An Entity of Type: Sound107371293, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The Chinese economic reform or reform and opening-up (Chinese: 改革开放; pinyin: Gǎigé kāifàng), known in the West as the opening of China, is the program of economic reforms termed "Socialism with Chinese characteristics" and "socialist market economy" in the People's Republic of China (PRC). Led by Deng Xiaoping, often credited as the "General Architect", the reforms were launched by reformists within the Chinese Communist Party (CCP) on December 18, 1978, during the "Boluan Fanzheng" period. The reforms went into stagnation after the military crackdown on 1989 Tiananmen Square protests, but were revived after Deng Xiaoping's Southern Tour in 1992. In 2010, China overtook Japan as the world's second-largest economy by nominal GDP and in 2017 overtook the United States by becoming the world's

Property Value
dbo:abstract
  • الإصلاح الاقتصادي الصيني (بالصينية المبسّطة: 改革开放 ; بالصينية التقليدية: 改革開放) مصطلح يشير إلى برنامج الإصلاحات الاقتصادية الذي يطلق عليه «الاشتراكية ذات الخصائص الصينية» و«اقتصاد السوق الاشتراكي» في جمهورية الصين الشعبية، والذي أطلقه الإصلاحيون داخل الحزب الشيوعي الصيني - بقيادة دينج شياو بينج - في 18 ديسمبر 1978. قبل الإصلاحات، كان الاقتصاد الصيني خاضعًا لهيمنة ملكية الدولة والتخطيط المركزي. من عام 1950 إلى عام 1973، نما الناتج المحلي الإجمالي الحقيقي للفرد الصيني بمعدل 2.9٪ سنويًا في المتوسط، وإن كان ذلك مع تقلبات كبيرة ناجمة عن حملة «القفزة العظيمة للأمام» والثورة الثقافية، الأمر وضع ترتيبها في منتصف الدول الآسيوية تقريبًا خلال نفس الفترة. تجاوزت معدّلات النمو في الدول الرأسمالية المجاورة لجمهورية الصين الشعبية مثل اليابان وكوريا الجنوبية وتايوان بقيادة المنافس شيانج كاي شيك معدّل نمو جمهورية الصين الشعبين. بدءًا من عام 1970، واجه الاقتصاد حالة من الركود، وذلك بعد وفاة ماو تسي تونغ، وأجرت قيادة الحزب الشيوعي عدة إصلاحات للتحول إلى اقتصاد السوق، في محاولةٍ لإنقاذ الاقتصاد المنهار. (ar)
  • Čínská ekonomická reforma, známá také jako otevření Číny světu, je program ekonomických reforem nazývaný „socialismus s čínskými rysy“ a „“ v Čínské lidové republice. Pod vedením Tenga Siao-pchinga byly reformy zahájeny reformním křídlem komunistické strany Číny 18. prosince 1978. Reformy ustrnuly po vojenském zásahu proti protestech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, ale opět byly obnoveny během roku 1992. V roce 2010 Čína předstihla Japonsko jako druhou největší ekonomiku světa podle nominálního HDP a v roce 2014 předběhla USA v HDP podle parity kupní síly. Před reformami dominovalo čínské ekonomice státní vlastnictví a centrální plánování. Mezi lety 1950 až 1973 rostlo čínské HDP na obyvatele v průměru o 2,9 % ročně, vyjma silných poklesů během období politiky Velkého skoku a Kulturní revoluce. To ji řadilo do průměru ostatních sousedních států, přičemž ale tržně orientované asijské země jako Japonsko, Jižní Korea, Singapur a Tchaj-wan značně předstíhaly růst Čínské lidové republiky. Počínaje rokem 1970 čínská ekonomika vstoupila do období stagnace a po smrti Mao Ce-tunga se vedení komunistické strany rozhodlo přejít k tržně orientovaným reformám, aby zachránilo stagnující ekonomiku. Komunistická strana provedla tržní reformy ve dvou etapách. První etapa koncem 70. a začátkem 80. let zahrnovala ukončení kolektivního zemědělství, otevření země zahraničním investicím a umožnění soukromého podnikání. Značná část průmyslových odvětví však nadále zůstala ve vlastnictví státu. Druhá etapa reformy, na konci 80. a 90. let, zahrnovala masivní privatizaci podniků. Zrušení regulace cen v roce 1985 bylo dalším významným krokem a brzy následovalo odstoupení od řady protekcionistických opatření a cel. Státní monopol v sektorech jako bankovnictví nebo těžba nerostných surovin však nadále setrval. V roce 2001 vstoupila Čína do Světové obchodní organizace. Soukromý sektor pozoruhodně rostl a v roce 2005 představoval až 70 % čínského HDP. Mezi lety 1978 až 2013 došlo k nebývalému ekonomickému růstu, kdy čínské HDP rostlo v průměru o 9,5 % ročně. Konzervativní Chu Ťin-tchao po roce 2005 zrušil některé proreformní kroky a začal posilovat kontrolu a regulace ekonomiky. V roce 1980 Teng Siao-pching zahájil také soubor politických reforem, které inspirovaly i tehdejší sovětskou glasnosť a perestrojku, politické reformy ale nakonec skončily v roce 1989 během potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu. Úspěch čínské ekonomické reformy a způsob její implementace vedly v posledních 40 letech k nesmírným změnám v čínské společnosti, včetně výrazného snížení chudoby. Zvyšující se příjmová nerovnost však vzrostla, což zvedlo odpor u části