An Entity of Type: music genre, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The history of medicine is both a study of medicine throughout history as well as a multidisciplinary field of study that seeks to explore and understand medical practices, both past and present, throughout human societies. More than just history and medicine, this field of study incorporates learnings from across disciplines such as anthropology, economics, health sciences, sociology, and politics to better understand the institutions, practices, people, professions, and social systems that have influenced and shaped medicine throughout the ages.

Property Value
dbo:abstract
  • تتميز جميع المجتمعات البشرية بأن لديها معتقدات طبية تقدم تفسيرات لظواهر مثل الولادة والموت والمرض. وعلى مر التاريخ، ظل المرض يُعزى إلى أسباب متعلقة بـالسحر أو الشياطين أو تأثير النجوم أو إرادة الآلهة. ولا تزال هذه الأفكار تحتفظ بجزء من تأثيرها حيث لا تزال تستخدم الرقية وقصد المزارات في بعض الأماكن، رغم أن رواج الطب العلمي على مدار الألف عام الماضية غيّر أو حل محل التصوف في معظم الأحيان. وكان لدى المصريين القدماء نظام طبي على درجة عالية من التقدم في حينها أثر في العلوم الطبية اللاحقة. وابتكر كل من المصريين والبابليين مفاهيم التشخيص والتكهن والفحص السريري. ولا يزال الأطباء إلى يومنا هذا ملتزمين بـقسم أبقراط الطبي الذي كتب في اليونان في القرن الخامس قبل الميلاد. وفي القرون الوسطى، تحسنت الممارسات الجراحية الموروثة عن أساتذتهم القدامى ثم نظّمت وفق منهجية وضعها روجيرز في كتابه ممارسة الجراحة (The Practice of Surgery). وفي أثناء عصر النهضة، تحسن فهم علم التشريح وكان لاختراع المجهر الفضل في تبلور نظرية جرثومية المرض فيما بعد. وكانت لهذه التطورات إلى جانب تطورات الكيمياء وعلم الوراثة وتكنولوجيا المختبرات (مثل الأشعة السينية) الفضل في نشأة الطب الحديث. (ar)
  • La història de la medicina és la branca de la història dedicada a l'estudi dels coneixements i pràctiques mèdiques al llarg del temps. Des dels seus orígens, els humans han intentat explicar la realitat i els esdeveniments transcendentals que s'hi produeixen, com la vida, la mort o la malaltia. Les primeres civilitzacions i cultures humanes basaren la seva pràctica mèdica en dos pilars aparentment oposats: un empirisme primitiu i de caràcter pragmàtic (aplicat fonamentalment a l'ús d'herbes o remeis obtinguts de la natura) i una medicina magicoreligiosa, que recorria als déus per intentar comprendre l'inexplicable. Amb Alcmeó de Crotona, l'any 500 aC, començà una nova etapa basada en la techné ("tècnica"), definida per la convicció que la malaltia es produïa per una sèrie de fenòmens naturals susceptibles de ser modificats o revertits. Aquesta fou la llavor de la medicina moderna, tot i que al llarg dels dos mil·lennis següents sorgiren molts altres corrents (mecanicisme, vitalisme, etc.) i s'incorporaren models mèdics procedents d'altres cultures amb una llarga tradició mèdica, com ara la xinesa. A finals del segle xix, els metges francesos Auguste Bérard i Adolphe-Marie Gubler resumiren el paper de la medicina fins aquell moment: "Curar poques vegades, alleujar sovint, consolar sempre." La medicina del segle xx, impulsada pel desenvolupament científic i tècnic, s'anà consolidant com una disciplina més resolutiva, però sense deixar de ser el fruit sinèrgic de les pràctiques mèdiques experimentades fins aleshores. La medicina científica, la basada en proves, es basa en un paradigma fonamentalment biologicista, però admet i proposa un model de salut-malaltia determinat per factors biològics, psicològics i socioculturals. (ca)
  • Dějiny lékařství popisují vývoj zdravotních problémů lidstva a jejich řešení od pravěku až po současnost. Zaměřují se především na práci lékařů a jejich předchůdců. V pravěku se léčení věnovali kouzelníci či šamani. První ucelený medicínský systém se podařilo vytvořit až starověkým Egypťanům. Vědecký přístup v lékařství se začal aplikovat ve starověkém Řecku. Zásadní význam pro další rozvoj medicíny měl v této době Hippokratés, který kladl velký důraz na stanovení diagnózy a zavedl etická pravidla pro práci lékařů, v dnešní době známá jako Hippokratova přísaha. V starověkém Řecku se také zrodila teorie čtyř tělesných šťáv, základ tehdejší léčby. Z této teorie vycházeli lékaři při řešení zdravotních problémů ještě v době renesance. Medicína ve starověkém Římě je spjata hlavně s Galénem, který hlavně svými objevy v oblasti anatomie a fyziologie inspiroval lékaře po dalších šestnáct až sedmnáct následujících století., podle jiného zdroje po více než tisíc let. V raném a vrcholném středověku fungovala jako centra zdravotní péče kláštery. Ve 