About: Heraclitus

An Entity of Type: animal, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Heraclitus of Ephesus (/ˌhɛrəˈklaɪtəs/; Greek: Ἡράκλειτος Herákleitos, "Glory of Hera"; fl. c. 500 BCE) was an ancient Greek pre-Socratic philosopher from the city of Ephesus, which was then part of the Persian Empire.

Property Value
dbo:abstract
  • Heràclit (o bé Heraclit; en grec antic: Ἡράκλειτος, «Herákleitos». Efes, 544 aC / 535 aC - 484 aC / 475 aC) fou un filòsof presocràtic natural d'Efes, a l'Àsia Menor. Fou un filòsof considerat de l'escola jònica, encara que diferia dels seus principis en alguns punts. Fou deixeble d'Hipàs de Metapont (un pitagòric) i de Xenòfanes de Colofó (un eleàtic). Heràclit fou mestre de Cràtil, el qual fou (al mateix temps que Sòcrates) un dels mestres de Plató. El seu pare es deia Blisó, i va viatjar de jove i durant un temps va ser ermità; en tornar a Efes li fou oferta la màxima magistratura de la ciutat, però la va transferir al seu germà. Va morir a 60 anys i va viure al temps de l'olimpíada 69, és a dir, que fou posterior a Pitàgores i Hecateu, el qual esmenta. Suides situa el seu floriment vers el 513 aC. (ca)
  • Hérakleitos z Efesu (starořecky Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος; cca 540–480 př. n. l.) byl řecký předsókratovský filosof (respektive myslitel, který byl později – v době, kdy už filosofická tradice existovala – zpětně označen za filosofa), rodák z Efesu, města na západním pobřeží Malé Asie, kde se dnes rozkládá Turecko. O jeho životě a osobnosti je známo jen velmi málo a velká část informací je pravděpodobně smyšlená. Kvůli osamělému životu, který vedl, a zejména pro nejasný smysl jeho zachovaných filosofických zlomků a opovržlivé poznámky o lidech je již od starověku nazýván „Temný“ či „Plačící filosof“. Z Hérakleitova učení je pro moderního člověka největší inspirací učení o změně jako podstatném rysu vesmíru („Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“), učení o logu, nejčastěji vykládaném jako rozum řídící svět, a přesvědčení o významu, jednotě a síle protikladů („Cesta nahoru-dolů, jedna a táž“, „Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, námaha odpočinek.“). (cs)
  • Ο Ηράκλειτος ο Εφέσιος (αρχ. Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος) ήταν Έλληνας προσωκρατικός φιλόσοφος που έζησε τον 6ο με 5ο π.Χ. αιώνα στην Έφεσο, στην Ιωνία της Μικράς Ασίας. Ήταν απόγονος του ιδρυτή της πόλης, Ανδρόκλου. Λόγω της έλλειψης γνώσης για το σύνολο του έργου του, καθώς λίγα έχουν διασωθεί, αλλά και για την αινιγματική φύση της φιλοσοφίας του, καλείται «Σκοτεινός». Ο Ηράκλειτος είναι γνωστός για την ιδέα της συνεχούς αλλαγής που διέπει ως νόμος το σύμπαν. Δική του είναι η φράση «Κανείς δεν μπορεί να μπει στο ίδιο ποτάμι δύο φορές». Πίστευε στο ότι ο κόσμος δημιουργείται από τη «φωτιά», την αντίθεση και τον πόλεμο μεταξύ των αντιθέτων, στο οποίο συμπληρώνει: «τα εναντιόδρομα έχουν ενιαία φορά - από τα αντίθετα γεννιέται η ωραιότερη αρμονία». (el)
  • هِرَقْليطُس أو هيراقليتوس (باليونانية:Ηράκλειτος ό Εφέσιος) فيلسوف يوناني في عصر ما قبل سقراط. كتب بأسلوب غامض، يغلب طابع الحزن على كتاباته، ولذا، عُرف بالفيلسوف الباكي. تأثر بأفكاره كل من سقراط وأفلاطون وأرسطو. قال بأن النار هي الجوهر الأول، ومنها نشأ الكون. وقال أيضاً بالتغيّر الدائم. يصعب تحديد تاريخ حياته بدقة، وقد وضع كتاباً وحيداً، لم يصلنا منه غير شذرات. ولا يعرف المؤرخون عن حياته إلاّ القليل. ولا يكاد يُعرف عنه غير أنه كان من الأسرة المالكة في مدينة أفسس بمنطقة آسيا الصغرى. كان هرقليطس مشهورًا لإصراره على أن الوجود في تغير دائم باعتبار التغير هو الجوهر الأساسي في الكون كما جاء في قوله: «لا يخطو رجل في نفس النهر مرتين أبدًا». يعتبر ذلك إحدى النقاشات الأولى لمفهوم الصيرورة الفلسفي، وقد تعارض مع كلام بارمينيدس القائل بأن: «يبقى المرء على ما يكون عليه». وتلك إحدى النقاشات الأولى في مفهوم الكينونة الفلسفي. وبذلك يمكننا اعتبار بارمينيدس وهرقليطس اثنين من مؤسسي علم الوجود. يعتقدُ العلماء بشكل عام أن بارمينيدس كان يرد على هرقليطس أو هرقليطس يرد على بارمينيدس، وكان موضوع من كان يرد على يتغير على مدار القرن العشرين. اكتملت رؤية هرقليطس من خلال التزامه الكامل بفلسفة وحدة الأضداد (قسم من الفلسفة الجدلية) مشيرًا إلى أن «الطريق إلى الأعلى أو الأسفل هو نفسه». نظّم هرقليطس من خلال هذه الفلسفة جميع المعطيات الموجودة على شكل أزواج من الخواص المتعاكسة، حيث لا يجوز على الإطلاق لأي كيان أن يوجد بحالة واحدة في وقت واحد. (ar)
  • Heraklito de Efezo, greke Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος (naskiĝis ĉirkaŭ 540 a.K., mortis ĉirkaŭ 480 a.K.) estis greka antaŭsokrata filozofo el Efezo. Li instruis, ke ĉio estas en senĉesa moviĝo, en senĉesa , ke "ĉio estas fluanta", rapide ŝanĝiĝas. Pro tiu moviĝado nenio estas senmova, nenio estas fiksa kaj stabila. Heraklito klarigas tion per la senĉesa fluo de rivero, li diras ke oni ne povas bani sin en la sama rivero, ĉar revenante tie oni tuŝas novajn akvojn kaj tiel plu. Kvankam la rivero ŝajnas esti ĉiam la sama, ĝi estas ĉiam renovigata per la senĉesa akvofluo. Li ankaŭ asertas ke tiu senĉesa fluo de la aferoj fariĝas de unu al alia, ekzemple: la nokto sekvas la tagon, la varmo la malvarmon, la seka la malsekan, la ĝojo la malĝojon, la milito la pacon, la juneco la maljunecon, la vivo la morton, kaj inverse. Do la moviĝado estas senĉesa fluo de la kontraŭoj. La harmonio ekzistas ĝuste en tio, en tiu sintezo de la kontraŭoj, en tiu enantioza ekvilibro. Heraklito diras ke Dio estas tiu ekvilibro, li diras: Dio estas tago-nokto, estas vintro-somero, milito-paco, malsato-. Same kiel la miletanaj filozofoj Heraklito ankaŭ defendas la ekziston de unu principo kaj asertas ke ĝi estas la fajro. Ekde la fajro originas ĉiuj aliaj aferoj de la universo. Dio mem estas tiu fajro, moviĝema, kreiva, vivoplena. Heraklito estis nomata La obskura filozofo, la enigmema pro tio ke liaj skribaĵoj estas de malfacila legado. (eo)
