| dbpprop:abstract
|
- The Qin Dynasty was the ruling Chinese dynasty between 221 and 206 BC. The Qin state was so named because its rulers were descendants of the first emperor's ancestors whose fief was called "Qin". The Qin's strength had been consolidated by Lord Shang Yang during the Warring States Period, in the 4th century BC. In the early third century BC, the Qin accomplished a series of swift conquests; the state subjugated the Chu, remnants of the Zhou Dynasty, and various other states to gain undisputed control of China. During its reign over China, the Qin Dynasty enjoyed increased trade, agriculture, and military security. This was due to the abolition of landowning lords, to whom peasants had formerly held allegiance. The central government now had direct control of the masses, giving it access to a much larger workforce. This allowed for the construction of ambitious projects, such as a wall on the northern border, now known as the Great Wall of China. The Qin Dynasty also introduced several reforms; weights and measures were standardised, as were other, more innocuous things. An attempt to purge all traces of the old dynasties led to the infamous burning of books and burying of scholars incident, which has been criticised greatly by subsequent scholars. The Qin's military was also revolutionary in that it used the most recently developed weaponry, transportation, and tactics, though the government was heavy-handed and bureaucratic. Despite its military strength, the Qin Dynasty did not last long. When the first emperor died in 210 BC, his son was placed on the throne by two of the previous emperor's advisers, in an attempt to influence and control the administration of the entire country through him. They squabbled among themselves, however, which resulted in both their deaths and that of the second Qin emperor. Popular revolt broke out a few years later, and the weakened empire soon fell to a Chu lieutenant, who went on to found the Han Dynasty. Despite its rapid end, the Qin Dynasty influenced future Chinese regimes, particularly the Han, and from it is derived the modern name for China.
- Die Qin-Dynastie entstand aus dem Herzogtum bzw. Königreich von Qin (existent seit etwa 897 v. Chr. ) und einigte unter Fürst Yíng Zhèng alias Qin Shihuangdi 221 v. Chr. ganz China, so dass das chinesische Kaiserreich entstand. Sie ging 207 v. Chr. in Bauernaufständen zugrunde und wurde von der Han-Dynastie abgelöst.
- La dinastia Qin (221 aC fins al 206 aC) fou fundada per l'emperador Qin Shi Huangdi després de la unificació de la Xina per conquesta de tots els estats veïns. Va suposar no només una unificació territorial sinó també política, social i econòmica, per la unificació de pesos, mesures, escriptura, etc. Va ser una dinastia molt curta però molt important perquè va fundar les bases del sistema feudal i imperial xinès que havien de perdurar fins a l'edat moderna.
- Dynastie Čchin,, byla v letech 221 - 206 př. n. l. první císařskou dynastií vládnoucí sjednocené Číně. Jejím odkazem je centralizovaný byrokratický stát, který s určitými přestávkami přetrval až do pádu císařství v roce 1912. Mezinárodně užívaný výraz pro Čínu též pravděpodobně pochází ze jména této dynastie. V čínských dějinách následuje vláda dynastie Čchin po dvě a půl století trvajícím období Válčících států na sklonku dynastie Čou (Zhou) a sama je poté vystřídána dynastií Chan (Han). Dynastie Čchin má svůj počátek již o několik století dříve ve Čchin, jednom z mocných válčících států, jehož král z rodu Jing (嬴) v letech 230 - 221 př. n. l. postupně dobyl šest ostatních států a prohlásil se císařem(皇帝, chuang-ti). Vláda Prvního císaře pak představuje velkou část období Čchin. První císař zavedl na území sjednocené Číny namísto dosavadních feudálních pořádků tvrdou centralizaci. Dal spálit státní archívy poražených států. Přebytečné zbraně byly zkonfiskovány a svezeny do