 1453, vývoj jazyka však samozřejmě byl spojitý. V dobách turecké nadvlády se spontánně vyvinula lidová varianta jazyka, démotiké (novořecky dimotiki), kterou na přelomu 18. a 19. století doplnila puristická a archaizující kathareusa (novořecky katharevusa). Obě tyto varianty byly po vzniku moderního řeckého národa prosazovány jako kandidáti spisovného jazyka, čímž vznikla diglosie. Spor mezi zastánci obou možností se nazývá jazyková otázka (novořecky glossiko zítima). Ta byla v podstatě rozhodnuta až r. 1976, kdy byla uzákoněna jako spisovný jazyk novořecká koiné, tedy spisovná novořečtina, založená především na démotiké, obsahující však i prvky kathareusy. Vývoj pravopisu v dnešní podobě byl dovršen roku 1982, kdy byl zaveden tzv. (tj. zaznamenávání původně tří různých melodických přízvuků jedním diakritickým znaménkem v souladu s novodobou výslovností) a bylo zrušeno zaznamenávání přídechů. (cs)
  • Řečtina ( ελληνική (γλώσσα) – ellinikí (glóssa), tj. řecký (jazyk), nebo ελληνικά – elliniká, tj. řečtina) je indoevropský jazyk používaný autochtonním obyvatelstvem především v Řecku, na Kypru a v částech Turecka, a dále v některých emigračních zemích, jako je Austrálie, Spojené státy, Kanada aj. Novořečtina čili současná řečtina se přímo vyvinula ze starořečtiny. Řečtina tvoří samostatnou vývojovou větev indoevropské jazykové rodiny a vedle aramejštiny a čínštiny je jazykem s nejdelší zachovanou literární tradicí. (cs)
  • Neugriechisch (neugriechisch Νέα Ελληνικά Néa Elliniká), die heutige Sprache der Griechen, ist die Amtssprache Griechenlands (um 10,5 Millionen Sprecher) und Zyperns (um 0,7 Millionen Sprecher) und somit eine der 24 Amtssprachen der Europäischen Union. Außerdem ist es in einigen südalbanischen und süditalienischen Gemeinden, in denen Angehörige griechischer Minderheiten leben, als lokale Amtssprache sowie in der Türkei (Istanbul) als Schulsprache zugelassen. Zusammen mit den ausgewanderten Griechen und Zyprioten sprechen weltweit über 13 Millionen Menschen Griechisch als Muttersprache. Das Neugriechische gehört zu den indogermanischen Sprachen. (de)
  • Η Νέα ελληνική ή νεοελληνική γλώσσα (ιστορικά γνωστή ως ρωμαίικα και πελοποννησιακή διάλεκτος) αναφέρεται στις διάφορες γλωσσικές ποικιλίες των Ελληνικών που ομιλούνται στην σύγχρονη εποχή. Η έναρξη της γλωσσικής περιόδου της Νέας Ελληνικής τοποθετείται, συμβολικά κυρίως, μετά την άλωση της Κωνσταντινούπολης το 1453, παρόλο που πολλά ιδιαίτερα χαρακτηριστικά της Νέας Ελληνικής είχαν κάνει την εμφάνιση τους αιώνες πριν - από τον 3ο αιώνα π.Χ. έως τον 10ο αιώνα. Κατά την περίοδο της Νέας Ελληνικής, η γλώσσα βρισκόταν σε μία κατάσταση διγλωσσίας, καθώς τοπικές διάλεκτοι συνυπήρχαν με τις επίσημες αρχαϊκές μορφές της γλώσσας. Η Νεοελληνική άρχισε να παίρνει την ακριβή σημερινή της μορφή στα τέλη του 17ου αιώνα. (el)
  • Η ελληνική γλώσσα ανήκει στην ινδοευρωπαϊκή οικογένεια και αποτελεί το μοναδικό μέλος του ελληνικού κλάδου, ενώ είναι η επίσημη γλώσσα της Ελλάδας και της Κύπρου. Ανήκει επίσης στο βαλκανικό γλωσσικό δεσμό. Στην ελληνική γλώσσα, έχουμε γραπτά κείμενα ήδη από τον 15ο αιώνα π.Χ.. Σαν Παγκόσμια Ημέρα Ελληνικής Γλώσσας, κάθε έτος, έχει καθιερωθεί η 9η Φεβρουαρίου. Έχει την μακροβιότερη καταγεγραμμένη ιστορία από οποιαδήποτε άλλη ζωντανή ινδοευρωπαϊκή γλώσσα με τουλάχιστον 3.400 χρόνια γραπτής ιστορίας. Γράφεται με το ελληνικό αλφάβητο το οποίο χρησιμοποιείται για περίπου 2.600 χρόνια. Προηγουμένως η ελληνική γλώσσα γραφόταν με τη Γραμμική Β και το κυπριακό συλλαβάριο. Το ελληνικό αλφάβητο προέρχεται από το φοινικικό αλφάβητο. Στο ελληνικό αλφάβητο βασίζεται το λατινικό, το κυριλλικό, το αρμενικό, το κοπτικό, το και πολλά άλλα αλφάβητα. Η ελληνική γλώσσα κατέχει υψηλή -ιστορική- θέση στην ιστορία του Δυτικού κόσμου. Ξεκινώντας με τα Ομηρικά έπη, η αρχαία ελληνική λογοτεχνία περιλαμβάνει πολλά σημαντικά έργα της Ευρωπαϊκής λογοτεχνίας. Η ελληνική γλώσσα είναι η γλώσσα με την οποία συντέθηκαν πολλά από τα θεμελιώδη επιστημονικά και φιλοσοφικά κείμενα. Η Καινή Διαθήκη γράφτηκε στα ελληνικά και έπειτα μεταφράστηκε σε άλλες γλώσσες. Μαζί με τα λατινικά κείμενα και τις παραδόσεις του , τα ελληνικά κείμενα και η ελληνική κοινωνία της αρχαιότητας αποτελούν μέρος της κλασικής επιστήμης. Κατά τη διάρκεια της αρχαιότητας, η ελληνική ήταν η κύρια γλώσσα του μεσογειακού κόσμου. Έγινε έπειτα η επίσημη γλώσσα της Βυζαντινής Αυτοκρατορίας και εξελίχθηκε στα Μεσαιωνικά Ελληνικά. Στη σύγχρονη μορφή της τα ελληνικά είναι η επίσημη γλώσσα της Ελλάδας και της Κύπρου και μια από τις 24 επίσημες γλώσσες της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Την ομιλούν, ως μητρική γλώσσα, τουλάχιστον 13,5 εκατομμύρια άνθρωποι στην Ελλάδα, την Κύπρο, την Ιταλία, την Αλβανία, την Τουρκία και την ελληνική διασπορά. Επίσης εκατομμύρια άτομα γνωρίζουν ελληνικά, είτε την αρχαία μορφή της ή τα νέα ελληνικά. Οι ελληνικές ρίζες χρησιμοποιούνται για αιώνες και συνεχίζουν να χρησιμοποιούνται ευρέως για να σχηματίσουν νέες λέξεις σε άλλες γλώσσες. Πολλές ελληνικές λέξεις μπορούν να εντοπιστούν στις περισσότερες κύριες γλώσσες του κόσμου. Τα ελληνικά και τα λατινικά, ως γλωσσικές δεξαμένες, είναι οι κύριες πηγές του . Ο συνολικός αριθμός των ανθρώπων που μιλούν τα νέα ελληνικά ως μητρική τους γλώσσα είναι περίπου 14 εκατομμύρια άτομα. Οι περισσότεροι από αυτούς είναι Έλληνες στην εθνικότητα, αν και στην Ελλάδα χρησιμοποιείται επίσης ευρέως από αρκετούς εξελληνισμένους Αρωμάνους, Μεγλενορουμάνους, Τσιγγάνους, Αλβανούς (ιδιαίτερα Αρβανίτες), Σλάβους και μια σειρά από μουσουλμανικές εθνότητες στα βόρεια της χώρας. Χάρη στους αυξημένους οικονομικούς δεσμούς της Ελλάδας με άλλες βαλκανικές χώρες, καθώς και χάρη στις μαζικές μεταναστεύσεις προς την Ελλάδα και την Κύπρο τα τελευταία είκοσι χρόνια, ένας σημαντικός αριθμός κατοίκων στις χώρες που συνορεύουν με την Ελλάδα μιλάει και ελληνικά. Ελληνόγλωσσοι υπάρχουν πάρα πολλοί στην Αλβανία, όπου ομιλείται ευρέως στα νότια της χώρας και στις μεγάλες πόλεις και είναι ουσιαστικά η γλώσσα εργασίας σε τρεις δήμους της Αλβανίας. Ως σημαντική γλώσσα της διασποράς, τα ελληνικά χρησιμοποιούνται μεταξύ των Ελλήνων της Αυστραλίας, του Καναδά και των ΗΠΑ. Ο συνολικός αριθμός των ανθρώπων που μιλούν την ελληνική ως ξένη γλώσσα κυμαίνεται στα 3 με 5 εκατομμύρια άτομα. Η ελληνική λογοτεχνία έχει πλούσια παραγωγή σε όλα τα στάδια της ιστορίας της. Στη Ρωμαϊκή Αυτοκρατορία η γνώση της ελληνικής γλώσσας θεωρούνταν υποχρέωση του κάθε μορφωμένου Ρωμαίου. Τα λατινικά έχουν δανειστεί μεγάλο αριθμό ελληνικών δανείων και αντιθέτως ελληνικά έχουν σημαντικό αριθμό λατινικών και ρομανικών λέξεων. (el)
  • La greka lingvo (moderngreke: ελληνικά [eliniKA] kaj greke ελληνική γλώσσα [helleniKE GLOSsa]), aŭ helena lingvo, estas memstara lingvo, nome sendependa branĉo, la greka branĉo de la hindeŭropa lingvaro. Ĝi estas indiĝena de la sudaj Balkanoj, la Egeaj Insuloj, okcidenta Malgranda Azio, partoj de norda kaj orienta Anatolio kaj la Suda Kaŭkazo, suda Italio, Albanio kaj Kipro. Ĝi havas la plej longe dokumentitan historion de ajna hind-eŭropa lingvo, kies daŭro etendas tra 34 jarcentoj de verkitaj registroj. Ties skribsistemo estis la Greka alfabeto dum la majoritato de ties historio; aliaj sistemoj, kiaj Linia B kaj la Kipra silabaro, estis uzitaj antaŭe. Ties alfabeto evoluiĝis el la fenica skribsistemo kaj siavice ĝi iĝis la bazo de la latina, cirila, armena, kopta, gota kaj de multaj aliaj skribsistemoj. La greka okupas gravan lokon ene de la Historio de Eŭropo, la nomata okcidenta civilizacio kaj kristanismo, kiu fakte disvastiĝis en la etoso de la greka lingvo de la Orienta Romia Imperio. La kanono de la literaturo de la antikva greka lingvo inkludas verkojn de enorma gravo kaj influo por la estonta okcidenta kanono, kiel por la eposaj poemoj de la Iliado kaj la Odiseo. En greka oni verkis ankaŭ multajn de la tekstoj fondaj de la okcidenta filozofio, kiel la Dialogoj de Platono aŭ la verkoj de Aristotelo. La Nova Testamento de la Biblio