About: Baroque

An Entity of Type: music genre, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The Baroque (UK: /bəˈrɒk/, US: /bəˈroʊk/; French: [baʁɔk]) is a style of architecture, music, dance, painting, sculpture, poetry, and other arts that flourished in Europe from the early 17th century until the 1750s. In the territories of the Spanish and Portuguese empires including the Iberian Peninsula it continued, together with new styles, until the first decade of the 19th century. It followed Renaissance art and Mannerism and preceded the Rococo (in the past often referred to as "late Baroque") and Neoclassical styles. It was encouraged by the Catholic Church as a means to counter the simplicity and austerity of Protestant architecture, art, and music, though Lutheran Baroque art developed in parts of Europe as well.

Property Value
dbo:abstract
  • La literatura barroca és un estil literari europeu que es va desenvolupar durant el segle xvii. Es caracteritza pel triomf de l'ornamentació, els jocs de paraules, la recerca de l'emoció i el plaer estètic i un auge en la creativitat dels països europeus. A diferència del Renaixement, el Barroc es caracteritza per la idea del desengany i pel pessimisme. Les temàtiques freqüents en aquesta literatura són la vida com a lluita, somni o mentida i la fugacitat dels fets humans, plasmades en un estil suntuós i recarregat. La literatura barroca fa ús desmesurat de l'adjectivació, l'hipèrbaton, l'el·lipsi, la metàfora, la perífrasi, l'antítesi i les al·lusions mitològiques. Li segueix la literatura del segle XVIII. (ca)
  • El barroc és, a la vegada, un període històric i un moviment cultural que es va estendre a Europa i a les seves colònies cap als inicis del segle xvii i els inicis del segle xviii. Com a corrent artístic va influir sobre la literatura, l'escultura, la pintura, la música, l'arquitectura i les arts escèniques. L'art espectacular del barroc recordava la gran òpera del moment. Durant un temps, el terme barroc s'havia fet servir per a descriure quelcom artificialment complex i extravagant, i no va ser fins al segle xix quan va començar a fer-se servir per a anomenar l'art i l'arquitectura del segle xvii, amb què es van crear alguns dels edificis, escultures i quadres més grans i dramàtics de la història de l'art. L'estil barroc va sorgir a mitjans del segle xvi, després del Concili de Trento. D'ací es va estendre cap a la major part d'Europa. Fou un moviment que va impulsar un estil artístic que es dirigia no sols a les elits sinó al poble illetrat. Així, en òpera, dansa, teatre, pintura i arquitectura, el barroc utilitza una iconografia directa i teatral, amb tendència a una abundància d'ornamentació.Durant els segles xviii i xix, el terme «barroc» va tenir un sentit pejoratiu, sinònim de sobrecarregat, desmesurat i irracional. Fou revalorat a la fi del segle xix per intel·lectuals com Jacob Burckhardt; i el segle xx fou analitzat de nou per Benedetto Croce i Eugeni d'Ors. En general s'entenia com l'etapa de decadència que seguia a qualsevol corrent artístic. Com a període temporal, el Barroc se situa entre els períodes del Renaixement i el Neoclàssic. Va estar molt de moda en les monarquies absolutistes, ja que n'emfasitzava l'autoritat, riquesa i estil de vida. El també anomenat estil de l'absolutisme va ser usat per l'Església catòlica per a mostrar el seu poder contra els nombrosos moviments revolucionaris culturals que van produir una nova ciència i noves formes de religió, com la reforma protestant, per això on es va desenvolupar més va ser a Itàlia, Espanya, França, Àustria, sud d'Alemanya i Europa central. El tema estrella era la religió i l'estil, molt teatral, tendia a ser ampul·lós i afectadament dramàtic. (ca)
  • Baroko či barok je umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v 17. a 18. století. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. Charakteristickými znaky baroka jsou dynamika – snaha o vyjádření pohybu, emotivnost až citová vypjatost, bohatost tvarů i zdobnosti a velkolepost. Výraz původně snad z port. pérola barroca – perla nepravidelného tvaru, byl původně posměšný, později se vžil jako běžné označení. Slovem baroko se pak označuje i toto období. (cs)
  • Barokní literatura nebo také literatura doby baroka je literatura, která byla napsána v období baroka, tedy v 17. století, popřípadě ještě v první třetině 18. století. Její časové vymezení se může lišit podle zemí a podle badatele. Václav Černý dával počátek barokní éry do souvislosti s dobovými náboženskými válkami v jednotlivých oblastech (třicetiletá válka, anglická občanská válka, hugenotské války) a navazujícím pocitem zmaru a nicotnosti člověka a světa. Ve Francii je literatura tohoto období často označována za raný klasicismus, byť zejména v novějších textech se již hovoří i o francouzské barokní literatuře. Někteří moderní badatelé, například Miloš Sládek nebo , také upozornili na značnou kontinuitu mezi obdobím humanismu a barokem, například ve způsobu rozšiřování literárních textů, tématech děl, silném vlivu antiky nebo převládajících žánrech. Malura proto za vhodnější označil pojem literatura raného novověku, do nějž lze zahrnout díla vzniklá zhruba mezi lety 1550 a 1750. Barokní literatura navazuje na antické a humanistické písemnictví, což ve spojení s důrazem na náboženství často vede k fantastickým analogiím a mísení motivů nebo postav klasického starověku či pohanství a motivů křesťanských. Jedním z klíčových motivů je vanitas, marnost, vedoucí k časté tematizaci smrtelnosti a smrti jako cíle a smyslu lidského života. Často se objevuje rovněž obraz světa jako divadla, iluze nebo snu. Významnou hodnotou je pro barokní spisovatele vynalézavost, nejčastěji v oblasti jazyka (anagramy, akrostichy, zvukomalebnost textů) a obraznosti (práce s metaforami, alegoriemi, podobenstvími, a podobně). Kromě antických a humanistických zdrojů čerpala barokní literatura silně také ze středověkého písemnictví. K nejvýznamnějším žánrům patřila legenda, duchovní píseň a kázání, objevovaly se podrobné historiografické spisy, rozvíjela se duchovní i světská lyrika. Obzvláštní důraz byl kladen na vynalézavost a dokonalost formy. Po celé Evropě vznikal typ poezie vystavěný na rafinovanosti, nepřímém naznačování a složitých metaforách: v Itálii marinismus, ve Španělsku góngorismus, v Anglii , ve Francii . Rétorická obratnost, důvtip a schopnost nalézání překvapivých vztahů se uplatňovala také v kázáních, v jejichž poloze šlo o nalézání nečekaných souvislostí a jiskřivou rozumovou argumentaci. Ve Španělsku, kde barokní tvorba získala silnou pozici, tvořili v 17. století dramatikové Lope de Vega a Pedro Calderón de la Barca, básník Luis de Góngora y Argote a jeho následovníci či filosof a teoretik Baltasar Gracián. V Itálii literaturu ovlivnili básníci Giambattista Marino a Gabriello Chiabrera, směšnohrdinský epik , jakož i produkce dobrodružných románů a commedia dell'arte. Německé barokní písemnictví zastupuje Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen, autor pikareskního románu Dobrodružný Simplicius Simplicissimus, básník a dramatik Andreas Gryphius či mystik a básník Angelus Silesius. V některých západoevropských zemích se barok jako literární fenomén dlouho nebral v potaz, moderní literární historie však za barokní začala označovat i některé autory ve Francii (kde je hlavním představitelem dramatik Pierre Corneille se svým Cidem) a v Anglii (kde je takto popisován John Milton, autor Ztraceného ráje). Česká barokní literatura byla ovlivněna politickou a kulturní situací po bitvě na Bílé hoře. Do exilu odešli významní nekatoličtí myslitelé, zejména filozof a pedagog Jan Amos Komenský, ale i mnozí další, například historik Pavel Skála ze Zhoře. Domácí, rekatolizovanou tvorbu pak reprezentuje Adam Michna z Otradovic se svými písněmi, básník Bedřich Bridel či autoři rozvíjejícího se dějepisectví, v němž k významným tvůrcům patřil jezuitský historik a jazykovědec Bohuslav Balbín. (cs)
