About: Ancient Egypt

An Entity of Type: country, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Ancient Egypt was a civilization in Northeast Africa situated in the Nile Valley. Ancient Egyptian civilization followed prehistoric Egypt and coalesced around 3100 BC (according to conventional Egyptian chronology) with the political unification of Upper and Lower Egypt under Menes (often identified with Narmer). The history of ancient Egypt occurred as a series of stable kingdoms, separated by periods of relative instability known as Intermediate Periods: the Old Kingdom of the Early Bronze Age, the Middle Kingdom of the Middle Bronze Age and the New Kingdom of the Late Bronze Age.

Property Value
dbo:abstract
  • مصر القديمة هي حضارة قديمة في الشمال الشرقي لأفريقيا وقد تركزت الحضارة المصرية القديمة على ضفاف نهر النيل فيما يعرف الآن بجمهورية مصر العربية. اتبعت الحضارة المصرية القديمة عصر ما قبل التاريخ واندمجت حوالي عام 3100 قبل الميلاد (وفقًا للتسلسل الزمني المصري التقليدي) مع التوحيد السياسي لمصر العليا والسفلى تحت حكم مينا (يدعى أيضا نعرمر) . حدث تاريخ مصر القديمة كسلسلة من الممالك المستقرة، مفصولة بفترات من عدم الاستقرار النسبي المعروفة باسم الفترات الوسيطة: المملكة القديمة من العصر البرونزي المبكر، المملكة الوسطى من العصر البرونزي الوسيط والمملكة الحديثة في العصر البرونزي المتأخروصلت مصر إلى ذروة قوتها في المملكة الحديثة، حيث حكمت الكثير من النوبة وجزءًا كبيرًا من بلاد الشام، وبعد ذلك دخلت فترة من التدهور البطيء. خلال تاريخها، تعرضت مصر لغزو أو احتلال من قبل عدد من القوى الأجنبية، بما في ذلك الهكسوس والنوبيون والآشوريون والفرس الأخمينيون والمقدونيون تحت قيادة الإسكندر الأكبر. حكمت المملكة البطلمية اليونانية، التي تشكلت في أعقاب وفاة الإسكندر المقدوني، مصر حتى 30 قبل الميلاد، عندما سقطت تحت حكم كليوباترا في أيدي الإمبراطورية الرومانية وأصبحت مقاطعة رومانية. يعود نجاح الحضارة المصرية القديمة جزئيًا إلى قدرتها على التكيف مع ظروف الزراعة في وادي النيل. أدى فيضان النيل المتوقع والري المتحكم به في الوادي الخصب إلى إنتاج فائض من المحاصيل، مما ساعد على زيادة كثافة السكان، و التنمية الاجتماعية والثقافة. وبتوفير الموارد، رعت الإدارة استغلال المعادن في الوادي والمناطق الصحراوية المحيطة بها، والتطوير المبكر لـ نظام كتابة مستقل، وتنظيم البناء الجماعي والمشاريع الزراعية، والتجارة مع المناطق المحيطة وجيش يهدف إلى تأكيد الهيمنة المصرية. كان تحفيز وتنظيم هذه الأنشطة عبارة عن بيروقراطية من نخبة الكتبة والزعماء الدينيين والإداريين تحت سيطرة الملك، الذين كفلوا تعاون ووحدة الشعب المصري في سياق نظام متطور من المعتقدات الدينية. تشمل الإنجازات العديدة التي حققها المصريون القدماء تقنيات استغلال المحاجر، المسح والبناء التي دعمت بناء الأهرامات والمعابد والمسلات الضخمة. نظام للرياضيات، ونظام عملي وفعال للطب، وأنظمة الري وتقنيات الإنتاج الزراعي، وأول القوارب الخشبية المعروفة، والخزف المصري وتكنولوجيا الزجاج، واختراع الأبجدية، وأشكال جديدة من الأدب، وأقدم معاهدة سلام معروفة، أبرمت مع الحيثيين. تركت مصر القديمة إرثاً دائماً للبشرية جمعاء وأخذ منها اليونانيون القدماء الكثير وتلاهم الرومان. ونُسخت وقُلدت الحضارة والفن والعمارة المصرية على نطاق واسع في العالم، ونقلت آثارها إلى بقاع بعيدة من العالم. أثرت آثارها الضخمة وألهمت مخيلة الرحالة والكتاب لآلاف السنين. وأدت اكتشافات للآثار والحفريات المصرية في مطلع العصر الحديث من قبل الأوروبيين والمصريين إلى البحث العلمي في الحضارة المصرية تجلت في علم أطلق عليه علم المصريات ومزيداً من التقدير لتراثها الثقافي في مصر والعالم. (ar)
  • L'antic Egipte fou una civilització del nord-est d'Àfrica que es desenvolupà al voltant del curs mitjà i inferior del riu Nil, en el territori que avui en dia correspon a Egipte i el nord del Sudan. Segueix el període prehistòric a Egipte i sorgí cap al 3100 aC (segons la cronologia convencional de l'antic Egipte) amb la unificació política de l'Alt i el Baix Egipte sota Menes (sovint identificat amb Narmer). La història de l'antic Egipte consisteix en una successió de regnes estables separats per «períodes intermedis» de relativa inestabilitat: el Regne Antic (bronze antic), el Regne Mitjà (bronze mitjà) i el Regne Nou (bronze final). Assolí el seu apogeu durant el Regne Nou, quan dominava gran part de Núbia i un tros considerable de l'Orient Pròxim, època a partir de la qual inicià un lent declivi. Al llarg de la seva història, fou envaït o conquerit per diversos grups, incloent-hi els hikses, els libis, els nubians, els assiris, els perses aquemènides i els macedonis d'Alexandre el Gran. El Regne Ptolemaic, un estat hel·lenístic fundat poc després de la mort d'Alexandre, exercí la sobirania sobre Egipte fins al 30 aC, quan, sota Cleòpatra VII, fou annexat a l'Imperi Romà i convertit en una província romana. La prosperitat de la civilització de l'antic Egipte era deguda en part a la seva capacitat d'adaptació a les condicions de la vall del Nil per a l'agricultura. Les inundacions previsibles i la irrigació controlada d'aquesta vall tan fèrtil generaven un excedent de conreus propici al creixement demogràfic i el desenvolupament social i cultural. Amb els recursos estalviats, l'administració va invertir en l'explotació mineral de la zona, es va desenvolupar un sistema d'escriptura, es realitzaren construccions col·lectives i projectes agrícoles, s'impulsà el comerç amb les regions veïnes, i es va formar un poderós exèrcit que va consolidar el domini egipci. Exercint un control d'aquestes activitats, hi havia una burocràcia d'escribes d'elit, líders religiosos i administradors sota la jerarquia del diví faraó, que garantia la cooperació i la unitat dels egipcis amb un elaborat sistema de creences religioses. Entre la gran quantitat de progressos aconseguits, es poden destacar la creació d'un sistema matemàtic, el treball de la pedra, les tècniques d'enginyeria i arquitectura, que van facilitar la construcció de piràmides monumentals, temples i obeliscs, així com el desenvolupament d'una activitat artesana de faiança i vidre, un sistema sanitari pràctic i efectiu, noves formes de literatura, sistemes d'irrigació, tècniques de producció agrícoles i el tractat de pau més antic. Egipte va deixar un llegat durador. L'art i l'arquitectura van ser imitats per altres pobles, i les ruïnes monumentals que han sobreviscut durant segles han inspirat la imaginació de turistes i escriptors. El descobriment de les antiguitats i diverses excavacions realitzades des dels inicis de l'edat moderna van dirigir l'atenció científica cap a la civilització egípcia i es va despertar un gran interès arreu del món. (ca)
  • Starověký Egypt byl jednou z významných a současně nejstarších starověkých civilizací ve Středomoří a na Předním východě. Jejím centrem byla oblast severovýchodní Afriky na území dnešního Egypta, kde se soustředila podél dolního toku řeky Nilu až k prvnímu kataraktu tvořícímu přirozenou jižní hranici. Specifické podmínky nilského údolí a pravidelných umožnily v kontrastu s omezenými možnostmi tehdejší Sahary velice brzy přeměnit okraje záplavové oblasti na vysoce výnosnou půdu, a to pouhými jednoduchými úpravami přirozeného prostředí. To vedlo k relativně značnému soustředění obyvatelstva do údolí a k jeho soběstačnosti, nezávislosti na okolních oblastech a následně i etnocentrismu jako výrazným znakům staroegyptské civilizace. V různých obdobích mocenský vliv egyptských panovníků zahrnoval i další oblasti, zejména na jihu území Núbie, na severu Sinajský poloostrov a jižní Levantu, dále pak Západní poušť včetně jejích oáz, Východní poušť a pobřeží Rudého moře. Tato území ale zpravidla nebyla samotnými Egypťany považována za součást Egypta jako takového, o čemž svědčí jejich zvláštní názvy užívané v egyptštině. Staroegyptská civilizace trvala a kontinuálně se rozvíjela po dobu více než tří tisíciletí, přičemž ačkoli v průběhu jejího vývoje fakticky došlo k vystřídání přinejmenším tří rozdílných modelů státu (korespondujících s tzv. Starou, Střední a Novou říší), Egypťané si této kontinuity nepřestávali být vědomi a učinili ji součástí své historické paměti – v průběhu dějin se v obdobích krizí či úpadku do své minulosti obraceli a hledali v ní inspiraci pro soudobé kulturní i politické koncepce. Vznikla na konci 4. tisíciletí př. n. l. z pravěkých a předdynastických kultur (zejména kultury badárské, merimdské a nakádské), když kolem roku 3150 př. n. l. došlo k ustavení první egyptské dynastie a jednotného touto dynastií ovládaného. Již v tomto raném období se objevila řada typických kulturních, politických, ideologických a náboženských rysů, které Egypťané v následujících tisíciletích rozvíjeli a až do zániku své civilizace je neopustili; v jednotlivých historických obdobích byly preferovány jen různé stránky těchto paradigmat, zatímco ona sama zůstávala kontinuálně přítomna. Nositelem této pozoruhodné kulturní, společenské a politické stability bylo specifické egyptské pojetí světa a královské moci, jejíž autorita jako instituce zůstala po více než tři tisíciletí prakticky nezpochybněna. Díky tomu „důležité aspekty faraonské civilizace mohly zůstat několik tisíciletí relativně nedotčené a prodělat jen kombinaci kulturní a politické transformace na počátku Arabské doby“ v roce 640/641. Svého vrcholného období starověký Egypt dosáhl ve druhé polovině 2. tisíciletí