| dbpprop:abstract
|
- Pinyin, or more formally Hanyu Pinyin (汉语拼音 / 漢語拼音), is currently the most commonly used Romanization system for Standard Mandarin. Hanyu (汉语 / 漢語) means the Chinese language, and pinyin (拼音) means "phonetics", or more literally, "spelling sound" or "spelled sound".
- Hànyǔ Pīnyīn Fāng'àn, meist nur kurz Pinyin, zur Abgrenzung von Tongyong Pinyin auch Hanyu Pinyin genannt, ist die offizielle chinesische Romanisierung des Hochchinesischen in der Volksrepublik China. Diese phonetische Umschrift auf der Basis des lateinischen Alphabets wurde vom Staatsrat am 6. Februar 1956 offiziell beschlossen und Ende 1957 genehmigt. Sie löste damit auf dem Festland die 1921 eingeführte nicht-lateinische Zhuyin-Umschrift (Bopomofo) ab. Gleichzeitig wurden die vereinfachten chinesischen Schriftzeichen zum offiziellen Schriftsystem der VR China. Die durch die Pinyin-Umschrift angegebene Aussprache basiert auf dem Hochchinesischen. Pinyin ist bei der Internationalen Organisation für Normung (ISO) als ISO 70981991 (zweite Auflage nach 1982) registriert und damit als internationaler Standard anerkannt. Seit 1. Januar 2009 ist auch in der Republik China auf Taiwan Hanyu Pinyin offiziell, d. h. die Behörden sind verpflichtet, dieses Transkriptionssystem zu verwenden. Hanyu Pinyin löst in Taiwan damit Tongyong Pinyin ab, eine umstrittene Umschrift, die 2000 eingeführt worden war. Nun sollen beispielsweise die Schreibweisen auf Straßenschildern vereinheitlicht werden. Die Behörden von Taipeh (Pinyin Taibei), Hsinchu (Xinzhu) und Jinmen hatten allerdings bereits vor 2009 Hanyu Pinyin verwendet.
- Pinyin (en xinès 拼音) és un sistema de transcripció aproximadament fonètica de l'idioma xinès que utilitza l'alfabet llatí. D'una banda l'escriptura xinesa es basa en caràcters, els quals no han variat gaire els últims 2000 anys. D'altra banda el xinès, més que una llengua, és una família de llengües, amb una gran variació de pronunciacions. Durant el segle XX es van impulsar diferents mètodes per a homogeneitzar les diferents pronunciacions. Un d'ells és la transcripció fonètica en pinyin, que es basa en l'idioma putonghua (普通话 o mandarí) i en la variant dialectal de Pequín. El pinyin va ser impulsat pel Partit Comunista Xinès. D'altres transcripcions fonètiques pel xinès són: el sistema Wade-Giles, obsolet per la seva gran inexactitud bopomofo (ㄅㄆㄇㄈ), utilitzat a Taiwan Encara que el sistema pinyin ignora completament l'Alfabet fonètic internacional ha resultat ser molt efectiu. Avui en dia a ciutats com Pequín o Xangai es pdden trobar textos escrits en pinyin en molts llocs públics, al costat del xinès, per a facilitar la lectura als estrangers. El pinyin també s'utilitza per a introduir els caràcters xinesos als ordinadors amb teclats occidentals, mitjançant un sistema de substitució automàtica.
