About: Diocese

An Entity of Type: settlement, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

In church governance, a diocese or bishopric is the ecclesiastical district under the jurisdiction of a bishop.

Property Value
dbo:abstract
  • الأُسْقُف أو الأُسْقُفّ (جمع: أًسَاقِفَة) هو أعلى الرتب الكهنوتية في الديانة المسيحية. (ar)
  • Una diòcesi o bisbat és un districte o territori de l'església catòlica on té, i hi exerceix jurisdicció espiritual, un prelat: arquebisbe, bisbe, etc. Les diòcesis es poden agrupar, al seu torn, en províncies eclesiàstiques, al capdavant de les quals hom hi troba una arxidiòcesi o arquebisbat. (ca)
  • تعتبر الأبرشية (باللاتينية: Episcopatus) في بعض أشكال المسيحية أصغر وحدة في النظام الكنيسي. وهي جزء من أجزاء المركز. يرأس الأُسقف الكنيسة الخاصة بالأبرشية. (ar)
  • Biskup (z řeckého έπίσκοπος episkopos dohlížitel, , ochránce, zodpovědný; z έπι-σκέπτεσθαι episkeptesthai dohlížet) je v katolické církvi nejvyšším představitelem diecéze, jenž je nástupcem apoštolů (viz apoštolská posloupnost), které ustanovil Ježíš Kristus. V pravoslaví je možné se také setkat s obdobným titulem archijerej. (cs)
  • Diecéze (lat. dioecesis) je správní jednotka církví s episkopální strukturou, v jejímž čele stojí biskup s úřadem a sídlem nazývaným biskupství. Diecéze se vymezuje územně, výjimečně institucionálně či funkčně. Podřazenou jednotkou diecéze jsou obvykle farnosti či svazky farností (děkanáty, vikariáty), nadřazená jednotka se u jednotlivých církví liší, u římskokatolické církve jde obvykle o církevní provincii. Hlavní diecéze církevní provincie se nazývá arcidiecéze v čele se sídelním arcibiskupem neboli metropolitou (existují ale i arcidiecéze, která jsou sufragány; např. Arcidiecéze cambraiská, či Arcidiecéze trnavská) . Pojem diecéze používají katolíci, Anglikánská církev a v ČR též Církev československá husitská, zatímco východní katolické církve a pravoslavní používají zpravidla pojem eparchie (v jejich čele stojí eparcha). Některé protestantské církve pak pojem diecéze nahrazují různými termíny, jako je např. biskupská oblast. V České republice mají diecézní uspořádání římskokatolická církev, Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku a Církev československá husitská. Ostatní církve buďto diecézní uspořádání nemají, nebo ho mají, ale diecéze na území ČR nevytyčují (např. řeckokatolická církev zde vytyčuje pouze apoštolský exarchát). Slovo pochází ze starořeckého "dioikesis", správa, administrace, odkud bylo převzato do latiny jako „dioecesis“. Označovalo jednotku finanční správy římské říše zavedenou za Diokleciána s 12 provinciemi (Africa, Asiana, , , , Italia, Moesia, , Pannonia, , , ). (cs)
  • Un bisbe (del grec επίσκοπος, vigilant) és un càrrec de la jerarquia de l'Església catòlica, tot i que també és un càrrec present en altres esglésies cristianes com l'Església Ortodoxa, les Esglésies ortodoxes orientals, la Comunió anglicana i algunes esglésies protestants. Quan un sacerdot és ordenat bisbe se li atorga una diòcesi sobre la qual té poder. Depèn directament de Roma i el Papa, tot i que està sota la influència d'altres estaments eclesials com els cardenals. El Papa és el bisbe de Roma. Els símbols del càrrec són: la mitra; l'anell pastoral com a símbol de la seva unió amb l'Església (se'ls col·loca durant la cerimònia de consagració episcopal); el bàcul pastoral com a símbol de pastor del poble cristià. (ca)
  • Ein Bischof (von altgriechisch ἐπίσκοπος epískopos ‚Aufseher‘, ‚Hüter‘, ‚Schützer‘) ist in vielen Kirchen der Inhaber eines Amtes, der die geistliche und administrative Leitung eines bestimmten Gebietes hat, das üblicherweise zahlreiche lokale Gemeinden umfasst. Das Bischofsamt und auch die Gesamtheit der Bischöfe werden als Episkopat bezeichnet. Zur antiken Bezeichnung siehe Episkopos (Neues Testament). (de)
  • Eine Diözese bzw. ein Bistum ist ein territorial abgegrenzter kirchlicher Verwaltungsbezirk. Die Bezeichnung Diözese leitet sich von der Untergliederung des spätantiken Römischen Reiches in Diözesen her. Der Ausdruck Bistum (von Bischoftum) hingegen bezieht sich auf das Jurisdiktionsgebiet eines Bischofs. Alte Bezeichnungen dafür sind Sprengel oder Kirch(en)sprengel, die aber heute nur noch für Pfarreien verwendet werden. Als Bistum wird auch das Mensalgut (die Pfründe) eines Bischofs als Körperschaft öffentlichen Rechts bezeichnet. (de)
  • Επίσκοπος ονομάζεται ένα χειροτονημένο μέλος της χριστιανικής εκκλησίας το οποίο κατέχει θέση πνευματικής επίβλεψης των πιστών μιας εκκλησίας ή εκκλησιάσματος. Εντός της Ορθόδοξης Εκκλησίας, της Καθολικής Εκκλησίας, των Προχαλκηδόνιων Εκκλησιών, της Αγγλικανικής Κοινωνίας, των Παλαιών Καθολικών, των Ανεξάρτητων Καθολικών Εκκλησιών και της Ασσυριακής Εκκλησίας της Ανατολής, οι επίσκοποι διεκδικούν την αποστολική διαδοχή, μία άμεση ιστορική καταγωγή που χρονολογείται από τους αρχικούς 12 αποστόλους. (el)
  • Episkopujo aŭ diocezo estas administra unuo en kristanaj eklezioj, gvidata de episkopo.La vorto "diocezo" (greke διοίκησις dioikesis, latine dioecesis) origine nomis administran unuon en la Romia Regno. (eo)
  • En katolikismo, ortodoksismo, kaj en kelkaj protestantaj eklezioj, ekz-e anglikanismo, episkopo estas kleriko, kiu trapasis la plej supran ŝtupon de ordino, kion la plimulto da episkophavaj eklezioj rigardas kiel seninterrompan transmeton de apostola dono. Nur episkopo havas la rajton de ordinado. Kutime episkopo estas dioceza episkopo (episkopuja episkopo), la religia estro (ĉefpastro) de sia episkopujo. Ĉefepiskopo estas pli altranga episkopo, kiu havas plurajn episkopojn sub sia rego. Helpepiskopo estas malpli altranga episkopo, kiu senŝarĝigu la episkopujan episkopon en kelkaj laboroj, ekzemple donante la sakramenton de la konfirmacio. (eo)
