An Entity of Type: company, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Anti-psychiatry is a movement based on the view that psychiatric treatment is often more damaging than helpful to patients, highlighting controversies about psychiatry. Objections include the reliability of psychiatric diagnosis, the questionable effectiveness and harm associated with psychiatric medications, the failure of psychiatry to demonstrate any disease treatment mechanism for psychiatric medication effects, and legal concerns about equal human rights and civil freedom being nullified by the presence of diagnosis. Historically critiques of psychiatry came to light after focus on the extreme harms associated with electroconvulsive treatment or insulin shock therapy. The term "anti-psychiatry" is in dispute and often used to dismiss all critics of psychiatry, many of who agree that a

Property Value
dbo:abstract
  • Antipsiquiatria és un terme usat per referir-se a una configuració de grups i constructes teòrics que van sorgir en la dècada de 1960 i van qüestionar les pràctiques i els supòsits fonamentals de la psiquiatria, com ara la seva afirmació que havia aconseguit una objectivitat científica universal. A l'inici va tenir les influències de Michel Foucault, RD Laing, Thomas Szasz i, a Itàlia, Franco Basaglia i Giorgio Antonucci. El terme va ser utilitzat per primera vegada pel psiquiatre David Cooper el 1967. Dos dels arguments centrals del moviment anti-psiquiatria són els següents: 1. * Les definicions específiques o els criteris sobre els quals s'elaboren els diagnòstics psiquiàtrics són vagues i arbitraris i deixen molt d'espai per a opinions i interpretacions bàsiques enfront dels estàndards científics. 2. * Els tractaments psiquiàtrics predominants són en última instància molt més perjudicials que no pas útils per als pacients. (ca)
  • حركة معارضة الطب النفسي هي عبارة عن فكر أتى في الستينيات من القرن العشرين على أيدي أطباء نفسيين معترضين على أسلوب المعالجة المتبع في الطب النفسي خلال العقود الماضية، وأصحاب هذا الفكر أو هذه الحركة يرفضون "النموذج الطبي" للاضطرابات النفسية، أي يرفضون اعتبار الاضطرابات النفسية أمراضا، ويرفضون بالتالي كل ما يتصل بذلك من أساليب التشخيص والعلاج الطبي والحجر في مستشفيات، واستبدل كثير منهم بهذا "النموذج الطبي" نموذجا اجتماعيا" يقول بأن الاضطراب النفسي هو ناتج عن تعقد نمط الحياة المعاصرة. (ar)
  • Antipsychiatrie ist generell „alles“, was dem Grundgedanken und den daraus entstehenden Handlungen der Psychiatrie negativ bis ablehnend gegenübersteht. Sie entwickelte sich zwischen 1955 und 1975, nach der Einführung von Lobotomien, unter anderem in Großbritannien, in Italien, den USA und in der Bundesrepublik Deutschland. Die antipsychiatrische Bewegung umfasst verschiedene Gruppen mit unterschiedlichen Hintergründen. Kritikpunkte gegenüber der Psychiatrie beziehen sich auf die Missachtung von Artikel 1 und 2 des Grundgesetzes sowie diverser Menschenrechte in psychiatrischen Kliniken durch Zwangsbehandlung üblicherweise in Form von chemischer Lobotomie, Gaslighting, die Stigmatisierung der Kranken und anderer oft handelsüblicher und erfahrungsgemäß willkürlich ausgeübter Behandlungsmethoden sowie auf die generelle Frage der gesellschaftlichen Bedingtheit der Klassifizierung psychischer Krankheiten als effektive Vorstrafe. Antipsychiatrie prangert an und klärt nicht nur über die Missstände in psychiatrischen Einrichtungen auf, sondern die Psychiatrie als solche gilt grundlegend in Frage gestellt. Oft wird sie als Mechanismus des bestehenden gesellschaftlichen Systems zur Aufrechterhaltung der herrschenden Ordnung beschrieben. Insbesondere kritisiert wird dabei das fundamental unwissenschaftliche Agieren dieser Disziplin, welche versucht das Objektive für sich zu beanspruchen während sie das Subjektive als objektiv zu erklären versucht. Siehe auch Kritik am Konzept Schizophrenie. David Cooper wird zusammen mit den Psychiatern Ronald D. Laing und Thomas Szasz zu den wichtigsten Vertretern der Antipsychiatriebewegung gezählt. Außerdem werden der Bewegung unter anderem die Psychiater Jan Foudraine, Franco Basaglia und Félix Guattari sowie der Soziologe Erving Goffman und der Philosoph Gilles Deleuze zugeordnet. Größte Aufmerksamkeit erlangten antipsychiatrische Thesen seit 1961 durch Michel Foucaults Werk Wahnsinn und Gesellschaft: Eine Geschichte des Wahns im Zeitalter der Vernunft, er selbst wird aber in der Regel noch nicht zur Antipsychiatriebewegung gezählt. (de)