- Pinyin (v české transkripci pchin-jin; 拼音, pīnyīn; doslova „hláskování“) je zkrácený název pro Koncept čínské hláskové abecedy (čínsky Chan-jü pchin-jin fang-an; 汉语拼音方案, Hànyǔ pīnyīn fāng'àn), prvotním významem tohoto čínského slova je "hláskování", takže tímto pojmem v čínštině může být označena jakákoliv hlásková abeceda (srovnej např. Ťie-kche pchin-jin, 捷克拼音, Jiékè pīnyīn; česká abeceda). Mylně bývá označován jako transkripce, ve skutečnosti se jedná o projekt svébytné čínské národní abecedy založený na grafice latinky a je užíván pro zápis čínštiny formou latinky tam, kde nelze užít čínských znaků nebo by užití čínských znaků bylo složité. Samozřejmě může plnit (a plní) i funkci transkripce čínských znaků do latinky. Proto je důležitý zejména pro jednotný přepis čínských zeměpisných názvů a osobních jmen osob čínské národnosti. Byl zaveden v Čínské lidové republice, přijal ho Singapur a 1. 1. 2009 byl zaveden i na Tchaj-wanu. Pinyin není založen na anglické výslovnosti a výslovnost některých písmen se od angličtiny značně liší. Většinou se pinyinem zachycuje standardní výslovnost čínských znaků. Pro ostatní čínské dialekty či jazyky, které používají tytéž znaky, ale vyslovují je jinak, existují podobné systémy, založené na stejném principu, které jsou v čínštině rovněž nazvané "hláskování", tj. pinyin. Téměř každý čínský znak se vyslovuje jako jedna slabika, pro některé znaky existuje několik variant výslovnosti. Množství slabik je poměrně omezené. Skládají se z počáteční souhlásky (může také chybět), skupiny samohlásek a případně koncového N, NG, výjimečně též R. Souhlásky (v závorce odpovídající počeštěný přepis, který zhruba vystihuje jak hláska zní českému posluchači. V žádném případě však nelze brát přepis jako návod k výslovnosti - více jak polovina hlásek se v češtině vůbec nevyskytuje): B (p), C (cch), CH (čch), D (t), F (f), G (k), H (ch), J (ď), K (kch), L (l), M (m), N (n), P (pch), Q (čch), R (ž/r/ř), S (s), SH (š), T (tch), W (w), X (s/ś), Y (j), Z (c/dz), ZH (č/dž). Samohlásky: A, E, I, O, U, Ü (po J, Q, X, Y se Ü nepíše, ale vždy se tam vyslovuje). Skupiny samohlásek např. : AI (aj), AO, EI (ej), IA, IAO, IE, IU (iou), OU, UE (üe), UI (uej), UO. S koncovým N např. : AN, EN, IAN (ien), IN, UAN, UN. S koncovým NG např. : ANG, ENG, IANG, ING, ONG (ung), UANG. Volitelně lze v pinyinu označit jeden ze čtyř tónů, kterými může být slabika vyslovena: 1. vysoký rovný, např. Ā; 2. stoupavý, např. Á; 3. klesavě-stoupavý, např. Ǎ; 4. klesavý, např. À. Tóny se někdy také vyznačují číslicí za slabikou. I v pinyinu s tóny zůstanou některé slabiky bez označení tónu, protože jsou tónově neutrální. Ani pinyin s tóny nedokáže vystihnout rozdíl mezi všemi znaky. Čínština je velmi homonymní jazyk, tj. existuje mnoho výrazů, které se stejně vyslovují, ale jejich význam se liší. V čínském písmu lze významy odlišit, ale v pinyinu, jenž je založen na výslovnosti, ne. Slabiky jednoho slova se obvykle píší dohromady, např. Beijing (na rozdíl od tzv. českého přepisu, kde se slabiky jednoho slova oddělují pomlčkou, např. Pej-ťing). Tam, kde by spojování slabik mohlo působit problémy s interpretací, se slabiky oddělují apostrofem (např. Xi'an oproti Xian). Zajistit jednotnost při stanovování hranic slov není jednoduché, protože v čínském písmu se hranice slov nijak nevyznačují a samotný pojem slova lze v čínštině považovat za importovaný. Přesto v řadě případů panuje shoda, co je a co není jedno slovo. Např. drtivá většina osobních jmen se skládá ze tří znaků (slabik), z nichž první je ekvivalent našeho příjmení a považuje se za jedno slovo, druhá a třetí slabika se pak spojuje do druhého slova, které odpovídá našemu křestnímu jménu (např. Mao Zedong = Mao Ce-tung). Nejvíce „slov“ v moderní čínštině je dvojslabičných. Pinyin se běžně používá při řazení slov v překladových slovnících z čínštiny do jiného jazyka (na začátku takového slovníku je tabulka znaků s odkazy na jim odpovídající výslovnosti v pinyinu). Při abecedním řazení slov podle pinyinu se v zásadě využívá pořadí písmen v latince (tedy A-B-C-CH-D-E-F-G-H-I-J-K-L-M-N-NG-O-P-Q-R-S-SH-T-U-Ü-W-X-Y-Z-ZH), ale je potřeba mít na paměti, že spřežky (CH, SH apod. ) se řadí samostatně a řazení podle slabik má přednost před pořadím písmen (např. xiafeng by bylo mezi xi'an a xian). Slabiky lišící se tónem se řadí podle pořadí tónů (A-Ā-Á-Ǎ-À, např. xiáshān by bylo před xiàfēng).