  • Heraklit von Ephesos (griechisch Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος Hērákleitos ho Ephésios, latinisiert Heraclitus Ephesius; * um 520 v. Chr.; † um 460 v. Chr.) war ein vorsokratischer Philosoph aus dem ionischen Ephesos. Heraklit beanspruchte eine von allen herkömmlichen Vorstellungsweisen verschiedene Einsicht in die Weltordnung. Daraus ergibt sich seine nachhaltige Kritik der oberflächlichen Realitätswahrnehmung und Lebensart der meisten Menschen. Ein wiederkehrendes Thema seines Philosophierens ist neben dem auf vielfältige Weise interpretierbaren Begriff des Logos, der die vernunftgemäße Weltordnung und ihre Erkenntnis und Erklärung bezeichnet, der natürliche Prozess beständigen Werdens und Wandels. In späterer Zeit wurde dieser Wandel auf die populäre Kurzformel panta rhei („Alles fließt“) gebracht. Des Weiteren setzte sich Heraklit mit dem Verhältnis von Gegensätzen auseinander, wie etwa von Tag und Nacht, Wachsein und Schlafen, Eintracht und Zwietracht. Diese Gegensätze sah er in einer spannungsgeladenen Einheit stehend. Überliefert sind von Heraklits Werk nur Zitate aus späteren Texten anderer Autoren. Diese Zitate bestehen oft nur aus einem Satz und enthalten zahlreiche Aphorismen, Paradoxien und Wortspiele. Die stilistischen Eigenheiten, die fragmentarische Überlieferung und der Umstand, dass die Echtheit einiger Fragmente strittig ist, erschweren eine präzise Erfassung seiner Philosophie. Seine Thesen waren und sind daher Gegenstand kontroverser Interpretationsversuche. Wegen der nicht leicht zu entschlüsselnden Botschaften verlieh man ihm bereits in der Antike den Beinamen „der Dunkle“ (ὁ Σκοτεινός ho Skoteinós). Seine genauen Lebensumstände sind – wie der Aufbau seines Werkes – ungeklärt, da sich die Forschung lediglich auf Informationen von nicht zeitgenössischen, teils sehr späten Autoren stützen kann, deren Glaubwürdigkeit umstritten und in manchen Fällen offensichtlich gering ist. (de)
  • Heráclito de Éfeso (en griego antiguo: Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος Herákleitos ho Ephésios; Éfeso, c. 540 a. C.-ibidem, c. 480 a. C.),​​​ fue un filósofo griego presocrático nativo de Éfeso, ciudad de Jonia, en la costa occidental del Asia Menor (en la actual Turquía y luego parte del Imperio persa). La principal fuente de su vida nos llega a través de Diógenes Laercio. Nació en el seno de una familia aristócrata, pero evitó su pudiente vida convirtiéndose en un filósofo ermitaño autodidacta. La obra de Heráclito es completamente aforística y se le atribuye un libro titulado Sobre la naturaleza (περὶ φύσεως). Como los demás filósofos griegos anteriores a Platón, no quedan más que fragmentos de sus obras, y en gran parte se conocen sus aportes gracias a testimonios posteriores. Estos fueron recopilados por Hermann Diels y Walther Kranz en la obra Die Fragmente der Vorsokratiker bajo la numeración Diels-Kranz. Fue conocido también como El Oscuro de Éfeso y El Adivinador​ debido a la naturaleza oracular y paradójica de su filosofía, y El filósofo llorón​ (en contraste con Demócrito, "el filósofo risueño"), debido a una supuesta personalidad melancólica y tristona. No obstante, respecto a este último epíteto, Geoffrey Stephen Kirk y John Earle Raven han señalado que se basa en juicios "totalmente triviales" ​ que provienen en primer lugar, de referencias burlescas a la idea heraclítea de que todo fluye como el río, y en segundo lugar, a un error de traducción a Teofrasto. Este último se refirió a Heráclito utilizando la palabra μελαγχολία con el sentido de "impulsividad" y no de "melancolía", significado que posteriormente adquirió, confundiendo a Diógenes Laercio, y llevándole a atribuir a Teofrasto la teoría de que Heráclito no completó algunas de sus obras debido a la melancolía.​​ Es así que hasta ahora no existen antecedentes históricos fiables que respalden el carácter pesimista de Heráclito. Por otro lado, las expresiones crípticas del efesio han sido objeto de numerosas interpretaciones. Ha sido visto de diversas maneras: como un "monista materialista o un filósofo de procesos; un científico cosmólogo, un metafísico, o principalmente un pensador religioso; un empirista, un racionalista o un místico; un pensador convencional o un revolucionario; un desarrollador de lógica o alguien que negó el principio de no contradicción; el primer filósofo genuino o un oscurantista anti-intelectual".