About: Taoism

An Entity of Type: Food, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Taoism (US: /ˈtaʊˌɪzəm/, US: /ˈdaʊɪzəm/) or Daoism (/ˈdaʊɪzəm/) refers to either a school of philosophical thought (道家; daojia) or to a religion (道教; daojiao), both of which share ideas and concepts of Chinese origin and emphasize living in harmony with the Tao (Chinese: 道; pinyin: Dào; lit. 'Way', 'Thoroughfare'); the Tao is generally defined as the source of everything and the ultimate principle underlying reality. The Tao Te Ching, a book containing teachings attributed to Laozi (老子), together with the later writings of Zhuangzi, are both widely considered the keystone works of Taoism.

Property Value
dbo:abstract
  • الطَّاوِيَّة (بالصينية: 道教) هي تقليد ديني أو فلسفي ذو أصل صيني، وهي تؤكد على العيش في وئام مع الطاو، والطاو هو فكرة أساسية في معظم المدارس الفلسفية الصينية. ومعناها في الطاوية هو المبدأ الذي هو مصدر ونمط ومضمون كل شيء موجود في الحياة. تختلف الطاوية عن الكونفوشيوسية في عدم التشديد على الطقوس الجامدة والنظام الاجتماعي، ولكنها تتشابه في أن فيها كامل الانضباطات والسلوكيات التي تحقق «الكمال» من خلال أن يندمج الفرد مع إيقاعات الكون غير المخطط لها والتي تسمى «الطريق» أو «داو». تختلف الأخلاق الطاوية ضمن المدارس المختلفة داخلها، ولكن بشكل عام تميل إلى التأكيد على الوو وي wu wei (والذي يعني العمل بدون نية أو غرض مسبق)، والطبيعية، والبساطة، والعفوية، بالإضافة للكنوز الثلاثة: الرحمة، والتقشف، والتواضع. تعود جذور الطاوية إلى القرن الرابع قبل الميلاد على الأقل. رسمت الطاوية المبكرة مفاهيمها الكونية من مدرسة ين يانج (الطبيعيين أو علماء الطبيعة)، وتأثرت بعمق بأحد أقدم نصوص الثقافة الصينية «أي تشينج»، الذي يعرض نظامًا فلسفيًا حول كيفية الحفاظ على السلوك البشري بالتزامن مع الدورات المتغيرة الطبيعة. قد يكون للقانوني شين بوهاي (حوالي 400 - 337 قبل الميلاد) تأثيرًا كبيرًا أيضًا، مما يفسر السياسة الواقعية الخاصة بالوو وي. ويعتبر كتاب «طاو تي تشينغ» -وهو كتاب مدمج يحتوي على تعاليم تُنسب إلى لاو تسي- ركن أساسي للتقليد الطاوي، جنبا إلى جنب مع كتابات زوانغ زي الأخيرة. تغلغلت مصادر الطاوية المختلفة في عهد أسرة هان (206 ق.م. - 220 م) في تقليد متماسك من المنظمات والطقوس الدينية في ولاية شو (سيتشوان حالياً). كان يعتقد في الصين القديمة في وقت سابق أن الطاويين هم النساك أو يعزل الذين لم يشاركوا في الحياة السياسية. كان جوانج زي أشهر هؤلاء، ومن الجدير بالذكر أنه عاش في الجنوب حيث أصبح جزءًا من التقاليد الشامانية الصينية المحلية. لعبت الشامانات الإناث دورا هاما في هذا التقليد الذي كان قوياً بشكل خاص في ولاية تشو الجنوبية. طورت الحركات الطاوية المبكرة مؤسساتها الخاصة على النقيض من الشامانية، لكنها استوعبت العناصر الشامانية الأساسية بداخلها. استمر الشامانات في نشر النصوص الأساسية للطاوية منذ العصور الأولى حتى القرن العشرين على الأقل. تطورت المباديء الأساسية للطاوية عبر حقب مختلفة، وتم تجميعها في الأزمنة الحديثة في فرعين رئيسيين هما: طاوية كوانزي، وطاوية تشينجي. نمت أدبيات الطاوية بشكل مطرد بعد لاو تسي وجوانج زي، وتم تجميعها في شكل قانون – داو زانج - والذي تم نشره بناء على طلب من الإمبراطور. تم ترشيح الطاوية عدة مرات خلال التاريخ الصيني كدين للدولة، ولكنها فقدت هذه الأفضلية بعد القرن السابع عشر. كان للطاوية تأثير عميق على الثقافة الصينية عبر التاريخ، حيث يٌنسب لقب الطاوية تقليديًا فقط إلى رجال الدين وليس إلى أتباعهم العاديين (العلمانيين)، عادة ما نحرص على ملاحظة التمييز بين تقاليدهم الدينية وممارسات الدين الشعبي الصيني وأوامر الطقوس الدينية غير الطاوية، والتي غالباً ما يتم وصفها بالخطأ على أنها طاوية. اليوم، التقليد الطاوي هو واحد من المذاهب الدينية الخمسة المعترف بها رسميا في جمهورية الصين الشعبية (PRC) فضلا عن جمهورية الصين (ROC)، وتنظم الحكومة أنشطتها من خلال جمعية الطاوية الصينية؛ وعلى الرغم من أن الطاوية ليست منتشرة بعيداً عن جذورها في شرق آسيا، فإنها تدعي أن لها أتباعاً في عدد من المجتمعات المختلفة، مثل هونغ كونغ وماكاو وفي جنوب شرق آسيا على وجه الخصوص. (ar)
  • El taoisme o daoisme és un dels tres grans corrents de pensament de la Xina pels volts del segle iv aC, basat en l'obra atribuïda al savi Laozi (o Lao Tse) i anomenada Daodejing, «El Clàssic del Camí i la seva Virtut». (en xinès: 道家, en pinyin: Dào jiā, «escola del Tao») A partir del segle iii aC, també es va desenvolupar com a religió (道教, Dào jiào), però no es va estructurar veritablement com a tal fins al segle ii. Posteriorment, entre d'altres, encara es va mesclar amb elements del confucianisme i del budisme. El taoisme és una varietat de tradicions filosòfiques i religioses associades que han influït en les persones de l'Àsia oriental durant més de dos mil·lennis. També van influir notablement en el món occidental, en particular a partir de la seva difusió al segle xix. La paraula 道, Tao (o Dao, segons la norma de romanització), es tradueix aproximadament com a 'camí' o 'via'. El concepte conté molts significats abstractes i espirituals que estan presents en la religió tradicional xinesa, i també en l'àmbit filosòfic. L'ètica taoista fa èmfasi en les Tres joies del Tao, que són: moderació, compassió i humilitat. Mentre el pensament taoista se centra generalment en la natura, en la relació entre la humanitat i el cosmos (天人 相应), la salut i la longevitat i, també, en el wu wei (acció enfront de la no-acció). L'harmonia amb l'univers, o la font del mateix Tao, és l'objectiu, el referent de moltes directrius i pràctiques taoistes. El respecte cap als esperits dels ancestres i els vuit immortals és habitual en el taoisme popular. El taoisme organitzat diferencia la seva activitat ritual de la de la religió tradicional, que alguns mestres taoistes (daoshi) consideren una degradació del taoisme. Al llarg de la història de la Xina, l'alquímia (que inclou la ), l'astrologia, la gastronomia, el budisme zen, diverses arts marcials xineses, la medicina tradicional xinesa, el feng shui i diversos estils de qigong han rebut la influència del taoisme i han incorporat aspectes del seu pensament i de la seva pràctica. (ca)