Komunistické strany Číny. Nejen na akademické scéně se často diskutuje o důvodech úspěchu čínské ekonomiky a je srovnávána s pokusy o reformy ve východním bloku a Sovětském svazu, stejně jako s vývojem ekonomik dalších rozvíjejících se zemí. Ekonomický úspěch navíc vedl k vzestupu Číny jako světové velmoci a posunu mezinárodních geopolitických střetů, zejména v záležitostech týkajících se politického postavení Tchaj-wanu. Řada problémů jako korupce, znečištění životního prostředí, nafouklý realitní trh nebo krize stárnutí populace však zůstávají závažnými problémy čínské ekonomiky. Éra ekonomické liberalizace podle mnohých komentátorů a odborníků skončila pod vedením současného tajemníka strany Si Ťin-pchinga, který se staví proti části reforem a mnohé z nich zrušil. Komunistická strana si mezitím naopak upevňuje a navyšuje kontrolu nad čínskou společností ve všech aspektech, včetně ekonomiky. Vzrůstá také propojení domácích čínských podniků a vlády, které pak získávají konkurenční výhody na trhu na rozdíl od ostatních zahraničních společností, tento jev je považován jako součást . (cs)
  • Reform- und Öffnungspolitik (chinesisch 改革開放 / 改革开放, Pinyin gǎigékāifàng) ist das politische Schlagwort, mit dem die wirtschaftlichen Reformen unter Deng Xiaoping und die Öffnungspolitik der Volksrepublik China gegenüber der Welt und insbesondere dem Westen bezeichnet werden. Offiziell begann diese Phase chinesischer Politik im Jahr 1978 mit den Vier Modernisierungen. Ein Ende dieser Phase wurde noch nicht verkündet. Nach der Kulturrevolution unter Mao Zedong startete der „Überragende Führer“ Deng Xiaoping das Programm Boluan Fanzheng, das die Grundlage für „Reform und Öffnung“ bildete. Im Dezember 1978 wurde Deng der neue oberste Führer Chinas und startete die Reform und Öffnung. In den 1980er Jahren gab es eine Reihe politischer Reformen, die von Deng Xiaoping, Zhao Ziyang und anderen durchgeführt wurden. Die Reformen endeten jedoch 1989 aufgrund des blutigen Massakers an zivilen Demonstranten auf dem Platz des Himmlischen Friedens. Nach diesem Tiananmen-Massaker 1989 stagnierten neben den politischen Reformen auch die Wirtschaftsreformen, wurden jedoch nach Deng Xiaopings Südtour im Jahr 1992 wieder aufgenommen. Im Jahr 2001 trat China der Welthandelsorganisation (WTO) bei. 2010 überholte China Japan und wurde die zweitgrößte Volkswirtschaft der Welt. Nach Angaben der Weltbank stieg das reale Bruttoinlandsprodukt (BIP) Chinas zwischen 1978 und 2014 um das 48fache, die Arbeitsproduktivität je Erwerbstätiger erhöhte sich von 1980 bis 2012 um das Neunfache, und der Exportanteil im Verhältnis zum BIP stieg von 4,5 % im Jahre 1978 auf 22 % im Jahre 2014. Andererseits gehörten Korruption und zunehmende wirtschaftliche Ungleichheit zu den ernsten Problemen. Die Manipulation von Wirtschaftsdaten durch die chinesische Regierung, wie die Meldung überhöhter BIP-Zahlen und anderer gefälschter Zahlen, ist ebenfalls ein wichtiges Anliegen. (de)
  • The Chinese economic reform or reform and opening-up (Chinese: 改革开放; pinyin: Gǎigé kāifàng), known in the West as the opening of China, is the program of economic reforms termed "Socialism with Chinese characteristics" and "socialist market economy" in the People's Republic of China (PRC). Led by Deng Xiaoping, often credited as the "General Architect", the reforms were launched by reformists within the Chinese Communist Party (CCP) on December 18, 1978, during the "Boluan Fanzheng" period. The reforms went into stagnation after the military crackdown on 1989 Tiananmen Square protests, but were revived after Deng Xiaoping's Southern Tour in 1992. In 2010, China overtook Japan as the world's second-largest economy by nominal GDP and in 2017 overtook the United States by becoming the world's largest economy by GDP (PPP). Prior to the reforms, the Chinese economy was dominated by state ownership and central planning. From 1950 to 1973, Chinese real GDP per capita grew at a rate of 2.9% per year on average, albeit with major fluctuations stemming from the Great Leap Forward and the Cultural Revolution. This placed it near the middle of the Asian nations during the same period, with neighboring capitalist countries such as Japan, South Korea, Singapore and then rival Chiang Kai-shek's Republic of China (ROC) outstripping mainland China's rate of growth. Starting in 1970, the economy entered into a period of stagnation, and after the death of Mao Zedong, the Communist Party leadership decided to abandon Maoism and turn to market-oriented reforms to salvage the stagnant economy. The Communist Party authorities carried out the market