An Entity of Type: organisation, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The term one-child policy (Chinese: 一孩政策; pinyin: Yī Hái Zhèng​cè) refers to a population planning initiative in China implemented between 1980 and 2015 to curb the country's population growth by restricting many families to a single child. That initiative was part of a much broader effort to control population growth that began in 1970 and ended in 2021, a half century program that included minimum ages at marriage and childbearing, two-child limits for many couples, minimum time intervals between births, heavy surveillance, and stiff fines for non-compliance. The program had wide-ranging social, cultural, economic, and demographic effects, although the contribution of one-child restrictions to the broader program has been the subject of controversy.

Property Value
dbo:abstract
  • سياسة الطفل الواحد، وتسمى في الصين رسمياً «تنظيم الأسرة في جمهورية الصين الشعبية» (بالصينية: 中华人民共和国计划生育) ، هي سياسة لتنظيم الأسر انتهجتها جمهورية الصين الشعبية منذ عام 1978 وحتى عام 2015، تتلخص في منع إنجاب أكثر من طفل لكل عائلة في المناطق الحضرية، ولكن توجد حالات إعفاء في المناطق الريفية وللأقليات العرقية، والآباء والأمهات الذين ليس لهم أشقاء، ولا تطبق هذه السياسة على المناطق الإدارية الخاصة لهونغ كونغ وماكاو والتبت. طرحت الحكومة الصينية هذه السياسة لتخفيف المشاكل السياسية والاقتصادية والاجتماعية، والمشاكل البيئية في الصين، وقالت السلطات أن هذه السياسة منعت أكثر من 400 مليون ولادة منذ تطبيقها وحتى عام 2000. أثارت هذه السياسة الكثير من الجدل بسبب الطريقة التي تم التنفيذ بها وبسبب المخاوف من العواقب الاجتماعية السلبية، فقد تسببت هذه السياسة في زيادة في حالات الإجهاض القسري، ووأد البنات، وتقليل الإبلاغ عن المواليد الإناث وسببت في عدم التوازن بين الجنسين في الصين، حيث توقعت الأكاديمية الصينية للخدمات الاجتماعية أن 24 مليون رجل قد لا يمكنهم العثور على زوجات بحلول عام 2020، في حين تشير تقديرات أخرى إلى أن عدد هؤلاء قد يتراوح بين ثلاثين وخمسين مليون شخص. في 28 ديسمبر 2013، أقرت اللجنة الدائمة للمؤتمر الوطني لنواب الشعب الصيني قانونًا يسمح بإنجاب طفل ثان إذا كان أحد الزوجين الابن الوحيد في أسرته. ألغيت هذه السياسة في يوم 29 أكتوبر 2015 حيث أصدرت الحكومة الصينية قرارا يسمح لكل عائلة بإنجاب طفلين كحد أقصى من غير شروط بدلا من سياسة الطفل الواحد بعد أن تسببت هذه السياسة في زيادة أعداد كبار السن وتقلص الطاقات الشبابية. (ar)
  • La política d'un fill per parella o política de fill únic, va ser una mesura de control de la població establerta en zones urbanes de la Xina, vigent des de l'any 1979, amb l'objectiu d'establir un radical control de la natalitat que reduís el creixement de la població excessiu o superpoblació. La Xina és el país més poblat del món, conté la cinquena part de la població mundial. Amb 1.400 milions d'habitants a l'actualitat. El govern xinès va introduir la política el 1979 per alleujar els problemes socials i ambientals de la Xina. La política és polèmica tant dins com fora de la Xina a causa de les qüestions que planteja; a causa de la manera en la qual s'ha aplicat (per a algunes persones agressiva), i a causa de preocupacions per conseqüències econòmiques i socials negatives. No obstant això, exàmens recent empresos pel centre d'investigació del banc de la Xina, van demostrar que prop del 75% de la població, dona suport a la política. En febrer de 2008 l'oficial del , , va dir que la política del sempai seria reconsiderada, La política es feia complir a nivell provincial a través de multes en la renda o pagament de la família i d'altres factors. Al novembre de 2013, en el Tercer Ple del 18è Comitè Central del Partit Comunista Xinès (PCCh), es va prendre la decisió de permetre tenir dos fills a les parelles en les quals el pare o la mare no tinguin germans. Aquesta mesura suposa un canvi en la controvertida política del fill únic. A l'octubre de 2015, la Xina va abandonar definitivament aquesta política, mantenint no obstant això, un límit de dos fills per parella. La implementació de la nova política serà gradual; les parelles que desitgin tenir un segon fill seguiran un procés de sol·licitud simplificat. (ca)
  • Politika jednoho dítěte, oficiálně politika plánování porodnosti (čínsky 计划生育政策, český přepis: ťi-chua šeng-jü čeng-cche, pchin-jin: jìhuà shēngyù zhèngcè) je demografická politika zavedená v ČLR v roce 1979, jejímž cílem je omezit růst populace. Omezení počtu dětí v rodinách se každoročně vyvíjejí a v říjnu 2015 bylo schváleno povolení 2 dětí v rodině. (cs)
