| dbpprop:abstract
|
- 'Standard Mandarin', or 'Standard Chinese', is the official modern Chinese spoken language used in mainland China and Taiwan, and is one of the four official languages of Singapore. The phonology of Standard Mandarin is based on the Beijing dialect of Mandarin, a large and diverse group of Chinese dialects spoken across northern and southwestern China. The vocabulary is largely drawn from this group of dialects. The grammar is standardized to the body of modern literary works written in Vernacular Chinese, which in practice follows the same tradition of the Mandarin dialects with some notable exceptions. As a result, Standard Mandarin itself is usually just called "Mandarin" in non-academic, everyday usage. However, linguists use "Mandarin" to refer to the entire language. This convention will be adopted in the rest of this article.
- Hochchinesisch (auch Mandarin genannt) ist die offizielle Sprache in der Volksrepublik China, Republik China und Singapur, und wird von über 880 Millionen Menschen auf dem Festland und auf Taiwan gesprochen. Es ist damit die weltweit meistgesprochene Muttersprache. Dies ist zu einem großen Teil das Ergebnis von Anstrengungen sowohl der Regierung auf dem Festland als auch der Regierung in Taiwan, Hochchinesisch als Standardsprache des Chinesischen durchzusetzen. Die offizielle „Definition“ der allgemeinen Hochsprache ist: „Die Pekinger Aussprache als Standardaussprache, die Sprache der nördlichen Regionalsprachen als Standardsprache, die Grammatik aus den vorbildlichen modernen báihuàwén-Werken als Standardgrammatik. “ Auch die Schreibung des Chinesischen ist weitgehend normiert. Die chinesische Schriftsprache heißt báihuàwén, und basiert, anders als die klassische Schriftsprache wényánwén, auf der modernen Umgangssprache. Davor hatten Texte in klassischer Schriftsprache, einer Sprache, die sich völlig von der gesprochenen Sprache entfernt hatte, das höchste Prestige in der Gesellschaft. Die Beseitigung dieser Diglossie-Situation in der chinesischen Gesellschaft, das heißt die Durchsetzung der báihuàwén als der primären Schriftsprache erfolgte erst nach dem Sturz der Qing-Dynastie Anfang des 20. Jahrhunderts in Folge gesellschaftlicher Umwälzungen in der Bewegung des vierten Mai. Neben dem Hochchinesischen gibt es noch weitere chinesische Sprachen, die oft auch als Dialekte des Chinesischen bezeichnet werden. Diese Darstellung reflektiert vor allem den niedrigen Status, den diese Sprachen besitzen, als auch die Tatsache, dass sie keine allgemein akzeptierte Schriftsprache haben. Linguistisch unterscheidet man mindestens sechs Sprachen bzw. Dialektgruppen des Chinesischen, die ihrerseits wiederum keineswegs einheitlich sind. Spätestens seit der Gründung der Volksrepublik China wird jedoch das Erlernen der Hochsprache als Zweitsprache propagiert und diese in den Schulen unterrichtet.
- El mandarí (普通话) és el nom de la llengua estandarditzada i oficial de la República Popular de la Xina i de la República de la Xina, que deriva del Putonghua i Guoyu, que són dues llengües estandarditzades basades en una de les llengües xineses parlades majoritàries (Beifanghua). En un context més general (però més acadèmic, fonamentalment en lingüística), el mandarí es refereix al Beifanghua (literalment "parla del nord"), que és una categoria de dialectes xinesos quel nord i el sud-oest de la Xina. Un mandarí també era un antic alt funcionari de la Xina; el nom "guānhuà" literalment vol dir "parla dels mandarins".