estis verkita en greka "koinea", lingvo en kiu plue oni celebras la liturgion de kelkaj kristanaj eklezioj (speciale la Ortodoksa Kristana Eklezio kaj la bizanca rito de la Orientaj katolikaj eklezioj|katolika eklezio). Kun la latinaj tekstoj kaj la tradicioj de la romia mondo, profunde influita de la antikvgreka socio, kunformas la fakon de la klasikaj studoj. La moderna greka, kiel ĝi estas konata nuntempe, derivas de la antikva greka tra la mezepoka aŭ bizanca greka kaj estas la oficiala lingvo de Grekio kaj de Kipro, krom unu de la 24 oficialaj lingvoj de la Eŭropa Unio. La aktuala lingva normigo estis disvolvigita laŭlonge de la Greka milito de sendependiĝo (1821-1831) kaj estis bazita sur la popola lingvo (dimotikí), kvankam kun konsiderinda influo de la klera lingvo arkaika disvolvigita laŭlonge de la 19-a kaj 20-a jarcentoj (kazarévusa), kiu estis la oficiala normigo ĝis 1976. Estas minoritatoj de grekparolantoj en la sudo de Albanio kaj de Italio, kie oni parolas la salentan dialekton kaj la grek-kalabran. Ĉirkaŭ la Nigra Maro restas ankoraŭ minoritatoj de parolantoj de la pontusa dialekto. Krome, ekde fino de la 19-a jarcento estas grekparolantaj komunumoj posteulas de elmigrantoj en Francio, Germanio, Unuiĝinta Reĝlando, Usono, Kanado, Aŭstralio, Argentino, Brazilo, Ĉilio, Meksiko kaj Urugvajo. Ĝi havas la jenajn lingvajn kodojn: ISO-kodo: gre/ell, el por la moderna Greka (post 1453), grc por la malnova (klasika). (eo)
  • La moderna greka estas konsiderata la lasta etapo en la evoluo de la greka lingvo, kaj ĝi korespondas al la variaĵo de tiu lingvo parolata ekde la Moderna Epoko ĝis la nuntempo. Oni uzas simbole kiel naskodato la jaron de la Sieĝo de Konstantinopolo (1453), kvankam tiu dato ne kongruas kun klara lingva limo kaj multaj de la modernaj fonetikaj trajtoj de la lingvo jam estis aperintaj antaŭ jarcentoj. Dum granda parto de tiu tempo, ekzistis situacio de diglosio, kun diversaj dialektoj parolataj je regionaj niveloj kune kun arkaikaj skribitaj formoj. Dum la 19a kaj 20a jarcentoj estis grava polemiko lingva ĉirkaŭ la variaĵo populara aŭ demotiko (dimotikí) kaj tiu klera arkaikema (kazarévusa). La moderna aktuala greka estas bazata sur la demotika variaĵo kaj ĝi estas la oficiala lingvo de Grekio kaj Kipro. (eo)
  • Die griechische Sprache (neugriechisch ελληνική γλώσσα ellinikí glóssa [], altgriechisch ἑλληνικὴ γλῶσσα hellēnikḕ glō̂ssa bzw. attisch ἑλληνικὴ γλῶττα hellēnikḕ glō̂tta) ist eine indogermanische Sprache mit einer Schrifttradition, die sich über einen Zeitraum von 3400 Jahren erstreckt. Das in der Antike verwendete und heute an den Schulen gelehrte Altgriechische und das heute in Griechenland gesprochene Neugriechische sind verschiedene Stufen der griechischen Sprache. Die abendländische Kultur ist maßgeblich durch die Sprache und Kultur des antiken Griechenland geprägt. In griechischer Sprache beginnt die europäische Literatur, Philosophie und Wissenschaft. Bedeutende Werke der Weltliteratur wie die homerischen Epen, die großen Dramen von Aischylos, Sophokles und Euripides, die philosophischen Schriften von Platon und Aristoteles oder das Neue Testament sind auf Griechisch verfasst. In zahlreichen Lehn- und Fremdwörtern (Gräzismen) ist Griechisch in vielen modernen Sprachen lebendig. (de)
  • Greziera edo grekoa Grezian hitz egiten den hizkuntza da. Herrialde horretaz gain, Zipren ere nagusi da eta beste hainbat herritan gutxiengo aipagarriak daude: Italiako grikozko nahiz grekokalabrerazko hiztunak, Albaniakoak, eta abar. (eu)
  • El griego moderno o neogriego (Ελληνική γλώσσα, AFI: [eliniˈci ˈɣlosa]; Ελληνικά, AFI: [eliniˈka]; también llamado Νέα ελληνική o Νεοελληνική γλώσσα en griego; en latín: Lingua Neograeca) es una forma sencilla derivada del griego helenístico o koiné. Es considerada como la última etapa en la evolución del idioma griego, y se corresponde a la variante de este idioma hablada desde la Edad Moderna hasta la actualidad. Se toma simbólicamente como fecha de su surgimiento la caída de Constantinopla (1453), aunque dicha fecha no se corresponde con una frontera lingüística clara y muchas de las características fonéticas modernas del idioma ya habían aparecido siglos antes. Durante gran parte de este tiempo, existió una situación de diglosia, con diferentes dialectos orales regionales al lado de formas escritas arcaicas. Durante los siglos XIX y XX fue importante la polémica lingüística en torno a la variante popular o demótica, δημοτική (dimotikí) y la culta arcaizante, καθαρεύουσα (katharévousa). El neogriego difiere notablemente del griego clásico, tanto como el español del latín, de tal manera que, para que un griego contemporáneo pueda comprender un texto escrito en la época de la Grecia clásica, tendría que haber estudiado previamente el griego clásico. El griego moderno actual está basado en la variante demótica y es la lengua oficial de Grecia y Chipre. (es)
  • El griego (en griego antiguo: Ἑλληνική ɣλῶσσα o Ἑλληνική ɣλῶττα; Ελληνική γλώσσα [eliniˈci ˈɣlosa] o Ελληνικά [eliniˈka] en griego moderno; en latín: Lingua Graeca) es una lengua originaria de Grecia, que pertenece a la rama griega de las lenguas indoeuropeas. Es la lengua indoeuropea con la mayor historia documentada, puesto que cuenta con más de 3400 años de evidencia escrita. El sistema de escritura que ha utilizado durante la mayor parte de su historia y hasta la actualidad es el alfabeto griego. Previamente utilizó otros sistemas, como el lineal B o el silabario chipriota. El alfabeto griego deriva del fenicio, y a su vez dio lugar a los alfabetos latino, cirílico y copto, entre otros. El griego ocupa un lugar importante dentro de la historia de Europa, la llamada civilización occidental y la cristiandad. El canon de la literatura griega antigua incluye obras de importancia e influencia monumental para el futuro canon occidental, como los poemas épicos de la Ilíada y la Odisea. También en griego se escribieron muchos de los textos fundacionales de la filosofía occidental, como los diálogos platónicos o las obras de Aristóteles. El Nuevo Testamento de la Biblia se escribió en griego koiné, idioma en que se sigue celebrando la liturgia de varias confesiones cristianas (especialmente la Iglesia ortodoxa y el rito bizantino de la Iglesia católica). Junto con los textos latinos y las tradiciones del mundo romano, profundamente influido por la antigua sociedad griega, conforma la disciplina de los estudios clásicos. El griego moderno, tal como se lo conoce hoy en día, deriva del griego antiguo a través del griego medieval o bizantino y es el idioma oficial de Grecia y de Chipre, además de ser una de las lenguas oficiales de la Unión Europea. El estándar lingüístico actual se desarrolló tras la guerra de Independencia de Grecia (1821-1831) y está basado en la lengua popular (el dimotikí), aunque con considerable influencia de la lengua culta arcaizante desarrollada a lo largo de los siglos xix y xx (el katharévousa), que fue la norma oficial hasta 1976.​ Existen minorías de hablantes de griego en el sur de Albania y en el sur de Italia, donde se habla el griko (o grecocalabrés) y el grecánico (o grecosalentino). En torno al mar Negro quedan todavía minorías de hablantes del dialecto póntico. Además, desde finales del xix existen comunidades grecoparlantes descendientes de emigrados en Francia, Alemania, Reino Unido, Estados Unidos, Canadá, Australia, Argentina, Uruguay, Brasil, Chile, Venezuela y México. (es)