  • Taoismus (někdy psaný jako daoismus) je filozofická škola čínského původu. Někdy je chápán i jako náboženství (v čínštině se taoistické náboženství označuje pojmem tao-ťiao, kdežto filozofické učení mírně odlišným pojmem tao-ťia, v češtině ani jiných jazycích se ovšem tyto pojmy neodlišují). Jádrem filozofie i uctívání je princip tao (v původním významu "cesta"), který je pro taoisty zdrojem, vzorem a podstatou všeho, co existuje. Taoisté věří, že lze dosáhnout stavu dokonalosti, když se s rytmy a cykly tao synchronizují. Taoistická etika se liší v závislosti na konkrétní škole, ale důraz je kladen zejména na "tři poklady": soucit, úspornost a pokoru. Důležitý je též koncept wu wej, který je znám i v konfucianismu, a který nabádá k volně plynoucí spontánnosti ("čin bez námahy a úmyslu") vyvěrající z osobní harmonie (u taoistů ze sladění s tao). Kořeny taoismu sahají minimálně do 4. století před naším letopočtem. Zásadní vliv na jeho vznik měla kniha Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti), která je připisována učenci Lao C'. Raný taoismus byl též ovlivněn filozofem Čuang-c' (autorem stejnojmenného textu, který je druhým nejdůležitějším v taoismu), filozofem Sün-c’, čínskou naturalistickou školou, která rozpracovala filozofii jinu a jangu, a učením , který rozvinul koncept wu wej. Taoismus měl v průběhu staletí hluboký vliv na čínskou kulturu a hluboce do ní prorostl, takže získal i své lidové formy. Taoističtí duchovní, tzv. Mistři Tao (tao-š'), nicméně striktně oddělují "pravý taoismus" od různých rituálů čínského lidového náboženství, které byly taoismem ovlivněny. Zřetelný vliv měl taoismus též na tradici zenu, (zejména ), , několik bojových umění, tradiční čínskou medicínu, feng-šuej a mnoho stylů cvičení čchi-kung. Taoistická tradice je dnes jednou z pěti náboženských doktrín oficiálně uznaných a do jisté míry podporovaných Čínskou lidovou republikou, v rámci obrany proti cizím kulturním vlivům a novým náboženským hnutím. Je také hlavním náboženstvím na Tchaj-wanu a značný vliv si uchovává v jihovýchodní Asii. Taoismus ovšem ve 20. století silně ovlivnil i západní svět, byl jím ovlivněn například Carl Gustav Jung, hnutí new age a jeho představitel Fritjof Capra, nebo tzv. hlubinná ekologie. (cs)
  • Ο Ταοϊσμός (ονομάζεται ενίοτε και Νταοϊσμός) ως όρος χρησιμοποιείται για να προσδιορίσει: 1. * Μια φιλοσοφική σχολή βασισμένη στα κείμενα του (αποδίδονται στον Λάο Τσε και εκφέρονται εναλλακτικά ως Ντάο Ντε Τζινγκ) και του . 2. * Μια οικογένεια οργανωμένων θρησκευτικών κινημάτων όπως οι σέκτες («Ορθοδοξία») ή («πλήρης πραγματικότητα»), που αντλούν την καταγωγή τους από το της ύστερης δυναστείας Χαν. 3. * Την κινεζική λαϊκή θρησκεία. Η λέξη «Ταοϊσμός» χρησιμοποιείται ως μετάφραση των κινεζικών όρων Νταοτζιάο (道教 , «διδασκαλίες/θρησκεία του Ντάο») και Νταοτζιά (道家 , «σχολή του Ντάο»). Ο χαρακτήρας 道 (ή Ντάο, ανάλογα με το σχήμα εκλατινισμού της λέξης που ακολουθεί κανείς) σημαίνει «ατραπός« ή «δρόμος», αλλά στην κινεζική θρησκεία και φιλοσοφία έχει προσλάβει περισσότερο αφηρημένα νοήματα. Το σύνθετο Νταοζιάο αναφέρεται στον Νταοϊσμό ως θρησκεία. Το Νταοζία αναφέρεται στην δραστηριότητα των λογίων κατά τη σπουδή τους. Η συγκεκριμένη διάκριση είναι αφεαυτής αντιφατική και παρουσιάζει δυσκολίες ως προς την ερμηνεία της. Επικρατεί αρκετή σύγχυση σε ό,τι αφορά στο νόημα του Ταοϊσμού, καθώς ο όρος χρησιμοποιείται συχνά εσφαλμένα για να περιγράψει παρόμοιες φιλοσοφικές σχολές όπως το Ζεν. Σε ορισμένες χώρες και σε διαφορετικά εννοιολογικά πλαίσια (για παράδειγμα, στις «ταοϊστικές» οργανώσεις της Κίνας και της Ταϊβάν), ο όρος εφαρμόζεται στην , χάριν αναγνώρισης. Ωστόσο πολλοί, αν όχι οι περισσότεροι, από εκείνους που ακολουθούν τις συγκεκριμένες θρησκείες δεν αναγνωρίζουν τον Ταοϊσμό (σε οποιαδήποτε γλώσσα) ως όνομα της θρησκείας του. Επιπλέον, οι αρκετές μορφές αυτού που συνήθως αποκαλείται «ελίτ» ή «οργανωμένος» Ταοϊσμός συνήθως διακρίνουν τις τελετουργικές δραστηριότητές του από εκείνες της λαϊκής θρησκείας, τις οποίες οι επαγγελματίες Ταοϊστές (Νταοσί) τείνουν να θεωρούν ως υποβαθμισμένες. Η κινεζική αλχημεία, η κινεζική αστρολογία, η κινεζική κουζίνα, αρκετές κινεζικές πολεμικές τέχνες, η κινεζική παραδοσιακή ιατρική, το φενγκ σούι, πολλά στυλ του , παρουσιάζουν κάποια σχέση με τον Ταοϊσμό. (el)
  • Taoismo aŭ daŭismo aŭ taŭismo (ĉine: 道教) estas filozofia tradicio de ĉina origino, kiu emfazas vivi en harmonio kun la tao (ĉine: 道; pinjino: Dào; lit. 'Vojo'). Ĝi estas speco de Animismo kaj de Panteismo. Tao estas fundamenta ideo en plej multaj ĉinaj filozofiaj lernejoj; en taoismo ĝi tamen indikas la principon, kiu estas la fonto de ĉio, kio ekzistas. [2] [3] Ĝi evoluis el la filozofio de Laŭzio (ĉine: 老子) kaj Ĝuangzio (ĉine: 莊子) kaj sub la influo de popola kulto kaj budhismo. Laŭ taoismo, la plej alta realo kaj celo de la mondo kaj de nia vivo estas la Tao (Dao). Nuntempe taoismo estas religio de 20 milionoj, precipe en Tajvano, estinte severe persekutita sub la komunista reĝimo en Ĉinio mem dum diversaj epokoj. En la Okcidento estas taoismo okcidenta: taoismo, kiu sekvas Laŭzion kaj Ĝuangzion, sed sen dioj kaj kulto. La taoisma etiko, kiun jam praktikis antikvaj saĝuloj, nun eĉ populariĝas inter streĉplagitaj manaĝistoj. En nia tempo, la plej grava influo de taoismo realiĝas per zen-budhismo (zeno) (japane: zen; malnov-ĉine dʑjen: mandarine: chán, lit. "meditado"). (eo)
  • Der Daoismus (chinesisch 道家, Pinyin dàojiā – „Lehre des Dao, Lehre des Weges“), gemäß anderen Umschriften auch Taoismus, ist eine chinesische Philosophie und Weltanschauung und wird als Chinas eigene und authentische Religion angesehen. Seine historisch gesicherten Ursprünge liegen im 4. Jahrhundert v. Chr., als das Daodejing (in älteren Umschriften Tao te king, Tao te ching u. Ä.) des Laozi (Laotse, Lao-tzu) entstand. Zwischen philosophischem und religiösem Daoismus bestehen zwar teils gewichtige Unterschiede, letztlich sind die beiden aber nicht scharf voneinander abzugrenzen. Neben Konfuzianismus und Buddhismus ist der Daoismus eine der Drei Lehren (三教, sānjiào), durch die China maßgeblich geprägt wurde. Auch über China hinaus haben die Drei Lehren wesentlichen Einfluss auf Religion und Geisteswelt der Menschen ausgeübt. In China beeinflusste der Daoismus die Kultur in den Bereichen der Politik, Wirtschaft, Philosophie, Literatur, Kunst, Musik, Ernährungskunde, Medizin, Chemie, Kampfkunst und Geographie. (de)