- El Hanyu Pinyin, normalmente llamado Pinyin (拼音) es el sistema de transcripción fonética oficial del chino mandarín. En lugar de utilizarse los caracteres chinos (que, en general, no dan información acerca de la pronunciación), se usan letras del alfabeto latino para escribir foneticamente las palabras chinas. Este sistema ayuda a los extranjeros a aprender la pronunciación a través de libros de texto y también es utilizado para introducir texto en caracteres chinos en teclados QWERTY a través de programas específicos para ello.
- Pinyin (拼音 pīnyīn) tarkoittaa sananmukaisesti "yhdistää ääniä" (paremmin käännettynä "fonetisoida") kiinan kielessä. Sillä tarkoitetaan tavallisesti järjestelmää nimeltä Hanyu pinyin (汉语拼音, missä "Hanyu" tarkoittaa kiinan kieltä), joka on mandariinikiinan latinisaatiojärjestelmä. Se hyväksyttiin Kiinan kansantasavallassa 1958 ja otettiin siellä käyttöön 1979. Se korvasi aiemmat latinisointijärjestelmät kuten Wade-Giles-järjestelmän. Vastaavia järjestelmiä on kehitetty muillekin murteille ja kielille Kiinassa. Pinyin on sittemmin hyväksytty lähes kaikkialla maailmassa mandariinin latinisointijärjestelmäksi, mikä helpottaa aiempaa tilannetta, jossa lukuisilla kieliryhmillä oli kullakin omat kiinan latinisointijärjestelmät ja käännösten tekeminen oli vaivalloista. ISO hyväksyi pinyinin mandariinin latinisointijärjestelmäksi 1979. Siitä on tullut myös yleisin tapa syöttää kiinaa tietokoneelle.
- Le pinyin (拼音 pīnyīn) signifie littéralement « épeler les sons » en mandarin standard et se réfère au hanyu pinyin, qui est un système de romanisation (transcription phonétique en écriture latine) du mandarin, utilisé en République populaire de Chine. Le projet de transcription de la langue chinoise (référence absolue du système Pinyin) aboutissant au pinyin a été approuvé le 11 février 1958, pendant la cinquième session plénière de l'Assemblée populaire nationale de la République populaire de Chine. Le pinyin a été adopté en 1979 par le gouvernement chinois. Il supplanta des transcriptions plus anciennes comme le système Wade-Giles ou le Bopomofo. Des systèmes similaires ont été conçus pour les autres dialectes chinois et les minorités non han de la République populaire de Chine. En 1979, l'Organisation internationale de normalisation a adopté le pinyin comme système de romanisation du mandarin. C'est la romanisation du chinois la plus répandue de nos jours dans les ouvrages modernes. Le mandarin étant une langue tonale à quatre tons, ceux-ci sont représentés en pinyin par les diacritiques suivants : ˉ Ton haut; ˊ Ton montant; ˇ Ton descendant légèrement puis remontant; ˋ Ton descendant et bref. Lorsqu'on ne dispose pas des caractères accentués du pinyin, on peut utiliser des chiffres écrits après les syllabes, correspondant au numéro du ton, le chiffre 0 indiquant l'absence de ton.
- A pinjin átírás (汉语拼音), más néven kínai fonetikus ábécé (Hanyu pinyin wenzi – „a kínai nyelv szótaglistája”) a kínai nyelvkínai írott nyelv átírása, mely a pekingi dialektuson alapul. A pinjin szándéka: a hivatalos pekingi dialektus elterjesztésének elősegítése a kiejtés szabványosítása más latin íráslatin betűs átírások zűrzavarának megszüntetése A pinjin betűi: a, b, c, ch, d, e, f, g, h, i, j, k, l, m, n, o, p, q, r, s, sh, t, u, ü, w, x, y, z, zh
- Il pinyin (拼音) è il sistema di trascrizione ufficiale del cinese standard. Pinyin (拼音, pīnyīn) letteralmente in Cinese significa "trascrivere suoni" e generalmente si riferesce al Hànyǔ Pīnyīn, che è un sistema di romanizzazione (notazione fonetica e traslitterazione in scrittura latina) dei caratteri del cinese standard, mandarino variante di Pechino, usato nella Repubblica Popolare Cinese, chiamato anche Putonghua (普通话, in pinyin Pǔtōnghuà, letteralmente "linguaggio parlato standard"). Il sistema è costituito da 26 lettere i cui valori fonetici sono qui di seguito esemplificati in modo indicativo, per quanto possibile in riferimento alla lingua italiana: La volontà di avere uno standard per la traslitterazione nasce nell'università di Pechino, dal movimento del 4 maggio 1919, che mirava anche ad un rinnovamento linguistico della Cina. Il pinyin è stato approvato nel 1958 e adottato nel 1979 dal governo cinese. Ha sostituito precedenti sistemi di trascrizione come il Wade-Giles, il Bopomofo o il Gwoyeu Romatzyh. Da allora il pinyin è stato accettato dalla Biblioteca statunitense del Congresso degli USA, dall'Associazione delle biblioteche statunitensi (The American Library Association) e dalla maggioranza delle istituzioni internazionali come il sistema di trascrizione per il Cinese. Nel 1979 l'International Organization for Standardization (ISO) ha adottato il pinyin come romanizzazione standard del cinese moderno. Sistemi simili sono stati progettati per vari dialetti e linguaggi cinesi di minoranze non-Han. Il Tongyong Pinyin, vicino al Hanyu Pinyin, è stato creato a Taiwan nel 1998. Le differenze ci sono e sono importanti quasi come con il Wade-Giles (ma alcuni sono di parere quasi opposto e dicono che sono piccole con cambiamenti solo a poche lettere per alcuni suoni). Il pinyin è divenuto anche un buon metodo per inserire caratteri cinesi nel computer.