  • In church governance, a diocese or bishopric is the ecclesiastical district under the jurisdiction of a bishop. (en)
  • En el cristianismo, un obispo (del latín episcopus; en griego ἐπίσκοπος, 'vigilante', 'inspector', 'supervisor' o 'superintendente') es un fiel que recibe el liderazgo de supervisar una congregación, a los pastores o sacerdotes, según el caso, de un territorio determinado. La Iglesia católica, la Iglesia ortodoxa, la Comunión anglicana y algunas iglesias luteranas afirman que la sucesión apostólica se mantiene mediante la ordenación de obispos de forma personal e ininterrumpida desde los tiempos de los apóstoles. Esto es, los apóstoles ordenaron a obispos, los cuales de forma ininterrumpida han seguido ordenando nuevos obispos hasta hoy. En la Iglesia católica es un bautizado, aunque en la práctica suele ser un sacerdote, que recibe el sacramento del orden sacerdotal en su máximo grado, que es el episcopado. Considera al obispo como el miembro de la Iglesia que ha recibido la plenitud del sacerdocio ministerial por el sacramento del orden, sucesor de los apóstoles y pastor encargado del gobierno de una diócesis; en virtud de la colegialidad, comparte con el papa y con los demás obispos la responsabilidad sobre toda la Iglesia católica. En La Iglesia de Jesucristo de los Santos de los Últimos Días, un obispo es el líder de una congregación local (conocida como barrio) con responsabilidades similares a las de un pastor, sacerdote, o rabí. Esta posición no es remunerada.​ Desde un punto de vista etimológico, el obispo es aquella dignidad eclesiástica encargada del control y vigilancia del cumplimento de las leyes de la Iglesia católica o Derecho canónico en el territorio de su jurisdicción o diócesis. Los obispos poseen símbolos distintivos que muestran su dignidad. En el catolicismo, usan vestiduras de color púrpura, un anillo y una cruz. En las ceremonias solemnes, llevan la mitra y el báculo pastoral. El papa, pastor de la Iglesia católica y cabeza del Colegio Episcopal, es al mismo tiempo el obispo de Roma. (es)
  • Una diócesis es el distrito o territorio cristiano en el que tiene y ejerce jurisdicción eclesiástica un prelado: arzobispo, obispo, etcétera. El nombre proviene de tiempos de la Antigua Roma, ya que ese nombre se daba a las divisiones administrativas posteriores al siglo III. Un templo pertenece a una parroquia. Varias parroquias agrupadas suelen pertenecer a un decanato o arciprestazgo, los cuales, agrupados, pertenecen a una diócesis. Las diócesis se pueden agrupar, a su vez, en provincias eclesiásticas, a la cabeza de las cuales se halla una archidiócesis o arquidiócesis. Cuando una diócesis carece de pastor (el obispo), se dice que está vacante o impedida. El término diócesis es utilizado por distintas iglesias cristianas, siendo la más extendida la Iglesia católica, cuyo Código de Derecho Canónico la define en el canon 369 como: La diócesis es una porción del pueblo de Dios, cuyo cuidado pastoral se encomienda al obispo con la cooperación del presbiterio, de manera que, unida a su pastor y congregada por él en el Espíritu Santo mediante el Evangelio y la Eucaristía, constituya una Iglesia particular, en la cual verdaderamente está presente y actúa la Iglesia de Cristo una santa, católica y apostólica.​ Una diócesis titular en la Iglesia católica es un obispado o arzobispado del que hoy existe únicamente su título y es conservado su recuerdo. Se la concede a un obispo o arzobispo, quien no es un ordinario diocesano, sino que es un dignatario de la Curia Romana, un obispo auxiliar o el jefe de una jurisdicción misional como, por ejemplo, un vicariato apostólico. (es)
  • Apezpikua (grezieraz: επισκοπος epískopos, 'zaindaria, ikuskaria') edo gotzaina Kristau-erlijioan, elizbarruti bateko buru den pertsona da. Eliza katolikoan, ordenako sakramentua hartu duen eta presbitero eta diakonoaren gaineko maila duen gizonezkoa da. Etimologiaren ikuspegitik elizbarrutian Elizaren legeak bete daitezela kontrolatu behar du. Apostoluen ordezkoa, Erromako apezpikua den Aita Santua eta beste apezpikuekin batera Eliza osoren erantzunkizuna du. (eu)
  • Elizbarrutia edo diozesia gotzain, artzapezpiku edo beste baten agintepean dagoen barruti edo administrazio-eremu bat da, maiz lurralde batekin bat datorrena. Kristau eliza batzuen antolaketa modua da, Eliza Katolikoan eta Eliza Anglikanoan kasu. Eliza Katolikoan artxidiozesiak daude gainera, diozesiak baino maila altuagoa duten barrutiak direnak. Diozesi izena Antzinako Erromako garaietatik dator, diozesia III. mendearen ondorengo administrazio-barrutiei ematen baitzitzaien. Diozesi hauetako buruak, antzinate berantiarrean, vicariusak ziren, elizan gerora ere hartuko den izena, bikario. (eu)
  • Le diocèse (du latin : diœcesis ou diocesis, qui vient lui-même du grec ancien διοίκησις / dioíkêsis, « administration, gouvernement ») est à l'origine une circonscription territoriale de l'Empire romain conçue sous Dioclétien, à la fin du IIIe siècle. Le terme a été adopté par l'Église catholique pour désigner le territoire canonique d'un évêché, qui était initialement appelé paroisse. C'est donc le territoire placé sous la responsabilité d'un évêque. Dans les Églises orthodoxes on utilise le terme de métropole, à la tête de laquelle siège le métropolite. Il y a des diocèses dans les Églises anglicanes et luthériennes. (fr)
