| dbpprop:abstract
|
- Opera seria is an Italian musical term which refers to the noble and "serious" style of Italian opera that predominated in Europe from the 1710s to ca. 1770. The term itself was rarely used at the time and only became common usage once opera seria became unfashionable, and was viewed as a historical genre. The popular rival to opera seria was opera buffa, the 'comic' opera that took its cue from the improvisatory commedia dell'arte. Italian opera seria (invariably to Italian librettos) was produced not only in Italy but also in Habsburg Austria, England, Saxony and other German states, even in Spain, and other countries. Opera seria was less popular in France, where the national genre of French opera was preferred. Popular composers of opera seria included Alessandro Scarlatti, Johann Adolf Hasse, Leonardo Vinci, Nicola Porpora, George Frideric Handel, and in the second half of the 18th century Tommaso Traetta, Gluck, and Mozart.
- Als Opera seria wird, im Gegensatz zur Opera buffa, eine Form der Oper bezeichnet, die in Neapel entstand und bevorzugt mythologische und heroische Stoffe verarbeitet. Damit wurde die Herrschaft der Regierenden (Adelige bzw. Fürst, -Bischöfe) legitimiert und überhöht. Prägenden Einfluss auf ihre textliche Grundlage nahmen die Librettisten Apostolo Zeno und vor allem Pietro Metastasio. Letzterer in einem Maße, dass man für das 18. Jahrhundert auch von der „metastasianischen Opera seria“ spricht. Dieser Typus der „Opera seria“ besteht meist aus 3 Akten. Jeder dieser Akte setzt sich wiederum aus einer Reihe von Szenen zusammen, die ihrerseits aus einem Rezitativ und einer die Szene abschließenden Arie bestehen. Eine solche Arie nennt man Abgangsarie, weil es sich um einen Sologesang handelt, den eine der Personen auf der Bühne singt bevor sie abgeht. Ein entscheidendes Element der Opera seria ist die Affektenlehre. Die Stars der Opernbühne waren die Kastraten. Die Akteure der Opera seria waren Adelige und Könige bzw. meistens Helden der antiken Mythologie Händel: Deidamia, Hasse Didone abbandonata, es galten die Regeln des strengen, geschlossenen Dramas. Auch die Personenkonstellation war festgelegt: Prima und Seconda Donna (meist Sopran/Mezzosopran/Alt, meistens von Frauen gesungen), Primo und Secondo Uomo (meist Sopran, von Kastraten gesungen), ein Mezzo carattere (meist ein Bariton, Tenor, …) und eine oder mehrere Buffo-Rollen (Bass, Sopran, …). Charakterlich sind die Figuren keine psychologisch vielschichtigen, fühlenden Subjekte sondern Darstellungen eines Personentypus': sie repräsentieren entweder die Tugend, die Niedertracht oder schwanken zwischen beiden Polen und entscheiden sich letzten Endes für die Tugend. Sie sind keine (im Sinne der Aufklärung) frei handelnden Personen, sondern stets dem Willen der Götter oder dem Schicksal unterworfen. Die Chöre sind Chöre im Sinne des antiken Dramas, sie repräsentieren quasi ein vervielfachtes Einzelwesen, keine Masse von fühlenden Individuen. Formal betrachtet besteht die Opera seria hauptsächlich aus dem Satzpaar Rezitativ-Da-capo-Arie, wobei die Handlung nur in den Rezitativen vorangetrieben wird. Die Arien kommentieren lediglich das Geschehen. Der Text einer solchen Arie besteht üblicherweise aus zwei oder drei Sätzen, die in höchst virtuosen Koloraturen auf mehrere Minuten ausgedehnt werden. Die Oper beginnt mit einer Ouvertüre, die jedoch keinen Bezug zur Handlung hat, es war durchaus üblich den Opern Ouvertüren voranzustellen, die ursprünglich für ein anderes Stück geschrieben wurden. Ebenso verbreitet war es bei Gastspielen international berühmter Gesangsvirtuosen deren mitgebrachte Bravour-Arien in die Stücke einzufügen.