12. a 13. století se medicína začala vyučovat na novém typu škol, který v této době vznikal – univerzitách. Během renesance lékaři postupně revidovali chybné poznatky pocházející ještě ze starověku a to hlavně na základě pitevních nálezů. Došlo také k objevu dvoučočkového mikroskopu, i když ten medicína využila spíše v pozdějším období. Mezi nejdůležitější objevy 17. století patří popis od Williama Harveyho. V období od druhé poloviny 18. a do první poloviny 19. století se lékaři začali specializovat a docházelo k prudkému rozvoji chirurgie, která přestala být považována za pouhé řemeslo. Ke konci 18. století byl objeven moderní způsob vakcinace, roku 1816, po předchozím mnohaletém zdokonalování metody poslechu a , stetoskop. Objev účinků éteru roku 1846 a jeho brzké nahrazení chloroformem, umožnil provádění bezbolestných chirurgických zákroků v anestezii. K významnému rozvoji medicíny došlo v druhé polovině 19. století, kdy se začaly rozvíjet obory jako je mikrobiologie, imunologie, sérologie a bakteriologie. Přelom v diagnostice chorob znamenal vynález rentgenových paprsků a následně rentgenového přístroje v roce 1895. Ještě rychleji se lékařská věda rozvíjela po první světové válce, přibývaly objevy důležitých léků, jako např. inzulinu či antibiotik i diagnostických metod. Mnoho dalších úspěchů, např. v oblasti transplantace orgánů nebo při léčbě onkologických pacientů, zaznamenali lékaři po roce 1945. V posledních desetiletích tak došlo k prodloužení lidského života, i když se to týká hlavně bohatší, euroamerické části populace. (cs)
  • Die Geschichte der Medizin umfasst die historischen Entwicklungen der Heilkunde, einschließlich der Biografien von Personen, die Einfluss auf die Medizin ihrer Zeit ausübten. Als Synonyma sind Medizinhistorie und Medizingeschichte weniger gebräuchlich. (de)
  • Η ιστορία της ιατρικής, όπως αυτή ασκείται από εκπαιδευμένα σε αυτή πρόσωπα, ως επιστήμη και ως σύνολο τεχνικών, δείχνει το πώς οι ανθρώπινες κοινωνίες μετέβαλλαν τη στάση τους σχετικώς με τις ασθένειες και την αντιμετώπισή τους από την αρχαιότητα μέχρι σήμερα Οι αρχαιότερες ιατρικές παραδόσεις δημιουργήθηκαν στη Βαβυλωνία, στην Κίνα, στην Αίγυπτο και στην Ινδία. Οι αρχαίοι Έλληνες εισήγαγαν τις έννοιες της ιατρικής διαγνώσεως και της ιατρικής ηθικής, ενώ συστηματοποίησαν την ιατρική τέχνη σε επιστήμη. Κατά τον Μεσαίωνα οι χειρουργικές πρακτικές που κληρονομήθηκαν από τους αρχαίους βελτιώθηκαν και η εκπαίδευση συστηματοποιήθηκε, με τα πρώτα πανεπιστήμια να αρχίζουν να εκπαιδεύουν συστηματικά ιατρούς περί το 1220 στην Ιταλία. Κατά την Αναγέννηση βελτιώθηκε η κατανόηση της ανθρώπινης ανατομίας. Η θεωρία του 19ου αιώνα ότι οι ασθένειες προκαλούνται από μικρόβια οδήγησε στην ανακάλυψη θεραπειών για πολλά λοιμώδη νοσήματα. Οι στρατιωτικοί γιατροί ανέπτυξαν και βελτίωσαν τις μεθόδους αντιμετωπίσεως των τραυμάτων και τη χειρουργική τεχνική. Η δημόσια υγιεινή αναπτύχθηκε ιδιαίτερα τον 19ο αιώνα, καθώς η ραγδαία ανάπτυξη των πόλεων απαιτούσε συστηματικά μέτρα προστασίας από τις μολύνσεις. Τα πρώτα ερευνητικά κέντρα ιατρικής ιδρύθηκαν στις αρχές του 20ού αιώνα, συνήθως ως παραρτήματα μεγάλων νοσοκομείων. Ο εμβολιασμός άρχισε να γενικεύεται, ενώ τα μέσα του αιώνα σημαδεύθηκαν από την εμφάνιση των αντιβιοτικών φαρμάκων. Οι τεράστιες πρόοδοι στις λεγόμενες «βασικές επιστήμες» της ιατρικής, ιδίως στη βιοχημεία, στην κυτταρολογία, στην ιατρική φυσική (ιδίως στις απεικονιστικές τεχνικές, με παλαιότερη την ακτινογραφία) και στη γενετική, οδήγησαν στη σύγχρονη ιατρική. (el)
  • Historio de medicino estas la scienca branĉo pri la historiaj evoluoj de la medicino, inkluzive de la biografioj de personoj, kiuj influis la medicinajn sciojn de sia epoko. La historiistoj de medicino uzas la metodojn de la ĝenerala historioscienco kaj celas subteni la konscion, ke la socia kompreno de saneco, malsaneco, mortado kaj morteco estas influata per historiaj kaj kulturaj faktoroj, kiuj diverse influas socian agadon rilate al tiuj konceptoj. Tiugrade kiom medicina scio referencas al naturscienca bazo, la historio de medicino kompreneblas kiel parto de la historio de natursciencoj. Kiel historio de la scioj pri kuracado ĝi tamen estas memstara disciplino. (eo)
