| dbo:abstract
|
- Suché dny (též kvatembr, kvatembrové dny, lat. quatuor temporum) se v římskokatolické církvi nazývají postní dny středa, pátek a sobota, které se v církevním roce opakují čtyřikrát a to v týdnu po třetí neděli adventní, po první neděli postní, ve svatodušním týdnu a po svátku Povýšení svatého Kříže. Jednotlivé , na které je rok suchými dny rozdělen nejsou stejně dlouhé, nicméně se suché dny víceméně kryjí se začátky jednotlivých ročních období. Původ suchých dní není zcela zřejmý, možná, že původně vznikly v návaznosti na zemědělský rok a souvisí se sklizněmi na jaře (ozim), v létě (jař) a na podzim (víno),. Vznikají asi již ve 3. století, zprvu byly pouze třikrát do roka a jarní termín byl zaveden až v 5. století. V průběhu času se na ně navázala řada důležitých událostí veřejného života, v českém prostředí třeba zasedání zemského soudu. V církvi byly dříve dny spojeny také s udílením nižších svěcení. Na severu Itálie, ve Furlansku, existovaly lidové pověry o benandantech, jakýchsi hodných čarodějích, kteří právě o těchto suchých dnech bojovali proti zlým čarodějnicím pomocí fenyklových ratolestí. Když vyhráli, úroda dalšího roku měla být bohatá, a když v tyto suché dny boj prohráli, úroda byla špatná.[zdroj?] (cs)
- Mit Quatember (von lat. ieiunia quattuor temporum „Fasten der vier [Jahres]zeiten“) bezeichnet man viermal im Jahr stattfindende, ursprünglich durch Fasten, Abstinenz, Gebet und Almosengeben ausgezeichnete Bußtage im Kirchenjahr der römisch-katholischen Kirche. Ihre Terminierung fällt ungefähr mit dem Beginn der vier Jahreszeiten zusammen. Sinn der Quatember ist es, Gott für die Gaben der Schöpfung zu danken, die Menschen daran zu erinnern, sie maßvoll zu gebrauchen und sich auch der Bedürftigen anzunehmen. Papst Gregor VII. (1073–1085) führte die Quatembertage in den Kalender der Weltkirche ein und legte sie auf den Mittwoch, Freitag und Samstag nach dem Fest der hl. Luzia am 13. Dezember, nach Aschermittwoch, nach Pfingsten und nach dem Fest der Kreuzerhöhung am 14. September fest. Aufgrund dieser zeitlichen Festlegung entstand der Merkvers: „Nach Asche, Pfingsten, Kreuz, Luzei gedenke, dass Quatember sei.“ Ursprungsort der Quatembertage ist Rom, wo sie vermutlich Calixtus I. († 222) einführte und wo seit dem Pontifikat Gelasius’ I. am Ende der Quatemberwochen das Weihesakrament gespendet wird (vgl. CIC c. 1006 § 2 von 1917). Bereits zur Amtszeit Leos I. waren die Quatember in Rom fest etabliert; von ihm sind etliche Quatemberpredigten überliefert. Die liturgische Feier der Quatember endete in der Regel mit der Feier einer Vigil (Quatembervigil), am Quatembersamstag mit mehreren längeren Schriftlesungen. Seit der Synode von Seligenstadt im Jahre 1028 waren die Quatembertage Fast- und Abstinenztage. Eine Brevierreform Papst Johannes’ XXIII. verschob den Septemberquatember auf den Mittwoch nach dem 17. September, anstelle des Mittwochs nach dem Fest der Kreuzerhöhung. (gefolgt vom Freitag und Samstag darauf); in dieser Ordnung wurden sie bis zur Liturgiereform gefeiert. Die Liturgiereform in der Folge des Zweiten Vatikanischen Konzils behielt die Quatember bei, überließ ihre nähere Terminierung und Ausgestaltung allerdings den einzelnen Bischofskonferenzen. Die Deutsche Bischofskonferenz beschloss 1972, die Quatember im deutschen Regionalkalender künftig auf die folgenden Termine zu legen: in der ersten Fastenwoche (Frühlingsquatember), in der Woche vor Pfingsten (Sommerquatember), in der ersten Oktoberwoche (Herbstquatember) und in der ersten Adventswoche (Winterquatember). Im liturgischen Kalender der außerordentlichen Form des römischen Ritus blieben die Quatember an den ursprünglichen Terminen. Die Quatembertage Mittwoch, Freitag und Samstag haben eigene Messformulare; sie weisen eine Reihe von Besonderheiten auf, z. B. in Bezug auf die Auswahl und die Anzahl der Perikopen. Mittlerweile gelten die Quatember nicht mehr als gebotene Fasttage, sondern sollen der geistlichen Erneuerung der Gemeinden dienen. Dabei soll in den Gemeinden vor allem um geistliche Berufe gebetet und auch die entsprechenden geistlichen Anliegen der katholischen Hilfswerke in die Fürbitten einbezogen werden. (de)