  • Un évêque est le dignitaire d'une Église chrétienne particulière ou d'un diocèse. La fonction d'évêque existe dans les Églises catholique et orthodoxe, ainsi que dans la Communion anglicane et dans certaines Églises protestantes. Dans chacune de ces Églises, l'évêque est consacré par un ou plusieurs évêques issus d'une chaîne d'ordonnateurs qui, théoriquement, remonte dans le temps jusqu'à l'un des apôtres du Christ. C'est ce que l'on appelle la succession apostolique, qui est revendiquée par l'ensemble de ces Églises. Dans le protestantisme et le christianisme évangélique, le ministère d'évêque est présent dans toutes les dénominations, souvent avec d'autres noms comme président du conseil ou surveillant général. Certaines dénominations utilisent spécifiquement ce titre. (fr)
  • Ball sinsearach den chléir Chríostaí is ea easpag. (ga)
  • I rialachas eaglaise, is í an deoise nó oifig an easpaig an ceantar eaglasta faoi dhlínse easpaig . (ga)
  • Uskup (bahasa Arab: أسقف, translit. usquf‎; dari bahasa Yunani Kuno: ἐπίσκοπος translit. epískopos "pengawas") atau waligereja atau biskop (bahasa Belanda: bisschop) adalah pimpinan Gereja setempat yang bernama keuskupan dan merupakan bagian dari hierarki Gereja Katolik Roma setelah Sri Paus (Uskup Agung Roma). Dalam kedudukannya ini, Uskup sering disebut sebagai pengganti dari para rasul Kristus. Setiap Uskup, karena tahbisannya, dengan sendirinya menjadi bagian dari jajaran para Uskup sedunia (Collegium Episcopale) di bawah pimpinan Sri Paus dan bertanggungjawab atas seluruh Gereja Katolik (Paroki) yang berada di dalam wilayah Keuskupan-nya. Dalam Gereja, kedudukan Uskup bersifat seumur hidup dan diangkat oleh Tahta Suci (The Holy See) di Vatican, Roma. Gereja memberikan gelar Monsignor kepada seseorang yang secara sah diangkat menjadi Uskup. (in)
  • Keuskupan atau dioses adalah suatu istilah untuk wilayah atau yurisdiksi gerejawi gerejawi bagi beberapa denominasi Kristen, yang diatur oleh seorang uskup. (in)
  • キリスト教における監督(英語: bishop)は、新約聖書にみられるエピスコポス(ギリシア語: ἐπίσκοπος, epískopos)の訳語(監督、保護者の意)であり、後代には一般的に監督の位置と権限を委託されたキリスト教の高位聖職位を指す。新約聖書における監督(エピスコポス、ギリシア語: ἐπίσκοπος)を現代における高位聖職者の原型と捉える教派と、そうでない教派とがある。 高位聖職者を指す場合、日本語では教派(宗派)によって訳語が異なる。「監督」は主にプロテスタントで使われる訳語であり、カトリック教会での司教、聖公会・正教会での主教に相当する。 カトリック教会における高位聖職者については「司教」を、聖公会・正教会については「主教」を参照 (ja)
  • 教区(きょうく、ラテン語: Dioecesis、英: Diocese)とは、宗教組織が行政や布教活動などのために地域ごとに設定する単位。 カトリック教会のdioceseは司教区、聖公会のdioceseは主教区と訳されることもある。 (ja)
  • La diocesi (in latino dioecesis, dal greco διοίκησις, cioè "amministrazione") è un tipo di suddivisione amministrativa utilizzata nell'Impero romano; in seguito venne utilizzata nell'organizzazione delle chiese cristiane. Più diocesi facenti riferimento gerarchico a un arcivescovo possono costituire una provincia ecclesiastica. (it)
  • ( 배를 이용하여 만든 주교(舟橋)에 대해서는 부교 문서를 참고하십시오.) 주교(主敎)는 교구나 관구의 사목 책임을 지고 감독하는 기독교의 성직자를 말한다. 사교(司敎)라고도 하며, 영어로는 Bishop, Right Rev.라고 한다. 주교가 교회를 지도하는 주교제 교회(Episcopal Church)에서 주교는 사제, 부제와 더불어 기독교의 세 가지 성직 가운데 하나이다. 교회의 전통과 신학의 권위를 사도로부터 유래한 것으로 이해하는 사도전승을 주장하는 로마 가톨릭교회, 동방 정교회(The Eastern Orthodox Church), 오리엔트 정교회(The Oriental Orthodox church), 성공회(Anglican Church, Episcopal Church)등의 성직 가운데 하나이며 그 기원은 사도 시대까지 거슬러 올라간다. 주교는 서품성사를 집전, 부제와 사제를 서품할 수 있는 권한과 견진성사를 집전할 권한을 갖고 있다. (ko)
  • Een bisdom of diocees is een kerkrechtelijk afgebakend gebied dat onder het bestuur van een lokale bisschop staat. Deze territoriale indeling wordt gebruikt in meerdere christelijke groeperingen, waaronder de Rooms-katholieke, Orthodoxe, Oudkatholieke, Anglicaanse en Lutherse Kerk. Het woord komt half van bisschop (Grieks: επισκοπος epi-skopos, letterlijk "op-zichter") en half van het achtervoegsel -dom. Ook het woord diocees (Latijn: dĭœcēsĭs, van het Griekse διοίκησις, dat "bestuur" betekent) is in zwang, maar minder gebruikelijk dan bisdom. Het bijvoeglijke naamwoord is bisdommelijk; ook diocesaan wordt gebruikt, vooral in Vlaanderen. Een kerkprovincie kan uit een of meer bisdommen bestaan. Het belangrijkste bisdom is het aartsbisdom met aan het hoofd de aartsbisschop. Als binnen een kerkprovincie naast het aartsbisdom ook nog andere bisdommen vallen, worden deze suffragane bisdommen (afhangend van het aartsbisdom) genoemd. In zo'n geval is de aartsbisschop ook metropoliet. Een bisdom wordt onderverdeeld in dekenaten met aan het hoofd een deken. Een dekenaat wordt weer onderverdeeld in parochies met aan het hoofd een pastoor. Niet alle bisdommen kennen dekenaten. Een bisdom kan ook rechtstreeks onderverdeeld zijn in parochies. Bisdommen worden vernoemd naar de stad waar de bisschop resideert. Daarom is er bijvoorbeeld wel sprake van een bisdom Rotterdam en niet van een bisdom Zuid-Holland. Soms heeft een bisdom een dubbele naam, zoals bisdom Haarlem-Amsterdam of aartsbisdom Mechelen-Brussel. Dit gebeurt als binnen een bestaand bisdom een stad wordt bestempeld als hoofdstad van het land. Zo resideert de bisschop toch, zoals het ook gebruikelijk is, in de hoofdstad. (nl)