- 拼音（ピンイン）は、中国語の音節を音素文字に分け、組み合わせる方式で表せるようにした文字体系のこと。一般的には1958年に中華人民共和国が制定した漢語拼音方案（かんごピンインほうあん、汉语拼音方案 Hànyǔ pīnyīn fāng'àn）という表記法、あるいはそれに基づく漢語拼音字母（かんごピンインじぼ、汉语拼音字母 Hànyǔ pīnyīn zìmǔ）という文字、それらの通称として漢語拼音（かんごピンイン）と呼ばれるものを指す。なお、通用拼音のように中国大陸とは異なる表記法もあり、ウェード式などの表記法も中国語では拼音と称することがある。漢語拼音は、当初は将来的に漢字に代わる文字として中国で位置づけられていたが、現在では中国語の発音記号として日本を含め世界各国で利用されている。 ラテン文字のvを除く25文字を組み合わせて発音を表し、主な母音の上に声調符号と呼ばれる4種のアクセント記号を付して声調を表す。他に、ウムラウト記号と区切り符号（アポストロフィー）が用いられる。
- Hanyu pinyin, ook wel eenvoudig pinyin genoemd, is een systeem van transliteratie om de officiële taal van China, het Standaardmandarijn, in Latijnse letters weer te geven. Hanyu Pinyin is in de jaren vijftig van de 20e eeuw door de Volksrepubliek China zelf ontwikkeld, in tegenstelling tot andere systemen om de Chinese taal in Latijnse letters weer te geven als Wade-Giles of Yale. Hanyu pinyin betekent in het Chinees letterlijk "Chinese taal transcriptie". Pinyin werd in 1958 goedgekeurd als transcriptie-systeem door de regering van de Volksrepubliek China en in 1979 officieel in gebruik genomen. Het verving het Wade-Giles systeem. Sindsdien is het Pinyin erkend door de regering van Singapore, de American Library Association en veel internationale instituten als het transcriptiesysteem voor het Mandarijns. In 1979 aanvaardde de International Organization for Standardization Pinyin als de standaard om het moderne Chinees in Latijnse letters weer te geven.