  • الباروكية أو الباروك ((بالإنجليزية: Baroque)‏؛ (فر: Baroque)؛ (الإسبانية: Barroco)؛ (الإيطالية: Barocco)؛ (بالألمانية: Barock)‏) فترة تاريخية في الثقافة الغربية نشأت عن طريق أسلوب جديد في فهم الفنون البصرية (الأسلوب الباروكي) وانطلاقا من سياقات تاريخية وثقافية مختلفة أنتج أعمالا عديدة في حقول فنية متنوعة: الأدب، العمارة، النحت، الرسم، الموسيقى، الأوبرا، الرقص، المسرح، الخ. برز عصر الباروك بشكل أساسي في أوروبا الغربية على الرغم من ظهوره أيضا بفعل الاستعمار في العديد من المستعمرات التابعة للدول الأوروبية وخصوصا في أمريكا اللاتينية. ومن ناحية زمنية فقد شمل عصر الباروك القرن السابع عشر بأكمله وبدايات القرن الثامن عشر، مع زيادة في هذه المدة أو نقصانها وفقا لكل بلد. وعادة ما يتم إدراج عصر الباروك بين الأسلوبية (المانيريسمو) والركوكو، حيث اتسمت هذه الفترة بنزاعات دينية قوية بين البلدان الكاثوليكية والبروتستانتية، بالإضافة إلى اختلافات ملحوظة بين الولايات المؤيدة لنظام الحكم المطلق والولايات البرلمانية، حيث بدأت طبقة برجوازية ناشئة بوضع أسس الرأسمالية. وبرز الباروك كأسلوب فني في أوائل القرن السابع عشر في إيطاليا (وفقا لكتّأب آخرين في نهايات القرن السادس عشر) وعُرفت هذه الفترة في إيطاليا أيضا بالسيشنتو (الستمائة) ومن هناك امتد نحو أغلب أوروبا. وتضمنت كلمة باروك طوال وقت طويل (القرنين الثامن عشر والتاسع عشر) معناً تحقيرياً، حيث اعتُبٍر أسلوباً خدّاعاً وغريباً ومبالغا فيه، إلى أن تم إعادة تقييمه لاحقا بواسطة ياكوب بوركهارت في نهايات القرن التاسع عشر وبينيدتو كروتشه ويوجينيو دورس في القرن العشرين، وقسّم بعض المؤرخين عصر الباروك إلى ثلاث فترات زمنية: بدائية (1580-1630)، ناضجة أو مكتملة (1630-1680)، ومتأخرة (1680-1750). وعلى الرغم من أن الباروك يُفهم عادة إلى فترة فنية معينة إلا أن المصطلح يشير من ناحية جمالية إلى أي أسلوب فني يقابل مفهوم الكلاسيكية الذي أطلقه هاينريش فولفلين عام 1915، ولهذا فإن مصطلح الباروك يمكن استخدامه كاسم أو صفة. ووفقا لهذا الطرح فعلى أي أسلوب فني أن يمر من خلال ثلاث مراحل: القديمة والكلاسيكية والباروكية. ويُعتبر الفن الجديد والفن الهليني والقوطي والرومانسي أمثلة على هذه المراحل الباروكية. وعلى الرغم من دوام العقلانية الكلاسيكية إلا أن الفن أصبح أكثر دقة وزخرفة متبنياً أنماطاً أكثر ديناميكية وتأثيراً ومفاجئة وندرة من خلال تفعيل التأثيرات والخدع البصرية. ويُلاحظ وجود ميل نحو التصوير الواقعي في فترة شحٍّ اقتصاديّ حيث يواجه المرء واقعه بطريقة مجردة. أحياناً فإن هذه الحقيقة المجردة كانت تعرِض على عقلية قلقة وبائسة العديد من تناقضات الأضواء والظلال وتوجهات نحو المبالغة وإخلال التوازن، حيث يتم ذلك بواسطة أسلوب يشوه الأشكال بواسطة تأثيرات قسرية وعنيفة. (ar)
  • Als Barock wird eine Epoche der Kunst- und Kulturgeschichte bezeichnet, die zu Beginn des 17. Jahrhunderts begann, mancherorts – vor allem in Gebieten, die Schauplätze des Dreißigjährigen Kriegs waren – aber auch später. Je nach geografischer Lage (in ländlichen Gebieten wurde länger barock gebaut als in städtischen) dauerte die Ära bis ins letzte Drittel des 18. Jahrhunderts, und es gab verschiedene künstlerische Ausprägungen und Entwicklungen. Innerhalb Europas sind die Unterschiede zwischen Süden und Norden am größten. Eine Unterteilung in drei oder vier Unterepochen ist üblich, deren zeitliche Abgrenzung jedoch nicht eindeutig festgelegt werden kann: Frühbarock (bis ca. 1650), Hochbarock (ca. 1650–1700), Spätbarock (ca. 1700–1730) und Rokoko (ca. 1730–1760/70). Heutzutage werden Spätbarock und Rokoko oft gleichgesetzt, mancherorts – vor allem im süddeutschen Raum, wo sich Rokoko größter Beliebtheit erfreute – wird die Kunst eigenständig bewertet. Vorreiter des Barock war Italien, von wo ausgehend sich die Bewegung – zeitlich und örtlich in verschiedenen Ausprägungen – über Europa und über die Welt verbreitete. Die Kunst des Barock ist feierlich, ausdrucksvoll, bewegt-dynamisch und in Architektur und Innendekoration nach Bauvorhaben und Auftraggeber oft durch große Prachtentfaltung gekennzeichnet. Im Frankreich König Ludwigs XIV. bildete sich im Unterschied zu den meisten anderen Ländern Europas eine gemäßigtere Stilvariante aus, die klassizistischer Barock (classicisme) genannt wird. Der Bau von Schloss Versailles, das eine Art Prototyp für viele nachfolgende Residenzen werden sollte, steht am Anfang dieser Entwicklung. Vor allem die deutschen Fürsten, Herrscher auch noch so kleiner Fürstentümer, waren bestrebt, das Original so genau wie möglich zu kopieren. Aber auch Könige und sogar die Kaiser des Heiligen Römischen Reichs Deutscher Nation orientierten sich in dieser Richtung. Schloss Schönbrunn (damals außerhalb Wiens gelegen) sollte eine mächtige Anlage in mehreren Terrassen werden, aus Geldknappheit entstand dann eine Art Mini-Versailles, so wie es heute noch besteht. Barock betrifft nicht nur Architektur, Bildhauerei und Malerei, sondern auch Musik, Literatur und Philosophie, die sich ebenfalls je nach Ländern völlig verschieden entwickeln. Wegbereiter auf dem Gebiet der Musik war ebenfalls Italien, in Literatur und Philosophie war Frankreich führend (in der Philosophie von England beeinflusst), wobei der Höhepunkt im 18. Jahrhundert – im siècle des lumières (dem Jahrhundert des Lichts) – erreicht wurde. (de)
  • Με τον όρο Μπαρόκ (Baroque) αναφερόμαστε είτε στην ιστορική περίοδο 1600 - 1750 που ακολούθησε την Αναγέννηση (ειδικότερα τον Μανιερισμό), είτε στο συγκεκριμένο καλλιτεχνικό ύφος που διαμορφώθηκε την περίοδο αυτή. Το ύφος του Μπαρόκ αποτέλεσε ένα νέο τρόπο έκφρασης που γεννήθηκε στη Ρώμη της Ιταλίας, απ' όπου εξαπλώθηκε σχεδόν σε ολόκληρη την Ευρώπη. Χαρακτηρίστηκε από ένα έντονο δραματικό και συναισθηματικό στοιχείο, ενώ εφαρμόστηκε κυρίως στην αρχιτεκτονική, τη γλυπτική και τη μουσική, αλλά συναντάται παράλληλα και στη λογοτεχνία ή τη ζωγραφική. Σκοπός του μπαρόκ είναι πρωτίστως να εντυπωσιάσει καθώς και να εξυψώσει τον άνθρωπο μέσα από τα πάθη και τα συναισθήματά του. Σε αντίθεση με τις ιδεολογικές αρχές του ρομαντικού κινήματος, ο άνθρωπος δεν εκλαμβάνεται ως μονάδα αλλά ως μέρος ενός συνόλου. Στο μπαρόκ ύφος, σε συμφωνία με το φιλοσοφικό ρεύμα της εποχής, υπάρχουν έντονα τα στοιχεία του ορθολογισμού χωρίς όμως να αποκλείονται και οι συμβολισμοί. Ο όρος μπαρόκ προέρχεται πιθανότατα από την πορτογαλική λέξη barocco, που σημαίνει το ακανόνιστο μαργαριτάρι και ως επίθετο δηλώνει γενικά την έννοια του ασυνήθιστου ή παράδοξου. Η επιτυχία του Μπαρόκ οφείλεται σε ένα μεγάλο βαθμό και στην στήριξη της Καθολικής εκκλησίας, η οποία χρησιμοποίησε την τεχνοτροπία του και το δραματικό του ύφος για την αναπαράσταση πολλών θρησκευτικών θεμάτων που προκαλούσαν την συναισθηματική συμμετοχή του θεατή. Επιπλέον, η αριστοκρατία της εποχής και η βασιλική εξουσία ευνοήθηκε από το επιβλητικό ύφος του μπαρόκ για την κατασκευή ανάλογων κτιρίων ή παλατιών που ενίσχυαν το κύρος της. Σε χώρες με έντονη παρουσία του προτεσταντικού κινήματος, όπως η Ολλανδία ή η Αγγλία, το μπαρόκ δεν κατάφερε να επικρατήσει. (el)
  • Als Barockliteratur oder Literatur des Barocks (von „Barock“, von barocco portugiesisch für seltsam geformte, schiefrunde Perle) wird in der deutschen Literaturgeschichte seit etwa 1800 die literarische Produktion in Europa (v. a. in Italien, Spanien, Deutschland) im Zeitraum zwischen etwa 1600 und 1720 bezeichnet. Allerdings wird in Frankreich die Literatur dieser Epoche als klassisch oder klassizistisch bezeichnet, obwohl sie ähnliche Stilmittel verwendet. Auch in der Literatur Englands des 17. Jahrhunderts finden barocke Stilmittel Verwendung; dennoch wird nicht von englischer Barockliteratur gesprochen. So ist zwischen einem in Deutschland geprägten Epochenbegriff des Barocks und einem Stilbegriff für besondere Merkmale der Literatur (Metaphern, religiöse und mythologische Allegorien, „Schwulst“) auch anderer Phasen zu unterscheiden. Als Begründer der Literaturgeschichte im Barock gilt Daniel Georg Morhof. In der Barockdichtung trat das Deutsche an die Stelle des Lateinischen, welches die Sprache der bedeutendsten deutschen Lyriker im 16. Jahrhundert gewesen war. Allerdings war eine humanistisch gebildete und an den lateinischen Werken geschulte Elite weiterhin der Träger der Literatur. Insofern steht die Barockdichtung weit mehr in der Tradition der lateinischen Dichtung, als der bisherigen deutschsprachigen (z. B. der Tradition der Meistersinger um Hans Sachs). Entscheidend für diese Reform der deutschen Dichtung war das Buch von der Deutschen Poeterey (1624) von Martin Opitz, der ersten Poetik in deutscher Sprache. Die barocke Literatur entzieht sich aufgrund ihrer „Künstlichkeit“ meist der unmittelbaren Einfühlung; sie wird wegen ihrer fehlenden „Natürlichkeit“ von den Literaturkritikern der frühen und mittleren Aufklärung gering geschätzt. (de)
  • The Baroque (UK: /bəˈrɒk/, US: /bəˈroʊk/; French: [baʁɔk]) is a style of architecture, music, dance, painting, sculpture, poetry, and other arts that flourished in Europe from the early 17th century until the 1750s. In the territories of the Spanish and Portuguese empires including the Iberian Peninsula it continued, together with new styles, until the first decade of the 19th century. It followed Renaissance art and Mannerism and preceded the Rococo (in the past often referred to as "late Baroque") and Neoclassical styles. It was encouraged by the Catholic Church as a means to counter the simplicity and austerity of Protestant architecture, art, and music, though Lutheran Baroque art developed in parts of Europe as well. The Baroque style used contrast, movement, exuberant detail, deep colour, grandeur, and surprise to achieve a sense of awe. The style began at the start of the 17th century in Rome, then spread rapidly to France, northern Italy, Spain, and Portugal, then to Austria, southern Germany, and Russia. By the 1730s, it had evolved into an even more flamboyant style, called rocaille or Rococo, which appeared in France and Central Europe until the mid to late 18th century. In the decorative arts, the style employs plentiful and intricate ornamentation. The departure from Renaissance classicism has its own ways in each country. But a general feature is that everywhere the starting point is the ornamental elements introduced by the Renaissance. The classical repertoire is crowded, dense, overlapping, loaded, in order to provoke shock effects. New motifs introduced by Baroque are: the cartouche, trophies and weapons, baskets of fruit or flowers, and others, made in marquetry, stucco, or carved. (en)