  • Il vescovo (o, più anticamente, episcopo) è, in alcune chiese cristiane, il responsabile di una diocesi. È inoltre considerato un successore degli apostoli in tutte le Chiese che credono nell'episcopato storico (tra cui quella cattolica, quella ortodossa, e quella anglicana). La parola vescovo viene dal greco antico ἐπίσκοπος, epìskopos («supervisore, sorvegliante»). Nell'antica Grecia questo termine veniva utilizzato per indicare uno scolarca, o direttore di un'accademia, poiché spesso aveva funzioni di sorveglianza. I vescovi cattolici godono dell' di Eccellenza Reverendissima, mentre i patriarchi (cattolici di rito orientale e ortodossi) quello di beatitudine. (it)
  • 감독(그리스어: ἐπισκοπος 에피스코포스[*]) 또는 '주교'는 기독교의 여러 교회가 모인 교구나 지역의 책임을 지는 기독교의 성직자로, 공교회에서 비롯된 교회의 제도이며 직책으로 본다. 영어로는 '비숍'(Bishop) 또는 존칭의미인 '라이트 레버런드'(Right Rev.)도 사용된다. 현재는 공교회 제도를 따르는 교단에서 볼 수 있다. 공교회 제도 방식 운영방식의 차이는 있지만 감독(주교)은 현재에도 교회의 동방전통과 서방전통에 남아 있고, 서방전통의 개신교회에서도 많은 교단이 이를 따른다. 동방전통에서는 각국의 정교회 전체가 이를 따르고, 서방전통에서는 천주교회, 루터교회, 성공회, 감리교회, 구세군, 오순절교회 일부 등이 이를 따른다. 대한민국에서 사용 용어로 감독은 주로 개신교회에서 사용하며, 정교회와 천주교, 성공회에서는 주교를 사용한다. (ko)
  • 교구(敎區, 영어: diocese, bishopric)는 기독교에서 신자의 효율적인 관리 등을 위해서 지역적으로 편의상 분할한 구역을 일컫는다. 예를 들어 로마 가톨릭교회, 동방 정교회, 성공회 등에서는 교구, 감리교에서는 (年會, Annual Convention)지역이 이와 같은 역할을 한다. 성공회, 천주교, 동방 정교회에서는 주교의, 감리교에서는 감독의 지도를 받는다. 보통 교구는 주교가 관장하는 교계 구역을 뜻하며, 교회(본당)를 중심으로 해서 여러 개의 사목구(parish)로 다시 나뉜다. 이런 교구들을 일정 구역 연합시킨 구역을 가톨릭 및 성공회 정교회는 관구라고 한다. 가톨릭의 교구는 엄밀이 말하면 주교구가 맞을 것이다. 대교구는 대주교구, 총대주교는 총대주교구로 해당주교의 관리구역이란 뜻이다. 보좌주교는 관리구역이 없고 명의상으로만 존재한다. 추기경이 교구장 주교직을 맞을때는 별도의 주교 직책이 부여된다. 로마교구 안에 상주하는 추기경은 주교직이 없으며 (名儀主敎)직을 부여 받을 수 있으나 대부분 그렇지 않다. (ko)
  • Een bisschop (Grieks: ἐπίσκοπος, episkopos (epi-skopos), letterlijk "op-zichter") is een geestelijke in de hiërarchie van verschillende christelijke kerken, die veelal aan het hoofd staat van een bisdom. Christelijke kerken die het ambt van bisschop kennen, zijn onder andere de Rooms-Katholieke Kerk, de Oosters-Orthodoxe Kerk, de Anglicaanse Gemeenschap, de Vrij-Katholieke Kerk, de Oudkatholieke Kerk, de Kerk van Jezus Christus van de Heiligen der Laatste Dagen en de Lutherse Kerk. Onder meer in de Rooms-Katholieke Kerk en de Oosters-Orthodoxe Kerk vormt een aantal bisdommen samen een kerkprovincie, waarbij een metropoliet aan het hoofd staat. (nl)
  • Em algumas formas de cristianismo, uma diocese (do grego antigo διοίκησις, dióikessis, pelo latim dioecēsis) é uma unidade territorial administrada por um bispo. É também referida como um bispado, área episcopal ou sede episcopal (como na Igreja Metodista). A diocese é a unidade geográfica mais importante da organização territorial da Igreja. Na Igreja Católica e Comunhão Anglicana, uma importante diocese é chamada de uma arquidiocese (geralmente devido à sua dimensão ou importância histórica), que é governada por um arcebispo, que pode ter autoridade metropolitana sobre outras dioceses. No catolicismo, o Papa cria as dioceses em todo o mundo e escolhe os seus bispos. (pt)
  • Biskup (łac. episcopus; gr. ἐπίσκοπος, episkopos: nadzorca, opiekun) – w Kościołach chrześcijańskich zwierzchnik kościoła partykularnego „jako zastępca i wysłannik Chrystusa”. Rozumienie różni się w zależności od wyznania chrześcijańskiego. W Kościele rzymskokatolickim, Kościołach starokatolickich i w Kościołach prawosławnych jest nim duchowny, mężczyzna, mający pełnię sakramentu święceń. Niektóre Kościoły chrześcijańskie, jak Wspólnota anglikańska czy Kościoły luterańskie i starokatolickie, w XX w. zaczęły udzielać tych święceń także kobietom. (pl)
  • Um bispo (do grego antigo επίσκοπος ou episcopos; e do latim episcopus: "inspetor", "diretor", "superintendente" ou, literalmente, "supervisor", de ἐπί (epi), sobre/super + σκοπος (skopos), vista, ou seja, "aquele que vê por cima, pelo alto, que supervisiona") é um título religioso presente em diversas confissões cristãs, tendo cada uma o seu conceito e suas tradições específicas. Antes do cristianismo, o termo era utilizado para designar todo tipo de administrador (melhor tradução) nos domínios civil, financeiro, militar e judiciário. Uma mulher é uma episcopisa, embora no Brasil seja popularmente chamada de bispa. (pt)
  • Диоцез, епархия (лат. dioecesis ← др.-греч. δι-οίκησις — управление от др.-греч. οἴκησις — обитание, проживание) — церковно-административная территориальная единица в католической, англиканской и некоторых протестантских церквях, во главе которой стоит архиерей (епископ или архиепископ). В Греческой церкви термином διοίκησις обозначают всю территорию, находящуюся в юрисдикции той или иной поместной церкви. Римско-католическая церковь с XIII века называет епископские церковные округа диоцезами; Англиканская церковь, Церковь Швеции и некоторые другие христианские деноминации сохранили это название после реформации, что соответствует структурам, именуемым в Русской православной церкви епархиями — от греч. ἐπαρχία. В протестантских церквях Австрии Аугсбургского и Гельветского исповедания церковной административно-территориальной единицей является , во главе которого стоит суперинтендент. (ru)
  • En biskop (från grekiskans epískopos, ungefär ’tillsynsman’) är en person med ett visst sorts ämbete inom flera religiösa institutioner. Biskopar finns framförallt i kristna samfund, i vilka biskopen är den högste kyrklige ledaren inom ett visst stift. Biskopar finns även inom några buddhistiska institutioner tillhörande japanska riktningar samt den japanska nya religionen tenrikyo. Inom romersk-katolska kyrkan, gammalkatolska kyrkan, de ortodoxa kyrkorna och vissa kyrkor med ursprung i reformationen, bland annat den anglikanska kyrkogemenskapen och Svenska kyrkan, har en biskop apostolisk succession, det vill säga att biskopsvigningarna bildar en kedja som sträcker sig ända tillbaka till apostlarna. Den norska kyrkan tappade sin apostoliska succession vid reformationen men dess ledare kallas fortfarande biskopar. Titeln förekommer även hos exempelvis mormonerna. (sv)