  • Antipsychiatrie je široké hnutí převážně anglosaského původu, které se v 60. letech 20. století rozešlo s kritérii a metodami klasické psychiatrie. Původní hlavní směr antipsychiatrie vznikl v rámci psychiatrie (vedli jej sami psychiatři). Odmítal existenci psychických poruch jako specifických nemocí a vykládal je jako reakci na sociální prostředí, přičemž klasická psychiatrie je podle něj oporou patologické a patogenní společnosti. Klasické psychiatrické výklady tak brání kritice stavu společnosti, psychiatrické metody jsou společensky schvalovaným násilím a nástrojem moci pod rouškou medicíny a vědy. Umírněnější a racionálnější směry vycházející z antipsychiatrie nebo k ní alternativní kritizují především používání neprověřených předsudků a postupů a „psychiatrických legend“ a zaměřují se na analýzu společenské role psychiatrie, psychiatrického nálepkování (labelling) a stigmatizace, procesu sociálně-administrativního psychiatrického dělení lidí na „blázny“ a „normální“ osoby. (viz) Podobnými otázkami se zabýval i Michel Foucault Většina přístupů řazených k tzv. „antipsychiatrii“ odmítá užívání psychiatrických léčiv (psychofarmak) nebo elektrošoků a preferuje alternativní metody, šetrnější k lidskému tělu, zejména psychologické metody (arteterapie, přijetí a integrace odlišnosti psychiky atd.) Odmítá například internování schizofreniků v psychiatrických léčebnách. Např. schizofrenie může být interpretována jako reakce na stresovou situaci – tzv. psychologické zhroucení. Zkušenost získaná během změněného prožívání může vést k osobnostnímu růstu jedince, psychofarmaka tento proces naruší. V rámci antipsychiatrického hnutí bývá zdůrazňováno, že psychiatři neznají příčiny duševních nemocí ani nevědí, jak je vyléčit. Předmětem kritiky bývá i to, že psychiatři mnohdy léčí psychofarmaky i stavy, které mohou mít jiné somatické příčiny. Na přelomu 20. a 21. století je předmětem antipsychiatrické kritiky například nadužívání psychiatrické u dětí (např. ADHD – dětská hyperaktivita s poruchou pozornosti) a masové nasazování psychofarmak k úpravě vybočujících dětí. Do „antipsychiatrického hnutí“ se počítají modernější a humánnější psychiatrické přístupy, z nichž některé dnes již mají v psychiatrii své místo, tak i přístupy odmítající psychiatrii jako celek například z náboženských nebo jiných ideologických pozic (např. scientologie). Michal Černoušek považoval antipsychiatrii za sebereflexi oboru psychiatrie, která ovšem došla tak daleko, že popřela povahu psychiatrie jako medicínského oboru sloužícího pomoci nemocným a shledala ji sociálně-administrativním nástrojem segregace lidí. Analýzou antipsychiatrie se zabýval například , historik psychiatrie, ve své knize Smysl a nesmysl antipsychiatrie. Antipsychiatrické hnutí charakterizoval třemi body: * místo skutečné diagnostiky používá psychiatrie jakýsi „předem daný herbář patologie lidské botaniky“ * proti psychiatrické represi je třeba bojovat, pochopit v některých případech i svobodu psychopatologického projevu * je třeba posunout zastaralé metody psychiatrie, jejichž podstatou je a internace Thomas Szasz, jeden ze zakladatelů antipsychiatrie, vycházel z těchto myšlenek: * ne všechny psychické poruchy jsou psychickými chorobami * duševní zdraví je tak složitá věc, že nemůže být předepisovánou pouhou medicínou – často bývá duševní nemoc důsledkem sociální patologie * institucionálně aplikovaná psychiatrie může někdy z duševně zdravého jedince vytvořit pomateného a duševně chorého. Antipsychiatrie se sama stala obětí , když mnohé, často rozdílné i oprávněně kritické pohledy na psychiatrii byly označeny za jediné hnutí s názvem antipsychiatrie, což může napomoci jejich diskreditaci. Podle Černouška tato paušalizace neodpovídá skutečnosti. (cs)
  • Το αντιψυχιατρικό κίνημα (αντιψυχιατρική) γνώρισε έκρηξη σε δημοτικότητα κατά την δεκαετία του 1960 με πρωτεργάτη τον Ντέιβιντ Κούπερ. Είναι μια ιδεολογική παρέμβαση στις κατεστημένες ψυχιατρικές μεθόδους της εποχής. Είναι ενεργό σε διάφορες μορφές για δύο αιώνες. Γενικά μιλώντας το κίνημα στήριζε ότι οι σύγχρονες ψυχιατρικές μέθοδοι είναι επιβλαβείς για τους ασθενείς και ότι η κοινωνικά καθιερωμένη σχέση γιατρού-ασθενή είναι από εσφαλμένη έως και ανήθικη, καθώς κατά τους υποστηρικτές του κινήματος δίνει υπερβολική δύναμη στον γιατρό και δεν φέρεται με σεβασμό στον ασθενή. Το κίνημα δείχνει επίσης απέχθεια ως προς την χρήση ψυχοφαρμάκων (ο Ντέιβιντ Κούπερ επανειλημμένα τα αποκαλεί σοδομισμό του πνεύματος) άποψη που είναι ημιαποδεκτή σήμερα. Σχετικά με αυτήν την έννοια υπάρχει το σύγγραμμα ‘Ψυχιατρική και Αντιψυχιατρική του Ντέιβιντ Κούπερ. (el)