  • Baroko estas movado kaj arta kaj kultura hegemonia en la 17a jarcento en granda parto de Eŭropo karaktera pro evoluo de la idearo kaj temaj kaj formalaj aspektoj de la Renesanco. La vido novplatona kaj idealisma de la mondo fare de la renesanco kriziĝis, kompleksiĝis, konfliktiĝis kaj iĝis kontraŭdira. La formalaj rimedoj intensiĝas al la serĉado de novaj vojoj por la arta esprimo. (eo)
  • Baroko estas kultura movado inter 16-a kaj 18-a jarcentoj, kiu en historio pri arto sekvas Renesancon.Pli precize, baroko situas inter manierismo kaj rokoko, kiam Kontraŭreformacio de katolikismo reagis al la novaj kulturaj movadoj, kiuj produktis Reformacion kaj novan sciencon. La termino baroko, el la itala lingvo, origine signifis "stranga, ekstravaganca", kaj verŝajne devenas de la portugala vorto barroco, kiu signifis "neperfekta perlo". (eo)
  • La literatura del Barroco, o literatura barroca, es un estilo literario europeo que se desarrolló durante el siglo XVII en España. Se caracterizaba por la ornamentación, los juegos de palabras, la búsqueda de la emoción y el placer estético. A diferencia del Renacimiento, el Barroco se caracteriza por la idea del desengaño y por el pesimismo. Las temáticas frecuentes en esta literatura son la vida como lucha, sueño o mentira y la fugacidad de los hechos humanos, plasmadas en un estilo suntuoso y recargado. La literatura barroca hace uso desmedido de la adjetivación, el hipérbaton, la elipsis, la metáfora, la perífrasis, la antítesis y las alusiones mitológicas. La literatura barroca se manifestó en diferentes maneras, desde el Eufuismo de los poetas ingleses, el Preciosismo en Francia, el Marinismo en Italia, la Primera y Segunda escuela de Silesia en Alemania y el Conceptismo y Culteranismo en España. Entre los escritores barrocos están, en español Luis de Góngora, Francisco de Quevedo, Sor Juana, Bernardo de Balbuena, Miguel de Cervantes Saavedra; el catalán Francesc Fontanella, Francesc Vicenç Garcia, Josep Romaguera; el portugués António Vieira, Gregório de Matos, Francisco Rodrigues Lobo; el inglés, los poetas metafísicos John Donne, George Herbert, Andrew Marvell, Henry Vaughan, y el alemán Andreas Gryphius y Angelus Silesius. En España el Barroco coincide con el Siglo de Oro. Dominan los temas amorosos, del honor, los religiosos (con la contrarreforma en marcha) y la sátira. En poesía la polémica entre Conceptismo y Culteranismo alterna con el descubrimiento de nuevas formas estróficas y la continuación del soneto renacentista. La novela vive una época de máximo esplendor, con las obras de Cervantes y gran cantidad de subgéneros (donde destaca la novela picaresca). En el teatro predominan las comedias y los "autos sacramentales" o dramatizaciones de pasajes bíblicos. Pedro Calderón de la Barca mezcla las normas de la comedia con los temas graves y hace evolucionar la tragedia hispánica. Al principio el término barroco no se utilizó más que para las artes plásticas, es en los años 1820 cuando se empieza a hablar de barroco literario, aunque su período de influencia se ubica entre los siglos XVI y XVII dando la idea de que el movimiento afectó no solo a la formas plásticas, sino también a las literarias. Aún más importante, asumir la existencia de un barroco literario supone asumir el barroco como un movimiento de tipo ideológico, no solo formal y ver su profunda relación con la Contrarreforma. Sin embargo, esto llevó a algunos mucho más allá, negando su relación con el Renacimiento y presentándolo como un movimiento enfrentado, lo que tampoco es verdadero. El barroco trae consigo mismo una renovación de técnicas y de estilos. En Europa, y sobre todo en España, la Contrarreforma influye en gran medida sobre este movimiento; las expresiones italianas que llegaban desde el Renacimiento se asimilan pero al mismo tiempo se españolizan y las técnicas y estilos se adaptan aún más a la tradición española. Los poetas barrocos del siglo XVII, mezclaron estrofas tradicionales con las nuevas, así cultivaron el terceto, el cuarteto, el soneto y la redondilla. Se sirvieron de copiosas figuras retóricas de todo tipo, buscando una disposición formal recargada. No supone una ruptura con el clasicismo renacentista, sino que se intensifican los recursos estilísticos del arte renacentista, en busca de una complejidad ornamental y de una exageración de los recursos dirigidos a los sentidos, hasta llegar a un enquistamiento de lo formal.Es el siglo característico del barroco literario español. En este siglo XVII en que aparece el movimiento barroco se intensifican los tópicos que ya venían dándose en el Renacimiento, pero en especial los más negativos: fugacidad de la vida, rapidez con que el tiempo huye, desaparición de los goces, complejidad del mundo que rodea al hombre, etc. La Literatura del siglo XVI se expresaba en un estilo sereno y de equilibrio; el barroco del XVII viene a desestabilizar esa serenidad y diversas fuerzas entran en conflicto. Estas características se dan en toda Europa y en cada país toman un nombre diferente: * Eufuismo le llaman los poetas ingleses * Preciosismo en Francia * Marinismo en Italia (es)
  • Barrokoa XVI. mendearen amaieratik XVIII. mendearen erdialdera arte Europan eta bere eraginpeko herrialdeetan eman zen aro kulturala da. Literaturan, eskulturan, margolaritzan, arkitekturan, dantzan eta musikan eragin zuen, garai artistiko berezi bat eratuz. (eu)
  • Literatura barrokoa XVII. mendean Europan garatu zen higikunde literarioa da. Ikusmolde orokorra hartzen badugu, alegia, herrialde jakinetako literaturak aztertzen hasiz gero, barrokoko beste arte moten ondorioa izan zen. (eu)
  • La littérature baroque appartient à un grand mouvement européen, non seulement littéraire mais plus généralement artistique, le baroque. (fr)
  • El Barroco fue un período de la historia en la cultura occidental originado por una nueva forma de concebir el arte (el «estilo barroco») y que, partiendo desde diferentes contextos histórico-culturales, produjo obras en numerosos campos artísticos: literatura, arquitectura, escultura, pintura, música, ópera, danza, teatro, etc. Se manifestó principalmente en la Europa occidental, aunque debido al colonialismo también se dio en numerosas colonias de las potencias europeas, principalmente en Iberoamérica. Cronológicamente, abarcó todo el siglo XVII y principios del XVIII, con mayor o menor prolongación en el tiempo dependiendo de cada país. Se suele situar entre el Manierismo y el Rococó, en una época caracterizada por fuertes disputas religiosas entre países católicos y protestantes, así como marcadas diferencias políticas entre los Estados absolutistas y los parlamentarios, donde una incipiente burguesía empezaba a poner los cimientos del capitalismo.​ Como estilo artístico, el Barroco surgió a principios del siglo XVII (según otros autores a finales del XVI) en Italia —período también conocido en este país como Seicento—, desde donde se extendió hacia la mayor parte de Europa. Durante mucho tiempo (siglos XVIII y XIX) el término «barroco» tuvo un sentido peyorativo, con el significado de recargado, engañoso, caprichoso, hasta que fue posteriormente revalorizado a finales del siglo XIX por Jacob Burckhardt y, en el XX, por Benedetto Croce y Eugenio d'Ors. Algunos historiadores dividen el Barroco en tres períodos: «primitivo» (1580-1630), «maduro» o «pleno» (1630-1680) y «tardío» (1680-1750).​ Aunque se suele entender como un período artístico específico, estéticamente el término «barroco» también indica cualquier estilo artístico contrapuesto al clasicismo, concepto introducido por Heinrich Wölfflin en 1915. Así pues, el término «barroco» se puede emplear tanto como sustantivo como adjetivo. Según este planteamiento, cualquier estilo artístico atraviesa por tres fases: arcaica, clásica y barroca. Ejemplos de fases barrocas serían el arte helenístico, el arte gótico, el romanticismo o el modernismo.​ El arte se volvió más refinado y ornamentado, con pervivencia de un cierto racionalismo clasicista pero adoptando formas más dinámicas y efectistas y un gusto por lo sorprendente y anecdótico, por las ilusiones ópticas y los golpes de efecto. Se observa una preponderancia de la representación realista: en una época de penuria económica, el hombre se enfrenta de forma más cruda a la realidad. Por otro lado, a menudo esta cruda realidad se somete a la mentalidad de una época turbada y desengañada, lo que se manifiesta en una cierta distorsión de las formas, en efectos forzados y violentos, fuertes contrastes de luces y sombras y cierta tendencia al desequilibrio y la exageración.​ Se conoce también con el nombre de barroquismo el abuso de lo ornamental, el recargamiento en el arte. (es)