​ La idea central de la filosofía de Heráclito es la . Heráclito creía que el devenir del mundo estaba regido de acuerdo con lo que denominó el Logos (traducido como "palabra", "razón" o "discurso"). También creía que el cosmos era una transmutación de fuego. Heráclito fue famoso por su insistencia en el cambio; vio el mundo en constante flujo, cambiando mientras permanecía igual, lo que expresó en el dicho: "Ningún hombre se sumerge dos veces en el mismo río" (panta rei). En contraste, el eléata Parménides declaraba que "lo que es, no puede no ser", negando así la transitoriedad del ser. Ambos pensadores influyeron en Platón y también, en consecuencia, a la filosofía occidental. Heráclito es considerado como uno de los fundadores de la dialéctica y en parte de la metafísica y la moral.​​ (es)
  • Heráclito (siglo I) fue un gramático griego que escribió un comentario sobre Homero que aún se conserva. Nada se conoce sobre su vida, aunque se acepta generalmente que vivió en el siglo I d. C.​​ Su única obra recibió varios títulos: Problemas homéricos,​ Cuestiones homéricas,​ y Alegorías homéricas.​​ En ella Heráclito defiende a Homero contra quienes lo denuncian por sus representaciones inmorales de los .​ Heráclito basa su defensa de Homero en la interpretación alegórica.​ Hace interpretaciones de importantes episodios de la Iliada y la Odisea, especialmente de los que recibieron las mayores críticas, como las batallas entre los dioses, o la relación extraconyugal de Afrodita y Ares.​ Muchas de sus alegorías son físicas, en el sentido de que sostienen que los personajes de los poemas representan fuerzas elementales, o éticas, en el sentido de que contienen mensajes edificantes.​ Su obra presupone un buen conocimiento de las corrientes filosóficas, especialmente del estoicismo.​ (es)
  • Heraklito Efesokoa (antzinako grezieraz: Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος, Herákleitos ho Ephésios; K.a. 535 - †K.a. 475) antzinako Greziako filosofoa zen, Efeso hirikoa. Heraklitoren obraren kontserbatzen diren pasarteak Artemisaren Efesoko tenpluan utzitako diskurtso baten atalak dira. Bere idazkian orfismoa eta Hesiodoren eraginak nabaritzen dira. (eu)
  • Heraclitus of Ephesus (/ˌhɛrəˈklaɪtəs/; Greek: Ἡράκλειτος Herákleitos, "Glory of Hera"; fl. c. 500 BCE) was an ancient Greek pre-Socratic philosopher from the city of Ephesus, which was then part of the Persian Empire. Little is known of Heraclitus's life. He wrote a single work, only fragments of which have survived. Most of the ancient stories about him are later fabrications based on interpretations of the preserved fragments. His paradoxical philosophy and appreciation for wordplay and cryptic utterances has earned him the epithet "the obscure" since antiquity. He was considered a misanthrope who was subject to melancholia. Consequently, he became known as "the weeping philosopher" in contrast to the ancient philosopher Democritus, who was known as "the laughing philosopher". The central idea of Heraclitus' philosophy is the unity of opposites. One of his most notable applications of this idea was to the concept of impermanence; he saw the world as constantly in flux, changing as it remained the same, which he expressed in the saying, "No man ever steps in the same river twice." This changing aspect of his philosophy is contrasted with that of the ancient philosopher Parmenides, who believed in "being" and in the static nature of the universe. (en)
  • Héraclite d'Éphèse (en grec ancien Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος / Hêrákleitos ho Ephésios) est un des principaux philosophes grec dits présocratiques. Nous ne savons presque rien de sa vie, sinon qu’il vécut à Éphèse vers 500 av. J.-C et ne connaissons sa philosophie qu’à travers les auteurs anciens qui, du IVe siècle av. J.-C. jusqu’à la fin de l’Antiquité, l’ont cité et notamment les plus éminents d’entre eux, Platon, Aristote, Lucrèce, Sénèque, Plutarque, Sextus Empiricus, Marc-Aurèle, Diogène Laërce, Plotin et d’autres. Ces citations, peu nombreuses, environ une centaine, le plus souvent des formules brèves, souvent de style énigmatique à la manière des oracles, ont été rassemblées sous le terme de Fragments par les érudits (Bywater, Oxford, 1877, Diels, Berlin, 1903, 1912, 1922, Diels-Kranz, Berlin, 1934, Marcovich, Florence, 1978, Marcel Conche, France , 1987) qui ont examiné le contexte des œuvres dans lesquelles le mot ou la phrase d’Héraclite apparaissait, discuté leur authenticité et les ont classées . On retient généralement d’Héraclite sa philosophie du devenir à travers ses citations devenues célèbres (Πάντα ῥεῖ / Panta rhei « Tout passe » et « On ne peut entrer deux fois dans le même fleuve »), son relativisme (« Le plus beau des singes est laid » en comparaison d'une autre espèce) et sa théorie de la contrariété (« La contrariété est avantageuse », « La plus belle harmonie naît des différences », « Toutes choses naissent de la discorde »). (fr)