  • Anti-psychiatry is a movement based on the view that psychiatric treatment is often more damaging than helpful to patients, highlighting controversies about psychiatry. Objections include the reliability of psychiatric diagnosis, the questionable effectiveness and harm associated with psychiatric medications, the failure of psychiatry to demonstrate any disease treatment mechanism for psychiatric medication effects, and legal concerns about equal human rights and civil freedom being nullified by the presence of diagnosis. Historically critiques of psychiatry came to light after focus on the extreme harms associated with electroconvulsive treatment or insulin shock therapy. The term "anti-psychiatry" is in dispute and often used to dismiss all critics of psychiatry, many of who agree that a specialized role of helper for people in emotional distress may at times be appropriate, and allow for individual choice around treatment decisions. Beyond concerns about effectiveness, anti-psychiatry might question the philosophical and ethical underpinnings of psychotherapy and psychoactive medication, seeing them as shaped by social and political concerns rather than the autonomy and integrity of the individual mind. They may believe that "judgements on matters of sanity should be the prerogative of the philosophical mind", and that the mind should not be a medical concern. Some activists reject the psychiatric notion of mental illness. Anti-psychiatry considers psychiatry a coercive instrument of oppression due to an unequal power relationship between doctor and patient, and a highly subjective diagnostic process. Wrongful involuntary commitment is an important issue in the movement. The decentralized movement has been active in various forms for two centuries. In the 1960s, there were many challenges to psychoanalysis and mainstream psychiatry, where the very basis of psychiatric practice was characterized as repressive and controlling. Psychiatrists identified with the movement included Thomas Szasz, Timothy Leary, Giorgio Antonucci, R. D. Laing, Franco Basaglia, Theodore Lidz, Silvano Arieti, and David Cooper. Others involved were Michel Foucault, Gilles Deleuze, Félix Guattari, and Erving Goffman. Cooper used the term "anti-psychiatry" in 1967, and wrote the book Psychiatry and Anti-psychiatry in 1971. The word Antipsychiatrie was already used in Germany in 1904. Thomas Szasz introduced the definition of mental illness as a myth in the book The Myth of Mental Illness (1961), Giorgio Antonucci introduced the definition of psychiatry as a prejudice in the book I pregiudizi e la conoscenza critica alla psichiatria (1986). The movement continues to influence thinking about psychiatry and psychology, both within and outside of those fields, particularly in terms of the relationship between providers of treatment and those receiving it. Contemporary issues include freedom versus coercion, nature versus nurture, and the right to be different. Critics of antipsychiatry from within psychiatry itself object to the underlying principle that psychiatry is by definition harmful. Most psychiatrists accept that issues exist that need addressing, but that the abolition of psychiatry is harmful. Medical professionals often consider Anti-psychiatry movements to be promoting mental illness denial, and has been compared with conspiracy theories. (en)
  • Kontraŭpsikiatrio estas socia kaj medicina movado oponanta al la paradigmoj kaj tezoj de la oficiala psikiatrio. Unu el ĝiaj plej konataj reprezentantoj estas la eksa psikiatro . La kritikaro kontraŭ la tradicia psikiatrio (kiu naskis la Kontraŭpsikiatrio) estas ke tiu uzas ilojn kaj kuracilajn konceptojn maltaŭgajn; ke ĝi traktas la pacientojn kontraŭ ties volo kaj ke ĝi estas tro dominema kompare al aliaj traktomanieroj; ke ĝi engaĝiĝas pro ekonomiaj ligoj al la farmaciaj entreprenoj; kaj ke ĝi uzas kategoriigajn sistemojn diagnozajn kiuj malbonigas la proprajn personajn konceptojn de la pacientoj. (eo)
  • Antipsiquiatría es un concepto acuñado por David Cooper para designar diferentes enfoques y doctrinas político-sociales en el área de la salud mental que tienen en común ser detractoras de la psiquiatría. Su amplio espectro de enfoques va desde la crítica —en diferentes grados y dirigida a aspectos específicos— hasta el abierto y completo rechazo del modelo de la psiquiatría, la teoría y las prácticas psiquiátricas convencionales. La crítica puede apuntar a la psiquiatría como ciencia, como área de la medicina o como sistema asistencial para personas que sufren dolencias mentales.​De todas las especialidades de la medicina, la psiquiatría es la única que ha concitado la formación de un movimiento crítico muy estable, el cual, con casi dos siglos de historia,​ ha logrado reunir a autores de diversas disciplinas (medicina, psicología, pedagogía, antropología, sociología y hasta el psicoanálisis), la antipsiquiatría tiene un carácter de movimiento contracultural.​​ (es)