  • Medikuntzaren historia osasunaren ezagutzak eta sendabideak izan duten bilakaera ikertzen duen historiaren adarra da. Bere jatorritik hasita, gizakia errealitatea bera eta bertan gertatzen diren bizia, heriotza edo gaixotasunaren gertaera transzendentalak azaltzen saiatu izan da. Lehenengo giza kultura eta zibilizazioek itxura batean kontrakoak ziruditen bi zutaberen gainean oinarritu zuten beraien praktika medikoa: alde batetik, izaera pragmatikoa zuen enpirismo primitiboan (naturatik lortutako erremedioei eta belarren erabilerari lotuta gehienbat) eta, beste alde batetik, medikuntza magiko-erlijioso batean, jainkoengana jotzen zuena adierazezina zena ulertzen saiatzeko. K. a. 500. urtean Alkmeon Krotonakoarekin, tekhné (teknikan) oinarritutako etapa bati hasiera eman zitzaion, non uste zen gaixotasuna, eralda edo konpon zitezkeen fenomeno natural batzuen ondorioz sortzen zela. Hau izan zen medikuntza modernoaren jatorria, nahiz eta hurrengo bi milurtekotan, korronte berri asko sortuko diren eta tradizio luzea duten beste kulturetako modeloak ere presente izango diren (txinatarra esate baterako). XIX. mendean, honela definitu zuten eta medikuek ordura arteko medikuntza: «Gutxitan sendatu, sarritan arindu, beti kontsolatu». XX. mendeko medikuntza, garapen zientifiko eta teknikoak bultzatuta, erantzunak emateko gaitasun handiagoa zuen diziplina bilakatzen joan zen, baina ordura arte esperimentatu izan ziren praktiken fruitu izateari utzi gabe: medikuntza zientifikoaren oinarria (ebidentzian oinarritutakoa), biologizista da nagusiki, baina onartu eta proposatzen ditu faktore biologiko, psikologiko eta soziokulturaletan oinarritutako osasun-gaixotasunaren eredu berriak. (eu)
  • The history of medicine is both a study of medicine throughout history as well as a multidisciplinary field of study that seeks to explore and understand medical practices, both past and present, throughout human societies. More than just history and medicine, this field of study incorporates learnings from across disciplines such as anthropology, economics, health sciences, sociology, and politics to better understand the institutions, practices, people, professions, and social systems that have influenced and shaped medicine throughout the ages. As a documentation of medicine over time, the history of medicine shows how societies have changed in their approach to illness and disease from ancient times to the present. Early medical traditions include those of Babylon, China, Egypt and India. The Hippocratic Oath was written in ancient Greece in the 5th century BCE, and is a direct inspiration for oaths of office that physicians swear upon entry into the profession today. In the Middle Ages, surgical practices inherited from the ancient masters were improved and then systematized in Rogerius's The Practice of Surgery. Universities began systematic training of physicians around 1220 CE in Italy. Invention of the microscope was a consequence of improved understanding, during the Renaissance. Prior to the 19th century, humorism (also known as humoralism) was thought to explain the cause of disease but it was gradually replaced by the germ theory of disease, leading to effective treatments and even cures for many infectious diseases. Military doctors advanced the methods of trauma treatment and surgery. Public health measures were developed especially in the 19th century as the rapid growth of cities required systematic sanitary measures. Advanced research centers opened in the early 20th century, often connected with major hospitals. The mid-20th century was characterized by new biological treatments, such as antibiotics. These advancements, along with developments in chemistry, genetics, and radiography led to modern medicine. Medicine was heavily professionalized in the 20th century, and new careers opened to women as nurses (from the 1870s) and as physicians (especially after 1970). (en)
  • La historia de la medicina es la rama de la historia dedicada al estudio de los conocimientos y prácticas médicas a lo largo del tiempo. También es una parte de cultura "es en realidad la historia de los problemas médicos". Desde sus antiguos orígenes, el ser humano ha tratado de explicarse la realidad y los acontecimientos trascendentales que en ella tienen lugar como la vida, la muerte o la enfermedad. La medicina tuvo sus comienzos en la prehistoria, la cual también tiene su propio campo de estudio conocido como antropología médica. Se utilizaban plantas, minerales y partes de animales, en la mayoría de las veces estas sustancias eran utilizadas en rituales mágicos por chamanes, sacerdotes, magos, brujos, animistas, espiritualistas o adivinos.