metropole Sien-jangu (poblíž dnešního města Si-an), kde z nich byly odlity zvony a sochy; pohraniční opevnění mezi bývalými státy byla pobořena. Země byla rozdělena na 36 (později 42) komanderií (ťün, 郡) a ty dále na okresy. Aby místní představitelé nezískali přílišnou moc, spravovali každou komanderii nezávisle na sobě tři úředníci – civilní guvernér, vojenský velitel a cenzor, kontrolující oba předešlé. Úředníci byli rozděleni do devíti hodnostních tříd, v rámci každé z nich pak ještě existoval vyšší a nižší stupeň. Podobně jako v předchozích obdobích byly úřednické platy udávány (a také vypláceny) v naturáliích, přesněji řečeno v měrných jednotkách obilí. Kupříkladu nižší úředník pobíral měsíčně 50 š' (石, shi), tedy asi 3 000 kg obilí, vysocí úředníci u dvora 2 000 š' a dvojice nejvyšších hodnostářů (první rádce a vrchní velitel) měla stanoven plat 10 000 š'. Centralizace a standardizace, v jejímž prosazování měl hlavní úlohu císařův první rádce Li S' (李斯, Li Si), se netýkal jen státní správy. Místo dosavadních různých regionálních variant písma bylo nařízeno užívat znaky v jednotné podobě (tzv. malé pečetní písmo . Došlo k zavedení jednotných měr a vah, velký význam pro dopravu mělo též stanovení jednotného rozchodu kol vozů a budování širokých hlavních silnic. Byly zavedeny jednotné měděné a zlaté mince a zakázána všechna ostatní platidla . Státní moc byla organizována na legistických zásadách odměn a především tvrdých trestů, jak je již v předchozích desetiletích formuloval Chan Fej-c', a veškeré odlišné názory a kritika, zejména ze strany konfuciánských učenců, byly brutálně potlačovány – roku 213 př. n. l. císař přikročil k pálení konfuciánských spisů a několik set nepohodlných učenců dal popravit. Muži od 17 do 60 let věku byli povinni jedním rokem služby ve vojsku. To nemuselo znamenat jen účast na některém z četných tažení proti „barbarským“ kmenům, která rozšířila území říše severním i jižním směrem – vojáci byli též nasazováni na rozsáhlé veřejné práce. Největším z těchto projektů, na nějž bylo z počátku nasazeno 300 000 vojáků, později i statisíce zajatců a trestanců, bylo budování Velké zdi na severních hranicích. Z vojenské povinnosti bylo možno se vykoupit, nepodléhali jí ani úředníci a držitelé šlechtických titulů. Ohromný rozsah nucených prací na stavbách komunikací, císařských paláců a monumentální panovníkovy hrobky vyvolávaly čím dál větší nespokojenost obyvatel, kterou se však císaři za jeho života dařilo zvládat. První císař, posedlý velikášstvím, stihomamem a touhou po dosažení nesmrtelnosti se v posledních letech úzkostlivě vyhýbal zrakům svých poddaných. Když roku 210 př. n. l. na inspekční cestě po východní Číně ve věku 49 let zemřel, nebylo tak pro vlivného vrchního eunucha Čao Kaoa problémem celé týdny utajovat císařovu smrt a zfalšovat jeho poslední vůli. Podle původního odkazu sepsaného krátce před císařovou smrtí byl dědicem trůnu určen nejstarší syn Fu Su, toho času inspektor vojsk v pohraničí. Čao Kao, vědom si toho, že u dvora nového vládce, který se již dříve netajil svou kritikou vůči otcovým tvrdým metodám a prokázal ve vojenských taženích své schopnosti, by byl rychle zbaven moci, přemluvil prvního rádce Li S'a ke společnému postupu. Sepsali falešnou závěť, ustanovující nástupcem nejmladšího císařova syna Chu-chaje, zatímco Fu Suovi poslali otcovým jménem příkaz k sebevraždě. Nešťastný princ Fu Su se zachoval jako vzor synovské poslušnosti a falešného příkazu i přes naléhání svých přátel bez váhání uposlechl. Nyní byl Druhým císařem prohlášen Chu-chaj, nepříliš schopný mladík se sklony ke krutosti, který se záhy stal loutkou v rukou Čao Kaoa. Čao Kao zařídil, že vlivný Li S' byl obviněn ze spiknutí a s celou rodinou roku 208 popraven. Narůstající daňový a pracovní útlak, vynucovaný krutými tresty, již déle nebylo možno snášet a po smrti Prvního císaře se začali bouřit rolníci, vojáci i šlechta z bývalých