  • Stíl san ealaín, san ailtireacht agus sa cheol a bhí chun tosaigh sa 17ú-18ú céad. Bhí foirmeacha cuarlíneacha is maisiúchán ornáideach sainúil don tréimhse is iad i gceapacháin, go minic ar ollscála agus ar mhodh fíorchasta. I measc na gcleachtóirí bhí na hailtirí Borromini is Le Vau, agus an dealbhóir Bernini. An stíl seo atá léirithe sa phéintéireacht i saothar drámata gealdorcha Caravaggio is Rubens. Bhain an ealaín Bharócach go láidir leis an Rí Louis XIV sa bhFrainc is a chúirt, ach scaip ar fud iarthar na hEorpa freisin. Athraíodh chuig stíl Rocócó go luath san 18ú céad. (ga)
  • Le baroque est un mouvement artistique qui trouve son origine en Italie dans des villes telles que Rome, Mantoue, Venise et Florence dès le milieu du XVIe siècle et qui se termine au milieu du XVIIIe siècle. Il y a un âge baroque différent selon les domaines, qu'ils soient intellectuels, historiques ou artistiques. Certains critiques y voient une constante culturelle qui revient tout au long de l'histoire comme l'a écrit Eugenio d'Ors. Si la définition du baroque reste ouverte, comme son étude, on peut en proposer l’approche suivante : Au sens propre, le terme baroque, qui n’a d’ailleurs jamais été utilisé au XVIIe s., s’applique à un style architectural, créé alors à Rome, et qui s’est propagé dans d’autres pays. De l’architecture, ce vocable s’est étendu à la sculpture et à la peinture, et aux autres formes de la production spirituelle contemporaine. Si les dates du baroque varient d’un pays à l’autre, on s’accorde à le situer entre le début du XVIIe et la première moitié du XVIIIe s., cela n’impliquant pas pour autant que tout ce qui appartient à cette époque soit baroque. Entre la fin de la Renaissance et le baroque, on s’accorde aujourd’hui à insérer le style maniériste. D’autre part, une esthétique du rococo est en voie d’être clairement définie. Cette restriction du champ d’application du terme baroque semble utile dans l’effort de clarification entrepris. Le baroque, qui touche tous les domaines, se caractérise par l’exagération du mouvement, la surcharge décorative, les effets dramatiques, la tension, l’exubérance des formes, la grandeur parfois pompeuse et le contraste, ce même contraste dont parlait Philippe Beaussant : l’époque baroque a tenté de dire « un monde où tous les contraires seraient harmonieusement possibles ». À l'origine, le baroque était un terme péjoratif, relevant de la bizarrerie et de l'étrangeté. L’adjectif « baroque » apparaît au XVIe siècle sous le nom de berrueco (en Espagne) et barroco (au Portugal) pour désigner, en joaillerie, une perle irrégulière. Le mot « baroque » pourrait aussi provenir d'un moyen mnémotechnique utilisé à la Renaissance pour retenir la façon de construire, en logique aristotélicienne, un des syllogismes de la deuxième figure, Baroco. La bizarrerie qu'on attache depuis toujours au baroque serait née de cette manière futile et pédante de raisonner, pour finir, au XVIIIe siècle, par désigner « la forme la plus extrême du bizarre ». Il touche tous les domaines artistiques, sculpture, peinture, littérature, architecture, théâtre et musique et se répand rapidement dans la plupart des pays d’Europe. (fr)
  • Barok adalah aliran seni di Eropa yang periodenya menggantikan aliran Renaisans dan pertama berkembang di Italia pada abad ke-17 Masehi. Penyebaran puncak aliran seni Barok terjadi pada abad ke-18 Masehi. Asal kata 'Baroque' yang merupakan kata sifat dalam bahasa Prancis adalah serapan dari kata 'Barocco' dari bahasa Portugis yang merujuk pada mutiara berbentuk tidak beraturan. Istilah yang semula dijadikan ejekan untuk merujuk karakteristik seni Barok yang cenderung hiperbolis atau dilebih-lebihkan jika dibandingkan dengan aliran seni sebelumnya. Perbandingan dapat dtiemukan dari ciri aliran Renaisans (khususnya pada lukisan) yang subjeknya digambarkan realistis, dinamis, dengan ekspresi dan gerak tubuh dalam lukisan yang seolah berinteraksi dengan satu sama lain. Aliran Barok merupakan reaksi dari aliran Renaisans.Ciri utama seni Barok adalah unsur tragedi dan drama yang ditonjolkan dan dapat ditemukan dalam lukisan, seni patung, sastra, hingga musik. Aliran seni Barok mengalami kemunduran dan kemudian berakhir pada tahun 1750 ditandai dengan kematian Bach. (in)
  • バロック文学(仏: littérature baroque, 英: Baroque literature)はヨーロッパでの大きな芸術運動であったバロックに属する文学の潮流である。 (ja)
  • 바로크(프랑스어: Baroque, Baroque, 이탈리아어: Barocco, 독일어: Barock, 문화어: 바로끄)는 서양 예술사에서 시대를 구분하는 용어이자 예술 사조의 한 유형이기도 하다. 어원은 ‘일그러진 진주’를 의미하는 포르투갈어 pérola barroca의 프랑스 전사인 Baroque에서 유래했다. barocco 라는 이탈리아어에서 나왔다는 설도 있는데, 뜻은 왜곡된 삼단논법, 혹은 불협화음으로 인한 비정상적인 소리를 의미한다. 바로크의 예술적 표현 양식은 르네상스 이후 17세기에서 18세기에 걸쳐 서양의 미술, 음악, 건축에서 잘 나타나고 있다. 양식의 변천에 따라 바로크의 시대는 전기, 중기 그리고 후기로 나뉜다. 예술적 경향에서 보면 후기 바로크 시대는 곧 로코코 시대로 넘어가는 과도기라고 볼 수 있다.유명한 음악도 많이 있다. 예를 들어 미뉴에트 같은 음악이 있다. 파격적 효과, 감각적 풍요, 생동감 있는 동적 표현, 화려하고 풍부한 장식 등이 주요 특징이다. 르네상스 양식의 균형과 조화에 반하여, 최소한의 질서 안에서 우연과 자유분방함이 강조된다. 18세기에 들어와서도 바로크는 로코코 양식 속에서 명맥을 유지하였다. (ko)
  • バロック(伊: barocco, 仏: baroque 英: Baroque, 独: Barock)とは、16世紀末から17世紀初頭にかけイタリアのローマ、マントヴァ、ヴェネツィア、フィレンツェで誕生し、ヨーロッパの大部分へと急速に広まった美術・文化の様式である。バロック芸術は秩序と運動の矛盾を超越するための大胆な試みとしてルネサンスの芸術運動の後に始まった。カトリック教会の対抗改革(反宗教改革運動)や、ヨーロッパ諸国の絶対王政を背景に、影響は彫刻、絵画、文学、建築、音楽などあらゆる芸術領域に及び、誇張された動き、凝った装飾の多用、強烈な光の対比のような劇的な効果、緊張、時として仰々しいまでの豊饒さや壮大さなどによって特徴づけられる。18世紀後半には新古典主義(文学、音楽は古典主義)へと移行した。 (ja)
  • Barokliteratuur is een benaming die in de Duitse literatuurwetenschap ontstaan is voor een literaire stroming die met name de 17e eeuw kenmerkte. De literatuur die specifiek barok kan worden genoemd treft men op de meest karakteristieke wijze aan in de geschriften van Giambattista Marino in Italië, Luis de Góngora in Spanje, en Martin Opitz in Duitsland. Engelse metafysische poëzie, vooral veel van John Donne, is verbonden met barokke literatuur. De barokke periode eindigde in de 18e eeuw toen literatuur evolueerde naar een lichtere, minder dramatische, meer openlijk decoratieve rococostijl. (nl)
  • Con letteratura barocca si intende quell'insieme di scrittori e correnti letterarie comprese tra la seconda metà del '500 e il '600, caratterizzato da estrosità, fantasia, esagerazione, gusto del bizzarro, riflessioni religiose, pensieri sulla precarietà e lo scorrere inesorabile del tempo. (it)
  • Il Barocco è stato un movimento estetico, ideologico e culturale sorto in Italia tra la fine del XVI e l'inizio del XVII secolo, e dall'Italia propagatosi in tutta Europa nel mondo delle arti, della letteratura, della musica, e in numerosi altri ambiti, fino alla metà del XVIII secolo. In senso stretto l'espressione viene riferita a una specifica corrente artistica fiorita a Roma tra il terzo e il quarto decennio del XVII secolo e rappresentata in modo eminente dall'opera di Gian Lorenzo Bernini, Francesco Borromini e Pietro da Cortona, con cospicui antefatti nell'opera di alcuni autori tardo-cinquecenteschi, come il Veronese, il Tintoretto e soprattutto i Carracci. Ma lo snodo fondamentale è costituito dall'opera di Caravaggio In senso generale il Barocco è stato definito una “denominazione e qualifica dello stile secentesco: dapprima con senso dispregiativo, a indicare opera o forma goffa, pesante, strampalata, soprattutto artificiosa e involuta; oggi come designazione positiva e storica di quella civiltà letteraria e artistica (compresa tra il Rinascimento e l’Illuminismo)”. Lo storico francese Fernand Braudel individua nell'epoca barocca il punto di massimo irradiamento della civiltà italiana, indicando nel Barocco “una nuova forma di gusto e di cultura, una ‘civiltà’ che rivestirà l’intera Europa” e darà vita a “una serie di creazioni moderne”, come l’opera, il teatro moderno e la scienza moderna. (it)