​ Las primeras civilizaciones y culturas humanas basaron su práctica médica en dos pilares aparentemente opuestos: un empirismo primitivo y de carácter pragmático (aplicado fundamentalmente al uso de hierbas o remedios obtenidos de la naturaleza) y una medicina mágico-religiosa, que recurrió a los dioses para intentar comprender lo inexplicable. Los datos de la Edad Antigua encontrados muestran la medicina en diferentes culturas como la medicina Āyurveda de la India, el antiguo Egipto, la antigua China y Grecia. Uno de los primeros reconocidos personajes históricos es Hipócrates quien es también conocido como el padre de la medicina; supuestamente descendiente de Asclepio, por su familia: los Asclepíades de Bitinia; y Galeno. Posteriormente a la caída de Roma en la Europa Occidental la tradición médica griega disminuyó. En el siglo V a. C. Alcmeón de Crotona dio inicio a una etapa basada en la técnica (tekhné), definida por la convicción de que la enfermedad se originaba por una serie de fenómenos naturales susceptibles de ser modificados o revertidos. Ese fue el germen de la medicina moderna, aunque a lo largo de los siguientes dos milenios surgirán otras muchas corrientes (mecanicismo, vitalismo...) y se incorporarán modelos médicos procedentes de otras culturas con una larga tradición médica, como la china. En la segunda mitad del siglo VIII, los musulmanes tradujeron los trabajos de Galeno y Aristóteles al arábigo por lo cual los doctores islámicos se indujeron en la investigación médica. Algunas figuras islámicas importantes fueron Avicena, que junto con Hipócrates se le ha sido mencionado también como el padre de la medicina, Abulcasis el padre de la cirugía, Avenzoar el padre de la cirugía experimental, Ibn al-Nafis padre de la fisiología circulatoria, Averroes y Rhazes, padre de la pediatría. Ya para finales de la Edad Media posterior a la peste negra, importantes figuras médicas emergieron de Europa como William Harvey y Grabiele Fallopio.​ En el pasado la mayor parte del pensamiento médico se debía a lo que habían dicho anteriormente otras autoridades y se veía del modo tal que si fue dicho permanecía como la verdad. Esta forma de pensar fue sobre todo sustituida entre los siglos XIV y XV, tiempo de la pandemia de la peste negra.​ Asimismo, durante los siglos XV y XVI, la anatomía atravesó un gran avance gracias a la aportación de Leonardo Da Vinci, quien proyectó junto con Marcantonio della Torre, un médico anatomista de Pavía, uno de los primeros y fundamentales tratados de anatomía, denominado Il libro dell'Anatomia. Aunque la mayor parte de las más de 200 ilustraciones sobre el cuerpo humano que realizó Da Vinci para este tratado desaparecieron, se pueden observar algunas de las que sobrevivieron en su Tratado sobre la pintura.​ A partir del siglo XIX se vieron grandes cantidades de descubrimientos. Investigaciones biomédicas premodernas desacreditaron diversos métodos antiguos como el de los cuatro humores​ de origen griego, pero es en el siglo XIX, con los avances de Leeuwenhoek con el microscopio y descubrimientos de Robert Koch de las transmisiones bacterianas, cuando realmente se vio el comienzo de la medicina moderna. El descubrimiento de los antibióticos que fue un gran paso para la medicina. Las primeras formas de antibióticos fueron las drogas sulfas. Actualmente los antibióticos se han vuelto muy sofisticados. Los antibióticos modernos puede atacar localizaciones fisiológicas específicas, algunas incluso diseñadas con compatibilidad con el cuerpo para reducir efectos secundarios. El Dr. Edward Jenner descubrió el principio de la vacunación al ver que las ordeñadoras de vacas que contraían el virus de vaccinia al tener contacto con las pústulas eran inmunes a la viruela. Años después Louis Pasteur le otorgó el nombre de vacuna en honor al trabajo de Jenner con las vacas. A finales del siglo XIX, los médicos franceses Auguste Bérard y Adolphe-Marie Gubler resumían el papel de la medicina hasta ese momento: «Curar pocas veces, aliviar a menudo, consolar siempre». La medicina del siglo XX, impulsada por el desarrollo científico y técnico, se fue consolidando como una disciplina más resolutiva, aunque sin dejar de ser el fruto sinérgico de las prácticas médicas experimentadas hasta ese momento. La medicina basada en la evidencia se apoya en un paradigma fundamentalmente biologicista, pero admite y propone un modelo de salud-enfermedad determinado por factores biológicos, psicológicos y socioculturales.​ La herbolaria dio lugar a la farmacología: de los diversos fármacos derivados de plantas como la atropina, warfarina, aspirina, digoxina, taxol etc.; el primero fue la arsfenamina descubierta por Paul Ehrlich en 1908 después de observar que las bacterias morían mientras las células humanas no lo hacían. En el siglo XXI, el conocimiento sobre el genoma humano ha empezado a tener una gran influencia, razón por la que se han identificado varios padecimientos ligados a un gen en específico en el cual la biología celular y la genética se enfocan para la administración en la práctica médica, aun así, estos métodos aún están en su infancia. (es)