  • El taoísmo (en chino simplificado y tradicional: 道教 ; en pinyin : dàojiào ; literalmente 'enseñanza del camino') es una tradición filosófica y espiritual de origen chino la cual enfatiza vivir en armonía con el tao (en chino simplificado y tradicional: 道; en pinyin: dào; literalmente: 'el camino', también romanizado como dao). La palabra china 道 tao (o dao, dependiendo de la romanización que se use), se suele traducir por 'vía' o 'camino', aunque tiene innumerables matices en la filosofía y las religiones populares chinas. El tao es una idea fundamental en la mayoría de las escuelas que forman parte de la filosofía china; sin embargo, para el taoísmo es referido como el principio de unidad absoluta, y al mismo tiempo mutable, que conforma la realidad suprema y el principio cosmogónico y ontológico de todas las cosas.​ Así, para los taoístas el tao constituye la fuente, el patrón y la sustancia de todo lo existente.​​ El Dào Dé Jīng (en chino: 道德經) también conocido como Tao Te King o Tao Te Ching, es el libro que condensa las enseñanzas atribuidas al filósofo Lao-Tse, también llamado Lao Tzu, Lao Zi, Laozi (en chino simplificado y tradicional: 老子; en pinyin: lǎozǐ; literalmente 'viejo maestro') o Laocio.​ Y aunque la existencia histórica de tal personalidad aún se debate, el libro es considerado como clave para la tradición taoísta. Junto con el Zhuangzi se consideran los textos clave de la tradición.​ Y aunque los valores éticos taoístas varían dependiendo de las distintas escuelas, por lo general tienden a enfatizar el wu wei («la no acción» o acción sin intención), la naturalidad, la simplicidad, la espontaneidad, y sobre todo, los «Tres Tesoros»: 慈 «la compasión», 儉 «la frugalidad», y 不敢為天下先 «la humildad», mientras que pone menos énfasis en las normas y el ritual (en oposición al confucianismo). El objetivo fundamental de los taoístas es alcanzar la inmortalidad, si bien, a veces no se entiende esta literalmente, sino como longevidad en plenitud. De la misma manera, se decía que las personas que vivían en armonía con la naturaleza eran inmortales. Lao-Tse fue deificado como dios taoísta ―un inmortal― encabezando un enorme panteón de héroes folclóricos, generales famosos y sabios, todos los cuales alcanzaron la inmortalidad. Por otra parte, el logro de la inmortalidad a través de la alquimia externa (waidan) y la alquimia interna (neidan) fue un objetivo importante para muchos taoístas históricamente.​ Las primeras formas del taoísmo se desarrollaron en el siglo IV a. C., influenciadas por las teorías cosmológicas de la y el I Ching. La Escuela de Naturalistas fue una escuela filosófica que sintetizó los conceptos de yin-yang y los Cinco Elementos; Zou Yan es considerado el fundador.​ La primera forma organizada de taoísmo, la escuela Tianshi («Maestros Celestiales») surgió en el siglo II a. C. Xuanxue («aprendizaje profundo», también «neo-taoísmo») fue un importante movimiento filosófico influenciado por el confucianismo, que se centró en la interpretación del I Ching, el Dào Dé Jīng y el Zhuangzi y que floreció durante los siglos III a VI d. C.​ Los filósofos más importantes de este movimiento fueron He Yan, Wang Bi, Los siete sabios del bosque de bambú, Ge Hong y Guo Xiang.​ Los pensadores como He Yan y Wang Bi se centraron en la naturaleza profunda del Tao, que vieron como mejor ejemplificado por el término «Wu» (nada, no-ser, negatividad).​ Otras escuelas alcanzaron prominencia a lo largo de la historia de China, como la escuela durante la dinastía Tang (618-907), la escuela Lingbao durante la dinastía Song (960-1279) y la escuela Quanzhen, que se desarrolló durante los siglos XIII-XIV y durante la dinastía Yuan.​ Posteriormente, el taoísmo se mezcló con elementos del confucianismo, el budismo y la religión tradicional china. La forma concreta de religión taoísta que fue llevada a Taiwán en el siglo XVII es típica de esta tradición. La característica más distintiva de la práctica actual es la veneración de los antepasados. Los conceptos taoístas influyeron en la medicina tradicional china y en distintas disciplinas como el taichí chuan, el chi-kung y diversas formas de artes marciales. Las tradiciones taoístas posteriores también fueron influidas por el budismo chino.​ (es)
  • Taoismoa Lao Tzu-ren idazki batzuetatik sortutako mugimendu erlijiosoa da. Taoismoak, hiru indar daudela zehazten du: baikorra, ezkorra eta baketzailea. Lehenengo bi indarrak, hau da, baikorra eta ezkorra bata bestearen aurka daude, hau da, bakoitzak bere aldetik independenteki jokatzen du, hauek, Yin eta Yang dira. Hirugarren indarra “Tao”-a da eta batera ditu Yin eta Yang-a. Esaera zahar batek dio; alde Yin bat eta alde Yang bat, hori da “Tao”. Bi kontrako aldeak, Yin eta Yang-ek indar berbera dute, horregatik, heriotza eta bizitza, ez dago bata bestearen gainetik. Tao-a berriz pentsamendu gizatiarra heldu ezin daiteken zerbaita. Intuizio, sentsibilitate, naturaltasuna eta bizitza bezala ere ezagutzen da. Lao Tzu txinatar kulturako filosofo aipagarriena izan zela esaten da. Dao De Jing liburua idatzi zuen, pentsamendu taoistaren liburu nagusia. Dao-k indar bat, edo hobe esanda, munduaren ordena deskribatzen du. Kontraesan indar bat da eta unibertsoko gauza guztiak azaltzen ditu. Taoismoa funtsean Te King Tao-an oinarritutako tradizioa filosofo txinatarrari eransten duen bizitza-filosofia sistema da. Bere irakaskuntzek zatitzen dute batasun absolutuko kontzeptuko eta eguraldi aldagarri berean izena emandako Tao, errealitate gorena eta gauza guztien jatorri kosmologiko eta ontologikoa osatzen dituena. Hitz txinatarra 道 tao-a (edo dao-a, erabiltzen den erromanizazioaren mendean egonez), itzuli ohi du ‘bideagatik’ edo ‘bideagatik’, nahiz eta filosofiako ezin konta ahala ñabardurak eta herriko erlijio txinatarrak izan. Taoismo filosofikoa garatu zen Lao Tseren idazkietatik eta Zhuangzi-tik aurrera. Elezahar txinatarraren arabera, Lao Tse VI. mendean zehar bizi izan zen K.a. eta tradizionalki mende horretako data Daodejing-eko erredakzioa, nahiz eta gaurko ikerketa batzuen arabera nahiko ondorengoa izan zen. Taoisten funtsezko helburua hilezkortasunera heltzea da, arren, batzuetan hau ez da ulertzen literalki, baizik eta osotasuneko bizitza-luzera bezala. Era berean, esaten zen harmonian naturarekin bizi ziren pertsonak hilezkorrak zirela. Lao-Tse jainko taoista bezala jainkotu zen hilezkorra―-a ―un-ak, heroi folklorikoko panteoi itzela, jeneral ospetsu eta jakintsuak, zein guztia lehenengoa izanez hilezkortasunera heldu zirenak. Hala ere, taoismoaren forma zaharra korronte filosofikoko eta ez erlijiokoa zen, pentsalari zaharrek berezkoaren autogainditzearen gertaera «hilezkortasunagatik» interpretatzen zutenagatik ingurunearekiko komunitatean, gainditzea eta aurrerabide pertsonala bilatzea nahasten duenean eta taldean, taoismoa erakusten duen etengabeko mutazioarekin ados, izan. Geroago, taoismoa nahasi zen konfuzianismoaren elementuekin, budismoarekin eta erlijio folklorikoarekin. Taiwanera duela batzuei 300 urte eraman zen erlijio taoistako era zehatza tipikoa da tradizio honetako. Gaurko praktikaren ezaugarririk bereizgarriena arbasoen benerazioa da, Beraz jainkotasun taoistaz hitz egitea erabat okerra da elementu tradizionalistako konfuzianismoaren manipulazioa eta kultua erdizka ikustea Asiako utziz sinesteetako erlijiosoa mitikoak, zein biak ez ziren baliozkoak bezala pentsalari taoista zaharrentzat. (eu)