reforms in two stages. The first stage, in the late 1970s and early 1980s, involved the de-collectivization of agriculture, the opening up of the country to foreign investment, and permission for entrepreneurs to start businesses. However, a large percentage of industries remained state-owned. The second stage of reform, in the late 1980s and 1990s, involved the privatization and contracting out of much state-owned industry. The 1985 lifting of price controls was a major reform, and the lifting of protectionist policies and regulations soon followed, although state monopolies in the commanding heights of the economy such as banking and petroleum remained. In 2001, China joined the World Trade Organization (WTO). Not long after, the private sector grew remarkably, accounting for as much as 70 percent of China's gross domestic product (GDP) by 2005. From 1978 until 2013, unprecedented growth occurred, with the economy increasing by 9.5% a year. The conservative Hu Jintao's administration regulated and controlled the economy more heavily after 2005, reversing some reforms. On the other hand, a parallel set of political reforms were launched by Deng in 1980, which also inspired the then Soviet Union's Glasnost and Perestroika, but eventually ended in 1989 due to the crackdown on Tiananmen Square protests, halting further political liberalization. The success of China's economic policies and the manner of their implementation resulted in immense changes in Chinese society in the last 40 years, including greatly decreased poverty while both average incomes and income inequality have increased, leading to a backlash led by the New Left. In the academic scene, scholars have debated the reason for the success of the Chinese "dual-track" economy, and have compared it to attempts to reform socialism in the Eastern Bloc and the Soviet Union; as well as to the growth of other developing economies. Additionally, these series of reforms have led to China's rise as a world power and a shift of international geopolitical interests especially in matters relating to the political status of Taiwan. However, matters such as corruption, pollution and a rapidly aging population remain serious issues that the Chinese government has to tackle. Some analysts have said that the reform era has been scaled down or ended during the leadership of current CCP General Secretary Xi Jinping, citing that Xi has reasserted state control over different aspects of Chinese society, including the economy. (en)
  • La Reforma Económica China (en chino tradicional, 改革開放; en chino simplificado, 改革开放; pinyin, Găigé kāifàng, literalmente Reforma y Apertura) se refiere al programa de reformas económicas llamado «socialismo con características chinas» en la República Popular China que se inició el 18 de diciembre de 1978 (durante el período Boluan Fanzheng) por los reformistas dentro del Partido Comunista de China (PCCh) dirigidos por Deng Xiaoping. La meta de la reforma económica china era transformar a la economía planificada de China en una economía socialista de mercado. El programa se detuvo después de las protestas de Tiananmen en 1989, y se reanudó después de llamada «inspección del sur de Deng Xiaoping» en 1992.​​ En 2010, China se convirtió en la segunda economía más grande del mundo,​ y en el 2014, en la primera economía más grande del mundo en términos de PPA.​ En la actualidad, China representa el 17.7% de la economía mundial​ y el 13,2% de las exportaciones de mercancías.​ China fue uno de los países más grandes, prósperos y avanzados del mundo antes del siglo XIX. La economía declinó en el siglo XIX y gran parte del siglo XX, con una breve recuperación en los años 30.​ De 1949 a 1978, las colectivizaciones de Mao, el Gran Salto Adelante y la Revolución Cultural impulsaron notablemente la dictadura china, a base de imponer cuotas de industrialización a los campesinos, que llegaban a fundir sus herramientas que usaban para trabajar en el campo, bajando notablemente la productividad de las cosechas. Luego de la muerte de Mao, sus principales seguidores, dirigidos por la Banda de los Cuatro, que hasta entonces dominaban en el seno del partido, fueron derrocados en un golpe y los reformistas, guiados por Deng Xiaoping, tomaron el poder. Desde 1978, las reformas económicas comenzaron en dos fases. La primera fase, a finales de los 70 y principios de los 80, involucraba la descolectivización de la agricultura, la apertura del país a la inversión extranjera y el permiso a emprendedores de iniciar empresas. Sin embargo, la mayoría de la industria permaneció estatizada e ineficiente, suponiendo una carga para el crecimiento económico. La segunda fase de la reforma, a finales de los 80 y 90, involucraba la privatización y concentración de la mayor parte de la industria estatal y el levantamiento del control de precios, las políticas proteccionistas y regulaciones, aunque los monopolios públicos en sectores como la banca y el petróleo permanecieron. También se lanzó un conjunto de reformas políticas en la década de 1980.