  • Η πολιτική του ενός παιδιού της Κίνας ήταν μέρος ενός προγράμματος προγραμματισμού των γεννήσεων που σχεδιάστηκε για να ελέγχει την αύξηση του πληθυσμού της της χώρας. Διακρίνεται από τις πολιτικές οικογενειακού προγραμματισμού των περισσότερων άλλων χωρών (οι οποίες επικεντρώνονται στην παροχή μεθόδων αντισύλληψης για να βοηθήσει τις γυναίκες να έχουν όσα παιδιά επιθυμούν), καθώς έθεσε ένα όριο στον αριθμό των παιδιών που ένα ζευγάρι γονέων επιτρεπόταν να αποκτήσει, αποτελώντας έτσι το πλέον ακραίο παράδειγμα ελέγχου του πληθυσμού στον κόσμο. Το 1975 έγινε η πρώτη επίσημη απογραφή στην Κίνα που κατέγραψε τον πληθυσμό της χώρας στα 787 εκατομμύρια κατοίκους. Το 1982 έγινε η δεύτερη επίσημη απογραφή και ο συνολικός πληθυσμός της χώρας ήταν 1.008.175.288 με αναλογία ανδρών προς γυναίκες 106,3:100. Πάνω από το 60% του πληθυσμού γεννήθηκε μετά το 1949. Η πολιτική ελέγχου εισήχθη το 1979 (μετά από μια δεκαετή πολιτική των «δύο παιδιών»), καθώς ο πληθυσμός εκτιμήθηκε τότε ότι πλησίαζε το 1 δισεκατομμύριο. Το Κομμουνιστικό Κόμμα υποχρέωσε τα 38 εκατομμύρια μέλη του να αποκτήσουν μόνο ένα παιδί, το πρώτο από μια σειρά μέτρων που επεκτάθηκαν σταδιακά και στόχευαν στον περιορισμό της πληθυσμιακής αύξησης στο μηδέν μέχρι το έτος 2000. Η πολιτική τροποποιήθηκε κατά τα μέσα της δεκαετίας του 1980, για να επιτρέψει στις αγροτικές οικογένειες να αποκτήσουν ένα δεύτερο παιδί, αν το πρώτο ήταν κορίτσι και, στη συνέχεια, διήρκεσε άλλες τρεις δεκαετίες μέχρι τελικά να καταργηθεί στα τέλη του 2015. Η πολιτική προέβλεπε επίσης εξαιρέσεις για ορισμένες άλλες ομάδες, συμπεριλαμβανομένων των εθνοτικών μειονοτήτων. Ως εκ τούτου, ο όρος «πολιτική του ενός παιδιού» αποτελεί ανακριβή ονομασία, διότι για σχεδόν 30 από τα 36 χρόνια που υπήρχαν (1979-2015), περίπου οι μισοί γονείς στην Κίνα είχαν το δικαίωμα να έχουν ένα δεύτερο παιδί. Για να επιβάλουν τα αποφασισμένα όρια γέννησης (ενός ή δύο παιδιών), οι επαρχιακές κυβερνήσεις θα μπορούσαν - κάτι που τελικά πράγματι έκαναν - να απαιτήσουν τη χρήση αντισύλληψης, στειρώσεων και αμβλώσεων για τη διασφάλιση της συμμόρφωσης, ενώ επέβαλαν τεράστια χρηματικά πρόστιμα για τους παραβάτες. Οι τοπικές και εθνικές κυβερνήσεις δημιούργησαν επιτροπές για την προώθηση του προγράμματος και την παρακολούθηση της συμμόρφωσης. Η Κίνα επίσης επιβράβευε τις οικογένειες με ένα μόνο παιδί. Από το 1982 και μετά, σύμφωνα με τις οδηγίες για τον περαιτέρω οικογενειακό προγραμματισμό που εξέδωσε η κεντρική επιτροπή του Κομμουνιστικού Κόμματος Κίνας και το κρατικό συμβούλιο εκείνη τη χρονιά, οι αρχές χορηγούσαν 5 γουάν τον μήνα για οικογένειες με ένα παιδί. Οι γονείς που είχαν μόνο ένα παιδί θα αποκτούσαν επίσης ένα "πιστοποιητικό δόξας του ενός παιδιού". (el)
  • La unuinfana politiko(1979-2015) (simpla ĉine: 计划生育政策; tradicie: 計劃生育政策; pinjine: jìhuà shēngyù zhèngcè, oficiale tradukebla kiel "familia planada politiko") estas unu formo de loĝantara kontrolo praktikata en la Ĉina Popola Respubliko (ĈPR). Ĝi restriktas plej homojn per malpermeso havi pli ol unu idon, kaj nur permesas pli ol unu en specialaj okazoj, inkludante: ĝemeloj, kamparaj gepatroj, etnaj malplimultoj kaj filoj el solfilaj gepatroj. Eksterlandanoj estas sendevigaj de ĉi tiu instruo, same kiel loĝantoj de Makao kaj Hongkongo. Proksimume 35.9% el la populacio de Ĉinio estas celo de tia Unuinfana politiko. Pro maljuniĝo de la loĝantaro la estraro ĉina rezignis pri unuinfana politiko la 29-an de oktobro 2015. De tiu dato la leĝo fiksas maksimumon je 2 infanoj familie kaj sekve je 2021 la leĝo fiksas maksimumon je 3 infanoj po familio. (eo)
  • Die Ein-Kind-Politik (chinesisch 一孩政策, Pinyin Yīhái Zhèngcè) war eine Politik zur Kontrolle des Bevölkerungswachstums in der Volksrepublik China, nach der eine Familie nur ein Kind haben durfte. Vorläufer waren diverse Anläufe ab den 1960er Jahren die Kinderzahl auf zwei zu begrenzen. Die Durchsetzung der Ein-Kind-Politik war von Beginn an sehr löchrig und es gab im Laufe der Zeit immer mehr Ausnahmeregelungen, z. B. für Angehörige von Minderheiten, die Landbevölkerung etc. Auch die Statistik darüber war/ist trotz mehrerer parallel betriebener Erfassungssysteme sehr ungenau und motivationsgetrieben. In den 1980er Jahren wurde so aus der offiziellen Ein-Kind-Vorgabe eine interne Planzahl von 1,5 bis 1,7, die zudem nicht eingehalten werden konnte. Bis 1990 soll die Zahl bei 2,2 bis 2,3, in einzelnen Jahren bei über 2,5 Geburten pro Frau gelegen haben. Vor allem aus Sorge vor einer Überalterung der Gesellschaft (besonders in den Städten) wurde ab Anfang 2016 die Politik generell auf zwei Kinder gelockert. Nachdem dies zu keinem nennenswerten Anstieg der Geburtenzahl führte, wurde Ende Mai 2021, unmittelbar nach der Veröffentlichung von aktuellen Volkszählungsergebnissen, die weitere Lockerung auf generell drei Kinder pro Paar angekündigt. Im August 2021 wurde die Änderung beschlossen. (de)
