About: Agilulf

An Entity of Type: animal, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Agilulf (c. 555 – April 616), called the Thuringian and nicknamed Ago, was a duke of Turin and king of the Lombards from 591 until his death. A relative of his predecessor Authari, Agilulf was of Thuringian origin and belonged to the Anawas clan. He is sometimes cited as dux Turingorum de Taurinis, that is, as a real "national" leader of a group of Thuringians who had joined the Lombards when their kingdom fell to the Franks in 531. He was selected king on the advice of the Christian queen and widow of Authari, Theodelinda, whom he then married. Although he assumed the royal dignity at the beginning of November 590, he was raised on the shield—the ceremonial investment of his title—by Lombard warriors in Milan in May 591.

Property Value
dbo:abstract
  • Agilulf zvaný Durynský (555 – duben 616) byl vévodou z Turína a od roku 591 až do své smrti králem Langobardů. Jeho předchůdcem na trůně Langobardů byl Authari. Po jeho smrti byl na přímluvu křesťanské královny a vdovy Theodelindy zvolen králem, která se následně stala jeho manželkou. Přestože na královský trůn usedl na začátku listopadu roku 590, slavnostní korunovace langobardskými válečníky proběhla v Miláně až v květnu roku 591. Na přání Theodelindy byl pokřtěn a národ ho následoval, přestože přijal ariánskou herezi. V roce 603 znovu pod tlakem Theodelindy konvertoval k nicejskému vyznání a nechal pokřtít i svého narozeného syna Adaloalda. V období jeho vlády měl na langobardkém dvoře velmi silný vliv Řím. Královna Theodelinda byla křesťansky zbožná, měla velmi blízko k papeži Řehoři I. a svůj život ve shodě s Agilulfem zasvětila k odklonu Langobardů od pohanství a ariánství ke katolicismu. Spolu s manželkou Theodelindou nechal postavit Baptisterium San Giovanni ve Florencii či v Monze, v niž se do dnešních dnů dochovala železná koruna Langobardů. Nacházela se zde i nedochovaná Agilulfova koruna, zasvěcená svatému Janu s nápisem rex totius Italiae (král celé Itálie). V období jeho vlády v roce 592 zemřel burgundský král Guntram, čímž byla ukončena válka s Franky. Bez Guntrama mezi Franky vypukla občanská válka, která jim znemožnila organizovat další útoky na Langobardské království. V roce 598 s papežem jednal o dočasném ukončení třicetiletého langobardského teroru v okolí Ducatus Romanus, čehož se mu podařilo dosáhnout tím, že papež si ukončení langobardského rabování zaplatil a tak Římané mohli většinu své válečné energie věnovat hrozbám z Byzantské říše. V témže roce upevnil langobardskou moc rozšířením království o města Sutri, Perugii a další umbrijská města z exarchátu v Ravenně. Na severu udržoval dobré vztahy s Bavory a naopak bojoval s Avary a Slovany. V roce 598 za pomoci papeže Řehoře vstoupil do příměří s byzantským císařem Maurikiem, které bylo následující rok ukončeno, především vinnou exarchy , který unesl jednu z langobardských princezen. Po této události, v roce 602 vypukla válka, v niž byzantský císař Fokas ztratil Padovu. V roce 607 babička a sestra burgundského krále Theudericha zavraždili Theuderichovu manželku, dceru vizigótského krále Wittericha, který se po vraždě své dcery spojil s Agilulfem proti Theuderichovi. Aliance panovníků v bitvě patrně neměla úspěch. Z bitvy kromě toho, že k ní došlo poblíž Narbonne se nedochovaly žádné informce. Perské války obrátili pozornost Byzantské říše k Orientu a tak poslední desetiletí jeho vlády proběhlo v relativním míru. Jeho vláda skončila pokojně. Zemřel v roce 616 poté, co jeho vláda trvala déle než čtvrt století. Na trůně ho následoval jeho syn Adaloald, který byl ještě adolescentem a tak regentství v království se ujala jeho matka Theodelinda. Měl dceru , kterou oženil s Arioaldem, který se později stal králem Langobardů. (cs)