  • L'histoire de la médecine est la branche de l'histoire consacrée à l'étude des connaissances et des pratiques médicales et chirurgicales au cours du temps. Toutes les sociétés humaines avaient recours à des croyances médicales relevant du mythe ou de la superstition pour expliquer la naissance, la mort et la maladie. Au cours de l'histoire, la maladie a été attribuée à la sorcellerie, aux démons, aux influences astrales contraires, à la volonté des dieux, ainsi qu'à d'autres croyances païennes. Ces idées restent encore répandues, avec la foi en la guérison par la prière et le recours à des sanctuaires dans certains endroits, bien que la montée en puissance de la médecine scientifique au cours du dernier millénaire a éclipsé et rendu caduques bon nombre de croyances théologiques ou métaphysiques. De nos jours, la médecine utilise des appareils de haute technologie comme le scanner, la radio, etc. (fr)
  • 의학사(醫學史)는 의학에 관한 역사를 체계적으로 연구하는 학문 영역이다. (ko)
  • 医学史(いがくし)とは、医学に関する歴史である。このページでは、西洋を中心に医学の歴史を説明する。薬の歴史は薬学史・薬草を参照。 (ja)
  • La storia della medicina si occupa di studiare l'evoluzione della medicina nel corso della storia dell'uomo cercando di descrivere e comprendere le pratiche mediche, sia passate che presenti, in tutte le società umane. Oltre alla storia e alla medicina medicina, questo campo di studio comprende anche altre discipline come l'antropologia, l'economia, le scienze della salute, la sociologia e la politica al fine di poter comprendere meglio le istituzioni, le pratiche, le persone, le professioni e i sistemi sociali che hanno influenzato e plasmato la medicina nel corso dei secoli. Lo studio della storia della medicina permette di comprendere come le società siano cambiate nel loro approccio alla malattia dai tempi antichi al presente. Le tradizioni mediche dell'antichità includono quella mesopotamica,, cinese, egizia e indiana. Il giuramento di Ippocrate venne formulato nell'antica Grecia nel V secolo a.C. e ispira i giuramenti che i medici prestano tutt'oggi al momento dell'ingresso nella professione. Nel Medioevo, le pratiche chirurgiche ereditate dagli antichi maestri furono perfezionate e poi sistematizzate nel trattato Pratica della Chirurgia di Rogerio Frugardi. In Italia, intorno al 1220, le università medievali iniziarono la formazione sistematica dei medici. L'invenzione del microscopio, avvenuta durante il rinascimento, ebbe come conseguenza una migliore comprensione della natura. Prima del XIX secolo, si riteneva che la teoria umorale fosse in grado di spiegare le cause delle malattie, ma fu gradualmente sostituita dalla , portando allo sviluppo di trattamenti efficaci e persino a cure per molte malattie infettive. I medici militari furono i protagonisti dello sviluppo delle tecniche di trattamento, anche chirurgico, dei traumi. Nel XIX secolo si assistette ad uno sviluppo delle pratiche di sanità pubblica poiché la rapida crescita delle città richiedeva misure sanitarie sistematiche. All'inizio del secolo successivo iniziarono a comparire i primi centri di ricerca medica avanzati, spesso collegati a grandi ospedali. La metà del XX secolo è stata caratterizzata dall'introduzione di nuovi trattamenti biologici, come gli antibiotici. Questi progressi, insieme agli sviluppi nella chimica, nella genetica e e nella radiologia hanno portato a quella che è la medicina moderna (it)
  • De geschiedenis van de geneeskunde gaat ver terug in de tijd. Tijdens de geschiedenis van de mensheid ontwikkelde geneeskunde zich in verschillende beschavingen en culturen onafhankelijk, elk met eigen opvattingen over zaken als geboorte, dood, ziektes en genezing. In oude tijden werden ziektes vaak toegeschreven aan metafysica, zoals het werk van demonen en andere kwaadaardige wezens, of aan de interventie van een god of goden. Ook tegenwoordig kijkt men in verschillende culturen vaak nog anders tegen geneeskunde aan. (nl)