  • Modern Greek (Νέα Ελληνικά, Néa Elliniká, [ˈne.a eliniˈka] or Κοινή Νεοελληνική Γλώσσα, Kiní Neoellinikí Glóssa), generally referred to by speakers simply as Greek (Ελληνικά, Elliniká), refers collectively to the dialects of the Greek language spoken in the modern era, including the official standardized form of the languages sometimes referred to as Standard Modern Greek. The end of the Medieval Greek period and the beginning of Modern Greek is often symbolically assigned to the fall of the Byzantine Empire in 1453, even though that date marks no clear linguistic boundary and many characteristic features of the modern language arose centuries earlier, beginning around the fourth century AD. During most of the Modern Greek period, the language existed in a situation of diglossia, with regional spoken dialects existing side by side with learned, more archaic written forms, as with the vernacular and learned varieties (Dimotiki and Katharevousa) that co-existed in Greece throughout much of the 19th and 20th centuries. (en)
  • Is í an Ghréigis (Ελληνικά, /eliniˈka/) an teanga Ind-Eorpach is sine dá maireann. Is féidir í a rianú siar go dtí an teanga a labhair cine a tháinig go dtí an Ghréig timpeall na bliana . An dream sin a chuir cathair Mhicéanae ar bun agus tugtar orthu dá bhrí sin. Bhí na Micéanaigh i mbarr a réime go dtí timpeall nuair a tháinig meath orthu. Níl mórán eolais againn faoin teanga díreach i ndiaidh mheath na cathrach úd tar éis ionradh ón tuaisceart. Tá an ceithre chéad bliain ina dhiaidh sin doiléir. Pé scéal é, thosaigh na Gréagaigh ar aibítir a úsáid i rith na tréimhse sin. Scríobh siad a gcuid seanchais seachas é a chur ó bhéal go béal. Chum Hóiméar an Íliad agus an Odaisé, deirtear. Faoin am sin a thosaigh Ré Ársa na Sean-Ghréige. (ga)
  • Le grec moderne (en grec : (νεο)ελληνική γλώσσα / (neo)ellinikí glóssa « langue grecque (moderne) », ou simplement (νέα) ελληνικά / (néa) elliniká) est la langue maternelle de 15 millions de locuteurs, dont 10,7 millions en Grèce où il est langue officielle, comme à Chypre. Il existe aussi des minorités de langue grecque en Albanie et en Turquie. Le grec moderne est également appelé romaïque (Ρωμαίικα) ou roméique. Cette appellation, en vigueur jusqu’au XIXe siècle, tend à disparaître. Il fait partie de la branche grecque des langues indo-européennes. (fr)
  • Le grec (en grec moderne : Ελληνικά) est une langue hellénique, seule survivante de cette famille. Sous sa forme moderne et démotique (νέα ελληνικά, δημοτική), il a aujourd'hui 15 à 22 millions de locuteurs, principalement en Grèce et à Chypre mais aussi dans les communautés de la diaspora ou minoritaires d'autres pays (Turquie, Italie, Bulgarie, Ukraine, Macédoine du Nord, Hongrie, Roumanie, Moldavie, Géorgie). Il existe également une langue grecque liturgique (Ακολουθική Ελληνική), uniquement employée dans certaines grandes cérémonies religieuses commémoratives, notamment par le patriarcat œcuménique de Constantinople. Cette langue utilise généralement, et depuis l'antiquité, l'alphabet grec pour son écriture. (fr)
  • Bahasa Yunani (bahasa Yunani Modern: Ελληνικά Elliniká; bahasa Yunani Kuno: Ἑλληνική, translit. Hellēnikḗ) adalah suatu bahasa Indo-Eropa yang dituturkan di Yunani, Siprus, Albania bagian selatan, dan sebagian daerah-daerah di pesisir Laut Hitam, Anatolia, dan Semenanjung Italia bagian selatan. Bahasa ini memiliki bukti tertulis kedua tertua dalam lingkup rumpun Indo-Eropa, setelah bahasa Het, dan bahasa Indo-Eropa hidup yang masih memiliki catatan sejarah terpanjang, selama 3.400 tahun. Bahasa ini ditulis dalam Alfabet Yunani, yang telah digunakan selama 2.800 tahun; sebelumnya, bahasa Yunani tercatat dalam aksara Linear B dan Siprus. Alfabet Yunani diturunkan dari abjad Fenisia, dan alfabet ini menurunkan alfabet Latin, Kiril, Armenia, Kubti, Gotik, dan banyak aksara lainnya lainnya. Bahasa Yunani menduduki tempat yang sangat penting dalam peradaban Dunia Barat. Dimulai dari wiracarita yang ditulis oleh Homeros, sastra Yunani Kuno mencakup banyak karya penting terhadap norma-norma kesusastraan Dunia Barat. Bahasa Yunani juga merupakan bahasa di mana banyak naskah dasar dalam ilmu pengetahuan dan filsafat awalnya disusun. Perjanjian Baru dalam Alkitab Kristen juga aslinya ditulis dalam bahasa Yunani. Bersama dengan bahasa Latin, naskah-naskah Yunani dan masyarakat Yunani kuno merupakan objek penelitian disiplin Peradaban Klasik Eropa. Selama Zaman Klasik Eropa, bahasa Yunani merupakan basantara yang paling banyak digunakan di pesisir Laut Tengah. Bahasa ini juga menjadi bahasa resmi Kekaisaran Romawi Timur pada tahap Pertengahan. Dalam bentuknya yang modern, bahasa Yunani merupakan bahasa resmi di Republik Yunani dan Siprus, serta salah satu dari dua puluh empat bahasa resmi di Uni Eropa. Bahasa ini memiliki jumlah penutur sebanyak 15 juta yang banyak terkonsentrasi di Yunani, Siprus, Italia bagian selatan, Albania bagian selatan, Turki, pesisir Laut Hitam di Ukraina, serta perantau lainnya di penjuru dunia. Pengakaran kata yang diadopsi dari bahasa Yunani telah digunakan secara luas selama berabad-abad dan terus digunakan secara luas untuk menciptakan kata-kata baru dalam bahasa lain. Bahasa Yunani dan Latin adalah sumber utama kosakata ilmiah internasional. (in)
  • Bahasa Yunani Modern (bahasa Yunani: (νεο)ελληνική γλώσσα / (neo)ellinikí glóssa « bahasa Yunani (modern) », atau hanya (νέα) ελληνικά / (néa) elliniká) merupakan bahasa ibu dari 15 juta penutur, termasuk 10,7 juta penutur di Yunani yang menggunakan bahasa ini sebagai bahasa resmi, seperti di Siprus. Minoritas berbahasa Yunani juga dapat ditemukan di Albania dan Turki. Bahasa Yunani Modern ini juga disebut romaika (Ρωμαίικα) atau romeika. Penyebutan ini berlaku sampai abad ke-19 yang kemudian menghilang. Bahasa ini adalah bagian dari rumpun bahasa Yunani Indo-Eropa. (in)
  • Il greco moderno, neoellenico o neogreco (in greco Νέα Ελληνικά nèa ellinikà [ˈne̞a e̞liniˈka] o Νεοελληνική neoellinikì [ˌne̞o̯.e̞liniˈki]; storicamente e colloquialmente anche conosciuto come Ρωμαίικα romèika [ɾo̞ˈme̞i̯ka]) è l'ultimo stadio del processo evolutivo della lingua greca, attualmente parlata da circa 15,5 milioni di persone, soprattutto in Grecia e a Cipro. Convenzionalmente e in modo simbolico, si comincia a parlare di greco moderno a partire dalla caduta dell'Impero bizantino, nel 1453. Per molto di questo tempo la lingua è esistita in una forma di diglossia, con vari dialetti parlati a livello locale e regionale coesistenti con forme arcaiche di greco. Durante il XIX e XX secolo fu tentata l'introduzione della katharévousa in sostituzione del greco demotico (da non confondersi col demotico egizio), la forma di greco parlato dalla maggior parte dei greci. Attualmente, il greco moderno standard, lingua ufficiale sia in Grecia sia a Cipro, è basato sulla "δημοτική γλώσσα" (dhimotikì ghlòssa), ovvero sulla lingua "popolare". (it)
  • La lingua greca (nome nativo moderno: ελληνική γλώσσα, ellinikí glóssa) è un ramo indipendente della famiglia delle lingue indoeuropee, nativa della Grecia e altre parti del Mediterraneo dell'est e del Mar Nero. Ha la più lunga storia documentata - circa 34 secoli - di ogni altra lingua indoeuropea vivente. Al 2022, è parlata da 13,3 milioni di parlanti totali. Il suo sistema di scrittura è stato l'alfabeto greco per la maggior parte della sua storia; altri sistemi, come la lineare B e il sillabario cipriota, sono stati usati precedentemente. L'alfabeto (di ) nacque da un adattamento della scrittura fenicia, e fu a sua volta la base degli alfabeti etrusco e poi latino, copto, cirillico, gotico (per tramite dell'alfabeto latino) e molti altri sistemi di scrittura, oltre ad aver esercitato influenza su altri, quale armeno. La lingua greca occupa un posto importante nella storia del mondo occidentale e del cristianesimo; il canone della letteratura greca antica include opere nel canone occidentale, come i poemi epici Iliade e Odissea. Il greco è anche la lingua nella quale sono composti molti dei testi fondamentali della scienza, specialmente astronomia, matematica e logica, e della filosofia occidentale, come i dialoghi platonici e le opere di Aristotele. Il Nuovo Testamento della Bibbia cristiana è stato scritto in koinè. In alcune scuole secondarie di secondo grado in Occidente, soprattutto il liceo classico in Italia, il greco antico rappresenta un'importante materia di studi insieme al latino. Durante l'antichità, il greco era una lingua franca ampiamente diffusa nel mondo mediterraneo, nell'Asia occidentale e in molti altri luoghi. Sarebbe quindi diventata la lingua ufficiale dell'Impero bizantino, sviluppandosi nel greco medievale. Nella sua forma moderna, la lingua greca è la lingua ufficiale in due Paesi, Grecia e Cipro, una minoranza linguistica riconosciuta in altri sette Paesi, ed è una delle 24 lingue ufficiali dell'Unione europea. La lingua è parlata in Grecia, Cipro, Italia, Albania, Turchia e la ; gran parte dei parlanti sono madrelingua. Le radici greche sono spesso usate per coniare nuove parole per altre lingue; greco e latino sono le fonti predominanti del . (it)