  • Diecezja (pot. biskupstwo) – jednostka administracyjna w kościołach chrześcijańskich podległa biskupowi. W prawie Kościoła rzymskokatolickiego jest określana jako podstawowa forma kościoła partykularnego, w których istnieje i z których składa się jeden Kościół katolicki. Jest zarządzana przez biskupa diecezjalnego, którego w zarządzaniu wspierają: kuria, synod, kapituła katedralna, konsultorzy, rada kapłańska i rada duszpasterska. W Kościołach wschodnich odpowiednikiem diecezji jest eparchia. (pl)
  • Ett stift, biskopsstift (dieces), biskopsdöme eller ärkebiskopsdöme är en administrativ region i kyrkoprovinser i vissa kristna samfund. Det geografiska stiftet leds av en biskop, men i romersk-katolska kyrkan kan ett stift även vara ett kloster som leds av ett kapitel av munkar och en abbot. Ibland förekom/förekommer även en kombination av biskopssäte och kloster (se artikeln Børglums kloster), där klostrets munkar utgjorde domkapitel. Flera stift tillsammans leds av en ärkebiskop (och kallas inom den romersk-katolska kyrkan för kyrkoprovins), vars eget stift kallas ärkestift. Stiften är i sin tur indelade kontrakt och församlingar, som är den minsta enheten i alla kristna kyrkor. En sådan indelning gäller i synnerhet inom romersk-katolska kyrkan och inom de nationella evangelisk-lutherska kyrkor som övertog dess roll efter reformationen. Stiftens organisation kan variera mellan olika kristna samfund och olika länder. (sv)
  • Епи́скоп (греч. ἐπίσκοπος — «надзирающий», «надсматривающий», «смотрящий»; лат. episcopus) в Христианской Церкви — наименование священнослужителя третьей (высшей) степени священства, также архиере́й (греч. ἀρχιερεύς от др.-греч. ἀρχι- — «главный, старший» + ἱερεύς — «священник», «жрец»). Термин имеет библейское происхождение: Фил. 1:1, 1Тим. 3:1, Тит. 1:7. (ru)
  • Єпи́скоп або біскуп (грец. επίσκοπος — «наглядач») — найвищий керівник церковного життя кожної єпархії у більшості християнських церков. (uk)
  • Дієце́зія (пол. Diecezja), або діоце́зія (лат. Dioecesis; від грец. διοίκησις — «управління») — церковна адміністративно-територіальна одиниця під керівництвом єпископа в Римо-Католицькій, Англіканській, Шведській церквах. Аналог єпархії у східних християнських церквах. Також — єпископство (від лат. Episcopatus), єпископський престол (від лат. Episcopalis sedes). (uk)
  • 教區是天主教、東正教、聖公會等基督宗教宗派使用的一種管理區域或機構,由數個堂區組成,並設有一位主教擔任最高領導者。其字源來自於希臘語「διοίκησις」(dioíkēsis),即管理、行政或政府之意。 (zh)
  • 主教是基督宗教的高級聖職人員職稱,為天主教、東正教、東方教會及圣公会等採用,詞源自希臘文「episkopos」(επίσκοπος),即「epi」(由上往下)及「skopos」(觀察者),意為監督(overseer)。依據初期教會的傳統,祝聖主教代表授予聖職聖事的圓滿性。主教即是藉著聖靈/聖神被祝聖為教會中的牧人及管理者,也是教義的導師及聖職敬禮的司祭。在一般基督宗教主流教會,指耶穌基督派遣使徒/宗徒繼續實行祂的使命,到了第一世紀末至第二世紀初就形成了主教的制度。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 50549 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 20218 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124709819 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • الأُسْقُف أو الأُسْقُفّ (جمع: أًسَاقِفَة) هو أعلى الرتب الكهنوتية في الديانة المسيحية. (ar)
  • Una diòcesi o bisbat és un districte o territori de l'església catòlica on té, i hi exerceix jurisdicció espiritual, un prelat: arquebisbe, bisbe, etc. Les diòcesis es poden agrupar, al seu torn, en províncies eclesiàstiques, al capdavant de les quals hom hi troba una arxidiòcesi o arquebisbat. (ca)
  • تعتبر الأبرشية (باللاتينية: Episcopatus) في بعض أشكال المسيحية أصغر وحدة في النظام الكنيسي. وهي جزء من أجزاء المركز. يرأس الأُسقف الكنيسة الخاصة بالأبرشية. (ar)
  • Biskup (z řeckého έπίσκοπος episkopos dohlížitel, , ochránce, zodpovědný; z έπι-σκέπτεσθαι episkeptesthai dohlížet) je v katolické církvi nejvyšším představitelem diecéze, jenž je nástupcem apoštolů (viz apoštolská posloupnost), které ustanovil Ježíš Kristus. V pravoslaví je možné se také setkat s obdobným titulem archijerej. (cs)
  • Un bisbe (del grec επίσκοπος, vigilant) és un càrrec de la jerarquia de l'Església catòlica, tot i que també és un càrrec present en altres esglésies cristianes com l'Església Ortodoxa, les Esglésies ortodoxes orientals, la Comunió anglicana i algunes esglésies protestants. Quan un sacerdot és ordenat bisbe se li atorga una diòcesi sobre la qual té poder. Depèn directament de Roma i el Papa, tot i que està sota la influència d'altres estaments eclesials com els cardenals. El Papa és el bisbe de Roma. Els símbols del càrrec són: la mitra; l'anell pastoral com a símbol de la seva unió amb l'Església (se'ls col·loca durant la cerimònia de consagració episcopal); el bàcul pastoral com a símbol de pastor del poble cristià. (ca)
  • Ein Bischof (von altgriechisch ἐπίσκοπος epískopos ‚Aufseher‘, ‚Hüter‘, ‚Schützer‘) ist in vielen Kirchen der Inhaber eines Amtes, der die geistliche und administrative Leitung eines bestimmten Gebietes hat, das üblicherweise zahlreiche lokale Gemeinden umfasst. Das Bischofsamt und auch die Gesamtheit der Bischöfe werden als Episkopat bezeichnet. Zur antiken Bezeichnung siehe Episkopos (Neues Testament). (de)