království. V srpnu roku 209 se pod vedením Čchen Šenga a Wu Kuanga vzbouřila vojenská jednotka, jíž za nezaviněný pozdní příchod na místo určení hrozil trest smrti. Jejich povstání zasáhlo rozlehlou oblast, ale bylo po několika měsících potlačeno. Po celé Číně však propukaly další a další vzpoury. Čao Kao v obavě, že bude viněn z neschopnosti vypořádat se s nepokoji, přiměl v říjnu 207 Druhého císaře spáchat sebevraždu a na trůn rozpadající se říše dosadil Fu Suova syna C'-jinga . C'-jing se ani nestal Třetím císařem; vládl pod titulem Král Čchin pohých 46 dnů. Při první příležitosti dal zabít Čao Kaoa a vzdal se na milost povstaleckému vůdci Liou Pangovi 劉邦, Liu Bang). Liou Pang ušetřil C'-jingův život a učinil z něj obyčejného úředníka. Brzy však musel předat hlavní město Sien-jang dalšímu z povstaleckých vůdců Siang Jüovi. Siang Jü tak milosrdný nebyl – zabil C'-jinga, spálil císařské paláce a archivy (přičemž nenávratně vzaly za své poslední kopie „zakázaných“ knih) a vyplenil hrobku Prvního císaře. Po dalších čtyřech letech urputných bojů Siang Jü Liou Pangovi podlehl. Liou Pang vešel do dějin jako císař Kao-cu, zakladatel dynastie Chan (Han).
- La dinastía Qin gobernó China desde el año 221 a. C. hasta el 207. El nombre Qín, que tiene una pronunciación similar en castellano a "chin", es uno de los posibles orígenes de la palabra China. La unificación de China en el 221 a. C. bajo el primer emperador Qin Shi Huang, este nombre podría traducirse como "El augusto emperador fundador de los Qin" marcó los comienzos de la China imperial, periodo que duró (con ciertas interrupciones) hasta la caída de la dinastía Qing en 1912. La dinastía Qin dejó el legado de un centralizado y burocrático estado que sería continuado en dinastías sucesivas. El rey de Qin, Zheng, se autoproclamó "Primer Emperador", una fórmula de títulos reservada anteriormente para deidades y los mitológicos gobernantes de China. Es conocido por los historiadores como Qin Shi Huang, primer emperador de Qin. Su deseo era que los sucesivos gobernantes de china la gobernaran con los títulos de "Segundo Emperador", "Tercer emperador", etc. En el proceso de consolidación de su poder, Qin Shi Huang impuso el sistema burocrático no hereditario y centralizado del estado de Qin sobre su nuevo imperio en lugar del sistema feudal de la anterior dinastía Zhou. El imperio de Qin se apoyaba en la filosofía del legalismo. La centralización, obtenida a través de métodos despiadados, se enfocaba en estandarizar los códigos legales y los procedimientos burocráticos, la moneda, el sistema de escritura y los patrones de pensamiento y estudios. Los caracteres utilizados en el antiguo estado de Qin se convirtieron en el estándar para todo el imperio. La longitud del eje de las ruedas de los carros también se unificó y las vías para vehículos (馳道) estandarizadas para facilitar el transporte a lo largo del país. Para silenciar las críticas contra el mandato imperial, el emperador expulsó o condenó a muerte a muchos estudiosos confucianos que disentían, y confiscó y quemó sus libros (焚書坑儒). Para evitar alzamientos futuros, Qin Shi Huang ordenó confiscar las armas y almacenarlas en la capital. Con el objetivo de prever el resurgimiento de los señores feudales, también destruyó los muros y fortificaciones que habían separado previamente a los seis estados. Se ideó un servicio militar nacional: todo varón entre las edades de diecisiete y sesenta años era forzado a servir un año en el ejército. El engrandecimiento de Qin fue apoyado por las frecuentes expediciones militares que avanzaban por las fronteras del norte y del sur. Para repeler la intrusión de los pueblos nómadas (principalmente contra los xiongnu en el norte) las murallas de las fortificaciones construidas por los Reinos Combatientes se unieron para convertirlas en una sola; esto fue un primer precursor de la Gran Muralla China de 5000 km de largo