  • 그리스어(Ελληνικά 엘리니카[*])는 (사멸한 아나톨리아어파를 제외하면) 오늘날 그리스와 인근 지역에서 사용되는 언어로, 인도유럽어족의 독자적인 분파를 이룬다. 고대 그리스어를 비롯한 다양한 형태로서 3,500여 년에 걸쳐 기록되어 온 오랜 역사를 지니고 있다. 오늘날 그리스어는 그리스와 인근의 키프로스, 불가리아, 알바니아, 북마케도니아, 이탈리아, 터키 일부 지역에서 약 1,500만 명의 사람들에 의해 사용된다. 이 외에 오스트레일리아 멜버른의 그리스인 이민자 공동체를 비롯한 전 세계의 여러 그리스인 이민자 공동체에서 사용한다. 그리스어는 그리스 문자로 표기된다. 그리스 문자는 최초로 모음의 개념을 도입하여 오늘날 라틴 문자의 토대를 마련했다. 이러한 그리스 문자는 기원전 9세기부터 그리스 본토에서, 키프로스에서는 기원전 4세기부터 사용되었으며 그전에는 각각 선형문자 B와 키프로스 음절문자로 기록되었다. 또한 그리스어와 같이 등장한 그리스 문학은 3,000여 년이 넘는 세월 동안 지속되어 왔다. 오랜 세월만큼이나 그리스 문학은 다양하고 풍부하여 그동안 수많은 작가들에게 영감을 제공하였으며, 오늘날에도 많은 사랑을 받고 있다. (ko)
  • ギリシア語(ギリシアご)(: Ελληνικά[eliniˈka]、または 希: Ελληνική γλώσσα[eliniˈki ˈɣlosa])は、インド・ヨーロッパ語族ヘレニック語派(ギリシア語派)に属する言語。単独でヘレニック語派(ギリシア語派)を形成する。ギリシャ共和国やキプロス共和国、イスタンブールのギリシャ人(ギリシャじん)居住区などで使用されており、話者は約1200万人。また、ラテン語とともに学名や各分野の専門用語にも使用されている。漢字に転写し希臘語、さらにそれを省略し希語などと記される。東地中海(ひがしちちゅうかい)諸地域における共通言語の一つとして3000年以上もの間、日常言語、あるいは文学作品や公式記録、外交文書の言語として重要な役割を果たしている。 (ja)
  • Nieuwgrieks (νέα ελληνικά, néa elliniká of νεοελληνική; neo-ellinikí) of vaak kortweg Grieks is de taal die gesproken wordt in het moderne Griekenland en op Cyprus. Tegenwoordig zijn er ongeveer 12,3 miljoen mensen die de taal spreken; in Albanië, Italië en andere landen bestaan Griekssprekende minderheden. Nieuwgrieks wordt met een eigen alfabet geschreven, dat direct is afgeleid van het Grieks uit de klassieke oudheid. Sinds het begin van de 21e eeuw bestaat er een tendens om voor de 'Nieuwgriekse' omgangstaal de term kini neo-elliniki (glossa) (= 'Κοινή Νεοελληνική' of 'gemeenschappelijk(e) Nieuwgrieks(e taal)') te gebruiken. Deze taal verenigt elementen van de academische katharevousa en de volkstaal of dimotiki. (nl)
  • 현대 그리스어(Νέα Ελληνικά 또는 Νεοελληνική)는 오늘날 쓰이는 여러 그리스어를 이르는 말이다. 그리스어에서 "근대(modern, 현대)"의 시작은 종종 상징적으로 1453년 비잔티움 제국의 멸망으로 잡는데, 사실 이 시기는 분명한 언어의 경계선이 아니며, 이보다 수 백년 전(기원전 3세기~기원후 10세기까지)부터 현대 그리스어의 여러 특징이 나타났다. 그리스어의 역사에서 '근대'에 그리스어는 양층언어 상태였으며, 지역 방언이 있었다. 특히 유명한 언어는 19세기와 20세기에 통속적인 민중 그리스어와 교양있는 카타레부사 그리스어를 들 수 있다. 오늘날 민중 그리스어에 기반을 둔 표준 현대 그리스어는 그리스와 키프로스의 공식 언어이다. 그리스어는 오늘날 약 1400~1700만 인구가 주로 그리스와 키프로스에서 쓰고 있으며, 세계 여러 나라에 그리스 출신 이민자 집단도 쓰고 있다. (ko)
  • Het Grieks (Ελληvικά) is een talenfamilie van de Indo-Europese talen. Het werd door de Achaeërs naar Griekenland gebracht rond 1900 voor Christus. In eerste instantie waren er verschillende gesproken dialecten, met als belangrijkste groepen: Ionisch-Attisch, Dorisch en Eolisch Grieks. Het eerste schrift voor deze taal is Lineair B en het oudste met dat schrift verbonden Grieks (1450 - 1250 v.Chr.?) wordt Myceens genoemd. Sinds de tijd van de klassieken is de taal geschreven in het Griekse alfabet, dat 24 letters omvat. Attisch Grieks was de taal die gesproken werd in Athene. De meerderheid van de literatuur die uit de klassieke periode nog bewaard is gebleven, is in dit dialect geschreven. Belangrijke uitzonderingen zijn de historicus Herodotos (Ionisch) en de dichteres Sappho (Aeolisch). Alexander de Grote speelde een belangrijke rol in het samenvoegen van deze dialecten tot Koinè-Grieks (naar het Griekse woord voor algemeen). Door de eentaligheid van zijn leger werd de communicatie makkelijker. Ook leerden de bewoners van bezette gebieden dit Koinè, waardoor het de status van "wereldtaal" kreeg. Koinè-Grieks werd dan ook de lingua franca in het oostelijke gedeelte van het Romeinse Rijk (ook wel Byzantijnse Rijk). Het Nieuwgrieks stamt hiervan af. (nl)
  • Język grecki, greka (stgr. Ἑλληνικὴ γλῶττα, Hellenikè glõtta; nowogr. ελληνική γλώσσα, ellinikí glóssa lub ελληνικά, elliniká) – język indoeuropejski z grupy helleńskiej, w starożytności ważny język basenu Morza Śródziemnego. W kulturze europejskiej zaadaptowany, obok łaciny, jako język terminologii naukowej, wywarł wpływ na wszystkie współczesne języki europejskie, a także część pozaeuropejskich i starożytnych. Od X wieku p.n.e. zapisywany jest alfabetem greckim. Obecnie, jako język nowogrecki, pełni funkcję języka urzędowego w Grecji i Cyprze. Jest też jednym z języków oficjalnych Unii Europejskiej. Po grecku mówi współcześnie około 15 milionów ludzi. Język grecki jest jedynym żywym językiem helleńskim. (pl)
  • Język nowogrecki, język grecki nowożytny, greka nowożytna, demotyk(a) (η Ελληνική γλώσσα, i Ellinikí glóssa; τα Ελληνικά, ta Elliniká) – język indoeuropejski używany współcześnie w Grecji (ok. 11 mln mówiących) i na Cyprze (ok. 750 tys.). Jest on jednocześnie językiem urzędowym tych państw (na Cyprze obok tureckiego). Określenie „język nowogrecki” zamiast bardziej ogólnego „język grecki” używane jest dla podkreślenia różnicy między starożytnym językiem greckim a językiem greckim współczesnym. (pl)
  • Grego moderno (Νέα Ελληνικά ou Νεοελληνική), historicamente também conhecido por Ρωμαίικα (Romaico) refere-se ao quinto estado de evolução da Língua Grega, isto é, às variedades do Grego falado no presente. Hoje, o Grego é falado, aproximadamente, por 17 milhões de pessoas, principalmente na Grécia e no Chipre, mas também por comunidades minoritárias ou imigrantes, em muitos outros países. O início do período da língua grega conhecida por "Grego Moderno" é simbolicamente atribuído à queda do Império Bizantino em 1453, embora rigorosamente se deva atribuir a sua génese ao Século XI. Desde então, a língua permaneceu numa situação de diglossia, com dialectos regionais falados, que existiam conjuntamente com as formas arcaicas escritas. Notavelmente, esta situação durou até ao Século XX com uma versão reconstruída do grego antigo denominada Katharevousa. Atualmente, o Grego Moderno Padrão, uma forma padronizada de Demótico, é a língua oficial, tanto da Grécia como de Chipre. (pt)
  • Nygrekiska är det levande grekiska språket som talas och skrivs i Grekland idag. Det utvecklades via den medeltida från den gamla eller klassiska grekiskan. Det räknas som ett av de mest ordrika språken i världen, med mer än 600 000 ord.[källa behövs] Sedan slutet av medeltiden har språket existerat i två former: Dimotiki (Δημοτική, "det folkliga") och Katharevusa (Καθαρεύουσα, "det rena"). Katharevusa är en klassificerad form, som under 1800- och 1900-talet användes i litteratur, juridiska akter, vetenskapliga publikation samt på offentliga dokument. Dimotiki är den vanligaste formen av nygrekiska; denna form ligger nära talspråket, och det är denna form som nu är officiellt språk i Grekland, även om man fortfarande ofta kan se katharevusaformer. Nygrekiska skiljer sig på många sätt från den klassiska grekiskan, bland annat genom påverkan av andra språk genom medeltiden, samt med stora ändringar i grammatiken. (sv)