- Mandarínština nebo též mandarínská čínština je v současné době nesprávně používaný název pro standardní čínštinu používanou jako úřední jazyk v Čínské lidové republice a v Čínské republice na Tchaj-wanu. Výraz čínština může v nejširším významu podle kontextu označovat celou skupinu příbuzných jazyků nebo dialektů, kterými se mluví na území Číny. Pokud máme na mysli v současné době nejrozšířenější dorozumívací řeč na území Číny (a pokud je čínština použita bez přívlastků, tedy ne např. kantonská čínština), myslí se čínštinou zpravidla současná standardní čínština, která bývá často nesprávně označovaná jako mandarínština. V Čínské lidové republice se úřednímu jazyku oficiálně říká pǔtōnghuà, což doslova znamená „obecně srozumitelný jazyk“. Na Tchaj-wanu se úřednímu jazyku říká guóyǔ, což doslova znamená „národní jazyk“. V Malajsii a Singapuru se pro úřední standard používá výraz huáyǔ, doslova „čínský jazyk“. Mezi jednotlivými standardy existují nepatrné rozdíly ať už ve čtení některých znaků nebo v slovní zásobě. Kromě toho se guóyǔ zapisuje pomocí tradičních (nezjednodušených) znaků, kdežto pǔtōnghuà pomocí zjednodušených znaků nebo pomocí čínské hláskové abecedy. Původní význam slova mandarínština byl jazyk používaný státními hodnostáři k dorozumívání se mezi sebou na úřadech za dynastií Ming a Čching, tj. doslova úřední řeč. Sám výraz mandarín pochází z portugalštiny a vznikl nedorozuměním. Portugalci si všimli, že na mnoha místech v Asii se státním úředníkům říká sanskrtským slovem mantri, a domnívali se, že tento výraz nějak souvisí s portugalským slovesem mandar (rozkazovat). Z mantri byl mandarín, a ten se ujal v mnoha evropských jazycích právě jako označení čínského císařského úředníka - šlechtice. V současné době se tento termín vžil pro označení severní dialektické skupiny, která má největší počet mluvčích na poměrně rozsáhlém území Číny.
- El mandarín estándar, también conocido como chino estándar moderno, es el dialecto chino usado por la República Popular de China, la República de China (Taiwán), es uno de los idiomas oficiales de Singapur. La fonología del mandarín estándar está basada en el dialecto de Beijing, que pertenece al mandarín, un grupo grande y diverso de dialectos chinos hablados al norte y al sudoeste de China. El mandarín estándar es oficialmente conocido: en la República Popular de China como Pǔtōnghuà, literalmente "dialecto común") en la República de China (Taiwán) como Guóyǔ, literalmente "idioma nacional") en Malasia y Singapur como Huáyǔ, literalmente "Idioma (en un sentido cultura) chino"). Los tres términos son usados intercambiablemente en comunidades chinas alrededor del mundo.
- Mandariinikiina eli mandariini - 中国话 (zhōngguóhuà, eli Kiinan valtion kieli) tai 普通话, perinteisin merkein 普通話 (pǔtōnghuà, eli yleiskieli) tai taiwanilaisen nimityksen mukaan 国语, perinteisin merkein 國語 (guóyǔ, eli valtion kieli) - on maailman puhutuin äidinkieli, ja vieraanakin kielenä sitä puhuu huomattava määrä ihmisiä, erityisesti Kiinassa. Äidinkielenään mandariinikiinaa puhuu noin 867 miljoonaa ihmistä. Puhujia on pääasiassa Kiinassa, Taiwanilla, sekä useissa muissa Kaukoidän valtioissa. Mandariinikiina kuuluu sino-tiibetiläisiin kieliin, joita kiinan lisäksi ovat mm. tiibet ja burma. Tästä kielikunnasta mandariinikiina kuuluu siniittisiin kieliin yhdessä muiden niin sanottujen kiinan murteiden kanssa.