  • Le taoïsme (chinois : 道教 ; pinyin : dàojiào ; litt. « enseignement de la voie ».) est un des trois piliers de la pensée chinoise avec le confucianisme et le bouddhisme, et se fonde sur l'existence d'un principe à l’origine de toute chose, appelé « Tao ». Plongeant ses racines dans la culture ancienne, ce courant se fonde sur des textes, dont le Dao de jing de Lao Tseu, le Lie Tseu et le Zhuāngzǐ de Tchouang Tseu, et s’exprime par des pratiques qui influencèrent de façon significative tout l’Extrême-Orient, et même l'Occident depuis le XXe siècle. Il apporte entre autres : * une mystique quiétiste, reprise par le bouddhisme chán (ancêtre du zen japonais) ; * une éthique libertaire qui inspira notamment la littérature ; * un sens des équilibres yin yang poursuivi par la médecine chinoise ; * un naturalisme visible dans la calligraphie et l’art. Ces influences, et d’autres, permettent de comprendre ce qu’a pu être cet enseignement dans ses époques les plus florissantes. (fr)
  • Is traidisiún fealsúnach agus spioradálta de bhunadh na Síne é an Taochas, nó an Daochas, a chuireann béim ar mhaireachtáil ar aon dul leis an Tao (Sínis: 道; Pinyin: Dào; lit. ‘Bealach’, nó Dao). San Taochas, is é an Tao foinse, patrún agus substaint gach rud a bhíonn ann. Múineann an Taochas faoi na disciplíní éagsúla chun "foirfeacht" a bhaint amach trí bheith ar aonintinn le rithimí neamhphleanáilte na n-uile, ar a dtugtar "an bealach" nó "Tao". Athraíonn eitic an Taochais ag brath ar an scoil ar leith, ach go ginearálta bíonn claonadh acu chun béim a chur ar wu wei (gníomh gan rún), "nádúrthacht", simplíocht, spontáineacht agus na Trí Sheod :慈, "comhbhá",儉, "tíosacht" agus不敢爲天下先, "umhlaíocht". (ga)
  • Taoisme (Tionghoa: 道教 atau 道家 ) juga dikenal dengan Daoisme, diprakarsai oleh Laozi (老子;pinyin:Lǎozǐ). Taoisme merupakan ajaran Laozi yang berdasarkan Daode Jing (道德經,pinyin:Dàodé Jīng) berisi analogi Kitab Yi Jing - Kong Jia. Awalnya Daode jing disebut Laozi Wuqianyan (老子五千言) atau Tulisan Laozi Lima Ribu Kata. Kitab singkat yang berjudul Daodejing itu, untuk selanjutnya menjadi kitab pegangan utama bagi para penganut Daoisme.Pengikut Laozi yang terkenal adalah Zhuangzi (莊子) yang merupakan tokoh penulis kitab yang berjudul Zhuangzi. Selain itu ada Lie Zi 列子, Huainan zi 淮南子 juga termasuk filsuf Taoisme. Lie Zi, Huainan Zi juga membuat kitab yang berjudul Lie Zi dan Huainan Zi. Taoisme adalah sebuah aliran filsafat yang mempelajari kehidupan alam berasal dari Cina. Taoisme muncul pada era akhir Dinasti Han Timur dan akar-akar pemikirannya telah ada setelah Agama Ruisme atau Kong Jia. Hal ini dapat disebut sebagai tahap awal terbentuknya kelompok Taiping Dao yang membuat Filsafat Taoisme dengan analeknya. Bentuk Taoisme yang lebih sistematis dan berupa aliran filsafat muncul setelahnya. Selain aliran filsafat, Taoisme juga muncul dalam bentuk aliran kepercayaan rakyat, yang mulai berkembang 2 abad setelah perkembangan filsafat Taoisme. (Silahkan Tulis Sumber berdasarkan penelitian, jika tidak hal ini dapat katakan memberikan berita atau informasi palsu) (in)
  • Taoism (US: /ˈtaʊˌɪzəm/, US: /ˈdaʊɪzəm/) or Daoism (/ˈdaʊɪzəm/) refers to either a school of philosophical thought (道家; daojia) or to a religion (道教; daojiao), both of which share ideas and concepts of Chinese origin and emphasize living in harmony with the Tao (Chinese: 道; pinyin: Dào; lit. 'Way', 'Thoroughfare'); the Tao is generally defined as the source of everything and the ultimate principle underlying reality. The Tao Te Ching, a book containing teachings attributed to Laozi (老子), together with the later writings of Zhuangzi, are both widely considered the keystone works of Taoism. Taoism teaches about the various disciplines for achieving perfection through self-cultivation. This can be done through the use of Taoist techniques and by becoming one with the unplanned rhythms of the all, called "the way" or "Tao". Taoist ethics vary depending on the particular school, but in general tend to emphasize wu wei (action without intention), naturalness, simplicity, spontaneity and the Three Treasures: 慈, compassion, 儉, frugality and 不敢爲天下先, humility. The roots of Taoism go back at least to the 4th century BCE. Early Taoism drew its cosmological notions from the School of Yinyang (Naturalists) and was deeply influenced by one of the oldest texts of Chinese culture, the I Ching, which expounds a philosophical system about how to keep human behavior in accordance with the alternating cycles of nature. The Legalist Shen Buhai (c. 400 – c. 337 BCE) may also have been a major influence, expounding a realpolitik of wu wei, or qualified inaction. Taoism has had a profound influence on Chinese culture in the course of the centuries and Taoists (道士; dàoshi, "masters of the Tao"), a title traditionally attributed only to the clergy and not to their lay followers, usually take care to note the distinction between their ritual tradition and the practices of Chinese folk religion and non-Taoist vernacular ritual orders, which are often mistakenly identified as pertaining to Taoism. Chinese alchemy (especially neidan), Chinese astrology, Chan (Zen) Buddhism, several martial arts including kung fu, traditional Chinese medicine, feng shui and many styles of qigong have been intertwined with Taoism throughout history. Today, the Taoist religion is one of the five religious doctrines officially recognized by the People's Republic of China (PRC), including in its special administrative regions (SARs) of Hong Kong and Macau. It is also a major religion in Taiwan and has a significant number of adherents in a number of other societies throughout East and Southeast Asia, particularly in Malaysia, Singapore and Vietnam. (en)
  • 道教(どうきょう、拼音: Dàojiào)は、中国三大宗教(三教、儒教・仏教・道教の三つ)の一つであり、中国の漢民族の固有の宗教。時には外来宗教を除いてその後に残る中国の宗教形式をすべて「道教」の名で呼称する場合もある。多神教であり、その概念規定は確立しておらず、さまざまな要素を含んだ宗教である。伝説的には、黄帝が開祖で、老子がその教義を述べ、後漢の張陵が教祖となって教団が創設されたと語られることが多い。 一般には、老子の思想を根本とし、その上に不老長生を求める神仙術や、符籙(おふだを用いた呪術)・斎醮(亡魂の救済と災厄の除去)、仏教の影響を受けて作られた経典・儀礼など、時代の経過とともに様々な要素が積み重なった宗教とされる。ほかにも、『墨子』の鬼神信仰や、儒教の倫理思想・陰陽五行思想・讖緯思想・黄老道(黄帝・老子を神仙とみなし崇拝する思想)なども道教を構成する要素として挙げられる。道教は中国のさまざまな伝統文化の中から生まれており、中国で古くから発達した金属の精錬技術や医学理論との関係も深い。 しかし、道教は中国の歴史上の道家とは別物であり、また「道家の教・道門・道宗・老子の教・老子の学・老教・玄門」などの呼称がある。 道教は道家の思想を継承し、「道」を最高の信仰とする。 (ja)