př. n. l. v době Nové říše, kdy egyptský stát získal imperiální charakter a byl rozhodující mocností v celé širší oblasti východního Středomoří. Thutmose III. ovládl rozsáhlé území od čtvrtého nilského kataraktu na jihu až k hornímu toku Eufratu na severu a jeho třetí nástupce Amenhotep III. nejen že „udržel nesmírný respekt k Egyptu v sousedních zemích“, ale využitím dobytých zdrojů také říši přivedl „k nebývalému hospodářskému a kulturnímu rozkvětu,“ z nějž těžilo několik následujících generací. Od poloviny 12. století př. n. l. však docházelo k opakujícím se obdobím úpadku centrální moci a konfrontací s nově vznikajícími starověkými státy, jimž Egypťané z dlouhodobého hlediska nedokázali úspěšně čelit. To vedlo ke spíše defenzivnímu pojetí zahraniční politiky a nakonec k opakovanému ovládnutí Egypta cizími vládci – Núbijci, Asyřany, Peršany, řecko-makedonskými Ptolemaiovci a nakonec v roce 30 př. n. l. Římany. Přesto ovšem staroegyptská civilizace zůstávala z kulturního hlediska velice vitální a svébytnou; teprve od přelomu 2. a 3. století je pozorovatelný nepochybný úpadek tvůrčí invence. Její definitivní zánik přinesl až nástup křesťanství. Staroegyptská civilizace dosáhla významných úspěchů na poli hmotné, znalostní i duchovní kultury, o nichž svědčí např. budování rozsáhlých kamenných monumentů (pyramid a chrámů), památky písemnictví či doklady o administrativní a společenské organizaci. V mnoha ohledech ji lze oproti soudobému starověkému světu dokonce považovat za jedinečnou a „moderní“. Je také zřejmé, že starověký Egypt významným způsobem působil na příslušníky ostatních starověkých národů; otázka míry jeho skutečného vlivu na utváření ostatních starověkých civilizací je ovšem stále předmětem diskusí. Až do současné doby je inspirací pro řadu kulturních a duchovních proudů (např. hermetismus), v jejichž rámci ovšem dochází k výrazným reinterpretacím staroegyptských reálií. Vědeckým výzkumem starověkého Egypta se zabývá historická věda – egyptologie. V jejím rámci je pojem „starověkého“ či „faraonského“ Egypta časově vymezován od období konce pravěku bezprostředně předcházejícího vzniku sjednoceného státu až do dobytí země Alexandrem Makedonským v roce 332 př. n. l. (cs)
  • Altes Ägypten ist die allgemeine Bezeichnung für das Land Ägypten im Altertum. Der ägyptische Name lautete Kemet und bedeutet „schwarzes Land“. Kemet bezeichnet das Delta des Nils und geht auf den schwarzen Schlamm zurück, der nach der jährlichen Nilschwemme als Auensediment die Bodenfruchtbarkeit erhöhte, so dass stets gute Ernten möglich waren. Eine andere Bezeichnung für das Land des Altertums war Ta meri (T3 mrj), was mit „geliebtes Land“ übersetzt wird. (de)
  • O όρος Αρχαία Αίγυπτος αναφέρεται στον πολιτισμό ο οποίος αναπτύχθηκε στη βορειοανατολική περιοχή της Αφρικής, είναι παράκτια της νοτιοανατολικής Μεσογείου στην οποία εκβάλλει ο ποταμός Νείλος και ταυτίζεται στο σύνολο, σχεδόν, της έκτασής της με τη σημερινή Αιγύπτο. Είναι ένας από τους που αναπτύχθηκαν ανεξάρτητα. Ο Αιγυπτιακός πολιτισμός ακολούθησε την προϊστορική Αίγυπτο και προέκυψε, ως ενότητα, περίπου το 3150 π.Χ. (κατά την συμβατική Αιγυπτιακή χρονολογία) με τη διοικητική ένωση της Άνω και Κάτω Αιγύπτου από τον φαραώ (κοινώς γνωστός ως Μήνης). Η ιστορία της αρχαίας Αιγύπτου εκτυλίχθηκε σε μια σειρά σταθερών βασιλείων, χωριζόμενων από περιόδους σχετικής αστάθειας οι οποίες είναι γνωστές ως Ενδιάμεσες Περίοδοι: το Παλαιό Βασίλειο κατά την Πρώιμη εποχή του Χαλκού, το Μέσο Βασίλειο της μέσης εποχής του Χαλκού και το Νέο Βασίλειο της ύστερης εποχής του Χαλκού. Η Αίγυπτος έφτασε στην ακμή της στο Νέο Βασίλειο, κατά την εποχή των Ραμσιδών, οπότε ανταγωνιζόταν επάξια την αυτοκρατορία των Χετταίων, την Ασσυριακή Αυτοκρατορία και την αυτοκρατορία , ακολουθώντας αργότερα μια περίοδο αργής παρακμής. Η Αίγυπτος δέχθηκε επιθέσεις από ξένους λαούς, όπως οι Χαναναίοι/, οι , οι Νούβιοι, οι Ασσύριοι, οι Βαβυλώνιοι οι Πέρσες και οι Έλληνες (συγκεκριμένα οι Μακεδόνες) κατά την Τρίτη Ενδιάμεση Περίοδο και την κλασσική & ελληνιστική αρχαιότητα. Μετά το θάνατο του Μεγάλου Αλεξάνδρου, ο Πτολεμαίος ο Σωτήρ, ως τότε στρατηγός του, γίνεται ο νέος ηγεμόνας της Αιγύπτου. Το ελληνιστικό που ίδρυσε εξουσίασε την Αίγυπτο μέχρι το 30 π.Χ., όταν η Κλεοπάτρα πέθανε και η Ρώμη έκανε την Αίγυπτο ρωμαϊκή επαρχία. Η επιτυχία του αρχαίου αιγυπτιακού πολιτισμού οφείλεται αδιαμφισβήτητα και ουσιαστικά, στην ικανότητά του να προσαρμόζεται στις συνθήκες του ιδιαίτερου και αφιλόξενου, σε τρίτους, περιβάλλονυος της Κοιλάδας του Νείλου, τις εξελιγμένες, εκ των πραγμάτων, αγροτοκτηνοτροφικές μεθόδους, καθώς και της εκμετάλλευσης του «δέλτα» του. Οι προβλέψιμες , οι οποίες σε συνδυασμό με τους μουσώνες - χαρακτηριστικών καιρικών φαινομένων της περιοχής - οι οποίοι προσέδιδαν διπλούς ετήσιους εποχιακούς κύκλους και η ελεγχόμενη άρδευση της εύφορης κοιλάδας παρήγαγε αφθονία προϊόντων, το οποίο επέφερε πυκνό πληθυσμό (ίσο με το σύνολο ετούτου της Γηραιάς Ηπείρου) με κοινωνική ανάπτυξη και εξελιγμένο πολιτισμό. Με πλεόνασμα πόρων, η διοίκηση της κοιλάδας και της γύρω ερήμου ενθάρρυνε την πρώιμη ανάπτυξη ενός αυτόνομου και ιδιαίτερου συστήματος γραφής, την οργάνωση συλλογικών κατασκευών και αγροτικών προγραμμάτων, το εμπόριο με τις γύρω περιοχές και ένας στρατός προορισμένος να αντιμετωπίζει εγχώριους και εξωτερικούς εχθρούς. Η γραφειοκρατία του διοικητικού συστήματος, η οποία κατέστησε τους υψηλή, κοινωνικώς, τάξη, θρησκευτικοί ηγέτες και διοικητικοί αξιωματούχοι υπό τον έλεγχο του Φαραώ ενθάρρυναν και οργάνωναν αυτές τις δραστηριότητες ενώ ο ίδιος διασφάλιζε τη συνεργασία και την ενότητα του Αιγυπτιακού λαού μέσω ενός περίπλοκου συστήματος θρησκευτικών πεποιθήσεων. (el)
  • Ancient Egypt was a civilization in Northeast Africa situated in the Nile Valley. Ancient Egyptian civilization followed prehistoric Egypt and coalesced around 3100 BC (according to conventional Egyptian chronology) with the political unification of Upper and Lower Egypt under Menes (often identified with Narmer). The history of ancient Egypt occurred as a series of stable kingdoms, separated by periods of relative instability known as Intermediate Periods: the Old Kingdom of the Early Bronze Age, the Middle Kingdom of the Middle Bronze Age and the New Kingdom of the Late Bronze Age. Egypt reached the pinnacle of its power in the New Kingdom, ruling much of Nubia and a sizable portion of the Near East, after which it entered a period of slow decline. During the course of its history, Egypt was invaded or conquered by a number of foreign powers, including the Hyksos, the Libyans, the Nubians, the Assyrians, the Achaemenid Persians, and the Macedonians under the command of Alexander the Great. The Greek Ptolemaic Kingdom, formed in the aftermath of Alexander's death, ruled Egypt until 30 BC, when, under Cleopatra, it fell to the Roman Empire and became a Roman province. The success of ancient Egyptian civilization came partly from its ability to adapt to the conditions of the Nile River valley for agriculture. The predictable flooding and controlled irrigation of the fertile valley produced surplus crops, which supported a more dense population, and social development and culture. With resources to spare, the administration sponsored mineral exploitation of the valley and surrounding desert regions, the early development of an independent writing system, the organization of collective construction and agricultural projects, trade with surrounding regions, and a military intended to assert Egyptian dominance. Motivating and organizing these activities was a bureaucracy of elite scribes, religious leaders, and administrators under the control of a pharaoh, who ensured the cooperation and unity of the Egyptian people in the context of an elaborate system of religious beliefs. The many achievements of the ancient Egyptians include the quarrying, surveying, and construction techniques that supported the building of monumental pyramids, temples, and obelisks; a system of mathematics, a practical and effective system of medicine, irrigation systems, and agricultural production techniques, the first known planked boats, Egyptian faience and glass technology, new forms of literature, and the earliest known peace treaty, made with the Hittites. Ancient Egypt has left a lasting legacy. Its art and architecture were widely copied, and its antiquities were carried off to far corners of the world. Its monumental ruins have inspired the imaginations of travelers and writers for millennia. A newfound respect for antiquities and excavations in the early modern period by Europeans and Egyptians has led to the scientific investigation of Egyptian civilization and a greater appreciation of its cultural legacy. (en)