  • Herakleitos dari Efesus (Yunani: Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος, Hērákleitos ho Ephésios) adalah seorang filsuf Yunani Kuno pra-Sokratik yang tidak tergolong mazhab apapun, meski dapat digolongkan lewat asal munculnya sebagai pemikir mazhab Ionia atau filsuf yang muncul di wilayah Asia Minor (termasuk Thales, Anaximandros, Anaximenes, dan Xenophanes). Di dalam tulisan-tulisannya,ia justru mengkritik dan mencela para filsuf dan tokoh-tokoh terkenal, seperti Homeros, Arkhilokhos, Hesiodos, , Xenophanes, dan . Meskipun ia berbalik dari ajaran filsafat yang umum pada zamannya, tetapi bukan berarti ia sama sekali tidak dipengaruhi oleh filsuf-filsuf itu. Herakleitos diketahui menulis satu buku, tetapi telah hilang. Yang tersimpan hingga kini hanya 130 fragmen yang terdiri dari pepatah-pepatah pendek yang sering kali tidak jelas artinya. Pemikiran filsafatnya memang tidak mudah dimengerti sehingga ia dijuluki "si gelap" (dalam bahasa Inggris the obscure). (in)
  • Héraclite (en grec ancien Ἡράκλειτος / Hērákleitos) est un auteur et grammairien du Ier siècle apr. J.-C. (?). Nous ne savons rien de sa vie, si ce n'est qu’il vécut aux alentours du Ier siècle apr. J.-C. sous le règne d'Auguste ou celui de Néron. S'inscrivant dans la longue tradition des commentateurs et scholiastes grecs se livrant à une exégèse allégorique d'Homère, il est l’auteur d’un traité connu sous le nom d'Allégories d’Homère ou Problèmes homériques. Suivant scrupuleusement l’ordre des chants de l’Iliade, puis de l’Odyssée, il y livre une série de lectures allégoriques. Ses interprétations se veulent une défense d’Homère, contre certains auteurs comme Platon, accusant le poète d'impiété. À titre d'exemple, le célèbre épisode des amours d'Arès et Aphrodite, piégés durant leurs ébats par Héphaïstos et exposés à la moquerie des dieux, ne doit pas être vu comme immoral : il représente au contraire l'union de l'Amour et de la Haine (deux éléments présents dans la cosmologie d'Empédocle), ce qui explique les rires et réjouissances des dieux ; il est également une allégorie du travail de la forge. Les lectures proposées sont de trois ordres : l’exégèse physique, où les divers éléments des poèmes homériques sont mis en correspondance avec des forces ou des éléments du monde naturel ; l’exégèse morale, qui met en lumière des messages cachés à visée édifiante ; l’exégèse historique, qui s’applique à donner une explication rationnelle à certains passages, comme la pratiquent Paléphatos, Polybe ou Strabon. L’auteur s’appuie sur des sources diverses, comme Apollodore, ou Cratès de Mallos. Largement tributaire de sources de nature stoïcienne, il ne met cependant pas son traité au service d'une doctrine philosophique et n’a vraisemblablement été inféodé à aucune école. (fr)
  • Eraclito di Efeso (pronuncia in Greco /e'raklito/, in Latino /era'klito/; in greco antico: Ἡράκλειτος, Hērákleitos, "gloria di Era" o Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος, Hērákleitos ho Ephésios, "Eraclito di Efeso"; Efeso, 535 a.C. – Efeso, 475 a.C.) è stato un filosofo greco antico, uno dei maggiori pensatori presocratici. Eraclito è considerato il Pensatore oscuro per eccellenza ed egli stesso nutriva sfiducia nella possibilità che il suo scritto potesse essere compreso dalla maggior parte degli uomini. Egli è interpretato in modi differenti a causa del suo stile ermetico, oracolare, criptico e della frammentarietà nella quale è giunta la sua opera già complessa in principio. Ad esempio Aristotele, che si suppone ne abbia letto integralmente l'opera, lo definisce «l'oscuro»; persino Socrate ebbe problemi a comprendere gli aforismi dell'«oscuro», sostenendo che erano profondi quanto le profondità raggiunte dai tuffatori di Delo. Eraclito influenzò in vario modo i pensatori successivi: da Platone allo stoicismo, la cui fisica ripropone in gran parte la teoria eraclitea del logos. (it)
  • ヘラクレイトス(希: Ἡράκλειτος, Hērakleitos、 紀元前540年頃 - 紀元前480年頃? ヘラクリタスとも)は、古代ギリシアの哲学者、自然哲学者。 (ja)
  • 헤라클레이토스(Heraclitus of Ephesus, Ήράκλειτος, 기원전 535년 ~ 기원전 475년)는 고대 그리스의 이른바 소크라테스 이전 철학자이다. (ko)
  • Heraclitus (Oudgrieks: Ἡράκλειτος, Herakleitos; verouderd Nederlands: Heracliet; ca. 540 v.Chr.—480 v.Chr.) was een presocratische filosoof uit Efeze, Ionië. Daar werd hij in een vooraanstaande familie geboren, en hij bleef er wellicht zijn hele leven. Hij stond bekend als een melancholisch en hooghartig man die religieuze en filosofische tradities bekritiseerde. Tevens zou hij zich hebben gedistantieerd van zijn medeburgers en, ondanks aandringen, geweigerd hebben deel te nemen aan de politiek. Hij richtte zich liever op de filosofie. Zijn filosofie, die hij opschreef, moest de dynamische eenheid van alles openbaren. Toch stichtte hij geen school en verkondigde hij zijn leer niet in het openbaar. Men moest moeite doen voor het vinden van de waarheid. Heraclitus' filosofie is enkel gekend door citaten, toespelingen en parafrasen bij latere auteurs. Daaruit blijkt die relativistisch en mobilistisch te zijn. Hij meende zo de waarheid te kennen. De kern van zijn leer lijken de principes van eenheid, strijd en wording te zijn geweest. Hij stelde dat alles uiteindelijk een eenheid