  • De barok is een Europese stijlperiode die aan het begin van de 17e eeuw in Italië tot ontwikkeling kwam en tot in de eerste helft van de 18e eeuw voortduurde, en die zich kenmerkt door overdaad van vorm en heftigheid van gevoelsuitdrukking. De barok kwam tot uiting op alle terreinen van de cultuur, zoals architectuur, tuinarchitectuur, schilderkunst, beeldhouwkunst, literatuur en muziek. Er wordt een onderscheid gemaakt tussen vroeg-, hoog- en laatbarok. De laatbarok wordt ook wel rococo genoemd. (nl)
  • Barroco é o estilo artístico que floresceu entre o final do século XVI e meados do século XVIII, inicialmente na Itália, difundindo-se em seguida pelos países católicos da Europa e da América, antes de atingir, em uma forma modificada, as áreas protestantes e alguns pontos do Oriente. Considerado como o estilo correspondente ao absolutismo e à Contrarreforma, distingue-se pelo esplendor exuberante. De certo modo o Barroco foi uma continuação natural do Renascimento, porque ambos os movimentos compartilharam de um profundo interesse pela arte da Antiguidade clássica, embora interpretando-a diferentemente. Enquanto no Renascimento o tratamento das temáticas enfatizava qualidades de moderação, economia formal, austeridade, equilíbrio e harmonia, o tratamento barroco de temas idênticos mostrava maior dinamismo, contrastes mais fortes, maior dramaticidade, exuberância e realismo e uma tendência ao decorativo, além de manifestar uma tensão entre o gosto pela materialidade opulenta e as demandas de uma vida espiritual. Mas nem sempre essas características são bem evidentes ou se apresentam todas ao mesmo tempo. Houve uma grande variedade de abordagens que foram englobadas sob a denominação genérica de "arte barroca", com certas escolas mais próximas do classicismo renascentista e outras mais afastadas dele, o que tem gerado muita polêmica e pouco consenso na conceituação e caracterização do estilo. Para muitos pesquisadores o Barroco constitui não apenas um estilo artístico, mas todo um movimento sociocultural, onde se formularam novos modos de entender o mundo, o homem e Deus. As mudanças introduzidas pelo espírito barroco se originaram, pois, de um grande respeito pela autoridade da tradição clássica, e de um desejo de superá-la com a criação de obras originais, dentro de um contexto sociopolítico que já se havia modificado profundamente em relação ao período anterior. (pt)
  • Barok (prawdopodobnie z port. barroco – perła o nieregularnym kształcie, z wł. – dziwność, nietypowość) – główny kierunek w kulturze europejskiej, którego trwanie datuje się od końca XVI wieku do XVIII wieku. Nieoficjalny styl Kościoła katolickiego czasów potrydenckich, stąd pojawiające się jeszcze w połowie XX wieku zamienne określenia: „sztuka jezuicka” czy „sztuka kontrreformacyjna”. W odróżnieniu od humanizmu antropocentrycznego doby renesansu, barok reprezentował teocentryczny mistycyzm. W znaczeniu węższym, barok to jeden z nurtów literackich XVII wieku, koegzystujący z klasycyzmem i manieryzmem; od niego XX-wieczni badacze wyprowadzili jednak nazwę dla całej epoki. Barok obejmował wszystkie przejawy działalności literackiej i artystycznej. U jego podstaw leżało twórcze przekształcenie renesansowego klasycyzmu w dążeniu do uzyskania maksymalnego oddziaływania na odbiorcę. Barok jest pojęciem bogatszym od manieryzmu, przede wszystkim, dlatego że konotuje nie tylko sam styl, ale jak dowodzą niektórzy badacze również procesy historyczne, spory filozoficzne i teologiczne oraz nastroje społeczne. Bogaty w zdobnictwo, pomysłowe rozwiązania i symbolikę styl architektoniczny, malarski i literacki baroku z założenia opierał się na ignacjańskiej zasadzie applicatio sensuum, polegającej na wykorzystaniu ludzkiej zmysłowości i erotyki do przekazania treści religijnych (stąd figury świętych w ekstazie czy wyrazy oblubieńczych uczuć, skierowanych do Chrystusa). W epoce tej wykształciły się dwa zasadnicze nurty myślowe, które legły u podstaw oświecenia: racjonalizm, który zakładał, że mądrość uzyskać można jedynie dzięki potędze rozumu, oraz empiryzm, którego z kolei założeniem było poznawanie świata dzięki zmysłom i doświadczeniu. W literaturze barokowej swoistymi nurtami stały się z jednej strony poezja libertyńska, tzw. nurt „światowych rozkoszy” (Jan Andrzej Morsztyn), z drugiej natomiast – poezja ascetyczna, mistyczna, religijna (Sebastian Grabowiecki). Centrum rozwoju polskiej liryki barokowej była świadoma kontynuacja wzorów powziętych z Jana Kochanowskiego, podjęta przez takich twórców jak Piotr Kochanowski, Samuel Twardowski, Wespazjan Kochowski i Wacław Potocki. Rozwijała się również poezja nowołacińska (Maciej Kazimierz Sarbiewski), a także moralistyka (Stanisław Herakliusz Lubomirski, Andrzej Maksymilian Fredro). (pl)
  • Barockens litteratur betecknar litteraturen under en epok i västerlandets litteraturhistoria. Tidsramarna för epoken varierar bland olika forskare, med början ibland satt vid 1500-talets högrenässans, ibland 1600, och dess slut under 1700-talets upplysningstid, oftast 1720. Barocken föregås av renässans, är aktuell sida vid sida och ibland i samklang med klassicism, och mynnar ut i upplysningstidens litteratur. Kortfattat kännetecknas barockens litteratur av en strävan efter ståtlighet, avancerad begreppsanalys och uppvärdering av språkets egenvärde. Ser man till olika stilmedel intresserar sig barocken för överdrift och hopning, paradoxer och antiteser. Även invecklade metaforer, ordlekar och ljudsymbolik är viktiga stilmedel. Europeiska författare som hade typiska barockdrag är Pedro Calderón de la Barca, Giambattista Marini, Joost van den Vondel, Luís de Góngora y Argote, Thomas Browne, John Milton, John Donne, Tirso de Molina, Andreas Gryphius, Angelus Silesius, Baltasar Gracián y Morales, Emanuele Tesauro, Ben Jonson, Johann Arndt, Blaise Pascal, Jean Racine, Christian Hoffmann von Hoffmannswaldau och William Shakespeare, i Skandinavien kan Georg Stiernhielm (Sverige), Haquin Spegel (Danmark/Sverige), Lasse Lucidor (Sverige), Petter Dass (Norge) och Dorothe Engelbretsdatter (Norge) nämnas. (sv)
  • Barocken är den epok eller stilriktning som främst inom konsten (måleri, skulptur, litteratur, arkitektur, musik) var dominerande i Europa från slutet av 1500-talet och in på 1700-talet. Inom bildkonst och arkitektur förekommer den under 1600-talet och en bit in på 1700-talet. Inom litteraturvetenskapen under slutet av 1500-talet till slutet av 1600-talet, beroende på land och den dominerande tendensen inom denna litteratur. Inom musikvetenskapen vanligtvis från sent 1500-tal till första hälften av 1700-talet. (sv)
  • Баро́кко (итал. barocco, букв. — «вычурный», порт. pérola barroca) — одна из характеристик европейской культуры эпохи XVII-XVIII веков, центром которой была Италия. Барокко — один из самых многозначных терминов в истории и теории художественной культуры. Условность этого определения заключается прежде всего в том, что словом «барокко» обозначают самые разные явления: художественное направление (компендиум идей, философских концепций, эстетических норм и правил), противопоставляемое классицизму, исторический художественный стиль, ряд историко-региональных художественных стилей, течений и школ, индивидуальные стили и манеры работы отдельных мастеров. В разных странах эта эпоха имеет различную хронологию, периодизацию и терминологические определения. Этим же обобщающим термином называют «последние, критические стадии развития других стилей, тенденцию беспокойного, романтического мироощущения, мышления в экспрессивных, неуравновешенных формах». Поэтому слово «барокко» используют в качестве метафоры в смелых историко-культурных обобщениях: «эпоха барокко, мир барокко, человек барокко, жизнь барокко (итал. la vita barocca)». В каждом историческом периоде развития искусства исследователи культуры видят своё «барокко» — пик творческого подъёма, концентрации эмоций, напряжения форм. Исследователи пишут о качествах баро́чности как неотъемлемом свойстве отдельных национальных культур и исторических типов искусства. Американский архитектор Р. Вентури в книге «Сложность и противоречие в архитектуре» (1966), испанский философ Хосе Ортега-и-Гассет, кубинский писатель Алехо Карпентьер провозгласили барочность «человеческой константой, особенно в отношении латиноамериканского мира». Авторы призывали покончить с заблуждением, представляющим барокко как стиль, порождённый эпохой XVII—XVIII веков. А. Карпентьер писал: «Дух барокко может возродиться в любой момент… Ибо это дух, а не исторический стиль… Барочность — более, чем стиль барокко. Это своеобразный творческий импульс, циклично повторяющийся на протяжении всей истории искусства в любых его проявлениях, будь то литература, скульптура, архитектура или музыка… Барочность в лице Александра Македонского, Карла Великого или Наполеона Бонапарта представляет собой кульминационную точку, расцвет определённой цивилизации». Разумеется, против такого подхода выступают историки искусства, стремящиеся локализовать хронологические границы феномена барокко исключительно в качестве художественного стиля. В этом противоречии заключается основная коллизия терминологии барокко и барочности. (ru)