  • Eine Diözese bzw. ein Bistum ist ein territorial abgegrenzter kirchlicher Verwaltungsbezirk. Die Bezeichnung Diözese leitet sich von der Untergliederung des spätantiken Römischen Reiches in Diözesen her. Der Ausdruck Bistum (von Bischoftum) hingegen bezieht sich auf das Jurisdiktionsgebiet eines Bischofs. Alte Bezeichnungen dafür sind Sprengel oder Kirch(en)sprengel, die aber heute nur noch für Pfarreien verwendet werden. Als Bistum wird auch das Mensalgut (die Pfründe) eines Bischofs als Körperschaft öffentlichen Rechts bezeichnet. (de)
  • Επίσκοπος ονομάζεται ένα χειροτονημένο μέλος της χριστιανικής εκκλησίας το οποίο κατέχει θέση πνευματικής επίβλεψης των πιστών μιας εκκλησίας ή εκκλησιάσματος. Εντός της Ορθόδοξης Εκκλησίας, της Καθολικής Εκκλησίας, των Προχαλκηδόνιων Εκκλησιών, της Αγγλικανικής Κοινωνίας, των Παλαιών Καθολικών, των Ανεξάρτητων Καθολικών Εκκλησιών και της Ασσυριακής Εκκλησίας της Ανατολής, οι επίσκοποι διεκδικούν την αποστολική διαδοχή, μία άμεση ιστορική καταγωγή που χρονολογείται από τους αρχικούς 12 αποστόλους. (el)
  • Episkopujo aŭ diocezo estas administra unuo en kristanaj eklezioj, gvidata de episkopo.La vorto "diocezo" (greke διοίκησις dioikesis, latine dioecesis) origine nomis administran unuon en la Romia Regno. (eo)
  • In church governance, a diocese or bishopric is the ecclesiastical district under the jurisdiction of a bishop. (en)
  • Apezpikua (grezieraz: επισκοπος epískopos, 'zaindaria, ikuskaria') edo gotzaina Kristau-erlijioan, elizbarruti bateko buru den pertsona da. Eliza katolikoan, ordenako sakramentua hartu duen eta presbitero eta diakonoaren gaineko maila duen gizonezkoa da. Etimologiaren ikuspegitik elizbarrutian Elizaren legeak bete daitezela kontrolatu behar du. Apostoluen ordezkoa, Erromako apezpikua den Aita Santua eta beste apezpikuekin batera Eliza osoren erantzunkizuna du. (eu)
  • Elizbarrutia edo diozesia gotzain, artzapezpiku edo beste baten agintepean dagoen barruti edo administrazio-eremu bat da, maiz lurralde batekin bat datorrena. Kristau eliza batzuen antolaketa modua da, Eliza Katolikoan eta Eliza Anglikanoan kasu. Eliza Katolikoan artxidiozesiak daude gainera, diozesiak baino maila altuagoa duten barrutiak direnak. Diozesi izena Antzinako Erromako garaietatik dator, diozesia III. mendearen ondorengo administrazio-barrutiei ematen baitzitzaien. Diozesi hauetako buruak, antzinate berantiarrean, vicariusak ziren, elizan gerora ere hartuko den izena, bikario. (eu)
  • Ball sinsearach den chléir Chríostaí is ea easpag. (ga)
  • I rialachas eaglaise, is í an deoise nó oifig an easpaig an ceantar eaglasta faoi dhlínse easpaig . (ga)
  • Keuskupan atau dioses adalah suatu istilah untuk wilayah atau yurisdiksi gerejawi gerejawi bagi beberapa denominasi Kristen, yang diatur oleh seorang uskup. (in)
  • キリスト教における監督(英語: bishop)は、新約聖書にみられるエピスコポス(ギリシア語: ἐπίσκοπος, epískopos)の訳語(監督、保護者の意)であり、後代には一般的に監督の位置と権限を委託されたキリスト教の高位聖職位を指す。新約聖書における監督(エピスコポス、ギリシア語: ἐπίσκοπος)を現代における高位聖職者の原型と捉える教派と、そうでない教派とがある。 高位聖職者を指す場合、日本語では教派(宗派)によって訳語が異なる。「監督」は主にプロテスタントで使われる訳語であり、カトリック教会での司教、聖公会・正教会での主教に相当する。 カトリック教会における高位聖職者については「司教」を、聖公会・正教会については「主教」を参照 (ja)
  • 教区(きょうく、ラテン語: Dioecesis、英: Diocese)とは、宗教組織が行政や布教活動などのために地域ごとに設定する単位。 カトリック教会のdioceseは司教区、聖公会のdioceseは主教区と訳されることもある。 (ja)
  • La diocesi (in latino dioecesis, dal greco διοίκησις, cioè "amministrazione") è un tipo di suddivisione amministrativa utilizzata nell'Impero romano; in seguito venne utilizzata nell'organizzazione delle chiese cristiane. Più diocesi facenti riferimento gerarchico a un arcivescovo possono costituire una provincia ecclesiastica. (it)
  • ( 배를 이용하여 만든 주교(舟橋)에 대해서는 부교 문서를 참고하십시오.) 주교(主敎)는 교구나 관구의 사목 책임을 지고 감독하는 기독교의 성직자를 말한다. 사교(司敎)라고도 하며, 영어로는 Bishop, Right Rev.라고 한다. 주교가 교회를 지도하는 주교제 교회(Episcopal Church)에서 주교는 사제, 부제와 더불어 기독교의 세 가지 성직 가운데 하나이다. 교회의 전통과 신학의 권위를 사도로부터 유래한 것으로 이해하는 사도전승을 주장하는 로마 가톨릭교회, 동방 정교회(The Eastern Orthodox Church), 오리엔트 정교회(The Oriental Orthodox church), 성공회(Anglican Church, Episcopal Church)등의 성직 가운데 하나이며 그 기원은 사도 시대까지 거슬러 올라간다. 주교는 서품성사를 집전, 부제와 사제를 서품할 수 있는 권한과 견진성사를 집전할 권한을 갖고 있다. (ko)
  • 감독(그리스어: ἐπισκοπος 에피스코포스[*]) 또는 '주교'는 기독교의 여러 교회가 모인 교구나 지역의 책임을 지는 기독교의 성직자로, 공교회에서 비롯된 교회의 제도이며 직책으로 본다. 영어로는 '비숍'(Bishop) 또는 존칭의미인 '라이트 레버런드'(Right Rev.)도 사용된다. 현재는 공교회 제도를 따르는 교단에서 볼 수 있다. 공교회 제도 방식 운영방식의 차이는 있지만 감독(주교)은 현재에도 교회의 동방전통과 서방전통에 남아 있고, 서방전통의 개신교회에서도 많은 교단이 이를 따른다. 동방전통에서는 각국의 정교회 전체가 이를 따르고, 서방전통에서는 천주교회, 루터교회, 성공회, 감리교회, 구세군, 오순절교회 일부 등이 이를 따른다. 대한민국에서 사용 용어로 감독은 주로 개신교회에서 사용하며, 정교회와 천주교, 성공회에서는 주교를 사용한다. (ko)
  • 교구(敎區, 영어: diocese, bishopric)는 기독교에서 신자의 효율적인 관리 등을 위해서 지역적으로 편의상 분할한 구역을 일컫는다. 예를 들어 로마 가톨릭교회, 동방 정교회, 성공회 등에서는 교구, 감리교에서는 (年會, Annual Convention)지역이 이와 같은 역할을 한다. 성공회, 천주교, 동방 정교회에서는 주교의, 감리교에서는 감독의 지도를 받는다. 보통 교구는 주교가 관장하는 교계 구역을 뜻하며, 교회(본당)를 중심으로 해서 여러 개의 사목구(parish)로 다시 나뉜다. 이런 교구들을 일정 구역 연합시킨 구역을 가톨릭 및 성공회 정교회는 관구라고 한다. 가톨릭의 교구는 엄밀이 말하면 주교구가 맞을 것이다. 대교구는 대주교구, 총대주교는 총대주교구로 해당주교의 관리구역이란 뜻이다. 보좌주교는 관리구역이 없고 명의상으로만 존재한다. 추기경이 교구장 주교직을 맞을때는 별도의 주교 직책이 부여된다. 로마교구 안에 상주하는 추기경은 주교직이 없으며 (名儀主敎)직을 부여 받을 수 있으나 대부분 그렇지 않다. (ko)
  • Em algumas formas de cristianismo, uma diocese (do grego antigo διοίκησις, dióikessis, pelo latim dioecēsis) é uma unidade territorial administrada por um bispo. É também referida como um bispado, área episcopal ou sede episcopal (como na Igreja Metodista). A diocese é a unidade geográfica mais importante da organização territorial da Igreja. Na Igreja Católica e Comunhão Anglicana, uma importante diocese é chamada de uma arquidiocese (geralmente devido à sua dimensão ou importância histórica), que é governada por um arcebispo, que pode ter autoridade metropolitana sobre outras dioceses. No catolicismo, o Papa cria as dioceses em todo o mundo e escolhe os seus bispos. (pt)
