| dbpprop:abstract
|
- Tocharian or Tokharian is an extinct branch of the Indo-European language family. The name is taken from people known to the Greeks (Ptolemy VI, 11, 6) as the Tocharians. These are sometimes identified with the Yuezhi and the Kushans, while the term Tokharistan usually refers to 1st millennium Bactria. A Turkic text refers to the Turfanian language (Tocharian A) as twqry. Interpretation is difficult, but F. W. K. Müller has associated this with the name of the Bactrian Tokharoi. Tocharian consisted of two languages; Tocharian A (Turfanian, Arsi, or East Tocharian) and Tocharian B (Kuchean or West Tocharian). These languages were spoken roughly from the sixth to ninth centuries; before they became extinct, their speakers were absorbed into the expanding Uyghur tribes. Both languages were once spoken in the Tarim Basin in Central Asia, now part of the Xinjiang Autonomous Region of China.
- Die ausgestorbene tocharische Sprache gehört zur indogermanischen Sprachfamilie und wurde in der zweiten Hälfte des 1. Jahrtausends n. Chr. im Tarimbecken im heutigen Uigurischen Autonomen Gebiet Xinjiang im äußersten Nordwesten Chinas gesprochen. Seit 1890 wurden ungefähr 7.000 Handschriftfragmente vorwiegend aus dem 5. bis 8. Jahrhundert entdeckt, die zu 90 % Übersetzungen und Bearbeitungen buddhistischer Sanskritwerke und wie die Originaltexte in der nordindischen Silbenschrift Brahmi geschrieben sind. C14-Datierungen zeigen jedoch, dass noch im 12. Jahrhundert tocharische Texte abgeschrieben worden sind. 1908 gelang es den deutschen Sprachwissenschaftlern Emil Sieg und Wilhelm Siegling erstmals, die Manuskripttexte zu lesen und ihre Sprache als indogermanisch zu identifizieren. Sie schlugen den Namen „Tocharisch“ vor und differenzierten die beiden Sprachvarianten Tocharisch A / Ost-Tocharisch und Tocharisch B / West-Tocharisch. Nur in Tocharisch B liegen neben religiösen Texten auch Gebrauchstexte vor; dabei handelt es sich um Aufzeichnungen von Klöstern, Handelsdokumente und medizinische Texte. Dies führte zu der Theorie, Tocharisch A sei zum Zeitpunkt der Entstehung der Quellen eine „tote“, rein liturgische Sprache gewesen, Tocharisch B die lebende Alltagssprache. Nach einer anderen Theorie bilden die beiden Varianten räumlich getrennte Dialekte, wobei Ost-Tocharisch (A) in der Oase Turfan gesprochen worden sei, West-Tocharisch (B) dagegen vorwiegend in der Region um Kucha. (Zum Zusammenhang von Tocharisch und Kuschan siehe unten). Bis heute ist umstritten, ob Ost- und West-Tocharisch als zwei Dialekte derselben Sprache oder als zwei getrennte Sprachen zu bezeichnen sind. Die Existenz einer dritten Variante des Tocharischen, Tocharisch C genannt, kann in Spuren aus Lehnwörtern in Prakrit-Texten aus der Region um Loulan abgeleitet werden. Das Tocharische bildet einen eigenen Zweig innerhalb der indogermanischen Sprachfamilie und weist keine enge Verwandtschaft zu den ihm benachbarten indogermanischen Sprachen auf. Auffällig ist, dass es – obwohl es die am weitesten östlich beheimatete indogermanische Sprache ist – zur westlichen Gruppe der Kentumsprachen gehört, nicht zu den östlichen Satem-Sprachen: So heißt das für die Unterscheidung maßgebliche Zahlwort hundert auf Tocharisch A und B känt bzw. kante (vgl. Lateinisch centum, Sanskrit satám). Die Entdeckung, dass das Tocharische eine indogermanische Sprache ist, hat viel dazu beigetragen, dass die Einteilung in Kentum-Sprachen und Satem-Sprachen sehr stark an Bedeutung verloren hat.