  • O Barroco sucedeu ao Renascimento, abrangendo do final do século XVI ao final do século XVIII, estendendo-se a todas as manifestações culturais e artísticas europeias e latino-americanas. O momento final do Barroco, o Rococó é considerado um barroco exagerado e exuberante, e para alguns, a decadência do movimento. Em sua estética, o barroco revela a busca da novidade e da surpresa; o gosto pela dificuldade, pregando a ideia de que se nada é estável tudo deve ser decifrado; a tendência ao artifício e ao engenho; a noção de que no inacabado reside o ideal supremo de uma obra artística. A literatura barroca se caracteriza pelo uso da linguagem dramática expressa no exagero de figuras de linguagem, de hipérboles, metafóricos, anacolutos e antíteses. (pt)
  • Бароко — літературний і загальномистецький напрям, що зародився в Італії та Іспанії в середині XVI століття, поширився на інші європейські країни, де існував упродовж XVI—XVIII століть. (uk)
  • 巴洛克艺术簡稱巴洛克(義大利語:Barocco,西班牙語:Barroco,法語:Baroque,英語:Baroque)是對欧洲17世纪时流行艺术的總稱,巴洛克的作品有大量使用金色的特徵,在邊框上和內容中擇一留白,在能放入裝飾的地方尽量放入方形、圓形、三角形等幾何圖形的規則裝飾,給人一種充滿嚴肅感和對稱感,以法国的凡爾賽宮為其藝術巔峰。巴洛克傳承自文藝復興風格,在18世紀開始進入洛可可和新古典主義的領域。 (zh)
  • Баро́ко (від порт. barroco ісп. barrueco та фр. baroque — «перлина неправильної форми») — стиль у європейському мистецтві (живописі, скульптурі, музиці, літературі) та архітектурі початку XVI століття — кінця XVIII століття. Хронологічно бароко слідує за Ренесансом, за ним іде Класицизм. За естетичним визначенням, бароко — стиль, що виникає на хвилі кризи гуманізму і народження маньєризму. Він висловлює бажання насолоджуватись дарунками життя, мистецтва і природи. Якщо ренесанс мав незначне поширення у країнах за межами Західної Європи, то з доби бароко почалося справжнє поширення європейської цивілізації на інші континенти. Великого значення в цей час набули церемоніали, етикет, ушляхетнення способу життя й зовнішнього вигляду людини. Ці постулати знайшли своє відображення в мистецтві.Основні риси стилю бароко — парадність, урочистість, пишність, динамічність. Особливо треба відзначити прагнення до синтезу мистецтв — взаємопроникнення архітектури, скульптури, живопису й декоративного мистецтва.Архітектура бароко вирізняється просторовим розмахом, плавністю й складним поєднанням криволінійних форм, злиттям об'ємів у динамічну масу, багату на скульптурний декор. Часто зустрічаються розгорнуті колонади, пілястри. Куполи набувають складних форм, стають багатоярусними. Характерні деталі бароко — теламон (атлант), каріатида й маскарон. Батьківщиною бароко вважається Італія та її такі визначні мистецькі центри, як Рим, Мантуя, меншою мірою — Венеція і Флоренція, де зберігаються перші зразки бароко в архітектурі, скульптурі, живописі. (uk)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 3957 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 111561 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124937474 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:align
  • right (en)
dbp:caption
  • Preserved colonial wall painting of 1802 depicting Hell, by Tadeo Escalante, inside the Church of San Juan Bautista in Huaro (en)
  • Top: Venus and Adonis by Peter Paul Rubens ; Centre: The Ecstasy of Saint Teresa by Bernini ; Bottom: The Palace of Versailles in France (en)
  • Façade of the Jesuit Church of Arequipa , 1698–1699, by Diego de Adrián and others (en)
dbp:countries
  • Europe and Latin America (en)
dbp:date
  • April 2020 (en)
  • December 2019 (en)
dbp:direction
  • vertical (en)
dbp:footer
  • St. Peter's Basilica , completed in 1615, by Donato Bramante, Michelangelo, Carlo Maderno and others (en)
  • Various French Baroque ornaments and architectural elements (en)
  • Karlskirche, Vienna, Austria, 1715-1737, by Johann Bernhard Fischer von Erlach (en)
dbp:image
  • Arequipa Iglesia de la Compania de Jesus.jpg (en)
  • Baldaquin Bernin Saint-Pierre Vatican.jpg (en)
  • Chair of Saint Peter.jpg (en)
  • Château de Versailles -2009-12-29 040.JPG (en)
  • Fresque église huaro.JPG (en)
  • Karlskirche Wien September 2016.jpg (en)
  • Maisons-Laffitte Chateau de Maisons 2011 53.jpg (en)
  • P1020923 .jpg (en)
  • Saint-Germain-en-Laye Château Vieux 2011 081 .jpg (en)
  • Iglesia de San Carlos Borromeo, Viena, Austria, 2020-01-31, DD 52-54 HDR.jpg (en)
  • Detail above a door in the Salon de la Guerre du Château de Versailles.jpg (en)
  • Basilica di San Pietro in Vaticano September 2015-1a.jpg (en)
  • Château de Versailles, salle des gardes de la reine, porte.jpg (en)
  • Iglesia de San Carlos Borromeo, Viena, Austria, 2020-01-31, DD 49-51 HDR.jpg (en)
dbp:name
  • The Baroque (en)
dbp:perrow
  • 1 (xsd:integer)
  • 3 (xsd:integer)
dbp:reason
  • How can this apply to music or gardens? (en)
  • why would scholars "point" to a Latin word that cannot possibly be the source of the Portuguese? (en)
dbp:totalWidth
  • 300 (xsd:integer)
  • 450 (xsd:integer)
dbp:width
  • 190 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:yearsactive
  • 17 (xsd:integer)
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • La literatura barroca és un estil literari europeu que es va desenvolupar durant el segle xvii. Es caracteritza pel triomf de l'ornamentació, els jocs de paraules, la recerca de l'emoció i el plaer estètic i un auge en la creativitat dels països europeus. A diferència del Renaixement, el Barroc es caracteritza per la idea del desengany i pel pessimisme. Les temàtiques freqüents en aquesta literatura són la vida com a lluita, somni o mentida i la fugacitat dels fets humans, plasmades en un estil suntuós i recarregat. La literatura barroca fa ús desmesurat de l'adjectivació, l'hipèrbaton, l'el·lipsi, la metàfora, la perífrasi, l'antítesi i les al·lusions mitològiques. Li segueix la literatura del segle XVIII. (ca)
  • Baroko či barok je umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v 17. a 18. století. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. Charakteristickými znaky baroka jsou dynamika – snaha o vyjádření pohybu, emotivnost až citová vypjatost, bohatost tvarů i zdobnosti a velkolepost. Výraz původně snad z port. pérola barroca – perla nepravidelného tvaru, byl původně posměšný, později se vžil jako běžné označení. Slovem baroko se pak označuje i toto období. (cs)
  • Baroko estas movado kaj arta kaj kultura hegemonia en la 17a jarcento en granda parto de Eŭropo karaktera pro evoluo de la idearo kaj temaj kaj formalaj aspektoj de la Renesanco. La vido novplatona kaj idealisma de la mondo fare de la renesanco kriziĝis, kompleksiĝis, konfliktiĝis kaj iĝis kontraŭdira. La formalaj rimedoj intensiĝas al la serĉado de novaj vojoj por la arta esprimo. (eo)
  • Baroko estas kultura movado inter 16-a kaj 18-a jarcentoj, kiu en historio pri arto sekvas Renesancon.Pli precize, baroko situas inter manierismo kaj rokoko, kiam Kontraŭreformacio de katolikismo reagis al la novaj kulturaj movadoj, kiuj produktis Reformacion kaj novan sciencon. La termino baroko, el la itala lingvo, origine signifis "stranga, ekstravaganca", kaj verŝajne devenas de la portugala vorto barroco, kiu signifis "neperfekta perlo". (eo)
  • Barrokoa XVI. mendearen amaieratik XVIII. mendearen erdialdera arte Europan eta bere eraginpeko herrialdeetan eman zen aro kulturala da. Literaturan, eskulturan, margolaritzan, arkitekturan, dantzan eta musikan eragin zuen, garai artistiko berezi bat eratuz. (eu)
  • Literatura barrokoa XVII. mendean Europan garatu zen higikunde literarioa da. Ikusmolde orokorra hartzen badugu, alegia, herrialde jakinetako literaturak aztertzen hasiz gero, barrokoko beste arte moten ondorioa izan zen. (eu)
  • La littérature baroque appartient à un grand mouvement européen, non seulement littéraire mais plus généralement artistique, le baroque. (fr)
  • Stíl san ealaín, san ailtireacht agus sa cheol a bhí chun tosaigh sa 17ú-18ú céad. Bhí foirmeacha cuarlíneacha is maisiúchán ornáideach sainúil don tréimhse is iad i gceapacháin, go minic ar ollscála agus ar mhodh fíorchasta. I measc na gcleachtóirí bhí na hailtirí Borromini is Le Vau, agus an dealbhóir Bernini. An stíl seo atá léirithe sa phéintéireacht i saothar drámata gealdorcha Caravaggio is Rubens. Bhain an ealaín Bharócach go láidir leis an Rí Louis XIV sa bhFrainc is a chúirt, ach scaip ar fud iarthar na hEorpa freisin. Athraíodh chuig stíl Rocócó go luath san 18ú céad. (ga)