  • Biskup (łac. episcopus; gr. ἐπίσκοπος, episkopos: nadzorca, opiekun) – w Kościołach chrześcijańskich zwierzchnik kościoła partykularnego „jako zastępca i wysłannik Chrystusa”. Rozumienie różni się w zależności od wyznania chrześcijańskiego. W Kościele rzymskokatolickim, Kościołach starokatolickich i w Kościołach prawosławnych jest nim duchowny, mężczyzna, mający pełnię sakramentu święceń. Niektóre Kościoły chrześcijańskie, jak Wspólnota anglikańska czy Kościoły luterańskie i starokatolickie, w XX w. zaczęły udzielać tych święceń także kobietom. (pl)
  • Um bispo (do grego antigo επίσκοπος ou episcopos; e do latim episcopus: "inspetor", "diretor", "superintendente" ou, literalmente, "supervisor", de ἐπί (epi), sobre/super + σκοπος (skopos), vista, ou seja, "aquele que vê por cima, pelo alto, que supervisiona") é um título religioso presente em diversas confissões cristãs, tendo cada uma o seu conceito e suas tradições específicas. Antes do cristianismo, o termo era utilizado para designar todo tipo de administrador (melhor tradução) nos domínios civil, financeiro, militar e judiciário. Uma mulher é uma episcopisa, embora no Brasil seja popularmente chamada de bispa. (pt)
  • Diecezja (pot. biskupstwo) – jednostka administracyjna w kościołach chrześcijańskich podległa biskupowi. W prawie Kościoła rzymskokatolickiego jest określana jako podstawowa forma kościoła partykularnego, w których istnieje i z których składa się jeden Kościół katolicki. Jest zarządzana przez biskupa diecezjalnego, którego w zarządzaniu wspierają: kuria, synod, kapituła katedralna, konsultorzy, rada kapłańska i rada duszpasterska. W Kościołach wschodnich odpowiednikiem diecezji jest eparchia. (pl)
  • Епи́скоп (греч. ἐπίσκοπος — «надзирающий», «надсматривающий», «смотрящий»; лат. episcopus) в Христианской Церкви — наименование священнослужителя третьей (высшей) степени священства, также архиере́й (греч. ἀρχιερεύς от др.-греч. ἀρχι- — «главный, старший» + ἱερεύς — «священник», «жрец»). Термин имеет библейское происхождение: Фил. 1:1, 1Тим. 3:1, Тит. 1:7. (ru)
  • Єпи́скоп або біскуп (грец. επίσκοπος — «наглядач») — найвищий керівник церковного життя кожної єпархії у більшості християнських церков. (uk)
  • Дієце́зія (пол. Diecezja), або діоце́зія (лат. Dioecesis; від грец. διοίκησις — «управління») — церковна адміністративно-територіальна одиниця під керівництвом єпископа в Римо-Католицькій, Англіканській, Шведській церквах. Аналог єпархії у східних християнських церквах. Також — єпископство (від лат. Episcopatus), єпископський престол (від лат. Episcopalis sedes). (uk)
  • 教區是天主教、東正教、聖公會等基督宗教宗派使用的一種管理區域或機構,由數個堂區組成,並設有一位主教擔任最高領導者。其字源來自於希臘語「διοίκησις」(dioíkēsis),即管理、行政或政府之意。 (zh)
  • 主教是基督宗教的高級聖職人員職稱,為天主教、東正教、東方教會及圣公会等採用,詞源自希臘文「episkopos」(επίσκοπος),即「epi」(由上往下)及「skopos」(觀察者),意為監督(overseer)。依據初期教會的傳統,祝聖主教代表授予聖職聖事的圓滿性。主教即是藉著聖靈/聖神被祝聖為教會中的牧人及管理者,也是教義的導師及聖職敬禮的司祭。在一般基督宗教主流教會,指耶穌基督派遣使徒/宗徒繼續實行祂的使命,到了第一世紀末至第二世紀初就形成了主教的制度。 (zh)
  • Diecéze (lat. dioecesis) je správní jednotka církví s episkopální strukturou, v jejímž čele stojí biskup s úřadem a sídlem nazývaným biskupství. Diecéze se vymezuje územně, výjimečně institucionálně či funkčně. Podřazenou jednotkou diecéze jsou obvykle farnosti či svazky farností (děkanáty, vikariáty), nadřazená jednotka se u jednotlivých církví liší, u římskokatolické církve jde obvykle o církevní provincii. Hlavní diecéze církevní provincie se nazývá arcidiecéze v čele se sídelním arcibiskupem neboli metropolitou (existují ale i arcidiecéze, která jsou sufragány; např. Arcidiecéze cambraiská, či Arcidiecéze trnavská) . (cs)
  • En katolikismo, ortodoksismo, kaj en kelkaj protestantaj eklezioj, ekz-e anglikanismo, episkopo estas kleriko, kiu trapasis la plej supran ŝtupon de ordino, kion la plimulto da episkophavaj eklezioj rigardas kiel seninterrompan transmeton de apostola dono. Nur episkopo havas la rajton de ordinado. Kutime episkopo estas dioceza episkopo (episkopuja episkopo), la religia estro (ĉefpastro) de sia episkopujo. Ĉefepiskopo estas pli altranga episkopo, kiu havas plurajn episkopojn sub sia rego. (eo)
  • En el cristianismo, un obispo (del latín episcopus; en griego ἐπίσκοπος, 'vigilante', 'inspector', 'supervisor' o 'superintendente') es un fiel que recibe el liderazgo de supervisar una congregación, a los pastores o sacerdotes, según el caso, de un territorio determinado. En La Iglesia de Jesucristo de los Santos de los Últimos Días, un obispo es el líder de una congregación local (conocida como barrio) con responsabilidades similares a las de un pastor, sacerdote, o rabí. Esta posición no es remunerada.​ (es)
  • Una diócesis es el distrito o territorio cristiano en el que tiene y ejerce jurisdicción eclesiástica un prelado: arzobispo, obispo, etcétera. El nombre proviene de tiempos de la Antigua Roma, ya que ese nombre se daba a las divisiones administrativas posteriores al siglo III. Un templo pertenece a una parroquia. Varias parroquias agrupadas suelen pertenecer a un decanato o arciprestazgo, los cuales, agrupados, pertenecen a una diócesis. Las diócesis se pueden agrupar, a su vez, en provincias eclesiásticas, a la cabeza de las cuales se halla una archidiócesis o arquidiócesis. (es)