- L'Opera seria (òpera seriosa) és un terme musical per determinar un gènere d'òpera que va predominar a Europa aproximadament entre principis i finals del segle XVIII. En contraposició hi havia l'opera buffa que, en part, es va derivar de la Commedia dell'arte. Va néixer amb la reforma d'Alessandro Scarlatti que eliminà els personatges còmics per tal de donar més dignitat a l'argument, el qual es torna extremadament rígid i convencional amb personatges mitològics o històrics. Els temes eren grandiloqüents i moralitzants, amb un final feliç. Els orígens també els trobem a França, gràcies a les reformes de Lully, on ja havia sorgit també un moviment semblant però amb una orquestra més densa, moltes vegades incorporant ballets, amb àries i recitatius més curts i més modestos, i amb cors més freqüents. L'element essencial d'aquest tipus d'espectacle era l'ària da capo, amb una estructura molt clara en tres seccions. En la tercera part, el cantant podia afegir tot tipus d'ornamentacions a les que ja havia previst el compositor. En mig de cada ària, l'acció es desenvolupa a través dels recitatius que provocaven que l'acció fos lenta i avorrida. Autoretrat d'una societat aristocràtica –precisament és a França on l'òpera reflecteix més clarament el caràcter i la societat dels seus dirigents–, l´opera seria es refugia en fórmules literàries i musicals estàtiques. L'acció i els personatges no són tan importants com el retrat de les actituds morals, on es reflecteixen l'ètica i les actituds de la societat a la que van dirigides. Però la burgesia i el poble tenia uns altres ideals estètics i unes altres afeccions, i el resultat d'aquestes diferents tendències és l'aparició d'un nou gènere, una fórmula plena d'acció i flexibilitat: l'opera bufa. A finals del segle XVIII, Mozart fou un dels darrers autors importants amb Idomeneo, re di Creta i La clemenza di Tito. A partir d'aquest moment deixa de ser un corrent predominant per passar a ser un tipus d'òpera que s'utilitza al mateix temps que d'altres. Amb el Classicisme i sobretot amb Rossini, arriben importants innovacions: els concertants són més freqüents i duren més que en l'òpera seriosa heretada del segle XVIII; se substitueix l'aridesa del recitatiu secco per recitatius més curts en els quals l'orquestra recolza la veu i es barreja amb ella.
- Opera seria je operní žánr vzniklý na přelomu 17. a 18. století jako reakce na zmatená operní libreta barokní opery 17. století. Děj těchto oper byl často velmi nepravděpodobný a chaotický a obsahoval v sobě prvky komické i tragické, heroické výšiny i lacinou pouliční grotesku. Z této žánrové všehochuti se vyvinula jednak opera buffo s výhradně komickými prvky a jednak opera seria s vážnými a nadčasovými motivy. Autoři opery seria se snažili dosáhnout kvalit antické, respektive francouzské klasicistní tragédie. Snažili se i o formální návrat k antickému divadlu. Zachovávali proto jednotu místa, děje i času a odstranili komické postavy. Tematika byla rovněž brána z antických dějin a mýtů. Děj se soustřeďoval zejména na vznešené ideály, střet osobních zájmů a božských úmyslů s vysoce morálním posláním. Klasická opera seria byla zalidněna nejméně dvěma mileneckými páry, které přes četná protivenství došly k naplnění svých tužeb a nejméně jedním padouchem, kterému se dostalo zaslouženého potrestání, aby mu bylo v závěrečné scéně opery slavnostně odpuštěno. Dílo byla pak korunováno sňatkem nebo sňatky. Divák měl po shlédnutí opery být dojat, morálně uspokojen a povznesen. Toto dějové schéma dávalo velké možnosti skladatelovi i interpretovi. Každá jednající postava měla ihned po příchodu na jeviště svoji samostatnou a i zpravidla recitativem formálně oddělenou árii. Nosnou dramatickou kostru děje tvořily právě árie, které vedle pěveckých kvalit umožňovaly uplatnit i herecké umění interpreta. Právě opera seria vytvořila kult pěveckých hvězd a zlatý věk kastrátů. Je nepochybné, že tento styl kladl vysoké požadavky zejména na kvalitu libreta. První díla tohoto nového typu vznikala již koncem 17. století v prostředí literární akademie nazvané Arkadie a jejím prvním významným představitelem se stal spisovatel, libretista a učenec Apostolo Zeno. K dokonalosti tento žánr přivedl Pietro Metastasio, spisovatel a básník, jehož jméno se stalo symbolem celé jedné operní epochy a jehož dílo inspirovalo skladatele dobrých sto let. Jeho operní libreta přetrvala až do dob Mozartových a bývala dokonce hrána jako činohry. Naopak vysloveně činoherní spisovatel Carlo Goldoni byl rovněž autorem řady zdařilých operních libret. Mezi nejvýznamnější hudební skladatele opera seria patřili Luigi Cherubini, Gaspare Spontini, Georg Friedrich Händel, Christoph Willibald Gluck a konečně i v několika svých operách (Idomeneo, La Clemenza di Tito) i Wolfgang Amadeus Mozart.