  • La civilizo de la antikva Egiptio estis longtempa civilizo en norda-orienta Afriko. Ĝi koncentriĝis laŭ la meza ĝis la malsupra fluo de rivero Nilo. La civilizo atingis sian plej grandan amplekson dum la dua jarmilo antaŭ Kristo, tiu ĉi periodo estas markita kiel periodo de Nova Imperio. Ĝi etendiĝis de la Nila delto norde ĝis apud la kvara nila katarakto sude. En diversaj periodoj la antikva Egiptio ensumigis regionojn de suda Levanto, la kaj la bordon de la Ruĝa Maro, Sinajon kaj la (kelkaj oazoj). La antikva Egiptio evoluis minimume tri kaj duonon de miljaroj. Ĉio komenciĝis per komenca unuiĝo de ŝtatoj en valo de Nilo ĉirkaŭ la jaro kaj finis en la jaro 31 a. K., kiam frua Romia imperio subigis Egiption de ptolemeoj kiel ŝtaton. Tamen tio ne estis la unua periodo de fremda superregado. La romia periodo estis atestinto de iompostioma ŝanĝo en la politika kaj religia vivoj en la valo de Nilo, markanta la finigon de la sendependeco de la civilizacia evoluo. La civilizo de antikva Egiptio estis fondita sur fajne ekvilibrigita kontrolo de naturaj kaj homaj fontoj, karakterizata en la unua vico per gvidata akvumado de la fekunda Nilo, per eluzo de mineraloj de la valo kaj la ĉirkaŭaj dezertaj regionoj, frua evoluo de sendependa sistemo de skribmaniero kaj literaturo, organizado de komunaj taskoj, per komerco kun la ĉirkaŭaj ŝtatoj en nordorienta Afriko kaj orienta Mediteraneo kaj fine per armeaj ekspedicioj, kiuj montris la imperian superregadon kaj teritorian superforton al la najbaraj kulturoj. Tiujn ĉi aktivecojn subtenis kaj organizis socie-politikaj kaj ekonomikaj elitoj, kiuj atingis socian interkonsenton helpe de prilaborita sistemo de politeisma religia kredo sub persono de (duon)dia reganto (kutime de viro, sekvanto el la reganta dinastio). (eo)
  • El antiguo Egipto o el Egipto antiguo fue una civilización de la Antigüedad, que se originó a lo largo del cauce medio y bajo del río Nilo, cuya historia abarca más de tres milenios. Se la considera una de las más importantes de la humanidad.​ El nombre original del país, especialmente durante el Imperio Antiguo, fue Kemet (Km.t), ‘tierra negra’, por el color del limo fertilizante que cubría durante la regular inundación anual el valle que se encuentra a orillas del río Nilo, en oposición a Deshret (dsr.t, ‘tierra roja’), por la arena del desierto del Sahara, que cubre la mayor parte del territorio egipcio. El área del Antiguo Egipto ha variado a lo largo de los siglos, pero en general se acepta que abarcaba desde el delta del Nilo en el norte, hasta Elefantina, en la primera catarata del Nilo, en el sur. Además controlaba el desierto oriental, la línea costera del mar Rojo, la península del Sinaí, y un gran territorio occidental dominando los dispersos oasis. Históricamente, estaba formado por el Alto y el Bajo Egipto, al sur y al norte respectivamente, que precedieron a la creación de un estado unificado. En su período de mayor expansión controló los reinos amorreos de Palestina y el norte de Siria, llegando hasta el Éufrates medio, y las jefaturas nubias del Sudán, hasta el Jebel Barkal, en la cuarta catarata del Nilo. Ejerció una importante influencia cultural entre los pueblos vecinos, e incluso en regiones tan alejadas como Chipre, la costa de Anatolia y la península helénica. La civilización egipcia se desarrolló durante más de 3500 años. Comenzó con la unificación de algunas ciudades del valle del Nilo,​ alrededor del año 3200 a. C.,​ y convencionalmente se da por finalizada en el año 31 a. C., cuando el Imperio romano conquistó y absorbió el Egipto ptolemaico, el cual desapareció como Estado.​ Este acontecimiento no representó el primer período de dominación extranjera en Egipto, pero condujo a una transformación gradual en la vida política y religiosa del valle del Nilo, marcando el final del desarrollo independiente de su identidad cultural. Ésta, sin embargo, había comenzado a diluirse paulatinamente tras las conquistas de los persas (siglo VI a. C.) y los macedonios (siglo IV a. C.), especialmente durante el período de los Ptolomeos. La llegada del cristianismo, y su expansión entre los nativos egipcios, cortó uno de las últimas supervivencias de antigua cultura egipcia. En 535, por orden de Justiniano I, fue prohibido el culto a la diosa Isis, en el templo de File con lo cual terminó una religión de más de cuatro milenios. No obstante, el idioma egipcio (llamado copto) siguió siendo utilizado, escrito en un alfabeto derivado del griego, y los egipcios nativos se identificaron plenamente con el cristianismo, en especial con la doctrina monofisita. Surgió entonces una literatura copta, de carácter cristiano, que recogía mitos, costumbres y creencias de la antigua religión tradicional. La desaparición del copto y su sustitución por el árabe, en el marco de la islamización del país después de su conquista, supuso el final definitivo de los últimos restos del Antiguo Egipto. Egipto tiene una combinación única de características geográficas, situada en el África nororiental y confinada por Libia, Sudán y los mares Rojo y Mediterráneo. El río Nilo fue la clave para el éxito de la civilización egipcia, ya que este permitía el aprovechamiento de los recursos y ofrecía una significativa ventaja sobre otros oponentes: el limo fértil depositado a lo largo de los bancos del Nilo tras las inundaciones anuales significó para los egipcios el practicar una forma de agricultura menos laboriosa que en otras zonas, liberando a la población para dedicar más tiempo y recursos al desarrollo cultural, tecnológico y artístico. La vida se ordenaba en torno al desarrollo de un sistema de escritura y de una literatura independientes, así como en un cuidadoso control estatal sobre los recursos naturales y humanos, caracterizado sobre todo por la irrigación de la fértil cuenca del Nilo y la explotación minera del valle y de las regiones desérticas circundantes, la organización de proyectos colectivos como las grandes obras públicas, el comercio con las regiones vecinas de África del este y central y con las del Mediterráneo oriental y, finalmente, por un poderío capaz de derrotar a cualquier enemigo, y que mantuvieron una hegemonía imperial y la dominación territorial de civilizaciones vecinas en diversos períodos. La motivación y la organización de estas actividades estaba encomendada a una burocracia de élite sociopolítica y económica, los escribas, bajo el control del Faraón, un personaje semidivino, perteneciente a una sucesión de dinastías, que garantizaba la cooperación y la unidad del pueblo egipcio en el contexto de un elaborado sistema de creencias religiosas.​​ Los muchos logros de los egipcios incluyen la extracción minera, la topografía y las técnicas de construcción que facilitaron el levantamiento de monumentales pirámides, templos y obeliscos, unos procedimientos matemáticos, una práctica médica eficaz, métodos de riego y técnicas de producción agrícola, las primeras naves conocidas,​ la tecnología del vidrio y de la fayenza, las nuevas formas de la literatura y el tratado de paz más antiguo conocido, firmado con los hititas.​ Egipto dejó un legado duradero, su arte y arquitectura fueron ampliamente copiados, y sus antigüedades se llevaron a los rincones más lejanos del mundo. Sus ruinas monumentales han inspirado la imaginación de los viajeros y escritores desde hace siglos. Un nuevo respeto por las antigüedades y excavaciones en la época moderna han llevado a la investigación científica de la civilización egipcia y a una mayor apreciación de su legado cultural.​ (es)
  • Antzinako Egipto Nilo ibaiaren ibarrean sortutako antzinateko zibilizazioa da, gaur egun Egiptok hartzen duen eremuan gutxi gorabehera. Zibilizazioa K.a. 3150 inguruan sortu zen, Goi eta Behe Egipto politikoki bateratu eta lehenengo faraoiaren agindupean. 3.000 urtez iraun zuen. Bertako historia bi garai egonkorretan banatzen da, Inperio edo Erresuma izenekoak, garai ezegonkorrek bereiziak, Tarteko Aro izenekoak. Azken inperioaren ostean, zibilizazioa gainbehera lasai baina jarraian sartu zen, atzerritarrek herrialdearen agintea hartu baitzuten. Faraoien agintaldia K.a. 31n amaitu zen ofizialki, Erromatar Inperioak Egipto konkistatu eta probintzia bihurtu zuenean. Antzinako Egiptoko zibilizazioaren arrakasta Nilo ibaiaren aldaketetara ongi moldatzetik dator. Ibar emankorraren ureztatze kontrolatuak uzta oparoak eragin zituen, gizartearen eta kulturaren garapen handia eragin zutenak. Horrela, administrazioek edo gobernuek meatzaritza sustatu, idazkera sistema sortu eta nekazaritza zein eraikuntza bultzatu zituzten, eta inguruko giza taldeekin merkataritza garatu eta gerra garaipenak lortu zituen, eskualde osoko zibilizazio nagusia bihurtzeraino. Ekintza hauek sustatzen eta antolatzen elite kultural eta militar bat sortu zen (eskribak, apaizak, administratzaileak) egiptoarren batasuna ziurtatzen zutenak, erlijio konplexu baten inguruan. Antzinako egiptoarren lorpen ugarien artean daude matematika sistema konplexuak, meatzaritza aurreratua, behaketa eta eraikuntzako hainbat eraikin monumental altxarazteko (piramideak, tenpluak eta obeliskoak) teknika garatuak, faiantza eta beiraren teknologia zehatza, medikuntza sistema praktiko eta eraginkorra, literatura forma berriak, ureztatze eta nekazaritza sistema emankorrak, eta munduko lehen bake hitzarmena. Egiptok ondare iraunkorra utzi zuen: artea eta arkitektura geroko hainbat estiloren oinarri izan dira, artelanak mundu osoan daude barreiatuta, euren arrasto monumentalek hainbat bidaiari eta idazle inspiratu dituzte eta erlijioak eragin handia izan du gure munduaren ikuskeran. (eu)