- Pinyin er den offisielle metode for å transkribere kinesisk språk i Fastlands-Kina, og har de siste 50 år vært den mest brukte metode for å skrive kinesisk som lydskrift I læreverk og oppslagsverk skrives gjerne stavelsens tonegang med aksenttegn ā = 1 tone, høy vedvarende tonegang, nærmest sunget i stedet for talt á = 2 tone, stigende tonegang ǎ = 3 tone, fallende så stigende tonegang à = 4 tone, fallende tonegang Personer som har kinesisk som morsmål utelater vanligvis tegnsetting for tonegang, ettersom det for dem fremgår av sammenhengen Fordi de fleste kinesiske ord forandrer betydning ved endring av tonegang, er det viktig for betydningen å markere korrekt tonegang Et hyppig brukt eksempel i denne forbindelse er hvordan stavelsen ma forandrer betydning alt etter tone tone: 妈 mā = mor tone: 麻 má = hamp tone: 马 mǎ = hest tone: 骂 mà = skjenne (verb) (nøytral tone): 吗 ma (spørrepartikkel) Noen av Pinyins bruksområder Skrive skrifttegn, Hanzi på pc-tastatur og mobiltelefoner Pinyin brukes som pedagogisk hjelpemiddel ved læring av kinesisk som fremmedspråk Lese gateskilt, visittkort, kart mm med latinske bokstaver Pinyin har erstattet eldre transkripsjonssystemer som Wade-Giles i de fleste sammenhenger
- Hanyu pinyin – oficjalna transkrypcja standardowego języka mandaryńskiego (putonghua) – urzędowego języka Chin – na alfabet łaciński. Hanyu pinyin został opracowany przez Komitet Reformy Języka w 1956 i zatwierdzony przez rząd chiński w 1958 roku. Jego celem było upowszechnienie wymowy putonghua i pomoc w nauce znaków chińskiego pisma. Do szerszego użytku wprowadzony został dopiero w 1979 r. , po otwarciu Chin na świat. Miał zastąpić starsze metody transkrypcji: oparty na grafice chińskiej, a nie łacińskiej, alfabet bopomofo (w zasadzie system nauczania poprawnej wymowy, stąd inna nazwa zhuyin zimu), który stworzono w Chinach na początku XIX wieku, system Gwoyeu Romatzyh z 1909 r. – skomplikowany, gdyż zapisuje się w nim tony bez użycia znaków diakrytycznych, a poprzez modyfikację wyglądu sylaby podstawowej, transkrypcje zagraniczne, np. najpopularniejszą brytyjską transkrypcję Wade'a i Gilesa z 1859 r. (wersja zmodyfikowana z 1912 r.). Zamierzenie to się powiodło. Obecnie pinyin jest akceptowany przez większość międzynarodowych instytucji, jako system transkrypcji współczesnego języka chińskiego ogólnonarodowego. W 1979 roku Rada Państwa ChRL podjęła decyzję o wyłącznym stosowaniu transkrypcji hanyu pinyin w publikacjach dyplomatycznych i tłumaczeniach na języki obce. W 1981 roku Międzynarodowa Organizacja Normalizacyjna (ISO) na wniosek ONZ zaadoptowała pinyin jako jedyny sposób romanizacji współczesnego chińskiego. Pinyin wyparł wcześniejsze systemy transkrypcji, m. in. angielski system Wade-Gilesa. W języku angielskim stara angielska forma nazwy Pekinu – Peking została wyparta przez zapis w pinyin – Beijing. Pinyin jest stosowany przy zapisie chińskich nazw i nazwisk, stosuje się go również w publikacjach prasowych i fachowych, a także w słownikach oraz podręcznikach putonghua dla cudzoziemców. Wypiera powoli systemy lokalne stosowane w Hongkongu, Makau i Singapurze. Przez długi czas nie przyjęto go natomiast na Tajwanie, gdzie królował angielski system Wade-Gilesa. Z dniem 1 stycznia 2009 r. również Tajwan przeszedł oficjalnie na system hanyu pinyin. W Chinach pinyin jest również nauczany w szkołach podstawowych, co ma pomagać w opanowaniu putonghua. Większość dzieci używa bowiem w domu lokalnego dialektu. Opanowanie pinyinu ułatwia dzieciom także naukę języków europejskich, z drugiej strony przyspiesza proces inkorporacji łacińskich liter do pisma chińskiego. Nazwa hanyu pinyin oznacza zapis fonetyczny języka chińskiego i bywa często skracana do samego słowa pinyin (dosł. "składanie dźwięków ", od 拼 "łączyć coś w całość, składać", 音 "dźwięk/dźwięki"). Chociaż najczęściej chodzi właśnie o hanyu pinyin, warto pamiętać, że istnieją inne "pinyiny", m. in. opracowany w 2000 r. na Tajwanie tongyong pinyin.