  • O grego (ελληνικά, transl. Eliniká, AFI: [eliniˈka] ou ελληνική γλώσσα, AFI:[eliniˈki ˈɣlosa], lit. "língua helênica") é uma língua de um ramo independente da família linguística indo-europeia. É a língua oficial da Grécia e do Chipre, e também uma das 24 línguas oficiais da União Europeia. Natural do sul dos Bálcãs, oeste da Ásia Menor e a região em torno do mar Egeu, é o idioma indo-europeu com a mais longa e bem documentada história, abrangendo 34 séculos de registros escritos. Seu sistema de escrita foi o alfabeto grego durante a maior parte de sua história; outros sistemas, como o Linear B e o silabário cipriota também foram utilizados. O alfabeto grego surgiu a partir da escrita fenícia, e acabou dando origem, por sua vez, aos alfabetos latino, cirílico, copta, e diversos outros sistemas de escrita. O idioma grego tem um lugar importante na história da Europa, do mundo ocidental e do cristianismo; o cânone da literatura grega antiga inclui obras de importância monumental, que influenciaram de maneira decisiva o cânone da literatura ocidental posterior; entre as obras de destaque estão poemas épicos como a Ilíada e a Odisseia. O grego também foi a língua na qual diversos dos textos fundamentais da filosofia ocidental, como os diálogos platônicos e as obras de Aristóteles, foram escritos; o Novo Testamento da Bíblia cristã foi escrito no grego koiné. Juntamente com os textos latinos e as tradições do mundo romano, o estudo dos textos gregos e das sociedades da Antiguidade foram a disciplina da História e Arqueologia Clássica. O grego foi uma língua franca amplamente falada no mundo ao redor do mar Mediterrâneo, e até mesmo em outras partes, durante a Antiguidade Clássica, que se estende do século VIII a.C. até à queda do Império Romano do Ocidente, no ano de 476 d.C. e viria a se tornar o idioma oficial do Império Bizantino. Em sua forma atual, o grego é falado por pelo menos 15 milhões de pessoas atualmente, na Grécia, no Chipre, em algumas áreas da Albânia e nas comunidades de expatriados em diversos países ao redor do mundo. As raízes gregas são frequentemente usadas para formar novas palavras em outros idiomas, especialmente nas áreas de Exatas e em Medicina; o grego e o latim são as fontes predominantes do . Mais de cinquenta mil palavras do inglês, por exemplo, têm origem no grego, assim como em português. (pt)
  • Новогреческий язык (греч. Νεοελληνική γλώσσα) — обобщающее название для всех диалектов, которые используются на современном этапе развития греческого языка. Начало новогреческого исторического периода условно отсчитывается от падения Византийской империи в 1453 году, хотя и до сих пор именно лингвистическая граница не выявлена, поскольку многие языковые особенности, присущие новогреческому, присутствовали даже в III веке до н. э.. На протяжении подавляющего большинства этого периода греческий язык развивался в условиях диглоссии, а также использовался в различных региональных диалектах. В частности, на протяжении XIX и XX веков происходило соревнование между народной формой языка — димотикой и литературной формой, а по сути архаичной, кафаревусой. Современный стандарт греческого языка, основанный на димотике, является официальным языком Греции и Кипра. (ru)
  • Гре́цька мо́ва, давніше гречина ( Ελληνικά, трансліт. Elliniká, дав.-гр. Ἑλληνική, трансліт. Hellēnikḗ) — одна з індоєвропейських мов; поширена у Греції (9,5 млн), на Кіпрі (0,5 млн), а також у Пд. Албанії, Єгипті, Пд. Італії та в Україні. Усього бл. 12,2 млн мовців. У Греції та на Кіпрі (кіпрський діалект) грецька є офіційною мовою. У межах західної діалектної області індоєвропейських мов грецька мова перебувала у найтісніших генетичних зв'язках з давньомакедонською мовою. (uk)
  • Гре́ческий язы́к (самоназвание — Ελληνικά [ɛliniˈka], Ελληνική γλώσσα [ɛliniˈki ˈɣlɔsa]) — один из языков индоевропейской языковой семьи. Ныне является единственным представителем греческой группы, хотя иногда отдельными языками считаются его обособленные диалекты — цаконский, каппадокийский и понтийский языки, находящиеся на грани вымирания. Письменная история греческого языка насчитывает около 3,5 тысяч лет; отдельные его периоды обычно также называются «языками» (см. микенский греческий, древнегреческий, византийский, новогреческий). Общее число считающих новогреческий язык родным — около 14 млн человек. Большинство из них по национальности — греки, хотя в Греции им также широко пользуется некоторое количество эллинизированных аромунов, мегленорумынов, цыган, албанцев (особенно арнаутов), славян, а также ряд мусульманских групп севера страны. Новогреческий является официальным языком в Греции и в греческой части Республики Кипр (57,6% площади острова). Благодаря усилившимся экономическим связям Греции с другими балканскими странами, а также массовым миграциям в страну на протяжении последних двадцати лет, греческим языком владеет и некоторое количество населения соседних с Грецией стран. Особенно велика его роль в Албании, где он широко распространён на юге страны и в больших городах и является фактически рабочим языком в округах Гирокастра, Дельвина и Саранда. Как важный язык диаспоры, греческий используется среди греков Австралии, Канады и США. Общее число владеющих греческим как иностранным составляет от 3 до 5 миллионов человек. При этом для большинства греков-урумов, проживающих на территории СНГ, родным языком исторически являлся турецкий язык или другие тюркские диалекты. На греческом языке на всех этапах его существования была создана богатейшая литература. В Римской империи знание греческого языка считалось обязательным для всякого образованного человека. В латинском языке присутствует большое количество греческих заимствований, а в греческом — значительное количество латинских и романских слов. В новое время древнегреческий язык стал (наряду с латинским) источником создания новых научных и технических терминов (так называемая «международная лексика»). В русский язык греческие слова проникали в основном двумя путями — через международную лексику и через церковнославянский язык. (ru)
  • Grekiska (klassisk grekiska: ἑλληνική, hellēnikḗ; nygrekiska: ελληνικά, elliniká) utgör en egen gren av de indoeuropeiska språken. Begreppet syftar på grenens alla språkvarianter, den historiskt viktigaste formen klassisk grekiska eller på nygrekiska som är en blandning av flera historiska dialekter. Nygrekiska talas av omkring 12 miljoner människor (år 2016), främst i Grekland. Språket, i varianten demotisk grekiska (Δημοτική, Dimotikí), är officiellt språk i Grekland och på Cypern (tillsammans med turkiska), samt i EU. Det skrivs med det grekiska alfabetet. Språket finns dokumenterat åtminstone sedan omkring år 1200 f.Kr. Klassisk grekiska var huvudspråket för den antika grekiska civilisationen, och koinegrekiskan var ett lingua franca för stora delar av östra Medelhavsområdet och Främre Orienten från Alexander den store till romartidens slut (till 1453 e. Kr. i Östrom), då grekiskan även var ett språk som bildade romare förväntades kunna. Nya testamentet skrevs ned på koinegrekiska. Under medeltiden var det officiella språket i det östromerska riket. Sedan renässansen har grekiskan varit ett viktigt akademiskt språk, dock mindre vanligt än latin i de flesta liknande sammanhang. Språket har även gett upphov till en rad lånord i andra språk, speciellt inom medicin. Nygrekiska skiljer sig på många sätt från klassisk grekiska, bland annat genom påverkan från andra språk under medeltiden, och genom stora förändringar (huvudsakligen förenklingar) i grammatiken. (sv)
  • 希臘語(希臘語:Ελληνικά,羅馬化:Elliniká),是一种印歐語系的语言,广泛用于希臘、阿尔巴尼亚、塞浦路斯等国,亦有使用於土耳其(包括小亚细亚一帶)的某些地区。 希臘语言元音发达,希臘人增添了元音字母。古希臘語原有26个字母,荷马时期后逐渐演变并确定为24个,並一直沿用到現代的希臘語。后世希腊字母最早发源于伊奧尼亞地区(今土耳其西部沿海及希腊东部岛屿)。雅典于前405年正式采用。 (zh)
  • 现代希腊语(希腊语: Νέα Ελληνικά 或 Νεοελληνική γλώσσα, 直译意为新希腊语),指现代应用的希腊语变体。现代希腊语的起始时间一般定在1453年,即拜占庭帝国的陷落之时。 (zh)
  • Новогре́цька мо́ва (грец. Νεοελληνική γλώσσα) — узагальнююча назва для всіх діалектів, що використовуються на сучасному етапі розвитку грецької мови. Початок новогрецького історичного періоду умовно відлічується від падіння Візантійської імперії 1453 року, хоча і досі не встановлено саме лінгвістичний кордон, оскільки багато мовних особливостей, притаманних новогрецькій, були присутніми навіть у 3 столітті до н. е. Впродовж переважної більшості цього періоду грецька мова розвивалась в умовах диглосії, а також використання різноманітних регіональних діалектів. Зокрема, впродовж 19-го та 20-го століть тривало змагання між народною формою мови дімотікою та літературною, а по суті архаїчною, кафаревусою. Сучасний стандарт грецької мови, заснований на дімотіці, є офіційною мовою Греції та Кіпру. (uk)