  • La política de un hijo por pareja o política de hijo único, fue una medida de control de la población establecida en zonas urbanas de China, vigente desde el año 1979, con el objetivo de establecer un radical control de la natalidad que redujera el crecimiento de la población excesivo o superpoblación. China es el país más poblado del mundo, con unos 1400 millones de habitantes en la actualidad, lo que supone la quinta parte de la población mundial.​​ El gobierno chino introdujo la política en 1979 para aliviar los problemas sociales y ambientales de China.​ La política es polémica tanto dentro como fuera de China debido a las cuestiones que plantea; debido a la manera en la cual se ha aplicado (para algunas personas agresiva), y debido a preocupaciones por consecuencias económicas y sociales negativas. No obstante, exámenes reciente emprendidos por el centro de investigación del banco de China, demostraron que cerca del 75% de la población, apoya la política.​ En febrero de 2008 el oficial del gobierno chino, , dijo que la política del sempai sería reconsiderada.​​ La política se hacía cumplir a nivel provincial a través de multas en la renta o pago de la familia y de otros factores.​En noviembre de 2013, en el Tercer Pleno del 18 Comité Central del Partido Comunista Chino (PCCh), se tomó la decisión de permitir tener dos hijos a las parejas en las cuales el padre o la madre no tengan hermanos. Esta medida supone un cambio en la controvertida política del hijo único.​ En octubre de 2015 China abandonó definitivamente esta política, manteniendo sin embargo, un límite de dos hijos por pareja. La implementación de la nueva política será gradual; las parejas que deseen tener un segundo hijo seguirán un proceso de solicitud simplificado.​ (es)
  • Haur bakarraren politika Txinako hiriguneetan ezarritako populazioa kontrolatzeko neurri bat izan zen, populazioaren gehiegizko hazkundea edo gainpopulazioa murrizteko jaiotza-tasaren gainean kontrol erradikal bat ezarriz. Txina munduko herrialderik populatuena da, munduko populazioaren bostena bizi baita bertan. 1.200 milioi biztanle ditu gaur egun. Txinako gobernuak 1979an aurkeztu zuen politika Txinaren gizarte eta ingurumen arazoak arintzeko. Politika polemikoa izan da bai Txinan eta baita atzerrian ere, planteatzen dituen arazoengatik; aplikatu den moduagatik (pertsona batzuentzat zorrotzegi), eta ondorio ekonomiko eta sozial negatiboen inguruko kezkengatik. Hala ere, Txinako Bankuko Ikerketa Zentroak egindako azken inkestek erakutsi dute biztanleriaren %75 inguruk babesten duela politika. 2008ko otsailean, Txinako gobernuko funtzionarioak, senpai politika berriro aztertuko zela esan zuen. Politika probintzia mailan ezarri zen, diru-sarreren gaineko , familiak egin beharreko ordainketak eta beste bitarteko batzuen bidez. 2013ko azaroan, Txinako Alderdi Komunistaren 18. Batzorde Zentralaren (PCCh) hirugarren osoko bilkuran, aitak edo amak anai-arrebarik ez zuten bikoteei bi seme-alaba izatea baimentzeko erabakia hartu zen. Neurri honek seme bakarraren politika polemikoa aldatu zuen. 2015eko urrian, Txinak politika hori bertan behera utzi zuen, baina bikoteko bi seme-alabaren muga mantendu zuen. Politika berriaren ezarpena mailakatua izango da; bigarren seme-alaba izan nahi duten bikoteek eskaera prozesu sinplifikatu bat jarraitu beharko dute . (eu)
  • La politique de l'enfant unique, ou politique de planification des naissances (en chinois : 计划生育政策 / 計劃生育政策, jìhuà shēngyù zhèngcè, « politique de planification des naissances »), est la politique publique de contrôle des naissances mise en œuvre par la république populaire de Chine de 1979 à 2015. Destinée à éviter la surpopulation du pays, elle se manifeste essentiellement par la pénalisation des parents de plus d'un enfant, mais aussi par la réalisation d'avortements et de stérilisations par la force. Assouplie pour les familles paysannes dans les années 1980, elle introduit en 2013 une nouvelle exception pour les couples dont l'un des membres est lui-même un enfant unique, puis est remplacée à partir du 1er janvier 2016 par une politique fixant le nombre maximal d'enfants à deux par famille. En 2021, l'assouplissement est porté à trois enfants par famille, puis la limite est supprimée. (fr)