- Ópera seria es un término musical italiano que remite al estilo noble y "serio" de la ópera italiana que predominaba en Europa aproximadamente entre los años 1720 y 1770. El único rival popular de la opera seria era la opera buffa, el subgénero cómico sobre el cual la comedia del arte y su tendencia a la improvisación ejercieron una gran influencia. La opera seria italiana (que siempre contaba con libretos en lengua italiana) se componía no sólo en Italia, sino también en la Austria de los Habsburgo, Dresde y otros estados alemanes, Inglaterra y España, entre otros. Sólo Francia desarrolló su propia tradición operística. La opera seria se basa en las convenciones del dramma per musica ("el drama a través de la música") de la época barroca, haciendo uso del modelo de aria da capo, con su forma A-B-A. En la primera parte se expone el tema principal; en la segunda, un tema secundario; y la tercera presenta una repetición del tema principal con variaciones en la parte cantada. Una ópera prototípica de este período comienza con una obertura instrumental de tres tempos (rápido-lento-rápido); tras ello, se alternan una serie de recitativos —que pueden o no incluir partes dialogadas— con arias, a través de las cuales los personajes expresan sus sentimientos y emociones. Después de la interpretación de un aria, el cantante sale del escenario, lo que invita al público a aplaudir. Esta dinámica se mantiene en los tres actos de los que consta la ópera, y concluye con una parte coral o un dueto de tono optimista. Los cantantes interpretan un gran número de arias, que pueden reflejar diversos estados de ánimo, como la tristeza o la ira, bien en tono meditativo, bien en tono heroico.
- Opera seria, dramma musicale tai dramma per musica on traagissävytteistä tai muuten vain vakavaa oopperaa 1700- ja 1800-luvuilta. Eniten genren syntymiseen ja sen vakiintumiseen vaikutti libretisti Metastasio, jota pidetään myös tyylilajin mestarina. Metastasio kirjoitti uransa aikana 27 librettoa, mutta monet niistä sävellettiin lukuisia kertoja: Artaserse peräti yli 80 kertaa. Opera serian aikakautena vain koominen opera buffa pystyi suosiossa kilpailemaan sen kanssa. Tyylin oopperat tehtiin lähes aina italiankielisiin librettoihin, vaikka niitä tuotettiin laajalti Italian ulkopuolellakin; Habsburgien Itävallassa, Englannissa, Dresdenissä ja muualla Saksassa, jopa Espanjassa. Vain Ranskalla oli oma, erillinen oopperamusiikin tyylinsä. Opera serioissa on lähes poikkeuksetta kolme näytöstä, joissa resitatiivit ja aariat vuorottelevat. Resitatiivit kuljettavat juonta eteenpäin, ja aarioissa joku oopperan hahmoista kuvailee yksinpuheluna näytöksen tapahtumien herättämiä tunteitaan. Ariat olivat yleisesti da capo -muotoisia (eli ABA), mutta joissakin aarioissa kertausta saatettiin lyhentää jättämällä pois alkuritornello. 1700-luvun puolivälissä monet musiikkivaikuttajat alkoivat arvostella opera seriaa, jonka katsottiin kangistuneen kaavoihin ja etääntyneen kauaksi Jacopo Perin oopperalle asettamista ihanteista. Vuonna 1755 Francesco Algarotti (1712–1764) julkaisi kirjoituksen Soggia sopra l'opera in musica (Essee oopperasta), jossa hän totesi että ”musiikki on rapistunut entisestä arvokkuudestaan ... mikä johtuu pahanlaatuisesta intohimosta kaikkea uutta kohtaan”. Algarottista alkaneessa oopperan uudistusliikkeessä vaikutti monia libretistejä, säveltäjiä ja mesenaatteja, mutta liikkeen keulahahmoksi on musiikin historiassa noussut Christoph Willibald Gluck, jonka Orfeo ed Euridice ja Alceste olivat ensimmäiset uusien ihanteiden mukaisesti sävelletyt oopperat. Gluckin uudistukset eivät kuitenkaan juurtuneet oopperamaailmaan välittömästi, mutta oopperan muotokieli ja librettojen rakenne alkoivat hitaasti muuttua, vaikka vanhan perinteen mukaisia opera serioita sävellettiin vielä 1800-luvun alkupuolellakin. Uudistukset herättivät myös aikanaan vastustusta ja Gluckin oopperoista tehtiin monia parodioita.