- Le mandarin standard, (en sinogrammes traditionnels 普通話; en pinyin Pǔtōnghuà « langue commune », ou en sinogrammes traditionnels 漢語; en pinyin Hànyǔ « langue des Hàn », ethnie dominante en Chine), est la langue officielle en République populaire de Chine, à Taïwan et à Singapour. A ce titre, il a fait l'objet de codification (prononciation, grammaire) et est la langue parlée généralement enseignée. Il ne doit pas être confondu avec le mandarin lui-même (/官话 Guānhuà ou /北方話 Běifānghuà, qui est la langue parlée dans le nord, le centre et le sud-est de la Chine continentale. Le mandarin standard a cependant été largement inspiré par le mandarin parlé à Pékin. Tous s'écrivent en Baihua, la langue chinoise écrite vernaculaire. Ils sont écrits au moyen des sinogrammes. Le mandarin standard est généralement transcrit en pinyin, mais aussi en bopomofo. Le chinois mandarin est la langue la plus parlée au monde . Cependant, même s'il est aujourd'hui enseigné à tous les Chinois, les Chinois plus âgés ne parlent pas tous le mandarin mais d'autres langues chinoises, comme le cantonais, ou d'autres comme le tibétain. Le mandarin, que les dirigeants communistes ont désigné comme la langue véhiculaire de leur nation entière, était d'abord celle de communautés chinoises du Nord du pays. Bien que possédant aussi une ancienne histoire littéraire, elle ne dérive pas de la langue classique littéraire et artificielle, abandonnée en 1919 après avoir été utilisée comme langue écrite officielle et littéraire pendant plus de deux mille ans : en effet, c'est d'une langue vernaculaire parlée que le mandarin procède. En 1956, c'est la variante de Pékin qui est promue au rang de langue officielle. On la considère souvent comme la variante standard de cette langue. Le mandarin de Pékin possède cependant des spécificités et on dit souvent que les Pékinois ont un « accent ». Le mandarin d'un Taïwanais sera donc quelque peu différent de celui d'un tel Pékinois. En dehors de la Chine, d'importantes communautés chinoises partagent cette langue, qui est enseignée dans de nombreux lycées et universités de par le monde. Comme les autres langues chinoises, c'est une langue à tons. Elle utilise quatre tonèmes, qui changent le sens du mot, haut et plat, montant, descendant légèrement puis remontant et descendant. Les tons sont représentés en République populaire de Chine par les accents sur les voyelles des syllabes de l'écriture romanisée dite pinyin et, à Taïwan, par les mêmes accents sur les graphèmes du bopomofo. On utilise aussi le numéro du ton à la fin de la syllabe quand les contraintes techniques empêchent d'entrer ou de lire les accents.
- 普通話（ふつうわ、pǔtōnghuà: プートンホア）とは、中華人民共和国において漢民族の共通語として作られた中国語のことをいう。 「普通(pǔtōng)」の二字は、「普（あまね）くゆき渡る」を意味する。 北京語音を標準音とし、北方話を基礎方言とし、典型的な現代白話文の著作を文法規範とする。現代の普通話は中国の公用語であるが、1950年代から60年代にかけて共産党と人民政府により、普通話の名称と簡体字、ピンインの採用などその内容を法律として定められ、各民族も普通話を学ぶことが推奨されているものである。また、他国において外国語教育で教えられる中国語は一般的に普通話である。
- Standaardmandarijn is de officiële spreektaal van zowel de Volksrepubliek China als Taiwan. Het is het Mandarijn zoals dat wordt onderwezen op scholen en gebruikt door de autoriteiten en media in de Volksrepubliek China, in Taiwan en in Singapore. In de Volksrepubliek China wordt Standaardmandarijn, putonghua, letterlijk vertaald: 'gewone taal' genoemd. In Taiwan spreekt men van Guoyu. En in Maleisië en Singapore, Huayu. Het Standaardmandarijn bestaat nog niet zo lang. In de twintigste eeuw wilde de Chinese overheid een standaardtaal voor het hele land. Daarom besloot men het dialect van de hoofdstad als uitgangspunt te nemen. De voorloper van het huidige Standaardmandarijn is 'Guanhua', letterlijk 'ambtenarentaal' (Mandarijn). Dit was de taal waarin ambtenaren uit verschillende gebieden (en dus sprekers van verschillende dialecten) met elkaar spraken. Dat kon iets zijn dat op het huidige Mandarijn leek, maar ook een mix van de dialecten die die ambtenaren toevallig spraken. Sino-Tibetaanse talen Chinese talen Mandarijn Peking-Mandarijn Peking Standaardmandarijn