​ En 2001, China se unió a la Organización Mundial del Comercio (OMC).​ El sector privado creció notablemente, reflejando casi el 70% del PIB de China para 2005,​ y de más del 60% para 2018. ​ De 1978 a 2010, China experimentó un crecimiento sin precedentes, con un aumento de la economía del 9,5% anual. La economía de China se convirtió en la segunda más grande tras la de Estados Unidos. La administración de Hu-Wen, más ortodoxa, restableció regulaciones y controles a la economía desde 2005, revirtiendo algunas reformas.​ Sin embargo, la corrupción, la burbuja inmobiliaria, la contaminación y la crisis demográfica se encuentran entre los problemas de desarrollo más graves.​​ Además, la manipulación de los datos económicos por parte del gobierno chino, como informar cifras del PIB infladas y otras cifras falsas, también es una preocupación importante.​​​ El éxito de las reformas económicas de China ha resultado en cambios masivos en la sociedad china. La pobreza fue reducida drásticamente, se produjo un aumento de la riqueza y la desigualdad económica, llevando a una reacción violenta de la Nueva Izquierda Maoísta. En la escena académica, los eruditos han debatido la razón del éxito de las reformas económicas chinas y las han comparado con los intentos de reformar el socialismo en el Bloque del Este y el crecimiento de otras economías en desarrollo. (es)
  • Reformasi ekonomi Tiongkok (Hanzi sederhana: 改革开放; Hanzi tradisional: 改革開放; Pinyin: Gǎigé kāifàng; harfiah: 'reformasi & pembukaan' atau reformasi dan keterbukaan) mengacu pada program yang dijuluki "sosialisme dengan karakteristik Tiongkok" di Republik Rakyat Tiongkok yang dimulai pada Desember 1978 oleh reformis di Partai Komunis Tiongkok yang dipimpin oleh Deng Xiaoping. Reformasi ekonomi yang memperkenalkan prinsip-prinsip pasar dimulai pada tahun 1978 dan diberlakukan dalam dua tahap. Tahap pertama dari awal tahun 1970-an hingga awal tahun 1980-an meliputi dekolektivisasi agrikultur, keterbukaan terhadap investasi asing, dan pemberian izin bisnis kepada wiraswasta. Namun, sebagian besar industri masih berada di tangan pemerintah. Reformasi tahap kedua dari akhir tahun 1980-an hingga tahun 1990-an meliputi privatisasi, industri-industri yang dimiliki negara, dan pencabutan kontrol harga, kebijakan proteksionis, dan regulasi, walaupun monopoli negara masih ada di beberapa bidang seperti perbankan dan minyak. Selama reformasi, sektor swasta berkembang pesat dan mencakup 70% produk domestik bruto Tiongkok pada tahun 2005. Dari tahun 1978 hingga 2013, ekonomi Tiongkok mengalami pertumbuhan yang pesat dengan rata-rata 9,5% per tahun. yang lebih konservatif memberlakukan regulasi dan mengontrol ekonomi setelah tahun 2005, sehingga beberapa aspek reformasi telah dibatalkan. Keberhasilan kebijakan ekonomi Tiongkok memicu perubahan besar dalam masyarakat Tiongkok. Program perencanaan pemerintah berskala besar telah mengurangi kemiskinan, tetapi kesenjangan pendapatan melebar. Para ahli telah mencoba menjelaskan keberhasilan kebijakan ekonomi Tiongkok dalam beberapa dasawarsa terakhir dan membandingkannya dengan upaya untuk mereformasi sosialisme di Blok Timur dan Uni Soviet serta pertumbuhan negara-negara berkembang lainnya. (in)
  • La réforme économique chinoise (chinois simplifié : 改革开放 ; chinois traditionnel : 改革開放; pinyin: Gǎigé kāifàng ; littéralement : « Réforme et ouverture ») fait référence au programme des réformes économiques menées à partir de 1978 en république populaire de Chine (pendant la période « Boluan Fanzheng »). Elle est mise en œuvre par les réformistes au sein du Parti communiste chinois, notamment sous la direction du nouveau chef suprême de la Chine, Deng Xiaoping. Le programme de « réforme et d'ouverture » a été interrompu après la répression militaire des manifestations de la place Tian'anmen en 1989, mais a repris après la « Tournée d'inspection de Deng Xiaoping dans le Sud » en 1992. De 1978 à 2014, une croissance sans précédent a lieu, l'économie enregistrant une croissance de 9,5 % par an. En 2001, la Chine a rejoint l'Organisation mondiale du commerce (OMC). L'économie de la Chine dépasse celle du Japon en 2010, plus