An Entity of Type: country, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The 1974 Yugoslav Constitution was the fourth and final constitution of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia. It came into effect on 21 February 1974. With 406 original articles, the 1974 constitution was one of the longest constitutions in the world. It added elaborate language protecting the self-management system from state interference and expanding representation of republics and provinces in all electoral and policy forums. The Constitution called the restructured Federal Assembly the highest expression of the self-management system. Accordingly, it prescribed a complex electoral procedure for that body, beginning with the local labor and political organizations. Those bodies were to elect commune-level assemblies, which then would elect assemblies at province and republic le

Property Value
dbo:abstract
  • كان دُستور يوغوسلافيا لسنة 1974 الدستور الرابع والأخير لجمهورية يوغوسلافيا الاتحادية الاشتراكية، ودخل حيز التنفيذ في 21 فبراير 1974. تضمن دستور 1974 ما مجموعه 406 مواد أصلية، ما جعله أحد أطول الدساتير في العالم. وقد أُضيفت بعض المواد التي تحمي نظام الإدارة الذاتية من تدخل الدولة، والتي تنص على توسيع تمثيل الجمهوريات والمقاطعات في جميع المُنتديات الانتخابية والسياسية. وصف الدستور البرلمان الاتحادي المُعاد هيكلته بأنه أعلى تعبير عن نظام الإدارة الذاتية، وقد حدد إجراءات انتخابية مُعقدة لانتخاب أعضاء هاته الهيئة، انطلاقا من المُنظمات السياسية المحلية. حيث يُنتخب أعضاء برلمانات البلديات، ومن ثم هاته البرلمانات ستنتخب برلمانات على مُستوى المقاطعات والجمهورية، وستنتخب هاته الأخيرة أعضاء البرلمان الاتحادي، الغُرفة الفيدرالية ومجلس الجمهوريات والمقاطعات. قلص الدستور الجديد عدد أعضاء رئاسة الدولة من 23 إلى 9 أعضاء، مع تمثيل متساوٍ لكل جُمهورية ومُقاطعة في حزب رابطة شيوعيي يوغسلافيا. كما وسع دستور عام 1974 من حماية حُقوق وحُريات الأفراد ومن إجراءات المُحاكمات، إلا أنه لا يمكن لأي مُواطن استخدام هذه الحُريات لتعطيل النظام الاجتماعي المنصوص عليه. وقد نص الدستور الجديد أيضا على حُصول مقاطعتي المُكونتين لصربيا، على مزيد من الحكم الذاتي، بما في ذلك الحصول حق النقض في البرلمان الصربي. أعلن الدستور أيضا استمرار الرئيس جوزيب بروز تيتو في منصبه مدى الحياة. (ar)
  • Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1974) byla poslední z ústav SFRJ, přijata byla v únoru roku 1974. Potvrdila decentralistické trendy, které v zemi začaly v polovině 60. let aplikací systému samosprávného socialismu v oblasti politiky v souladu s komunistickou tezí, že nezbytným důsledkem budování komunistické společnosti je "odumření" státu. Jednalo se o nejdelší ústavu svého druhu na světě. Hlavním rozdílem proti dokumentu z roku 1963 bylo potvrzení změn, které již byly učiněny prostřednictvím a další rozšíření autonomie jednotlivých svazových republik. Jugoslávie se tak de facto stala spíše konfederací, nežli federativním státem; svazové vládě v Bělehradě zůstalo ještě méně pravomocí, než měla dříve. Významný nárůst autonomie zaznamenaly obě autonomní oblasti (Vojvodina a Kosovo), které se tímto do jisté míry přiblížily statutu jednotlivých republik. Po přijetí této ústavy byly upraveny základní dokumenty všech šesti svazových republik a poprvé také spatřily světlo světa i ústavy autonomních oblastí: Vojvodiny a Kosova. Před přijetím této ústavy vedly decentralizační proměny v zemi k rozvolnění jednotného svazku, což se projevilo tendencí růstu vzájemných sporů mezi republikami a také jednotlivými osobnostmi. Praxe, která byla zavedena na svazové úrovni, tedy kolektivní řídící orgány, byla rozšířena i na jednotlivé republiky a také na Svaz komunistů Jugoslávie, stejně jako na jeho regionální a oblastní orgány. Ústava zakomponovala některé nepříliš radikální požadavky bouřících se studentů z let 1968 a procesu známého jako Chorvatské jaro, mezi kterými byl také i časově neomezený (tj. "doživotní") mandát pro Josipa Tita jako prezidenta země. Ústava také přijala poprvé Bosňáky jako svéprávný a samostatný národ. Ústava z roku 1974 byla modifikována dodatky v roce 1988 a platila až do rozpadu státu v letech 1991-1992. Na konci 80. let v politickém vedení svazové republiky Srbska narůstala nespokojenost s přílišnou mírou autonomie obou oblastí, která v případě Kosova byla interpretována jako dostatek politického prostoru pro uskutečňování protisrbské politiky.