- Ember days are quarterly periods (Latin: quatuor tempora) of prayer and fasting in the liturgical calendar of Western Christian churches. These fasts traditionally take place on the Wednesday, Friday, and Saturday following St Lucy's Day (13 December), the first Sunday in Lent, Pentecost (Whitsun), and Holy Cross Day (14 September), though some areas follow a different pattern. Ordination ceremonies are often held on Ember Saturdays or the following Sunday. (en)
- Las témporas, en la Iglesia católica, son los breves ciclos litúrgicos, correspondientes al final e inicio de las cuatro estaciones del año, consagrados especialmente a la plegaria y a la penitencia. En su origen, el objeto de las témporas era dedicar un tiempo a dar gracias a Dios por los beneficios recibidos de la tierra y a pedirle su bendición sobre las siembras para que produjeran cosechas abundantes. Tratándose de una institución que afecta a toda la comunidad cristiana, ese tiempo se organizó hasta convertirse en un conjunto de celebraciones litúrgicas, con sus formularios propios. Desde el principio la celebración de las témporas suponía actos penitenciales colectivos, ayuno en su sentido amplio particularmente, medio necesario para purificar el espíritu y para poder ofrecer a Dios el culto confiado de la Iglesia, del modo más sincero. (es)
- Tenporak kristau liturgia egutegiko aldiak dira, urtaro bakoitzaren hasieran, bereziki otoitz eta penitentziarako. Tradizionalki, egun hauetako eguraldia urtaroko eguraldia iragartzeko erabili izan da herri meteorologian. Epe luzerako eguraldia iragartzeko herri metodoa da. (eu)
- Dalam kalender liturgi gereja-gereja barat, masa pertobatan adalah empat rangkaian terpisah dari tiga hari dalam pekan yang sama — khususnya, Rabu, Jumat dan Sabtu — yang dilaksanakan secara bergantian dalam kurun waktu setahun, yang diisi oleh puasa dan doa. Hari-hari tersebut diadakan untuk doa dan puasa khusus yang dianggap khusus untuk penahbisan rohaniwan. Masa pertobatan dikenal dalam bahasa Latin sebagai quattuor anni tempora ("empat musim dari setahun"), atau dulunya dikenal sebagai jejunia quattuor temporum ("puasa empat musim"). (in)
- Les Quatre-Temps sont, dans le calendrier liturgique catholique, un temps de jeûne au commencement de chacune des quatre saisons. Dans chacune des quatre saisons de l'année, il y a une semaine dite des Quatre-Temps dont le mercredi, le vendredi et le samedi sont fixés comme jours de jeûne et pourvus d'un formulaire propre. Ce cycle trimestriel lié aux saisons existe dans la liturgie romaine à côté du cycle annuel depuis la plus haute Antiquité. Ainsi, le pape Léon le Grand a laissé une série de sermons pour les Quatre-Temps. À la fin du Moyen Âge, les jours des Quatre-Temps étaient encore des fêtes d'obligation, mais au cours des siècles ils sont devenus moins courants dans la pratique catholique. Le Cérémonial des évêques (Cæremoniale Episcoporum) de 1984 recommande de prier aux Quatre-Temps « pour les divers besoins des hommes, en particulier pour les fruits de la terre et les travaux des hommes » et laisse aux conférences épiscopales le soin de régler la manière de les célébrer. Les semaines des Quatre-Temps sont fixées comme suit :
* semaine qui suit le premier dimanche du Carême ;
* semaine de la Pentecôte ;
* semaine suivant l’Exaltation de la Sainte-Croix (14 septembre) ;
* semaine suivant le troisième dimanche de l'Avent. (fr)
- Le Quattro tempora sono quattro distinti gruppi di giorni del rito romano della Chiesa cattolica, originariamente legati alla santificazione del tempo nelle quattro stagioni e attualmente destinati a invocare e a ringraziare la provvidenza di Dio Padre per i frutti della terra e per il lavoro dell'uomo nell'ambito del mistero di Cristo come celebrato nel tempo. A ogni singola stagione corrisponde una delle Quattro tempora, che si compone dei medesimi giorni, ossia il mercoledì, venerdì e sabato di una stessa settimana. Le tempora d'inverno cadono fra la terza e la quarta domenica di Avvento, le tempora di primavera cadono fra la prima e la seconda domenica di Quaresima, le tempora d'estate cadono fra Pentecoste e la solennità della Santissima Trinità e le tempora d'autunno cadono fra la III e la IV domenica