- L’opera seria est un opéra de tradition et de langue italienne. Sont caractère est noble et « sérieux » ce qui l’oppose à l'opéra-bouffe, de caractère comique et enjoué, héritier de la tradition de la commedia dell'arte. L’opera seria fut largement en vogue dans presque toute l'Europe durant de la première moitié du XVIII siècle. Ce terme est plus récent et quasiment synonyme de dramma per musica (dramma in musica, dramma musicale) : celui-ci apparaît en frontispice des livrets et il est chronologiquement antérieur.
- Az opera seria (olasz nyelven jelentése komoly opera) tragikus vagy hősi hangvételű komoly opera, amelyben nincsenek vidám jelenetek. A barokk opera seria elbeszélő jellegű recitativókra és érzelmi tartalmat kifejező áriákra oszlik. Az opera seria nem korlátozódott kizárólag az olasz nyelvterületre, Ausztriában, Szászországban és más német állokban is születtek ilyen művek, sőt Spanyolországban is. Franciaországban kevésbbé volt népszerű. Az opera seria zeneszerzők legismertebb képviselői Alessandro Scarlatti, Johann Adolf Hasse, Nicola Porpora, Georg Friderich Händel, majd Tommaso Traetta, Gluck és Mozart voltak. Az opera seria a késői barokk zenéjének pontosan meghatározott szabályaira támaszkodott (dramma per musica) és teljes mértékben kihasználta a da capo aria nyújtotta lehetőségeket. Ennek a lényege abban állt, hogy a háromrészes (A-B-A) ária első része felvezette a témát, a második rész egy kiegészítő témát vitt be, míg a harmadik rész az első téma megismétlése volt, szabad kezet engedve az énekes dekorációs technikáinak. Ennek hatására az áriák időben meghosszabbodtak. Az opera seria rendszerint zenekari nyitánnyal indít, majd egy sor recitativo és ária követi, az egyes szereplők érzelmi világának a kihangsúlyozására. Csak ritka esetben fordulnak elő duettek, vagy tercettek. A recitativók általában seccók, azaz, mindössze egy-két hangszer kíséri. A felfokozott érzelmi jelenetekben átvált stormentatóba, ilyenkor az egész zenekar kíséri. Az áriák eléneklése után a szereplő rendszerint távozott, időt adva a közönségnek tapsolásra. Az opera seriák rendszerint háromfelvonásosak, grandiózus fináléval, mely rendszerint egy kórusjelenet). Az opera seriák főszerepét gyakran kasztráltak számára írták. A 18. század végére az opera seria idejétmúlttá vált, helyét a grandiózus romantikus opera vette át.
- L'opera seria è un genere dell'opera italiana. Si contrappone storicamente al genere dell'opera buffa, al punto tale che la decadenza di quest'ultima, nel corso del XIX secolo, finì per renderne prima incerti, poi irriconoscibili i contorni.