[zdroj?] Zprvu se ozývaly ojedinělé, nicméně postupně sílící kritické hlasy, tvrdící, že je tato ústava jako dokument chybná. K řadě kritiků z řad osob společenského a kulturního života se přidali i akademici ze SANU V roce 1989 však tuto pozici zastávalo již i oficiální vedení srbských komunistů, včetně Miloševiće. Ke kritice tak přestoupila brzy i oficiální linie. V Politice navíc vyšla celá řada kritických článků, které ústavu napadaly; používaly nejen národní, ale i socialistickou rétoriku. Bylo proto přijato více než 130 dodatků, nakonec byla však obě předsednictva jak SAP Vojvodina tak SAP Kosovo již kompletně personálně obměněna (aby byla loajální Bělehradu), což vyvolalo ohromné protesty a ještě zostřilo postupně rostoucí politickou krizi v Jugoslávii (v Kosovu byl vyhlášen výjimečný stav). Miloševićovým cílem bylo pokud možno se této ústavy úplně zbavit, což se zprvu řešilo ústavními dodatky omezujícími pravomoci autonomních jednotek a nakonec sepsáním nové ústavy SR Srbska v roce 1990 a konečně reorganizací "toho co zůstalo" ze SFRJ, tedy svazové republiky Jugoslávie v dubnu 1992, která již měla zcela novou ústavu. (cs)
  • The 1974 Yugoslav Constitution was the fourth and final constitution of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia. It came into effect on 21 February 1974. With 406 original articles, the 1974 constitution was one of the longest constitutions in the world. It added elaborate language protecting the self-management system from state interference and expanding representation of republics and provinces in all electoral and policy forums. The Constitution called the restructured Federal Assembly the highest expression of the self-management system. Accordingly, it prescribed a complex electoral procedure for that body, beginning with the local labor and political organizations. Those bodies were to elect commune-level assemblies, which then would elect assemblies at province and republic level; finally, the latter groups would elect the members of the two equal components of the Federal Assembly, the Federal Chamber and the Chamber of Republics and Provinces. Although the new constitution dealt with the codification of the socio-economic system towards the achievements of the theory of self-management socialism to a greater extent, the most controversial and historical consequences arose from the regulations of the Constitution about the state organization of Yugoslavia, which were later used as the legal basis for the breakup of Yugoslavia and differently interpreted by the warring parties during the armed conflict in the former Yugoslavia. The new Constitution also reduced the Federal Presidency from twenty-three to nine members, with equal representation for each republic and province and an ex-officio position for the president of the League of Communists. The 1974 Constitution also expanded protection of individual rights and court procedures, with the all-purpose caveat that no citizen could use those freedoms to disrupt the prescribed social system. Finally, Kosovo and Vojvodina, the two constituent provinces of Serbia, received substantially increased autonomy, including de facto veto power in the Serbian parliament. The Yugoslav Federal Constitution of 1974 confirmed and strengthened the principles of the Yugoslav Federal Constitution Amendments of 1971, which introduced a concept that sovereign rights were exercised by the federal units, and that the federation had only the authority specifically transferred to it by the constitution. The constitution also proclaimed Josip Broz Tito president for life. (en)
