| dbpprop:abstract
|
- In the Crusades, turcopoles, turcoples, turcopoli or turcopoliers were locally recruited mounted archers employed by the Christian states of the Eastern Mediterranean.
- Die Turkopolen waren eine leichte Kavallerie, die im Nahen Osten während der Zeit der Kreuzzüge insbesondere durch die Franken als Hilfstruppen eingesetzt wurde. Beim Templerorden sind Turkopolen seit der Mitte des 12. Jahrhunderts belegt. Sie wurden anfangs aus den Reihen der einheimischen christlichen Bevölkerun rekrutiert, d.h. , es musste zumindest ein Elternteil christlich sein. Diese Regelung wurde in späteren Jahren aber zunehmend aufgegeben. Die Turkopolen teilten die Kampfweise der leichten muslimischen Reiterei, die den Gegner beständig mit Pfeilen überschüttete und einer direkten Auseinandersetzung im Nahkampf auszuweichen suchte. Der Deutsche Orden nannte seine aus Einheimischen rekrutierten leichten Kavallerieeinheiten ebenfalls Turkopolen.
- Turcople és el terme amb que es coneixia als membres de la soldadesca mercenària, generalment d'origen turc (el nom prové del grec medieval τουρκoπουλος, 'fill de turc'), i, potser, de pare turc i mare grega. Els turcoples formaven un cos de cavalleria lleugera i estaven al servei sobretot dels diversos ordes militars establerts a Xipre, Jerusalem, Rodes, etc. durant les Creuades (segles XI i XIII).
- Turkopolové či Turcopolieři (z řeckého Τουρκόπουλοι, Turkópuloi, synové Turků) byli během křížových výprav arabští žoldnéři, často najímaní do evropských i byzantských armád jako jízdní lučištníci a lehká jízda. Křižáci se s Turkopoly poprvé setkali během první křížové výpravy v Anatolii, kde byly oddíly Turkopolů součástí byzantské armády. Turkopolvé byli obvykle míšenci mezi Řeky a Turky, později po založení křižáckých států i mezi palestinskými Franky a Levantinci. Turkopolové byli buď křesťané ortodoxního či jiného orientálního vyznání, nebo přijali islám. Některé turkopolské oddíly se přidali ke křížové výpravě a v prvních letech křižáckých států sloužily v křižáckých armádách. V křižáckých státech na Blízkém východě se turkopolské oddíly nerekrutovaly výhradně z franko-levantských míšenců, ale také z křesťanských Turků, nebo z místních východních křesťanů. Ve Svaté zemi turkopolské oddíly tvořily lehkou jízdu, která neměla takové brnění jako těžká jízda franských rytířů, díky tomu mohli Turkopolové lépe bojovat s mnohem pohyblivějšími muslimskými jezdci. Turkopolvé byli ozbrojeni většinou lukem a kopím a sloužili jako průzkumníci, či úderná rojnice. Někdy sloužili jako druhá vlna útoku za rytíři a seržanty. Turkopolové jezdili na lehčích koních, něž destrier – oř, na které používali rytíři. Měli též lehčí brnění, často jen prošívanou drátěnou košili a kónickou kovovou přilbu. Turkopolové bojovali jak v armádě křižáckých vládců, ale také se vyskytovali v oddílech rytířských řádů, kde bojovali po boku franských seržantů. Nicméně u rytířských řádů Turkopolové stáli na nižším stupni než seržanti a vztahovala se na ně různá omezení, například museli jíst u stolu odděleného od franských členů řádu. Mamlúci Turkopoly považovali za zrádce víry a odpadlíky, proto je bez milosti popravovali, pokud nějaké Turkopoly zajali. Turkopolové nicméně rytířským řídům sloužili i po pádu palestinských křižáckých států například na křižáckém Kypru nebo johanitům na Rhodu a Maltě. Řád německých rytířů v Pobaltí a Prusku své příslušníky kavalerie složené z domorodých obyvatel rovněž nazýval „Turkopoly“ (Turkopolen).
- Les turcopoles, ou turcoples, étaient des archers montant des chevaux arabes, équipés légèrement et habillés à la turque. En français, le mot apparaît au XII siècle. L'étymologie semble indiquer qu’au départ ces troupes auxiliaires étaient constituées de combattants d'origine turque (polos = poulain, dans le sens d'enfant), des Seldjoukides christianisés. Mais ce corps reçut aussi des combattants d'ascendance mixte, de père croisé et de mère chrétienne d'Orient, arménienne, grecque ou syrienne, appelés « poulains », ou de père turc et de mère grecque. On pouvait y trouver, plus généralement encore, des combattants issus de la population chrétienne locale, de mœurs et de type orientaux donc, voire des musulmans christianisés (Syriens, Bédouins, etc. , ou des soldats turcs capturés sur les champs de bataille préférant la conversion à la mort), ce pourquoi les Mamelouks les considéraient comme traîtres et renégats, ne montrant aucune pitié envers ceux qu'ils capturaient: après Hattin, en 1187, Saladin fit exécuter les turcopoles prisonniers comme apostats. Ils étaient essentiellement au service des divers ordres militaires établis à Chypre, à Jérusalem, à Rhodes et autres lieux, et servaient à contrer la tactique turque de harcèlement s'appuyant sur des forces plus mobiles que les lourds chevaliers francs. Ils étaient commandés par un frère Sergent, appelé Turcopolier. Plus tard, l'Ordre teutonique appela sa propre cavalerie indigène Turkopolen. Les turcopoles étaient des mercenaires que l'on pouvait louer le temps d'une campagne militaire. Plus typés que les combattants venant d'Occident, ils pouvaient facilement servir d'espions ou d'éclaireurs et infiltrer les terres ennemies. Outre les services qu'ils rendirent aux ordres religieux, ils furent aussi à la solde de Byzance qui, tout comme envers les Almogavres, ne leur montra pas toujours une grande reconnaissance. C'est pourquoi il leur arriva, au début du XIV siècle, de s'allier à ces derniers lorsqu'ils se furent mortellement brouillés avec Andronic II Paléologue.