- El tokhari és una antiga branca de l'oest de l'actual Xina de la família indoeuropea. Hi ha poques restes d'aquests idiomes ja extingits: són documents administratius escrits amb un sistema sil·làbic propi. El conjunt de llengües tokhàries és la branca més desconeguda de les llengües indoeuropees. És format per dos idiomes mútuament inintel·ligibles, tokhari A (turfani, arsi o tokhari oriental) i tokhari B (kutxeu o tokhari occidental). Aquestes llengües es parlaren aproximadament entre els segles VI i VIII, abans que s'extingissin en assimilar-se els seus parlants amb les tribus uigurs. Ambdues llengües es van parlar a la Conca Tarima de l'Àsia central, on avui hi ha la província xinesa de Xinjiang. El nom prové dels tokharis i el terme Tokharistan normalment fa referència a la Bàctria del primer mil·lenni. Un text turquès es refereix al llenguatge turfani (tokhari A) com twqry. La seva interpretació es difícil, però F.W.K. Müller l'ha associat amb el nom dels tókharoi de Bàctria. Comparteix trets amb les llengües romàniques, cèltiques i indoàries.
- Vymřelý tocharský jazyk patří do rodiny indoevropských jazyků a mluvilo se jím ve druhé polovině prvního tisíciletí n.l. v Tarimské pánvi v dnešní Ujgurské AO Xinjiang na úplném severozápadě Číny. Od roku 1890 bylo objeveno přibližně 7000 fragmentů rukopisů převážně z 5. až 8. století, které jsou psány severoindickým slabikovým písmem Brahmi a z 90 % jsou to překlady a zpracování budhistických sanskrtových textů. Uhlíkové analýzy však ukazují, že tocharské texty byly opisovány ještě ve 12. století. Roku 1908 se podařilo německým jazykovědcům Emilu Siegovi a Wilhelmu Sieglingovi poprvé přečíst rukopisy a identifikovat řeč jako indoevropskou. Navrhli název „tocharština“ a diferencovali obě varianty – A a B. Pouze v tocharštině B existují vedle textů náboženských také texty užitné. Toto vedlo k teorii, že tocharština A byla v čase vzniku pramenů mrtvým, čistě liturgickým jazykem, tocharština B pak jazykem živým, všedně užívaným. Podle jiné teorie tvoří obě varianty územní dialekty, přičemž východotocharštinou (A) se mluvilo v oáze Turfan, západotocharštinou (B) naproti tomu převážně v oblasti Kucha a v jejím okolí. (souvislosti tocharštiny a kuchanštiny viz níže) Existenci třetí varianty tocharštiny, nazývané tocharštinou C, je možno vyvozovat z přejatých slov používaných v textech z okolí Lou-lanu psaných prákrtem. Tocharština utváří ve skupině indoevropských jazyků vlastní větev a nevykazuje žádnou bližší příbuznost s žádnou jinou indoevropskou řečí. Nápadné je, že tocharština – ačkoli je řečí, kterou se mluví na úplném východě indoevropského jazykového regionu – patří do západní skupiny kentumových jazyků, nikoliv k východním jazykům satémovým. Objev, že tocharské jazyky jsou indoevropského původu, velmi přispěl k tomu, že rozdělení jazyků na kentumové a satémové ztratilo na významu. Fonologicky se tocharština odlišuje od takřka všech ostatních indoevropských jazyků skládáním všech ploziv do tří neznělých ploziv p,t a k. Gramaticky zřetelně odpovídá sloveso osobními koncovkami a tvorbou pomocí kmene indoevropské struktuře; podstatná jména vykazují stopy pěti pádů a znají u čísla kromě singuláru a plurálu také duál a parál, západotocharština mimoto také distributiv (tzv. plurativ). Slovní zásoba vykazuje vlivy íránské jazykové skupiny a sanskrtu (především díky přejímání budhistických pojmů). Menší vliv měla čínština (označení vah a jméno jednoho kalendářního měsíce). Vyskytly se také spekulace, že se v případě Tochařanů mohlo jednat o Herodotem zmiňované královské Skythy.