  • The term one-child policy (Chinese: 一孩政策; pinyin: Yī Hái Zhèng​cè) refers to a population planning initiative in China implemented between 1980 and 2015 to curb the country's population growth by restricting many families to a single child. That initiative was part of a much broader effort to control population growth that began in 1970 and ended in 2021, a half century program that included minimum ages at marriage and childbearing, two-child limits for many couples, minimum time intervals between births, heavy surveillance, and stiff fines for non-compliance. The program had wide-ranging social, cultural, economic, and demographic effects, although the contribution of one-child restrictions to the broader program has been the subject of controversy. China's family planning policies began to be shaped by fears of overpopulation in the 1970s, and officials raised the age of marriage and called for fewer and more broadly spaced births. Overpopulation, in the eyes of the state officials, would hinder their agenda to boost the national economy and improve people’s standard of living. After a full decade of concerted efforts, a near universal one-child limit was imposed in 1980. It was then officially written into the constitution of the People’s Republic of China in 1982. As it was written in the constitution, couples have the obligation to abide by the requirements of family planning. All families were restricted to having only one child. Later, some exceptions were allowed for specific groups of the population. In the mid-1980s rural parents were allowed to have a second child if the first was a daughter. It also allowed exceptions for some other groups, including ethnic minorities. In 2015, the government removed all remaining one-child limits, establishing a two-child limit. In May 2021, this was loosened to a three-child limit, in July 2021 all limits as well as penalties for exceeding them were removed. Implementation of the policy was handled at the national level primarily by the National Population and Family Planning Commission and at the provincial and local level by specialized commissions. Officials used pervasive propaganda campaigns to promote the program and encourage compliance. The strictness with which it was enforced varied by period, region, and social status. In some cases, women were forced to use contraception, receive abortions, and undergo sterilization. Families who violated the policy faced large fines and other penalties, such as firings and restrictions for future careers. The population control program had wide-ranging social effects, particularly for Chinese women. Patriarchal attitudes and a cultural preference for sons led to the abandonment of unwanted infant girls, some of whom died and others of whom were adopted abroad. Over time, this skewed the country's sex ratio toward men and created a generation of "missing women". However, the policy also resulted in greater workforce participation by women who would otherwise have been occupied with childrearing, and some girls received greater familial investment in their education. Even following the removal of the policy, birth rates in China remain lower now than they were previous to the implementation of the policy. The Chinese Communist Party credits the program with contributing to the country's economic ascendancy and says that it prevented 400 million births. Some scholars dispute that estimate, although objections focus on the impact of one-child limits. (en)
  • Kebijakan satu anak (Hanzi sederhana: 计划生育政策; Hanzi tradisional: 計劃生育政策; Pinyin: jìhuà shēngyù zhèngcè, diterjemahkan menjadi "kebijakan keluarga berencana") dilaksanakan oleh negara Tiongkok dari tahun 1978 hingga 2015 sebagai kebijakan keluarga berencana. Sebanyak 76% penduduk mendukung kebijakan ini. Sekitar 250 dan 300 juta kelahiran dicegah dari 1978 hingga tahun 2000 dan 400 juta kelahiran dari 1979 hingga 2010. Kebijakan ini dikeluarkan oleh pemimpin tinggi Deng Xiaoping pada tahun 1979 untuk mengurangi populasi penduduk Tiongkok. Kebijakan ini bertentangan dengan kebijakan Mao Zedong pada 1949 'Dari semua benda di dunia, manusia adalah yang paling utama'. Hal ini juga berarti lebih banyak penduduk, akan lebih banyak tenaga kerja. (in)