  • On désigne par le terme antipsychiatrie l'ensemble des courants qui considèrent que la psychiatrie n'est pas une spécialité de la médecine au même titre que les autres et que sa pratique est nuisible autant pour les personnes souffrant de troubles psychiques que pour la société en général. Historiquement, l'antipsychiatrie s'est montrée très active dans la dénonciation des conditions de vie et de privation de liberté dans les asiles d'aliénés et, plus récemment, contre certains traitements — notamment électroconvulsivothérapie — pratiqués dans les hôpitaux psychiatriques. Certaines critiques sont très générales et considèrent tout traitement psychiatrique comme intrinsèquement illégitime et iatrogène. C'est notamment le cas de certains anciens patients devenus « antipsychiatriques » qui se désignent comme étant « des survivants » de la méthode psychiatrique plutôt que des patients. D’autres critiques antipsychiatriques sont, elles, de portée plus restreinte et se focalisent sur certaines modalités de traitement (refus des hospitalisations sous contrainte, par exemple), tout en acceptant que certains traitements psychiatriques (notamment médicamenteux) puissent apporter une diminution de la souffrance et des symptômes des maladies psychiatriques. Certains dénoncent également le fait que la psychiatrie n'aurait pas de réelle base scientifique, et proposent que les neurosciences soient en revanche prises en compte dans les traitements psychiatriques. (fr)
  • 반정신의학(反精神醫學)은 정신과 치료가 환자에게 도움이 되는 것보다 더 해롭다는 견해에 기초한 사상이다. 반정신의학은 위험한 치료법에 대한 반대에서 비롯되기도 하였다. 역사적으로 위험한 치료법의 예로는 전기 경련 요법, , 뇌엽 절제술이 있다. 정신의학에 대한 최근의 우려는 21세기 초 어린이를 위한 정신과 약물 처방의 현저한 증가이다. 모든 현대 사회는 정신 환자의 또는 을 허용하고 있다. (ko)
  • 反精神医学(はんせいしんいがく、英語: Anti-Psychiatry)は、 精神医療処方が患者にとって役立つよりもむしろしばしば大きく損なうとの見解に基づく、幅広い社会運動である。反精神医学の信奉者たちを動機付けする反対理由は(英語: controversies about psychiatry)のすべての領域にわたっている。それらは治療法の有効性と潜在的な害について関係するものを含んでいるかもしれない;例えば、反精神医学の信奉者は危険な手順を指摘するかもしれない。 しかしながら、活動家たちは精神医学自体とその実践の療法に関する哲学的そして倫理的問題に焦点をあてる。例えば、これらの活動家たちは、ある程度には有効だと認めるかもしれない、しかし治療が施されるものであるもとでの環境の目的を欲する。彼らは精神療法や向精神薬の服用もまた、患者の健康に関する問題というよりは、社会的、そして政治的問題を形成する、本来的に不自然で非倫理的な療法として見るかもしれない。彼らは「非正常かどうかの問題の判断は哲学的精神の特権によるべきである」こと、そしてその精神は、医学的問題にすべきではないことを信じるかもしれない。何人かの活動家たちは精神病の精神医学的概念を拒否する。 反精神医学は精神医学を、医者と患者の間の不等な 権力関係であり、高度に主観的な診断上のプロセスであるため、それを圧制の強制的な道具として考える。非自発入院 #日本は運動のなかで重要な問題である。 非中心的な運動は多様な形で二十年の間活動的だった。1960年代に、抑圧的で管理的なものとして特徴づけられる精神医学的実践の最も基礎であるところの、精神分析と主流派の精神医学において多くの問題があった。(英語: Thomas Szasz)、(英語: Giorgio Antonucci)、ロナルド・D・レイン、フランコ・バザリア、セオドア・リッツ、(英語: Silvano Arieti)、デヴィッド・クーパーを含む精神医たちはこの議論に巻き込まれた。他の者としてはL・ロン・ハバード、ミシェル・フーコー、ジル・ドゥルーズ、フェリックス・ガタリ、アーヴィング・ゴッフマンが含まれる。クーパーは1971年に「反精神医学」(英: anti-psychiatry)という用語を造語した。トーマス・スザッツは、 The Myth of Mental Illness(1961)という本の中で神話としての精神病の定義を導入した。ジョルジョ・アントヌッチはI pregiudizi e la conoscenza critica alla psichiatria(1986)という本の中で偏見としての精神医学の定義を導入した。 1970年代の盛時以来、医薬品(特に SSRI及び SNRI)並びに心理療法が広く普及し効果的になるにつれて、反精神医学運動は衰退した。それでもなお、特に処理を与える者その受容者との間の関係の見地から、精神医学と心理学の領域の内外での思考にその運動は影響を持ち続ける。 (ja)
  • Antipsychiatrie verwijst doorgaans naar een heterogene beweging die ontstond in de jaren zestig van de twintigste eeuw en vijandig stond tegenover de meeste fundamentele veronderstellingen en gebruikelijke praktijken binnen de psychiatrie. De stimulerende invloeden voor deze groepsvorming en theorieën kwamen onder meer van Michel Foucault, Ronald D. Laing en Thomas Szasz en voor de antipsychiatrie in Nederland van Jan Foudraine en Kees Trimbos. Door het lijdend voorwerp van de psychiatrie, de patiënten en hun relaties, werden onder anderen de en de Cliëntenbond gelanceerd. De term antipsychiatrie werd in 1967 voor het eerst gebruikt door de Zuid-Afrikaanse psychiater . De term antipsychiatrie wordt soms toegepast als scheldwoord om kritische opvattingen binnen de psychiatrie in diskrediet te brengen. (nl)