- El idioma tocario o el conjunto de idiomas conocidos como tocario, es la rama más desconocida de los idiomas del grupo indoeuropeo. Formado por dos idiomas, tocario A (turfanio, arsi o tocario oriental) y tocario B (kucheano o tocario occidental). Estas lenguas se hablaron aproximadamente entre los siglos VI y VIII, antes de que se extinguieran al asimilarse sus hablantes con las tribus uigures. Ambas lenguas se hablaron en la Cuenca del Tarim en Asia Central, en lo que en la actualidad es la provincia china de Xinjiang. El nombre viene de los tocarios de los historiadores griegos (Ptolomeo VI, 11, 6). Estos se identifican en ocasiones con los yuezhi y los kushans, y el término Tocaristán normalmente hace referencia a la Bactria del primer milenio. Un texto túrquico se refiere al lenguaje turfanio (tocario A) como twqry. Su interpretación es difícil, pero F. W. K. Müller la ha asociado con el nombre de los tokharoi de Bactria.
- Tokaarilaiset kielet on kaksi sukupuuttoon kuollutta kieltä (itäinen ja läntinen tokaari) käsittävä kieliryhmä. Kieliä puhuttiin nykyisen Kiinan länsiosissa Tarimin altaan alueella ajanlaskun alun molemmin puolin. Tokaarilaiset kielet ovat indoeurooppalaisen kielikunnan itäisimpiä kieliä ja ovat muun muassa siksi herättäneet tutkijoiden keskuudessa mielenkiintoa. Tokaarikielillä oli oma aakkostonsa. Tokaarilaiset kielet hävisivät 800-luvulla puhujien sulauduttua uiguureihin, jota käsitystä tukee tokaarinkielisten tekstien käännökset uiguuriksi. Ennen kuin Marc Aurel Stein 1900-luvun alussa löysi kielellä kirjoitettuja kirjakääröjä, tokaarista ei tiedetty mitään.
- Sur les manuscrits ramenés du bassin du Tarim par les expéditions européennes et japonaises, il y avait une langue inconnue qui fut d'abord appelée la « langue I ». Le turcologue allemand F. W. K. Müller lui donna en 1907 le nom de tokharien. En 1908, les indianistes Émile Sieg et Wilhelm Siegling prouvèrent son caractère indo-européen. Un peu plus tard, l'orientaliste français Sylvain Lévi publia les premières traductions de textes. Le déchiffrement n'avait guère posé de problème, car le tokharien était noté avec une écriture d'origine indienne, la brāhmī. De plus, on disposait de documents bilingues tokharien-sanskrit. Les documents les plus anciens datent du VI ou peut-être du V siècle, mais pour l'essentiel, ils remontent aux VII et VIII siècle. S'ils sont rédigés sur du papier, invention venue de Chine au début de notre ère, leur présentation est de type indien. En fait, il n'y a pas une seule langue, mais deux, qui furent appelés le tokharien A et le tokharien B. Dans la région de Koutcha, seuls des manuscrits en tokharien B ont été trouvés, c'est pourquoi cette langue est aussi appelée le koutchéen. L'essentiel des manuscrits en tokharien A provient de la région de Karachahr, plus précisément des ruines d'un grand complexe monastique qui se trouve à une trentaine de kilomètres au sud-ouest de cette ville, sur le site de Chortchouq. Dans cette région, se trouvait autrefois un royaume appelé Agni dans les textes sanskrits. Le terme d'agnéen peut donc être