  • Agilulf (? – Milà 616) fou rei dels longobards d'Itàlia del 591 al 616. (ca)
  • أغيلولف (توفي 616) وسمي ثورينغيان، كان دوق تورين وملك اللومبارد من 591 وحتى وفاته.استقرت مملكة لومباردية ذات هيكلية منظمة. وأقامت الإدارة في مدينة بافيا التي أصبحت العاصمة ابتداء من 626 حيث تم وضع بيروقراطية مستوحاة من النموذج البيزنطي. وحمل هذا الأخير وهو وريث الممالك الهلينستية، التقاليد الشرقية الألفية التي عُرف بها اللومبارديون. كانت هذه الفترة من الاستقرار مؤاتية لازدهار الإنتاج الفني اللومبردي. (ar)
  • Ο Αγιλούλφος ο Θουρίγγιος (Agilulf, π. 555 - 616) ήταν δούκας του Τορίνου και βασιλιάς των Λομβαρδών (591 - 616) συγγενής του προηγούμενου βασιλιάς Αυθάριου εξελέγη νέος βασιλιάς των Λομβαρδών της Ιταλίας ως επιλογή της χήρας του Αυθάριου Θεοδελίνδης για νέο της σύζυγο. Παρόλο που ανέλαβε την βασιλεία από τον Νοέμβριο του 590 πήρε οριστικά τον τίτλο απο την αριστοκρατία τον Μάιο του 591. Βαπτίστηκε μετά από πιέσεις της συζύγου του και ασπάστηκε τον Αρειανισμό όπως ο λαός του, στην συνέχεια με προτροπή της Θεοδολίνδας εγκατέλειψε τον Αρειανισμό για χάρη του Καθολικισμού βαπτίζοντας χριστιανό τον γιο τους Αδαλόαλδο. Μαζί με την σύζυγο του έκτισαν τον καθεδρικό ναό της Μόντσα αφιερωμένο στον Άγιο Ιωάννη, διατηρήθηκε εκεί το σιδηρούν στέμμα των βασιλέων της Λομβαρδίας, ο ίδιος πήρε τον τίτλο "βασιλιάς όλων των Ιταλών". (el)
  • Agilulf (c. 555 – April 616), called the Thuringian and nicknamed Ago, was a duke of Turin and king of the Lombards from 591 until his death. A relative of his predecessor Authari, Agilulf was of Thuringian origin and belonged to the Anawas clan. He is sometimes cited as dux Turingorum de Taurinis, that is, as a real "national" leader of a group of Thuringians who had joined the Lombards when their kingdom fell to the Franks in 531. He was selected king on the advice of the Christian queen and widow of Authari, Theodelinda, whom he then married. Although he assumed the royal dignity at the beginning of November 590, he was raised on the shield—the ceremonial investment of his title—by Lombard warriors in Milan in May 591. He was baptized to appease his wife and his nation followed suit, though they adopted the Arian, not the Roman, faith. In 603, under the influence of his wife, he abandoned Arianism for Catholicism, and had his son Adaloald baptised. He and his wife built and endowed the cathedral of Monza, where the Iron Crown of Lombardy is still preserved and where Agilulf's crown, dedicated to St John, existed (now lost) bearing the inscription rex totius Italiae, meaning "king of all Italy", as Agilulf evidently saw himself. His long reign was marked by the cessation of war with Francia, whose chief peacemaker Guntram, king of Burgundy, had died in 592. Without him, the Franks descended into civil war which prevented a united assault on Lombardy throughout Agilulf's rule. A truce with the Papacy negotiated in 598 temporarily ended thirty years of Lombard terror in the Ducatus Romanus and he spent most of his war-making energies on the Byzantine threat. In that year, he consolidated Lombard power, extending the dominion of his kingdom by taking Sutri and Perugia among other Umbrian cities from the exarchate of Ravenna, while maintaining good relations with the Bavarians. He fought the Avars and Slavs, and entered a truce with the Byzantine emperor Maurice in 598 with the aid of Pope Gregory the Great. The following year, Exarch Callinicus broke the truce by kidnapping the travelling daughter of the Lombard king. War erupted and, in 602, the Byzantine emperor Phocas lost Padua, which Authari had cut off from Ravenna a decade prior. The loss of Padua in turn cut off Mantua and, before the