  • La Costituzione jugoslava del 1974 è stata la terza e ultima costituzione della Repubblica Socialista Federale di Jugoslavia ed entrò in vigore il 21 febbraio 1974. Il testo aggiunse un linguaggio elaborato a protezione del sistema di autogestione dei lavoratori dalle interferenze statali e a favore dell'espansione della rappresentazione di repubbliche e province nelle istituzioni. Sebbene la nuova costituzione si occupasse della codificazione del sistema socio-economico in base ai risultati ottenuti dall'applicazione del socialismo dell'autogestione, le conseguenze più controverse e storiche nacquero dai regolamenti della costituzione sull'organizzazione statale della federazione, utilizzati successivamente come base giuridica per lo scioglimento della Jugoslavia. La legge fondamentale del 1974 confermò e rafforzò i principi degli emendamenti del 1971 alla precedente costituzione jugoslava, secondo i quali i diritti sovrani erano esercitati dalle unità federali e che la federazione aveva solo l'autorità specificamente trasferita ad essa dalla costituzione. La costituzione proclamò anche Josip Broz Tito come presidente a vita. (it)
  • Konstytucja Jugosławii z 21 lutego 1974 roku – ustawa regulująca ustrój prawny Socjalistycznej Federacyjnej Republika Jugosławii w latach 1974–1992. Konstytucja Jugosławii z 1963 r. kładła duży nacisk na rolę samorządów gminnych. Kolejne poprawki do tej ustawy zwiększały jednak rolę władz poszczególnych republik związkowych Jugosławii, a zmniejszały rolę organów centralnych. W efekcie wśród przedstawicieli elit politycznych Jugosławii (w tym u przywódcy kraju Josipa Broz Tity) pojawiły się obawy, czy państwo nie rozpadnie się w wyniku postępującej liberalizacji i decentralizacji. Konsekwencją decyzji Tity były zmiany ustrojowe, które zalegalizowała nowa konstytucja z 21 lutego 1974 r.. Na mocy konstytucji zreformowano ustrój samorządowy. Dokonano także zmian na szczytach władzy – utworzony w 1953 r. urząd prezydenta Jugosławii utrzymano, jednak tylko do śmierci Tity. Powołano nowy kolegialny organ centralny: Prezydium Socjalistycznej Federacyjnej Republiki Jugosławii, złożony z przedstawicieli republik i krajów autonomicznych Jugosławii. Przewodniczący Prezydium zmieniali się corocznie spośród jego członków. Po śmierci Tity w 1980 r. organ ten przejął kompetencje prezydenta. Celem tego zabiegu było zabezpieczenie państwa przed rozpadem, poprzez dochodzenie do konsensusu przez przedstawicieli różnych republik. Jednocześnie nowa konstytucja przewidywała prawo do secesji, było ono jednak odniesione do narodów, a nie republik, a ponadto nie opisano żadnych mechanizmów takiego działania. Zmieniono zasady wyborcze: zamiast bezpośrednich wyborów do ciał ustawodawczych, wprowadzono system pośredni (delegatów-elektorów wybierały m.in. związki zawodowe i organizacje społeczno-polityczne). Konstytucja obowiązywała w Socjalistycznej Federacyjnej Republice Jugosławii do jej rozwiązania 28 kwietnia 1992 r., wywołanego secesją republik związkowych. (pl)
  • Конституція СФРЮ 1974 — третя і остання конституція Соціалістичної Федеративної Республіки Югославії. Набула чинності 21 лютого 1974 року. Дія конституції остаточно припинилася в результаті розпаду Югославії, що завершився у 1992 році. (uk)
  • A Constituição Jugoslava de 1974 foi a quarta e última constituição da República Socialista Federal da Jugoslávia, tendo entrado em vigor a 21 de Fevereiro de 1974. Com 406 artigos originais, a constituição de 1974 era uma das maiores do mundo. Inclui linguagem elaborada protegendo o sistema de autogestão da interferência do Estado e aumentando a representação das repúblicas e províncias em todos os nos fóruns políticos e eleitorais. A Constituição estabeleceu a Assembleia Federal reestruturada como a suprema expressão do sistema de autogestão. Desse modo, determinou um complexo sistema eleitoral para esse órgão, começando com as organização políticas e económicas locais; essas estuturas