  • Is iad na pirimidí na siombalaí is so-aitheantaí don sibhialtacht ársa na hÉigipte.]]Is seansibhialtacht í an tSean-Éigipt a bhí suite in oirthuaisceart na hAfraice sa réigiún timpeall na Níle ina bhfuil an Éigipt nua-aimseartha ina seasamh sa lá atá inniu ann. Deirtear gur cuireadh tús leis an tsibhialtacht timpeall na bliana leis an aontú polaitiúil idir an Éigipt Uachtarach agus an Éigipt Íochtarach faoi cheannas an chéid Fharó (tá fianaise ón snoíodóireachtaí na carraigeacha ar na lochtáin na Níl), agus lean sí ar aghaidh ag forbairt le linn na trí mhílaois ina dhiaidh sin. Roinntear stair na sibhialtachta ina tréimhsí seasmhacha, ar a tugtar Ríochtaí, agus na tréimhsí neamh-sheasmhacha eatarthu ar a tugtar Tréimhsí Idirmheánacha. Tar éis na ríochta deireanach, a tugtar air, thug an tsibhialtacht aghaidh ar ré ina raibh meath mall ag tarlú, le hionraí rialta ó stáit eile ón réigiún máguaird. Críochnaíodh riail na bhFarónna go hoifigiúil sa bhliain 31 RC nuair a ghlac Impireacht na Róimhe, an tsárchumhacht nua, seilbh ar an réigiún, agus rinneadh cúige Rómhánach di. Rud amháin a chuir go mór le fás na Sean-Éigipte ná an méid sochair a bhain siad amach as na dálaí a bhí ar fáil i n. Le huisciú an ghleanna, bhí siad ábalta táirgí barrachais a chruthú, rud a spreag forbairt sóisialta agus cultúrtha. Le hacmhainní breise, rinne na húdaráis urraíocht ar saothrú mianraí an ghleann, luathfhorbairt ar chóras scríbhneoireachta, tionscadail tógála agus talmhaíochta, trádáil leis an réigiún máguaird, agus arm a bhí in ann an tír a chosaint ó namhaid agus ceannas na sibhialtachta a dhearbhú. Na daoine a spreag agus a eagraigh na gníomhaíochtaí seo ná na scoth-scríobhaithe, na ceannairí, agus na riarthóirí a bhí go léir faoi smacht an Fharó, an ceannaire diaga a chinntigh comhoibriú agus aontacht na nÉigipteach le córais reiligiúnacha ilchasta. (ga)
  • L'Égypte antique est une ancienne civilisation du nord-est de l'Afrique, concentrée le long du cours inférieur du Nil, dans ce qui constitue aujourd'hui l'Égypte. La civilisation de l'Égypte antique prend forme autour de −3150 avec l'unification politique de la Haute-Égypte au sud et de la Basse-Égypte au nord sous le règne du premier roi et se développe sur plus de trois millénaires. Son histoire est parsemée d'une série de périodes stables politiquement, entrecoupées de plusieurs périodes intermédiaires, plus troublées. L'Égypte antique atteint son apogée sous le Nouvel Empire puis entre dans une période de lent déclin. Le pays subit les assauts répétés de puissances étrangères dans cette période tardive et le règne des pharaons prend officiellement fin en −30, lorsque l'Empire romain conquiert l'Égypte pour en faire une province. Le succès de la civilisation égyptienne antique découle en partie de sa capacité à s'adapter aux conditions de la vallée du Nil. L'inondation prévisible du fleuve et le contrôle de l'irrigation de la vallée produit des récoltes excédentaires qui alimentent le développement social et culturel du pays. Ce surplus agricole donne à l'administration les moyens de financer l'exploitation minière de la vallée et des régions voisines du désert. Le développement rapide d'un système d'écriture indépendant, l'organisation de constructions collectives et de projets agricoles, les relations commerciales avec les pays voisins et une armée solide permettent à l'Égypte d'affirmer sa domination sur la région. Toutes ces activités sont organisées par une bureaucratie de scribes, de dirigeants religieux et d'administrateurs placés sous le contrôle du pharaon qui assure l'unité du peuple égyptien dans le cadre d'un système complexe de croyances religieuses. Les nombreuses réalisations des Égyptiens de l'Antiquité comprennent l'extraction minière, l'arpentage et les techniques de construction qui facilitent la construction de pyramides monumentales, de temples et d'obélisques. On compte également à leur crédit le développement des mathématiques, de la médecine, de l'irrigation et de la production agricole, la construction des premiers navires connus, la faïence égyptienne, de nouvelles formes de littérature. Du rassemblement des tribus primitives qui créent le premier royaume pharaonique jusqu'à son absorption au Ier siècle av. J.-C., l'Égypte antique est le théâtre d'évènements majeurs qui influencent assurément la culture et l'imaginaire des peuples lui ayant succédé. Son art et son architecture sont largement copiés et ses antiquités sont disséminées aux quatre coins du monde. Un regain d'intérêt pour la période antique au début de l'époque moderne conduit à de nombreuses investigations scientifiques de la civilisation égyptienne, notamment par des fouilles, et à une meilleure appréciation de son héritage culturel, pour l'Égypte et le monde. (fr)
  • Mesir Kuno adalah peradaban kuno di sebelah timur laut benua Afrika, yang berpusat di daerah hilir Sungai Nil, yakni kawasan yang kini menjadi wilayah negara Mesir. Peradaban ini dimulai dengan unifikasi Mesir Hulu dan Hilir sekitar 3150 SM, dan selanjutnya berkembang selama kurang lebih tiga milenium. Sejarahnya mengalir melalui periode kerajaan-kerajaan yang stabil, masing-masing diantarai oleh periode ketidakstabilan yang dikenal sebagai Periode Menengah. Mesir Kuno mencapai puncak kejayaannya pada masa Kerajaan Baru. Selanjutnya, peradaban ini mulai mengalami kemunduran. Mesir ditaklukan oleh kekuatan-kekuatan asing pada periode akhir. Kekuasaan firaun secara resmi dianggap berakhir pada sekitar 31 SM, ketika Kekaisaran Romawi menaklukkan dan menjadikan wilayah Mesir Ptolemaik sebagai bagian dari provinsi Romawi. Meskipun ini bukanlah pendudukan asing pertama terhadap Mesir, periode kekuasaan Romawi menimbulkan suatu perubahan politik dan agama secara bertahap di lembah Sungai Nil, yang secara efektif menandai berakhirnya perkembangan peradaban merdeka Mesir. Peradaban Mesir Kuno didasari atas pengendalian keseimbangan yang baik antara sumber daya alam dan manusia, terutama ditandai dengan: * Irigasi teratur terhadap Lembah Nil; * Pendayagunaan mineral dari lembah dan wilayah gurun di sekitarnya; * Perkembangan sistem tulisan dan sastra; * Organisasi proyek kolektif; * Perdagangan dengan wilayah Afrika Timur dan Tengah serta Mediterania Timur; serta * Kegiatan militer yang menunjukkan kekuasaan terhadap kebudayaan suku bangsa lain pada beberapa periode yang berbeda. Pengelolaan kegiatan-kegiatan tersebut dilakukan oleh penguasa sosial, politik, dan ekonomi, yang berada di bawah pengawasan sosok firaun. Pencapaian-pencapaian peradaban Mesir Kuno antara lain: teknik pembangunan monumen seperti piramida, kuil, dan obelisk; pengetahuan matematika; teknik pengobatan; sistem irigasi dan agrikultur; kapal pertama yang pernah diketahui; teknologi tembikar glasir bening dan kaca; seni dan arsitektur yang baru; sastra Mesir Kuno; dan traktat perdamaian pertama yang pernah diketahui. Mesir telah meninggalkan warisan yang abadi. Seni dan arsitekturnya banyak ditiru, dan barang-barang antik buatan peradaban ini dibawa hingga ke ujung dunia. Reruntuhan-reruntuhan monumental-nya menjadi inspirasi bagi pengelana dan penulis selama berabad-abad. (in)
  • 古代エジプト(こだいエジプト、英: Ancient Egypt; 阿: مصر القديمة‎)は、古代のエジプトに対する呼称。具体的に、どの時期を指すかについては様々な説が存在するが、この項においては紀元前3000年頃に始まった第1王朝から紀元前30年にプトレマイオス朝が共和政ローマによって滅ぼされるまでの時代を扱う。 エジプトは不毛の砂漠地帯であるが、毎年夏のナイル川の増水で水に覆われる地域には河土が運ばれて堆積し、農耕や灌漑が可能になる。この氾濫原だけが居住に適しており、主な活動はナイル河畔で行われた。ナイル川の恩恵を受ける地域はケメト(黒い大地)と呼ばれ、ケメトはエジプトそのものを指す言葉として周囲に広がるデシェレト(赤い大地、ナイル川の恩恵を受けない荒地)と対比される概念だった。このケメトの範囲の幅は非常に狭く、ナイル川の本流・支流から数kmの範囲にとどまっていた。しかしながら川の周囲にのみ人が集住しているということは交通においては非常に便利であり、川船を使って国内のどの地域にも素早い移動が可能であった。この利便性は、ナイル河畔に住む人々の交流を盛んにし、統一国家を建国し維持する基盤となった。 ナイル川本流からナイル川の上流は谷合でありナイル川1本だけが流れ、下流はデルタ地帯(ナイル川デルタ)が広がっている。最初に上流地域(上エジプト)と下流地域(下エジプト)でそれぞれ違った文化が発展した後に統一されたため、ファラオ(王)の称号の中に「上下エジプト王」という部分が残り、古代エジプト人も自国のことを「二つの国」と呼んでいた。 毎年のナイル川の氾濫を正確に予測する必要から天文観測が行われ、太陽暦が作られた。太陽とシリウス星が同時に昇る頃、ナイル川は氾濫したという。また、氾濫が収まった後に農地を元通り配分するため、測量術、幾何学、天文学が発達した。ヒエログリフから派生したワディ・エル・ホル文字と原シナイ文字(原カナン文字)は世界の殆どのアルファベットの起源となったとされる。 エジプト文明と並ぶ最初期における農耕文明の一つであるメソポタミア文明が、民族移動の交差点にあたり終始異民族の侵入を被り支配民族が代わったのと比べ、地理的に孤立した位置にあったエジプトは比較的安定しており、部族社会が城壁を廻らせて成立する都市国家の痕跡は今の所発見されていない。 (ja)