year was out, that city too fell to Agilulf. In 607, Witteric, king of the Visigoths, initiated a quadruple alliance against Theuderic II of Burgundy involving Theudebert II of Austrasia, Clotaire II of Neustria, and Agilulf. Theuderic's grandmother and sister had murdered Theuderic's wife, the daughter of Witteric. The alliance does not seem to have had success. Nothing of any actual combat is known except that it took place, probably around Narbonne. In 605, he was recognized by the emperor Phocas, who paid a tribute and ceded Orvieto among other towns. The Persian Wars drew Byzantine attention to the Orient and gave respite to Agilulf's final decade on the throne. He had to put down some insurrections and the Avars did not desist from invading Friuli, where they slew its duke, Gisulf, in 610. Otherwise, his reign ended peacefully and he died in 616, after reigning for more than a quarter of a century. He was succeeded by Adaloald, his son by Theodelinda, who was still an adolescent, though he had been associated with the throne. He had a daughter Gundeberga who married Arioald who later became king. (en)
  • Agilulf (auch Ago und Turingus (der Thüringer) † 615) war in den Jahren 590–615 König der Langobarden. (de)
  • Agilulfo (fl. 616) fue un rey de los lombardos de Italia (590-616). Sucesor de Autario, Agilulfo, es uno de los grandes reyes de los lombardos, cuyo reino consolidó, aumento y estabilizó. En algunos textos se dice que era de origen turingio, aunque es posible que esta declaración se deba a una mala interpretación y confusión con su título de duque de Turín.​ (es)
  • Agilulf ou Agilolf ou encore Ago (né après 555 - mort en 616) est proclamé roi des Lombards d'Italie à Milan de 591 à 616. Son long règne est marqué par une trêve avec la papauté et avec l'empereur byzantin Maurice en 598, mettant fin à trente années de guerre en Italie. Il consolide son pouvoir et la domination lombarde dans son royaume, entretient de bons rapports avec les Francs et les Bavarois, et doit combattre les Avars et les tribus slaves qui menacent le nord-est du puissant royaume lombard. (fr)
  • Agilulf (? – 616) was de opvolger van Authari als koning van de Longobarden in Italië. Toen Authari stierf in 590 nam zijn weduwe Theodelinde het initiatief tot het kiezen van een opvolger. Dat werd Agilulf, die de hertog van Turijn was. Tevens sloten Theodelinde en hij een huwelijk. In 591 werd Agilulf formeel koning van de Longobarden. Dat was bepaald tegen het zere been van de Langobardische hertogen die na de politiek van Authari een nieuwe inperking van hun macht vreesden. Zo werd het de eerste taak van Agilulf om de opstandige hertogen te onderdrukken. Dat deed hij genadeloos. Er vond een aantal executies plaats en Agilulf werd het mogelijk het Longobardische Rijk opnieuw in te richten. De autonomie van de hertogen werd opgeheven en Agilulf stelde aan hem loyale hertogen aan als een nieuwe type bestuurders van districten die hem onderdanig waren. Dat was de eerste aanzet tot een periode van stabiliteit. Het rijk van de Longobarden werd in het noorden versterkt en kon zich zelfs uitbreiden naar het zuiden. Agilulf sloot een vredesverdrag met de Avaren en de Franken – waarbij hij de laatsten trouwens beloofde als vazalstaat te dienen wat Karel de Grote later een alibi gaf om het Longobardische Rijk in te lijven. Een belangrijke ontwikkeling voltrok zich onder het bewind van Agilulf op het gebied van de godsdienst. Waarschijnlijk onder invloed of druk van Theodelinda ging Agilulf en daarmee het Longobardische Rijk uiteindelijk over van het arianisme naar het katholieke geloof. Gevluchte bisschoppen mochten daarop terugkeren en geconfisqueerd kerkelijke eigendom werd weer teruggegeven. Hun