utilisé pour désigner le tokharien A. À Chortchouq, on a aussi trouvé des manuscrits en koutchéen. Enfin, des textes en koutchéen et en agnéen proviennent de différents sites de la région de Tourfan. Le koutchéen et l'agnéen sont des langues étroitement apparentées, mais elles sont trop différentes pour être mutuellement intelligibles par leurs locuteurs. Il y a autant de différences entre elles qu'entre l'italien et le roumain. Il est instructif de mettre en parallèle deux phrases en agnéen et en koutchéen qui sont de même signification : Agnéen : wiki-wepiñcinäs shpät konsan āyäntwan mäśśunt tämnäshtr-än Koutchéen : ikañcen-wacen shuk kaunne mrestīwe kektsenne tänmastär-ne Elles sont extraites d’un texte qui semble décrire le développement du fœtus et elles signifient : « La vingt-deuxième semaine apparaît sa moelle ». Une des caractéristiques majeures du tokharien est l'inexistence des occlusives sonores et aspirées : les trois séries d'occlusives g, d, b; gh, dh, bh et kh, th, ph de l'indo-européen commun (langue mère de toutes les langues indo-européennes) ont été réduites à la seule série k, t, p. Les Tokhariens ne pouvaient donc pas prononcer correctement le nom de Bouddha : ils disaient Poutta. Ils ont créé une voyelle, transcrite par la lettre ä, qui était assez proche du i. Les mots tokhariens ont été raccourcis : « cheval » se dit *ekwos en indo-européen commun, yakwe en koutchéen et yuk en agnéen. Le phénomène est plus prononcé en agnéen qu'en koutchéen, parce que la seconde de ces langues a évolué plus lentement que la première. Voici les noms de chiffres en indo-européen commun, puis en agnéen et en koutchéen :
- A tokhár nyelv utód nélkül kihalt indoeurópai nyelv, amelyet Belső-Ázsiában, a ma Kínához tartozó Kelet-Turkesztán területén található Tarim-medencében beszéltek. Nyelvemlékei először két földrajzilag távol eső területről, a hajdani selyemút mentén álló kolostorokból kerültek elő, a 6–8. századból. A nyelv a görög történészek, köztük Ptolemaiosz által tokhárok néven ismert népről kapta a nevét. A Tokharisztán név pedig Baktriára utalt az 1. évezredben. Az utóbbi évtizedek kutatásai bebizonyították azonban, hogy a tokhárok azonosak a kusánokkal, ill. a jüecsikkel, akik már a hsziungnuk előtt nagy birodalmat hoztak létre, amelyik Koreától az Irtis vidékéig terjedt. A jüecsik már az i. e. 3. században az ind kharoṣṭhī írásból kifejlesztett írásrendszerrel rendelkeztek, s az előkerült feliratokból kiderült, hogy a jüecsik nyelve valójában nem a tokhár, hanem a szaka nyelvhez közelálló iráni kusán nyelv volt. Fájl:Tocharian. JPG Fatábla tokhár felirattal. Kína, 5-8. század (Tokiói Nemzeti Múzeum)
- Il cosiddetto tocario (il nome è convenzionale) è un ramo delle lingue indoeuropee che fu in uso nel Turkestan cinese. Esso si divide in due dialetti: l'agneo (dal sito di Agni), altrimenti detto tocario A, orientale, e il cuceo (dal sito di Kucha), altrimenti detto tocario B, occidentale. Entrambi sono estinti da più di un millennio. La sua scoperta avvenne nel corso si una spedizione archeologica guidata da Aurel Stein nel 1906-08.