  • Antypsychiatria – ruch społeczny i intelektualny oparty na poglądzie, że leczenie psychiatryczne jest częściej szkodliwe niż pomocne pacjentom. Wśród zastrzeżeń do psychiatrii wymieniane są m.in. stosowanie technik o małej skuteczności a dużej szkodliwości. Częściej jednak aktywiści skupiają się na filozoficznych i etycznych obawach dotyczących zarówno natury psychiatrii, jak i jej praktyk. Ruch jest aktywny w różnych formach od około 200 lat. W latach 60. XX wieku zakwestionowano podstawy psychoanalizy i psychiatrii głównego nurtu, charakteryzując je jako represywne i kontrolujące. Wśród psychiatrów zwracających uwagę na ten problem byli m.in. Thomas Szasz, Timothy Leary, , R. D. Laing, , Theodore Lidz, oraz David Cooper. Inni zaangażowani w ruch to m.in. L. Ron Hubbard, Michel Foucault, Gilles Deleuze, Félix Guattari oraz Erving Goffman. David Cooper, psychiatra, jako pierwszy użył terminu "antypsychiatria" w roku 1967, a w 1971 roku napisał książkę Psychiatria i Antypsychiatria. W latach 70. weszły nowe leki, zwłaszcza SSRI oraz SNRI, co sprawiło że psychiatria stała się popularna. Pojawiła się też moda na psychoterapię. Antypsychiatria zgłasza następne problemy w miarę ich pojawiania się, zwłaszcza w kontekście relacji między świadczeniodawcami a pacjentami, nadal wpływając pozytywnie na podnoszenie standardów opieki medycznej i bezpieczeństwo pacjentów. (pl)
  • Il termine antipsichiatria si riferisce ad approcci (talvolta considerati come un movimento unitario) che fondamentalmente si pongono in contrasto con le teorie e le pratiche della psichiatria in generale, della biopsichiatria in particolare e della psicoanalisi. (it)
  • Antipsiquiatria é um termo que se refere a uma coleção de movimentos que visam criticar as teorias e práticas fundamentais da psiquiatria tradicional. Críticas comuns são: que a psiquiatria aplica conceitos e instrumentos médicos de modo inapropriado à mente e à sociedade; que ela frequentemente trata pacientes contra a vontade; que ela inapropriadamente exclui outras abordagens à doença e ao sofrimento mental; que sua integridade médica e ética é comprometida por ligações com a indústria farmacêutica e com companhias de seguro; que ela usa um sistema de diagnóstico categorial (por exemplo, Manual Diagnóstico e Estatístico de Desordens Mentais) que se acusa de estigmatizar pacientes e de ser mal-fundamentado científica e clinicamente; e que o sistema psiquiátrico é vivido por muitos de seus pacientes como humilhante e controlador. Alguns profissionais de saúde mental e acadêmicos professam visões antipsiquiátricas. Certa proporção de usuários e ex-usuários de serviços psiquiátricos também o fazem. Algumas críticas atuais focam a psiquiatria biológica predominante. Apesar do nome, algumas partes do movimento promovem uma forma de psiquiatria que é apenas contrária às teorias e métodos da corrente principal. Alguns assim chamados "antipsiquiatras" estão ansiosos para se dissociarem do termo e das associações pejorativas que ele tem atraído. A antipsiquiatria inspirou mudanças significativas na psiquiatria e na origem de outros movimentos, como o orgulho autista. No Brasil, ela está na raiz da reforma psiquiátrica. (pt)
  • Antipsykiatri (även anti-psykiatri) är en rörelse som anser att psykiatrisk behandling ofta är mera skadlig än hälsosam för patienterna. (De som kallas antipsykiatriker ställer dock inte alltid upp på den etiketteringen.) Antipsykiatriker kan exempelvis opponera sig mot kontroversiella och/eller dåligt utforskade, eller farliga, psykiatriska behandlingsmetoder. Det är också vanligt att psykiatrikritiker fokuserar på filosofiska och etiska aspekter gällande psykiatri och psykologiserande. Kritikerna, som kan vara allt från forskare, filosofer, psykiatriker, religiösa och läkare, kan även hålla med om att vissa tillvägagångssätt som psykiatriker nyttjar kan vara omedelbart "effektiva". Men de kan ändock vidhålla att det inte betyder att något nödvändigtvis "botats", eller protestera mot de villkor som föreligger inom psykiatrin. Många avfärdar också helt själva begreppet "psykisk sjukdom" och använder istället termen "livsproblem". Antipsykiatriker brukar också peka ut de godtyckliga procedurerna som ligger till grund för moderna symptomdiagnoser med skattningsformulär som primär diagnostisk metod. De första ansatserna till antipsykiatrin kom från Michel Foucault, R.D. Laing och Franco Basaglia. Termen användes först av psykiatrikern David Cooper 1967, men motstånd mot den då existerande psykiatrin förekom långt innan dess. Psykiatern Thomas Szasz har ofta ansetts vara antipsykiatrisk, men avvisade själv detta bland annat då han förespråkade att helt avveckla psykiatri som medicinsk specialitet, snarare än att utveckla alternativ. (sv)