enige zoon Adoald werd in 603 katholiek gedoopt en in 613 schonken zij land aan Columbanus om de abdij van Bobbio te stichten. Op het gebied van de buitenlandse politiek had Agilulf nog te maken met het Byzantijnse Rijk dat nog steeds zijn zinnen had gezet op de herovering van Italië. Hoewel het in 598 tot vrede kwam tussen Byzantium en de Longobarden ontstond er opnieuw strijd toen de nieuwe exarch Callinicus, Parma veroverde. Ook slaagde hij erin de dochter uit Agilulfs eerste huwelijk te gijzelen. De Langobardische koning reageerde krachtig. Hij heroverde Padua en verwoestte Istrië. Vervolgens werden Cremona en Mantua ingenomen. Aan de Byzantijnen werd het zo duidelijk dat ze de oorspronkelijke grenzen van het Romeinse Rijk nooit meer zouden herstellen. Er kwam een wapenstilstand tussen de twee volken. Agilulf bevond zich op dat moment op het toppunt van zijn macht. In 604 liet Agilulf zijn zoon Adoald die toen drie jaar oud was installeren als mede-koning. Om diens macht te versterken werd hij tevens verloofd met de dochter van de Frankische koning Theudebert II. Toen Agilulf stierf in 616 was Italië praktisch geheel veroverd. Hoewel de Longobarden van oorsprong een Germaanse stam waren die vooral hun politieke structuur opdrongen aan de Romeinse bevolking was de invloed omgekeerd ook zichtbaar. Dit bleek eerder al uit het aanvaarden van het katholieke geloof, maar wordt ook geïllustreerd door een gedenkplaat van Agilulf: de plaat is het eerste voorbeeld van toepassing van technieken van Romeinse figuratieve opvattingen in Germaanse kunst. (nl)
  • Agilulfo, chiamato anche Agone, (... – Milano, 616) è stato re dei Longobardi e re d'Italia dal 591 al 616. (it)
  • Agilolfo ou Agilulfo (? — Milão, 616), , foi um rei lombardo que subiu ao poder unindo o reino após a morte do rei Autário. Ao estabelecer uma trégua com o Império Bizantino, pôde expandir seu reino com a conquista da região da Ligúria. A estabilidade do reino deu-se entre os reinados de Autário e Agilolfo, que promoveram a divisão territorial do reino em ducados. Cada ducado era governado por um duque que era o representante do reino na região. As capitais dos ducados estavam em locais estratégicos e possibilitavam com isso o desenvolvimento de núcleos urbanos e serviam de interligação às principais cidades da época, tais como: Fórum Júlio (atual Cividale del Friuli), Treviso, Trento, Turim, Verona, Bérgamo, Bréscia, Ivrea, Luca. Além dos núcleos urbanos também as grandes propriedades rurais estavam sob o governo de um duque. Com isso o reino lombardo consolidou-se, com a formação de clãs em substituição à ocupação meramente militar. Agilolfo providenciou também a incorporação, ao reino, dos românicos e adotou algumas características simbólicas, estas de origem latina, tendo como objetivo aproximar os lombardos da população remanescente. Com isto, em 604, seguiu os costumes bizantinos e associou o filho Adaloaldo ao trono. Agilolfo transferiu a capital do reino de Pavia para Milão e se auto-intitulou Gratia Dei rex totius Italiae - "pela graça de Deus rei de toda a Itália" - e não mais apenas "rei dos lombardos". O soberano cedeu às pressões, sobretudo da rainha Teodolinda, pela conversão ao catolicismo. Até então os lombardos eram em grande parte pagãos ou adeptos ao arianismo. Embora não tenha se convertido ao cristianismo romano, ele permitiu a expansão deste entre os lombardos, inclusive mantendo uma posição de tolerância ao papa Gregório I. Em 605, Agilolfo foi reconhecido pelo imperador Focas, que pagou um tributo e cedeu Orvieto entre outras cidades. As guerras pérsicas chamaram a atenção dos bizantinos para o Oriente dando folga para a última década do reinado de Agilolfo. Ele tinha que derrotar algumas insurreições e os ávaros que não desistiam de invadir Friuli, onde mataram seu duque, Gisulfo em 610. Seu reinado terminou pacificamente em 616, após ter reinado por um quarto de século. Ele foi sucedido por seu filho Adaloaldo com Teodolinda, já que era ainda um adolescente, apesar de ter sido associado ao trono. (pt)