  • バロック文学(仏: littérature baroque, 英: Baroque literature)はヨーロッパでの大きな芸術運動であったバロックに属する文学の潮流である。 (ja)
  • 바로크(프랑스어: Baroque, Baroque, 이탈리아어: Barocco, 독일어: Barock, 문화어: 바로끄)는 서양 예술사에서 시대를 구분하는 용어이자 예술 사조의 한 유형이기도 하다. 어원은 ‘일그러진 진주’를 의미하는 포르투갈어 pérola barroca의 프랑스 전사인 Baroque에서 유래했다. barocco 라는 이탈리아어에서 나왔다는 설도 있는데, 뜻은 왜곡된 삼단논법, 혹은 불협화음으로 인한 비정상적인 소리를 의미한다. 바로크의 예술적 표현 양식은 르네상스 이후 17세기에서 18세기에 걸쳐 서양의 미술, 음악, 건축에서 잘 나타나고 있다. 양식의 변천에 따라 바로크의 시대는 전기, 중기 그리고 후기로 나뉜다. 예술적 경향에서 보면 후기 바로크 시대는 곧 로코코 시대로 넘어가는 과도기라고 볼 수 있다.유명한 음악도 많이 있다. 예를 들어 미뉴에트 같은 음악이 있다. 파격적 효과, 감각적 풍요, 생동감 있는 동적 표현, 화려하고 풍부한 장식 등이 주요 특징이다. 르네상스 양식의 균형과 조화에 반하여, 최소한의 질서 안에서 우연과 자유분방함이 강조된다. 18세기에 들어와서도 바로크는 로코코 양식 속에서 명맥을 유지하였다. (ko)
  • バロック(伊: barocco, 仏: baroque 英: Baroque, 独: Barock)とは、16世紀末から17世紀初頭にかけイタリアのローマ、マントヴァ、ヴェネツィア、フィレンツェで誕生し、ヨーロッパの大部分へと急速に広まった美術・文化の様式である。バロック芸術は秩序と運動の矛盾を超越するための大胆な試みとしてルネサンスの芸術運動の後に始まった。カトリック教会の対抗改革(反宗教改革運動)や、ヨーロッパ諸国の絶対王政を背景に、影響は彫刻、絵画、文学、建築、音楽などあらゆる芸術領域に及び、誇張された動き、凝った装飾の多用、強烈な光の対比のような劇的な効果、緊張、時として仰々しいまでの豊饒さや壮大さなどによって特徴づけられる。18世紀後半には新古典主義(文学、音楽は古典主義)へと移行した。 (ja)
  • Barokliteratuur is een benaming die in de Duitse literatuurwetenschap ontstaan is voor een literaire stroming die met name de 17e eeuw kenmerkte. De literatuur die specifiek barok kan worden genoemd treft men op de meest karakteristieke wijze aan in de geschriften van Giambattista Marino in Italië, Luis de Góngora in Spanje, en Martin Opitz in Duitsland. Engelse metafysische poëzie, vooral veel van John Donne, is verbonden met barokke literatuur. De barokke periode eindigde in de 18e eeuw toen literatuur evolueerde naar een lichtere, minder dramatische, meer openlijk decoratieve rococostijl. (nl)
  • Con letteratura barocca si intende quell'insieme di scrittori e correnti letterarie comprese tra la seconda metà del '500 e il '600, caratterizzato da estrosità, fantasia, esagerazione, gusto del bizzarro, riflessioni religiose, pensieri sulla precarietà e lo scorrere inesorabile del tempo. (it)
  • De barok is een Europese stijlperiode die aan het begin van de 17e eeuw in Italië tot ontwikkeling kwam en tot in de eerste helft van de 18e eeuw voortduurde, en die zich kenmerkt door overdaad van vorm en heftigheid van gevoelsuitdrukking. De barok kwam tot uiting op alle terreinen van de cultuur, zoals architectuur, tuinarchitectuur, schilderkunst, beeldhouwkunst, literatuur en muziek. Er wordt een onderscheid gemaakt tussen vroeg-, hoog- en laatbarok. De laatbarok wordt ook wel rococo genoemd. (nl)
  • Barocken är den epok eller stilriktning som främst inom konsten (måleri, skulptur, litteratur, arkitektur, musik) var dominerande i Europa från slutet av 1500-talet och in på 1700-talet. Inom bildkonst och arkitektur förekommer den under 1600-talet och en bit in på 1700-talet. Inom litteraturvetenskapen under slutet av 1500-talet till slutet av 1600-talet, beroende på land och den dominerande tendensen inom denna litteratur. Inom musikvetenskapen vanligtvis från sent 1500-tal till första hälften av 1700-talet. (sv)
  • Бароко — літературний і загальномистецький напрям, що зародився в Італії та Іспанії в середині XVI століття, поширився на інші європейські країни, де існував упродовж XVI—XVIII століть. (uk)
  • 巴洛克艺术簡稱巴洛克(義大利語:Barocco,西班牙語:Barroco,法語:Baroque,英語:Baroque)是對欧洲17世纪时流行艺术的總稱,巴洛克的作品有大量使用金色的特徵,在邊框上和內容中擇一留白,在能放入裝飾的地方尽量放入方形、圓形、三角形等幾何圖形的規則裝飾,給人一種充滿嚴肅感和對稱感,以法国的凡爾賽宮為其藝術巔峰。巴洛克傳承自文藝復興風格,在18世紀開始進入洛可可和新古典主義的領域。 (zh)
  • الباروكية أو الباروك ((بالإنجليزية: Baroque)‏؛ (فر: Baroque)؛ (الإسبانية: Barroco)؛ (الإيطالية: Barocco)؛ (بالألمانية: Barock)‏) فترة تاريخية في الثقافة الغربية نشأت عن طريق أسلوب جديد في فهم الفنون البصرية (الأسلوب الباروكي) وانطلاقا من سياقات تاريخية وثقافية مختلفة أنتج أعمالا عديدة في حقول فنية متنوعة: الأدب، العمارة، النحت، الرسم، الموسيقى، الأوبرا، الرقص، المسرح، الخ. برز عصر الباروك بشكل أساسي في أوروبا الغربية على الرغم من ظهوره أيضا بفعل الاستعمار في العديد من المستعمرات التابعة للدول الأوروبية وخصوصا في أمريكا اللاتينية. ومن ناحية زمنية فقد شمل عصر الباروك القرن السابع عشر بأكمله وبدايات القرن الثامن عشر، مع زيادة في هذه المدة أو نقصانها وفقا لكل بلد. وعادة ما يتم إدراج عصر الباروك بين الأسلوبية (المانيريسمو) والركوكو، حيث اتسمت هذه الفترة بنزاعات دينية قوية بين البلدان الكاثوليك (ar)
  • El barroc és, a la vegada, un període històric i un moviment cultural que es va estendre a Europa i a les seves colònies cap als inicis del segle xvii i els inicis del segle xviii. Com a corrent artístic va influir sobre la literatura, l'escultura, la pintura, la música, l'arquitectura i les arts escèniques. L'art espectacular del barroc recordava la gran òpera del moment. Durant un temps, el terme barroc s'havia fet servir per a descriure quelcom artificialment complex i extravagant, i no va ser fins al segle xix quan va començar a fer-se servir per a anomenar l'art i l'arquitectura del segle xvii, amb què es van crear alguns dels edificis, escultures i quadres més grans i dramàtics de la història de l'art. L'estil barroc va sorgir a mitjans del segle xvi, després del Concili de Trento. D (ca)
  • Barokní literatura nebo také literatura doby baroka je literatura, která byla napsána v období baroka, tedy v 17. století, popřípadě ještě v první třetině 18. století. Její časové vymezení se může lišit podle zemí a podle badatele. Václav Černý dával počátek barokní éry do souvislosti s dobovými náboženskými válkami v jednotlivých oblastech (třicetiletá válka, anglická občanská válka, hugenotské války) a navazujícím pocitem zmaru a nicotnosti člověka a světa. Ve Francii je literatura tohoto období často označována za raný klasicismus, byť zejména v novějších textech se již hovoří i o francouzské barokní literatuře. Někteří moderní badatelé, například Miloš Sládek nebo , také upozornili na značnou kontinuitu mezi obdobím humanismu a barokem, například ve způsobu rozšiřování literárních text (cs)
  • Με τον όρο Μπαρόκ (Baroque) αναφερόμαστε είτε στην ιστορική περίοδο 1600 - 1750 που ακολούθησε την Αναγέννηση (ειδικότερα τον Μανιερισμό), είτε στο συγκεκριμένο καλλιτεχνικό ύφος που διαμορφώθηκε την περίοδο αυτή. Το ύφος του Μπαρόκ αποτέλεσε ένα νέο τρόπο έκφρασης που γεννήθηκε στη Ρώμη της Ιταλίας, απ' όπου εξαπλώθηκε σχεδόν σε ολόκληρη την Ευρώπη. Χαρακτηρίστηκε από ένα έντονο δραματικό και συναισθηματικό στοιχείο, ενώ εφαρμόστηκε κυρίως στην αρχιτεκτονική, τη γλυπτική και τη μουσική, αλλά συναντάται παράλληλα και στη λογοτεχνία ή τη ζωγραφική. (el)
  • The Baroque (UK: /bəˈrɒk/, US: /bəˈroʊk/; French: [baʁɔk]) is a style of architecture, music, dance, painting, sculpture, poetry, and other arts that flourished in Europe from the early 17th century until the 1750s. In the territories of the Spanish and Portuguese empires including the Iberian Peninsula it continued, together with new styles, until the first decade of the 19th century. It followed Renaissance art and Mannerism and preceded the Rococo (in the past often referred to as "late Baroque") and Neoclassical styles. It was encouraged by the Catholic Church as a means to counter the simplicity and austerity of Protestant architecture, art, and music, though Lutheran Baroque art developed in parts of Europe as well. (en)
  • Als Barockliteratur oder Literatur des Barocks (von „Barock“, von barocco portugiesisch für seltsam geformte, schiefrunde Perle) wird in der deutschen Literaturgeschichte seit etwa 1800 die literarische Produktion in Europa (v. a. in Italien, Spanien, Deutschland) im Zeitraum zwischen etwa 1600 und 1720 bezeichnet. Allerdings wird in Frankreich die Literatur dieser Epoche als klassisch oder klassizistisch bezeichnet, obwohl sie ähnliche Stilmittel verwendet. Auch in der Literatur Englands des 17. Jahrhunderts finden barocke Stilmittel Verwendung; dennoch wird nicht von englischer Barockliteratur gesprochen. So ist zwischen einem in Deutschland geprägten Epochenbegriff des Barocks und einem Stilbegriff für besondere Merkmale der Literatur (Metaphern, religiöse und mythologische Allegorien, (de)
  • Als Barock wird eine Epoche der Kunst- und Kulturgeschichte bezeichnet, die zu Beginn des 17. Jahrhunderts begann, mancherorts – vor allem in Gebieten, die Schauplätze des Dreißigjährigen Kriegs waren – aber auch später. Je nach geografischer Lage (in ländlichen Gebieten wurde länger barock gebaut als in städtischen) dauerte die Ära bis ins letzte Drittel des 18. Jahrhunderts, und es gab verschiedene künstlerische Ausprägungen und Entwicklungen. Innerhalb Europas sind die Unterschiede zwischen Süden und Norden am größten. Eine Unterteilung in drei oder vier Unterepochen ist üblich, deren zeitliche Abgrenzung jedoch nicht eindeutig festgelegt werden kann: Frühbarock (bis ca. 1650), Hochbarock (ca. 1650–1700), Spätbarock (ca. 1700–1730) und Rokoko (ca. 1730–1760/70). Heutzutage werden Spätba (de)