  • A história da medicina atual ou cosmopolita é a história das grandes contribuições de todos os povos a esta arte e prática universal que constitui a medicina. Confunde-se portanto com a história da civilização ocidental. Nesta perspectiva pode ser dividida em: pré história; história antiga que praticamente corresponde à antiguidade oriental e distinguindo-se a medicina na Grécia antiga e Roma e os clássicos períodos de divisão da história ocidental: Idade Média, Moderna e Contemporânea. (pt)
  • Medicinens historia avser medicinvetenskapens historia. Människan har sedan förhistorisk tid ägnat sig åt läkekonst i försök att påverka och förstå sig på omständigheterna kring liv, död och sjukdomar. (sv)
  • Медици́на (лат. medicina, от mederi — «лечить») — наука, изучающая болезни, предупреждающая и приводящая их к благополучному исходу. Деление медицины на внутреннюю, или терапию, когда врачи лечат расстройства внутренних частей тела при помощи гигиенических средств и назначением лекарств внутрь и наружную, или хирургию — лечение болезней наружных частей, травм костей, мышц и органов, требующих хирургического вмешательства, установилось ещё в доисторическую эпоху; позже каждая из этих ветвей разделилась на отдельные части. (ru)
  • 醫學史,又稱醫療史或醫藥史,是基礎醫學的一個分支(也是歷史學-科技史的研究對象之一),以疾病經驗及其對應手段為研究對象。二十世紀初期的醫學史,大多由醫生所撰寫,強調醫學技術的進步與突破。近期的醫學史,則強調病人的經驗,以及不同時代或文化對身體和疾病認知的差異。 (zh)
  • Історія медицини — наука яка вивчає науковий, суспільній та технологічний розвиток медицини від первісної людини до сучасності. Історія медицини показує, як суспільство змінювало свій підхід до хвороб і недуг починаючи з найдавніших часів до наших днів. Ранні медичні традиції включають традиції цивілізацій Вавилону, Китаю, Єгипту та Індії. Сушрута з Індії представив концепції медичного діагнозу і прогнозу. Клятва Гіппократа була написана в Стародавній Греції в V столітті до нашої ери і є основою офіційної клятви, яку лікарі приносять при вступі в професію сьогодні. Університети почали систематичну підготовку лікарів приблизно з 1220 року н.е. в Італії. (uk)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 14194 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 195811 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1123053788 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:footer
  • History of medicine. From top-left to bottom-right: a prehistoric trepanted skull of a woman , a Byzantine copy of the Hippocratic Oath , Studies of Embryos by Leonardo da Vinci , The Bloodletting by Quirijn van Brekelenkam , a copy of Hua Shou's Routes of the Fourteen Meridians and their Functions , an operating theatre in New Zealand , Joycelyn Elders, the first Black American to serve as Surgeon General of the United States , President Joe Biden of the United States visiting the National Institutes of Health vaccine research center , an example of a public outdoor Automated External Defibrillator . (en)
dbp:image
  • Da Vinci Studies of Embryos Luc Viatour.jpg (en)
  • President Biden Visits NIH Vaccine Research Center .jpg (en)
  • New Zealand General Hospital No.1 Brockenhurst .jpg (en)
  • Crane-trepanation-img 0507.jpg (en)
  • HippocraticOath.jpg (en)
  • Hua t08.jpg (en)
  • Joycelyn Elders official photo portrait.jpg (en)
  • Quirijn van Brekelenkam - The Blood-Letting.jpg (en)
  • Defibrillator at Bayford, Hertfordshire, England.jpg (en)
dbp:perrow
  • 3 (xsd:integer)
dbp:totalWidth
  • 400 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • Die Geschichte der Medizin umfasst die historischen Entwicklungen der Heilkunde, einschließlich der Biografien von Personen, die Einfluss auf die Medizin ihrer Zeit ausübten. Als Synonyma sind Medizinhistorie und Medizingeschichte weniger gebräuchlich. (de)
  • Historio de medicino estas la scienca branĉo pri la historiaj evoluoj de la medicino, inkluzive de la biografioj de personoj, kiuj influis la medicinajn sciojn de sia epoko. La historiistoj de medicino uzas la metodojn de la ĝenerala historioscienco kaj celas subteni la konscion, ke la socia kompreno de saneco, malsaneco, mortado kaj morteco estas influata per historiaj kaj kulturaj faktoroj, kiuj diverse influas socian agadon rilate al tiuj konceptoj. Tiugrade kiom medicina scio referencas al naturscienca bazo, la historio de medicino kompreneblas kiel parto de la historio de natursciencoj. Kiel historio de la scioj pri kuracado ĝi tamen estas memstara disciplino. (eo)
  • 의학사(醫學史)는 의학에 관한 역사를 체계적으로 연구하는 학문 영역이다. (ko)
  • 医学史(いがくし)とは、医学に関する歴史である。このページでは、西洋を中心に医学の歴史を説明する。薬の歴史は薬学史・薬草を参照。 (ja)
