| dbpprop:abstract
|
- Volcanism on Io, a moon of Jupiter, produces lava flows, volcanic pits, and plumes of sulfur and sulfur dioxide hundreds of kilometres high. This volcanic activity was discovered in 1979 by Voyager 1 imaging scientists. Observations of Io by passing spacecraft and Earth-based astronomers have revealed more than 150 active volcanoes. Up to 400 such volcanoes are predicted to exist based on these observations. Io's volcanism makes the satellite one of only four known currently volcanically active worlds in the solar system. First predicted shortly before the Voyager 1 flyby, the heat source for Io's volcanism comes from tidal heating produced by its forced orbital eccentricity. This differs from Earth's internal heating, which is derived primarily from radioactive isotope decay. Io's eccentric orbit leads to a slight difference in Jupiter's gravitational pull on the satellite between its closest and furthest points on its orbit, causing a varying tidal bulge. This variation in the shape of Io causes frictional heating in its interior. Without this tidal heating, Io might have been similar to the Earth's moon, a world of similar size and mass, geologically dead and covered with numerous impact craters. Io's volcanism has led to the formation of hundreds of volcanic centres and extensive lava formations, making the moon the most volcanically active body in the Solar System. Three different types of volcanic eruptions have been identified, differing in duration, intensity, lava effusion rate, and whether the eruption occurs within a volcanic pit (known as a patera). Lava flows on Io, tens or hundreds of kilometres long, have primarily basaltic composition, similar to lavas seen on Earth at shield volcanoes such as Kīlauea in Hawaii. While most lavas on Io are made of basalt, a few lava flows consisting of sulfur and sulfur dioxide have been seen. In addition, eruption temperatures as high as 1,600 K (1,300 °C; 2,400 °F) were detected, which can be explained by the eruption of high-temperature ultramafic silicate lavas. As a result of the presence of significant quantities of sulfurous materials in Io's crust and on its surface, some eruptions propel sulfur, sulfur dioxide gas, and pyroclastic material up to 500 kilometres (310 mi) into space, producing large, umbrella-shaped volcanic plumes. This material paints the surrounding terrain in red, black, and/or white, and provides material for Io's patchy atmosphere and Jupiter's extensive magnetosphere. Spacecraft that have flown by Io since 1979 have observed numerous surface changes as a result of Io's volcanic activity.
- El vulcanisme a Ió, un satèl·lit de Júpiter, crea fluxos de lava, pous volcànics i plomalls de sofre i diòxid de sofre que fan centenars de quilòmetres d'alçada. Aquesta activitat volcànica fou descoberta el 1979 per científics d'imatge de la Voyager 1. Observacions de Ió per part de sondes que passaven, Galileo, Cassini i New Horizons, així com astrònoms de la Terra, han revelat més de 150 volcans actius. Basant-se en aquestes observacions, es prediu que existeixin fins a 400 volcans d'aquest tipus. El volcanisme d'Ió converteix el satèl·lit en un dels únics quatre cossos volcànicament actius coneguts del sistema solar.
- Vulkanismus na Io, měsíci Jupitera, způsobuje aktivita četných sopek produkujících lávové proudy, které vyvrhují síru a oxid siřičitý do atmosféry měsíce. Tuto vulkanickou činnost objevila v roce 1979 sonda Voyager 1. Na fotografiích, které na Zem poslaly sondy Voyager 1, Voyager 2, Galileo, Cassini a New Horizons, astronomové objevili 150 aktivních sopek, ale předpokládá se, že by jich mohlo být celkem okolo 400.. Io je ve sluneční soustavě po Zemi a možná po Venuši jediné těleso, kde je aktivní vulkanismus pozorován (sopky na Marsu se zdají být vyhaslé). Sopečnou činnost na Io vyvolávají slapové síly Jupiteru a blízkých galileovských měsíců. Io je nejvíce vulkanicky aktivní těleso ve sluneční soustavě. Vědci rozlišují tři různé typy sopečných erupcí, liší se v délce trvání, intenzitou a množstvím vyvržené lávy. Lávové proudy na Io jsou desítky až stovky kilometrů dlouhé, tvořeny jsou především čedičem, který je typický i pro pozemskou sopku Kilauea na Havaji. Bylo však objeveno i několik sirných druhů láv a výlevy oxidu siřičitého. Vyvrženiny při erupci dosahují teploty 1300 °C. Sopečné erupce vyvrhují lávu a plyny až do výšky 500 kilometrů nad povrch měsíce, a přitom vznikají velké trychtýřovité formace vyvrženin. Oblaka plynů zbarvují okolní terén do červena, černa, nebo bíla, vlivem čehož vzniká a je doplňována na Io řídká atmosféra. Kosmické sondy, které kolem měsíce proletěly od roku 1979, zpozorovaly, že vulkanická činnost rychle mění celý povrch měsíce.