vormde, maar wel tot stand kwam op dialectische wijze dankzij het principe van strijd. Waargenomen verandering in de wereld kwam voort uit de transformatie van elementen, met als oersubstantie vuur. Zodoende was alles altijd in beweging en dus wordende. Vandaar de stelling: 'Alles stroomt'. Niets hoorde daarbij echter de gepaste maat te overschrijden. Alles en iedereen had volgens Heraclitus zijn plaats te kennen in de kosmos. Voor de mens lag daarin de weg naar vrede. De presocraat werd bekend als 'de duistere' omdat hij zijn filosofie in moeilijke, kernachtige en associatieve bewoording op schrift stelde. De tekst had een literair karakter, met ambiguïteit, alliteratie en woordspelingen. Hiermee bemoeilijkte hij opzettelijk de interpretatie. Mensen moeten, vond hij, moeite doen om zijn filosofie te begrijpen, zoals de mens moeite moet doen om de natuur te doorgronden. De stijl vult het gedachtegoed aan. Dubbelzinnigheid suggereert eenheid, paradoxen suggereren de eenheid der tegendelen, alliteratie suggereert harmonie, enzovoort. De filosofie van Heraclitus werd bekend na diens dood en bleef van invloed in de gehele klassieke oudheid. Onder anderen Plato, Aristoteles, epicureeërs, neoplatonici en kerkvaders verwezen naar hem, maar met name de stoïcijnen namen Heraclitus' ideeën over voor hun eschatologie. In de middeleeuwen was er weinig belangstelling. In moderne tijden was hij wel van invloed op filosofen als Friedrich Nietzsche, Martin Heidegger, dialectici als Georg Wilhelm Friedrich Hegel, en op auteurs als Jorge Luis Borges, Harry Mulisch en Hugo Claus. (nl)
  • Heraklit z Efezu (stgr. Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος Herakleitos ho Ephesios), (ur. ok. 540 p.n.e., zm. ok. 480 p.n.e.) – presokratyczny filozof grecki, zaliczany do jońskich filozofów przyrody, urodzony w mieście Efez, w Jonii, u wybrzeży Azji Mniejszej. Autor pism kosmologicznych, politycznych i teologicznych. Pochodził ze szlachetnego rodu. Mało wiadomo o jego dziecięcych latach i edukacji, on sam uważał siebie za samouka i mędrca. Nazywany był „Ciemnym” (stgr. ὁ Σκοτεινός ho Skoteinos) oraz „Płaczącym Filozofem” ze względu na wariabilistyczną koncepcję świata i człowieka, trudny do zrozumienia styl piśmiennictwa oraz samotne życie, które prowadził. Swoje poglądy przedstawiał za pomocą alegorii i aforyzmów, tak aby mogli je zrozumieć jedynie nieliczni wtajemniczeni. Najbardziej znanym elementem filozofii Heraklita jest koncepcja zmiany jako centralnego elementu świata (ta panta rhei, wszystko płynie), jak Heraklit określił to w słynnym zdaniu „niepodobna wstąpić dwukrotnie do tej samej rzeki” (bo już napłynęły do niej inne wody). Wierzył w jedność przeciwieństw, twierdząc, że „droga w dół i w górę jest jedna”. Istniejącym rzeczom można jego zdaniem przypisać pary przeciwnych właściwości: ciepło, zimno, jasność, ciemność. Jego kolejna koncepcja, Logosu (gr. „słowo”, „rozum”, „zasada”) jako zasady, poprzez którą wszystkie rzeczy istnieją, była poddawana licznym interpretacjom. Filozofia Heraklita zapoczątkowała wiele wątków w filozofii zachodniej: wariabilizm Heraklita znajdzie swoje odbicie u Platona, relatywizm i humanizm – u sofistów (Protagoras), idea ognia i logosu – u stoików. Uznaje się go też za prekursora heglowskiej dialektyki z uwagi na swoją teorię wyłaniania się i syntezy przeciwieństw. Być może Heraklit stworzył traktat filozoficzny pt. O naturze (περὶ φύσεως) i złożył go w świątyni Artemidy w Efezie. Przypuszczalnie składały się na niego trzy części: o wszechświecie, o polityce i o teologii, pisane tzw. „ciemnym” stylem, aby tylko wtajemniczeni mogli je zrozumieć. Dzieło to nie dochowało się do naszych czasów. Pozostały tylko drobne fragmenty, około 120 w zależności od edycji. (pl)
  • Heraclito (português europeu) ou Heráclito (português brasileiro) de Éfeso (Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος, Éfeso, aproximadamente 500 a.C. - 450 a.C.) foi um filósofo pré-socrático considerado o "Pai da dialética". Recebeu a alcunha de "Obscuro" principalmente em razão da obra a ele atribuída por Diógenes Laércio, Sobre a Natureza, em estilo obscuro, próximo ao das sentenças oraculares. Na vulgata filosófica, Heráclito é o pensador do "tudo flui" (em grego, πάντα ῥεῖ; transl.: panta rei, sintetizando a ideia de um mundo em movimento perpétuo, em oposição ao paradigma de Parmênides) e do fogo, que seria o elemento do qual deriva tudo o que nos circunda. De seus escritos restaram poucos fragmentos (encontrados em obras posteriores), os quais geraram grande número de obras explicativas. (pt)
  • Herakleitos (grekiska Ἡράκλειτος, latin Heraclitus, äldre svensk form Heraklit), var en grekisk filosof från staden Efesos som levde mot slutet av 500-talet f.Kr., Han räknas som en av försokratikerna, det vill säga de filosofer som levde och verkade före Sokrates. Inget är säkert känt om hans liv eller person. (sv)
  • Гераклит Грамматик (греч. Ἡράκλειτος, или Гераклит-аллегорист, Heraclitus Homericus; Ι в. н. э.) — древнегреческий ритор, грамматик, философ, из сочинений которого сохранились «Гомеровские вопросы» (Quaestiones Homericae). Время жизни установлено приблизительно, по стилистике и отразившемуся в трактате мировоззрению. (ru)