grande économie asiatique, et est devenue la deuxième puissance économique mondiale (derrière les États-Unis) et devrait devenir la première puissance économique mondiale d'ici à 2025. Une grande partie de ce succès est due à l'ouverture de l'économie. En 2013, la Chine est devenue la plus grande nation commerciale du monde, avec des exportations de 2,21 trillions de dollars et des importations de 1,95 trillions de dollars. D'autre part, une série de réformes politiques ont été proposées et mises en œuvre dans les années 1980, car l'ancien système politique a entravé de nouvelles réformes économiques. Mais en raison de la répression militaire contre les manifestations de la place Tian'anmen en 1989, de nombreuses réformes politiques ont échoué et ont pris fin. Outre ces problèmes politiques, les réformes économiques ont également donné lieu à une série de problèmes de développement, notamment la corruption, les inégalités économiques ainsi que la pollution. (fr)
  • La riforma economica cinese, nota anche come "riforma e apertura (改革开放S)", è il programma di riforme economiche nella Repubblica popolare cinese (RPC) dopo la rivoluzione culturale (1966-1976). Guidate da Deng Xiaoping, spesso accreditato come "Architetto generale", le riforme furono lanciate dai riformisti all'interno del Partito Comunista Cinese (PCC) il 18 dicembre 1978 durante il periodo "Boluan Fanzheng". Internamente, le riforme economiche hanno permesso ai settori privati e all'economia di mercato, e all'esterno le riforme hanno aperto la Cina agli investimenti esteri e al mercato globale. Le riforme entrarono in stagnazione dopo il massacro di piazza Tienanmen nel 1989, ma furono riprese dopo il Tour del Sud di Deng Xiaoping nel 1992. Le riforme in seguito divennero note come "socialismo con caratteristiche cinesi" e "economia di mercato socialista" in teoria. Nel 2010, la Cina ha superato il Giappone come seconda economia mondiale. D'altra parte, una serie parallela di riforme politiche fu lanciata da Deng nel 1980, ma si concluse nel 1989 a causa delle proteste di piazza Tienanmen. (it)
  • 개혁·개방(중국어 간체자: 改革开放, 정체자: 改革開放, 병음: gǎigé kāifàng)이란 중화인민공화국의 덩샤오핑의 지도 체제아래에서, 1978년 12월에 개최된 중국공산당 제 11기 중앙위원회 제 3회 전체회의에서 제안되었고, 그 후 시작된 중국 국내 체제의 개혁 및 대외 개방정책을 말한다. (ko)
  • 改革開放(かいかくかいほう、拼音: gǎigé kāifàng)とは、中国を社会主義経済から資本主義経済にする過程のこと。 (ja)
  • A Abertura Econômica da China (República Popular da China) se deu a partir de 1976 quando Mao Tse-Tung morreu e Deng Xiaoping conquistou o poder político. Reforma e abertura (改革开放) foi lançada oficialmente no final de 1978 durante o período "Boluan Fanzheng". As reformas estagnaram após o Massacre da Praça da Paz Celestial em 1989, mas foram revividas em 1992 após a viagem de Deng Xiaoping ao sul. As mudanças praticadas por este governo, que vão até o final dos anos de 1990, tiveram um caráter mais econômico do que político, rumo à conquista da mística chinesa de se considerarem culturalmente como o "Império do Meio" ou "o país que está no centro do planeta Terra", o que corresponderia a uma suposta posição de serem a "única superpotência econômica, política, tecnológica, social e cultural do mundo". Para a compreensão deste importante momento chinês, é preciso retomar e entender todo processo histórico-geográfico ocorrido neste território desde a segunda metade do século XIX até os dias atuais. Sem desvalorizar o processo de expansão geográfica da Manchúria (China original) e suas conquistas territoriais, alcançadas pelas Grandes Dinastias dos séculos passados, o período entre 1860 a 2008, merece uma atenção maior em razão da intensidade dos impactos geográficos causados pelas transformações políticas e econômicas as quais a China viveu. Por isso, cabe analisar, num primeiro momento, os seguintes períodos de reorganização do espaço geográfico, ou ciclos econômicos e políticos, praticados pelos seguintes governos: Sun Yat-Sen (1905), Chiang Kai-Shek (1921), Mao Tse-Tung (1949), Deng Xiaoping (1976) Jiang Zemin (1997), Hu Jintao (2002). e o atual secretário-geral Xi Jinping (2013). Num segundo momento, cabe ressaltar que os aspectos naturais jamais podem ser descartados. Quando estudados como um todo e segundo uma regionalização em China Ocidental e Oriental, as características dos climas, do perfil do relevo, dos tipos de vegetações e solos, da hidrografia e da pluviosidade, tornam-se fundamentais para uma análise geográfica mais apurada. Tais aspectos, humanos e naturais, quando inter-relacionados, tornam-se decisivos para a compreensão da realidade chinesa, pois permitem, entre outras questões, a justificativa da localização e distribuição da população, das áreas invadidas e anexadas, das áreas em litígio, da localização das grandes cidades, da prática da rizicultura, do cultivo da cana-de-açúcar e, por fim, facilita ao entendimento das transformações ambientais de forma a revelar os impactos positivos e negativos - como a situação da drástica erosão dos solos e outros impactos negativos provocados por ações equivocadas tomadas pelos últimos seis governantes deste gigantesco país. (pt)