dbo:iso6391Code
  • el
dbo:iso6393Code
  • ell
dbo:languageFamily
dbo:languageRegulator
dbo:spokenIn
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 292885 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 30426 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1123816724 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:agency
dbp:ancestor
dbp:date
  • 2012 (xsd:integer)
  • 2011-07-21 (xsd:date)
  • 2019-07-11 (xsd:date)
dbp:dia
dbp:ethnicity
dbp:fam
dbp:familycolor
  • Indo-European (en)
dbp:glotto
  • mode1248 (en)
dbp:glottorefname
  • Modern Greek (en)
dbp:iso
  • el (en)
  • ell (en)
dbp:iso2b
  • gre (en)
dbp:iso2t
  • ell (en)
dbp:lingua
  • part of 56-AAA-a (en)
dbp:minority
  • * * * * * * * * (en)
dbp:name
  • Modern Greek (en)
dbp:nativename
  • (en)
dbp:notice
  • IPA (en)
dbp:region
dbp:script
dbp:speakers
  • 13400000 (xsd:integer)
dbp:stand
dbp:states
dbp:url
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:wordnet_type
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • اللغة اليونانية (ελληνική γλώσσα) من اللغات الهندوأوروبية يتكلمها بين 15-22 مليون شخص، هي اللغة المعاصرة المستعملة في كل من اليونان و قبرص وأيضا من قبل جانب الأقليات والمهاجرين في العديد من البلدان الأخرى. وهي لغة قديمة، فتاريخها الموثق يعود لأكثر من 3500 سنة. تتكون الأبجدية اليونانية الحديثة من 24 حرفاً: (ar)
  • Řečtina ( ελληνική (γλώσσα) – ellinikí (glóssa), tj. řecký (jazyk), nebo ελληνικά – elliniká, tj. řečtina) je indoevropský jazyk používaný autochtonním obyvatelstvem především v Řecku, na Kypru a v částech Turecka, a dále v některých emigračních zemích, jako je Austrálie, Spojené státy, Kanada aj. Novořečtina čili současná řečtina se přímo vyvinula ze starořečtiny. Řečtina tvoří samostatnou vývojovou větev indoevropské jazykové rodiny a vedle aramejštiny a čínštiny je jazykem s nejdelší zachovanou literární tradicí. (cs)
  • Neugriechisch (neugriechisch Νέα Ελληνικά Néa Elliniká), die heutige Sprache der Griechen, ist die Amtssprache Griechenlands (um 10,5 Millionen Sprecher) und Zyperns (um 0,7 Millionen Sprecher) und somit eine der 24 Amtssprachen der Europäischen Union. Außerdem ist es in einigen südalbanischen und süditalienischen Gemeinden, in denen Angehörige griechischer Minderheiten leben, als lokale Amtssprache sowie in der Türkei (Istanbul) als Schulsprache zugelassen. Zusammen mit den ausgewanderten Griechen und Zyprioten sprechen weltweit über 13 Millionen Menschen Griechisch als Muttersprache. Das Neugriechische gehört zu den indogermanischen Sprachen. (de)
  • Η Νέα ελληνική ή νεοελληνική γλώσσα (ιστορικά γνωστή ως ρωμαίικα και πελοποννησιακή διάλεκτος) αναφέρεται στις διάφορες γλωσσικές ποικιλίες των Ελληνικών που ομιλούνται στην σύγχρονη εποχή. Η έναρξη της γλωσσικής περιόδου της Νέας Ελληνικής τοποθετείται, συμβολικά κυρίως, μετά την άλωση της Κωνσταντινούπολης το 1453, παρόλο που πολλά ιδιαίτερα χαρακτηριστικά της Νέας Ελληνικής είχαν κάνει την εμφάνιση τους αιώνες πριν - από τον 3ο αιώνα π.Χ. έως τον 10ο αιώνα. Κατά την περίοδο της Νέας Ελληνικής, η γλώσσα βρισκόταν σε μία κατάσταση διγλωσσίας, καθώς τοπικές διάλεκτοι συνυπήρχαν με τις επίσημες αρχαϊκές μορφές της γλώσσας. Η Νεοελληνική άρχισε να παίρνει την ακριβή σημερινή της μορφή στα τέλη του 17ου αιώνα. (el)
  • Greziera edo grekoa Grezian hitz egiten den hizkuntza da. Herrialde horretaz gain, Zipren ere nagusi da eta beste hainbat herritan gutxiengo aipagarriak daude: Italiako grikozko nahiz grekokalabrerazko hiztunak, Albaniakoak, eta abar. (eu)
  • Is í an Ghréigis (Ελληνικά, /eliniˈka/) an teanga Ind-Eorpach is sine dá maireann. Is féidir í a rianú siar go dtí an teanga a labhair cine a tháinig go dtí an Ghréig timpeall na bliana . An dream sin a chuir cathair Mhicéanae ar bun agus tugtar orthu dá bhrí sin. Bhí na Micéanaigh i mbarr a réime go dtí timpeall nuair a tháinig meath orthu. Níl mórán eolais againn faoin teanga díreach i ndiaidh mheath na cathrach úd tar éis ionradh ón tuaisceart. Tá an ceithre chéad bliain ina dhiaidh sin doiléir. Pé scéal é, thosaigh na Gréagaigh ar aibítir a úsáid i rith na tréimhse sin. Scríobh siad a gcuid seanchais seachas é a chur ó bhéal go béal. Chum Hóiméar an Íliad agus an Odaisé, deirtear. Faoin am sin a thosaigh Ré Ársa na Sean-Ghréige. (ga)
  • Le grec moderne (en grec : (νεο)ελληνική γλώσσα / (neo)ellinikí glóssa « langue grecque (moderne) », ou simplement (νέα) ελληνικά / (néa) elliniká) est la langue maternelle de 15 millions de locuteurs, dont 10,7 millions en Grèce où il est langue officielle, comme à Chypre. Il existe aussi des minorités de langue grecque en Albanie et en Turquie. Le grec moderne est également appelé romaïque (Ρωμαίικα) ou roméique. Cette appellation, en vigueur jusqu’au XIXe siècle, tend à disparaître. Il fait partie de la branche grecque des langues indo-européennes. (fr)
  • Le grec (en grec moderne : Ελληνικά) est une langue hellénique, seule survivante de cette famille. Sous sa forme moderne et démotique (νέα ελληνικά, δημοτική), il a aujourd'hui 15 à 22 millions de locuteurs, principalement en Grèce et à Chypre mais aussi dans les communautés de la diaspora ou minoritaires d'autres pays (Turquie, Italie, Bulgarie, Ukraine, Macédoine du Nord, Hongrie, Roumanie, Moldavie, Géorgie). Il existe également une langue grecque liturgique (Ακολουθική Ελληνική), uniquement employée dans certaines grandes cérémonies religieuses commémoratives, notamment par le patriarcat œcuménique de Constantinople. Cette langue utilise généralement, et depuis l'antiquité, l'alphabet grec pour son écriture. (fr)
  • Bahasa Yunani Modern (bahasa Yunani: (νεο)ελληνική γλώσσα / (neo)ellinikí glóssa « bahasa Yunani (modern) », atau hanya (νέα) ελληνικά / (néa) elliniká) merupakan bahasa ibu dari 15 juta penutur, termasuk 10,7 juta penutur di Yunani yang menggunakan bahasa ini sebagai bahasa resmi, seperti di Siprus. Minoritas berbahasa Yunani juga dapat ditemukan di Albania dan Turki. Bahasa Yunani Modern ini juga disebut romaika (Ρωμαίικα) atau romeika. Penyebutan ini berlaku sampai abad ke-19 yang kemudian menghilang. Bahasa ini adalah bagian dari rumpun bahasa Yunani Indo-Eropa. (in)
  • 그리스어(Ελληνικά 엘리니카[*])는 (사멸한 아나톨리아어파를 제외하면) 오늘날 그리스와 인근 지역에서 사용되는 언어로, 인도유럽어족의 독자적인 분파를 이룬다. 고대 그리스어를 비롯한 다양한 형태로서 3,500여 년에 걸쳐 기록되어 온 오랜 역사를 지니고 있다. 오늘날 그리스어는 그리스와 인근의 키프로스, 불가리아, 알바니아, 북마케도니아, 이탈리아, 터키 일부 지역에서 약 1,500만 명의 사람들에 의해 사용된다. 이 외에 오스트레일리아 멜버른의 그리스인 이민자 공동체를 비롯한 전 세계의 여러 그리스인 이민자 공동체에서 사용한다. 그리스어는 그리스 문자로 표기된다. 그리스 문자는 최초로 모음의 개념을 도입하여 오늘날 라틴 문자의 토대를 마련했다. 이러한 그리스 문자는 기원전 9세기부터 그리스 본토에서, 키프로스에서는 기원전 4세기부터 사용되었으며 그전에는 각각 선형문자 B와 키프로스 음절문자로 기록되었다. 또한 그리스어와 같이 등장한 그리스 문학은 3,000여 년이 넘는 세월 동안 지속되어 왔다. 오랜 세월만큼이나 그리스 문학은 다양하고 풍부하여 그동안 수많은 작가들에게 영감을 제공하였으며, 오늘날에도 많은 사랑을 받고 있다. (ko)
  • ギリシア語(ギリシアご)(: Ελληνικά[eliniˈka]、または 希: Ελληνική γλώσσα[eliniˈki ˈɣlosa])は、インド・ヨーロッパ語族ヘレニック語派(ギリシア語派)に属する言語。単独でヘレニック語派(ギリシア語派)を形成する。ギリシャ共和国やキプロス共和国、イスタンブールのギリシャ人(ギリシャじん)居住区などで使用されており、話者は約1200万人。また、ラテン語とともに学名や各分野の専門用語にも使用されている。漢字に転写し希臘語、さらにそれを省略し希語などと記される。東地中海(ひがしちちゅうかい)諸地域における共通言語の一つとして3000年以上もの間、日常言語、あるいは文学作品や公式記録、外交文書の言語として重要な役割を果たしている。 (ja)
  • 현대 그리스어(Νέα Ελληνικά 또는 Νεοελληνική)는 오늘날 쓰이는 여러 그리스어를 이르는 말이다. 그리스어에서 "근대(modern, 현대)"의 시작은 종종 상징적으로 1453년 비잔티움 제국의 멸망으로 잡는데, 사실 이 시기는 분명한 언어의 경계선이 아니며, 이보다 수 백년 전(기원전 3세기~기원후 10세기까지)부터 현대 그리스어의 여러 특징이 나타났다. 그리스어의 역사에서 '근대'에 그리스어는 양층언어 상태였으며, 지역 방언이 있었다. 특히 유명한 언어는 19세기와 20세기에 통속적인 민중 그리스어와 교양있는 카타레부사 그리스어를 들 수 있다. 오늘날 민중 그리스어에 기반을 둔 표준 현대 그리스어는 그리스와 키프로스의 공식 언어이다. 그리스어는 오늘날 약 1400~1700만 인구가 주로 그리스와 키프로스에서 쓰고 있으며, 세계 여러 나라에 그리스 출신 이민자 집단도 쓰고 있다. (ko)
  • Język nowogrecki, język grecki nowożytny, greka nowożytna, demotyk(a) (η Ελληνική γλώσσα, i Ellinikí glóssa; τα Ελληνικά, ta Elliniká) – język indoeuropejski używany współcześnie w Grecji (ok. 11 mln mówiących) i na Cyprze (ok. 750 tys.). Jest on jednocześnie językiem urzędowym tych państw (na Cyprze obok tureckiego). Określenie „język nowogrecki” zamiast bardziej ogólnego „język grecki” używane jest dla podkreślenia różnicy między starożytnym językiem greckim a językiem greckim współczesnym. (pl)