  • Con antico Egitto si intende la civiltà sviluppatasi lungo il fiume Nilo, dal delta nel Mar Mediterraneo a nord fino alle cateratte a sud, presso l'attuale confine tra Egitto e Sudan, per un'estensione totale di circa 1000 km. Benché il territorio fosse molto più vasto, comprendendo gran parte anche del deserto libico-nubiano, gli insediamenti umani, fin dai tempi più remoti, si svilupparono solo nella stretta fascia verdeggiante a ridosso delle rive del fiume larga, in alcuni punti, anche solo poche centinaia di metri. Fin dal 3500 a.C., di pari passo con l'avvento dell'agricoltura, in particolare la coltivazione del grano, dell'orzo e del lino, si ha contezza di insediamenti umani specie lungo le rive del Nilo. Le piene annuali del fiume, infatti, favorivano la coltivazione anche con più raccolti annui grazie ai sedimenti, particolarmente fertili (limo), che il fiume, nel suo ritirarsi, lasciava sul terreno. Ciò comportò, fin dai tempi più remoti, conseguentemente, la necessità di controllare, incanalare e conservare le acque onde garantire il costante approvvigionamento, vuoi per il sostentamento umano, vuoi per quello del bestiame e delle piantagioni. Non è da escludersi che proprio la complessa necessità di dover far fronte alle esigenze connesse con la gestione dell'agricoltura e, segnatamente, delle acque nilotiche, abbia favorito proprio il formarsi delle prime comunità su territori parziali tuttavia ben differenziati e politicamente e geograficamente individuabili. Tali entità, normalmente individuate con il termine greco di nomi, ben presto si costituirono in due distinte entità geo-politiche più complesse. Tale l'importanza del fiume Nilo, che attraversava tutto il paese, che anche le denominazioni di tali due macro-aree fanno riferimento al fiume: considerando che le sorgenti del Nilo, benché all'epoca non note, dovevano essere a sud, tale sarà l'Alto Egitto, mentre, di converso, l'area del delta, verso il Mediterraneo, sarà indicato come Basso Egitto. Varie culture si susseguirono nella valle nilotica fin dal 3800 a.C. in quello che viene definito periodo predinastico. Un'entità embrionale di stato può riconoscersi, invece, a partire dal 3200-3100 a.C. con la I dinastia e l'unificazione delle due macro-aree che resteranno, tuttavia, sempre distinte, tanto che per tutta la storia del Paese i regnanti annovereranno tra i loro titoli quello di Signore delle Due Terre. La storia dell'antico Egitto copre, complessivamente, circa quattromila anni, dal 3900 a.C. (con il periodo predinastico) al 342 a.C. (con il periodo tardo) e comprende, dal 3200 a.C., trenta dinastie regnanti riconosciute archeo-storicamente. A queste debbono esserne aggiunte altre, dette di comodo, giacché riferite, di fatto, non a governi autoctoni, bensì frutto di invasioni o di raggiungimento del potere da parte di regnanti stranieri. Avremo perciò una XXXI dinastia, costituita da re persiani, una XXXII dinastia macedone, che annovera un solo sovrano, Alessandro Magno, e una XXXIII dinastia, meglio nota come dinastia tolemaica, nata dallo smembramento dell'impero di Alessandro. Anche molti imperatori romani, occupato l'Egitto, non disdegnarono di assumere il titolo di faraone con titolatura geroglifica. (it)
  • Starożytny Egipt (stegip. Kemet, Czarna Ziemia) – wysoko rozwinięta cywilizacja starożytnego Bliskiego Wschodu położona w północno-wschodniej Afryce w dolinie i delcie Nilu (z oazami Pustyni Libijskiej włącznie). W okresie największego rozkwitu (Nowe Państwo) obejmująca swoim zasięgiem także Nubię (Kusz) oraz Punt na południu, Syropalestynę (Retenu) na północnych rubieżach azjatyckich, oraz tereny libijskie na północnym zachodzie. Historia Egiptu interesowała już samych starożytnych i nie przestała frapować badaczy okresów późniejszych. Wiek XIX przyniósł przełom w postaci odczytania pisma egipskiego (Jean-François Champollion, Ippolito Rosellini), co pozwoliło na odszyfrowanie inskrypcji oraz odtworzenie historii politycznej. Powszechne zainteresowanie społeczeństw dziewiętnastowiecznej Europy, informowanej na bieżąco o postępach prac dzięki dynamicznie rozwijającej się prasie, doprowadziło do serii ekspedycji badawczych o charakterze archeologicznym i w efekcie stworzenia podstaw dla współczesnej egiptologii. Początki cywilizacji egipskiej sięgają zjednoczenia regionu delty (Egiptu Dolnego) i doliny Nilu (Egiptu Górnego) w okresie predynastycznym (ok. 3500 p.n.e.). W czasach historycznych następowały po sobie kolejne warianty państwowości w postaci jednolitych królestw (Stare, Średnie i Nowe Państwo), przedzielone okresami dezintegracji (Pierwszy, Drugi i Trzeci Okres Przejściowy). Okres schyłkowy (I tysiąclecie p.n.e.) to dominacja asyryjska i perska, a od podbojów Aleksandra Wielkiego okres hellenistyczny w dziejach Egiptu. Ostatnią formą starożytnej państwowości egipskiej było utworzenie z kraju nad Nilem prowincji rzymskiej w czasach panowania Oktawiana Augusta (do podboju arabskiego w VII wieku n.e.). Główną przyczyną wielkości i trwałości zdobyczy cywilizacji egipskiej było specyficzne położenie. Łączność poprzez Synaj i Syropalestynę z wielkimi centrami cywilizacyjnymi, takimi jak Mezopotamia, Anatolia, a w okresie późniejszym starożytna Grecja, sprzyjała wymianie idei. Jednoczesna łatwość obrony przed zagrożeniami płynącymi z tego sąsiedztwa dzięki warunkom naturalnym (Pustynia Arabska, Morze Czerwone, pustynie Półwyspu Arabskiego na wschodzie; Morze Śródziemne na północy; Sahara na zachodzie) prowadziła do trwałości i jednorodności kultury egipskiej. Regularne wylewy Nilu i w efekcie wysoka urodzajność gleby były korzystne dla rozwoju rolnictwa. Utrzymanie skomplikowanego systemu irygacyjnego rodziło potrzebę nadzoru administracyjnego, co z kolei prowadziło do powstania silnej władzy centralnej, z czasem zideologizowanej religijnie, oraz powstania pisma (hieroglify). Bliskość kopalń miedzi, złota i kamieni szlachetnych (Synaj, Nubia) przyczyniła się do rozwoju rzemiosła i wymiany handlowej z sąsiadami, a ogólna dostępność trwałego materiału budowlanego w postaci kamienia sprzyjała rozwojowi budownictwa. Charakterystyczną cechą wyróżniającą Egipt na tle innych cywilizacji starożytnego Bliskiego Wschodu była religia. Jej motyw przewodni – wiara w życie po śmierci i kult władcy, prowadził do budowy potężnych grobowców, które do dziś są jednymi z ważniejszych źródeł poznania historii, kultury i umysłowości starożytnych Egipcjan. (pl)
  • Het oude Egypte was een beschaving die rond 3300 v.Chr. is ontstaan langs de Nijl. Deze beschaving ging pas ten onder in 332 v.Chr., na de verovering van Egypte door Alexander de Grote. De essentiële factor in het overleven van de beschaving was de irrigatie van een landbouwgebied rond de Nijl. De nadruk lag bij de Egyptenaren dan ook vooral op het cyclische karakter van het leven en niet op het lineaire, zoals in Sumer. Hoe gestructureerd deze maatschappij was, wordt duidelijk door de tempels, mastaba's en piramides die deze grootse beschaving naliet. (nl)
  • Det forntida Egypten var en civilisation i nordöstra Afrika med centrum längs floden Nilen i det som i dag är den moderna staten Egypten. Den egyptiska civilisationen uppstod runt 3150 f. Kr. (enligt dagens vedertagna egyptologiska kronologi) genom att Övre Egypten och Nedre Egypten enades under den förste faraon Narmer. Egyptens forntida historia är indelad i en följd av förhållandevis stabila "kungariken" åtskilda av mer instabila perioder som kallas "mellantider": Gamla riket under äldre bronsålder, Mellersta riket och Nya riket under yngre bronsålder. Egypten nådde sin storhetstid under det Nya riket under elva faraoner som samtliga gick under namnet Ramses och upplevde därefter en gradvis nedgång. Egypten blev invaderat flera gånger under den så kallade sentiden. Efter den sista erövringen, som leddes av Alexander den store, grundade en av Alexanders generaler, Ptolemaios I Soter, den ptolemeiska dynastin som styrde Egypten fram till 30 f. Kr. då det erövrades av Rom och införlivades i det romerska riket som en provins. Den egyptiska civilisationen var mycket långlivad, något som var möjligt tack vare dess förmåga att anpassa sig till förhållandena i Nildalen. De årligt återkommande översvämningarna av Nilen och välorganiserad konstbevattning av den bördiga dalen gav en mängd olika grödor, något som gjorde social och kulturell utveckling möjlig. Regelbundna rika skördar gjorde att de forntida egyptierna kunde ägna sig åt att utvinna mineraler i Nildalen och de omgivande ökenområdena, utveckla det hieroglyfiska skriftspråket, utöva omfattande handel med kringliggande regioner och bygga upp en slagkraftig militärmakt. De som övervakade och organiserade dessa åtaganden var en byråkratisk elit av skrivare, religiösa ledare och administratörer. Dessa lydde under farao som säkerställde samverkan och enighet för egyptierna genom ett komplext system av religiösa föreställningar. De forntida egyptierna verkade inom en rad olika områden. De utvecklade stenbrytning, lantmäteri och byggteknik som ledde till uppförandet av monumentala pyramider, tempel och obelisker. De utvecklade även en egen matematik, en effektiv medicinsk läkekonst, bevattningsanläggningar, teknik för jordbruket och de första kända fartygen. Från egyptierna kommer också egyptisk fajans och glas, litteratur och historiens första nedtecknade fredsfördrag. Det forntida Egypten lämnade efter sig ett bestående socialt och kulturellt arv. Dess konst och arkitektur kopierades av många andra civilisationer och dess konstföremål spreds över stora delar av världen. De monumentala ruinerna har inspirerat resenärer, upptäcktsresanden och författare i århundraden. Under tidigmodern tid ökade uppskattningen av Egyptens historiska arv genom antikviteter och arkeologiska utgrävningar. Det ledde också till utvecklingen av den moderna egyptologin, den vetenskapliga läran om det forntida Egypten. (sv)