  • La politica del figlio unico (一孩政策) è stata una delle politiche di controllo delle nascite attuata in Cina, dal governo, nell'ambito della pianificazione familiare per contrastare il fortissimo incremento demografico del paese. Questa riforma, considerata in maniera controversa fuori dalla Cina perché la sua applicazione era spesso causa di abusi dei diritti umani, è stata rivista anche all'interno della Cina dato che nel lungo periodo si è dimostrata negativa a livello economico e sociale (ad esempio, ricorso all'aborto selettivo del sesso). (it)
  • 계획생육정책(중국어 간체자: 计划生育政策, 정체자: 計劃生育政策, 병음: jìhuà shēngyù zhèngcè), 또는 한 자녀 정책은 한 아이만 낳을 수 있도록 제한한 중화인민공화국의 인구 제한 정책이다. 중국 정부는 이를 공식적으로 가족 계획 정책으로 지칭한다. 공식적으로는, 결혼한 도시 부부들이 오직 하나의 아이만 갖되 시골의 부부, 소수 민족, 어느 쪽도 형제 자매가 없는 부모를 포함한 일부 사례에는 예외를 두고 있다. 한 아이 정책 위원회에 따르면 중국 인구의 약 35.9%가 현재 한 아이 제한에 종속되어 있다고 한다. 홍콩, 마카오의 특별행정구는 이 정책에서 완전히 제외된다. 또, 중국에 거주하는 외국인들 또한 이 법에서 제외된다. (ko)
  • 一人っ子政策(ひとりっこせいさく、中国語: 一孩政策)とは中華人民共和国における産児制限政策。特に1979年から2014年まで実施された、一組の夫婦につき子供は一人までとする計画生育政策(簡体字: 计划生育政策)。 2015年から2021年までは一組の夫婦につき子供二人までとされていたため、俗に二人っ子政策と呼ばれた。2018年時点で91万3593ヵ所の拠点と9400万人のメンバーを持つが取り締まっていたが、二人っ子政策も効果がほとんどなく廃止が検討され、2021年5月31日には中国共産党が一組の夫婦が三人目の子供を出産することを認める方針を示した。2021年8月20日には法案が正式に可決され、今後の合計特殊出生率の大幅な向上が家計の問題で見込めないことから、中国国内で出産に関する問題は42年ぶりにほぼ正常化された。 (ja)
  • De eenkindpolitiek of de campagne "One Child Nation" was het in de Volksrepubliek China geldende bevolkingsbeheersingbeleid waarbij ieder koppel slechts een kind mocht krijgen; het krijgen van een tweede kind was strafbaar. Doel van dit beleid was de bevolkingsgroei af te remmen. Het werd ingevoerd in 1979. Sinds 2015 geldt in China een tweekindpolitiek. Sinds 2021 geldt in China een driekindpolitiek. (nl)
  • Политика одного ребёнка на одну семью (или «одна семья — один ребёнок») — демографическая политика Китая, проводившаяся в 1979—2015 годах. Китай законодательно ограничил размер семьи в 1970-е годы, когда на государственном уровне было признано, что огромное количество людей перегружает земельные, водные и энергетические ресурсы страны. К 2000-м годам среднее количество детей, рождённых одной женщиной в течение жизни, в Китае снизилось с 6 до 1,6. (ru)
  • Ettbarnspolitik (skrivs ibland enbarnspolitik) (kinesiska: 计划生育, jìhuà shēngyù, "födelseplanering") var en form av lagstadgad familjeplanering (eller "nationell policy") i Kina. Den introducerades 1979 för att bromsa landets befolkningstillväxt, och avvecklades formellt 2015. Ettbarnspolitiken såg dock inte likadan ut i hela Kina och det kunde skilja sig mellan provinser, städer och landsbygd. Sedan 2016 råder i Kina en . Sedan 2021 råder i Kina trebarnspolitik. (sv)
  • Polityka jednego dziecka (chiń.: 计划生育政策 pinyin: jìhuà shēngyù zhèngcè; dosłownie „polityka planowania urodzin”) – polityka kontroli populacji Chińskiej Republiki Ludowej obowiązująca w latach 1977–2015. Jej celem było ograniczenie przyrostu naturalnego Chińczyków. Zgodnie z promowanym przez nią modelem, każda para w Chinach powinna mieć tylko jedno dziecko – posiadanie większej liczby potomstwa nie było zakazane, ale obarczone wieloma dolegliwościami prawnymi, przede wszystkim tzw. opłatami za obsługę (chiń. upr.: 社会抚养费, chiń. trad.: 社會撫養費, pinyin: shèhuì fúyǎng fèi). Polityka jednego dziecka promowała pary mające tylko jedno dziecko na obszarach wiejskich i miejskich, rodzice posiadający ich więcej znajdowali się w gorszej sytuacji prawnej. Możliwe było uzyskanie pozwolenia na posiadanie większej liczby dzieci, pod warunkiem uiszczenia odpowiedniej opłaty. W późniejszym okresie trwania polityki, małżeństwo miało prawo mieć dwójkę dzieci, pod warunkiem, że każdy z małżonków był jedynakiem. Zainspirowany ówczesnymi ruchami antypopulacyjnymi chiński rząd wprowadził politykę w 1977 w celu „złagodzenia społecznych, ekonomicznych i problemów ochrony środowiska w Chinach”, twierdząc że polityka miała zapobiec ponad 250 milionom urodzeń do 2000. Polityka budziła kontrowersje zarówno wewnątrz i na zewnątrz Chin ze względu na sposób, w jaki została wdrożona, a także ze względu na obawy związane z negatywnymi konsekwencjami ekonomicznymi i społecznymi. Polityka ta była powiązana ze wzrostem przymusowych aborcji i dzieciobójstwa dokonywanego przez kobiety, była też możliwą przyczyną nierównowagi płci w Chinach. W 2015 poinformowano o odejściu od tej polityki, co uzasadnione zostało starzeniem się społeczeństwa. W 2016 roku Chiny wprowadziły politykę dwojga dzieci, a w 2021 politykę trojga dzieci. (pl)