  • Agilulf, död 616, var langobardisk kung i Italien 590-616. Agilulf centraliserade under sin regeringstid makten i det langobardiska riket efter en tid av näst intill obefintlig centralmakt. År 605 slöt Agilulf fred med det Bysantinska riket vilket resulterade i upprättandet av fasta landgränser, vilka också näst intill skulle behållas intakta under de kommande hundra åren. Troligtvis gynnade Agilulf tillsammans med sin hustru Theudelinda den katolska missionen bland langobarderna. Med stor sannolikhet omfattande Agilulf inte den katolska läran utan var, som langobarderna i allmänhet, arian. Dock var hans son och hustru katoliker. Agilulf var också den förste kände västerländske härskaren som betecknade sig som kung av Guds nåde (Gratia Dei). (sv)
  • Agilulf – król Longobardów w latach 591–616. Agilulf został jako książę Turynu wybrany na króla Longobardów po śmierci Autariego. Poślubił Teodolindę wdowę po poprzedniku. Za jego panowania wzmocniona została władza królewska oraz postępowała chrystianizacja pod presją papieża Grzegorza Wielkiego i za poparciem królowej Teodolindy. Sam Agilulf nie ochrzcił się jako katolik. Był arianinem, choć w 603 ochrzczony został jako katolik jego syn i przyszły następca Adaloald. Pozwolił św. Kolumbanowi założyć klasztor w Bobbio, po czym w roku 613 wsparł opactwo darowizną. Po śmierci Zottona, księcia Benewentu, wyznaczył na jego miejsce Arechisa. W księstwie Spoleto ustanowił Ariulfa. Zawarł pokój z Frankami za cenę uznania ich zwierzchnictwa i płacenia trybutu. Ustanowił też pokojowe stosunki z Awarami, którym wysyłał rzemieślników do budowy statków. Wspólnie z Awarami i Słowianami najechał Istrię. Odnosił również liczne sukcesy militarne w 593 zdobył Perugię, w 603 Cremonę i Mantuę. Około 610 dobre relacje z Awarami uległy pogorszeniu, gdyż kagan awarski najechał okolice Wenecji. Po śmierci Agilulfa w 616 Teodolinda została regentką, sprawującą rządy w imieniu ich małoletniego syna, Adaloalda, który już od 604 za życia ojca był współkrólem. (pl)
  • Агілульф (лат. Agilulf) на прізвисько Тюрінгець (†616), герцог Турина і король лангобардів (590—616), кузен його попередника Автарія та чоловік його вдови Теоделінди. Син герцога , його підняли на щит воїни за рішенням наради у Мілані в травні 591. Перший з королів лангобардів, який відмовився від аріанства на користь ортодоксального християнства, заснованого на Нікейському символі віри. (uk)
  • Агилу́льф (лат. Agilulf) (умер в ноябре 615 или мае 616) — герцог Турина и король лангобардов (590—615/616), двоюродный брат своего предшественника Аутари. Сын герцога Турина . Первый из королей лангобардов, отказавшийся от арианства в пользу ортодоксального христианства, основанного на Никейском Символе веры. Королём лангобардов стал в результате брака с Теоделиндой. (ru)
dbo:activeYearsEndYear
  • 0616-01-01 (xsd:gYear)
dbo:activeYearsStartYear
  • 0590-01-01 (xsd:gYear)
dbo:child
dbo:predecessor
dbo:spouse
dbo:successor
dbo:thumbnail
dbo:title
  • King of the Lombards (en)
dbo:wikiPageID
  • 3233023 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 6566 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1108784597 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:birthDate
  • c. 555 (en)
dbp:caption
  • Gilt bronze forehead plate of a lamellar helmet depicting the coronation of King Agilulf, found at Valdinievole, now in the Bargello National Museum, Florence. (en)