  • Le diocèse (du latin : diœcesis ou diocesis, qui vient lui-même du grec ancien διοίκησις / dioíkêsis, « administration, gouvernement ») est à l'origine une circonscription territoriale de l'Empire romain conçue sous Dioclétien, à la fin du IIIe siècle. (fr)
  • Uskup (bahasa Arab: أسقف, translit. usquf‎; dari bahasa Yunani Kuno: ἐπίσκοπος translit. epískopos "pengawas") atau waligereja atau biskop (bahasa Belanda: bisschop) adalah pimpinan Gereja setempat yang bernama keuskupan dan merupakan bagian dari hierarki Gereja Katolik Roma setelah Sri Paus (Uskup Agung Roma). Dalam kedudukannya ini, Uskup sering disebut sebagai pengganti dari para rasul Kristus. Setiap Uskup, karena tahbisannya, dengan sendirinya menjadi bagian dari jajaran para Uskup sedunia (Collegium Episcopale) di bawah pimpinan Sri Paus dan bertanggungjawab atas seluruh Gereja Katolik (Paroki) yang berada di dalam wilayah Keuskupan-nya. Dalam Gereja, kedudukan Uskup bersifat seumur hidup dan diangkat oleh Tahta Suci (The Holy See) di Vatican, Roma. Gereja memberikan gelar Monsignor (in)
  • Un évêque est le dignitaire d'une Église chrétienne particulière ou d'un diocèse. La fonction d'évêque existe dans les Églises catholique et orthodoxe, ainsi que dans la Communion anglicane et dans certaines Églises protestantes. Dans chacune de ces Églises, l'évêque est consacré par un ou plusieurs évêques issus d'une chaîne d'ordonnateurs qui, théoriquement, remonte dans le temps jusqu'à l'un des apôtres du Christ. C'est ce que l'on appelle la succession apostolique, qui est revendiquée par l'ensemble de ces Églises. (fr)
  • Il vescovo (o, più anticamente, episcopo) è, in alcune chiese cristiane, il responsabile di una diocesi. È inoltre considerato un successore degli apostoli in tutte le Chiese che credono nell'episcopato storico (tra cui quella cattolica, quella ortodossa, e quella anglicana). La parola vescovo viene dal greco antico ἐπίσκοπος, epìskopos («supervisore, sorvegliante»). Nell'antica Grecia questo termine veniva utilizzato per indicare uno scolarca, o direttore di un'accademia, poiché spesso aveva funzioni di sorveglianza. (it)
  • Een bisschop (Grieks: ἐπίσκοπος, episkopos (epi-skopos), letterlijk "op-zichter") is een geestelijke in de hiërarchie van verschillende christelijke kerken, die veelal aan het hoofd staat van een bisdom. Christelijke kerken die het ambt van bisschop kennen, zijn onder andere de Rooms-Katholieke Kerk, de Oosters-Orthodoxe Kerk, de Anglicaanse Gemeenschap, de Vrij-Katholieke Kerk, de Oudkatholieke Kerk, de Kerk van Jezus Christus van de Heiligen der Laatste Dagen en de Lutherse Kerk. (nl)
  • Een bisdom of diocees is een kerkrechtelijk afgebakend gebied dat onder het bestuur van een lokale bisschop staat. Deze territoriale indeling wordt gebruikt in meerdere christelijke groeperingen, waaronder de Rooms-katholieke, Orthodoxe, Oudkatholieke, Anglicaanse en Lutherse Kerk. (nl)
  • En biskop (från grekiskans epískopos, ungefär ’tillsynsman’) är en person med ett visst sorts ämbete inom flera religiösa institutioner. Biskopar finns framförallt i kristna samfund, i vilka biskopen är den högste kyrklige ledaren inom ett visst stift. Biskopar finns även inom några buddhistiska institutioner tillhörande japanska riktningar samt den japanska nya religionen tenrikyo. (sv)
  • Диоцез, епархия (лат. dioecesis ← др.-греч. δι-οίκησις — управление от др.-греч. οἴκησις — обитание, проживание) — церковно-административная территориальная единица в католической, англиканской и некоторых протестантских церквях, во главе которой стоит архиерей (епископ или архиепископ). В Греческой церкви термином διοίκησις обозначают всю территорию, находящуюся в юрисдикции той или иной поместной церкви. В протестантских церквях Австрии Аугсбургского и Гельветского исповедания церковной административно-территориальной единицей является , во главе которого стоит суперинтендент. (ru)
  • Ett stift, biskopsstift (dieces), biskopsdöme eller ärkebiskopsdöme är en administrativ region i kyrkoprovinser i vissa kristna samfund. Det geografiska stiftet leds av en biskop, men i romersk-katolska kyrkan kan ett stift även vara ett kloster som leds av ett kapitel av munkar och en abbot. Ibland förekom/förekommer även en kombination av biskopssäte och kloster (se artikeln Børglums kloster), där klostrets munkar utgjorde domkapitel. (sv)
rdfs:label
  • Diocese (en)
  • أبرشية (ar)
  • أسقف (ar)
  • Bisbe (ca)
  • Diòcesi (ca)
  • Diecéze (cs)
  • Biskup (cs)
  • Diözese (de)
  • Bischof (de)
  • Επίσκοπος (el)
  • Episkopujo (eo)
  • Episkopo (eo)
  • Diócesis (es)
  • Obispo (es)
  • Apezpiku (eu)
  • Elizbarruti (eu)
  • Deoise (ga)
  • Easpag (ga)
  • Uskup (in)
  • Keuskupan (in)
  • Évêque (fr)
  • Diocèse (fr)
  • Diocesi (it)
  • Vescovo (it)
  • 監督 (キリスト教) (ja)
  • 教区 (ja)
  • 주교 (ko)
  • 교구 (기독교) (ko)
  • 감독 (기독교) (ko)
  • Biskup (pl)
  • Bisschop (nl)
  • Diecezja (pl)
  • Bisdom (nl)
  • Diocese (pt)
  • Bispo (pt)
  • Диоцез (церковно-административная единица) (ru)
  • Епископ (ru)
  • Stift (kyrkligt förvaltningsområde) (sv)
  • Biskop (sv)
  • Дієцезія (uk)
  • 教區 (zh)
  • 主教 (zh)
  • Єпископ (uk)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:jurisdiction of
is dbo:mainOrgan of
is dbo:religion of
is dbo:type of
is dbo:viceChancellor of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:jurisdiction of
is dbp:religion of
is dbp:settlementType of
is dbp:subdivisionType of
is dbp:type of
is gold:hypernym of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License