- オペラ・セリア（正歌劇、イタリア語：Opera seria, or dramma per musica; ドランマ・ペル・ムジカ, melodramma serio; メロドランマ・セリオ）とは、1710年代から1770年頃までヨーロッパで支配的だった、高貴かつ「シリアス」（イタリア語：seria）なイタリア・オペラ（Italian opera）のこと。もっとも当時は「オペラ・セリア」という言葉が使われることは滅多になく、流行が廃れてから使われるようになった。歴史的ジャンルと見られたのである。オペラ・セリアのライバルは、即興的なコメディア・デラルテを手本とした喜劇的なオペラ、オペラ・ブッファである。 イタリア語で歌われる「オペラ・セリア」（オペラ台本は例外なくイタリア語で書かれていた）はイタリアだけでなく、イングランドや、ハプスブルク・オーストリア、ザクセンなどのドイツ諸国、さらにスペインでも上演された。しかし、フランスでは人気がなかった。自国のフレンチ・オペラ（French opera）が好まれていたからである。 人気のあったオペラ・セリア作曲家には、アレッサンドロ・スカルラッティ、ヨハン・アドルフ・ハッセ、レオナルド・ヴィンチ、ニコラ・ポルポラ、ゲオルク・フリードリヒ・ヘンデルなどがいる。18世紀後半の作曲家では、トンマーゾ・トラエッタ、クリストフ・ヴィリバルト・グルック、そしてヴォルフガング・アマデウス・モーツァルトなどがいる。
- Een dramma per musica is de meest gebruikte benaming voor elke opera sinds de opkomst van het operagenre in de 17e eeuw onder Claudio Monteverdi tot de jaren 70-80 van de 18e eeuw onder Wolfgang Amadeus Mozart. Tegenwoordig wordt het meestal een opera seria genoemd, een naam die echter bijna nooit in de tijd zelf werd gebruikt, maar nu algemeen gebruikt wordt voor het soort heroïsche opera dat vorm kreeg in Napels, Rome, Venetië en Wenen en dat zich eind 17e eeuw ontwikkelde uit diverse stijlelementen. Het onderwerp van de opera is vaak afkomstig uit de Grieks-Romeinse mythologie of geschiedenis.
- Opera seria («alvorlig opera») er en italiensk betegnelse på en operaform som oppsto i Napoli og som hadde sin blomstringstid fra rundt 1710 til ca 1770. Under operaformens gullalder var den vanlige betegnelsen dramma per musica («drama til musikk») eller melodramma serio, senere ble opera seria den vanlige og litt nedsettende betegnelsen på det som var blitt en historisk musikkform. Genren var tett knyttet til 1700-tallets sosiale struktur og tok ofte for seg mytologiske og heroiske emner på en slik måte at tidens herskere, adelige og kirkeledere ble legitimert og opphøyet. Opera buffa («komisk opera») var opera serias populære og folkelige motsats.
- Opera seria, czyli opera poważna - jeden z dwóch podstawowych gatunków opery, obok opery komicznej. Jej powstanie wiąże się z Neapolem. W operze seria muzyka dominuje nad słowem, zawiera ona liczne arie, często z akompaniamentem orkiestry, występują pieśniowe cabatiny, ansamble, chóry. Do czasów Mozarta opera seria posiadała swe kanoniczne rozwiązania muzyczne. Były to równomierne rozstawy arii i ich budowa, muzyka baletowa, odpowiednio zbudowane wątki, odpowiednio zaprojektowane postacie. W operze Don Giovanni Mozart łączy kanony komiczne z poważnymi, wszelako sam umieścił ją w katalogu opera buffa. Najważniejszą operą seria Mozarta jest za to napisana w 1781 r. Idomeneusz, król Krety. Pierwszą znaną polską operą poważną są Ruiny Babilonu Karola Kurpińskiego, najbardziej znane to jednak Halka i Straszny dwór Stanisława Moniuszki. Za najwybitniejsze opery seria w Polsce uważa się dzieła Karola Szymanowskiego i Krzysztofa Pendereckiego. Poza operą seria i dramma giocoso formą pośrednią jest opera semiseria (opera półpoważna), której przykładem jest Sroka złodziejka Rossiniego.