dbp:deathDate
  • April 616 (en)
dbp:deathPlace
  • Milan, NeustriaLombard Kingdom (en)
dbp:issue
  • AdaloaldGundeberga (en)
dbp:name
  • Agilulf (en)
dbp:predecessor
dbp:reign
  • 590 (xsd:integer)
dbp:religion
dbp:spouse
dbp:successor
dbp:title
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:years
  • 589 (xsd:integer)
  • 590 (xsd:integer)
dcterms:subject
gold:hypernym
schema:sameAs
rdf:type
rdfs:comment
  • Agilulf (? – Milà 616) fou rei dels longobards d'Itàlia del 591 al 616. (ca)
  • أغيلولف (توفي 616) وسمي ثورينغيان، كان دوق تورين وملك اللومبارد من 591 وحتى وفاته.استقرت مملكة لومباردية ذات هيكلية منظمة. وأقامت الإدارة في مدينة بافيا التي أصبحت العاصمة ابتداء من 626 حيث تم وضع بيروقراطية مستوحاة من النموذج البيزنطي. وحمل هذا الأخير وهو وريث الممالك الهلينستية، التقاليد الشرقية الألفية التي عُرف بها اللومبارديون. كانت هذه الفترة من الاستقرار مؤاتية لازدهار الإنتاج الفني اللومبردي. (ar)
  • Agilulf (auch Ago und Turingus (der Thüringer) † 615) war in den Jahren 590–615 König der Langobarden. (de)
  • Agilulfo (fl. 616) fue un rey de los lombardos de Italia (590-616). Sucesor de Autario, Agilulfo, es uno de los grandes reyes de los lombardos, cuyo reino consolidó, aumento y estabilizó. En algunos textos se dice que era de origen turingio, aunque es posible que esta declaración se deba a una mala interpretación y confusión con su título de duque de Turín.​ (es)
  • Agilulf ou Agilolf ou encore Ago (né après 555 - mort en 616) est proclamé roi des Lombards d'Italie à Milan de 591 à 616. Son long règne est marqué par une trêve avec la papauté et avec l'empereur byzantin Maurice en 598, mettant fin à trente années de guerre en Italie. Il consolide son pouvoir et la domination lombarde dans son royaume, entretient de bons rapports avec les Francs et les Bavarois, et doit combattre les Avars et les tribus slaves qui menacent le nord-est du puissant royaume lombard. (fr)
  • Agilulfo, chiamato anche Agone, (... – Milano, 616) è stato re dei Longobardi e re d'Italia dal 591 al 616. (it)
  • Агілульф (лат. Agilulf) на прізвисько Тюрінгець (†616), герцог Турина і король лангобардів (590—616), кузен його попередника Автарія та чоловік його вдови Теоделінди. Син герцога , його підняли на щит воїни за рішенням наради у Мілані в травні 591. Перший з королів лангобардів, який відмовився від аріанства на користь ортодоксального християнства, заснованого на Нікейському символі віри. (uk)
  • Агилу́льф (лат. Agilulf) (умер в ноябре 615 или мае 616) — герцог Турина и король лангобардов (590—615/616), двоюродный брат своего предшественника Аутари. Сын герцога Турина . Первый из королей лангобардов, отказавшийся от арианства в пользу ортодоксального христианства, основанного на Никейском Символе веры. Королём лангобардов стал в результате брака с Теоделиндой. (ru)
  • Agilulf zvaný Durynský (555 – duben 616) byl vévodou z Turína a od roku 591 až do své smrti králem Langobardů. Jeho předchůdcem na trůně Langobardů byl Authari. Po jeho smrti byl na přímluvu křesťanské královny a vdovy Theodelindy zvolen králem, která se následně stala jeho manželkou. Přestože na královský trůn usedl na začátku listopadu roku 590, slavnostní korunovace langobardskými válečníky proběhla v Miláně až v květnu roku 591. Měl dceru , kterou oženil s Arioaldem, který se později stal králem Langobardů. (cs)
