| dbpprop:abstract
|
- The Order of Alcántara was originally a military order of León, founded in the 12th century.
- Der Alcántaraorden war ein spanischer Ritterorden, der sich an der Reconquista beteiligte. Er wurde 1156 von Don Suero Fernández Barrientos und dem Prior Gómez Fernández unter dem Namen Orden de San Julián de Pereiro zum Schutz des Ortes Ciudad Rodrigo vor den Mauren gegründet. 1177 wurde die ursprüngliche Ordensregel vom Papst bestätigt. Wie in allen Ritterorden, wurden seine Mitglieder zum Klerus gerechnet, wiewohl sie gesellschaftspolitisch eher die Interessen des Adels vertraten. Der Orden war geografisch und personell stark in der spanischen Extremadura verwurzelt, wo sich Zeit seines Bestehens auch fast alle seine Ländereien befanden. Traditionell bestand eine enge politische Anbindung an die Krone von León, später Kastilien. Mit der Übernahme der Festung Alcántara zum Schutz der strategisch wichtigen Römerbrücke über den Río Tajo im Jahr 1218, die mit gewissen formalen Zugeständnissen an den zuvor für einige Jahre mit der Verteidigung der Brücke betrauten Orden von Calatrava verbunden war, übernahm der Orden die Regel der Zisterzienser. Alcántara wurde für lange Zeit Hauptquartier des Ordens. In der Folgezeit verdrängte die neue Bezeichnung Orden von Alcántara nach und nach den ursprünglichen Namen und wurde spätestens ab 1253 auch in der offiziellen Titulatur der Großmeister gebraucht. Die Weihe an den heiligen Julián de Pereiro verwandelte sich mithin vom Namens- in ein bloßes Schutzpatronat. Der Alcántaraorden wurde, wie die anderen großen spanischen Ritterorden auch, nach dem Vorbild des Templerordens als straffer militärischer Verband geführt. Als Anerkennung für militärische Leistungen erhielt er durch Schenkungen der Krone ausgedehnte Ländereien und Privilegien in Südwestspanien, etwa Brückenzölle und Mühlenabgaben. Im Verlauf seiner Geschichte konnte der Orden mehrfach Rechtsstreitigkeiten mit dem Templerorden über Besitzungen in der Extremadura für sich entscheiden (was den Interessen des Königs entgegenkam, da die Templer politisch wesentlich unabhängiger agierten). Eine Reihe besonders wichtiger Komtureien des Alcántaraordens lagen in der Region Serena in der südöstlichen Extremadura, wo er bei Auflösung des Templerordens auch noch weitere von dessen Gütern übernahm. Praktisch erreichten die Besitzungen des Alcántaraordens aber bereits mit der Eroberung von Córdoba unter Ferdinand III. 1236 ihre endgültige territoriale Ausdehnung. Der Orden nahm zwar auch später noch an Eroberungen in Andalusien teil, gewann dort aber kaum noch Güter hinzu. Unter den Großmeistern des Alcántaraordens finden sich bekannte Namen des spanischen Hochadels wie Juan de Zúñiga und Gonzalo Pérez Gallego. Nicolás de Ovando, ein Ritter des Alcántaraordens und Günstling König Ferdinand II. von Aragonien, war der vom König nach Hispaniola entsandte Gegenspieler von Christoph Kolumbus, der diesem bei seiner Vierten Reise jegliche Unterstützung verweigerte. Luis de Ávila y Zúñiga war ein bekannter Geschichtsschreiber und Truppenführer, der als Günstling und Diplomat Karls V. häufig als dessen Gesandter bei den Päpsten Paul IV. und Pius IV. intervenierte und Karl bei seinen Feldzügen in Nordafrika begleitete. Er nahm auch an der Seite des Herzogs von Alba, Don Fernando Álvarez de Toledo, am Schmalkaldischen Krieg in Deutschland teil. In der zweiten Hälfte des 15. Jahrhundert umfasste das Territorium des Ordens von Alcántara einen großen Teil der heutigen Provinz Cáceres an der Grenze zu Portugal, das Bergland der Sierra de Gata und praktisch den gesamten Osten der Provinz Badajoz (das Gebiet von La Serena). Dort besaß der Orden in der Nachbarschaft wichtiger königlicher Güter (Real Dehesa de La Serena) große Viehherden, die im Rahmen der Transhumanz an der jährlichen Wanderung von den Winterweiden (invernaderos) über besondere Viehtriebrouten (cañadas) zu den Sommerweiden (agosteros) teilnahmen. Noch heute wird in Castuera, einem der bedeutendsten ehemals vom Alcántaraorden beherrschten Orte, einmal jährlich im September der „Salón del Ovino“ veranstaltet, eine in der gesamten Extremadura beachtete Schafzüchtermesse. Insgesamt lässt dich die Größe der Ordensbesitzungen in der Extremadura mit rund 7000 km² beziffern (vereinzelte Exklaven in Andalusien und Kastilien nicht mitgerechnet), womit der Alcántaraorden aber beträchtlich hinter dem Calatrava- und dem Jakobsorden zurücklag. Als kleinster der drei Ritterorden Spaniens verfügte der Orden von Alcántara damit über deutlich weniger finanzielle Mittel als die anderen Orden, was sich natürlich auch in seiner geringeren militärischen Stärke äußerte. Gestützt auf eine Bulle von Papst Innozenz VIII. stellten die Katholischen Königen auch den Alcántaraorden unter die Administration der Krone. Mit ihren Maßnahmen sollten die militärische und finanzielle Macht der Ritterorden und damit des Hochadels beschnitten werden. 1492 erlangte König Ferdinand II. von Papst Alexander VI. die Übertragung der Großmeisterwürde des Ordens von Alcántara auf Lebenszeit. Mit der endgültigen Übertragung der nunmehr erblichen Großmeistertitel aller drei spanischen Ritterorden auf die Krone durch Papst Hadrian VI. im Jahre 1522 wurde ihre politische Unabhängigkeit beendet. Das Ordenskleid des Alcántaraordens bestand seit dem 13. Jahrhundert aus einem weißen Mantel mit einem eingestickten grünen Lilienkreuz, das in seiner Form dem roten Kreuz des Calatrava-Ordens sehr ähnelt.
- L'orde d'Alcántara es un orde militar creat el 1154 al regne de Lleó, d'àmbit quasi exclusivament extremeny.
- Řád alcantárských rytířů nebo Militia S. Jacobi de Alcantara, vedle calatravského a svatojakubského je nejmladší ze tří španělských duchovních rytířských řádů . Bratrstvo, které založili v r. 1156 bratři Suarez a Gomez Fernandez de Barrientos na obranu pohraničního hradu San Julian de Pereyro proti Maurům, a podle kterého se zpočátku nazývali san julianským bratrstvem. Roku 1177 papež Alexandr III. řádu potvrdil stanovy, vycházející ze zmírněné řehole sv. Benedikta. Odznakem byl červený pás a prvním představeným byl sám Gomez, zpočátku jako převor, poté jako velmistr. Když král Alfons IX. r. 1213 dobyl Alcantaru, odevzdal ji calatravskému řádu, jehož velmistr Martinez Fernandez ji daroval roku 1218 řádu san-julianskému, a ten přijal jméno svého nového sídla. Alcantarští rytíři se podrobili dozoru a řeholi calatravského řádu, později však nabyli úplné samostatnosti a jejich prvním velmistrem byl don Diego Sancho. Řád měl trojí členy: duchovní, rytíře a služební bratry. Nosili cisterciácké bílé roucho, upravené k pohodlnému zacházení se zbraněmi, které neodkládali ani v boji ani v noci. V bojích proti Maurům se znamenitě osvědčili a tím nabyli nejenom slavnou pověst, ale i velkou moc a bohatství. Avšak vážnost řádu začala klesat, když přestaly boje s Maury, zejména za vnitřních sporů v říši, kterých se také účastnili. Proto se podařilo Ferdinandovi II. , který byl už velitelem obou ostatních španělských rytířských řádů, že poslední (38. ) samostatný alcantarský velmistr Juan de Zuniga po vůli papeže Innocence III. složil r. 1494 svůj úřad v ruce krále Ferdinanda Kastilského, a velmistrovství nadále zůstalo při španělské koruně. Papež Hadrián VI. spojil velmistrovství všech tří řádů na věčné časy se španělskou korunou, čímž rozmnožil moc i jmění panovníků. Úkolem rytířů bylo nyní bojovat proti Turkům, kacířům a církevním nepřátelům. Pavel III. zmírnil r. 1540 dosavadní sliby a dovolil rytířům se ženit, ale pouze jednou v životě, a Řehoř XIII. jim dovolil pořizovat poslední vůli. Až do r. 1808, kdy král Josef zrušil alcantarský řád a odňal mu rozsáhlé statky, měl řád 37 komend s 53 městy a vesnicemi, z nichž mu po restauraci r. 1814 byla vrácena jen malá část, a za revoluce r. 1835 byl zbaven i tohoto zbytku. Tehdy byl zrušen i jeho duchovní ráz, a jméno i odznak byly přeneseny na záslužný řád vojenský, jenž od té doby několikrát byl zrušen a opět obnoven. Odznakem řádu je zelený maltézský kříž, jehož ramena jsou spojena zlatými liliemi, a nosí se zavěšen okolo krku na zelené stuze, také na kabátci a bílém plášti je vyšit hedvábím zelený kříž. Současným velmistrem řádu je španělský král Juan Carlos I..