  • Геракли́т Эфе́сский (др.-греч. Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος; родился около 544 года до н. э., Эфес, Азия — умер около 483 года до н. э., там же) — древнегреческий философ, создатель первой исторической или первоначальной формы диалектики. Гераклит был известен как Мрачный или Тёмный (у Аристотеля — др.-греч. ὁ σκοτεινός λεγόμενος Ἡράκλειτος) за непонятный, образный смысл своих писаний, и его философская система контрастировала с идеями Демокрита, на что обратили внимание последующие поколения. Единственное его сочинение, от которого сохранилось только несколько десятков фрагментов-цитат, — книга «О природе», по мнению Диогена Лаэртского состоявшая из трёх частей («О природе», «О государстве», «О Боге»). Ему приписывается авторство известной фразы «Всё течёт, всё меняется» (др.-греч. Πάντα ῥεῖ καὶ οὐδὲν μένει, лат. Omnia fluunt, omnia mutantur). (ru)
  • Гераклі́т Ефе́ський (дав.-гр. Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος) — давньогрецький філософ-досократик. Єдиний відомий твір — «Про природу». Автор відомих виразів: «Усе плине, усе змінюється» та «Не можна двічі ввійти в одну і ту саму річку». За оцінкою Аристотеля, Геракліт — один із перших філософів природи, натурфілософ. (uk)
  • 赫拉克利特(希臘語:Ἡράκλειτος,前540年-前480年),古希腊哲学家,的创始人。生于以弗所一个贵族家庭,相传他生性忧郁,被称为「哭的哲学人」(Weeping Philosopher)。他的文章只留下片段,爱用隐喻、悖论,致使后世的解释纷纭,被后人称做「晦涩者」(The Obscure)。 (zh)
dbo:birthPlace
dbo:birthYear
  • 0006-01-01 (xsd:gYear)
dbo:deathYear
  • 0005-01-01 (xsd:gYear)
dbo:era
dbo:influenced
dbo:influencedBy
dbo:mainInterest
dbo:notableIdea
dbo:philosophicalSchool
dbo:region
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 13792 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 50781 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124317932 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:1a
  • Warren (en)
  • Sandywell (en)
dbp:1p
  • 63 (xsd:integer)
dbp:1pp
  • 263 (xsd:integer)
dbp:1y
  • 1996 (xsd:integer)
  • 2014 (xsd:integer)
dbp:2a
  • Curd (en)
  • Graham (en)
  • Sandywell (en)
dbp:2loc
  • Xenophanes of Colophon and Heraclitus of Ephesus (en)
dbp:2p
  • 237 (xsd:integer)
dbp:2pp
  • 175 (xsd:integer)
dbp:2y
  • 1996 (xsd:integer)
  • 2008 (xsd:integer)
  • 2020 (xsd:integer)
dbp:about
  • yes (en)
dbp:birthPlace
  • Ephesus, Ionia, Persian Empire (en)
dbp:by
  • yes (en)
dbp:caption
  • Bronze bust of Heraclitus of Ephesus, National Archaeological Museum, Naples, Italy (en)
dbp:era
dbp:influenced
dbp:influences
  • Bias of Priene, Pythagoras, Xenophanes, potentially Zoroastrianism or Vedic religion (en)
dbp:label
  • Heraclitus (en)
dbp:mainInterests
dbp:name
  • Heraclitus (en)
dbp:notableIdeas
dbp:onlinebooks
  • yes (en)
dbp:others
  • yes (en)
dbp:region
dbp:schoolTradition
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:wordnet_type
dcterms:subject
gold:hypernym
schema:sameAs
rdf:type
rdfs:comment
  • Heraklito Efesokoa (antzinako grezieraz: Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος, Herákleitos ho Ephésios; K.a. 535 - †K.a. 475) antzinako Greziako filosofoa zen, Efeso hirikoa. Heraklitoren obraren kontserbatzen diren pasarteak Artemisaren Efesoko tenpluan utzitako diskurtso baten atalak dira. Bere idazkian orfismoa eta Hesiodoren eraginak nabaritzen dira. (eu)
  • ヘラクレイトス(希: Ἡράκλειτος, Hērakleitos、 紀元前540年頃 - 紀元前480年頃? ヘラクリタスとも)は、古代ギリシアの哲学者、自然哲学者。 (ja)
  • 헤라클레이토스(Heraclitus of Ephesus, Ήράκλειτος, 기원전 535년 ~ 기원전 475년)는 고대 그리스의 이른바 소크라테스 이전 철학자이다. (ko)
  • Herakleitos (grekiska Ἡράκλειτος, latin Heraclitus, äldre svensk form Heraklit), var en grekisk filosof från staden Efesos som levde mot slutet av 500-talet f.Kr., Han räknas som en av försokratikerna, det vill säga de filosofer som levde och verkade före Sokrates. Inget är säkert känt om hans liv eller person. (sv)
  • Гераклит Грамматик (греч. Ἡράκλειτος, или Гераклит-аллегорист, Heraclitus Homericus; Ι в. н. э.) — древнегреческий ритор, грамматик, философ, из сочинений которого сохранились «Гомеровские вопросы» (Quaestiones Homericae). Время жизни установлено приблизительно, по стилистике и отразившемуся в трактате мировоззрению. (ru)
  • Гераклі́т Ефе́ський (дав.-гр. Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος) — давньогрецький філософ-досократик. Єдиний відомий твір — «Про природу». Автор відомих виразів: «Усе плине, усе змінюється» та «Не можна двічі ввійти в одну і ту саму річку». За оцінкою Аристотеля, Геракліт — один із перших філософів природи, натурфілософ. (uk)
  • 赫拉克利特(希臘語:Ἡράκλειτος,前540年-前480年),古希腊哲学家,的创始人。生于以弗所一个贵族家庭,相传他生性忧郁,被称为「哭的哲学人」(Weeping Philosopher)。他的文章只留下片段,爱用隐喻、悖论,致使后世的解释纷纭,被后人称做「晦涩者」(The Obscure)。 (zh)
  • هِرَقْليطُس أو هيراقليتوس (باليونانية:Ηράκλειτος ό Εφέσιος) فيلسوف يوناني في عصر ما قبل سقراط. كتب بأسلوب غامض، يغلب طابع الحزن على كتاباته، ولذا، عُرف بالفيلسوف الباكي. تأثر بأفكاره كل من سقراط وأفلاطون وأرسطو. قال بأن النار هي الجوهر الأول، ومنها نشأ الكون. وقال أيضاً بالتغيّر الدائم. يصعب تحديد تاريخ حياته بدقة، وقد وضع كتاباً وحيداً، لم يصلنا منه غير شذرات. ولا يعرف المؤرخون عن حياته إلاّ القليل. ولا يكاد يُعرف عنه غير أنه كان من الأسرة المالكة في مدينة أفسس بمنطقة آسيا الصغرى. (ar)