  • Het taoïsme, ook wel geschreven als daoïsme of tauïsme, is een Chinese mystieke, filosofische en religieuze stroming, waarbij zowel de filosofie als de religie zich baseren op de mystieke basis van Lao Zi. Het taoïsme gaat over hoe te handelen in het leven en de eenwording met de Tao. De teksten Daodejing, Zhuang Zi en Liezi vormen de basis en zijn op schrift gesteld in de vierde en derde eeuw voor onze tijdrekening. Het taoïsme heeft zich parallel aan het confucianisme en boeddhisme ontwikkeld. Deze drie stromingen vormen gezamenlijk de basis voor het (zie ook: Lijst van religies en spirituele tradities). Als religie heeft het taoïsme taoïstische tempels, taoïstische priesters en heilige plaatsen, zoals de heilige bergen in China. Letterlijk betekent Tao bron/weg/doelgericht-gaan, hetgeen ook in het Chinese karakter voor Tao valt te herkennen. (nl)
  • ( 우류는 여기로 연결됩니다. 다른 뜻에 대해서는 우류 (동음이의) 문서를 참고하십시오.) 도교(道敎)는 고대 중국에서 발생한 중국의 민족 종교로, 신선 사상을 근본으로 하여 음양 · 오행 · 복서 · · 참위 등을 더하고, 거기에 도가(道家)의 철학을 도입하고, 다시 불교의 영향을 받아 성립된 도 계통의 종교이다. 도교는 하나인 도(道)의 세 가지 모습인 옥청(玉清: 원시천존) · 상청(上清: ) · 태청(太清: 도덕천존)의 삼청(三清)을 최고신으로 하는 다신교이다. 경전으로는 도교 성전의 집성인 《도장(道藏)》이 있다. 도교의 신자를 도교인 또는 도교도라고 하며, (羽化登仙)을 목표로 하는 무리라는 뜻에서 우류(羽流)라고 하기도 한다. 도사(道士)는 도교의 전문적 종교가이며 여성 도사는 여관(女冠)이라고 한다. 도교는 크게 도교 경전으로서의 《도장》, 도교 사원으로서의 도관, 도교의 성직자 또는 전문적인 종교인으로서 도사 · 여도사의 체제를 갖춘 교단 도교 또는 성립 도교와 이에서 벗어난 도교 단체 또는 도교 신앙을 통칭하는 민중 도교로 구분한다. 현세이익적인 면도 있지만 수행을 통해 신선이 되는 길을 가르치는 것을 중심으로 하는 교단 도교에 비해 민중 도교는 전적으로 현세이익적이라는 특징을 지닌다. 도교의 창시자는 오두미도 또는 천사도의 창시자인 후한(25~220)시대의 장도릉(34~156)으로 알려져 있다. "도교"라는 말을 최초로 사용한 사람은 북위(386~534)의 구겸지(365-448)로, 구겸지는 도교를 집대성한 사람 또는 최초의 교단 도교의 창시자로 알려져 있다. 고대 중국의 전설상의 통치자인 황제와 도가의 이론가라 할 수 있는 노자(老子)를 신봉한다고 하여 황로 사상 또는 황로교라고도 한다. 노자와 장자를 중심으로 한 도가 사상과는 구별되어야 한다. (ko)
  • Il taoismo o daoismo, (道教 pinyin: dàojiào, "dottrina del Tao") designa le dottrine a carattere filosofico e mistico, esposte principalmente nelle opere attribuite a Laozi e Zhuāngzǐ (composte tra il IV e III secolo a.C.), sia la religione taoista, istituzionalizzatasi come tale all'incirca nel I secolo d.C., non possiede un insegnamento fondamentale come il confucianesimo o un credo e pratica unitari. È principalmente una religione cosmica, centrata sul posto e la funzione dell'essere umano, di tutte le creature e dei fenomeni in esso. Nel tempo se ne sono sviluppate diverse scuole e interpretazioni. Nonostante la distribuzione ubiquitaria in Cina e la ricchezza di testi, si tratta probabilmente della meno conosciuta tra le maggiori religioni al mondo. Come ricorda i cinesi non possedevano un termine per indicare le proprie religioni fino all'arrivo del buddhismo nei primi secoli dopo Cristo (la prima introduzione del buddismo in Cina sarebbe avvenuta nel 64 d.C.), quando opposero al Fójiào (佛教, gli insegnamenti del Buddha), il Dàojiào (道教, gli insegnamenti del Tao). Dall'influenza del taoismo sul Buddhismo Mahāyāna indiano probabilmente si sviluppò il Chan. Più precisamente nell'epoca preimperiale (antecedente al III secolo a.C.) il termine "dàojiào" era utilizzato dai seguaci di Mozi per designare i confuciani. Solo dal quinto secolo in avanti vediamo utilizzato questo termine per intendere la dottrina del Dao.Allo stesso modo, Farzeen Baldrian e T.H. Barret rammentano come gli studiosi classificatori del periodo Han indicarono, in modo "mal definito", come Dàojiā (道家, scuola daoista) autori ed opere a loro precedenti. e così concludono: Ancora il termine Taoismo con il suo suffisso -ismo non avrebbe quindi alcuna controparte nella lingua cinese. Esso verrebbe utilizzato in tal modo solo negli scritti occidentali. Ulteriore fonte di complessità nell'approccio al Taoismo, è il sostanziale pregiudizio sorto fin dai primi contatti con religiosi occidentali che spesso videro in tale religione una corrente fortemente degenerata. Tale visione è andata via via stemperandosi nel tempo, raggiungendo forse attualmente un certo distacco. (it)
  • Taoizm (czasem zapisywany jako daoizm) – tradycyjny chiński system filozoficzny i religijny. Stworzenie filozofii taoistycznej przypisuje się mędrcowi zwanemu Laozi w VI wieku p.n.e., taoizm religijny powstał w II i III wieku n.e. Za najważniejsze księgi taoizmu uważa się Daodejing oraz Zhuangzi. Taoizm był jednym, obok konfucjanizmu, z dwóch najważniejszych systemów filozoficzno-religijnych w Chinach. Taoizm religijny – w przeciwieństwie do względnie ortodoksyjnego konfucjanizmu – był jednak otwarty na zapożyczenia z innych wierzeń. W różnych okresach otwierał się na elementy konfucjanizmu, szamanizmu, buddyzmu, chrześcijaństwa i manicheizmu. (pl)
  • O taoismo, também chamado daoismo e tauismo, é uma tradição filosófica e religiosa originária do Leste Asiático que enfatiza a vida em harmonia com o Tao (romanizado atualmente como "Dao"). O termo chinês "Tao" significa "caminho", "via" ou "princípio", e também pode ser encontrado em outras filosofias e religiões chinesas. No taoismo, especificamente, o termo designa a fonte, a dinâmica e a força motriz por trás de tudo que existe. É, basicamente, indefinível: "O Tao do qual se pode discorrer não é o eterno Tao." A principal obra do taoismo é o Tao Te Ching, um livro conciso e ambíguo que contém os ensinamentos atribuídos a Lao Zi (chinês: 老子, pinyin: Lǎozi, Wade-Giles: Lao Tzu). Juntamente com os escritos de Zhuangzi, estes textos formam os alicerces filosóficos dessa religião. Este taoismo filosófico, individualista por natureza, não foi institucionalizado. Ao longo do tempo, no entanto, foram sendo criadas formas institucionalizadas do taoismo na forma de diferentes escolas que, frequentemente, misturaram crenças e práticas que antecediam até mesmo os textos-chave do taoismo — como, por exemplo, as teorias da Escola dos Naturalistas, que sintetizaram conceitos como o do yin-yang e o dos cinco elementos. As escolas taoistas tradicionalmente reverenciam Lao Zi e os "imortais" ou "ancestrais" e possuem diversos rituais de adivinhação e exorcismo, além de práticas que visam a atingir o êxtase e obter maior longevidade ou mesmo a imortalidade. As tradições e éticas taoistas variam de acordo com a escola, porém, no