  • De geschiedenis van de geneeskunde gaat ver terug in de tijd. Tijdens de geschiedenis van de mensheid ontwikkelde geneeskunde zich in verschillende beschavingen en culturen onafhankelijk, elk met eigen opvattingen over zaken als geboorte, dood, ziektes en genezing. In oude tijden werden ziektes vaak toegeschreven aan metafysica, zoals het werk van demonen en andere kwaadaardige wezens, of aan de interventie van een god of goden. Ook tegenwoordig kijkt men in verschillende culturen vaak nog anders tegen geneeskunde aan. (nl)
  • A história da medicina atual ou cosmopolita é a história das grandes contribuições de todos os povos a esta arte e prática universal que constitui a medicina. Confunde-se portanto com a história da civilização ocidental. Nesta perspectiva pode ser dividida em: pré história; história antiga que praticamente corresponde à antiguidade oriental e distinguindo-se a medicina na Grécia antiga e Roma e os clássicos períodos de divisão da história ocidental: Idade Média, Moderna e Contemporânea. (pt)
  • Medicinens historia avser medicinvetenskapens historia. Människan har sedan förhistorisk tid ägnat sig åt läkekonst i försök att påverka och förstå sig på omständigheterna kring liv, död och sjukdomar. (sv)
  • Медици́на (лат. medicina, от mederi — «лечить») — наука, изучающая болезни, предупреждающая и приводящая их к благополучному исходу. Деление медицины на внутреннюю, или терапию, когда врачи лечат расстройства внутренних частей тела при помощи гигиенических средств и назначением лекарств внутрь и наружную, или хирургию — лечение болезней наружных частей, травм костей, мышц и органов, требующих хирургического вмешательства, установилось ещё в доисторическую эпоху; позже каждая из этих ветвей разделилась на отдельные части. (ru)
  • 醫學史,又稱醫療史或醫藥史,是基礎醫學的一個分支(也是歷史學-科技史的研究對象之一),以疾病經驗及其對應手段為研究對象。二十世紀初期的醫學史,大多由醫生所撰寫,強調醫學技術的進步與突破。近期的醫學史,則強調病人的經驗,以及不同時代或文化對身體和疾病認知的差異。 (zh)
  • Історія медицини — наука яка вивчає науковий, суспільній та технологічний розвиток медицини від первісної людини до сучасності. Історія медицини показує, як суспільство змінювало свій підхід до хвороб і недуг починаючи з найдавніших часів до наших днів. Ранні медичні традиції включають традиції цивілізацій Вавилону, Китаю, Єгипту та Індії. Сушрута з Індії представив концепції медичного діагнозу і прогнозу. Клятва Гіппократа була написана в Стародавній Греції в V столітті до нашої ери і є основою офіційної клятви, яку лікарі приносять при вступі в професію сьогодні. Університети почали систематичну підготовку лікарів приблизно з 1220 року н.е. в Італії. (uk)
  • تتميز جميع المجتمعات البشرية بأن لديها معتقدات طبية تقدم تفسيرات لظواهر مثل الولادة والموت والمرض. وعلى مر التاريخ، ظل المرض يُعزى إلى أسباب متعلقة بـالسحر أو الشياطين أو تأثير النجوم أو إرادة الآلهة. ولا تزال هذه الأفكار تحتفظ بجزء من تأثيرها حيث لا تزال تستخدم الرقية وقصد المزارات في بعض الأماكن، رغم أن رواج الطب العلمي على مدار الألف عام الماضية غيّر أو حل محل التصوف في معظم الأحيان. (ar)
  • La història de la medicina és la branca de la història dedicada a l'estudi dels coneixements i pràctiques mèdiques al llarg del temps. Des dels seus orígens, els humans han intentat explicar la realitat i els esdeveniments transcendentals que s'hi produeixen, com la vida, la mort o la malaltia. Les primeres civilitzacions i cultures humanes basaren la seva pràctica mèdica en dos pilars aparentment oposats: un empirisme primitiu i de caràcter pragmàtic (aplicat fonamentalment a l'ús d'herbes o remeis obtinguts de la natura) i una medicina magicoreligiosa, que recorria als déus per intentar comprendre l'inexplicable. Amb Alcmeó de Crotona, l'any 500 aC, començà una nova etapa basada en la techné ("tècnica"), definida per la convicció que la malaltia es produïa per una sèrie de fenòmens natur (ca)
  • Dějiny lékařství popisují vývoj zdravotních problémů lidstva a jejich řešení od pravěku až po současnost. Zaměřují se především na práci lékařů a jejich předchůdců. V pravěku se léčení věnovali kouzelníci či šamani. První ucelený medicínský systém se podařilo vytvořit až starověkým Egypťanům. Vědecký přístup v lékařství se začal aplikovat ve starověkém Řecku. Zásadní význam pro další rozvoj medicíny měl v této době Hippokratés, který kladl velký důraz na stanovení diagnózy a zavedl etická pravidla pro práci lékařů, v dnešní době známá jako Hippokratova přísaha. V starověkém Řecku se také zrodila teorie čtyř tělesných šťáv, základ tehdejší léčby. Z této teorie vycházeli lékaři při řešení zdravotních problémů ještě v době renesance. Medicína ve starověkém Římě je spjata hlavně s Galénem, kte (cs)
  • Η ιστορία της ιατρικής, όπως αυτή ασκείται από εκπαιδευμένα σε αυτή πρόσωπα, ως επιστήμη και ως σύνολο τεχνικών, δείχνει το πώς οι ανθρώπινες κοινωνίες μετέβαλλαν τη στάση τους σχετικώς με τις ασθένειες και την αντιμετώπισή τους από την αρχαιότητα μέχρι σήμερα (el)