  • Политика реформ и открытости (кит. трад. 改革開放, упр. 改革开放, пиньинь Gǎigé-Kāifàng, палл. Гайгэ-Кайфан, буквально: «Реформы и открытость») — программа экономических реформ, предпринятых в Китайской Народной Республике, нацеленных на создание так называемого социализма с китайской спецификой, или социалистической рыночной экономики, и открытость внешнему миру. Реформы были начаты в 1978 по инициативе крыла в Коммунистической партии Китая (КПК), которое возглавлял Дэн Сяопин, и продолжаются по сей день. Целью реформаторов стала модернизация китайской экономики, находившейся на грани катастрофы в результате провала политики «большого скачка» и последствий волюнтаристских решений, принимавшихся во время правления Мао Цзэдуна. Первоначальной задачей реформ было решение проблемы мотивации рабочих и крестьян и ликвидация экономических диспропорций. Китайские экономические реформы состояли из нескольких этапов. Зачастую они не были частью каких-либо теоретических построений, а являлись адекватным и практически выверенным ответом на самые насущные проблемы («Переходя реку, ощупываем камни» — Дэн Сяопин). Экономические реформы привели к масштабному экономическому росту и изменили судьбы сотен миллионов китайцев. По данным Всемирного банка, больше 850 миллионов человек были избавлены от нищеты. В 1995—2009 гг. ВВП Китая рос в среднем почти на 10 % ежегодно. На Западе экономические реформы в Китае были восприняты многими как переход к капитализму, однако, возможно, чтобы избежать идеологических противоречий и вопросов о собственной легитимности, китайское правительство утверждает, что это всего лишь форма социализма. В то же время китайское правительство не отрицает, что использует различные экономические меры, применяющиеся в капиталистических странах. Дэн Сяопин объяснял это противоречие своей знаменитой фразой: «Неважно, какого цвета кошка — главное, чтобы она ловила мышей», а также цитатой из Маркса о том, что практика — главный критерий истины. Некоторые авторы также обращали внимание на внутрикитайские источники экономических идей и практик, на которые опирались реформаторы. (ru)
  • 改革开放由中华人民共和国第二代最高领导人邓小平提出和创立,是在1978年12月18日中共十一届三中全会后,开始实施的一系列以经济为主的改革措施,可总结为“对内改革,对外开放”。1978年,中共十一届三中全会召开,邓小平等人提出了「對內改革、對外開放」、「解放思想、實事求是」的理論。相对而言,中国共产党内部支持方被稱為改革派,以邓小平、胡耀邦、趙紫陽為首,並得到葉劍英等人支持,反對方则以陳雲、李先念等保守派為首,兩派政治斗争長达17年(1978年 - 1995年),其中六四事件曾导致改革开放一度遭遇危机、改革派大幅受挫,直至1992年鄧小平南巡才使得改革开放確立为中国今後的基本国策。与此同时,改革开放也逐渐成为中国特色社会主义的主要组成部分,構成“鄧小平理論”,并于1997年中共十五大期间被納入中共党章、1999年被写入《中华人民共和国宪法》。 改革开放是中华人民共和国历史上的重大决策和轉折過程,起始于文化大革命后的“拨乱反正”时期,改变了中国大陆自1949年起在经济上近30年较为封闭的状况,使中华人民共和国经济高速发展,先后出现了以深圳经济特区以及上海浦东新区为代表的发展模式。改革早期保守色彩仍濃厚,此后中国大陆的经济制度逐渐从“计划经济”转变为“社会主义市场经济”,后者于1993年終於被写入《中华人民共和国宪法》。1990年上海证券交易所、深圳证券交易所相继成立,中国大陆资本市场诞生。在低廉的人力成本和勞動保障情況下,中国大陆得以大力发展进出口贸易,國內外投資驟增,並於1991年加入亚太经济合作组织、2001年加入世界贸易组织,2010年国内生产总值(GDP)超越日本、成为全球第二大经济体。人均GDP则从1978年的115美元增长到2021年的12551美元,达到中等偏上国家的收入水平,东部部分省市人均GDP已超过2万美元,2021年中国GDP总量达17.7万亿美元。与此同时,国民生活质量也得到了大幅度提高,有学者由此提出了“中国模式”的发展道路。 另一方面,改革开放初期的价格双轨制、物价闯关、军队经商等政策较为失败,中国社会还出现了官倒、腐败、特权等问题,经济改革也遇到了原有政治体制的阻碍。对其中的部分问题,邓小平等人在1980年代前期修订《八二宪法》、确立“废除干部领导职务终身制”后,自1986年起曾试图进一步推动中国政治体制改革,但最终因为“六四天安门事件”的爆发而失败,该事件也导致改革开放的进程放缓甚至停滞,直至邓小平九二南巡后才重新提速。此外,中国大陆发展过程中也缺乏自主技术、缺乏创新能力、对外依赖度过高,并造成了严重的环境污染。经济数据造假现象也屡见不鲜,特别是夸大了经济增长数字。发展过程中还存在贫富差距扩大、城乡发展不平衡、房地产泡沫等诸多问题。改革開放的成果普遍以宏大叙事視角記述,工人階級和底層人民的大幅犠牲则普遍被忽略。2021年发表的《关于党的百年奋斗重大成就和历史经验的决议》中,不讳言提到了改革开放带来的一系列问题需要改善,但決議仍高度评价该基本政策的方向。 2022年10月23日中共二十屆一中全會召開,隨著習近平連任第三個中共中央總書記任期,團派及改革派完全退出中共領導層,部分媒體認為改革開放進度已經趨緩。 (zh)
  • Політика реформ і відкритості (спрощ.: 改革开放; кит. трад.: 改革開放; піньїнь: Gǎigé kāifàng) — програма соціально-економічних реформ в Китайській Народній Республіці, націлена на створення соціалізму з китайською специфікою, або соціалістичної ринкової економіки, і на відкритість до зовнішнього економічного ринку та світу. Реформи розпочалися 1978 року за ініціативи крила прагматиків у Комуністичної партії Китаю (КПК), очолюване китайським політичним діячем і тодішнім фактичним лідером країни Ден Сяопіном, і тривають донині. Реформи мали на меті витягнути КНР із тяжкої соціально-економічної кризи і бідності після диктатури Мао Цзедуна та ініційованих при ньому «Великого стрибка» та Культурної