geral, enfatizam a serenidade, a não ação (wu-wei), o vazio, a moderação dos desejos, a simplicidade, a espontaneidade, a contemplação da natureza e os Três Tesouros: compaixão, moderação e humildade. O taoismo teve uma influência profunda na cultura chinesa no decorrer dos séculos. Os clérigos do taoismo institucionalizado (chinês: 道士, pinyin: dàoshi), geralmente, tomam cuidado para deixar clara a distinção entre suas tradições rituais e os costumes e práticas encontrados na religião popular chinesa, uma vez que estas distinções podem ser pouco perceptíveis. A alquimia chinesa (especialmente neidan), a astrologia chinesa, o zen-budismo, diversas artes marciais, a medicina tradicional chinesa, o feng shui e diversos estilos de qiqong têm suas histórias entrelaçadas com a do taoismo. Além da China em si, o taoismo teve grande influência nas sociedades do leste da Ásia. Após Lao Zi e Zhuangzi, a literatura do taoismo cresceu com regularidade e passou a ser compilada na forma de um cânone, o Daozang, que, por vezes, era publicado a mando do Imperador da China. Ao longo da história chinesa, o taoismo foi, por diversas vezes, decretado a religião do Estado. Após o século XVII, no entanto, ele perdeu muito de sua popularidade. Tal como todas as outras atividades religiosas, o taoismo foi reprimido nas primeiras décadas da República Popular da China e até mesmo perseguido durante a Revolução Cultural de Mao Tsé-Tung; continuou, no entanto, a ser praticado livremente em Taiwan. Hoje em dia, é uma das cinco religiões reconhecidas pela República Popular da China e, embora não costume ser compreendida com facilidade longe de suas raízes asiáticas, tem seguidores em diversas sociedades ao redor do mundo. (pt)
  • Даоси́зм (кит. упр. 道教, пиньинь dàojiào) — учение о дао или «пути вещей», китайское традиционное учение, включающее элементы религии и философии. Обыкновенно различаются даосизм как определённый стиль философской критики (дао цзя) и даосизм как совокупность духовных практик (дао цзяо), но это деление является своеобразно условным. Под дао цзя подразумевают преимущественно доциньский даосизм, связываемый с текстами, авторство которых приписывается Лао-цзы и Чжуан-цзы. (ru)
  • Даоси́зм — китайське традиційне вчення, у якому присутні елементи релігії, містики, ворожіння, шаманізму, медитації, а також традиційної філософії та науки. Послідовників даосизму називають даосами. Вважають, що цю течію заснував Жовтий імператор (родоначальник всіх китайців). В історії даосизму відбувся поділ учення на філософський даосизм (дао цзя), що розвинувся у неодаосизм, та релігійний (дао цзяо), що включив алхімію, демонологію, лікування.За час свого існування даосизм не створив єдиної церкви, а догматичні положення його ортодоксальних напрямів не сформувалися у конкретний, спільний для всіх вірян догмат. Це відбилося на поліморфізмі даоської доктрини, особливостях ритуальної діяльності і організаційних рівнях. Проте даосизм є цілісним соціокультурним феноменом, що здійснює значний вплив на життя сучасного китайського суспільства. (uk)
  • Daoism eller taoism (kinesiska 道教, pinyin dàojiào, Wade-Giles tao4-chiao4) är en av Kinas tre traditionella religioner/filosofier, jämte konfucianismen och buddhismen. Dao (kinesiska: 道, pinyin: dào, Wade-Giles: tao4) betyder ordagrant "väg"; på japanska har det blivit tō, i exempelvis shintō, "gudarnas väg". Det västerländska ordet tao är mycket gammalt, och från transkriberingssystemet Wade-Giles. I pinyin, som är det oftast använda transkriberingssystemet i dag skrivs ordet dao. (sv)
  • 道教是華夏的本土宗教,其思想最早源於黃帝(黃帝學派託言),而道教教團的最早形式為于吉開創的太平道、及張道陵創立的五斗米教(天師道),崇拜道家老子为道祖,最早可以上溯到原始社会时期中国人的祭天、祭祖等祭祀及巫術崇拜活动,至春秋战国时期吸收神仙方术产生了方仙道,後融合道家、陰陽家的「五行」、「陰陽」等思想合併形成黃帝學派,在漢代中后期形成黃老道,經南北朝時期的宗教改革,及元、明時期的宗派融合,逐漸演變成現在的道教。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 30365 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 83087 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124100495 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:1a
  • Fowler (en)
dbp:1p
  • 121 (xsd:integer)
dbp:1pp
  • 4862 (xsd:integer)
dbp:1y
  • 2005 (xsd:integer)
dbp:2a
  • Bishop (en)
  • Girardot (en)
dbp:2p
  • 56 (xsd:integer)
  • 92 (xsd:integer)
dbp:2y
  • 1988 (xsd:integer)
  • 1995 (xsd:integer)
dbp:3a
  • Ching (en)
  • Guisso (en)
dbp:3pp
  • 75119 (xsd:integer)
dbp:3y
  • 1991 (xsd:integer)
dbp:align
  • left (en)
  • right (en)
dbp:bpmf
  • ㄉㄠˋ ㄐㄧㄠˋ (en)
dbp:c
  • (en)
  • (en)
dbp:caption
  • Wudangshan, one of the Taoist sacred places (en)
  • A spider web ceiling depicting a taijitu surrounded by the Bagua (en)
  • A part of a Taoist manuscript, ink on silk, 2nd century BCE, Han Dynasty, unearthed from Mawangdui tomb 3rd (en)
  • Basic depiction of the taijitu symbol without trigrams (en)
dbp:certain
  • yes (en)
dbp:collapse
  • no (en)
dbp:date
  • December 2017 (en)
dbp:direction
  • vertical (en)
dbp:gr
  • Dawjiaw (en)
dbp:image
  • Mawangdui LaoTsu Ms2.JPG (en)
  • Wudangshan pic 7.jpg (en)
  • Yin yang.svg (en)
  • 文光塔-二层藻井.JPG (en)
dbp:j
  • Dou6gaau3 (en)
dbp:l
  • Way (en)
  • "Way Tradition" (en)
  • follower of Tao (en)
dbp:labels
  • no (en)
dbp:mc
  • dáw kæ̀w (en)
dbp:myr
  • Dàujyàu (en)
dbp:ocBs
  • * (en)
dbp:p
  • sānbǎo (en)
  • dào (en)
  • Sānjiào Héyī (en)
  • (en)
  • Dào (en)
  • Dàojiào (en)
  • (en)
  • zìrán (en)
  • jiǎn (en)
  • dàoshi (en)
  • tàijítú (en)
  • bùgǎn wéi tiānxià xiān (en)
  • jīng-qì-shén (en)
  • pǔ, pú (en)
  • wúwéi (en)
dbp:pic
  • Tao.svg (en)
dbp:piccap
  • Tao, a Chinese word signifying way, path, route, road or, sometimes more loosely, doctrine (en)
dbp:poj
  • Tō-kàu (en)
dbp:showflag
  • p (en)
dbp:t
  • 三寶 (en)
  • (en)
  • 三敎合一 (en)
  • 老子 (en)
  • 莊子 (en)
  • (en)
  • 自然 (en)
  • 太極圖 (en)
  • 道士 (en)
  • 不敢爲天下先 (en)
  • 名可名非常名 (en)
  • 無爲 (en)
  • 精氣神 (en)
  • 道可道非常道 (en)
  • 道敎徒 (en)
dbp:title
  • Taoism (en)
dbp:tl
  • Tō-kàu (en)
dbp:totalWidth
  • 400 (xsd:integer)
dbp:w
  • p'u (en)
  • Tao4-chiao4 (en)
  • tzu-jan (en)
dbp:width
  • 200 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:wordnet_type
dbp:wuu
  • Doh入 goh平 (en)
dbp:y
  • Douhgaau (en)