construida posteriormente durante la dinastía Ming. Varios proyectos de obras públicas, incluyendo canales y puentes, también se emprendieron para consolidar y reforzar el mandato imperial. Una extravagante tumba para el emperador, completada con los guerreros de terracota, se construyó cerca de la capital Xiangyang, una ciudad a media hora de la moderna Xi'an. Esta actividades requerían de enormes desplazamientos de mano de obra y recursos, por no mencionar las necesarias medidas represivas. El trabajo sin fin en los últimos años del reinado de Qin Shi Huang comenzó a provocar un descontento extendido. Sin embargo, el emperador fue capaz de mantener la estabilidad gracias a su firme control en cada aspecto de la vida de los chinos. Durante su reinado Qin Shi Huang hizo cinco viajes de inspección por el país. Durante su último viaje con su segundo hijo Huhai (胡亥) en el 210 AC, Qin Shi Huang murió repentinamente en la prefectura de Shaqiu. Huhai, siguiendo el consejo de dos altos oficiales - el secretario imperial Li Si (李斯) y el jefe eunuco Zhao Ghao (趙高) - falsificó el testamento del emperador. El falso decreto ordenaba que el primer hijo de Qin Shi Huang, el heredero Fusu (扶蘇), se suicidara, nombrando en su lugar a Huhai como el próximo emperador. El decreto también arrebataba la dirección de las tropas del militar Meng Tian (蒙恬) - un fiel partidario de Fusu - y sentenciaba a la familia de Meng a muerte. Paso a paso, Zhao Ghao se apoderó del poder de Huhai, conviertendole en efecto en un emperador títere. A los tres años de la muerte de Qin Shi Huang, las extendidas revueltas de los campesinos, presos, soldados y descendientes de los nobles de los seis Reinos Combatientes surgieron por toda China. Cheng Sheng (陳勝) y Wu Guang (吳廣), dos de un grupo de 900 soldados asignados para la defensa contra los Xiongnu, se convirtieron en los líderes de la primera revolución de plebeyos. A comienzos de Octubre del 207 AC Zhao Ghao obligó a Huhai a suicidarse y le reemplazó con el hijo de Fusu, Ziying (吳廣). Hay que hacer notar que el título de Ziying era "rey de Qin" para reflejar el hecho de que Qin ya no controlaba por más tiempo la totalidad de China. La contención Chu-Han fue el resultado. Ziying no tardó en matar a Zhao Ghao y se rindió a Liu Bang en los comienzos de diciembre del 207 AC. Pero Liu Bang fue forzado a ceder Xiangyang y Ziying a Xiang Yu. Xiang Yu mató entonces a Ziying e incendió el palacio a finales de enero del 206 AC. De esta manera la dinastía Qin llegó a su final, tres años después de la muerte de Qin Shi Huang, y menos de veinte años después de ser fundada. Aunque la dinastía Qin fue de corta vida, su gobierno legalista tuvo un profundo impacto en las posteriores dinastías chinas. El sistema imperial que se inició durante la dinastía Qin creo un esquema que se desarrolló durante los siguientes dos milenios.
- Qin-dynastia (秦) hallitsi Kiinassa 221 – 206 eaa. 秦始皇帝 Qin Shi Huangdi, jota kutsutaan Ensimmäiseksi keisariksi, sai Qin-valtion pelättynä kuninkaana muut taistelevat läänitysvaltiot kukistettua ja yhdisti Kiinan jälleen. Qin-dynastia jäi lyhytikäiseksi, mutta se loi uuden perustan yhtenäiselle Kiinalle seuraaville vuosituhansille. Muita säilyviä merkkejä Qin-dynastiasta ovat Kiinan muuri, jonka rakentamiseen annettiin käsky Qin-aikana, sekä useimpien eurooppalaisten kielten sana Kiina, joka on siis johdettu Qin-dynastiasta (myös suomen sana Kiina, tosin ääntämys tulee paremmin esille ruotsin sanasta Kina, josta se on suomeen otettu). Qin-dynastian aikana kiinan kirjoitus yhdenmukaistettiin. Aikaisemmin kirjoitusmerkeissä oli ollut paikasta ja ajasta riippuvaisia variaatioita. Qin-dynastian aikana syntyi nk. sinettikirjoitus, jonka kirjoitusmerkit muistuttavat läheisesti nykyisiä kiinan merkkejä. Niistä puuttui kuitenkin vielä neliöiminen, joka tehtiin vasta Han-kaudella. Tästä kuitenkin alkoi kiinan kirjoituksen moderni vaihe.