di settembre, cioè dopo l'Esaltazione della Santa Croce, il 14 settembre. Le tempora d'inverno, primavera, estate e autunno sono anche chiamate, rispettivamente, Tempora d'Avvento, di Quaresima, di Pentecoste e di settembre. Dopo la riforma liturgica le tempora di primavera cadono fra la terza e la quarta domenica di Quaresima, le tempora d'estate cadono dopo la solennità della Santissima Trinità. Erano tutti giorni caratterizzati da amore, preghiera e penitenza: elemosina unita a digiuno ascetico (l'agape apostolica), che divenivano astinenza il venerdì, opere di Misericordia.Considerati particolarmente idonei per l'ordinazione del clero, con il decreto Paenitemini di papa Paolo VI fu abolita l'obbligatorietà del digiuno, attribuendo alle Conferenze episcopali la facoltà di sostituirlo con le cosiddette opere di carità ed esercizi di pietà. (it)
- Quatertemperdagen zijn in de Katholieke Kerk dagen van bezinning, gebed en vasten die vallen in de vier seizoenen. (nl)
- Suche dni (dni kwartalne) – w tradycji Kościoła łacińskiego kwartalne dni postu obejmujące środę, piątek i sobotę, obchodzone na początku każdej z czterech pór roku, tj.:
* po I niedzieli wielkiego postu – Dni modlitw o ducha pokuty – od środy po pierwszej niedzieli wielkiego postu do soboty przed drugą niedzielą wielkiego postu (luty – marzec)
* po Zesłaniu Ducha Świętego – Dni modlitw o powołania do służby w Kościele – od środy po Zesłaniu Ducha Świętego do soboty przed Uroczystością Trójcy Przenajświętszej (maj – czerwiec). Do roku 1095 przypadały na okres od drugiej środy czerwca.
* po Święcie Podwyższenia Krzyża Świętego (14 września) – Dni modlitw za dzieci, młodzież i wychowawców (trzeci tydzień września).
* po Wspomnieniu św. Łucji (13 grudnia) – Dni modlitw o życie chrześcijańskie rodzin (trzeci tydzień adwentu w grudniu). Obchody te winny służyć odnowie duchowej wiernych poprzez obchody liturgiczne, praktyki pokutne i akcje duszpasterskie. Obchodzenie suchych dni nie jest obecnie wymagane prawem kanonicznym. Ich termin i formę może określić lokalny ordynariusz. Do momentu wejścia w życie konstytucji apostolskiej Pænitemini w 1966 roku, obowiązywał w te dni post ścisły. (pl)
- As têmporas, no ano litúrgico da Igreja Católica, são os breves ciclos litúrgicos, correspondendo ao final e início das quatro estações do ano, dedicados especialmente à oração e à penitência. Originalmente, o objetivo das têmporas era passar um tempo de agradecimento a Deus pelos benefícios recebidos da terra e pedindo as Suas bênçãos nas colheitas para que produzissem colheitas abundantes. Sendo uma instituição que afeta toda a comunidade cristã, esse tempo foi organizado até se tornar um conjunto de celebrações litúrgicas, com formas próprias. Desde o início, a celebração dos têmporas envolveu atos penitenciais coletivos, jejuando em seu sentido amplo, particularmente como meio necessário para purificar o espírito e poder oferecer a Deus o culto confiável da Igreja, da maneira mais sincera. O termo têmporas, que vem do termo latino que significa estações do ano, referia-se originalmente às quatro estações do ano. Hoje, refere-se ao início de cada estação do ano e, em particular, a dias específicos, anteriores ao início de cada estação. É usado apenas no plural. A tradição católica transformou esses dias em dias de jejum e penitência. Parecem ser uma instituição de origem claramente romana, com origem provável durante o século V, e ligadas à vida agrícola e ao ritmo das estações do ano. Havia neste rito uma relação de continuidade com o Antigo Testamento (cf. Zc 8, 19), já que os antigos judeus costumavam jejuar quatro vezes por ano: uma por ocasião da Páscoa; uma antes de Pentecostes; outra antes da Festa dos Tabernáculos, em setembro; e uma última, por fim, antes da Dedicação, que no calendário gregoriano ocorre em dezembro. Desde o começo, também, essa instituição serviu como uma forma de “cristianizar” os festivais pagãos que aconteciam em Roma, em torno da agricultura e das estações. A tradição mais comum coloca as têmporas nos seguintes dias:
* Têmporas de Primavera ou primeiras: são a quarta-feira, sexta-feira e sábado da segunda semana da Quaresma, ou seja, a semana após o Carnaval.