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Is traidisiún fealsúnach agus spioradálta de bhunadh na Síne é an Taochas, nó an Daochas, a chuireann béim ar mhaireachtáil ar aon dul leis an Tao (Sínis: 道; Pinyin: Dào; lit. ‘Bealach’, nó Dao). San Taochas, is é an Tao foinse, patrún agus substaint gach rud a bhíonn ann. Múineann an Taochas faoi na disciplíní éagsúla chun "foirfeacht" a bhaint amach trí bheith ar aonintinn le rithimí neamhphleanáilte na n-uile, ar a dtugtar "an bealach" nó "Tao". Athraíonn eitic an Taochais ag brath ar an scoil ar leith, ach go ginearálta bíonn claonadh acu chun béim a chur ar wu wei (gníomh gan rún), "nádúrthacht", simplíocht, spontáineacht agus na Trí Sheod :慈, "comhbhá",儉, "tíosacht" agus不敢爲天下先, "umhlaíocht". (ga)
  • 道教(どうきょう、拼音: Dàojiào)は、中国三大宗教(三教、儒教・仏教・道教の三つ)の一つであり、中国の漢民族の固有の宗教。時には外来宗教を除いてその後に残る中国の宗教形式をすべて「道教」の名で呼称する場合もある。多神教であり、その概念規定は確立しておらず、さまざまな要素を含んだ宗教である。伝説的には、黄帝が開祖で、老子がその教義を述べ、後漢の張陵が教祖となって教団が創設されたと語られることが多い。 一般には、老子の思想を根本とし、その上に不老長生を求める神仙術や、符籙(おふだを用いた呪術)・斎醮(亡魂の救済と災厄の除去)、仏教の影響を受けて作られた経典・儀礼など、時代の経過とともに様々な要素が積み重なった宗教とされる。ほかにも、『墨子』の鬼神信仰や、儒教の倫理思想・陰陽五行思想・讖緯思想・黄老道(黄帝・老子を神仙とみなし崇拝する思想)なども道教を構成する要素として挙げられる。道教は中国のさまざまな伝統文化の中から生まれており、中国で古くから発達した金属の精錬技術や医学理論との関係も深い。 しかし、道教は中国の歴史上の道家とは別物であり、また「道家の教・道門・道宗・老子の教・老子の学・老教・玄門」などの呼称がある。 道教は道家の思想を継承し、「道」を最高の信仰とする。 (ja)
  • Даоси́зм (кит. упр. 道教, пиньинь dàojiào) — учение о дао или «пути вещей», китайское традиционное учение, включающее элементы религии и философии. Обыкновенно различаются даосизм как определённый стиль философской критики (дао цзя) и даосизм как совокупность духовных практик (дао цзяо), но это деление является своеобразно условным. Под дао цзя подразумевают преимущественно доциньский даосизм, связываемый с текстами, авторство которых приписывается Лао-цзы и Чжуан-цзы. (ru)
  • Daoism eller taoism (kinesiska 道教, pinyin dàojiào, Wade-Giles tao4-chiao4) är en av Kinas tre traditionella religioner/filosofier, jämte konfucianismen och buddhismen. Dao (kinesiska: 道, pinyin: dào, Wade-Giles: tao4) betyder ordagrant "väg"; på japanska har det blivit tō, i exempelvis shintō, "gudarnas väg". Det västerländska ordet tao är mycket gammalt, och från transkriberingssystemet Wade-Giles. I pinyin, som är det oftast använda transkriberingssystemet i dag skrivs ordet dao. (sv)
  • 道教是華夏的本土宗教,其思想最早源於黃帝(黃帝學派託言),而道教教團的最早形式為于吉開創的太平道、及張道陵創立的五斗米教(天師道),崇拜道家老子为道祖,最早可以上溯到原始社会时期中国人的祭天、祭祖等祭祀及巫術崇拜活动,至春秋战国时期吸收神仙方术产生了方仙道,後融合道家、陰陽家的「五行」、「陰陽」等思想合併形成黃帝學派,在漢代中后期形成黃老道,經南北朝時期的宗教改革,及元、明時期的宗派融合,逐漸演變成現在的道教。 (zh)
  • الطَّاوِيَّة (بالصينية: 道教) هي تقليد ديني أو فلسفي ذو أصل صيني، وهي تؤكد على العيش في وئام مع الطاو، والطاو هو فكرة أساسية في معظم المدارس الفلسفية الصينية. ومعناها في الطاوية هو المبدأ الذي هو مصدر ونمط ومضمون كل شيء موجود في الحياة. تختلف الطاوية عن الكونفوشيوسية في عدم التشديد على الطقوس الجامدة والنظام الاجتماعي، ولكنها تتشابه في أن فيها كامل الانضباطات والسلوكيات التي تحقق «الكمال» من خلال أن يندمج الفرد مع إيقاعات الكون غير المخطط لها والتي تسمى «الطريق» أو «داو». تختلف الأخلاق الطاوية ضمن المدارس المختلفة داخلها، ولكن بشكل عام تميل إلى التأكيد على الوو وي wu wei (والذي يعني العمل بدون نية أو غرض مسبق)، والطبيعية، والبساطة، والعفوية، بالإضافة للكنوز الثلاثة: الرحمة، والتقشف، والتواضع. (ar)
  • El taoisme o daoisme és un dels tres grans corrents de pensament de la Xina pels volts del segle iv aC, basat en l'obra atribuïda al savi Laozi (o Lao Tse) i anomenada Daodejing, «El Clàssic del Camí i la seva Virtut». (en xinès: 道家, en pinyin: Dào jiā, «escola del Tao») A partir del segle iii aC, també es va desenvolupar com a religió (道教, Dào jiào), però no es va estructurar veritablement com a tal fins al segle ii. Posteriorment, entre d'altres, encara es va mesclar amb elements del confucianisme i del budisme. (ca)
  • Taoismus (někdy psaný jako daoismus) je filozofická škola čínského původu. Někdy je chápán i jako náboženství (v čínštině se taoistické náboženství označuje pojmem tao-ťiao, kdežto filozofické učení mírně odlišným pojmem tao-ťia, v češtině ani jiných jazycích se ovšem tyto pojmy neodlišují). Jádrem filozofie i uctívání je princip tao (v původním významu "cesta"), který je pro taoisty zdrojem, vzorem a podstatou všeho, co existuje. Taoisté věří, že lze dosáhnout stavu dokonalosti, když se s rytmy a cykly tao synchronizují. Taoistická etika se liší v závislosti na konkrétní škole, ale důraz je kladen zejména na "tři poklady": soucit, úspornost a pokoru. Důležitý je též koncept wu wej, který je znám i v konfucianismu, a který nabádá k volně plynoucí spontánnosti ("čin bez námahy a úmyslu") vy (cs)
  • Ο Ταοϊσμός (ονομάζεται ενίοτε και Νταοϊσμός) ως όρος χρησιμοποιείται για να προσδιορίσει: 1. * Μια φιλοσοφική σχολή βασισμένη στα κείμενα του (αποδίδονται στον Λάο Τσε και εκφέρονται εναλλακτικά ως Ντάο Ντε Τζινγκ) και του . 2. * Μια οικογένεια οργανωμένων θρησκευτικών κινημάτων όπως οι σέκτες («Ορθοδοξία») ή («πλήρης πραγματικότητα»), που αντλούν την καταγωγή τους από το της ύστερης δυναστείας Χαν. 3. * Την κινεζική λαϊκή θρησκεία. (el)
  • Der Daoismus (chinesisch 道家, Pinyin dàojiā – „Lehre des Dao, Lehre des Weges“), gemäß anderen Umschriften auch Taoismus, ist eine chinesische Philosophie und Weltanschauung und wird als Chinas eigene und authentische Religion angesehen. Seine historisch gesicherten Ursprünge liegen im 4. Jahrhundert v. Chr., als das Daodejing (in älteren Umschriften Tao te king, Tao te ching u. Ä.) des Laozi (Laotse, Lao-tzu) entstand. Zwischen philosophischem und religiösem Daoismus bestehen zwar teils gewichtige Unterschiede, letztlich sind die beiden aber nicht scharf voneinander abzugrenzen. (de)
  • Taoismo aŭ daŭismo aŭ taŭismo (ĉine: 道教) estas filozofia tradicio de ĉina origino, kiu emfazas vivi en harmonio kun la tao (ĉine: 道; pinjino: Dào; lit. 'Vojo'). Ĝi estas speco de Animismo kaj de Panteismo. Tao estas fundamenta ideo en plej multaj ĉinaj filozofiaj lernejoj; en taoismo ĝi tamen indikas la principon, kiu estas la fonto de ĉio, kio ekzistas. [2] [3] (eo)
  • El taoísmo (en chino simplificado y tradicional: 道教 ; en pinyin : dàojiào ; literalmente 'enseñanza del camino') es una tradición filosófica y espiritual de origen chino la cual enfatiza vivir en armonía con el tao (en chino simplificado y tradicional: 道; en pinyin: dào; literalmente: 'el camino', también romanizado como dao). La palabra china 道 tao (o dao, dependiendo de la romanización que se use), se suele traducir por 'vía' o 'camino', aunque tiene innumerables matices en la filosofía y las religiones populares chinas. (es)