- La Orden de Alcántara es una orden militar creada en el año 1154 en el Reino de León y de carácter casi exclusivamente extremeño.
- L’Ordre de Saint-Julien de Pereiro ou d’Alcántara est un ordre militaire hispanique fondé au XII siècle.
- Az Alcántara-rend spanyol egyházi lovagrend. 1156-ban alapította néhány salamancai lovag a Fegyvertestvériség (Cofradía de Armas) tagjai közül. A vezetőjük Don Suero Fernández Barrientos volt, aki a mórok ellen harcolt San Julián del Pereiro várában. III. Sándor pápa a rendet 1177. december 29-én lovagrendként ismerte el. Működése kezdetén a rend neve Orden de San Julián del Pereiro volt. Egy Amando nevű remete tanácsára a cisztercita rendszabályt fogadták el, majd 1177-ben II. Ferdinánd, Kasztília királya és a pápa különféle szabadságokkal és kiváltságokkal ruházta fel. 1183-ban III. Lucius pápa a rendet kivette a megyéspüspök joghatósága alól és közvetlenül a Szentszék felügyelete alá helyezte. A rend tagjai esküt tettek a hit védelmére és a mórok elleni harc folytatására. A rend tagjai fehér gyapjúköntöst és hosszú fekete kabátot viseltek, melyet istentiszteleteken fehér köpennyel váltottak fel. A címerük arany alapon zöld vadkörte gyökerek voltak, melyből a liliomos végű Alcántara-kereszt (cruz flordelisada) származott. Béke vagy fegyverszünet idején a lovagok a konventben tartózkodtak. 1213 óta székhelyük Alcántara városában volt, melyet IX. Alfonz kasztíliai királytól kaptak. A belső ellentétek miatt a rend hanyatlásnak indult. Régi tekintélyét Don Juan Zúñiga alatt szerezte vissza, aki 1479-ben lett a rend nagymestere. 1494-ben a Santiago és a Calatrava-renddel együtt királyi hatalom alá vonták. Don Juan Zúñiga a rend 37. , utolsó független nagymestere pápai jóváhagyással lemondott és Toledo érseke és bíboros lett. A rendnek a 16. században 134, a 17-ben még 120 rendháza volt. Az 1808-as francia megszállásig 35 kommendája volt, 53 várossal és faluval, két konventtel és a salamancai kollégiummal, melyet 1552-ben II. Fülöp herceg alapított. A modern időkben a Salamanca- és a Calatrava-rendhez hasonlóan nemesi testület lett. A köztársasági kormány 1873-ban feloszlatta, de XII. Alfonz 1875. január 13-án felújította a rendet. A rendi tagságért folyamodóknak négy nemesi őst kellett igazolniuk a felvételhez a címerek bemutatásával együtt. Feltétel, hogy a nagyszülőkig visszamenőleg senki nem foglalkozhatott kereskedelemmel, iparral, kézművességgel. Nem lehettek zsidók, muszlimok, pogányok, nem-katolikusok, parasztok, ügyvédek, adóbérlők, közjegyzők, hivatalnokok, ahol kezük munkájából éltek, sem a becsületüket elvesztettek.
- L'Ordine Militare di Alcántara è un antico ordine monastico-militare spagnolo, reso dinastico nel 1482.