  • Heràclit (o bé Heraclit; en grec antic: Ἡράκλειτος, «Herákleitos». Efes, 544 aC / 535 aC - 484 aC / 475 aC) fou un filòsof presocràtic natural d'Efes, a l'Àsia Menor. Fou un filòsof considerat de l'escola jònica, encara que diferia dels seus principis en alguns punts. Fou deixeble d'Hipàs de Metapont (un pitagòric) i de Xenòfanes de Colofó (un eleàtic). Heràclit fou mestre de Cràtil, el qual fou (al mateix temps que Sòcrates) un dels mestres de Plató. El seu pare es deia Blisó, i va viatjar de jove i durant un temps va ser ermità; en tornar a Efes li fou oferta la màxima magistratura de la ciutat, però la va transferir al seu germà. Va morir a 60 anys i va viure al temps de l'olimpíada 69, és a dir, que fou posterior a Pitàgores i Hecateu, el qual esmenta. Suides situa el seu floriment ver (ca)
  • Hérakleitos z Efesu (starořecky Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος; cca 540–480 př. n. l.) byl řecký předsókratovský filosof (respektive myslitel, který byl později – v době, kdy už filosofická tradice existovala – zpětně označen za filosofa), rodák z Efesu, města na západním pobřeží Malé Asie, kde se dnes rozkládá Turecko. O jeho životě a osobnosti je známo jen velmi málo a velká část informací je pravděpodobně smyšlená. Kvůli osamělému životu, který vedl, a zejména pro nejasný smysl jeho zachovaných filosofických zlomků a opovržlivé poznámky o lidech je již od starověku nazýván „Temný“ či „Plačící filosof“. (cs)
  • Ο Ηράκλειτος ο Εφέσιος (αρχ. Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος) ήταν Έλληνας προσωκρατικός φιλόσοφος που έζησε τον 6ο με 5ο π.Χ. αιώνα στην Έφεσο, στην Ιωνία της Μικράς Ασίας. Ήταν απόγονος του ιδρυτή της πόλης, Ανδρόκλου. Λόγω της έλλειψης γνώσης για το σύνολο του έργου του, καθώς λίγα έχουν διασωθεί, αλλά και για την αινιγματική φύση της φιλοσοφίας του, καλείται «Σκοτεινός». (el)
  • Heraklit von Ephesos (griechisch Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος Hērákleitos ho Ephésios, latinisiert Heraclitus Ephesius; * um 520 v. Chr.; † um 460 v. Chr.) war ein vorsokratischer Philosoph aus dem ionischen Ephesos. (de)
  • Heraklito de Efezo, greke Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος (naskiĝis ĉirkaŭ 540 a.K., mortis ĉirkaŭ 480 a.K.) estis greka antaŭsokrata filozofo el Efezo. Li instruis, ke ĉio estas en senĉesa moviĝo, en senĉesa , ke "ĉio estas fluanta", rapide ŝanĝiĝas. Pro tiu moviĝado nenio estas senmova, nenio estas fiksa kaj stabila. Heraklito klarigas tion per la senĉesa fluo de rivero, li diras ke oni ne povas bani sin en la sama rivero, ĉar revenante tie oni tuŝas novajn akvojn kaj tiel plu. Kvankam la rivero ŝajnas esti ĉiam la sama, ĝi estas ĉiam renovigata per la senĉesa akvofluo. Li ankaŭ asertas ke tiu senĉesa fluo de la aferoj fariĝas de unu al alia, ekzemple: la nokto sekvas la tagon, la varmo la malvarmon, la seka la malsekan, la ĝojo la malĝojon, la milito la pacon, la juneco la maljunecon, la vivo la (eo)
  • Heráclito (siglo I) fue un gramático griego que escribió un comentario sobre Homero que aún se conserva. Nada se conoce sobre su vida, aunque se acepta generalmente que vivió en el siglo I d. C.​​ Su única obra recibió varios títulos: Problemas homéricos,​ Cuestiones homéricas,​ y Alegorías homéricas.​​ En ella Heráclito defiende a Homero contra quienes lo denuncian por sus representaciones inmorales de los .​ Heráclito basa su defensa de Homero en la interpretación alegórica.​ Hace interpretaciones de importantes episodios de la Iliada y la Odisea, especialmente de los que recibieron las mayores críticas, como las batallas entre los dioses, o la relación extraconyugal de Afrodita y Ares.​ Muchas de sus alegorías son físicas, en el sentido de que sostienen que los personajes de los poemas (es)
  • Heráclito de Éfeso (en griego antiguo: Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος Herákleitos ho Ephésios; Éfeso, c. 540 a. C.-ibidem, c. 480 a. C.),​​​ fue un filósofo griego presocrático nativo de Éfeso, ciudad de Jonia, en la costa occidental del Asia Menor (en la actual Turquía y luego parte del Imperio persa). (es)
  • Heraclitus of Ephesus (/ˌhɛrəˈklaɪtəs/; Greek: Ἡράκλειτος Herákleitos, "Glory of Hera"; fl. c. 500 BCE) was an ancient Greek pre-Socratic philosopher from the city of Ephesus, which was then part of the Persian Empire. (en)
  • Héraclite d'Éphèse (en grec ancien Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος / Hêrákleitos ho Ephésios) est un des principaux philosophes grec dits présocratiques. Nous ne savons presque rien de sa vie, sinon qu’il vécut à Éphèse vers 500 av. J.-C et ne connaissons sa philosophie qu’à travers les auteurs anciens qui, du IVe siècle av. J.-C. jusqu’à la fin de l’Antiquité, l’ont cité et notamment les plus éminents d’entre eux, Platon, Aristote, Lucrèce, Sénèque, Plutarque, Sextus Empiricus, Marc-Aurèle, Diogène Laërce, Plotin et d’autres. (fr)