  • Гре́цька мо́ва, давніше гречина ( Ελληνικά, трансліт. Elliniká, дав.-гр. Ἑλληνική, трансліт. Hellēnikḗ) — одна з індоєвропейських мов; поширена у Греції (9,5 млн), на Кіпрі (0,5 млн), а також у Пд. Албанії, Єгипті, Пд. Італії та в Україні. Усього бл. 12,2 млн мовців. У Греції та на Кіпрі (кіпрський діалект) грецька є офіційною мовою. У межах західної діалектної області індоєвропейських мов грецька мова перебувала у найтісніших генетичних зв'язках з давньомакедонською мовою. (uk)
  • 希臘語(希臘語:Ελληνικά,羅馬化:Elliniká),是一种印歐語系的语言,广泛用于希臘、阿尔巴尼亚、塞浦路斯等国,亦有使用於土耳其(包括小亚细亚一帶)的某些地区。 希臘语言元音发达,希臘人增添了元音字母。古希臘語原有26个字母,荷马时期后逐渐演变并确定为24个,並一直沿用到現代的希臘語。后世希腊字母最早发源于伊奧尼亞地区(今土耳其西部沿海及希腊东部岛屿)。雅典于前405年正式采用。 (zh)
  • 现代希腊语(希腊语: Νέα Ελληνικά 或 Νεοελληνική γλώσσα, 直译意为新希腊语),指现代应用的希腊语变体。现代希腊语的起始时间一般定在1453年,即拜占庭帝国的陷落之时。 (zh)
  • La llengua grega (en grec modern: ελληνική γλώσσα, AFI: [eliniˈci ˈɣlosa] o, simplement, ελληνικά, AFI: [eliniˈka]) constitueix la seva pròpia branca dins de les llengües indoeuropees. El grec modern és parlat per entre 15 i 22 milions de persones, és la llengua oficial de Grècia i part de Xipre, i també el parlen les comunitats gregues arreu dels països on es va estendre la colonització grega en l'Antiguitat: Albània, Bulgària, Macedònia del Nord, Itàlia, Turquia, Armènia, Geòrgia, Ucraïna, Moldàvia, Romania, Rússia, Egipte i Jordània, així com a comunitats d'emigrants arreu del món, incloent-hi Austràlia, els Estats Units, el Canadà, Alemanya i altres estats. (ca)
  • Novořečtina či moderní řečtina (novořecky νέοελληνική γλώσσα, neoeliniki glossa), označovaná též prostě řečtina, pokud nehrozí záměna se staršími formami jazyka, je označení novověkých variet řečtiny, především moderního řeckého spisovného jazyka. Novořečtina je úředním jazykem Řecka a Kypru, kde jí mluví asi 14 milionů lidí, dále ji používají . Řečtina má ze všech evropských jazyků nejstarší dochované literární památky, vývoj jazyka lze podle nich sledovat zhruba 3000 let. Tvoří samostatnou větev indoevropských jazyků, není blízce příbuzná žádnému neřeckému indoevropskému jazyku. (cs)
  • Η ελληνική γλώσσα ανήκει στην ινδοευρωπαϊκή οικογένεια και αποτελεί το μοναδικό μέλος του ελληνικού κλάδου, ενώ είναι η επίσημη γλώσσα της Ελλάδας και της Κύπρου. Ανήκει επίσης στο βαλκανικό γλωσσικό δεσμό. Στην ελληνική γλώσσα, έχουμε γραπτά κείμενα ήδη από τον 15ο αιώνα π.Χ.. Σαν Παγκόσμια Ημέρα Ελληνικής Γλώσσας, κάθε έτος, έχει καθιερωθεί η 9η Φεβρουαρίου. Έχει την μακροβιότερη καταγεγραμμένη ιστορία από οποιαδήποτε άλλη ζωντανή ινδοευρωπαϊκή γλώσσα με τουλάχιστον 3.400 χρόνια γραπτής ιστορίας. Γράφεται με το ελληνικό αλφάβητο το οποίο χρησιμοποιείται για περίπου 2.600 χρόνια. Προηγουμένως η ελληνική γλώσσα γραφόταν με τη Γραμμική Β και το κυπριακό συλλαβάριο. Το ελληνικό αλφάβητο προέρχεται από το φοινικικό αλφάβητο. Στο ελληνικό αλφάβητο βασίζεται το λατινικό, το κυριλλικό, το αρμενι (el)
  • La greka lingvo (moderngreke: ελληνικά [eliniKA] kaj greke ελληνική γλώσσα [helleniKE GLOSsa]), aŭ helena lingvo, estas memstara lingvo, nome sendependa branĉo, la greka branĉo de la hindeŭropa lingvaro. Ĝi estas indiĝena de la sudaj Balkanoj, la Egeaj Insuloj, okcidenta Malgranda Azio, partoj de norda kaj orienta Anatolio kaj la Suda Kaŭkazo, suda Italio, Albanio kaj Kipro. Ĝi havas la plej longe dokumentitan historion de ajna hind-eŭropa lingvo, kies daŭro etendas tra 34 jarcentoj de verkitaj registroj. Ties skribsistemo estis la Greka alfabeto dum la majoritato de ties historio; aliaj sistemoj, kiaj Linia B kaj la Kipra silabaro, estis uzitaj antaŭe. Ties alfabeto evoluiĝis el la fenica skribsistemo kaj siavice ĝi iĝis la bazo de la latina, cirila, armena, kopta, gota kaj de multaj alia (eo)
  • La moderna greka estas konsiderata la lasta etapo en la evoluo de la greka lingvo, kaj ĝi korespondas al la variaĵo de tiu lingvo parolata ekde la Moderna Epoko ĝis la nuntempo. Oni uzas simbole kiel naskodato la jaron de la Sieĝo de Konstantinopolo (1453), kvankam tiu dato ne kongruas kun klara lingva limo kaj multaj de la modernaj fonetikaj trajtoj de la lingvo jam estis aperintaj antaŭ jarcentoj. Dum granda parto de tiu tempo, ekzistis situacio de diglosio, kun diversaj dialektoj parolataj je regionaj niveloj kune kun arkaikaj skribitaj formoj. Dum la 19a kaj 20a jarcentoj estis grava polemiko lingva ĉirkaŭ la variaĵo populara aŭ demotiko (dimotikí) kaj tiu klera arkaikema (kazarévusa). La moderna aktuala greka estas bazata sur la demotika variaĵo kaj ĝi estas la oficiala lingvo de Grek (eo)
  • El griego (en griego antiguo: Ἑλληνική ɣλῶσσα o Ἑλληνική ɣλῶττα; Ελληνική γλώσσα [eliniˈci ˈɣlosa] o Ελληνικά [eliniˈka] en griego moderno; en latín: Lingua Graeca) es una lengua originaria de Grecia, que pertenece a la rama griega de las lenguas indoeuropeas. Es la lengua indoeuropea con la mayor historia documentada, puesto que cuenta con más de 3400 años de evidencia escrita. El sistema de escritura que ha utilizado durante la mayor parte de su historia y hasta la actualidad es el alfabeto griego. Previamente utilizó otros sistemas, como el lineal B o el silabario chipriota. El alfabeto griego deriva del fenicio, y a su vez dio lugar a los alfabetos latino, cirílico y copto, entre otros. (es)
  • Die griechische Sprache (neugriechisch ελληνική γλώσσα ellinikí glóssa [], altgriechisch ἑλληνικὴ γλῶσσα hellēnikḕ glō̂ssa bzw. attisch ἑλληνικὴ γλῶττα hellēnikḕ glō̂tta) ist eine indogermanische Sprache mit einer Schrifttradition, die sich über einen Zeitraum von 3400 Jahren erstreckt. Das in der Antike verwendete und heute an den Schulen gelehrte Altgriechische und das heute in Griechenland gesprochene Neugriechische sind verschiedene Stufen der griechischen Sprache. (de)
  • El griego moderno o neogriego (Ελληνική γλώσσα, AFI: [eliniˈci ˈɣlosa]; Ελληνικά, AFI: [eliniˈka]; también llamado Νέα ελληνική o Νεοελληνική γλώσσα en griego; en latín: Lingua Neograeca) es una forma sencilla derivada del griego helenístico o koiné. Es considerada como la última etapa en la evolución del idioma griego, y se corresponde a la variante de este idioma hablada desde la Edad Moderna hasta la actualidad. Se toma simbólicamente como fecha de su surgimiento la caída de Constantinopla (1453), aunque dicha fecha no se corresponde con una frontera lingüística clara y muchas de las características fonéticas modernas del idioma ya habían aparecido siglos antes. Durante gran parte de este tiempo, existió una situación de diglosia, con diferentes dialectos orales regionales al lado de fo (es)
  • Modern Greek (Νέα Ελληνικά, Néa Elliniká, [ˈne.a eliniˈka] or Κοινή Νεοελληνική Γλώσσα, Kiní Neoellinikí Glóssa), generally referred to by speakers simply as Greek (Ελληνικά, Elliniká), refers collectively to the dialects of the Greek language spoken in the modern era, including the official standardized form of the languages sometimes referred to as Standard Modern Greek. The end of the Medieval Greek period and the beginning of Modern Greek is often symbolically assigned to the fall of the Byzantine Empire in 1453, even though that date marks no clear linguistic boundary and many characteristic features of the modern language arose centuries earlier, beginning around the fourth century AD. (en)
  • Bahasa Yunani (bahasa Yunani Modern: Ελληνικά Elliniká; bahasa Yunani Kuno: Ἑλληνική, translit. Hellēnikḗ) adalah suatu bahasa Indo-Eropa yang dituturkan di Yunani, Siprus, Albania bagian selatan, dan sebagian daerah-daerah di pesisir Laut Hitam, Anatolia, dan Semenanjung Italia bagian selatan. Bahasa ini memiliki bukti tertulis kedua tertua dalam lingkup rumpun Indo-Eropa, setelah bahasa Het, dan bahasa Indo-Eropa hidup yang masih memiliki catatan sejarah terpanjang, selama 3.400 tahun. Bahasa ini ditulis dalam Alfabet Yunani, yang telah digunakan selama 2.800 tahun; sebelumnya, bahasa Yunani tercatat dalam aksara Linear B dan Siprus. Alfabet Yunani diturunkan dari abjad Fenisia, dan alfabet ini menurunkan alfabet Latin, Kiril, Armenia, Kubti, Gotik, dan banyak aksara lainnya lainnya. (in)