- Ópera-séria é um termo musical que se refere a um estilo "nobre" e "sério" de ópera italiana que predominou na Europa da década de 1710 até por volta de 1770. O próprio termo era pouco usado na época, e só se tornou comum depois que a própria opera seria saiu de moda, e passou a ser vista como um gênero histórico da ópera. A rival popular da ópera-séria era a ópera-bufa (opera buffa), a ópera-cômica que tomou como exemplo os improvisos da commedia dell'arte. A opera seria italiana (sempre com libretos em italiano) não era composta apenas na Itália, mas também na Áustria dos Habsburgos, na Inglaterra, na Saxônia e outros Estados alemães, e até mesmo na Espanha. Era, no entanto, menos popular na França, onde o gênero nacional da ópera francesa era preferido. Alguns compositores populares de ópera-séria foram Alessandro Scarlatti, Johann Adolf Hasse, Leonardo Vinci, Nicola Porpora, Georg Friedrich Händel, e, na segunda metade do século XVIII, Tommaso Traetta, Christoph Willibald Gluck, e Wolfgang Amadeus Mozart.
- Opera seria, "tragisk opera", är en benämning på den "seriösa" italienska 1700-talsoperan. Musikaliskt var opera seria baserad på växlingen mellan seccorecitativ och arior. De ämnen som behandlades var i allmänhet klassiskt mytiska eller historiska.
- О́пера се́ріа (іт. орега seria — серйозна опера) — жанр італійської опери, виник наприкінці XVII ст. Оперу-серіа створювали на основі героїко-міфологічного або легендарно-їсторичного сюжету з чітким розподілом сценічної дії і музики. В музиці переважали речитативи 5ессо та великі віртуозні арії солістів, які наче змагалися в майстерності вокалізації. До видатних майстрів О. с. належали А. Скарлатті, Г. -Ф. Гендель, Н. Порпора, Б. Галуппі, Н. Піччіні, Д. Мейєрбер, ранній В. -А. Моцарт, Г. Спонтіні та інші.
- 正歌剧起源于意大利，在巴洛克时代的1710年代至1770年代风行除法国之外的全欧洲，不过后来逐渐被轻歌剧所取代。 正歌剧一般为 A-B-A 结构，第一部分为显示主题，第二部分为互补部分，第三部分再现原主题，一般一厂正歌剧不会超过30乐章。前三乐章为序曲，速度为快-慢-快，然后为叙事部分，包括角色的对话和抒情，一般要进行三场，最后在合唱中结束。
|
| rdfs:comment
|
- Opera seria is an Italian musical term which refers to the noble and "serious" style of Italian opera that predominated in Europe from the 1710s to ca. 1770. The term itself was rarely used at the time and only became common usage once opera seria became unfashionable, and was viewed as a historical genre. The popular rival to opera seria was opera buffa, the 'comic' opera that took its cue from the improvisatory commedia dell'arte.
- Als Opera seria wird, im Gegensatz zur Opera buffa, eine Form der Oper bezeichnet, die in Neapel entstand und bevorzugt mythologische und heroische Stoffe verarbeitet. Damit wurde die Herrschaft der Regierenden (Adelige bzw. Fürst, -Bischöfe) legitimiert und überhöht. Prägenden Einfluss auf ihre textliche Grundlage nahmen die Librettisten Apostolo Zeno und vor allem Pietro Metastasio. Letzterer in einem Maße, dass man für das 18.
- L'Opera seria (òpera seriosa) és un terme musical per determinar un gènere d'òpera que va predominar a Europa aproximadament entre principis i finals del segle XVIII. En contraposició hi havia l'opera buffa que, en part, es va derivar de la Commedia dell'arte. Va néixer amb la reforma d'Alessandro Scarlatti que eliminà els personatges còmics per tal de donar més dignitat a l'argument, el qual es torna extremadament rígid i convencional amb personatges mitològics o històrics.
- Opera seria je operní žánr vzniklý na přelomu 17. a 18. století jako reakce na zmatená operní libreta barokní opery 17. století. Děj těchto oper byl často velmi nepravděpodobný a chaotický a obsahoval v sobě prvky komické i tragické, heroické výšiny i lacinou pouliční grotesku. Z této žánrové všehochuti se vyvinula jednak opera buffo s výhradně komickými prvky a jednak opera seria s vážnými a nadčasovými motivy.
- Ópera seria es un término musical italiano que remite al estilo noble y "serio" de la ópera italiana que predominaba en Europa aproximadamente entre los años 1720 y 1770. El único rival popular de la opera seria era la opera buffa, el subgénero cómico sobre el cual la comedia del arte y su tendencia a la improvisación ejercieron una gran influencia.