  • Taoismoa Lao Tzu-ren idazki batzuetatik sortutako mugimendu erlijiosoa da. Taoismoak, hiru indar daudela zehazten du: baikorra, ezkorra eta baketzailea. Lehenengo bi indarrak, hau da, baikorra eta ezkorra bata bestearen aurka daude, hau da, bakoitzak bere aldetik independenteki jokatzen du, hauek, Yin eta Yang dira. Hirugarren indarra “Tao”-a da eta batera ditu Yin eta Yang-a. Esaera zahar batek dio; alde Yin bat eta alde Yang bat, hori da “Tao”. Bi kontrako aldeak, Yin eta Yang-ek indar berbera dute, horregatik, heriotza eta bizitza, ez dago bata bestearen gainetik. Tao-a berriz pentsamendu gizatiarra heldu ezin daiteken zerbaita. (eu)
  • Taoisme (Tionghoa: 道教 atau 道家 ) juga dikenal dengan Daoisme, diprakarsai oleh Laozi (老子;pinyin:Lǎozǐ). Taoisme merupakan ajaran Laozi yang berdasarkan Daode Jing (道德經,pinyin:Dàodé Jīng) berisi analogi Kitab Yi Jing - Kong Jia. Awalnya Daode jing disebut Laozi Wuqianyan (老子五千言) atau Tulisan Laozi Lima Ribu Kata. Kitab singkat yang berjudul Daodejing itu, untuk selanjutnya menjadi kitab pegangan utama bagi para penganut Daoisme.Pengikut Laozi yang terkenal adalah Zhuangzi (莊子) yang merupakan tokoh penulis kitab yang berjudul Zhuangzi. Selain itu ada Lie Zi 列子, Huainan zi 淮南子 juga termasuk filsuf Taoisme. Lie Zi, Huainan Zi juga membuat kitab yang berjudul Lie Zi dan Huainan Zi. (in)
  • Taoism (US: /ˈtaʊˌɪzəm/, US: /ˈdaʊɪzəm/) or Daoism (/ˈdaʊɪzəm/) refers to either a school of philosophical thought (道家; daojia) or to a religion (道教; daojiao), both of which share ideas and concepts of Chinese origin and emphasize living in harmony with the Tao (Chinese: 道; pinyin: Dào; lit. 'Way', 'Thoroughfare'); the Tao is generally defined as the source of everything and the ultimate principle underlying reality. The Tao Te Ching, a book containing teachings attributed to Laozi (老子), together with the later writings of Zhuangzi, are both widely considered the keystone works of Taoism. (en)
  • Le taoïsme (chinois : 道教 ; pinyin : dàojiào ; litt. « enseignement de la voie ».) est un des trois piliers de la pensée chinoise avec le confucianisme et le bouddhisme, et se fonde sur l'existence d'un principe à l’origine de toute chose, appelé « Tao ». Plongeant ses racines dans la culture ancienne, ce courant se fonde sur des textes, dont le Dao de jing de Lao Tseu, le Lie Tseu et le Zhuāngzǐ de Tchouang Tseu, et s’exprime par des pratiques qui influencèrent de façon significative tout l’Extrême-Orient, et même l'Occident depuis le XXe siècle. Il apporte entre autres : (fr)
  • Il taoismo o daoismo, (道教 pinyin: dàojiào, "dottrina del Tao") designa le dottrine a carattere filosofico e mistico, esposte principalmente nelle opere attribuite a Laozi e Zhuāngzǐ (composte tra il IV e III secolo a.C.), sia la religione taoista, istituzionalizzatasi come tale all'incirca nel I secolo d.C., non possiede un insegnamento fondamentale come il confucianesimo o un credo e pratica unitari. È principalmente una religione cosmica, centrata sul posto e la funzione dell'essere umano, di tutte le creature e dei fenomeni in esso. Nel tempo se ne sono sviluppate diverse scuole e interpretazioni. Nonostante la distribuzione ubiquitaria in Cina e la ricchezza di testi, si tratta probabilmente della meno conosciuta tra le maggiori religioni al mondo. (it)
  • ( 우류는 여기로 연결됩니다. 다른 뜻에 대해서는 우류 (동음이의) 문서를 참고하십시오.) 도교(道敎)는 고대 중국에서 발생한 중국의 민족 종교로, 신선 사상을 근본으로 하여 음양 · 오행 · 복서 · · 참위 등을 더하고, 거기에 도가(道家)의 철학을 도입하고, 다시 불교의 영향을 받아 성립된 도 계통의 종교이다. 도교는 하나인 도(道)의 세 가지 모습인 옥청(玉清: 원시천존) · 상청(上清: ) · 태청(太清: 도덕천존)의 삼청(三清)을 최고신으로 하는 다신교이다. 경전으로는 도교 성전의 집성인 《도장(道藏)》이 있다. 도교의 신자를 도교인 또는 도교도라고 하며, (羽化登仙)을 목표로 하는 무리라는 뜻에서 우류(羽流)라고 하기도 한다. 도사(道士)는 도교의 전문적 종교가이며 여성 도사는 여관(女冠)이라고 한다. 도교의 창시자는 오두미도 또는 천사도의 창시자인 후한(25~220)시대의 장도릉(34~156)으로 알려져 있다. "도교"라는 말을 최초로 사용한 사람은 북위(386~534)의 구겸지(365-448)로, 구겸지는 도교를 집대성한 사람 또는 최초의 교단 도교의 창시자로 알려져 있다. (ko)
  • Taoizm (czasem zapisywany jako daoizm) – tradycyjny chiński system filozoficzny i religijny. Stworzenie filozofii taoistycznej przypisuje się mędrcowi zwanemu Laozi w VI wieku p.n.e., taoizm religijny powstał w II i III wieku n.e. Za najważniejsze księgi taoizmu uważa się Daodejing oraz Zhuangzi. (pl)
  • Het taoïsme, ook wel geschreven als daoïsme of tauïsme, is een Chinese mystieke, filosofische en religieuze stroming, waarbij zowel de filosofie als de religie zich baseren op de mystieke basis van Lao Zi. Het taoïsme gaat over hoe te handelen in het leven en de eenwording met de Tao. De teksten Daodejing, Zhuang Zi en Liezi vormen de basis en zijn op schrift gesteld in de vierde en derde eeuw voor onze tijdrekening. Letterlijk betekent Tao bron/weg/doelgericht-gaan, hetgeen ook in het Chinese karakter voor Tao valt te herkennen. (nl)
  • O taoismo, também chamado daoismo e tauismo, é uma tradição filosófica e religiosa originária do Leste Asiático que enfatiza a vida em harmonia com o Tao (romanizado atualmente como "Dao"). O termo chinês "Tao" significa "caminho", "via" ou "princípio", e também pode ser encontrado em outras filosofias e religiões chinesas. No taoismo, especificamente, o termo designa a fonte, a dinâmica e a força motriz por trás de tudo que existe. (pt)
  • Даоси́зм — китайське традиційне вчення, у якому присутні елементи релігії, містики, ворожіння, шаманізму, медитації, а також традиційної філософії та науки. Послідовників даосизму називають даосами. Вважають, що цю течію заснував Жовтий імператор (родоначальник всіх китайців). (uk)
rdfs:label
  • Taoism (en)
  • طاوية (ar)
  • Taoisme (ca)
  • Taoismus (cs)
  • Daoismus (de)
  • Ταοϊσμός (el)
  • Taoismo (eo)
  • Taoísmo (es)
  • Taoismo (eu)
  • Taoïsme (fr)
  • Taochas (ga)
  • Taoisme (in)
  • Taoismo (it)
  • 도교 (ko)
  • Taoïsme (nl)
  • 道教 (ja)
  • Taoizm (pl)
  • Taoismo (pt)
  • Даосизм (ru)
  • Daoism (sv)
  • 道教 (zh)
  • Даосизм (uk)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:affiliation of
is dbo:influenced of
is dbo:influencedBy of
is dbo:knownFor of
is dbo:literaryGenre of
is dbo:nonFictionSubject of
is dbo:occupation of
is dbo:philosophicalSchool of
is dbo:religion of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:affiliation of
is dbp:caption of
is dbp:cultures of
is dbp:data of
is dbp:discipline of
is dbp:influences of
is dbp:knownFor of
is dbp:label of
is dbp:order of
is dbp:religion of
is dbp:religions of
is dbp:religiousAffiliation of
is dbp:rels of
is dbp:schoolTradition of
is dbp:sect of
is dbp:subDiscipline of
is dbp:subject of
is dbp:type of
is dbp:veneration of
is dc:subject of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License