  • O Antigo Egito foi uma civilização do Antigo Oriente Próximo do Norte de África, concentrada ao longo ao curso inferior do rio Nilo, no que é hoje o país moderno do Egito. Era parte de um complexo de civilizações, as civilizações do Vale do Nilo, do qual também faziam parte as regiões ao sul do Egito, atualmente no Sudão, Eritreia, Etiópia e Somália. Tinha como fronteiras o Mar Mediterrâneo, a norte, o Deserto da Líbia, a oeste, o Deserto Oriental Africano a leste e a primeira catarata do Nilo a sul. Foi umas das primeiras grandes civilizações da Antiguidade e manteve durante sua existência uma continuidade nas suas formas políticas, artísticas, literárias e religiosas, explicável em parte devido aos condicionalismos geográficos, embora as influências culturais e contactos com o estrangeiro tenham sido também uma realidade. A civilização egípcia se aglutinou em torno de 3 100 a.C. com a unificação política do Alto e Baixo Egito, sob o primeiro faraó (Narmer), e se desenvolveu nos três milênios seguintes. Desenvolveu-se historicamente em três grandes reinos marcados pela estabilidade política, prosperidade económica e florescimento artístico, separados por períodos de relativa instabilidade conhecidos como Períodos Intermediários. Atingiu seu auge no Império Novo (ca. 1550–1069 a.C.), uma era cosmopolita na qual, graças às campanhas militares do faraó Tutemés III, o Egito dominou uma área que se estendia desde a Núbia, entre a quarta e quinta cataratas do Nilo, até o rio Eufrates, tendo entrado num lento declínio depois disso. O Egito foi dominado por uma sucessão de potências estrangeiras neste período final. O governo dos faraós terminou oficialmente em 30 a.C., quando o Egito caiu sob o domínio do Império Romano e se tornou uma província, após a derrota da faraó Cleópatra (r. 51–30 a.C.) na Batalha de Alexandria. O sucesso egípcio deve-se em parte à sua capacidade de se adaptar às condições do vale do Nilo. A inundação previsível e a irrigação controlada do vale fértil produziam colheitas excedentárias, o que alimentou o desenvolvimento social e cultural. Com recursos excedentários, o governo patrocinou a exploração mineral do vale e regiões do deserto ao redor, o desenvolvimento de um sistema de escrita, a organização de construções coletivas e projetos de agricultura, comércio com vizinhos e guerras para derrotar inimigos estrangeiros e afirmar o domínio egípcio. Motivar e organizar estas atividades foi uma tarefa burocrática dos escribas de elite, dos líderes religiosos, e dos administradores sob o controle de um faraó que garantiu a cooperação e a unidade do povo egípcio, no âmbito de um elaborado sistema de crenças religiosas. As muitas realizações dos antigos egípcios incluem o desenvolvimento de técnicas de extração mineira, topografia e construção que permitiram a edificação de monumentais pirâmides, templos e obeliscos; um sistema de matemática, um sistema prático e eficaz de medicina, sistemas de irrigação e técnicas de produção agrícola, os primeiros navios conhecidos, faiança e tecnologia com vidro, novas formas de literatura e o mais antigo tratado de paz conhecido, o chamado Tratado de Cadexe. O Egito deixou um legado duradouro. Sua arte e arquitetura foram muito copiadas e suas antiguidades levadas a várias partes do globo. Suas ruínas monumentais inspiraram a imaginação de viajantes e escritores por séculos e o fascínio por antiguidades e escavações no início do Idade Contemporânea esteve na origem da investigação científica desta civilização e levou à maior valorização do seu legado cultural. (pt)
  • 古埃及(阿拉伯语:مصر القديمة‎)是位於非洲东北部尼罗河中下游地区的一段时间跨度近8500年的古代文明,开始于公元前32世纪左右时美尼斯统一上下埃及建立第一王朝,终止于公元前343年波斯再次征服埃及。雖然之後古埃及文化還有少量延續,但到公元以後的時代,古埃及已經徹底被異族文明所取代。在連象形文字也被人們遺忘後,古代史前社會留給後人的是宏偉的建築與無數謎團。1798年,拿破仑远征埃及,发现罗塞塔石碑,1822年法国学者商博良解读象形文字成功,埃及学才诞生,古埃及文明才重见天日。直到今日都還不斷被挖掘出來。 古埃及的居民是由北非的土著居民和来自西亚的遊牧民族塞姆人融合形成的多文化圈。約西元前6000年,因為地球軌道的運轉規律性變化、間冰期的高峰過去等客觀氣候因素,北非茂密的草原開始退縮,人們放棄游牧而開始尋求固定的水源,以進行固定式的耕作,這個居民逐漸聚集並建立了村落的地方,即尼羅河下游河谷一帶,有著夏季氾濫沖刷的豐富沃土,適合在秋冬的乾季進行種植活動,公元前4千年后半期,此地逐渐形成国家,至公元前343年为止,共经历前王朝、早王朝、古王国、第一中间期、中王国、第二中间期、新王国、第三中间期、后王朝9个时期31个王朝的统治(参见“古埃及歷史”一节)。其中古埃及在十八王朝时(公元前15世纪)达到鼎盛,南部尼罗河河谷地带的上埃及的領域由現在的蘇丹到埃塞俄比亞,而北部三角洲地区的下埃及除了現在的埃及和部份利比亚以外,其東部邊界越過西奈半島直達迦南平原。 古埃及在古埃及語言中稱為「凱美特」或「凱米」( Kemet[kuːmat];意爲「黑土之國」) ,與之相關的現代科普特語稱為Ⲭⲏⲙⲓ(Khēmi)。 在社會制度方面,古埃及有自己的文字系统,完善的行政体系和多神信仰的宗教系统,其统治者称为法老,因此古埃及又称为法老时代或法老埃及。古埃及的国土紧密分布在尼罗河周围的狭长地带,是典型的水力帝国。 古埃及文明的产生和发展同尼罗河密不可分,如古希腊历史学家希罗多德所言:“埃及是尼罗河的赠礼。”古埃及时,尼罗河几乎每年都泛滥,淹没农田,但同时也使被淹没的土地成为肥沃的耕地。尼罗河还为古埃及人提供交通的便利,使人们比较容易的来往于河畔的各个城市之间。古埃及文明之所以可以绵延数千年而不间断,另一个重要的原因是其相对与外部世界隔绝的地理环境,古埃及北面和东面分别是地中海和红海,而西面则是沙漠,南面是一系列大瀑布,只有东北部有一个通道通过西奈半岛通往西亚。这样的地理位置,使外族不容易进入埃及,从而保证古埃及文明的穩定延续。相比较起来,周围相对开放的同时代的两河流域文明则经常被不同民族所主宰,兩者對後世所帶來的價值觀也完全不同。古埃及具有保存遺體的喪葬習俗,透過這些木乃伊的研究能一窺當時人們的日常生活,对古埃及的研究在学术界已经形成一门专门的学科,称为“埃及学”。 (zh)
  • Дре́вний Еги́пет (от др.-греч. Αἴγυπτος и лат. Aegyptus) — название исторического региона и культуры значительной цивилизации Древнего мира, существовавшей на северо-востоке Африки вдоль нижнего течения реки Нил. Сами древние египтяне называли свою страну Та-Кемет (транслит. егип. tꜣ-kmt), Та-мери (tꜣ-mrj), Та-уи (tꜣwj); а копты — Ке́ми (копт. Ⲭⲏⲙⲓ). История Древнего Египта насчитывает около 40 веков и подразделяется исследователями на додинастический период (относится к финалу доисторического периода, краткий обзор которого также приводится в статье), династический период (основной этап существования египетской цивилизации протяжённостью около 27 веков), эллинистический период (синтез с греко-македонской культурой под властью династии Птолемеев), римский период (в составе древнеримского государства, как одна из важнейших провинций Римской империи). Временные границы существования древнеегипетской культуры, принятые исследователями, охватывают период с середины IV тысячелетия до н. э. до IV век н. э. Византийско-коптский период (в составе Византии) хотя и относится уже к раннему средневековью, при этом также иногда рассматривается в рамках изучения Древнего Египта. Временные границы начинаются с IV века и заканчиваются арабским завоеванием в VII веке. Возвышение древнеегипетской цивилизации в большой степени было результатом её способности адаптироваться к условиям речной долины и дельты Нила. Регулярные ежегодные , удобряющие почву плодородным илом, а также организация ирригационной системы земледелия позволяли производить зерновые культуры в избыточном количестве, обеспечивавшем социальное и культурное развитие. Концентрация людских и материальных ресурсов в руках администрации способствовала созданию и поддержанию сложной сети каналов, появлению регулярной армии и расширению торговли, а с постепенным развитием горнодобывающего дела, полевой геодезии и строительных технологий давала возможность организовывать коллективные возведения монументальных сооружений. Принуждающей и организующей силой в Древнем Египте был хорошо развитый государственный аппарат, состоявший из жрецов, писцов и администраторов во главе с фараоном, который часто обожествлялся в сложной системе религиозных верований с развитым культом погребальных обрядов. Древний Египет оставил огромное культурное наследие для мировой цивилизации, произведения его искусства ещё в древности вывозились в различные уголки мира и широко копировались мастерами других стран. Своеобразные архитектурные формы — величественные пирамиды, храмы, дворцы и обелиски вдохновляли воображение путешественников и исследователей в течение многих столетий. Египетскими мастерами создавались прекрасные настенные росписи и статуи, были освоены способы производства стекла и фаянса, поэтами и писателями созданы новые формы в литературе. В числе научных достижений древних египтян было создание оригинальной системы письма, математика, практическая медицина, астрономические наблюдения и возникший на их основе календарь. Интерес к памятникам, артефактам и археологическим раскопкам в Древнем Египте, возникший на рубеже XVIII—XIX веков, привёл к созданию науки египтологии и возникновению направлений искусства (египтомания, египтизирующий стиль). (ru)