- Standardowy język mandaryński, nazywany często językiem mandaryńskim lub standardowym językiem chińskim jest oficjalnym standardem mówionego języka chińskiego, używanym jako język urzędowy w Chińskiej Republice Ludowej, Republice Chińskiej, jednym z czterech oficjalnych języków Singapuru, a także jednym z sześciu oficjalnych języków Organizacji Narodów Zjednoczonych. Faktycznie jest tylko jednym z języków mandaryńskich. Oparty jest, ale nie tożsamy, na dialekcie pekińskim. W poszczególnych państwach język ten nosi różne nazwy: w ChRL jest nazywany putonghua, na Tajwanie – guoyu, w Singapurze – huayu (chiń. trad. 華語, uproszcz. 华语, huáyǔ – "język chiński"). Standardowy język mandaryński wykształcił się w cesarskich Chinach jako lingua franca biurokracji. Stąd też pochodzi określenie "mandaryński", będące tłumaczeniem chińskiego terminu 官話 guānhuà – "mowa urzędników", czyli mandarynów, jak dawniej nazywano na Zachodzie urzędników chińskich (we współczesnej chińszczyźnie guanhua oznacza jednak zbiorczo wszystkie języki mandaryńskie, a nie język standardowy). W naturalny sposób dialekt stolicy – od czasów dynastii Ming był nią Pekin – był traktowany jako wzór do naśladowania, jednak do języka standardowego nie przeniknęły niektóre jego szczególne cechy.
- O mandarim padrão, também conhecido como chinês oral padrão, é a língua chinesa oral moderna utilizada como idioma oficial na China continental e em Taiwan (também é uma das quatro línguas oficiais de Singapura). A fonologia do mandarim padrão deriva do dialeto pequinês do mandarim, um grupo grande e diversificado de dialetos chineses falados por todo o norte e sudoeste da China. O vocabulário do mandarim padrão é retirado, em sua grande parte, deste grupo de dialetos. A gramática é padronizada com o corpo de trabalhos literários modernos escritos no vernáculo chinês, que segue na prática a mesma tradição dos dialetos mandarins, com algumas poucas exceções de relevo. Como resultado, o mandarim padrão costuma ser designado apenas de "mandarim" em círculos não-acadêmicos e no uso cotidiano. No entanto, os linguistas utilizam "mandarim" para se referir a todo o idioma. Esta convenção será adotada pelo resto deste artigo.
- Файл:Dajia-shuo-Putonghua-2817. jpg Двор детского сада в старой части Шанхая (где многие дети, скорее всего, говорят на шанхайском диалекте) украшен лозунгом («大家说普通话,语言文字规范化»), который призывает: «Давайте все говорить на путунхуа, стандартизировать произношение и правописание!» Путунхуá — официальный язык в Китайской Народной Республике, Тайване и Сингапуре. Фонетика и лексика путунхуа основана на произносительной норме пекинского диалекта, принадлежащего северной группе диалектов китайского языка. Грамматика путунхуа соответствуют нормам, закреплённым в литературных произведениях на современном китайском языке (байхуа), которые также наиболее близки к северным диалектам. В популярной литературе западных стран путунхуа обычно называют Mandarin («мандаринский»), однако в западной научной среде этим термином принято обозначать всю северную диалектную группу. На Тайване официальный язык называются гоюй (кит. трад. 國語, упр. 国语, буквально «государственный язык»; это же название используется для путунхуа в разговорной речи в Гонконге и Макао), в Сингапуре и Малайзии — хуаюй. Между этими вариантами есть очень незначительные фонетические и лексические различия, все они практически полностью взаимопонимаемы, и их названия зачастую используются как синонимы. Для большей точности на Западе используют Standard Mandarin, который соответствует всем вышеуказанным нормам — путунхуа, гоюй и хуаюй. Название «мандаринский» (в значении всех этих разновидностей литературного китайского языка) в последнее время можно часто встретить и в русских текстах, хотя этот термин рассматривается как неоправданный англицизм или жаргон.