elegiam assembleias ao nível das comunas, que por sua vez elegiam as assembleias das províncias e das repúblicas; finalmente, estas últimas elegeriam os membros das duas câmaras da Assembleia Federal, a Câmara Federal e a Câmara das Repúblicas e Províncias. Embora a nova constituição lidasse em grande escala com a codificação do sistema económico e social no sentido da realização da teoria do socialismo autogestionário, as suas disposições mais controversas e com maior consequência histórica foram as relacionadas com a organização do estado da Jugoslávia, que foram mais tarde usadas como base legal para a dissolução da federação e sujeitas a diferentes intepretações pelas várias facções durante o conflito armado na antiga Jugoslávia. A nova constituição também reduziu a Presidência do Estado de 23 para 9 membros, com igual representação de cada república e província e uma posição ex-officio para o presidente da Liga dos Comunistas. A constituição de 1974 também expandiu a proteção dos direitos indivíduiais e os procedimentos judiciais, com a ressalva de que nenhum cidadão poderia usar essas libedades para desestabilizar o sistema social prescrito. Finalmente, o Kosovo e a Voivodina, as duas províncias constituintes da Sérvia, receberam um aumento substancial da autonomia, incluindo poder de veto de facto no parlamento sérvio. A Constituição Federal Jugoslava de 1974 confirmou e fortaleceu os princípios das Emendas de 1971 à Constituição Federal Jugoslava, que introduziu o conceito que os direitos soberanos eram exercidos pelas unidades federais, e que a federação tinha apenas a autoridade que lhe era especificamente transferida pela constituição. A constituição também proclamou Josip Broz Tito como presidente vitalício. (pt)
  • Конституция СФРЮ 1974 года — третья и последняя конституция Социалистической Федеративной Республики Югославии. Вступила в силу 21 февраля 1974 года, действие окончательно прекратилось в результате распада Югославии, завершившегося в 1992 году. Разработана и принята, во многом, под давлением националистических настроений, исходивших от югославских республик (особенно от Словении и Хорватии), которые требовали себе большей экономической и политической самостоятельности. Подобные стремления фактически превратили страну в конфедеративное государство со слабой центральной властью и сильными частями федерации. Такой дисбаланс должен был компенсироваться, по мнению создателей и идеологов новой конституции, единством и руководящей ролью Союза коммунистов Югославии. Конституционные преобразования подверглись резкой критике со стороны сербских учёных и интеллектуалов, высказывавших опасения, что необоснованное расширение прав и полномочий республик и автономных краёв в составе Югославии приведёт к стремительному росту национализма в составных частях федерации и к последующим требованиям о предоставлении им независимости. Однако высказанные замечания не были восприняты югославским руководством, а критики конституции подверглись гонениям и репрессиям. По замыслу создателей конституции, взятый государством курс на децентрализацию и укрепление правового статуса каждой федеральной единицы должны были гармонизировать национальные отношения между народами и народностями Югославии, основанные на идеях братства и единства. Конституция 1974 года состояла из 406 статей и считалась одной из самых длинных конституций в мире. Конституционные положения базировались на десяти правовых принципах, которые представляли собой основополагающие начала устройства и организации югославского государства. Текст конституции отличался крайне низкой юридической техникой изложения, имел сложные и неясные формулировки. Большая часть конституционных положений была посвящена защите системы самоуправления от вмешательства государства, расширению представительства республик и автономных краёв во всех федеральных органах государственной власти и укреплению их самостоятельности в социально-экономической жизни в составе