* Têmporas de Verão ou segundas: são quarta-feira, sexta-feira e sábado da semana após o Pentecostes.
* Têmporas de Outono ou terceiras: são quarta-feira, sexta-feira e sábado após o dia 14 de setembro, o dia da Santa Cruz ou dia da Exaltação da Cruz. Se esse dia cair na quarta-feira, as têmporas serão quarta-feira, sexta-feira e sábado da semana seguinte.
* Têmpora de Inverno ou quartas: são quarta-feira, sexta-feira e sábado após 13 de dezembro, dia de Santa Luzia, em pleno Advento. Se esse dia fôr uma quarta-feira, as têmporas serão quarta-feira, sexta-feira e sábado da semana seguinte. (pt)
- Kvatemberdagar (av latinets quattuor tempora, fyra tider) är fyra fastetider som sedan 400-talet iakttagits i den västerländska kyrkan. De är onsdagarna, fredagarna och lördagarna efter Luciadagen, askonsdagen, pingstdagen och korsmässan (14 september). I Bondepraktikan omnämns Tamperdagar, och hur man räknar ut när dessa infaller. "Onsdagen efter Aske vi tamperdagar få, Onsdag i Pingesdag vecka likaså. Onsdagen efter helge Kors Fest, Onsdagen efter Lucie kommer Tamperdag visst." På danska heter kvatemberdag "tamperdag", se danska Wikipedia. (sv)
|
| rdfs:comment
|
- Ember days are quarterly periods (Latin: quatuor tempora) of prayer and fasting in the liturgical calendar of Western Christian churches. These fasts traditionally take place on the Wednesday, Friday, and Saturday following St Lucy's Day (13 December), the first Sunday in Lent, Pentecost (Whitsun), and Holy Cross Day (14 September), though some areas follow a different pattern. Ordination ceremonies are often held on Ember Saturdays or the following Sunday. (en)
- Tenporak kristau liturgia egutegiko aldiak dira, urtaro bakoitzaren hasieran, bereziki otoitz eta penitentziarako. Tradizionalki, egun hauetako eguraldia urtaroko eguraldia iragartzeko erabili izan da herri meteorologian. Epe luzerako eguraldia iragartzeko herri metodoa da. (eu)
- Dalam kalender liturgi gereja-gereja barat, masa pertobatan adalah empat rangkaian terpisah dari tiga hari dalam pekan yang sama — khususnya, Rabu, Jumat dan Sabtu — yang dilaksanakan secara bergantian dalam kurun waktu setahun, yang diisi oleh puasa dan doa. Hari-hari tersebut diadakan untuk doa dan puasa khusus yang dianggap khusus untuk penahbisan rohaniwan. Masa pertobatan dikenal dalam bahasa Latin sebagai quattuor anni tempora ("empat musim dari setahun"), atau dulunya dikenal sebagai jejunia quattuor temporum ("puasa empat musim"). (in)
- Quatertemperdagen zijn in de Katholieke Kerk dagen van bezinning, gebed en vasten die vallen in de vier seizoenen. (nl)
- Kvatemberdagar (av latinets quattuor tempora, fyra tider) är fyra fastetider som sedan 400-talet iakttagits i den västerländska kyrkan. De är onsdagarna, fredagarna och lördagarna efter Luciadagen, askonsdagen, pingstdagen och korsmässan (14 september). I Bondepraktikan omnämns Tamperdagar, och hur man räknar ut när dessa infaller. "Onsdagen efter Aske vi tamperdagar få, Onsdag i Pingesdag vecka likaså. Onsdagen efter helge Kors Fest, Onsdagen efter Lucie kommer Tamperdag visst." På danska heter kvatemberdag "tamperdag", se danska Wikipedia. (sv)
- Suché dny (též kvatembr, kvatembrové dny, lat. quatuor temporum) se v římskokatolické církvi nazývají postní dny středa, pátek a sobota, které se v církevním roce opakují čtyřikrát a to v týdnu po třetí neděli adventní, po první neděli postní, ve svatodušním týdnu a po svátku Povýšení svatého Kříže. Jednotlivé , na které je rok suchými dny rozdělen nejsou stejně dlouhé, nicméně se suché dny víceméně kryjí se začátky jednotlivých ročních období. Původ suchých dní není zcela zřejmý, možná, že původně vznikly v návaznosti na zemědělský rok a souvisí se sklizněmi na jaře (ozim), v létě (jař) a na podzim (víno),. Vznikají asi již ve 3. století, zprvu byly pouze třikrát do roka a jarní termín byl zaveden až v 5. století. V průběhu času se na ně navázala řada důležitých událostí veřejného života, (cs)