- La dynastie Qin, qui régna sur la Chine de -221 à -206 avant notre ère, succéda à la dynastie Zhou et précéda la dynastie Han en Chine. Mettant fin à des siècles de féodalité, elle jeta les bases administratives d'un état centralisé et favorisa l'unité culturelle du territoire, ouvrant l'histoire impériale chinoise. Malgré ses apports, son régime extrêmement autoritaire, voire totalitaire, la rendit très impopulaire pour les annalistes des périodes suivantes. La dynastie fut d'ailleurs éphémère et ne survécut que trois ans à son fondateur, le Premier Empereur.
- La dinastia Qin regnò in Cina dal 221 a.C. al 206 a.C.. Fu preceduta dalla dinastia Zhou e seguita dalla dinastia Han. L'unificazione della Cina nel 221 a.C. sotto il primo imperatore Qin Shi Huangdi segnò l'inizio della Cina imperiale, che durò fino alla caduta della dinastia Qing nel 1912. La dinastia Qin lasciò in eredità alle dinastie successive una struttura statale centralizzata e burocratica. Al culmine del suo potere, la dinastia Qin regnò su una popolazione di circa 40 milioni di persone.
- 秦（しん、ピン音：Qín、紀元前778年 - 紀元前206年）は、中国の王朝。周代、春秋時代、戦国時代に渡って存在し、紀元前221年に中国を統一したが、紀元前206年に滅亡した。統一から滅亡までの期間（紀元前221年 - 紀元前206年）を秦代と呼ぶ。国姓は嬴（えい）。統一時の首都は咸陽。
- De Qin-dynastie werd opgericht in 221 v. Chr. en kwam in 206 v. Chr. ten val.
- Qin-dynastiet fulgte etter Zhou-dynastiet og ble etterfulgt av Han-dynastiet i Kina. Ordet Qin er et av flere mulige utgangspunkt for det vestlige landsbetegnelsen Kina. Den sentrale skikkelsen under dette dynastiet var herskeren Qín Shǐ Huángdì (秦始皇帝, 259-210 f. Kr.). Han var Qin-rikets fjerde hersker, og kronet seg selv til Kinas første keiser i 221 f. Kr. og var den første som forente det meste av Kina til ett rike. Han innførte den legalistiske lære og begynte raskt med arbeidet med å knytte sammen de murene som de forskjellige statene hadde bygget opp som forsvarsverk mot hverandre på en slik måte at man skulle få et mest mulig sammenhengende mur til beskyttelse mot folkeslagene i nord. Det er denne muren som etter en rekke utbygninger i dag er kjent som den store kinesiske mur. Det var også Shi Huangdi som fikk laget terracottahæren som ble satt til å «bevokte» hans grav ved Xianyang. Qin-dynastiets ideologiske ledetråd var det filosofiske systemet legalismen, som med innbitt glød forsøkte å utrydde de andre ledende filosofiske systemer. Under en bokbrenningsaksjon i 213 f. Kr. søkte man å brenne alle skrifter som tilhørte andre filosofiske tradisjoner, deriblant alle bøker som var knyttet til konfucianismen. Mange filosofer som hang ved andre læresystemer enn legalismen, ble oppsport og tatt livet av. Mye gikk utvilsomt tapt, men ettertiden klarte likevel å rekonstruere fra bortgjemte bøker og fragmenter en ny og vel temmelig fyldestgjørende konfuciansk «kanon». En omfattende standardisering fant sted under Qing-dynastiet, av blant annet skrifttegn, mynt, rom-, lengde- og vektmål. I tre store militære kampanjer satte Qin i gang en kraftig ekspansjon sørover og riket omfattet ved dynastiets slutt det meste av dagens østre Kina. Etter Shi Huangdis plutselige død i september 210 under en inspeksjonreise øst i riket gikk Qin-riket raskt mot sitt sammenbrudd. Hans etterfølger, sønnen Er Shi, som kom til makten etter intriger og blodsutgytelser, ble i 207 tvunget til selvmord. Men arvtageren klarte aldri å etablere noe sikkert grep om makten, som nå gled over i rivalenes hender. Qin-dynastiet ble avløst