федерации. Хотя новая конституция в большей степени касалась вопросов кодификации социально-экономического строя в сторону дальнейшего усовершенствования и развития идей социалистического самоуправления, наиболее спорные в исторической перспективе последствия вытекали из её положений о государственном устройстве Югославии (в частности права народов Югославии на самоопределение, включая право на отделение от федерации), которые впоследствии использовались в качестве правового основания для оправдания распада Югославии и по-разному интерпретировались воюющими сторонами в ходе вооруженного конфликта в бывшей Югославии. Согласно конституции, федеральный парламент (Скупщина СФРЮ) становился верховным органом власти и общественного самоуправления в стране. Его формирование предусматривало сложную избирательную процедуру. Сначала гражданами формировались общинные скупщины на территориях своего проживания из числа членов организаций объединённого труда, местных содружеств и общественно-политических организаций (Союза коммунистов Югославии, Социалистического союза трудового народа, Союза социалистической молодежи и Союза профсоюзов). Затем общинные скупщины избирали и направляли своих делегатов в первую палату федерального парламента — Союзное вече Скупщины СФРЮ, а также одновременно в республиканские и краевые скупщины, которые в свою очередь из избранных таким образом делегатов формировали свой состав делегатов уже во вторую палату федерального парламента — Вече республик и краёв Скупщины СФРЮ. Состав Президиума СФРЮ был сокращён с двадцати трёх до девяти членов, в который в равной пропорции входили представители каждой республики и автономных краёв, а также по должности Президент Югославии. Специальная норма конституции провозглашала Иосипа Броз Тито фактически пожизненным президентом. Конституция также расширила гарантии защиты прав и свобод человека, в том числе с применением судебных процедур, однако содержала универсальную оговорку о том, что ни один гражданин не должен использовать свои права и свободы для причинения вреда установленному конституционному строю. Автономные края Косово и Воеводина, входившие в состав Сербии, получили существенно расширенную автономию, включая де-факто право вето в сербском парламенте. Некоторыми исследователями отмечается, что кардинальные изменения в федеративных отношениях, введённые Конституцией 1974 года, могли способствовать усилению центробежных тенденций, приведших к последующему краху и распаду государства. Вместе с тем, таких взглядов придерживаются не все, указывая, что, несмотря на отдельные недостатки, в целом развитие в конституции идей по децентрализации и самоуправлению республик и краёв привели к большей демократизации югославского общества. (ru)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageID
  • 33959603 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 19662 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1107840181 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Конституція СФРЮ 1974 — третя і остання конституція Соціалістичної Федеративної Республіки Югославії. Набула чинності 21 лютого 1974 року. Дія конституції остаточно припинилася в результаті розпаду Югославії, що завершився у 1992 році. (uk)
  • كان دُستور يوغوسلافيا لسنة 1974 الدستور الرابع والأخير لجمهورية يوغوسلافيا الاتحادية الاشتراكية، ودخل حيز التنفيذ في 21 فبراير 1974. تضمن دستور 1974 ما مجموعه 406 مواد أصلية، ما جعله أحد أطول الدساتير في العالم. وقد أُضيفت بعض المواد التي تحمي نظام الإدارة الذاتية من تدخل الدولة، والتي تنص على توسيع تمثيل الجمهوريات والمقاطعات في جميع المُنتديات الانتخابية والسياسية. وصف الدستور البرلمان الاتحادي المُعاد هيكلته بأنه أعلى تعبير عن نظام الإدارة الذاتية، وقد حدد إجراءات انتخابية مُعقدة لانتخاب أعضاء هاته الهيئة، انطلاقا من المُنظمات السياسية المحلية. حيث يُنتخب أعضاء برلمانات البلديات، ومن ثم هاته البرلمانات ستنتخب برلمانات على مُستوى المقاطعات والجمهورية، وستنتخب هاته الأخيرة أعضاء البرلمان الاتحادي، الغُرفة الفيدرالية ومجلس الجمهوريات والمقاطعات. (ar)
  • Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1974) byla poslední z ústav SFRJ, přijata byla v únoru roku 1974. Potvrdila decentralistické trendy, které v zemi začaly v polovině 60. let aplikací systému samosprávného socialismu v oblasti politiky v souladu s komunistickou tezí, že nezbytným důsledkem budování komunistické společnosti je "odumření" státu. Jednalo se o nejdelší ústavu svého druhu na světě. (cs)
  • The 1974 Yugoslav Constitution was the fourth and final constitution of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia. It came into effect on 21 February 1974. With 406 original articles, the 1974 constitution was one of the longest constitutions in the world. It added elaborate language protecting the self-management system from state interference and expanding representation of republics and provinces in all electoral and policy forums. The Constitution called the restructured Federal Assembly the highest expression of the self-management system. Accordingly, it prescribed a complex electoral procedure for that body, beginning with the local labor and political organizations. Those bodies were to elect commune-level assemblies, which then would elect assemblies at province and republic le (en)
  • La Costituzione jugoslava del 1974 è stata la terza e ultima costituzione della Repubblica Socialista Federale di Jugoslavia ed entrò in vigore il 21 febbraio 1974. Il testo aggiunse un linguaggio elaborato a protezione del sistema di autogestione dei lavoratori dalle interferenze statali e a favore dell'espansione della rappresentazione di repubbliche e province nelle istituzioni. La costituzione proclamò anche Josip Broz Tito come presidente a vita. (it)
  • Konstytucja Jugosławii z 21 lutego 1974 roku – ustawa regulująca ustrój prawny Socjalistycznej Federacyjnej Republika Jugosławii w latach 1974–1992. Konstytucja Jugosławii z 1963 r. kładła duży nacisk na rolę samorządów gminnych. Kolejne poprawki do tej ustawy zwiększały jednak rolę władz poszczególnych republik związkowych Jugosławii, a zmniejszały rolę organów centralnych. W efekcie wśród przedstawicieli elit politycznych Jugosławii (w tym u przywódcy kraju Josipa Broz Tity) pojawiły się obawy, czy państwo nie rozpadnie się w wyniku postępującej liberalizacji i decentralizacji. Konsekwencją decyzji Tity były zmiany ustrojowe, które zalegalizowała nowa konstytucja z 21 lutego 1974 r.. (pl)
  • A Constituição Jugoslava de 1974 foi a quarta e última constituição da República Socialista Federal da Jugoslávia, tendo entrado em vigor a 21 de Fevereiro de 1974. Com 406 artigos originais, a constituição de 1974 era uma das maiores do mundo. Inclui linguagem elaborada protegendo o sistema de autogestão da interferência do Estado e aumentando a representação das repúblicas e províncias em todos os nos fóruns políticos e eleitorais. A Constituição estabeleceu a Assembleia Federal reestruturada como a suprema expressão do sistema de autogestão. Desse modo, determinou um complexo sistema eleitoral para esse órgão, começando com as organização políticas e económicas locais; essas estuturas elegiam assembleias ao nível das comunas, que por sua vez elegiam as assembleias das províncias e das r (pt)
  • Конституция СФРЮ 1974 года — третья и последняя конституция Социалистической Федеративной Республики Югославии. Вступила в силу 21 февраля 1974 года, действие окончательно прекратилось в результате распада Югославии, завершившегося в 1992 году. (ru)
rdfs:label
  • دستور يوغوسلافيا 1974 (ar)
  • Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1974) (cs)
  • 1974 Yugoslav Constitution (en)
  • Costituzione jugoslava del 1974 (it)
  • Konstytucja Jugosławii (1974) (pl)
  • Constituição jugoslava de 1974 (pt)
  • Конституция СФРЮ 1974 года (ru)
  • Конституція Югославії 1974 року (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:event of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License