  • Ο Αγιλούλφος ο Θουρίγγιος (Agilulf, π. 555 - 616) ήταν δούκας του Τορίνου και βασιλιάς των Λομβαρδών (591 - 616) συγγενής του προηγούμενου βασιλιάς Αυθάριου εξελέγη νέος βασιλιάς των Λομβαρδών της Ιταλίας ως επιλογή της χήρας του Αυθάριου Θεοδελίνδης για νέο της σύζυγο. Παρόλο που ανέλαβε την βασιλεία από τον Νοέμβριο του 590 πήρε οριστικά τον τίτλο απο την αριστοκρατία τον Μάιο του 591. Βαπτίστηκε μετά από πιέσεις της συζύγου του και ασπάστηκε τον Αρειανισμό όπως ο λαός του, στην συνέχεια με προτροπή της Θεοδολίνδας εγκατέλειψε τον Αρειανισμό για χάρη του Καθολικισμού βαπτίζοντας χριστιανό τον γιο τους Αδαλόαλδο. Μαζί με την σύζυγο του έκτισαν τον καθεδρικό ναό της Μόντσα αφιερωμένο στον Άγιο Ιωάννη, διατηρήθηκε εκεί το σιδηρούν στέμμα των βασιλέων της Λομβαρδίας, ο ίδιος πήρε τον τίτλο " (el)
  • Agilulf (c. 555 – April 616), called the Thuringian and nicknamed Ago, was a duke of Turin and king of the Lombards from 591 until his death. A relative of his predecessor Authari, Agilulf was of Thuringian origin and belonged to the Anawas clan. He is sometimes cited as dux Turingorum de Taurinis, that is, as a real "national" leader of a group of Thuringians who had joined the Lombards when their kingdom fell to the Franks in 531. He was selected king on the advice of the Christian queen and widow of Authari, Theodelinda, whom he then married. Although he assumed the royal dignity at the beginning of November 590, he was raised on the shield—the ceremonial investment of his title—by Lombard warriors in Milan in May 591. (en)
  • Agilulf (? – 616) was de opvolger van Authari als koning van de Longobarden in Italië. Toen Authari stierf in 590 nam zijn weduwe Theodelinde het initiatief tot het kiezen van een opvolger. Dat werd Agilulf, die de hertog van Turijn was. Tevens sloten Theodelinde en hij een huwelijk. In 591 werd Agilulf formeel koning van de Longobarden. (nl)
  • Agilulf – król Longobardów w latach 591–616. Agilulf został jako książę Turynu wybrany na króla Longobardów po śmierci Autariego. Poślubił Teodolindę wdowę po poprzedniku. Za jego panowania wzmocniona została władza królewska oraz postępowała chrystianizacja pod presją papieża Grzegorza Wielkiego i za poparciem królowej Teodolindy. Sam Agilulf nie ochrzcił się jako katolik. Był arianinem, choć w 603 ochrzczony został jako katolik jego syn i przyszły następca Adaloald. Pozwolił św. Kolumbanowi założyć klasztor w Bobbio, po czym w roku 613 wsparł opactwo darowizną. (pl)
  • Agilolfo ou Agilulfo (? — Milão, 616), , foi um rei lombardo que subiu ao poder unindo o reino após a morte do rei Autário. Ao estabelecer uma trégua com o Império Bizantino, pôde expandir seu reino com a conquista da região da Ligúria. Com isso o reino lombardo consolidou-se, com a formação de clãs em substituição à ocupação meramente militar. Agilolfo transferiu a capital do reino de Pavia para Milão e se auto-intitulou Gratia Dei rex totius Italiae - "pela graça de Deus rei de toda a Itália" - e não mais apenas "rei dos lombardos". (pt)
  • Agilulf, död 616, var langobardisk kung i Italien 590-616. Agilulf centraliserade under sin regeringstid makten i det langobardiska riket efter en tid av näst intill obefintlig centralmakt. År 605 slöt Agilulf fred med det Bysantinska riket vilket resulterade i upprättandet av fasta landgränser, vilka också näst intill skulle behållas intakta under de kommande hundra åren. Agilulf var också den förste kände västerländske härskaren som betecknade sig som kung av Guds nåde (Gratia Dei). (sv)
rdfs:label
  • Agilulf (en)
  • أغيلولف ملك اللومبارد (ar)
  • Agilulf (ca)
  • Agilulf (cs)
  • Agilulf (Langobarde) (de)
  • Αγιλούλφος (el)
  • Agilulfo (es)
  • Agilulf (fr)
  • Agilulfo (it)
  • Agilulf van de Longobarden (nl)
  • Agilulf (pl)
  • Agilolfo (pt)
  • Агилульф (ru)
  • Agilulf (sv)
  • Агілульф (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Agilulf (en)
is dbo:parent of
is dbo:predecessor of
is dbo:successor of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:father of
is dbp:predecessor of
is dbp:successor of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License