  • Антипсихиатри́я — международное движение и теоретические концепции, сформировавшиеся на фоне социальной нестабильности в начале 60-х годов XX века и представлявшие радикальную оппозицию психиатрии; междисциплинарное явление западной науки и культуры второй половины XX столетия, возникшее под влиянием как феноменологической психиатрии и экзистенциального анализа, так и бунтарских шестидесятых годов, контркультуры, протестных политических настроений. По поводу соотношения антипсихиатрии и особенностей развития самой психиатрии нет единого мнения. Высказывается мнение, что развитие антипсихиатрии является скорее частью исторических потрясений данного периода, чем результатом эволюции научных идей, что антипсихиатрические модели не подтверждаются эмпирическим материалом, а порой и ему противоречат. Однако высказывается также и мнение, что в антипсихиатрии отражаются противоречия самой психиатрии и стремление их разрешить, антипсихиатрия — следствие закономерного развития психиатрии, критическая точка её истории, толчком к развитию этого движения явились кризис идентификации и этиологических гипотез, свойственный психиатрии того времени, и стремление осмыслить свои методологические и парадигматические основания, а также стремление к гуманизации. Отчасти антипсихиатрию можно назвать гуманитарным, философским движением, однако антипсихиатрия чаще всего рассматривается как одно из направлений психиатрии или психотерапии. Она содержит идеи феноменологической психиатрии, экзистенциализма, герменевтики, структурализма, неокантианства, марксизма и радикальной политики. К самым известным антипсихиатрам относят Рональда Лэйнга, Мишеля Фуко, Дэвида Купера, Томаса Саса, Ирвинга Гофмана, Франко Базалью. Взгляды антипсихиатров явились предметом бурных дискуссий и критики, резко негативный характер которой был обусловлен радикализмом этого движения. Однако антипсихиатрия способствовала реформированию системы психиатрической помощи, её гуманизации, повышению внимания психиатров к личности, судьбе, правам лиц с психическими расстройствами, к правовым аспектам психиатрии. (ru)
  • 反精神醫學(Anti-psychiatry)是反對現代精神醫學及精神醫療的論點及運動,屬於邊緣學說。 反精神醫學者認為精神醫學對病患的危害比幫助更大,因此反對精神病治療,反精神醫學和西方的反文化運動有許多關聯,也是二十世紀精神醫學歷史的重要事件。依照反精神醫學的觀點,精神醫學是的強制性工具,原因是反精神醫學認為醫師和患者之間是不平等的權力關係,反精神醫學也認為精神診斷的過程過於主觀。 (zh)
  • Антипсихіатрія — термін, введений вченим з Південної Африки , який розглядав безумство як певний аналог політичного дисидентства. Антипсихіатрія досліджує природу психічної хвороби суб'єкта із соціальних позицій. Антипсихіатрія — міжнародний рух і теоретична концепція, яка сформувалася на тлі соціальної нестабільності на початку 1960-х років ХХ ст. і виступила як радикальна опозиція психіатрії. Прибічники цього руху виступають проти психіатричних та психологічних методів лікування, теорії психотерапії, а також навіть заперечують наявність психіатричних захворювань як таких.; Міждисциплінарне явище західної науки і культури другої половини ХХ ст.:5,6. (uk)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 39445 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 129187 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1118706033 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:certain
  • yes (en)
dbp:date
  • April 2022 (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • حركة معارضة الطب النفسي هي عبارة عن فكر أتى في الستينيات من القرن العشرين على أيدي أطباء نفسيين معترضين على أسلوب المعالجة المتبع في الطب النفسي خلال العقود الماضية، وأصحاب هذا الفكر أو هذه الحركة يرفضون "النموذج الطبي" للاضطرابات النفسية، أي يرفضون اعتبار الاضطرابات النفسية أمراضا، ويرفضون بالتالي كل ما يتصل بذلك من أساليب التشخيص والعلاج الطبي والحجر في مستشفيات، واستبدل كثير منهم بهذا "النموذج الطبي" نموذجا اجتماعيا" يقول بأن الاضطراب النفسي هو ناتج عن تعقد نمط الحياة المعاصرة. (ar)
  • Kontraŭpsikiatrio estas socia kaj medicina movado oponanta al la paradigmoj kaj tezoj de la oficiala psikiatrio. Unu el ĝiaj plej konataj reprezentantoj estas la eksa psikiatro . La kritikaro kontraŭ la tradicia psikiatrio (kiu naskis la Kontraŭpsikiatrio) estas ke tiu uzas ilojn kaj kuracilajn konceptojn maltaŭgajn; ke ĝi traktas la pacientojn kontraŭ ties volo kaj ke ĝi estas tro dominema kompare al aliaj traktomanieroj; ke ĝi engaĝiĝas pro ekonomiaj ligoj al la farmaciaj entreprenoj; kaj ke ĝi uzas kategoriigajn sistemojn diagnozajn kiuj malbonigas la proprajn personajn konceptojn de la pacientoj. (eo)
  • 반정신의학(反精神醫學)은 정신과 치료가 환자에게 도움이 되는 것보다 더 해롭다는 견해에 기초한 사상이다. 반정신의학은 위험한 치료법에 대한 반대에서 비롯되기도 하였다. 역사적으로 위험한 치료법의 예로는 전기 경련 요법, , 뇌엽 절제술이 있다. 정신의학에 대한 최근의 우려는 21세기 초 어린이를 위한 정신과 약물 처방의 현저한 증가이다. 모든 현대 사회는 정신 환자의 또는 을 허용하고 있다. (ko)