- トカラ語（トカラご）は、現在の中国新疆ウイグル自治区（東トルキスタン）のタリム盆地周辺で話され、書かれていた言語。インド・ヨーロッパ語族に属し、独立した語派「トカラ語派」を形成する。インド・ヨーロッパ語族の中でも最も東方に分布した言語であったが、トカラ語以外の言語の分布域が西方にあるケントゥム語群の特徴をもつ。また、膠着語的な性格を有していたことが知られる。 ブラーフミー文字で書かれた西暦500～700年頃の文献が知られている。8世紀頃までにウイグル語の話者集団に吸収され、死滅したと考えられている。 なお、日本鹿児島県の「トカラ列島」とは無関係。
- Het Tochaars, zoals de taal werd genoemd, kende twee sterk afwijkende dialecten, die tegenwoordig eerder als twee afzonderlijke - wederzijds niet verstaanbare - talen worden beschouwd: het Tochaars A (Tochaars in engere zin; Turfaans; Arśi; Oost-Tochaars), en het Tochaars B (Koetsjisch; West-Tochaars). Deze talen werden grotendeels overgeleverd via Boeddhistische, religieuze en medische teksten, waarvan vele waren vertaald uit het Sanskriet, alsmede kloosterrekeningen en een enkele originele tekst. Zij werden in 1908 ontcijferd door de Duitse taalkundigen Emil Sieg en Wilhelm Siegling. Voordat het Tochaars aan het begin van de 20e eeuw - min of meer bij toeval - was ontdekt, had niemand ooit het bestaan ervan vermoed. De manuscripten, waardoor het Tochaars is overgeleverd, dateren van de zesde tot de achtste eeuw na Christus. Beide talen werden gesproken in het Tarimbekken in Centraal-Azië, in de tegenwoordige Chinese provincie Sinkiang. De naam "Tochaars" is afgeleid van het Griekse Tocharoi (Τόχαροι) (Ptolemaeus VI, 11, 6). Soms worden de Tocharen geïdentificeerd met de Yuezhi en de Kushanen. De term Tocharistan refereert gewoonlijk aan het Bactrië van het 1e millennium. Een Turkse tekst verwijst naar de Turfaanse taal (Tochaars A) als twqry. F.W.K. Müller associeerde deze naam met de Bactrische Tocharoi. Strikt genomen mag op basis van het bovenstaande dus alleen het Tochaars A "Tochaars" worden genoemd. Voor het Tochaars B verdient de naam "Koetsjisch" de voorkeur (de sprekers van de taal zelf gebruikten vermoedelijk de naam kuśiññe). Omdat in wetenschappelijke publicaties de grammatica's van beide talen echter gewoonlijk gezamenlijk worden behandeld, zijn de termen A en B wel degelijk nuttig. De gemeenschappelijke oertaal van beide talen, het Proto-Tochaars, moet ten minste enkele eeuwen ouder zijn dan de overgeleverde talen en zal dus in het eerste millennium voor Christus zijn gesproken. Het Tochaars is inmiddels reeds lang uitgestorven; de taal werd verdrongen door het Oeigoers, een taal behorende tot de Turkse talen. Na 840 werden de Oeigoeren door de Kirgiezen verdreven uit Mongolië, waardoor zij gedwongen waren zich terug te trekken in het Tarimbekken. Deze theorie wordt ondersteund door de ontdekking van Oeigoerse vertalingen van Tochaarse teksten. Onder Oeigoerse heerschappij werden de Tocharen geassimileerd, met de huidige bevolking van Sinkiang als resultaat.
- Tokariske språk er to utdødde indoeuropeiske språk som var i nær slekt med hverandre, tokarisk A og tokarisk B. De ble talt av mennesker i Sentralasia. Vi kjenner språket fra tekster skevet ca. 500–700 e. Kr. Tekstene ble funnet på begynnelsen av det 20. århundre i den kinesiske provinsen Xinjiang. Tekstene er omformuleringer fra sanskrit av buddhistiske tekster.
- Języki tocharskie – podrodzina języków indoeuropejskich, które występowały na obszarze wschodniego Turkiestanu Chińskiego i Azji Środkowej. Na pustyni Takla-Makan odkryto spisane na liściach palmowych teksty religijne w dwóch odmianach języków tocharskich: język tocharski A (zachodni) i język tocharski B (wschodni). Teksty te, zapisane pismem brahmi, pochodzą z okresu V-VIII wieku n.e. i są przekładami indyjskich tekstów spisanych w sanskrycie. Języki tocharskie wymarły po VIII wieku wraz z kulturą Tocharów, którzy zostali najechani i podbici przez Ujgurów.