  • Il greco moderno, neoellenico o neogreco (in greco Νέα Ελληνικά nèa ellinikà [ˈne̞a e̞liniˈka] o Νεοελληνική neoellinikì [ˌne̞o̯.e̞liniˈki]; storicamente e colloquialmente anche conosciuto come Ρωμαίικα romèika [ɾo̞ˈme̞i̯ka]) è l'ultimo stadio del processo evolutivo della lingua greca, attualmente parlata da circa 15,5 milioni di persone, soprattutto in Grecia e a Cipro. Convenzionalmente e in modo simbolico, si comincia a parlare di greco moderno a partire dalla caduta dell'Impero bizantino, nel 1453. (it)
  • La lingua greca (nome nativo moderno: ελληνική γλώσσα, ellinikí glóssa) è un ramo indipendente della famiglia delle lingue indoeuropee, nativa della Grecia e altre parti del Mediterraneo dell'est e del Mar Nero. Ha la più lunga storia documentata - circa 34 secoli - di ogni altra lingua indoeuropea vivente. Al 2022, è parlata da 13,3 milioni di parlanti totali. (it)
  • Nieuwgrieks (νέα ελληνικά, néa elliniká of νεοελληνική; neo-ellinikí) of vaak kortweg Grieks is de taal die gesproken wordt in het moderne Griekenland en op Cyprus. Tegenwoordig zijn er ongeveer 12,3 miljoen mensen die de taal spreken; in Albanië, Italië en andere landen bestaan Griekssprekende minderheden. Nieuwgrieks wordt met een eigen alfabet geschreven, dat direct is afgeleid van het Grieks uit de klassieke oudheid. (nl)
  • Het Grieks (Ελληvικά) is een talenfamilie van de Indo-Europese talen. Het werd door de Achaeërs naar Griekenland gebracht rond 1900 voor Christus. In eerste instantie waren er verschillende gesproken dialecten, met als belangrijkste groepen: Ionisch-Attisch, Dorisch en Eolisch Grieks. Het eerste schrift voor deze taal is Lineair B en het oudste met dat schrift verbonden Grieks (1450 - 1250 v.Chr.?) wordt Myceens genoemd. Sinds de tijd van de klassieken is de taal geschreven in het Griekse alfabet, dat 24 letters omvat. (nl)
  • O grego (ελληνικά, transl. Eliniká, AFI: [eliniˈka] ou ελληνική γλώσσα, AFI:[eliniˈki ˈɣlosa], lit. "língua helênica") é uma língua de um ramo independente da família linguística indo-europeia. É a língua oficial da Grécia e do Chipre, e também uma das 24 línguas oficiais da União Europeia. Natural do sul dos Bálcãs, oeste da Ásia Menor e a região em torno do mar Egeu, é o idioma indo-europeu com a mais longa e bem documentada história, abrangendo 34 séculos de registros escritos. Seu sistema de escrita foi o alfabeto grego durante a maior parte de sua história; outros sistemas, como o Linear B e o silabário cipriota também foram utilizados. O alfabeto grego surgiu a partir da escrita fenícia, e acabou dando origem, por sua vez, aos alfabetos latino, cirílico, copta, e diversos outros sist (pt)
  • Język grecki, greka (stgr. Ἑλληνικὴ γλῶττα, Hellenikè glõtta; nowogr. ελληνική γλώσσα, ellinikí glóssa lub ελληνικά, elliniká) – język indoeuropejski z grupy helleńskiej, w starożytności ważny język basenu Morza Śródziemnego. W kulturze europejskiej zaadaptowany, obok łaciny, jako język terminologii naukowej, wywarł wpływ na wszystkie współczesne języki europejskie, a także część pozaeuropejskich i starożytnych. Od X wieku p.n.e. zapisywany jest alfabetem greckim. (pl)
  • Grego moderno (Νέα Ελληνικά ou Νεοελληνική), historicamente também conhecido por Ρωμαίικα (Romaico) refere-se ao quinto estado de evolução da Língua Grega, isto é, às variedades do Grego falado no presente. Hoje, o Grego é falado, aproximadamente, por 17 milhões de pessoas, principalmente na Grécia e no Chipre, mas também por comunidades minoritárias ou imigrantes, em muitos outros países. O início do período da língua grega conhecida por "Grego Moderno" é simbolicamente atribuído à queda do Império Bizantino em 1453, embora rigorosamente se deva atribuir a sua génese ao Século XI. Desde então, a língua permaneceu numa situação de diglossia, com dialectos regionais falados, que existiam conjuntamente com as formas arcaicas escritas. Notavelmente, esta situação durou até ao Século XX com um (pt)
  • Nygrekiska är det levande grekiska språket som talas och skrivs i Grekland idag. Det utvecklades via den medeltida från den gamla eller klassiska grekiskan. Det räknas som ett av de mest ordrika språken i världen, med mer än 600 000 ord.[källa behövs] Nygrekiska skiljer sig på många sätt från den klassiska grekiskan, bland annat genom påverkan av andra språk genom medeltiden, samt med stora ändringar i grammatiken. (sv)
  • Новогреческий язык (греч. Νεοελληνική γλώσσα) — обобщающее название для всех диалектов, которые используются на современном этапе развития греческого языка. Начало новогреческого исторического периода условно отсчитывается от падения Византийской империи в 1453 году, хотя и до сих пор именно лингвистическая граница не выявлена, поскольку многие языковые особенности, присущие новогреческому, присутствовали даже в III веке до н. э.. (ru)
  • Гре́ческий язы́к (самоназвание — Ελληνικά [ɛliniˈka], Ελληνική γλώσσα [ɛliniˈki ˈɣlɔsa]) — один из языков индоевропейской языковой семьи. Ныне является единственным представителем греческой группы, хотя иногда отдельными языками считаются его обособленные диалекты — цаконский, каппадокийский и понтийский языки, находящиеся на грани вымирания. Письменная история греческого языка насчитывает около 3,5 тысяч лет; отдельные его периоды обычно также называются «языками» (см. микенский греческий, древнегреческий, византийский, новогреческий). (ru)
  • Новогре́цька мо́ва (грец. Νεοελληνική γλώσσα) — узагальнююча назва для всіх діалектів, що використовуються на сучасному етапі розвитку грецької мови. Початок новогрецького історичного періоду умовно відлічується від падіння Візантійської імперії 1453 року, хоча і досі не встановлено саме лінгвістичний кордон, оскільки багато мовних особливостей, притаманних новогрецькій, були присутніми навіть у 3 столітті до н. е. (uk)
  • Grekiska (klassisk grekiska: ἑλληνική, hellēnikḗ; nygrekiska: ελληνικά, elliniká) utgör en egen gren av de indoeuropeiska språken. Begreppet syftar på grenens alla språkvarianter, den historiskt viktigaste formen klassisk grekiska eller på nygrekiska som är en blandning av flera historiska dialekter. Nygrekiska talas av omkring 12 miljoner människor (år 2016), främst i Grekland. Språket, i varianten demotisk grekiska (Δημοτική, Dimotikí), är officiellt språk i Grekland och på Cypern (tillsammans med turkiska), samt i EU. Det skrivs med det grekiska alfabetet. (sv)
rdfs:label
  • Modern Greek (en)
  • اليونانية الحديثة (ar)
  • اللغة اليونانية (ar)
  • Grec (ca)
  • Řečtina (cs)
  • Novořečtina (cs)
  • Griechische Sprache (de)
  • Neugriechische Sprache (de)
  • Νέα ελληνική γλώσσα (el)
  • Ελληνική γλώσσα (el)
  • Greka lingvo (eo)
  • Moderna greka (eo)
  • Idioma griego (es)
  • Griego moderno (es)
  • Greziera (eu)
  • An Ghréigis (ga)
  • Bahasa Yunani (in)
  • Bahasa Yunani Modern (in)
  • Grec moderne (fr)
  • Grec (fr)
  • Lingua greca (it)
  • Lingua greca moderna (it)
  • ギリシア語 (ja)
  • 그리스어 (ko)
  • 현대 그리스어 (ko)
  • Grieks (nl)
  • Nieuwgrieks (nl)
  • Język grecki (pl)
  • Język nowogrecki (pl)
  • Греческий язык (ru)
  • Новогреческий язык (ru)
  • Língua grega (pt)
  • Grego moderno (pt)
  • Grekiska (sv)
  • Nygrekiska (sv)
  • Новогрецька мова (uk)
  • Грецька мова (uk)
  • 现代希腊语 (zh)
  • 希腊语 (zh)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:homepage
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Modern Greek (en)
is dbo:language of
is dbo:nationality of
is dbo:stateOfOrigin of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:commonLanguages of
is dbp:label of
is dbp:language of
is dbp:ld of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License