av det langt solidere Han-dynastiet samme år. Qin-dynastiet etterlot seg en sentralisert og byråkratisk stat som skulle videreføres av de påfølgende dynastier. Under det påfølgende dynasti ble imidlertid nettopp konfucianismen rekonstruert og delvis gitt en ny innretning, og det ble den som skulle dominere de neste drøyt to tusen år av kinesisk historie. Legalismen gikk under, skjønt elementer fra legalismen kunne gjøre seg sterkt gjeldende av og til også senere. Kinas samling under den første keiser markerer startpunktet for det keiserlige Kina, en periode som skulle vare frem til Qing-dynastiets endelige sammenbrudd i 1912.
- Dynastia Qin (wym. ćśin lub ćchin) - pierwsza dynastia w historii Cesarstwa Chińskiego, założona w 221 r. p.n.e. przez Pierwszego Cesarza. Obalona na skutek ludowego powstania w roku 206 p.n.e.. W Epoce Walczących Królestw liczba chińskich państw malała, w związku z podbojem mniejszych przez większe. W 300 p.n.e. było ich jeszcze 11, ale w 256 p.n.e. już tylko siedem. Najsilniejszym i najbardziej dynamicznym było Państwo Qin, rządzone twardą ręką przez swych królów. Podbiło ono kolejno wszystkie pozostałe, skłócone ze sobą państwa i w 221 p.n.e. Zheng, król Qin, ogłosił się Pierwszym Cesarzem zjednoczonych Chin.
- Com o enfraquecimento da Dinastia Zhou em meados do Século V a.C. , 7 Estados (ou reinos) rivais surgem lutando entre si, enquanto que o poder dos reis de Zhou torna-se apenas simbólico. O Estado de Qin ou Chin, localizado a Noroeste da atual China, nos idos dos anos 200 a. C era o mais poderoso deste período - muitas vezes chamado de "Período dos Reinos Combatentes". Opunham-se-lhe seis outros estados; mas os governantes de Qin, bem como os seus diplomatas, eram simultaneamente astutos e traiçoeiros: impediram a unidade dos outros estados através de promessas que nunca foram cumpridas, e de ameaças que o foram, de modo a que os Qin recebessem territórios, como ofertas de paz. Cerca de 221 a.C. já os Qin teriam conquistado todos os seus rivais e o seu líder, Qin Shi Huangdi tornou-se imperador. Autoproclamando-se de «Primeiro Imperador» foi, na verdade, o primeiro a governar um império chinês unificado. Reorganizou o governo, excluindo o sistema feudal dos seus predecessores e colocando tudo sob o seu domínio pessoal. Normalizou tudo o que lhe foi possível, desde a escrita chinesa aos pesos e medidas. Mandou queimar todos os livros e registos que não se referiam aos feitos dos Qin e matou os estudiosos que se lhe opunham - em especial os confucionistas. Finalmente, mandou iniciar a construção do que viria a ser a Grande Muralha da China, para proteger o país das invasões provenientes do Norte. Qin Shi Huangdi aspirava por uma dinastia que durasse dez mil anos - o que em chinês significa o mesmo que para sempre. Porém, quando morreu, onze anos depois, o seu trono foi herdado por seu segundo filho, Qin Er Shi, político pouco habilidoso. Incapaz de continuar o reinado do pai, morreu durante uma rebelião sangrenta, terminando assim a Dinastia Qin. Período dos Reinos Combatentes Qin Shihuang Qin Er Shi
- Dinastia Qin a fost o dinastie care a condus China între 221 î. Hr și 207 î. Hr.. A fost precedată de dinastia feudală Zhou şi urmată de dinastia Han în China. Unificarea Chinei în 221 î.d. Hr. sub Primul împărat Qin Shi Huangdi (sau Shih Hwang-Tih) a marcat începuturile Chinei imperiale, o perioadă care a durat până la căderea dinastiei Qing în 1912.