революції. Після протестів на площі Тяньаньмень 1989 року увійшли в стагнації, однак відродилися 1992 року після знаменитого південного турне Ден Сяопіна. Унаслідок цього, 2010 року КНР перегнала Японію як другу за величиною економіки у світі по номіналу. В 2014 році Китай в такому ж абсолютному макроекономічному показнику обігнав США по паритету купівельної спроможності, зайнявши перше місце. В результаті, економічні реформи призвели до економічного зростання, за даними Світового банку, понад 850 млн людей були позбавлено злиднів. (uk)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 28178839 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 94157 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124685375 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:j
  • Goi2-gaak3 hoi1-fong3 (en)
dbp:l
  • "Reform and Opening-Up" (en)
dbp:order
  • st (en)
dbp:p
  • Gǎigé kāifàng (en)
dbp:s
  • 改革开放 (en)
dbp:t
  • 改革開放 (en)
dbp:title
  • Chinese economic reform (en)
dbp:w
  • Kai3-ko2 k'ai1-fang4 (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:y
  • Góigaak hōifong (en)
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • 개혁·개방(중국어 간체자: 改革开放, 정체자: 改革開放, 병음: gǎigé kāifàng)이란 중화인민공화국의 덩샤오핑의 지도 체제아래에서, 1978년 12월에 개최된 중국공산당 제 11기 중앙위원회 제 3회 전체회의에서 제안되었고, 그 후 시작된 중국 국내 체제의 개혁 및 대외 개방정책을 말한다. (ko)
  • 改革開放(かいかくかいほう、拼音: gǎigé kāifàng)とは、中国を社会主義経済から資本主義経済にする過程のこと。 (ja)
  • الإصلاح الاقتصادي الصيني (بالصينية المبسّطة: 改革开放 ; بالصينية التقليدية: 改革開放) مصطلح يشير إلى برنامج الإصلاحات الاقتصادية الذي يطلق عليه «الاشتراكية ذات الخصائص الصينية» و«اقتصاد السوق الاشتراكي» في جمهورية الصين الشعبية، والذي أطلقه الإصلاحيون داخل الحزب الشيوعي الصيني - بقيادة دينج شياو بينج - في 18 ديسمبر 1978. (ar)
  • Čínská ekonomická reforma, známá také jako otevření Číny světu, je program ekonomických reforem nazývaný „socialismus s čínskými rysy“ a „“ v Čínské lidové republice. Pod vedením Tenga Siao-pchinga byly reformy zahájeny reformním křídlem komunistické strany Číny 18. prosince 1978. Reformy ustrnuly po vojenském zásahu proti protestech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, ale opět byly obnoveny během roku 1992. V roce 2010 Čína předstihla Japonsko jako druhou největší ekonomiku světa podle nominálního HDP a v roce 2014 předběhla USA v HDP podle parity kupní síly. (cs)
  • The Chinese economic reform or reform and opening-up (Chinese: 改革开放; pinyin: Gǎigé kāifàng), known in the West as the opening of China, is the program of economic reforms termed "Socialism with Chinese characteristics" and "socialist market economy" in the People's Republic of China (PRC). Led by Deng Xiaoping, often credited as the "General Architect", the reforms were launched by reformists within the Chinese Communist Party (CCP) on December 18, 1978, during the "Boluan Fanzheng" period. The reforms went into stagnation after the military crackdown on 1989 Tiananmen Square protests, but were revived after Deng Xiaoping's Southern Tour in 1992. In 2010, China overtook Japan as the world's second-largest economy by nominal GDP and in 2017 overtook the United States by becoming the world's (en)
  • Reform- und Öffnungspolitik (chinesisch 改革開放 / 改革开放, Pinyin gǎigékāifàng) ist das politische Schlagwort, mit dem die wirtschaftlichen Reformen unter Deng Xiaoping und die Öffnungspolitik der Volksrepublik China gegenüber der Welt und insbesondere dem Westen bezeichnet werden. Offiziell begann diese Phase chinesischer Politik im Jahr 1978 mit den Vier Modernisierungen. Ein Ende dieser Phase wurde noch nicht verkündet. (de)
  • La réforme économique chinoise (chinois simplifié : 改革开放 ; chinois traditionnel : 改革開放; pinyin: Gǎigé kāifàng ; littéralement : « Réforme et ouverture ») fait référence au programme des réformes économiques menées à partir de 1978 en république populaire de Chine (pendant la période « Boluan Fanzheng »). Elle est mise en œuvre par les réformistes au sein du Parti communiste chinois, notamment sous la direction du nouveau chef suprême de la Chine, Deng Xiaoping. Le programme de « réforme et d'ouverture » a été interrompu après la répression militaire des manifestations de la place Tian'anmen en 1989, mais a repris après la « Tournée d'inspection de Deng Xiaoping dans le Sud » en 1992. (fr)