  • Héraclite (en grec ancien Ἡράκλειτος / Hērákleitos) est un auteur et grammairien du Ier siècle apr. J.-C. (?). Nous ne savons rien de sa vie, si ce n'est qu’il vécut aux alentours du Ier siècle apr. J.-C. sous le règne d'Auguste ou celui de Néron. L’auteur s’appuie sur des sources diverses, comme Apollodore, ou Cratès de Mallos. Largement tributaire de sources de nature stoïcienne, il ne met cependant pas son traité au service d'une doctrine philosophique et n’a vraisemblablement été inféodé à aucune école. (fr)
  • Herakleitos dari Efesus (Yunani: Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος, Hērákleitos ho Ephésios) adalah seorang filsuf Yunani Kuno pra-Sokratik yang tidak tergolong mazhab apapun, meski dapat digolongkan lewat asal munculnya sebagai pemikir mazhab Ionia atau filsuf yang muncul di wilayah Asia Minor (termasuk Thales, Anaximandros, Anaximenes, dan Xenophanes). Di dalam tulisan-tulisannya,ia justru mengkritik dan mencela para filsuf dan tokoh-tokoh terkenal, seperti Homeros, Arkhilokhos, Hesiodos, , Xenophanes, dan . Meskipun ia berbalik dari ajaran filsafat yang umum pada zamannya, tetapi bukan berarti ia sama sekali tidak dipengaruhi oleh filsuf-filsuf itu. (in)
  • Eraclito di Efeso (pronuncia in Greco /e'raklito/, in Latino /era'klito/; in greco antico: Ἡράκλειτος, Hērákleitos, "gloria di Era" o Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος, Hērákleitos ho Ephésios, "Eraclito di Efeso"; Efeso, 535 a.C. – Efeso, 475 a.C.) è stato un filosofo greco antico, uno dei maggiori pensatori presocratici. (it)
  • Heraclitus (Oudgrieks: Ἡράκλειτος, Herakleitos; verouderd Nederlands: Heracliet; ca. 540 v.Chr.—480 v.Chr.) was een presocratische filosoof uit Efeze, Ionië. Daar werd hij in een vooraanstaande familie geboren, en hij bleef er wellicht zijn hele leven. Hij stond bekend als een melancholisch en hooghartig man die religieuze en filosofische tradities bekritiseerde. Tevens zou hij zich hebben gedistantieerd van zijn medeburgers en, ondanks aandringen, geweigerd hebben deel te nemen aan de politiek. Hij richtte zich liever op de filosofie. Zijn filosofie, die hij opschreef, moest de dynamische eenheid van alles openbaren. Toch stichtte hij geen school en verkondigde hij zijn leer niet in het openbaar. Men moest moeite doen voor het vinden van de waarheid. (nl)
  • Heraklit z Efezu (stgr. Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος Herakleitos ho Ephesios), (ur. ok. 540 p.n.e., zm. ok. 480 p.n.e.) – presokratyczny filozof grecki, zaliczany do jońskich filozofów przyrody, urodzony w mieście Efez, w Jonii, u wybrzeży Azji Mniejszej. Autor pism kosmologicznych, politycznych i teologicznych. Pochodził ze szlachetnego rodu. Mało wiadomo o jego dziecięcych latach i edukacji, on sam uważał siebie za samouka i mędrca. Nazywany był „Ciemnym” (stgr. ὁ Σκοτεινός ho Skoteinos) oraz „Płaczącym Filozofem” ze względu na wariabilistyczną koncepcję świata i człowieka, trudny do zrozumienia styl piśmiennictwa oraz samotne życie, które prowadził. Swoje poglądy przedstawiał za pomocą alegorii i aforyzmów, tak aby mogli je zrozumieć jedynie nieliczni wtajemniczeni. (pl)
  • Heraclito (português europeu) ou Heráclito (português brasileiro) de Éfeso (Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος, Éfeso, aproximadamente 500 a.C. - 450 a.C.) foi um filósofo pré-socrático considerado o "Pai da dialética". Recebeu a alcunha de "Obscuro" principalmente em razão da obra a ele atribuída por Diógenes Laércio, Sobre a Natureza, em estilo obscuro, próximo ao das sentenças oraculares. De seus escritos restaram poucos fragmentos (encontrados em obras posteriores), os quais geraram grande número de obras explicativas. (pt)
  • Геракли́т Эфе́сский (др.-греч. Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος; родился около 544 года до н. э., Эфес, Азия — умер около 483 года до н. э., там же) — древнегреческий философ, создатель первой исторической или первоначальной формы диалектики. Гераклит был известен как Мрачный или Тёмный (у Аристотеля — др.-греч. ὁ σκοτεινός λεγόμενος Ἡράκλειτος) за непонятный, образный смысл своих писаний, и его философская система контрастировала с идеями Демокрита, на что обратили внимание последующие поколения. (ru)
rdfs:label
  • Heraclitus (en)
  • هرقليطس (ar)
  • Heràclit (ca)
  • Hérakleitos (cs)
  • Heraklit (de)
  • Ηράκλειτος (el)
  • Heraklito (eo)
  • Heráclito (comentarista) (es)
  • Heráclito (es)
  • Heraklito (eu)
  • Herakleitos (in)
  • Héraclite (commentateur) (fr)
  • Héraclite (fr)
  • Eraclito (it)
  • 헤라클레이토스 (ko)
  • ヘラクレイトス (ja)
  • Heraclitus (nl)
  • Heraklit (pl)
  • Heráclito (pt)
  • Гераклит Грамматик (ru)
  • Гераклит (ru)
  • Herakleitos (sv)
  • 赫拉克利特 (zh)
  • Геракліт (uk)
owl:differentFrom
owl:sameAs
skos:exactMatch
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Heraclitus (en)
is dbo:influenced of
is dbo:influencedBy of
is dbo:movement of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:caption of
is dbp:eponym of
is dbp:influenced of
is dbp:influences of
is dbp:movement of
is rdfs:seeAlso of
is owl:differentFrom of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License