  • Política do filho único foi uma política implantada pelo governo da República Popular da China (com exceção da província de Henan) - país que tem a maior população do mundo, com mais de 1 300 000 000 de habitantes - com o objetivo de reduzir o crescimento populacional e, desse modo, facilitar o acesso da população do país a um sistema de saúde e educação de qualidade. Lançada pelo governo chinês no fim da década de 1970, consistia numa lei segundo a qual ficava proibido, a qualquer casal, ter mais de um filho. Casais que tinham mais de um filho eram punidos com severas multas. Existem, hoje, cerca de 90 milhões de filhos únicos na China. Eles são conhecidos como pequenos imperadores. Em outubro de 2013, no entanto, o governo chinês aboliu a lei por causa do envelhecimento da nação e dos desequlibríos de género, passando a permitir até dois filhos por família. e em 2021 acabou por permitir três. (pt)
  • «Полі́тика одніє́ї дити́ни» або «одна сім'я — одна дитина» — проголошена та здійснювана політичним режимом КНР політика у галузі демографії Китаю щодо обмеження народжуваності, якої країна дотримується вже майже тридцять років. Його ідеологом став вчений Ма Іньчу. (uk)
  • 一孩政策,是中華人民共和國曾經推行的計劃生育政策,從1979年開始隨著改革開放推行,規定中國大陸的城市人口只可以生一個兒女,生第二個就需要審核批准,如果違反規定生第二個,需要交罰款(「社會撫養費」)。例外的情況有农业人口、少數民族或者兩夫婦都是獨生子女。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 44664 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 155941 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1123491307 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:bot
  • medic (en)
dbp:c
  • 一孩政策 (en)
dbp:date
  • 2021-05-17 (xsd:date)
  • July 2022 (en)
dbp:p
  • wǎn (en)
  • (en)
  • hēiháizi (en)
  • Yī Hái Zhèng​cè (en)
  • shǎo (en)
dbp:s
  • 黑孩子 (en)
  • (en)
  • (en)
  • (en)
dbp:url
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Politika jednoho dítěte, oficiálně politika plánování porodnosti (čínsky 计划生育政策, český přepis: ťi-chua šeng-jü čeng-cche, pchin-jin: jìhuà shēngyù zhèngcè) je demografická politika zavedená v ČLR v roce 1979, jejímž cílem je omezit růst populace. Omezení počtu dětí v rodinách se každoročně vyvíjejí a v říjnu 2015 bylo schváleno povolení 2 dětí v rodině. (cs)
  • La politica del figlio unico (一孩政策) è stata una delle politiche di controllo delle nascite attuata in Cina, dal governo, nell'ambito della pianificazione familiare per contrastare il fortissimo incremento demografico del paese. Questa riforma, considerata in maniera controversa fuori dalla Cina perché la sua applicazione era spesso causa di abusi dei diritti umani, è stata rivista anche all'interno della Cina dato che nel lungo periodo si è dimostrata negativa a livello economico e sociale (ad esempio, ricorso all'aborto selettivo del sesso). (it)
  • 계획생육정책(중국어 간체자: 计划生育政策, 정체자: 計劃生育政策, 병음: jìhuà shēngyù zhèngcè), 또는 한 자녀 정책은 한 아이만 낳을 수 있도록 제한한 중화인민공화국의 인구 제한 정책이다. 중국 정부는 이를 공식적으로 가족 계획 정책으로 지칭한다. 공식적으로는, 결혼한 도시 부부들이 오직 하나의 아이만 갖되 시골의 부부, 소수 민족, 어느 쪽도 형제 자매가 없는 부모를 포함한 일부 사례에는 예외를 두고 있다. 한 아이 정책 위원회에 따르면 중국 인구의 약 35.9%가 현재 한 아이 제한에 종속되어 있다고 한다. 홍콩, 마카오의 특별행정구는 이 정책에서 완전히 제외된다. 또, 중국에 거주하는 외국인들 또한 이 법에서 제외된다. (ko)
  • 一人っ子政策(ひとりっこせいさく、中国語: 一孩政策)とは中華人民共和国における産児制限政策。特に1979年から2014年まで実施された、一組の夫婦につき子供は一人までとする計画生育政策(簡体字: 计划生育政策)。 2015年から2021年までは一組の夫婦につき子供二人までとされていたため、俗に二人っ子政策と呼ばれた。2018年時点で91万3593ヵ所の拠点と9400万人のメンバーを持つが取り締まっていたが、二人っ子政策も効果がほとんどなく廃止が検討され、2021年5月31日には中国共産党が一組の夫婦が三人目の子供を出産することを認める方針を示した。2021年8月20日には法案が正式に可決され、今後の合計特殊出生率の大幅な向上が家計の問題で見込めないことから、中国国内で出産に関する問題は42年ぶりにほぼ正常化された。 (ja)
  • De eenkindpolitiek of de campagne "One Child Nation" was het in de Volksrepubliek China geldende bevolkingsbeheersingbeleid waarbij ieder koppel slechts een kind mocht krijgen; het krijgen van een tweede kind was strafbaar. Doel van dit beleid was de bevolkingsgroei af te remmen. Het werd ingevoerd in 1979. Sinds 2015 geldt in China een tweekindpolitiek. Sinds 2021 geldt in China een driekindpolitiek. (nl)
  • Политика одного ребёнка на одну семью (или «одна семья — один ребёнок») — демографическая политика Китая, проводившаяся в 1979—2015 годах. Китай законодательно ограничил размер семьи в 1970-е годы, когда на государственном уровне было признано, что огромное количество людей перегружает земельные, водные и энергетические ресурсы страны. К 2000-м годам среднее количество детей, рождённых одной женщиной в течение жизни, в Китае снизилось с 6 до 1,6. (ru)