- Il termine Turcopolo indicava un arciere a cavallo appartenente al ruolo dei Cavalieri Templari e partecipante al Capitolo dei Nove durante il periodo delle Crociate. Erano in genere indigeni palestinesi (turchi e arabi) spesso mercenari, che avevano abiurato la religione islamica. Furono impiegati per la prima volta dai Templari e costituivano reparti di cavalleria leggera, con compiti di rifinitura per la cavalleria pesante. Erano guidati da un comandante detto Turcopoliere o capitano generale della cavalleria.
- Turkopole- oddziały lekkiej kawalerii, wzorowane na jeździe muzułmańskiej, stanowiące część wojsk Królestwa Jerozolimskiego w XII i XIII wieku. Bezpośrednio podlegali mistrzom zakonów rycerskich tzw. turkopolierom, należącym do ścisłego kierownictwa templariuszy i joannitów. Rekrutowali się z chrześcijan od wieków osiadłych w Ziemi Świętej lub z małżeństw mieszanych „z tureckich ojców i greckich matek”, jak pisał kronikarz Albert z Akwizgranu, a także Syryjczyków, Ormian, Turków seldżuckich i Arabów. nawróconych na chrześcijaństwo lub walczących jako najemnicy-muzułmanie. W armii królestwa pełnili rolę oddziałów zwiadowczych i dywersyjnych, pełnili także rolę przewodników i tłumaczy. Ubrani byli na modłę muzułmańską, a ochronę zapewniały skórzane kaftany z naszytymi blaszkami i kałkany. Uzbrojenie stanowiły: łuki kompozytowe, szable i włócznie. Liczebność ich była różna w różnych okresach, np. w bitwie pod Hittin walczyło ich 4000. Znienawidzeni przez muzułmanów i uważani przez nich za zdrajców, nigdy nie byli brani przez nich do niewoli.
|
| rdfs:comment
|
- In the Crusades, turcopoles, turcoples, turcopoli or turcopoliers were locally recruited mounted archers employed by the Christian states of the Eastern Mediterranean.
- Die Turkopolen waren eine leichte Kavallerie, die im Nahen Osten während der Zeit der Kreuzzüge insbesondere durch die Franken als Hilfstruppen eingesetzt wurde. Beim Templerorden sind Turkopolen seit der Mitte des 12. Jahrhunderts belegt. Sie wurden anfangs aus den Reihen der einheimischen christlichen Bevölkerun rekrutiert, d.h. , es musste zumindest ein Elternteil christlich sein. Diese Regelung wurde in späteren Jahren aber zunehmend aufgegeben.
- Turcople és el terme amb que es coneixia als membres de la soldadesca mercenària, generalment d'origen turc (el nom prové del grec medieval τουρκoπουλος, 'fill de turc'), i, potser, de pare turc i mare grega. Els turcoples formaven un cos de cavalleria lleugera i estaven al servei sobretot dels diversos ordes militars establerts a Xipre, Jerusalem, Rodes, etc. durant les Creuades (segles XI i XIII).
- Turkopolové či Turcopolieři (z řeckého Τουρκόπουλοι, Turkópuloi, synové Turků) byli během křížových výprav arabští žoldnéři, často najímaní do evropských i byzantských armád jako jízdní lučištníci a lehká jízda. Křižáci se s Turkopoly poprvé setkali během první křížové výpravy v Anatolii, kde byly oddíly Turkopolů součástí byzantské armády.
- Les turcopoles, ou turcoples, étaient des archers montant des chevaux arabes, équipés légèrement et habillés à la turque. En français, le mot apparaît au XII siècle. L'étymologie semble indiquer qu’au départ ces troupes auxiliaires étaient constituées de combattants d'origine turque (polos = poulain, dans le sens d'enfant), des Seldjoukides christianisés.
- Il termine Turcopolo indicava un arciere a cavallo appartenente al ruolo dei Cavalieri Templari e partecipante al Capitolo dei Nove durante il periodo delle Crociate. Erano in genere indigeni palestinesi (turchi e arabi) spesso mercenari, che avevano abiurato la religione islamica. Furono impiegati per la prima volta dai Templari e costituivano reparti di cavalleria leggera, con compiti di rifinitura per la cavalleria pesante.
- Turkopole- oddziały lekkiej kawalerii, wzorowane na jeździe muzułmańskiej, stanowiące część wojsk Królestwa Jerozolimskiego w XII i XIII wieku. Bezpośrednio podlegali mistrzom zakonów rycerskich tzw. turkopolierom, należącym do ścisłego kierownictwa templariuszy i joannitów.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