- As línguas tocarianas ou tocárias constituem um dos ramos mais obscuros da família indo-européia, compreendendo dois idiomas, tocariano A, é a mais antiga língua indo-européia atestada e tocariano B, falados entre os séculos VI e VIII na Bacia do Tarim, na Ásia Central, no território correspondente à atual província de Xinjiang, na China.
- Limbile toharice formează una dintre cele mai puţin cunoscute ramuri din familia limbilor indo-europene. În prezent dispărute, aceste limbi au fost vorbite aproximativ între secolele V-VIII de către populaţii din Asia Centrală, într-o zonă care astăzi face parte din provincia chineză Xinjiang. Dispariţia limbilor toharice este asociată cu expansiunea triburilor Uighur din Mongolia venite sub presiunea kirghizilor. Limbile toharice sunt foarte diferite de limbile indo-iraniene însă înregistrează apropieri cu armeana, traco-frigiana şi hitita (numeroase trăsături comune cu aceasta din urmă, dar fonetic foarte diferită). Cea mai acceptată ipoteză este aceea conform căreia limbile toharice fac parte grupul "occidental" al limbilor indo-europene, împreună cu ramurile italică, celtică, germanică şi greacă, numite la un loc "ramura centum" (pronunţat kentum), spre deosebire de celelalte limbi indo-europene din Asia cu care se învecinau şi care fac parte din grupul satem. Datorită faptului că vorbitorii ei s-au desprins probabil de timpuriu, migrând spre est, s-au păstrat unele elemente arhaice precum desinenţa verbală medio-pasivă "-r", desinenţa în "-r-" la persoana a III-a plural perfect (de exemplu, în toharică B "weñāre"="ei au spus"), perfectul corespunzător celui latinesc în "-u-" (de exemplu, în toharică A "prakwā="-am rugat"). În toharică se simte şi influenţa sanscritei. 2 limbi sau dialecte sunt mai bine cunoscute: A (agnean): limba regatului Agni, devenită limbă liturgică scrisă, pietrificată; a dezvoltat distincţia masculin/feminin la persoana I singular; B (kuchan): limba vorbită. Avea 3 dialecte: central, de est şi de vest. Scrierea limbilor toharice era bazată pe alfabetul indic brahmī. Texte păstrate din secolele VI-VII au fost descoperite la începutul secolului trecut şi cuprindeau proză şi poeme religioase de inspiraţie budistă, tratate medicale, registre contabile mănăstireşti şi permise de liberă trecere a caravanelor. Tabelul de mai jos cuprinde câteva exemple de cuvinte în cele două limbi toharice şi într-o serie de alte limbi indo-europene.
- Тоха́рские языки́ — группа индоевропейских языков, состоящая из мёртвых «тохарского А» («восточно-тохарский») и «тохарского Б» («западно-тохарский»). На них говорили на территории современного Синьцзяна. Дошедшие до нас памятники (первые из них обнаружил в начале XX века венгерский путешественник Аурель Стейн) относятся к VI-VIII векам. Самоназвание носителей неизвестно, «тохарами» их называют условно: греки называли их Τοχάριοι, а тюрки — toxri.