- Standardkinesiska (ibland rikskinesiska eller folkkinesiska) är en variant av kinesiska som baseras på den dialekt av mandarin som talas kring Peking. Standardkinesiska kallas i vardagliga sammanhang och utanför lingvistiska kretsar ofta för mandarin, men bland språkforskare betecknar "mandarin" en rad sinsemellan mer eller mindre begripliga dialekter. I den här artikeln används begreppet standardkinesiska för att beteckna det kinesiska standardspråket. Standardkinesiska kallas på fastlandet 普通话 (pǔtōnghuà, ungefär "allmänt språk"), på Taiwan 國語 (guóyǔ, ungefär "nationellt språk") och i Malaysia och Singapore 華語/华语 (huáyǔ, ungefär "kinesiskt språk"). Samtliga termer används omväxlande när talare från olika delar av den kinesiska språksfären kommer i samspråk.
- 現代標準漢語，是普通話、國語、華語的統稱，指通行于中国大陆和香港、澳門、台湾、海外華人的共通語文，为現代漢語共通的交际口語與書面語，是聯合國官方語言之一，是國際人士學習漢語言的主要參照。 現代標準漢語基於現代北方漢語的語法和北京話語音，並作為官方、教學、媒體等標準語，是中華人民共和國與中華民國的官方语言，是新加坡共和国四種官方語言之一，是東南亞及其他海外華人群体广泛採用的共同交际语言。其称呼与定义因地而异，在中国大陆称为“普通话”，台湾稱为“国语”，东南亚稱为“华语”，但現代標準漢語并不等同于北京话。 因地域的不同，普通話、國語与华语在語音與詞彙上存在细微差別，尽管可理解为受到地方方言的影响，然而在正式的書寫語法上相對統一。而在世界各地都出現了很多現代標準漢語的變體，如國語在台灣演變成台灣國語（有強烈台灣腔的北方話）；新馬地區則有新馬華語（受閩粵及馬來語影響的北方話）；而中國大陸則有更多變體，如四川普通話、南寧普通話、廣式普通話等等。對比起北京話、台灣國語、新馬華語尚可相互通話，四川普通話、南寧普通話、廣式普通話之間是直接用本地方言硬套北方話語音，所以一般只在當地使用，幾乎難以在外地互相溝通。
|
| rdfs:comment
|
- 'Standard Mandarin', or 'Standard Chinese', is the official modern Chinese spoken language used in mainland China and Taiwan, and is one of the four official languages of Singapore. The phonology of Standard Mandarin is based on the Beijing dialect of Mandarin, a large and diverse group of Chinese dialects spoken across northern and southwestern China. The vocabulary is largely drawn from this group of dialects.
- Hochchinesisch (auch Mandarin genannt) ist die offizielle Sprache in der Volksrepublik China, Republik China und Singapur, und wird von über 880 Millionen Menschen auf dem Festland und auf Taiwan gesprochen. Es ist damit die weltweit meistgesprochene Muttersprache. Dies ist zu einem großen Teil das Ergebnis von Anstrengungen sowohl der Regierung auf dem Festland als auch der Regierung in Taiwan, Hochchinesisch als Standardsprache des Chinesischen durchzusetzen.
- El mandarí (普通话) és el nom de la llengua estandarditzada i oficial de la República Popular de la Xina i de la República de la Xina, que deriva del Putonghua i Guoyu, que són dues llengües estandarditzades basades en una de les llengües xineses parlades majoritàries (Beifanghua).