  • La Reforma Económica China (en chino tradicional, 改革開放; en chino simplificado, 改革开放; pinyin, Găigé kāifàng, literalmente Reforma y Apertura) se refiere al programa de reformas económicas llamado «socialismo con características chinas» en la República Popular China que se inició el 18 de diciembre de 1978 (durante el período Boluan Fanzheng) por los reformistas dentro del Partido Comunista de China (PCCh) dirigidos por Deng Xiaoping. La meta de la reforma económica china era transformar a la economía planificada de China en una economía socialista de mercado. El programa se detuvo después de las protestas de Tiananmen en 1989, y se reanudó después de llamada «inspección del sur de Deng Xiaoping» en 1992.​​ En 2010, China se convirtió en la segunda economía más grande del mundo,​ y en el 201 (es)
  • Reformasi ekonomi Tiongkok (Hanzi sederhana: 改革开放; Hanzi tradisional: 改革開放; Pinyin: Gǎigé kāifàng; harfiah: 'reformasi & pembukaan' atau reformasi dan keterbukaan) mengacu pada program yang dijuluki "sosialisme dengan karakteristik Tiongkok" di Republik Rakyat Tiongkok yang dimulai pada Desember 1978 oleh reformis di Partai Komunis Tiongkok yang dipimpin oleh Deng Xiaoping. (in)
  • La riforma economica cinese, nota anche come "riforma e apertura (改革开放S)", è il programma di riforme economiche nella Repubblica popolare cinese (RPC) dopo la rivoluzione culturale (1966-1976). Guidate da Deng Xiaoping, spesso accreditato come "Architetto generale", le riforme furono lanciate dai riformisti all'interno del Partito Comunista Cinese (PCC) il 18 dicembre 1978 durante il periodo "Boluan Fanzheng". Internamente, le riforme economiche hanno permesso ai settori privati e all'economia di mercato, e all'esterno le riforme hanno aperto la Cina agli investimenti esteri e al mercato globale. Le riforme entrarono in stagnazione dopo il massacro di piazza Tienanmen nel 1989, ma furono riprese dopo il Tour del Sud di Deng Xiaoping nel 1992. Le riforme in seguito divennero note come "soci (it)
  • A Abertura Econômica da China (República Popular da China) se deu a partir de 1976 quando Mao Tse-Tung morreu e Deng Xiaoping conquistou o poder político. Reforma e abertura (改革开放) foi lançada oficialmente no final de 1978 durante o período "Boluan Fanzheng". As reformas estagnaram após o Massacre da Praça da Paz Celestial em 1989, mas foram revividas em 1992 após a viagem de Deng Xiaoping ao sul. As mudanças praticadas por este governo, que vão até o final dos anos de 1990, tiveram um caráter mais econômico do que político, rumo à conquista da mística chinesa de se considerarem culturalmente como o "Império do Meio" ou "o país que está no centro do planeta Terra", o que corresponderia a uma suposta posição de serem a "única superpotência econômica, política, tecnológica, social e cultural (pt)
  • Политика реформ и открытости (кит. трад. 改革開放, упр. 改革开放, пиньинь Gǎigé-Kāifàng, палл. Гайгэ-Кайфан, буквально: «Реформы и открытость») — программа экономических реформ, предпринятых в Китайской Народной Республике, нацеленных на создание так называемого социализма с китайской спецификой, или социалистической рыночной экономики, и открытость внешнему миру. Экономические реформы привели к масштабному экономическому росту и изменили судьбы сотен миллионов китайцев. По данным Всемирного банка, больше 850 миллионов человек были избавлены от нищеты. (ru)
  • 改革开放由中华人民共和国第二代最高领导人邓小平提出和创立,是在1978年12月18日中共十一届三中全会后,开始实施的一系列以经济为主的改革措施,可总结为“对内改革,对外开放”。1978年,中共十一届三中全会召开,邓小平等人提出了「對內改革、對外開放」、「解放思想、實事求是」的理論。相对而言,中国共产党内部支持方被稱為改革派,以邓小平、胡耀邦、趙紫陽為首,並得到葉劍英等人支持,反對方则以陳雲、李先念等保守派為首,兩派政治斗争長达17年(1978年 - 1995年),其中六四事件曾导致改革开放一度遭遇危机、改革派大幅受挫,直至1992年鄧小平南巡才使得改革开放確立为中国今後的基本国策。与此同时,改革开放也逐渐成为中国特色社会主义的主要组成部分,構成“鄧小平理論”,并于1997年中共十五大期间被納入中共党章、1999年被写入《中华人民共和国宪法》。 2022年10月23日中共二十屆一中全會召開,隨著習近平連任第三個中共中央總書記任期,團派及改革派完全退出中共領導層,部分媒體認為改革開放進度已經趨緩。 (zh)
  • Політика реформ і відкритості (спрощ.: 改革开放; кит. трад.: 改革開放; піньїнь: Gǎigé kāifàng) — програма соціально-економічних реформ в Китайській Народній Республіці, націлена на створення соціалізму з китайською специфікою, або соціалістичної ринкової економіки, і на відкритість до зовнішнього економічного ринку та світу. Реформи розпочалися 1978 року за ініціативи крила прагматиків у Комуністичної партії Китаю (КПК), очолюване китайським політичним діячем і тодішнім фактичним лідером країни Ден Сяопіном, і тривають донині. (uk)
rdfs:label
  • Chinese economic reform (en)
  • الإصلاح الاقتصادي الصيني (ar)
  • Otevření Číny světu (cs)
  • Reform- und Öffnungspolitik (de)
  • Κινεζική οικονομική μεταρρύθμιση (el)
  • Reforma económica china (es)
  • Reformasi ekonomi Tiongkok (in)
  • Riforma economica cinese (it)
  • Réforme économique chinoise (fr)
  • 改革開放 (ja)
  • 개혁·개방 (ko)
  • Abertura econômica da China (pt)
  • Политика реформ и открытости (ru)
  • 改革开放 (zh)
  • Політика реформ і відкритості (uk)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:event of
is dbp:row36Text of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License