- O pinyin (拼音, pīnyīn) é o método usado oficialmente na República Popular da China para transcrever, no alfabeto latino, o dialecto Mandarim padrão da língua chinesa. Pinyin significa, literalmente, "soletração de sons", onde, precisamente, pin quer dizer soletração e yin: som. Uma tradução menos literal pode ser "foneticismo”, "soletração” ou “transcrição”. A mais comum e mais usada variante do pinyin é o chamado Hanyu Pinyin, onde Hànyǔ significa mandarim, no dialeto mandarim. O Hanyu Pinyin é também conhecido como esquema do alfabeto fonético chinês . O Hanyu Pinyin foi aprovado em 1958 e adotado em 1979 pelo governo da República Popular da China. Ele superou sistemas anteriores de romanização, tais como o Wade-Giles, que foi modificado em 1892, e o Pinyin de Sistema Postal, e também substituiu o Zhuyin como o método de instrução fonética chinesa na China Continental. O Hanyu Pinyin foi adotado em 1979 pela Organização Internacional de Padronização (International Organization for Standarzation) como a romanização padrão do chinês moderno . Ele também foi aceito pelo governo de Singapura, pela Biblioteca do Congresso dos Estados Unidos, e pela Associação de Bibliotecas Americanas (American Library Association), como também por vários outros organismos internacionais. Igualmente se tornou uma ferramenta útil em digitações de textos da língua chinesa em computadores. O pinyin é uma romanização, e não uma anglicização, ou seja, ele utiliza letras latinas para representar sons no Mandarim padrão. A maneira de efetuar tal representação no pinyin difere, em alguns casos, do estilo de simbolização escrita de sons em outras línguas que usam o alfabeto latino. Por exemplo, os sons indicados nesse dialeto pela letra b e g correspondem mais precisamente aos sons representados, respectivamente, pela letra p e k no emprego ocidental do alfabeto latino. Outras letras, como j, q, x ou zh indicam sons que não correspondem exatamente a nenhum som em inglês. Algumas das transcrições no pinyin, tais como a terminação “ang”, também não correspondem a pronúncias da língua inglesa. Ao permitir que caracteres latinos se refiram a sons chineses específicos, o pinyin realiza uma romanização precisa e compacta, o que é conveniente para falantes nativos chineses e acadêmicos. Contudo, isto também significa que uma pessoa que nunca estudou chinês, ou o sistema do pinyin, está sujeita a cometer graves erros de pronúncia. Porém, este é um problema menos sério com sistemas de romanização se comparado com os anteriores, tais como o Wade-Giles.
- Pinyin este un sistem de romanizare a chinezei mandarine, varianta standard a limbii chineze. Adică, pinyin-ul este folosit pentru a transcrie caracterele chinezeşti în literele alfabetului latin. Cea mai folosită variantă de pinyin este numită Hanyu Pinyin (汉语拼音), care este cunoscută şi sub numele de Schema alfabetului chinezesc fonetic). Hanyu Pinyin a fost aprobată în 1958 şi adoptată în 1979 de guvernul Republicii Populare Chineze, înlocuind alte sisteme de romanizare şi transcriere precum Wade-Giles (1859). Deasemnea, Hanyu Pinyin a fost adoptată de Organizaţia Internaţională pentru Standardizare în 1979, fiind standardul mondial pentru romanizarea limbii chineze moderne. Pinyin foloseşte toate literele alfabetului latin, plus patru semne diacritice care reprezintă tonurile din limba chineză. Aceste semne diacritice pot fi folosite cu orice vocală, ca în tabelul de mai jos: Little Pinyin App 1.0 online New Edition Hanyu Pinyin Syllable Table Convert Chinese to Pinyin
- Пиньи́нь (кит. 拼音, pīnyīn; более официально, 汉语拼音, Hànyǔ pīnyīn, Ханьюй пиньинь, то есть 'Запись звуков китайского языка') — система романизации для китайского языка на основе латинского алфавита. В Китайской Народной Республике (КНР) пиньинь имеет официальный статус. С 2009 г. пиньинь будет иметь официальный статус на Тайване. В июле 2009 г. президент острова Ма Инцзю на заседании Форума по экономике, торговле и культуре между сторонами Тайваньского пролива предложил также перейти на упрощенные иероглифы. Пиньинь был принят в 1958 г. , с 1979 он используется во всём мире в качестве официальной латинской транскрипции имён и названий из КНР. Она заменила существовавшие ранее транскрипции Уэйда — Джайлза и чжуинь. Транскрипция была одобрена Международной организацией по стандартизации (ISO) в качестве основной латинской транскрипции китайского языка. В пиньине используются все буквы латинского алфавита, кроме V, и добавлена буква Ü. Обозначение тонов в пиньине предусмотрено с помощью надстрочных знаков. Обычно их пишут только в учебной литературе. В словарях номер тона иногда указывается за словом, записанным пиньинем, например: dong2 или dong² (= dóng).
- Pinyin (拼音 eller pīnyīn; ordagrant "stava ljud") är ett sätt att ange ett standardiserat uttal på flera kinesiska språk med hjälp av det latinska alfabetet samt ett antal diakritiska markeringar som anger tonaccenter. Det finns flera olika typer av pinyin; olika romaniseringssystem har använts under olika tidsperioder och i olika geografiska områden. Det som vanligen avses är hanyu pinyin vilket idag är det dominerande romaniseringssystemet för den nationella standardkinesiskan putonghua. I Sverige är detta språk känt som rikskinesiska eller mandarin. På Taiwan, i Hong Kong och Macau kallas detta språk för guoyu. Andra exempel på pinyin är det äldre transkriptionssystemet Wade-Giles och Tongyong pinyin.