  • Ettbarnspolitik (skrivs ibland enbarnspolitik) (kinesiska: 计划生育, jìhuà shēngyù, "födelseplanering") var en form av lagstadgad familjeplanering (eller "nationell policy") i Kina. Den introducerades 1979 för att bromsa landets befolkningstillväxt, och avvecklades formellt 2015. Ettbarnspolitiken såg dock inte likadan ut i hela Kina och det kunde skilja sig mellan provinser, städer och landsbygd. Sedan 2016 råder i Kina en . Sedan 2021 råder i Kina trebarnspolitik. (sv)
  • «Полі́тика одніє́ї дити́ни» або «одна сім'я — одна дитина» — проголошена та здійснювана політичним режимом КНР політика у галузі демографії Китаю щодо обмеження народжуваності, якої країна дотримується вже майже тридцять років. Його ідеологом став вчений Ма Іньчу. (uk)
  • 一孩政策,是中華人民共和國曾經推行的計劃生育政策,從1979年開始隨著改革開放推行,規定中國大陸的城市人口只可以生一個兒女,生第二個就需要審核批准,如果違反規定生第二個,需要交罰款(「社會撫養費」)。例外的情況有农业人口、少數民族或者兩夫婦都是獨生子女。 (zh)
  • سياسة الطفل الواحد، وتسمى في الصين رسمياً «تنظيم الأسرة في جمهورية الصين الشعبية» (بالصينية: 中华人民共和国计划生育) ، هي سياسة لتنظيم الأسر انتهجتها جمهورية الصين الشعبية منذ عام 1978 وحتى عام 2015، تتلخص في منع إنجاب أكثر من طفل لكل عائلة في المناطق الحضرية، ولكن توجد حالات إعفاء في المناطق الريفية وللأقليات العرقية، والآباء والأمهات الذين ليس لهم أشقاء، ولا تطبق هذه السياسة على المناطق الإدارية الخاصة لهونغ كونغ وماكاو والتبت. في 28 ديسمبر 2013، أقرت اللجنة الدائمة للمؤتمر الوطني لنواب الشعب الصيني قانونًا يسمح بإنجاب طفل ثان إذا كان أحد الزوجين الابن الوحيد في أسرته. (ar)
  • La política d'un fill per parella o política de fill únic, va ser una mesura de control de la població establerta en zones urbanes de la Xina, vigent des de l'any 1979, amb l'objectiu d'establir un radical control de la natalitat que reduís el creixement de la població excessiu o superpoblació. La Xina és el país més poblat del món, conté la cinquena part de la població mundial. Amb 1.400 milions d'habitants a l'actualitat. En febrer de 2008 l'oficial del , , va dir que la política del sempai seria reconsiderada, (ca)
  • Η πολιτική του ενός παιδιού της Κίνας ήταν μέρος ενός προγράμματος προγραμματισμού των γεννήσεων που σχεδιάστηκε για να ελέγχει την αύξηση του πληθυσμού της της χώρας. Διακρίνεται από τις πολιτικές οικογενειακού προγραμματισμού των περισσότερων άλλων χωρών (οι οποίες επικεντρώνονται στην παροχή μεθόδων αντισύλληψης για να βοηθήσει τις γυναίκες να έχουν όσα παιδιά επιθυμούν), καθώς έθεσε ένα όριο στον αριθμό των παιδιών που ένα ζευγάρι γονέων επιτρεπόταν να αποκτήσει, αποτελώντας έτσι το πλέον ακραίο παράδειγμα ελέγχου του πληθυσμού στον κόσμο. Το 1975 έγινε η πρώτη επίσημη απογραφή στην Κίνα που κατέγραψε τον πληθυσμό της χώρας στα 787 εκατομμύρια κατοίκους. Το 1982 έγινε η δεύτερη επίσημη απογραφή και ο συνολικός πληθυσμός της χώρας ήταν 1.008.175.288 με αναλογία ανδρών προς γυναίκες 106, (el)
  • La unuinfana politiko(1979-2015) (simpla ĉine: 计划生育政策; tradicie: 計劃生育政策; pinjine: jìhuà shēngyù zhèngcè, oficiale tradukebla kiel "familia planada politiko") estas unu formo de loĝantara kontrolo praktikata en la Ĉina Popola Respubliko (ĈPR). Ĝi restriktas plej homojn per malpermeso havi pli ol unu idon, kaj nur permesas pli ol unu en specialaj okazoj, inkludante: ĝemeloj, kamparaj gepatroj, etnaj malplimultoj kaj filoj el solfilaj gepatroj. Eksterlandanoj estas sendevigaj de ĉi tiu instruo, same kiel loĝantoj de Makao kaj Hongkongo. Proksimume 35.9% el la populacio de Ĉinio estas celo de tia Unuinfana politiko. (eo)
  • Die Ein-Kind-Politik (chinesisch 一孩政策, Pinyin Yīhái Zhèngcè) war eine Politik zur Kontrolle des Bevölkerungswachstums in der Volksrepublik China, nach der eine Familie nur ein Kind haben durfte. Vorläufer waren diverse Anläufe ab den 1960er Jahren die Kinderzahl auf zwei zu begrenzen. Die Durchsetzung der Ein-Kind-Politik war von Beginn an sehr löchrig und es gab im Laufe der Zeit immer mehr Ausnahmeregelungen, z. B. für Angehörige von Minderheiten, die Landbevölkerung etc. Auch die Statistik darüber war/ist trotz mehrerer parallel betriebener Erfassungssysteme sehr ungenau und motivationsgetrieben. In den 1980er Jahren wurde so aus der offiziellen Ein-Kind-Vorgabe eine interne Planzahl von 1,5 bis 1,7, die zudem nicht eingehalten werden konnte. Bis 1990 soll die Zahl bei 2,2 bis 2,3, in e (de)