  • Стародавній Єгипет — цивілізація в стародавній Північній Африці, яка охоплювала територію в нижній течії річки Ніл на місці сучасної країни Єгипет. Стародавня єгипетська цивілізація сформувалась у процесі розвитку доісторичного Єгипту як єдине ціле близько 3100 р. до н. е. (згідно з загальноприйнятою єгипетською хронологією) під час політичного об'єднання за правління Менеса (якого часто ототожнюють з Нармером). Історію Стародавнього Єгипту поділяють на кілька стійких царств, розділених періодами відносної нестабільності, відомими як перехідні періоди: Стародавнє царство за ранньої бронзової доби, Середнє царство за середньої бронзової доби і Нове царство за пізньої бронзової доби. Вершини своєї могутності Єгипет досяг за часів Нового царства, коли він мав владу над Нубією і значною частиною Близького Сходу, після чого увійшов у період повільного занепаду. Упродовж історії низка чужоземних держав завойовувала і підкорювала Єгипет, зокрема гіксоси, лівійці, нубійці, ассирійці, ахеменідські перси, македонці під проводом Александра Македонського. Грецьке Птолемейське царство, що утворилося після смерті Александра, правило Єгиптом до 30 р. до н. е., коли за часів Клеопатри воно зазнало поразки від Римської імперії і стало римською провінцією. Успіх давньоєгипетської цивілізації частково пояснюється її здатністю пристосувати долину Нілу до сільського господарства. Прогнозовані і регульоване зрошення родючої долини давали надлишкову сільськогосподарську продукцію, яка підтримувала більшу щільність населення і, як наслідок, розвиток суспільства і культури. Завдяки надлишку ресурсів спонсорувала видобуток корисних копалин у долині та навколишніх пустельних регіонах, ранній розвиток незалежної письмової системи, організацію колективних робіт та проєкти у сільському господарстві, торгівлю з навколишніми регіонами, а також військове мистецтво, спрямоване на утвердження єгипетського панування. Мотивували і організовували цю діяльність елітні писарі, релігійні лідери та адміністратори під контролем фараона, який гарантував співробітництво і єдність єгипетського народу в контексті складної системи релігійних вірувань. До багатьох досягнень стародавніх єгиптян належать: гірництво, інженерні та будівельні технології, завдяки яким відбувалося спорудження монументальних пірамід, храмів і обелісків; система математики, практична та ефективна система медицини, система зрошення і технології сільськогосподарського виробництва, перші відомі дощаті човни, і технології виробництва скла, нові форми літератури, а також найперша відома мирна угода, укладена з хеттами. Стародавній Єгипет залишив невмирущу спадщину. Його мистецтво і архітектура широко копійовані, а його давні артефакти потрапили до далеких куточків світу. Багато століть його монументальні руїни надихали уяву мандрівників і письменників. Цікавість до старовини та археології з боку європейців і єгиптян, яка виникла на початку нового часу, породила наукові дослідження єгипетської цивілізації і призвела до ширшого визнання її культурної спадщини. (uk)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 874 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 142394 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124628692 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:1a
  • James (en)
  • Boyle (en)
  • Shaw (en)
  • Metcalfe (en)
  • Strouhal (en)
dbp:1p
  • 8 (xsd:integer)
  • 61 (xsd:integer)
  • 241 (xsd:integer)
dbp:1y
  • 1989 (xsd:integer)
  • 2003 (xsd:integer)
  • 2005 (xsd:integer)
  • 2013 (xsd:integer)
  • 2018 (xsd:integer)
dbp:2a
  • Hartwig (en)
  • Lorenzi (en)
  • Imhausen (en)
  • Manuelian (en)
  • Seaburn (en)
dbp:2p
  • 31 (xsd:integer)
dbp:2pp
  • 6 (xsd:integer)
  • 424 (xsd:integer)
dbp:2y
  • 1998 (xsd:integer)
  • 2007 (xsd:integer)
  • 2013 (xsd:integer)
  • 2014 (xsd:integer)
  • 2018 (xsd:integer)
dbp:b
  • Ancient History/Egypt (en)
dbp:bot
  • InternetArchiveBot (en)
dbp:commons
  • Category:Ancient Egypt (en)
dbp:date
  • 2021-05-24 (xsd:date)
  • 2022-03-22 (xsd:date)
  • April 2020 (en)
  • October 2022 (en)
dbp:fixAttempted
  • yes (en)
dbp:reason
  • FA and no dates? Needs correcting ASAP (en)
dbp:s
  • Portal:Ancient Egypt (en)
dbp:url
dbp:voy
  • Ancient Egypt (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
schema:sameAs
rdf:type
rdfs:comment
  • Altes Ägypten ist die allgemeine Bezeichnung für das Land Ägypten im Altertum. Der ägyptische Name lautete Kemet und bedeutet „schwarzes Land“. Kemet bezeichnet das Delta des Nils und geht auf den schwarzen Schlamm zurück, der nach der jährlichen Nilschwemme als Auensediment die Bodenfruchtbarkeit erhöhte, so dass stets gute Ernten möglich waren. Eine andere Bezeichnung für das Land des Altertums war Ta meri (T3 mrj), was mit „geliebtes Land“ übersetzt wird. (de)
  • Het oude Egypte was een beschaving die rond 3300 v.Chr. is ontstaan langs de Nijl. Deze beschaving ging pas ten onder in 332 v.Chr., na de verovering van Egypte door Alexander de Grote. De essentiële factor in het overleven van de beschaving was de irrigatie van een landbouwgebied rond de Nijl. De nadruk lag bij de Egyptenaren dan ook vooral op het cyclische karakter van het leven en niet op het lineaire, zoals in Sumer. Hoe gestructureerd deze maatschappij was, wordt duidelijk door de tempels, mastaba's en piramides die deze grootse beschaving naliet. (nl)
  • مصر القديمة هي حضارة قديمة في الشمال الشرقي لأفريقيا وقد تركزت الحضارة المصرية القديمة على ضفاف نهر النيل فيما يعرف الآن بجمهورية مصر العربية. اتبعت الحضارة المصرية القديمة عصر ما قبل التاريخ واندمجت حوالي عام 3100 قبل الميلاد (وفقًا للتسلسل الزمني المصري التقليدي) مع التوحيد السياسي لمصر العليا والسفلى تحت حكم مينا (يدعى أيضا نعرمر) . حدث تاريخ مصر القديمة كسلسلة من الممالك المستقرة، مفصولة بفترات من عدم الاستقرار النسبي المعروفة باسم الفترات الوسيطة: المملكة القديمة من العصر البرونزي المبكر، المملكة الوسطى من العصر البرونزي الوسيط والمملكة الحديثة في العصر البرونزي المتأخروصلت مصر إلى ذروة قوتها في المملكة الحديثة، حيث حكمت الكثير من النوبة وجزءًا كبيرًا من بلاد الشام، وبعد ذلك دخلت فترة من التدهور البطيء. خلال تاريخها، تعرضت مصر لغزو أو احتلال من قبل عدد من القوى الأجنبية، بما (ar)
  • L'antic Egipte fou una civilització del nord-est d'Àfrica que es desenvolupà al voltant del curs mitjà i inferior del riu Nil, en el territori que avui en dia correspon a Egipte i el nord del Sudan. Segueix el període prehistòric a Egipte i sorgí cap al 3100 aC (segons la cronologia convencional de l'antic Egipte) amb la unificació política de l'Alt i el Baix Egipte sota Menes (sovint identificat amb Narmer). La història de l'antic Egipte consisteix en una successió de regnes estables separats per «períodes intermedis» de relativa inestabilitat: el Regne Antic (bronze antic), el Regne Mitjà (bronze mitjà) i el Regne Nou (bronze final). (ca)
  • Starověký Egypt byl jednou z významných a současně nejstarších starověkých civilizací ve Středomoří a na Předním východě. Jejím centrem byla oblast severovýchodní Afriky na území dnešního Egypta, kde se soustředila podél dolního toku řeky Nilu až k prvnímu kataraktu tvořícímu přirozenou jižní hranici. Specifické podmínky nilského údolí a pravidelných umožnily v kontrastu s omezenými možnostmi tehdejší Sahary velice brzy přeměnit okraje záplavové oblasti na vysoce výnosnou půdu, a to pouhými jednoduchými úpravami přirozeného prostředí. To vedlo k relativně značnému soustředění obyvatelstva do údolí a k jeho soběstačnosti, nezávislosti na okolních oblastech a následně i etnocentrismu jako výrazným znakům staroegyptské civilizace. V různých obdobích mocenský vliv egyptských panovníků zahrno (cs)
  • O όρος Αρχαία Αίγυπτος αναφέρεται στον πολιτισμό ο οποίος αναπτύχθηκε στη βορειοανατολική περιοχή της Αφρικής, είναι παράκτια της νοτιοανατολικής Μεσογείου στην οποία εκβάλλει ο ποταμός Νείλος και ταυτίζεται στο σύνολο, σχεδόν, της έκτασής της με τη σημερινή Αιγύπτο. Είναι ένας από τους που αναπτύχθηκαν ανεξάρτητα. Ο Αιγυπτιακός πολιτισμός ακολούθησε την προϊστορική Αίγυπτο και προέκυψε, ως ενότητα, περίπου το 3150 π.Χ. (κατά την συμβατική Αιγυπτιακή χρονολογία) με τη διοικητική ένωση της Άνω και Κάτω Αιγύπτου από τον φαραώ (κοινώς γνωστός ως Μήνης). Η ιστορία της αρχαίας Αιγύπτου εκτυλίχθηκε σε μια σειρά σταθερών βασιλείων, χωριζόμενων από περιόδους σχετικής αστάθειας οι οποίες είναι γνωστές ως Ενδιάμεσες Περίοδοι: το Παλαιό Βασίλειο κατά την Πρώιμη εποχή του Χαλκού, το Μέσο Βασίλειο τη (el)
  • Ancient Egypt was a civilization in Northeast Africa situated in the Nile Valley. Ancient Egyptian civilization followed prehistoric Egypt and coalesced around 3100 BC (according to conventional Egyptian chronology) with the political unification of Upper and Lower Egypt under Menes (often identified with Narmer). The history of ancient Egypt occurred as a series of stable kingdoms, separated by periods of relative instability known as Intermediate Periods: the Old Kingdom of the Early Bronze Age, the Middle Kingdom of the Middle Bronze Age and the New Kingdom of the Late Bronze Age. (en)
  • La civilizo de la antikva Egiptio estis longtempa civilizo en norda-orienta Afriko. Ĝi koncentriĝis laŭ la meza ĝis la malsupra fluo de rivero Nilo. La civilizo atingis sian plej grandan amplekson dum la dua jarmilo antaŭ Kristo, tiu ĉi periodo estas markita kiel periodo de Nova Imperio. Ĝi etendiĝis de la Nila delto norde ĝis apud la kvara nila katarakto sude. En diversaj periodoj la antikva Egiptio ensumigis regionojn de suda Levanto, la kaj la bordon de la Ruĝa Maro, Sinajon kaj la (kelkaj oazoj). (eo)
  • El antiguo Egipto o el Egipto antiguo fue una civilización de la Antigüedad, que se originó a lo largo del cauce medio y bajo del río Nilo, cuya historia abarca más de tres milenios. Se la considera una de las más importantes de la humanidad.​ El nombre original del país, especialmente durante el Imperio Antiguo, fue Kemet (Km.t), ‘tierra negra’, por el color del limo fertilizante que cubría durante la regular inundación anual el valle que se encuentra a orillas del río Nilo, en oposición a Deshret (dsr.t, ‘tierra roja’), por la arena del desierto del Sahara, que cubre la mayor parte del territorio egipcio. (es)