- Pinyin, ya da Hanyu Pinyin (漢語拼音; Hànyǔ Pīnyīn) Standart Mandarin için Çince yazısınında kullanılan romanizasyon sistemidir. Yani her biri ayrı bir ideogram olan Çince karakterlerin Latin alfabesi olarak yazılıp okunabilmesini sağlarlar. Bu sistem 1979 yılından itibaren Çin Halk Cumhuriyeti hükümeti tarafından resmen benimsenmiştir.
- Піньінь — найпоширеніший стандарт латинізування китайської мови, тобто позначення звуків китайської за допомогою латинської абетки. Піньїнь був розроблений наприкінці 50-х років XX століття, офіційно прийнятий на континентальній частині Китаю в 1979 році і прийнятий як міжнародний стандарт у 1991 році. Піньїнь також використовують для введення ієрогліфів на комп'ютері та для пошуку слів у словнику.
- 《中华人民共和国国家通用语言文字法》第十八条规定：“《汉语拼音方案》是中国人名、地名和中文文献罗马字母拼写法的统一规范，并用于汉字不便或不能使用的领域。”根据这套规范写出的符号叫做汉语拼音。 汉语拼音也是国际普遍承认的汉语普通话拉丁转写标准。国际标准ISO 7098（中文罗马字母拼写法）写道：“中华人民共和国全国人民代表大会（1958年2月11日）正式通过的汉语拼音方案，被用来拼写中文。转写者按中文字的普通话读法记录其读音。” 无论中国自己的规范还是国际标准，都明确指出了汉语拼音的性质和地位，即汉语普通话的拉丁拼写法或转写系统，而非汉语正字法或汉语的文字系统。汉语拼音字母只是对方案所用拉丁字母个体的称谓，并不意味着汉语拼音是一种拼音文字（全音素文字）。 汉语拼音在中国大陆使用范围十分广泛。海外华人地区，特别是华语地区如菲律賓、马来西亚和新加坡等，目前也在汉语教育中进行汉语拼音教学。台灣自2009年開始，中文譯音也全面採用漢語拼音。
|
| rdfs:comment
|
- Pinyin, or more formally Hanyu Pinyin (汉语拼音 / 漢語拼音), is currently the most commonly used Romanization system for Standard Mandarin. Hanyu (汉语 / 漢語) means the Chinese language, and pinyin (拼音) means "phonetics", or more literally, "spelling sound" or "spelled sound".
- Hànyǔ Pīnyīn Fāng'àn, meist nur kurz Pinyin, zur Abgrenzung von Tongyong Pinyin auch Hanyu Pinyin genannt, ist die offizielle chinesische Romanisierung des Hochchinesischen in der Volksrepublik China. Diese phonetische Umschrift auf der Basis des lateinischen Alphabets wurde vom Staatsrat am 6. Februar 1956 offiziell beschlossen und Ende 1957 genehmigt. Sie löste damit auf dem Festland die 1921 eingeführte nicht-lateinische Zhuyin-Umschrift (Bopomofo) ab.
- Pinyin (en xinès 拼音) és un sistema de transcripció aproximadament fonètica de l'idioma xinès que utilitza l'alfabet llatí. D'una banda l'escriptura xinesa es basa en caràcters, els quals no han variat gaire els últims 2000 anys. D'altra banda el xinès, més que una llengua, és una família de llengües, amb una gran variació de pronunciacions. Durant el segle XX es van impulsar diferents mètodes per a homogeneitzar les diferents pronunciacions.
- Pinyin (v české transkripci pchin-jin; 拼音, pīnyīn; doslova „hláskování“) je zkrácený název pro Koncept čínské hláskové abecedy (čínsky Chan-jü pchin-jin fang-an; 汉语拼音方案, Hànyǔ pīnyīn fāng'àn), prvotním významem tohoto čínského slova je "hláskování", takže tímto pojmem v čínštině může být označena jakákoliv hlásková abeceda (srovnej např. Ťie-kche pchin-jin, 捷克拼音, Jiékè pīnyīn; česká abeceda).
- El Hanyu Pinyin, normalmente llamado Pinyin (拼音) es el sistema de transcripción fonética oficial del chino mandarín. En lugar de utilizarse los caracteres chinos (que, en general, no dan información acerca de la pronunciación), se usan letras del alfabeto latino para escribir foneticamente las palabras chinas.