- Файл:Qin empire 210 BCE. jpg Карта империи Цинь в 210 году до н. э. Династия Цинь — китайская династия, правившая всем Китаем в период между династиями Чжоу и Хань. С конца IX в. до н. э. представители носили титул гунов (князей), с 325 до н. э. — ванов (царей), с 221 до н. э. — ди (императоров). О царстве Цинь как удельном княжестве эпохи Чжоу см. «Цинь (царство)».
- Qin var en stat i det forntida Kina som skulle komma att utvecklas till den första kejserliga dynastin. Den styrdes av huset Ying (嬴).
- (221-207 рр. до н. е.)
- 秦朝（前221年—前207年），是由战国时代后期的秦国发展起来的统一大国，是中国历史上第一个多民族的统一的中央集权制帝国。秦朝开国君主嬴政自称始皇帝，從此有「皇帝」一詞。秦朝从統一六国到灭亡，只有十五年。
|
| rdfs:comment
|
- The Qin Dynasty was the ruling Chinese dynasty between 221 and 206 BC. The Qin state was so named because its rulers were descendants of the first emperor's ancestors whose fief was called "Qin". The Qin's strength had been consolidated by Lord Shang Yang during the Warring States Period, in the 4th century BC.
- Die Qin-Dynastie entstand aus dem Herzogtum bzw. Königreich von Qin (existent seit etwa 897 v. Chr. ) und einigte unter Fürst Yíng Zhèng alias Qin Shihuangdi 221 v. Chr. ganz China, so dass das chinesische Kaiserreich entstand. Sie ging 207 v. Chr. in Bauernaufständen zugrunde und wurde von der Han-Dynastie abgelöst.
- La dinastia Qin (221 aC fins al 206 aC) fou fundada per l'emperador Qin Shi Huangdi després de la unificació de la Xina per conquesta de tots els estats veïns. Va suposar no només una unificació territorial sinó també política, social i econòmica, per la unificació de pesos, mesures, escriptura, etc. Va ser una dinastia molt curta però molt important perquè va fundar les bases del sistema feudal i imperial xinès que havien de perdurar fins a l'edat moderna.
- Dynastie Čchin,, byla v letech 221 - 206 př. n. l. první císařskou dynastií vládnoucí sjednocené Číně. Jejím odkazem je centralizovaný byrokratický stát, který s určitými přestávkami přetrval až do pádu císařství v roce 1912. Mezinárodně užívaný výraz pro Čínu též pravděpodobně pochází ze jména této dynastie.
- La dinastía Qin gobernó China desde el año 221 a. C. hasta el 207. El nombre Qín, que tiene una pronunciación similar en castellano a "chin", es uno de los posibles orígenes de la palabra China. La unificación de China en el 221 a. C. bajo el primer emperador Qin Shi Huang, este nombre podría traducirse como "El augusto emperador fundador de los Qin" marcó los comienzos de la China imperial, periodo que duró (con ciertas interrupciones) hasta la caída de la dinastía Qing en 1912.
- Qin-dynastia (秦) hallitsi Kiinassa 221 – 206 eaa. 秦始皇帝 Qin Shi Huangdi, jota kutsutaan Ensimmäiseksi keisariksi, sai Qin-valtion pelättynä kuninkaana muut taistelevat läänitysvaltiot kukistettua ja yhdisti Kiinan jälleen. Qin-dynastia jäi lyhytikäiseksi, mutta se loi uuden perustan yhtenäiselle Kiinalle seuraaville vuosituhansille.