  • Antzinako Egipto Nilo ibaiaren ibarrean sortutako antzinateko zibilizazioa da, gaur egun Egiptok hartzen duen eremuan gutxi gorabehera. Zibilizazioa K.a. 3150 inguruan sortu zen, Goi eta Behe Egipto politikoki bateratu eta lehenengo faraoiaren agindupean. 3.000 urtez iraun zuen. Bertako historia bi garai egonkorretan banatzen da, Inperio edo Erresuma izenekoak, garai ezegonkorrek bereiziak, Tarteko Aro izenekoak. Azken inperioaren ostean, zibilizazioa gainbehera lasai baina jarraian sartu zen, atzerritarrek herrialdearen agintea hartu baitzuten. Faraoien agintaldia K.a. 31n amaitu zen ofizialki, Erromatar Inperioak Egipto konkistatu eta probintzia bihurtu zuenean. (eu)
  • Is iad na pirimidí na siombalaí is so-aitheantaí don sibhialtacht ársa na hÉigipte.]]Is seansibhialtacht í an tSean-Éigipt a bhí suite in oirthuaisceart na hAfraice sa réigiún timpeall na Níle ina bhfuil an Éigipt nua-aimseartha ina seasamh sa lá atá inniu ann. Deirtear gur cuireadh tús leis an tsibhialtacht timpeall na bliana leis an aontú polaitiúil idir an Éigipt Uachtarach agus an Éigipt Íochtarach faoi cheannas an chéid Fharó (tá fianaise ón snoíodóireachtaí na carraigeacha ar na lochtáin na Níl), agus lean sí ar aghaidh ag forbairt le linn na trí mhílaois ina dhiaidh sin. (ga)
  • L'Égypte antique est une ancienne civilisation du nord-est de l'Afrique, concentrée le long du cours inférieur du Nil, dans ce qui constitue aujourd'hui l'Égypte. La civilisation de l'Égypte antique prend forme autour de −3150 avec l'unification politique de la Haute-Égypte au sud et de la Basse-Égypte au nord sous le règne du premier roi et se développe sur plus de trois millénaires. Son histoire est parsemée d'une série de périodes stables politiquement, entrecoupées de plusieurs périodes intermédiaires, plus troublées. L'Égypte antique atteint son apogée sous le Nouvel Empire puis entre dans une période de lent déclin. Le pays subit les assauts répétés de puissances étrangères dans cette période tardive et le règne des pharaons prend officiellement fin en −30, lorsque l'Empire romain co (fr)
  • Mesir Kuno adalah peradaban kuno di sebelah timur laut benua Afrika, yang berpusat di daerah hilir Sungai Nil, yakni kawasan yang kini menjadi wilayah negara Mesir. Peradaban ini dimulai dengan unifikasi Mesir Hulu dan Hilir sekitar 3150 SM, dan selanjutnya berkembang selama kurang lebih tiga milenium. Sejarahnya mengalir melalui periode kerajaan-kerajaan yang stabil, masing-masing diantarai oleh periode ketidakstabilan yang dikenal sebagai Periode Menengah. Mesir Kuno mencapai puncak kejayaannya pada masa Kerajaan Baru. Selanjutnya, peradaban ini mulai mengalami kemunduran. Mesir ditaklukan oleh kekuatan-kekuatan asing pada periode akhir. Kekuasaan firaun secara resmi dianggap berakhir pada sekitar 31 SM, ketika Kekaisaran Romawi menaklukkan dan menjadikan wilayah Mesir Ptolemaik sebagai (in)
  • Con antico Egitto si intende la civiltà sviluppatasi lungo il fiume Nilo, dal delta nel Mar Mediterraneo a nord fino alle cateratte a sud, presso l'attuale confine tra Egitto e Sudan, per un'estensione totale di circa 1000 km. Benché il territorio fosse molto più vasto, comprendendo gran parte anche del deserto libico-nubiano, gli insediamenti umani, fin dai tempi più remoti, si svilupparono solo nella stretta fascia verdeggiante a ridosso delle rive del fiume larga, in alcuni punti, anche solo poche centinaia di metri. (it)
  • 古代エジプト(こだいエジプト、英: Ancient Egypt; 阿: مصر القديمة‎)は、古代のエジプトに対する呼称。具体的に、どの時期を指すかについては様々な説が存在するが、この項においては紀元前3000年頃に始まった第1王朝から紀元前30年にプトレマイオス朝が共和政ローマによって滅ぼされるまでの時代を扱う。 エジプトは不毛の砂漠地帯であるが、毎年夏のナイル川の増水で水に覆われる地域には河土が運ばれて堆積し、農耕や灌漑が可能になる。この氾濫原だけが居住に適しており、主な活動はナイル河畔で行われた。ナイル川の恩恵を受ける地域はケメト(黒い大地)と呼ばれ、ケメトはエジプトそのものを指す言葉として周囲に広がるデシェレト(赤い大地、ナイル川の恩恵を受けない荒地)と対比される概念だった。このケメトの範囲の幅は非常に狭く、ナイル川の本流・支流から数kmの範囲にとどまっていた。しかしながら川の周囲にのみ人が集住しているということは交通においては非常に便利であり、川船を使って国内のどの地域にも素早い移動が可能であった。この利便性は、ナイル河畔に住む人々の交流を盛んにし、統一国家を建国し維持する基盤となった。 (ja)
  • Starożytny Egipt (stegip. Kemet, Czarna Ziemia) – wysoko rozwinięta cywilizacja starożytnego Bliskiego Wschodu położona w północno-wschodniej Afryce w dolinie i delcie Nilu (z oazami Pustyni Libijskiej włącznie). W okresie największego rozkwitu (Nowe Państwo) obejmująca swoim zasięgiem także Nubię (Kusz) oraz Punt na południu, Syropalestynę (Retenu) na północnych rubieżach azjatyckich, oraz tereny libijskie na północnym zachodzie. (pl)
  • O Antigo Egito foi uma civilização do Antigo Oriente Próximo do Norte de África, concentrada ao longo ao curso inferior do rio Nilo, no que é hoje o país moderno do Egito. Era parte de um complexo de civilizações, as civilizações do Vale do Nilo, do qual também faziam parte as regiões ao sul do Egito, atualmente no Sudão, Eritreia, Etiópia e Somália. Tinha como fronteiras o Mar Mediterrâneo, a norte, o Deserto da Líbia, a oeste, o Deserto Oriental Africano a leste e a primeira catarata do Nilo a sul. Foi umas das primeiras grandes civilizações da Antiguidade e manteve durante sua existência uma continuidade nas suas formas políticas, artísticas, literárias e religiosas, explicável em parte devido aos condicionalismos geográficos, embora as influências culturais e contactos com o estrangeir (pt)
  • Det forntida Egypten var en civilisation i nordöstra Afrika med centrum längs floden Nilen i det som i dag är den moderna staten Egypten. Den egyptiska civilisationen uppstod runt 3150 f. Kr. (enligt dagens vedertagna egyptologiska kronologi) genom att Övre Egypten och Nedre Egypten enades under den förste faraon Narmer. Egyptens forntida historia är indelad i en följd av förhållandevis stabila "kungariken" åtskilda av mer instabila perioder som kallas "mellantider": Gamla riket under äldre bronsålder, Mellersta riket och Nya riket under yngre bronsålder. Egypten nådde sin storhetstid under det Nya riket under elva faraoner som samtliga gick under namnet Ramses och upplevde därefter en gradvis nedgång. Egypten blev invaderat flera gånger under den så kallade sentiden. Efter den sista erövr (sv)
  • Дре́вний Еги́пет (от др.-греч. Αἴγυπτος и лат. Aegyptus) — название исторического региона и культуры значительной цивилизации Древнего мира, существовавшей на северо-востоке Африки вдоль нижнего течения реки Нил. Сами древние египтяне называли свою страну Та-Кемет (транслит. егип. tꜣ-kmt), Та-мери (tꜣ-mrj), Та-уи (tꜣwj); а копты — Ке́ми (копт. Ⲭⲏⲙⲓ). (ru)
  • Стародавній Єгипет — цивілізація в стародавній Північній Африці, яка охоплювала територію в нижній течії річки Ніл на місці сучасної країни Єгипет. Стародавня єгипетська цивілізація сформувалась у процесі розвитку доісторичного Єгипту як єдине ціле близько 3100 р. до н. е. (згідно з загальноприйнятою єгипетською хронологією) під час політичного об'єднання за правління Менеса (якого часто ототожнюють з Нармером). Історію Стародавнього Єгипту поділяють на кілька стійких царств, розділених періодами відносної нестабільності, відомими як перехідні періоди: Стародавнє царство за ранньої бронзової доби, Середнє царство за середньої бронзової доби і Нове царство за пізньої бронзової доби. (uk)
  • 古埃及(阿拉伯语:مصر القديمة‎)是位於非洲东北部尼罗河中下游地区的一段时间跨度近8500年的古代文明,开始于公元前32世纪左右时美尼斯统一上下埃及建立第一王朝,终止于公元前343年波斯再次征服埃及。雖然之後古埃及文化還有少量延續,但到公元以後的時代,古埃及已經徹底被異族文明所取代。在連象形文字也被人們遺忘後,古代史前社會留給後人的是宏偉的建築與無數謎團。1798年,拿破仑远征埃及,发现罗塞塔石碑,1822年法国学者商博良解读象形文字成功,埃及学才诞生,古埃及文明才重见天日。直到今日都還不斷被挖掘出來。 古埃及在古埃及語言中稱為「凱美特」或「凱米」( Kemet[kuːmat];意爲「黑土之國」) ,與之相關的現代科普特語稱為Ⲭⲏⲙⲓ(Khēmi)。 在社會制度方面,古埃及有自己的文字系统,完善的行政体系和多神信仰的宗教系统,其统治者称为法老,因此古埃及又称为法老时代或法老埃及。古埃及的国土紧密分布在尼罗河周围的狭长地带,是典型的水力帝国。 (zh)
rdfs:label
  • Ancient Egypt (en)
  • مصر القديمة (ar)
  • Antic Egipte (ca)
  • Starověký Egypt (cs)
  • Altes Ägypten (de)
  • Αρχαία Αίγυπτος (el)
  • Antikva Egiptio (eo)
  • Antiguo Egipto (es)
  • Antzinako Egipto (eu)
  • An tSean-Éigipt (ga)
  • Égypte antique (fr)
  • Mesir Kuno (in)
  • Antico Egitto (it)
  • 고대 이집트 (ko)
  • 古代エジプト (ja)
  • Oude Egypte (nl)
  • Starożytny Egipt (pl)
  • Antigo Egito (pt)
  • Древний Египет (ru)
  • Forntida Egypten (sv)
  • Стародавній Єгипет (uk)
  • 古埃及 (zh)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:architecturalStyle of
is dbo:birthPlace of
is dbo:country of
is dbo:knownFor of
is dbo:nationality of
is dbo:nonFictionSubject of
is dbo:place of
is dbo:spokenIn of
is dbo:stateOfOrigin of
is dbo:territory of
is dbo:type of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:architecturalStyle of
is dbp:birthPlace of
is dbp:civilization of
is dbp:combatant of
is dbp:country of
is dbp:created of
is dbp:culture of
is dbp:deathPlace of
is dbp:knownFor of
is dbp:mainInterests of
is dbp:nationality of
is dbp:origin of
is dbp:placeOfOrigin of
is dbp:realm of
is dbp:region of
is dbp:setIn of
is dbp:shipNamesake of
is dbp:subdivisionName of
is dbp:subject of
is dbp:theme of
is dc:subject of
is rdfs:seeAlso of
is owl:differentFrom of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License