- 埃歐的火山活動，是木星的衛星埃歐導致的熔岩流動、火山的凹坑，和數百公里高的硫磺和二氧化硫的流束。這些火山活動是由1979年飛越的航海家計畫的影像科學家發現的。通過航海家、伽利略、卡西尼、新視野號和地基天文學家的觀測已經發現150個以上埃歐火山的活動，依據這些觀測預測存在的火山應多達400個以上。埃歐的火山活動在四個已知的太陽系的天體中是最活躍的（另外的三個是地球、土星的衛星恩克拉多斯和海王星的衛星崔頓）。 第一個預測在航海家1號飛越之前不久就被提出，埃歐火山活動的熱源來自他的離心率所造成的潮汐熱。這不同於地球內部的熱能，主要來自放射性元素的放射性同位素衰變。埃歐的軌道離心率使得它在軌道上的近木點和遠木點受到的木星引力有些微的差異，造成朝系突起的變化。這種變化造成埃歐的形狀改變，導致內部的摩擦發熱。若不是這些潮汐熱，埃歐將只是比地球的月球小一點的衛星，質量和大小都小一點的相似世界，被許多的撞擊坑覆蓋，並在地質上的活動已死的衛星。 埃歐的火山活動導致了數百個的火山形成中心和廣泛的熔岩形成，使這顆衛星成為太陽系中火山最活躍的天體。三種不同類型的火山噴發類型被辨認出來：不同的期間、強度和熔岩流出率，以及噴發是否在火山坑的內部（所知的破碎環形山）。在埃歐的熔岩流，數十或數百公里長，主要由 玄武岩構成，與在地球上夏威夷的盾狀火山，例如啟勞亞火山，類似。雖然多數的熔岩都由玄武岩構成，但也觀察到由硫磺和二氧化硫構成的熔岩。另一方面，被偵測到的噴發物溫度高達1,600K，這種高溫可以解釋噴發物是超鎂鐵質的矽酸鹽熔岩。 由於大量的硫磺物質出現在埃歐的外殼和表面上，有些暴發噴出硫磺，二氧化硫氣體和火成碎屑物質進入500公里高的太空中，造成大量的傘形的火山羽狀物。這些物質將周圍的地形彩繪成紅色、黑色、或者白色，並且為埃歐補綴的大氣和木星延伸的磁層提供大量的材料。由於埃歐的火山活動，從1979年太空船飛越過之後已經觀察到了許多表面的變化。
|
| rdfs:comment
|
- Volcanism on Io, a moon of Jupiter, produces lava flows, volcanic pits, and plumes of sulfur and sulfur dioxide hundreds of kilometres high. This volcanic activity was discovered in 1979 by Voyager 1 imaging scientists. Observations of Io by passing spacecraft and Earth-based astronomers have revealed more than 150 active volcanoes. Up to 400 such volcanoes are predicted to exist based on these observations.
- El vulcanisme a Ió, un satèl·lit de Júpiter, crea fluxos de lava, pous volcànics i plomalls de sofre i diòxid de sofre que fan centenars de quilòmetres d'alçada. Aquesta activitat volcànica fou descoberta el 1979 per científics d'imatge de la Voyager 1. Observacions de Ió per part de sondes que passaven, Galileo, Cassini i New Horizons, així com astrònoms de la Terra, han revelat més de 150 volcans actius.
- Vulkanismus na Io, měsíci Jupitera, způsobuje aktivita četných sopek produkujících lávové proudy, které vyvrhují síru a oxid siřičitý do atmosféry měsíce. Tuto vulkanickou činnost objevila v roce 1979 sonda Voyager 1. Na fotografiích, které na Zem poslaly sondy Voyager 1, Voyager 2, Galileo, Cassini a New Horizons, astronomové objevili 150 aktivních sopek, ale předpokládá se, že by jich mohlo být celkem okolo 400..
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