- Opera seria, dramma musicale tai dramma per musica on traagissävytteistä tai muuten vain vakavaa oopperaa 1700- ja 1800-luvuilta. Eniten genren syntymiseen ja sen vakiintumiseen vaikutti libretisti Metastasio, jota pidetään myös tyylilajin mestarina. Metastasio kirjoitti uransa aikana 27 librettoa, mutta monet niistä sävellettiin lukuisia kertoja: Artaserse peräti yli 80 kertaa. Opera serian aikakautena vain koominen opera buffa pystyi suosiossa kilpailemaan sen kanssa.
- L’opera seria est un opéra de tradition et de langue italienne. Sont caractère est noble et « sérieux » ce qui l’oppose à l'opéra-bouffe, de caractère comique et enjoué, héritier de la tradition de la commedia dell'arte. L’opera seria fut largement en vogue dans presque toute l'Europe durant de la première moitié du XVIII siècle.
- Az opera seria (olasz nyelven jelentése komoly opera) tragikus vagy hősi hangvételű komoly opera, amelyben nincsenek vidám jelenetek. A barokk opera seria elbeszélő jellegű recitativókra és érzelmi tartalmat kifejező áriákra oszlik. Az opera seria nem korlátozódott kizárólag az olasz nyelvterületre, Ausztriában, Szászországban és más német állokban is születtek ilyen művek, sőt Spanyolországban is. Franciaországban kevésbbé volt népszerű.
- L'opera seria è un genere dell'opera italiana. Si contrappone storicamente al genere dell'opera buffa, al punto tale che la decadenza di quest'ultima, nel corso del XIX secolo, finì per renderne prima incerti, poi irriconoscibili i contorni.
- Een dramma per musica is de meest gebruikte benaming voor elke opera sinds de opkomst van het operagenre in de 17e eeuw onder Claudio Monteverdi tot de jaren 70-80 van de 18e eeuw onder Wolfgang Amadeus Mozart.
- Opera seria («alvorlig opera») er en italiensk betegnelse på en operaform som oppsto i Napoli og som hadde sin blomstringstid fra rundt 1710 til ca 1770. Under operaformens gullalder var den vanlige betegnelsen dramma per musica («drama til musikk») eller melodramma serio, senere ble opera seria den vanlige og litt nedsettende betegnelsen på det som var blitt en historisk musikkform.
- Opera seria, czyli opera poważna - jeden z dwóch podstawowych gatunków opery, obok opery komicznej. Jej powstanie wiąże się z Neapolem. W operze seria muzyka dominuje nad słowem, zawiera ona liczne arie, często z akompaniamentem orkiestry, występują pieśniowe cabatiny, ansamble, chóry. Do czasów Mozarta opera seria posiadała swe kanoniczne rozwiązania muzyczne.
- Ópera-séria é um termo musical que se refere a um estilo "nobre" e "sério" de ópera italiana que predominou na Europa da década de 1710 até por volta de 1770. O próprio termo era pouco usado na época, e só se tornou comum depois que a própria opera seria saiu de moda, e passou a ser vista como um gênero histórico da ópera. A rival popular da ópera-séria era a ópera-bufa (opera buffa), a ópera-cômica que tomou como exemplo os improvisos da commedia dell'arte.
- Opera seria, "tragisk opera", är en benämning på den "seriösa" italienska 1700-talsoperan. Musikaliskt var opera seria baserad på växlingen mellan seccorecitativ och arior. De ämnen som behandlades var i allmänhet klassiskt mytiska eller historiska.
- О́пера се́ріа (іт. орега seria — серйозна опера) — жанр італійської опери, виник наприкінці XVII ст. Оперу-серіа створювали на основі героїко-міфологічного або легендарно-їсторичного сюжету з чітким розподілом сценічної дії і музики.
- 正歌剧起源于意大利，在巴洛克时代的1710年代至1770年代风行除法国之外的全欧洲，不过后来逐渐被轻歌剧所取代。 正歌剧一般为 A-B-A 结构，第一部分为显示主题，第二部分为互补部分，第三部分再现原主题，一般一厂正歌剧不会超过30乐章。前三乐章为序曲，速度为快-慢-快，然后为叙事部分，包括角色的对话和抒情，一般要进行三场，最后在合唱中结束。
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