  • The history of medicine is both a study of medicine throughout history as well as a multidisciplinary field of study that seeks to explore and understand medical practices, both past and present, throughout human societies. More than just history and medicine, this field of study incorporates learnings from across disciplines such as anthropology, economics, health sciences, sociology, and politics to better understand the institutions, practices, people, professions, and social systems that have influenced and shaped medicine throughout the ages. (en)
  • Medikuntzaren historia osasunaren ezagutzak eta sendabideak izan duten bilakaera ikertzen duen historiaren adarra da. Bere jatorritik hasita, gizakia errealitatea bera eta bertan gertatzen diren bizia, heriotza edo gaixotasunaren gertaera transzendentalak azaltzen saiatu izan da. Lehenengo giza kultura eta zibilizazioek itxura batean kontrakoak ziruditen bi zutaberen gainean oinarritu zuten beraien praktika medikoa: alde batetik, izaera pragmatikoa zuen enpirismo primitiboan (naturatik lortutako erremedioei eta belarren erabilerari lotuta gehienbat) eta, beste alde batetik, medikuntza magiko-erlijioso batean, jainkoengana jotzen zuena adierazezina zena ulertzen saiatzeko. K. a. 500. urtean Alkmeon Krotonakoarekin, tekhné (teknikan) oinarritutako etapa bati hasiera eman zitzaion, non uste z (eu)
  • La historia de la medicina es la rama de la historia dedicada al estudio de los conocimientos y prácticas médicas a lo largo del tiempo. También es una parte de cultura "es en realidad la historia de los problemas médicos". En el siglo XXI, el conocimiento sobre el genoma humano ha empezado a tener una gran influencia, razón por la que se han identificado varios padecimientos ligados a un gen en específico en el cual la biología celular y la genética se enfocan para la administración en la práctica médica, aun así, estos métodos aún están en su infancia. (es)
  • L'histoire de la médecine est la branche de l'histoire consacrée à l'étude des connaissances et des pratiques médicales et chirurgicales au cours du temps. Toutes les sociétés humaines avaient recours à des croyances médicales relevant du mythe ou de la superstition pour expliquer la naissance, la mort et la maladie. Au cours de l'histoire, la maladie a été attribuée à la sorcellerie, aux démons, aux influences astrales contraires, à la volonté des dieux, ainsi qu'à d'autres croyances païennes. Ces idées restent encore répandues, avec la foi en la guérison par la prière et le recours à des sanctuaires dans certains endroits, bien que la montée en puissance de la médecine scientifique au cours du dernier millénaire a éclipsé et rendu caduques bon nombre de croyances théologiques ou métaphys (fr)
  • La storia della medicina si occupa di studiare l'evoluzione della medicina nel corso della storia dell'uomo cercando di descrivere e comprendere le pratiche mediche, sia passate che presenti, in tutte le società umane. Oltre alla storia e alla medicina medicina, questo campo di studio comprende anche altre discipline come l'antropologia, l'economia, le scienze della salute, la sociologia e la politica al fine di poter comprendere meglio le istituzioni, le pratiche, le persone, le professioni e i sistemi sociali che hanno influenzato e plasmato la medicina nel corso dei secoli. (it)
rdfs:label
  • History of medicine (en)
  • تاريخ الطب (ar)
  • Història de la medicina (ca)
  • Dějiny lékařství (cs)
  • Geschichte der Medizin (de)
  • Ιστορία της ιατρικής (el)
  • Historio de medicino (eo)
  • Historia de la medicina (es)
  • Medikuntzaren historia (eu)
  • Storia della medicina (it)
  • Histoire de la médecine (fr)
  • 医学史 (ja)
  • 의학사 (ko)
  • Geschiedenis van de geneeskunde (nl)
  • História da medicina (pt)
  • История медицины (ru)
  • Історія медицини (uk)
  • Medicinens historia (sv)
  • 医学史 (zh)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:academicDiscipline of
is dbo:genre of
is dbo:knownFor of
is dbo:literaryGenre of
is dbo:nonFictionSubject of
is dbo:occupation of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:collections of
is dbp:criteria of
is dbp:discipline of
is dbp:field of
is dbp:fields of
is dbp:genre of
is dbp:knownFor of
is dbp:mainInterests of
is dbp:occupation of
is dbp:subDiscipline of
is dbp:subject of
is dc:subject of
is rdfs:seeAlso of
is owl:differentFrom of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License