- Pinyin (拼音 pīnyīn) tarkoittaa sananmukaisesti "yhdistää ääniä" (paremmin käännettynä "fonetisoida") kiinan kielessä. Sillä tarkoitetaan tavallisesti järjestelmää nimeltä Hanyu pinyin (汉语拼音, missä "Hanyu" tarkoittaa kiinan kieltä), joka on mandariinikiinan latinisaatiojärjestelmä. Se hyväksyttiin Kiinan kansantasavallassa 1958 ja otettiin siellä käyttöön 1979. Se korvasi aiemmat latinisointijärjestelmät kuten Wade-Giles-järjestelmän.
- Le pinyin (拼音 pīnyīn) signifie littéralement « épeler les sons » en mandarin standard et se réfère au hanyu pinyin, qui est un système de romanisation (transcription phonétique en écriture latine) du mandarin, utilisé en République populaire de Chine.
- A pinjin átírás (汉语拼音), más néven kínai fonetikus ábécé (Hanyu pinyin wenzi – „a kínai nyelv szótaglistája”) a kínai nyelvkínai írott nyelv átírása, mely a pekingi dialektuson alapul.
- Il pinyin (拼音) è il sistema di trascrizione ufficiale del cinese standard.
- Hanyu pinyin, ook wel eenvoudig pinyin genoemd, is een systeem van transliteratie om de officiële taal van China, het Standaardmandarijn, in Latijnse letters weer te geven. Hanyu Pinyin is in de jaren vijftig van de 20e eeuw door de Volksrepubliek China zelf ontwikkeld, in tegenstelling tot andere systemen om de Chinese taal in Latijnse letters weer te geven als Wade-Giles of Yale. Hanyu pinyin betekent in het Chinees letterlijk "Chinese taal transcriptie".
- Hanyu pinyin – oficjalna transkrypcja standardowego języka mandaryńskiego (putonghua) – urzędowego języka Chin – na alfabet łaciński. Hanyu pinyin został opracowany przez Komitet Reformy Języka w 1956 i zatwierdzony przez rząd chiński w 1958 roku. Jego celem było upowszechnienie wymowy putonghua i pomoc w nauce znaków chińskiego pisma. Do szerszego użytku wprowadzony został dopiero w 1979 r. , po otwarciu Chin na świat.
- O pinyin (拼音, pīnyīn) é o método usado oficialmente na República Popular da China para transcrever, no alfabeto latino, o dialecto Mandarim padrão da língua chinesa. Pinyin significa, literalmente, "soletração de sons", onde, precisamente, pin quer dizer soletração e yin: som. Uma tradução menos literal pode ser "foneticismo”, "soletração” ou “transcrição”.
- Pinyin este un sistem de romanizare a chinezei mandarine, varianta standard a limbii chineze. Adică, pinyin-ul este folosit pentru a transcrie caracterele chinezeşti în literele alfabetului latin. Cea mai folosită variantă de pinyin este numită Hanyu Pinyin (汉语拼音), care este cunoscută şi sub numele de Schema alfabetului chinezesc fonetic).
- Пиньи́нь (кит. 拼音, pīnyīn; более официально, 汉语拼音, Hànyǔ pīnyīn, Ханьюй пиньинь, то есть 'Запись звуков китайского языка') — система романизации для китайского языка на основе латинского алфавита. В Китайской Народной Республике (КНР) пиньинь имеет официальный статус. С 2009 г.
- Pinyin (拼音 eller pīnyīn; ordagrant "stava ljud") är ett sätt att ange ett standardiserat uttal på flera kinesiska språk med hjälp av det latinska alfabetet samt ett antal diakritiska markeringar som anger tonaccenter. Det finns flera olika typer av pinyin; olika romaniseringssystem har använts under olika tidsperioder och i olika geografiska områden.
- Pinyin, ya da Hanyu Pinyin (漢語拼音; Hànyǔ Pīnyīn) Standart Mandarin için Çince yazısınında kullanılan romanizasyon sistemidir. Yani her biri ayrı bir ideogram olan Çince karakterlerin Latin alfabesi olarak yazılıp okunabilmesini sağlarlar. Bu sistem 1979 yılından itibaren Çin Halk Cumhuriyeti hükümeti tarafından resmen benimsenmiştir.
- Піньінь — найпоширеніший стандарт латинізування китайської мови, тобто позначення звуків китайської за допомогою латинської абетки.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