  • Il termine antipsichiatria si riferisce ad approcci (talvolta considerati come un movimento unitario) che fondamentalmente si pongono in contrasto con le teorie e le pratiche della psichiatria in generale, della biopsichiatria in particolare e della psicoanalisi. (it)
  • 反精神醫學(Anti-psychiatry)是反對現代精神醫學及精神醫療的論點及運動,屬於邊緣學說。 反精神醫學者認為精神醫學對病患的危害比幫助更大,因此反對精神病治療,反精神醫學和西方的反文化運動有許多關聯,也是二十世紀精神醫學歷史的重要事件。依照反精神醫學的觀點,精神醫學是的強制性工具,原因是反精神醫學認為醫師和患者之間是不平等的權力關係,反精神醫學也認為精神診斷的過程過於主觀。 (zh)
  • Antipsiquiatria és un terme usat per referir-se a una configuració de grups i constructes teòrics que van sorgir en la dècada de 1960 i van qüestionar les pràctiques i els supòsits fonamentals de la psiquiatria, com ara la seva afirmació que havia aconseguit una objectivitat científica universal. A l'inici va tenir les influències de Michel Foucault, RD Laing, Thomas Szasz i, a Itàlia, Franco Basaglia i Giorgio Antonucci. El terme va ser utilitzat per primera vegada pel psiquiatre David Cooper el 1967. Dos dels arguments centrals del moviment anti-psiquiatria són els següents: (ca)
  • Antipsychiatrie je široké hnutí převážně anglosaského původu, které se v 60. letech 20. století rozešlo s kritérii a metodami klasické psychiatrie. Původní hlavní směr antipsychiatrie vznikl v rámci psychiatrie (vedli jej sami psychiatři). Odmítal existenci psychických poruch jako specifických nemocí a vykládal je jako reakci na sociální prostředí, přičemž klasická psychiatrie je podle něj oporou patologické a patogenní společnosti. Klasické psychiatrické výklady tak brání kritice stavu společnosti, psychiatrické metody jsou společensky schvalovaným násilím a nástrojem moci pod rouškou medicíny a vědy. (cs)
  • Anti-psychiatry is a movement based on the view that psychiatric treatment is often more damaging than helpful to patients, highlighting controversies about psychiatry. Objections include the reliability of psychiatric diagnosis, the questionable effectiveness and harm associated with psychiatric medications, the failure of psychiatry to demonstrate any disease treatment mechanism for psychiatric medication effects, and legal concerns about equal human rights and civil freedom being nullified by the presence of diagnosis. Historically critiques of psychiatry came to light after focus on the extreme harms associated with electroconvulsive treatment or insulin shock therapy. The term "anti-psychiatry" is in dispute and often used to dismiss all critics of psychiatry, many of who agree that a (en)
  • Το αντιψυχιατρικό κίνημα (αντιψυχιατρική) γνώρισε έκρηξη σε δημοτικότητα κατά την δεκαετία του 1960 με πρωτεργάτη τον Ντέιβιντ Κούπερ. Είναι μια ιδεολογική παρέμβαση στις κατεστημένες ψυχιατρικές μεθόδους της εποχής. Είναι ενεργό σε διάφορες μορφές για δύο αιώνες. Γενικά μιλώντας το κίνημα στήριζε ότι οι σύγχρονες ψυχιατρικές μέθοδοι είναι επιβλαβείς για τους ασθενείς και ότι η κοινωνικά καθιερωμένη σχέση γιατρού-ασθενή είναι από εσφαλμένη έως και ανήθικη, καθώς κατά τους υποστηρικτές του κινήματος δίνει υπερβολική δύναμη στον γιατρό και δεν φέρεται με σεβασμό στον ασθενή. (el)
  • Antipsychiatrie ist generell „alles“, was dem Grundgedanken und den daraus entstehenden Handlungen der Psychiatrie negativ bis ablehnend gegenübersteht. Sie entwickelte sich zwischen 1955 und 1975, nach der Einführung von Lobotomien, unter anderem in Großbritannien, in Italien, den USA und in der Bundesrepublik Deutschland. Die antipsychiatrische Bewegung umfasst verschiedene Gruppen mit unterschiedlichen Hintergründen. (de)
  • Antipsiquiatría es un concepto acuñado por David Cooper para designar diferentes enfoques y doctrinas político-sociales en el área de la salud mental que tienen en común ser detractoras de la psiquiatría. Su amplio espectro de enfoques va desde la crítica —en diferentes grados y dirigida a aspectos específicos— hasta el abierto y completo rechazo del modelo de la psiquiatría, la teoría y las prácticas psiquiátricas convencionales. La crítica puede apuntar a la psiquiatría como ciencia, como área de la medicina o como sistema asistencial para personas que sufren dolencias mentales.​De todas las especialidades de la medicina, la psiquiatría es la única que ha concitado la formación de un movimiento crítico muy estable, el cual, con casi dos siglos de historia,​ ha logrado reunir a autores de (es)