- De Orde van Alcántara, voluit "Militaire Ridderorde van Alcántara" is een Spaanse ridderorde. De Orde werd als Orde van de Heilige Julianus van Pereiro in 1156 door de broers Don Suero Fernández Barrientos en Don Gómez Fernández Barrientos gesticht en is vernoemd naar de stad Alcántara. In 1222 werd de Orde door Don Ordosso Bisschop van Salamanca erkend als een religieuze Orde van krijgshaftige ridders die de regels van de cisterciënsers (d.i. de regel van de Heilige Benedictus van Nurcia) volgden. De Spaanse militaire ridderorden, Alcántara, Calatrava, Montesa en San Iago hebben een belangrijke rol gespeeld bij het verjagen van de Moren uit het Iberische schiereiland. Vooral voor de jongere zonen van de adel, zij die niets erfden, was de intrede in deze orde van krijgshaftige monniken een nobele en passende levenstaak. De orde behoort daarmee tot de middeleeuwse kruisridderorden zoals de Tempeliers, de Duitse Orde en de Orde van Malta. Ook in Spanje en Portugal streed het Christelijke Europa tegen de Islam. Koning Ferdinand II van Leon werd in 1175 de beschermheer van de Orde die door een eigen grootmeester werd bestuurd. In 1177 heeft Paus Alexander III de Orde in een bul erkend en onder canoniek recht geplaatst. De orde is nu een gezelschap Spaanse katholieke edelen onder bescherming van de Spaanse kroon. De Heilige Stoel heeft Z.M. Koning Juan Carlos I als grootmeester en administrator aangewezen. Het lint en het kruis van de orde zijn groen en worden om de hals gedragen. Het kruis is in vorm gelijk aan dat van de Orde van Calatrava. De ridders dragen bij bijzondere gelegenheden een witte mantel met een groot rood ordekruis op de linkerschouder. De dagelijkse leiding van de Orde ligt in de handen van de President van de "Raad van de vier Militaire Orden" Z.K.H. De Infante Don Carlos de Bourbon-Twee Siciliën y Bourbon, Hertog van Calabrië. Een telg uit de tak van het Koninklijk Huis dat tot 1860 in Napels regeerde. De Orde heeft nauwe banden met de monarchie. Koning Alfonso XIII liet de geborduurde kruisen van de vier militaire Orden aan de binnenzijde van al zijn jasjes naaien.
- Alcantaraordenen var en religiøs og militær ridderorden grunnlagt i 1156 i kongeriket León. Den ble anerkjent av pave Alexander III i 1177. Ordenens tegn var et grønt liljekors. Ordenen kjempet for å beskytte kongeriket mot dets fiender og var i særdeleshet engasjert i kampen mot maurerne under Reconquista. Framgangene i denne kampen gjorde at Alcantaraordenen opparbeidet store rikdommer og betydelig makt. Den ble dermed en maktfaktor i konkurranse med kongemakten, som forsøkte å kontrollere den gjennom å overta stormesterembetet. I 1492 avgjorde pave Alexander IV at kong Ferdinand II av Aragón skulle være ordenens stormester. I 1522, under pave Hadrian VI ble stormesterembetet, som da var besatt av Karl I gjort arvelig. Ordenens betydning som maktfaktor ble redusert etter at ordensriddernes sølibatforpliktelse ble opphevet i 1540. Ordenslivet falt samtidig bort. Alcantaraordenen ble etter dette et system av privilegier under kongemaktens kontroll, der 37 slott og landsbyer kunne tildeles adelige som belønning. Ordenens midler og besittelser ble gjentatte ganger forsøkt beslaglagt på 1800- og begynnelsen av 1900-tallet og ved flere anledninger ble ordenen erklært oppløst. Kort tid etter opprettelsen av den første republikk ble alle de fire spanske militærordenene avskaffet ved dekret av 9. mars 1874. De ble imidlertid raskt gjenopprettet, allerede før monarkiet ble gjeninnført. Medlemskapet i ordenene utviklet seg til å bli mest en æresbevisning, men seremoniellet ble opprettholdt. Fra 1875 fungerte Alcantaraordenen som en militær fortjenstorden. Medlemskap var fortsatt begrenset til adelige. Kong Alfonso XIII fungerte som ordenenes stormester, også etter kongedømmets fall i 1931. Under den andre republikk ble