  • La política de un hijo por pareja o política de hijo único, fue una medida de control de la población establecida en zonas urbanas de China, vigente desde el año 1979, con el objetivo de establecer un radical control de la natalidad que redujera el crecimiento de la población excesivo o superpoblación. China es el país más poblado del mundo, con unos 1400 millones de habitantes en la actualidad, lo que supone la quinta parte de la población mundial.​​ En febrero de 2008 el oficial del gobierno chino, , dijo que la política del sempai sería reconsiderada.​​ (es)
  • Haur bakarraren politika Txinako hiriguneetan ezarritako populazioa kontrolatzeko neurri bat izan zen, populazioaren gehiegizko hazkundea edo gainpopulazioa murrizteko jaiotza-tasaren gainean kontrol erradikal bat ezarriz. Txina munduko herrialderik populatuena da, munduko populazioaren bostena bizi baita bertan. 1.200 milioi biztanle ditu gaur egun. 2008ko otsailean, Txinako gobernuko funtzionarioak, senpai politika berriro aztertuko zela esan zuen. (eu)
  • The term one-child policy (Chinese: 一孩政策; pinyin: Yī Hái Zhèng​cè) refers to a population planning initiative in China implemented between 1980 and 2015 to curb the country's population growth by restricting many families to a single child. That initiative was part of a much broader effort to control population growth that began in 1970 and ended in 2021, a half century program that included minimum ages at marriage and childbearing, two-child limits for many couples, minimum time intervals between births, heavy surveillance, and stiff fines for non-compliance. The program had wide-ranging social, cultural, economic, and demographic effects, although the contribution of one-child restrictions to the broader program has been the subject of controversy. (en)
  • Kebijakan satu anak (Hanzi sederhana: 计划生育政策; Hanzi tradisional: 計劃生育政策; Pinyin: jìhuà shēngyù zhèngcè, diterjemahkan menjadi "kebijakan keluarga berencana") dilaksanakan oleh negara Tiongkok dari tahun 1978 hingga 2015 sebagai kebijakan keluarga berencana. Sebanyak 76% penduduk mendukung kebijakan ini. Sekitar 250 dan 300 juta kelahiran dicegah dari 1978 hingga tahun 2000 dan 400 juta kelahiran dari 1979 hingga 2010. (in)
  • La politique de l'enfant unique, ou politique de planification des naissances (en chinois : 计划生育政策 / 計劃生育政策, jìhuà shēngyù zhèngcè, « politique de planification des naissances »), est la politique publique de contrôle des naissances mise en œuvre par la république populaire de Chine de 1979 à 2015. Destinée à éviter la surpopulation du pays, elle se manifeste essentiellement par la pénalisation des parents de plus d'un enfant, mais aussi par la réalisation d'avortements et de stérilisations par la force. (fr)
  • Polityka jednego dziecka (chiń.: 计划生育政策 pinyin: jìhuà shēngyù zhèngcè; dosłownie „polityka planowania urodzin”) – polityka kontroli populacji Chińskiej Republiki Ludowej obowiązująca w latach 1977–2015. (pl)
  • Política do filho único foi uma política implantada pelo governo da República Popular da China (com exceção da província de Henan) - país que tem a maior população do mundo, com mais de 1 300 000 000 de habitantes - com o objetivo de reduzir o crescimento populacional e, desse modo, facilitar o acesso da população do país a um sistema de saúde e educação de qualidade. Lançada pelo governo chinês no fim da década de 1970, consistia numa lei segundo a qual ficava proibido, a qualquer casal, ter mais de um filho. Casais que tinham mais de um filho eram punidos com severas multas. Existem, hoje, cerca de 90 milhões de filhos únicos na China. Eles são conhecidos como pequenos imperadores. Em outubro de 2013, no entanto, o governo chinês aboliu a lei por causa do envelhecimento da nação e dos de (pt)
rdfs:label
  • One-child policy (en)
  • سياسة الطفل الواحد (ar)
  • Política de fill únic (ca)
  • Politika jednoho dítěte (cs)
  • Ein-Kind-Politik (de)
  • Πολιτική του «ενός παιδιού» (el)
  • Unuinfana politiko (eo)
  • Política de hijo único (es)
  • Haur bakarraren politika (eu)
  • Kebijakan satu anak (in)
  • Politique de l'enfant unique (fr)
  • Politica del figlio unico (it)
  • 一人っ子政策 (ja)
  • 계획생육정책 (ko)
  • Eenkindpolitiek (nl)
  • Polityka jednego dziecka w Chinach (pl)
  • Política do filho único (pt)
  • Одна семья — один ребёнок (ru)
  • Ettbarnspolitik (sv)
  • 一孩政策 (zh)
  • Політика однієї дитини (uk)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License