  • On désigne par le terme antipsychiatrie l'ensemble des courants qui considèrent que la psychiatrie n'est pas une spécialité de la médecine au même titre que les autres et que sa pratique est nuisible autant pour les personnes souffrant de troubles psychiques que pour la société en général. Historiquement, l'antipsychiatrie s'est montrée très active dans la dénonciation des conditions de vie et de privation de liberté dans les asiles d'aliénés et, plus récemment, contre certains traitements — notamment électroconvulsivothérapie — pratiqués dans les hôpitaux psychiatriques. (fr)
  • Antipsychiatrie verwijst doorgaans naar een heterogene beweging die ontstond in de jaren zestig van de twintigste eeuw en vijandig stond tegenover de meeste fundamentele veronderstellingen en gebruikelijke praktijken binnen de psychiatrie. De stimulerende invloeden voor deze groepsvorming en theorieën kwamen onder meer van Michel Foucault, Ronald D. Laing en Thomas Szasz en voor de antipsychiatrie in Nederland van Jan Foudraine en Kees Trimbos. Door het lijdend voorwerp van de psychiatrie, de patiënten en hun relaties, werden onder anderen de en de Cliëntenbond gelanceerd. De term antipsychiatrie werd in 1967 voor het eerst gebruikt door de Zuid-Afrikaanse psychiater . (nl)
  • Antypsychiatria – ruch społeczny i intelektualny oparty na poglądzie, że leczenie psychiatryczne jest częściej szkodliwe niż pomocne pacjentom. Wśród zastrzeżeń do psychiatrii wymieniane są m.in. stosowanie technik o małej skuteczności a dużej szkodliwości. Częściej jednak aktywiści skupiają się na filozoficznych i etycznych obawach dotyczących zarówno natury psychiatrii, jak i jej praktyk. (pl)
  • 反精神医学(はんせいしんいがく、英語: Anti-Psychiatry)は、 精神医療処方が患者にとって役立つよりもむしろしばしば大きく損なうとの見解に基づく、幅広い社会運動である。反精神医学の信奉者たちを動機付けする反対理由は(英語: controversies about psychiatry)のすべての領域にわたっている。それらは治療法の有効性と潜在的な害について関係するものを含んでいるかもしれない;例えば、反精神医学の信奉者は危険な手順を指摘するかもしれない。 しかしながら、活動家たちは精神医学自体とその実践の療法に関する哲学的そして倫理的問題に焦点をあてる。例えば、これらの活動家たちは、ある程度には有効だと認めるかもしれない、しかし治療が施されるものであるもとでの環境の目的を欲する。彼らは精神療法や向精神薬の服用もまた、患者の健康に関する問題というよりは、社会的、そして政治的問題を形成する、本来的に不自然で非倫理的な療法として見るかもしれない。彼らは「非正常かどうかの問題の判断は哲学的精神の特権によるべきである」こと、そしてその精神は、医学的問題にすべきではないことを信じるかもしれない。何人かの活動家たちは精神病の精神医学的概念を拒否する。 (ja)
  • Антипсихиатри́я — международное движение и теоретические концепции, сформировавшиеся на фоне социальной нестабильности в начале 60-х годов XX века и представлявшие радикальную оппозицию психиатрии; междисциплинарное явление западной науки и культуры второй половины XX столетия, возникшее под влиянием как феноменологической психиатрии и экзистенциального анализа, так и бунтарских шестидесятых годов, контркультуры, протестных политических настроений. (ru)
  • Antipsiquiatria é um termo que se refere a uma coleção de movimentos que visam criticar as teorias e práticas fundamentais da psiquiatria tradicional. Críticas comuns são: que a psiquiatria aplica conceitos e instrumentos médicos de modo inapropriado à mente e à sociedade; que ela frequentemente trata pacientes contra a vontade; que ela inapropriadamente exclui outras abordagens à doença e ao sofrimento mental; que sua integridade médica e ética é comprometida por ligações com a indústria farmacêutica e com companhias de seguro; que ela usa um sistema de diagnóstico categorial (por exemplo, Manual Diagnóstico e Estatístico de Desordens Mentais) que se acusa de estigmatizar pacientes e de ser mal-fundamentado científica e clinicamente; e que o sistema psiquiátrico é vivido por muitos de seu (pt)
  • Antipsykiatri (även anti-psykiatri) är en rörelse som anser att psykiatrisk behandling ofta är mera skadlig än hälsosam för patienterna. (De som kallas antipsykiatriker ställer dock inte alltid upp på den etiketteringen.) Antipsykiatriker kan exempelvis opponera sig mot kontroversiella och/eller dåligt utforskade, eller farliga, psykiatriska behandlingsmetoder. (sv)
  • Антипсихіатрія — термін, введений вченим з Південної Африки , який розглядав безумство як певний аналог політичного дисидентства. Антипсихіатрія досліджує природу психічної хвороби суб'єкта із соціальних позицій. (uk)
rdfs:label
  • Anti-psychiatry (en)
  • حركة معارضة الطب النفسي (ar)
  • Antipsiquiatria (ca)
  • Antipsychiatrie (cs)
  • Antipsychiatrie (de)
  • Αντιψυχιατρική (el)
  • Kontraŭpsikiatrio (eo)
  • Antipsiquiatría (es)
  • Antipsichiatria (it)
  • Antipsychiatrie (fr)
  • 반정신의학 (ko)
  • 反精神医学 (ja)
  • Antipsychiatrie (nl)
  • Antypsychiatria (pl)
  • Antipsiquiatria (pt)
  • Антипсихиатрия (ru)
  • Antipsykiatri (sv)
  • 反精神醫學 (zh)
  • Антипсихіатрія (uk)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:influenced of
is dbo:knownFor of
is dbo:occupation of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:knownFor of
is dbp:purpose of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License