- Mandarínština nebo též mandarínská čínština je v současné době nesprávně používaný název pro standardní čínštinu používanou jako úřední jazyk v Čínské lidové republice a v Čínské republice na Tchaj-wanu. Výraz čínština může v nejširším významu podle kontextu označovat celou skupinu příbuzných jazyků nebo dialektů, kterými se mluví na území Číny.
- El mandarín estándar, también conocido como chino estándar moderno, es el dialecto chino usado por la República Popular de China, la República de China (Taiwán), es uno de los idiomas oficiales de Singapur. La fonología del mandarín estándar está basada en el dialecto de Beijing, que pertenece al mandarín, un grupo grande y diverso de dialectos chinos hablados al norte y al sudoeste de China.
- Mandariinikiina eli mandariini - 中国话 (zhōngguóhuà, eli Kiinan valtion kieli) tai 普通话, perinteisin merkein 普通話 (pǔtōnghuà, eli yleiskieli) tai taiwanilaisen nimityksen mukaan 国语, perinteisin merkein 國語 (guóyǔ, eli valtion kieli) - on maailman puhutuin äidinkieli, ja vieraanakin kielenä sitä puhuu huomattava määrä ihmisiä, erityisesti Kiinassa. Äidinkielenään mandariinikiinaa puhuu noin 867 miljoonaa ihmistä.
- Le mandarin standard, (en sinogrammes traditionnels 普通話; en pinyin Pǔtōnghuà « langue commune », ou en sinogrammes traditionnels 漢語; en pinyin Hànyǔ « langue des Hàn », ethnie dominante en Chine), est la langue officielle en République populaire de Chine, à Taïwan et à Singapour. A ce titre, il a fait l'objet de codification (prononciation, grammaire) et est la langue parlée généralement enseignée.
- Standaardmandarijn is de officiële spreektaal van zowel de Volksrepubliek China als Taiwan. Het is het Mandarijn zoals dat wordt onderwezen op scholen en gebruikt door de autoriteiten en media in de Volksrepubliek China, in Taiwan en in Singapore. In de Volksrepubliek China wordt Standaardmandarijn, putonghua, letterlijk vertaald: 'gewone taal' genoemd. In Taiwan spreekt men van Guoyu. En in Maleisië en Singapore, Huayu. Het Standaardmandarijn bestaat nog niet zo lang.
- Standardowy język mandaryński, nazywany często językiem mandaryńskim lub standardowym językiem chińskim jest oficjalnym standardem mówionego języka chińskiego, używanym jako język urzędowy w Chińskiej Republice Ludowej, Republice Chińskiej, jednym z czterech oficjalnych języków Singapuru, a także jednym z sześciu oficjalnych języków Organizacji Narodów Zjednoczonych. Faktycznie jest tylko jednym z języków mandaryńskich.
- O mandarim padrão, também conhecido como chinês oral padrão, é a língua chinesa oral moderna utilizada como idioma oficial na China continental e em Taiwan (também é uma das quatro línguas oficiais de Singapura). A fonologia do mandarim padrão deriva do dialeto pequinês do mandarim, um grupo grande e diversificado de dialetos chineses falados por todo o norte e sudoeste da China. O vocabulário do mandarim padrão é retirado, em sua grande parte, deste grupo de dialetos.
- Файл:Dajia-shuo-Putonghua-2817.
- Standardkinesiska (ibland rikskinesiska eller folkkinesiska) är en variant av kinesiska som baseras på den dialekt av mandarin som talas kring Peking. Standardkinesiska kallas i vardagliga sammanhang och utanför lingvistiska kretsar ofta för mandarin, men bland språkforskare betecknar "mandarin" en rad sinsemellan mer eller mindre begripliga dialekter. I den här artikeln används begreppet standardkinesiska för att beteckna det kinesiska standardspråket.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