- La dynastie Qin, qui régna sur la Chine de -221 à -206 avant notre ère, succéda à la dynastie Zhou et précéda la dynastie Han en Chine. Mettant fin à des siècles de féodalité, elle jeta les bases administratives d'un état centralisé et favorisa l'unité culturelle du territoire, ouvrant l'histoire impériale chinoise. Malgré ses apports, son régime extrêmement autoritaire, voire totalitaire, la rendit très impopulaire pour les annalistes des périodes suivantes.
- La dinastia Qin regnò in Cina dal 221 a.C. al 206 a.C.. Fu preceduta dalla dinastia Zhou e seguita dalla dinastia Han. L'unificazione della Cina nel 221 a.C. sotto il primo imperatore Qin Shi Huangdi segnò l'inizio della Cina imperiale, che durò fino alla caduta della dinastia Qing nel 1912. La dinastia Qin lasciò in eredità alle dinastie successive una struttura statale centralizzata e burocratica.
- 秦（しん、ピン音：Qín、紀元前778年 - 紀元前206年）は、中国の王朝。周代、春秋時代、戦国時代に渡って存在し、紀元前221年に中国を統一したが、紀元前206年に滅亡した。統一から滅亡までの期間（紀元前221年 - 紀元前206年）を秦代と呼ぶ。国姓は嬴（えい）。統一時の首都は咸陽。
- De Qin-dynastie werd opgericht in 221 v. Chr. en kwam in 206 v. Chr. ten val.
- Qin-dynastiet fulgte etter Zhou-dynastiet og ble etterfulgt av Han-dynastiet i Kina. Ordet Qin er et av flere mulige utgangspunkt for det vestlige landsbetegnelsen Kina. Den sentrale skikkelsen under dette dynastiet var herskeren Qín Shǐ Huángdì (秦始皇帝, 259-210 f. Kr.). Han var Qin-rikets fjerde hersker, og kronet seg selv til Kinas første keiser i 221 f. Kr. og var den første som forente det meste av Kina til ett rike.
- Dynastia Qin (wym. ćśin lub ćchin) - pierwsza dynastia w historii Cesarstwa Chińskiego, założona w 221 r. p.n.e. przez Pierwszego Cesarza. Obalona na skutek ludowego powstania w roku 206 p.n.e.. W Epoce Walczących Królestw liczba chińskich państw malała, w związku z podbojem mniejszych przez większe. W 300 p.n.e. było ich jeszcze 11, ale w 256 p.n.e. już tylko siedem. Najsilniejszym i najbardziej dynamicznym było Państwo Qin, rządzone twardą ręką przez swych królów.
- Com o enfraquecimento da Dinastia Zhou em meados do Século V a.C. , 7 Estados (ou reinos) rivais surgem lutando entre si, enquanto que o poder dos reis de Zhou torna-se apenas simbólico. O Estado de Qin ou Chin, localizado a Noroeste da atual China, nos idos dos anos 200 a. C era o mais poderoso deste período - muitas vezes chamado de "Período dos Reinos Combatentes".
- Dinastia Qin a fost o dinastie care a condus China între 221 î. Hr și 207 î. Hr.. A fost precedată de dinastia feudală Zhou şi urmată de dinastia Han în China. Unificarea Chinei în 221 î.d. Hr. sub Primul împărat Qin Shi Huangdi (sau Shih Hwang-Tih) a marcat începuturile Chinei imperiale, o perioadă care a durat până la căderea dinastiei Qing în 1912.
- Файл:Qin empire 210 BCE. jpg Карта империи Цинь в 210 году до н. э. Династия Цинь — китайская династия, правившая всем Китаем в период между династиями Чжоу и Хань. С конца IX в. до н. э. представители носили титул гунов (князей), с 325 до н. э. — ванов (царей), с 221 до н. э. — ди (императоров).
- Qin var en stat i det forntida Kina som skulle komma att utvecklas till den första kejserliga dynastin. Den styrdes av huset Ying (嬴).
- (221-207 рр. до н. е.)
- 秦朝（前221年—前207年），是由战国时代后期的秦国发展起来的统一大国，是中国历史上第一个多民族的统一的中央集权制帝国。秦朝开国君主嬴政自称始皇帝，從此有「皇帝」一詞。秦朝从統一六国到灭亡，只有十五年。
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