- Tochariska betecknar två utdöda närbesläktade indoeuropeiska språk i Centralasien, tochariska A (även östtochariska, turfanska) och tochariska B (även västtochariska, koucheanska). Språken är kända från texter skrivna från 500- till 700-talet e. Kr. Manuskripten är skrivna med indisk brahmiskrift och påträffades i början av 1900-talet i den nuvarande autonoma regionen Xinjiang i nordvästra Kina, och i närbelägna Dunhuang i provinsen Gansu. Hittills har cirka 5 000 texter påträffats. Dessa består främst av översättningar från sanskrit av buddhistiska texter. Tochariskan uppvisar störst likheter med de västliga indoeuropeiska språken, de så kallade kentumspråken, såsom keltiska, germanska och italiska språk. Tochariskan har också likheter med den nu utdöda hettitiskan. Grammatiken i tochariskan motsvarar delvis den i de indoeuropeiska språken. Verbet har stam med böjningsändelser för person tillagda. Ordförrådet är påverkat av religiösa lånord från sanskrit och östiranska språk. Ordexempel:
- 吐火羅語是印歐語系Centum语系最東方的一族語言，現已滅亡。
|
| rdfs:comment
|
- Tocharian or Tokharian is an extinct branch of the Indo-European language family. The name is taken from people known to the Greeks (Ptolemy VI, 11, 6) as the Tocharians. These are sometimes identified with the Yuezhi and the Kushans, while the term Tokharistan usually refers to 1st millennium Bactria. A Turkic text refers to the Turfanian language (Tocharian A) as twqry. Interpretation is difficult, but F. W. K. Müller has associated this with the name of the Bactrian Tokharoi.
- Die ausgestorbene tocharische Sprache gehört zur indogermanischen Sprachfamilie und wurde in der zweiten Hälfte des 1. Jahrtausends n. Chr. im Tarimbecken im heutigen Uigurischen Autonomen Gebiet Xinjiang im äußersten Nordwesten Chinas gesprochen. Seit 1890 wurden ungefähr 7.000 Handschriftfragmente vorwiegend aus dem 5. bis 8.
- El tokhari és una antiga branca de l'oest de l'actual Xina de la família indoeuropea. Hi ha poques restes d'aquests idiomes ja extingits: són documents administratius escrits amb un sistema sil·làbic propi. El conjunt de llengües tokhàries és la branca més desconeguda de les llengües indoeuropees. És format per dos idiomes mútuament inintel·ligibles, tokhari A (turfani, arsi o tokhari oriental) i tokhari B (kutxeu o tokhari occidental).
- Vymřelý tocharský jazyk patří do rodiny indoevropských jazyků a mluvilo se jím ve druhé polovině prvního tisíciletí n.l. v Tarimské pánvi v dnešní Ujgurské AO Xinjiang na úplném severozápadě Číny. Od roku 1890 bylo objeveno přibližně 7000 fragmentů rukopisů převážně z 5. až 8. století, které jsou psány severoindickým slabikovým písmem Brahmi a z 90 % jsou to překlady a zpracování budhistických sanskrtových textů.
- El idioma tocario o el conjunto de idiomas conocidos como tocario, es la rama más desconocida de los idiomas del grupo indoeuropeo. Formado por dos idiomas, tocario A (turfanio, arsi o tocario oriental) y tocario B (kucheano o tocario occidental). Estas lenguas se hablaron aproximadamente entre los siglos VI y VIII, antes de que se extinguieran al asimilarse sus hablantes con las tribus uigures.
- Tokaarilaiset kielet on kaksi sukupuuttoon kuollutta kieltä (itäinen ja läntinen tokaari) käsittävä kieliryhmä. Kieliä puhuttiin nykyisen Kiinan länsiosissa Tarimin altaan alueella ajanlaskun alun molemmin puolin. Tokaarilaiset kielet ovat indoeurooppalaisen kielikunnan itäisimpiä kieliä ja ovat muun muassa siksi herättäneet tutkijoiden keskuudessa mielenkiintoa. Tokaarikielillä oli oma aakkostonsa.
- Sur les manuscrits ramenés du bassin du Tarim par les expéditions européennes et japonaises, il y avait une langue inconnue qui fut d'abord appelée la « langue I ». Le turcologue allemand F. W. K. Müller lui donna en 1907 le nom de tokharien. En 1908, les indianistes Émile Sieg et Wilhelm Siegling prouvèrent son caractère indo-européen. Un peu plus tard, l'orientaliste français Sylvain Lévi publia les premières traductions de textes.