- Mit Quatember (von lat. ieiunia quattuor temporum „Fasten der vier [Jahres]zeiten“) bezeichnet man viermal im Jahr stattfindende, ursprünglich durch Fasten, Abstinenz, Gebet und Almosengeben ausgezeichnete Bußtage im Kirchenjahr der römisch-katholischen Kirche. Ihre Terminierung fällt ungefähr mit dem Beginn der vier Jahreszeiten zusammen. Sinn der Quatember ist es, Gott für die Gaben der Schöpfung zu danken, die Menschen daran zu erinnern, sie maßvoll zu gebrauchen und sich auch der Bedürftigen anzunehmen. (de)
- Las témporas, en la Iglesia católica, son los breves ciclos litúrgicos, correspondientes al final e inicio de las cuatro estaciones del año, consagrados especialmente a la plegaria y a la penitencia. En su origen, el objeto de las témporas era dedicar un tiempo a dar gracias a Dios por los beneficios recibidos de la tierra y a pedirle su bendición sobre las siembras para que produjeran cosechas abundantes. Tratándose de una institución que afecta a toda la comunidad cristiana, ese tiempo se organizó hasta convertirse en un conjunto de celebraciones litúrgicas, con sus formularios propios. Desde el principio la celebración de las témporas suponía actos penitenciales colectivos, ayuno en su sentido amplio particularmente, medio necesario para purificar el espíritu y para poder ofrecer a Dios (es)
- Les Quatre-Temps sont, dans le calendrier liturgique catholique, un temps de jeûne au commencement de chacune des quatre saisons. Dans chacune des quatre saisons de l'année, il y a une semaine dite des Quatre-Temps dont le mercredi, le vendredi et le samedi sont fixés comme jours de jeûne et pourvus d'un formulaire propre. Ce cycle trimestriel lié aux saisons existe dans la liturgie romaine à côté du cycle annuel depuis la plus haute Antiquité. Ainsi, le pape Léon le Grand a laissé une série de sermons pour les Quatre-Temps. Les semaines des Quatre-Temps sont fixées comme suit : (fr)
- Le Quattro tempora sono quattro distinti gruppi di giorni del rito romano della Chiesa cattolica, originariamente legati alla santificazione del tempo nelle quattro stagioni e attualmente destinati a invocare e a ringraziare la provvidenza di Dio Padre per i frutti della terra e per il lavoro dell'uomo nell'ambito del mistero di Cristo come celebrato nel tempo. (it)
- Suche dni (dni kwartalne) – w tradycji Kościoła łacińskiego kwartalne dni postu obejmujące środę, piątek i sobotę, obchodzone na początku każdej z czterech pór roku, tj.:
* po I niedzieli wielkiego postu – Dni modlitw o ducha pokuty – od środy po pierwszej niedzieli wielkiego postu do soboty przed drugą niedzielą wielkiego postu (luty – marzec)
* po Zesłaniu Ducha Świętego – Dni modlitw o powołania do służby w Kościele – od środy po Zesłaniu Ducha Świętego do soboty przed Uroczystością Trójcy Przenajświętszej (maj – czerwiec). Do roku 1095 przypadały na okres od drugiej środy czerwca.
* po Święcie Podwyższenia Krzyża Świętego (14 września) – Dni modlitw za dzieci, młodzież i wychowawców (trzeci tydzień września).
* po Wspomnieniu św. Łucji (13 grudnia) – Dni modlitw o życie chrześcijań (pl)
- As têmporas, no ano litúrgico da Igreja Católica, são os breves ciclos litúrgicos, correspondendo ao final e início das quatro estações do ano, dedicados especialmente à oração e à penitência. Originalmente, o objetivo das têmporas era passar um tempo de agradecimento a Deus pelos benefícios recebidos da terra e pedindo as Suas bênçãos nas colheitas para que produzissem colheitas abundantes. Sendo uma instituição que afeta toda a comunidade cristã, esse tempo foi organizado até se tornar um conjunto de celebrações litúrgicas, com formas próprias. Desde o início, a celebração dos têmporas envolveu atos penitenciais coletivos, jejuando em seu sentido amplo, particularmente como meio necessário para purificar o espírito e poder oferecer a Deus o culto confiável da Igreja, da maneira mais sinc (pt)
|