imidlertid ordenene som offisielle institusjoner opphevet ved dekret av 1931 og var etter dette å anse som private foreninger. Opptak av nye medlemmer stanset likevel så godt som helt opp. Etter gjeninnføringen av monarkiet i Spania i 1975 ble ordenene gradvis gjenopplivet. Den nye kongens far, Juan, greve av Barcelona, ble utnevnt til leder for Det kongelige råd for de militære ridderordener av Santiago, Calatrava, Alcántara og Montesa. Han ble i 1993 etterfulgt av prins Carlos, hertug av Calabria. Kongen selv fungerer som ordenenes stormester. I 1982 ble nye noviser tatt inn i alle fire ordener og året etter startet opptak av fullverdige riddere. Kongens beskytterskap overfor ordenene kommer også til uttrykk gjennom den tillatelse disse har fått til å avholde sine møter og seremonier i et særlig rom i det kongelige slott. Ordenene er likevel fortsatt rettslig sett private ordensbrorskap med foreningsstatus og fortsetter med denne status sin religiøse, kulturelle og humanitære virksomhet. Ved monarkiets avskaffelse i 1931 hadde ordenen i færre enn 20 riddere. Den talte da flere prinser av Borbón-Begge Sicilier blant medlemmene. Bare en av den gamle tids riddere var i live da ordenen ble gjenopplivet etter kongedømmets gjeninnførelse i 1975. Ordenen har nå 25 fullverdige riddere og et tjuetalls noviser. Alcantaraordenen har svært strenge krav til medlemmenes adelige avstamning. For å bli opptatt som novise må potensielle medlemmer kunne vise til ubrutt adelig slektslinje på farssiden tilbake til de eldste tider.
- Zakon Alcántara – założony został w 1157r. przez dwóch braci-rycerzy Suareza i Gomeza z Salamanki. Początkowo nazywał się zakonem św. Juliana z Pereiro. W 1176 król Leónu Ferdynand II wziął zakon pod swoją opiekę, stając się jego wielkim protektorem. Rok później, w 1177, zakon został zatwierdzony jako zakon rycerski przez papieża Aleksandra III. W 1183 zakon otrzymał zmodyfikowaną do swoich potrzeb regułę benedyktyńską i czarny strój zakonny. W 1218 doszło do faktycznej unii z zakonem Calatrava, na mocy której bracia z zakonu św. Juliana z Pereiro otrzymali zamek Alcántara. Spowodowało to zmianę nazwy zakonu, a od tej pory mistrz zakonu Calatrava miał prawo wizytować domy zakonne Alcántary. Rycerze z Alcántary przejęli wówczas także regułę cysterską i biały strój zakonny Calatravy. Ciemnozielony krzyż wzorowany na krzyżu Calatravy był przez nich noszony od 1411 na lewej piersi. Rycerze zakonni uczestniczyli w licznych wojnach z Maurami, ale także wspierali królów Leónu i Kastylii w walce z ich chrześcijańskimi przeciwnikami, np. z władcami Portugalii. Przyniosło to zakonowi liczne przywileje, nadania ziemskie i zdobycze wojenne. W chwili połączenia zakonu z koroną hiszpańską w 1494 do zakonu należało m. in. 37 komandorii oraz 53 miast i wsi. Jak i inne zakony rycerskie w Hiszpanii epoki rekonkwisty zakon stał się więc potężną, bogatą i wpływową instytucją. Zakon istnieje do dziś w postaci rycerskiego orderu. Jego obecnym wielkim mistrzem jest Jan Karol, Król Hiszpanii, zaś Prezydentem Rady Czterech Zakonów i Wielkim Komandorem - Karol, Książę Obojga Sycylii, Parmy i Kalabrii. Zobacz też: Wielcy mistrzowie zakonu Alcántara
- A Ordem de Alcântara (em espanhol, Orden de Alcántara) é uma ordem militar criada no ano 1154 no Reino de Leão e de caráter quase exclusivamente extremenho.
- Файл:Cross Alcantara. svg Крест ордена Алькантара Орден Алькантара — католический военный орден, существовавший в XII — XIX веках на территории Кастилии. Орден Алькантара был основан около 1156 г. Целью ордена было изгнание мусульман из Пиренейского полуострова. В 1830-х гг. орден был национализирован испанской короной и прекратил свое существование. В настоящее время король награждает орденом Алькантара лишь тех граждан, кто проявил себя в военной службе Испании.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