- A tokhár nyelv utód nélkül kihalt indoeurópai nyelv, amelyet Belső-Ázsiában, a ma Kínához tartozó Kelet-Turkesztán területén található Tarim-medencében beszéltek. Nyelvemlékei először két földrajzilag távol eső területről, a hajdani selyemút mentén álló kolostorokból kerültek elő, a 6–8. századból. A nyelv a görög történészek, köztük Ptolemaiosz által tokhárok néven ismert népről kapta a nevét. A Tokharisztán név pedig Baktriára utalt az 1.
- Il cosiddetto tocario (il nome è convenzionale) è un ramo delle lingue indoeuropee che fu in uso nel Turkestan cinese. Esso si divide in due dialetti: l'agneo (dal sito di Agni), altrimenti detto tocario A, orientale, e il cuceo (dal sito di Kucha), altrimenti detto tocario B, occidentale. Entrambi sono estinti da più di un millennio. La sua scoperta avvenne nel corso si una spedizione archeologica guidata da Aurel Stein nel 1906-08.
- Het Tochaars, zoals de taal werd genoemd, kende twee sterk afwijkende dialecten, die tegenwoordig eerder als twee afzonderlijke - wederzijds niet verstaanbare - talen worden beschouwd: het Tochaars A (Tochaars in engere zin; Turfaans; Arśi; Oost-Tochaars), en het Tochaars B (Koetsjisch; West-Tochaars).
- Tokariske språk er to utdødde indoeuropeiske språk som var i nær slekt med hverandre, tokarisk A og tokarisk B. De ble talt av mennesker i Sentralasia. Vi kjenner språket fra tekster skevet ca. 500–700 e. Kr. Tekstene ble funnet på begynnelsen av det 20. århundre i den kinesiske provinsen Xinjiang. Tekstene er omformuleringer fra sanskrit av buddhistiske tekster.
- Języki tocharskie – podrodzina języków indoeuropejskich, które występowały na obszarze wschodniego Turkiestanu Chińskiego i Azji Środkowej. Na pustyni Takla-Makan odkryto spisane na liściach palmowych teksty religijne w dwóch odmianach języków tocharskich: język tocharski A (zachodni) i język tocharski B (wschodni). Teksty te, zapisane pismem brahmi, pochodzą z okresu V-VIII wieku n.e. i są przekładami indyjskich tekstów spisanych w sanskrycie.
- As línguas tocarianas ou tocárias constituem um dos ramos mais obscuros da família indo-européia, compreendendo dois idiomas, tocariano A, é a mais antiga língua indo-européia atestada e tocariano B, falados entre os séculos VI e VIII na Bacia do Tarim, na Ásia Central, no território correspondente à atual província de Xinjiang, na China.
- Limbile toharice formează una dintre cele mai puţin cunoscute ramuri din familia limbilor indo-europene. În prezent dispărute, aceste limbi au fost vorbite aproximativ între secolele V-VIII de către populaţii din Asia Centrală, într-o zonă care astăzi face parte din provincia chineză Xinjiang. Dispariţia limbilor toharice este asociată cu expansiunea triburilor Uighur din Mongolia venite sub presiunea kirghizilor.
- Тоха́рские языки́ — группа индоевропейских языков, состоящая из мёртвых «тохарского А» («восточно-тохарский») и «тохарского Б» («западно-тохарский»). На них говорили на территории современного Синьцзяна.
- Tochariska betecknar två utdöda närbesläktade indoeuropeiska språk i Centralasien, tochariska A (även östtochariska, turfanska) och tochariska B (även västtochariska, koucheanska). Språken är kända från texter skrivna från 500- till 700-talet e. Kr. Manuskripten är skrivna med indisk brahmiskrift och påträffades i början av 1900-talet i den nuvarande autonoma regionen Xinjiang i nordvästra Kina, och i närbelägna Dunhuang i provinsen Gansu.
- 吐火羅語是印歐語系Centum语系最東方的一族語言，現已滅亡。
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