  • La literatura del Barroco, o literatura barroca, es un estilo literario europeo que se desarrolló durante el siglo XVII en España. Se caracterizaba por la ornamentación, los juegos de palabras, la búsqueda de la emoción y el placer estético. A diferencia del Renacimiento, el Barroco se caracteriza por la idea del desengaño y por el pesimismo. Las temáticas frecuentes en esta literatura son la vida como lucha, sueño o mentira y la fugacidad de los hechos humanos, plasmadas en un estilo suntuoso y recargado. La literatura barroca hace uso desmedido de la adjetivación, el hipérbaton, la elipsis, la metáfora, la perífrasis, la antítesis y las alusiones mitológicas. (es)
  • Le baroque est un mouvement artistique qui trouve son origine en Italie dans des villes telles que Rome, Mantoue, Venise et Florence dès le milieu du XVIe siècle et qui se termine au milieu du XVIIIe siècle. Il y a un âge baroque différent selon les domaines, qu'ils soient intellectuels, historiques ou artistiques. Certains critiques y voient une constante culturelle qui revient tout au long de l'histoire comme l'a écrit Eugenio d'Ors. Si la définition du baroque reste ouverte, comme son étude, on peut en proposer l’approche suivante : (fr)
  • El Barroco fue un período de la historia en la cultura occidental originado por una nueva forma de concebir el arte (el «estilo barroco») y que, partiendo desde diferentes contextos histórico-culturales, produjo obras en numerosos campos artísticos: literatura, arquitectura, escultura, pintura, música, ópera, danza, teatro, etc. Se manifestó principalmente en la Europa occidental, aunque debido al colonialismo también se dio en numerosas colonias de las potencias europeas, principalmente en Iberoamérica. Cronológicamente, abarcó todo el siglo XVII y principios del XVIII, con mayor o menor prolongación en el tiempo dependiendo de cada país. Se suele situar entre el Manierismo y el Rococó, en una época caracterizada por fuertes disputas religiosas entre países católicos y protestantes, así c (es)
  • Barok adalah aliran seni di Eropa yang periodenya menggantikan aliran Renaisans dan pertama berkembang di Italia pada abad ke-17 Masehi. Penyebaran puncak aliran seni Barok terjadi pada abad ke-18 Masehi. Asal kata 'Baroque' yang merupakan kata sifat dalam bahasa Prancis adalah serapan dari kata 'Barocco' dari bahasa Portugis yang merujuk pada mutiara berbentuk tidak beraturan. Istilah yang semula dijadikan ejekan untuk merujuk karakteristik seni Barok yang cenderung hiperbolis atau dilebih-lebihkan jika dibandingkan dengan aliran seni sebelumnya. Perbandingan dapat dtiemukan dari ciri aliran Renaisans (khususnya pada lukisan) yang subjeknya digambarkan realistis, dinamis, dengan ekspresi dan gerak tubuh dalam lukisan yang seolah berinteraksi dengan satu sama lain. Aliran Barok merupakan r (in)
  • Il Barocco è stato un movimento estetico, ideologico e culturale sorto in Italia tra la fine del XVI e l'inizio del XVII secolo, e dall'Italia propagatosi in tutta Europa nel mondo delle arti, della letteratura, della musica, e in numerosi altri ambiti, fino alla metà del XVIII secolo. In senso stretto l'espressione viene riferita a una specifica corrente artistica fiorita a Roma tra il terzo e il quarto decennio del XVII secolo e rappresentata in modo eminente dall'opera di Gian Lorenzo Bernini, Francesco Borromini e Pietro da Cortona, con cospicui antefatti nell'opera di alcuni autori tardo-cinquecenteschi, come il Veronese, il Tintoretto e soprattutto i Carracci. Ma lo snodo fondamentale è costituito dall'opera di Caravaggio In senso generale il Barocco è stato definito una “denominazio (it)
  • Barok (prawdopodobnie z port. barroco – perła o nieregularnym kształcie, z wł. – dziwność, nietypowość) – główny kierunek w kulturze europejskiej, którego trwanie datuje się od końca XVI wieku do XVIII wieku. Nieoficjalny styl Kościoła katolickiego czasów potrydenckich, stąd pojawiające się jeszcze w połowie XX wieku zamienne określenia: „sztuka jezuicka” czy „sztuka kontrreformacyjna”. W odróżnieniu od humanizmu antropocentrycznego doby renesansu, barok reprezentował teocentryczny mistycyzm. W znaczeniu węższym, barok to jeden z nurtów literackich XVII wieku, koegzystujący z klasycyzmem i manieryzmem; od niego XX-wieczni badacze wyprowadzili jednak nazwę dla całej epoki. (pl)
  • Баро́кко (итал. barocco, букв. — «вычурный», порт. pérola barroca) — одна из характеристик европейской культуры эпохи XVII-XVIII веков, центром которой была Италия. Барокко — один из самых многозначных терминов в истории и теории художественной культуры. Условность этого определения заключается прежде всего в том, что словом «барокко» обозначают самые разные явления: художественное направление (компендиум идей, философских концепций, эстетических норм и правил), противопоставляемое классицизму, исторический художественный стиль, ряд историко-региональных художественных стилей, течений и школ, индивидуальные стили и манеры работы отдельных мастеров. В разных странах эта эпоха имеет различную хронологию, периодизацию и терминологические определения. Этим же обобщающим термином называют «посл (ru)
  • Barroco é o estilo artístico que floresceu entre o final do século XVI e meados do século XVIII, inicialmente na Itália, difundindo-se em seguida pelos países católicos da Europa e da América, antes de atingir, em uma forma modificada, as áreas protestantes e alguns pontos do Oriente. (pt)
  • O Barroco sucedeu ao Renascimento, abrangendo do final do século XVI ao final do século XVIII, estendendo-se a todas as manifestações culturais e artísticas europeias e latino-americanas. O momento final do Barroco, o Rococó é considerado um barroco exagerado e exuberante, e para alguns, a decadência do movimento. Em sua estética, o barroco revela a busca da novidade e da surpresa; o gosto pela dificuldade, pregando a ideia de que se nada é estável tudo deve ser decifrado; a tendência ao artifício e ao engenho; a noção de que no inacabado reside o ideal supremo de uma obra artística. (pt)
  • Barockens litteratur betecknar litteraturen under en epok i västerlandets litteraturhistoria. Tidsramarna för epoken varierar bland olika forskare, med början ibland satt vid 1500-talets högrenässans, ibland 1600, och dess slut under 1700-talets upplysningstid, oftast 1720. Barocken föregås av renässans, är aktuell sida vid sida och ibland i samklang med klassicism, och mynnar ut i upplysningstidens litteratur. (sv)
  • Баро́ко (від порт. barroco ісп. barrueco та фр. baroque — «перлина неправильної форми») — стиль у європейському мистецтві (живописі, скульптурі, музиці, літературі) та архітектурі початку XVI століття — кінця XVIII століття. Хронологічно бароко слідує за Ренесансом, за ним іде Класицизм. За естетичним визначенням, бароко — стиль, що виникає на хвилі кризи гуманізму і народження маньєризму. Він висловлює бажання насолоджуватись дарунками життя, мистецтва і природи. Якщо ренесанс мав незначне поширення у країнах за межами Західної Європи, то з доби бароко почалося справжнє поширення європейської цивілізації на інші континенти. (uk)
rdfs:label
  • Baroque (en)
  • باروكية (ar)
  • Barroc (ca)
  • Literatura barroca (ca)
  • Baroko (cs)
  • Barokní literatura (cs)
  • Barock (de)
  • Barockliteratur (de)
  • Μπαρόκ (el)
  • Baroko (eo)
  • Baroka literaturo (eo)
  • Barroco (es)
  • Literatura del Barroco (es)
  • Literatura barrokoa (eu)
  • Barrokoa (eu)
  • Baroque (fr)
  • Barócach (ealaín) (ga)
  • Barok (in)
  • Letteratura barocca (it)
  • Littérature baroque (fr)
  • Barocco (it)
  • バロック文学 (ja)
  • 바로크 (ko)
  • Barok (stijlperiode) (nl)
  • Barokliteratuur (nl)
  • バロック (ja)
  • Barok (pl)
  • Literatura barroca (pt)
  • Barroco (pt)
  • Барокко (ru)
  • Barocken (sv)
  • Barockens litteratur (sv)
  • 巴洛克艺术 (zh)
  • Бароко (uk)
  • Література бароко (uk)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
skos:exactMatch
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:architect of
is dbo:architecturalStyle of
is dbo:field of
is dbo:genre of
is dbo:movement of
is dbo:occupation of
is dbo:type of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:architect of
is dbp:architecturalStyle of
is dbp:architecturalType of
is dbp:architecture of
is dbp:architectureStyle of
is dbp:architectureType of
is dbp:collections of
is dbp:era of
is dbp:field of
is dbp:genre of
is dbp:movement of
is dbp:occupation of
is dbp:period of
is dbp:style of
is gold:hypernym of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License