St. Nikephoros I or Nicephorus I, was a Christian Byzantine writer and Patriarch of Constantinople from April 12, 806, to March 13, 815. He was born in Constantinople as the son of Theodore and Eudokia, of a strictly orthodox family, which had suffered from the earlier Iconoclasm.

PropertyValue
dbpedia-owl:thumbnail
dbpprop:abstract
  • St. Nikephoros I or Nicephorus I, was a Christian Byzantine writer and Patriarch of Constantinople from April 12, 806, to March 13, 815. He was born in Constantinople as the son of Theodore and Eudokia, of a strictly orthodox family, which had suffered from the earlier Iconoclasm. His father Theodore, one of the secretaries of Emperor Constantine V Kopronymos, had been scourged and banished to Nicaea for his zealous support of Iconodules, and the son inherited the religious convictions of the father. Nevertheless, he entered the service of the Empire, became cabinet secretary, and under Irene took part in the synod of 787 as imperial commissioner. He then withdrew to one of the cloisters that he had founded on the Propontis, until he was appointed director of the largest home for the destitute in Constantinople c. 802. After the death of the Patriarch Tarasios, although still a layman, he was chosen patriarch by the wish of the emperor. The uncanonical choice met with opposition from the strictly clerical party of the Stoudites, and this opposition intensified into an open break when Nikephoros, in other respects a very rigid moralist, showed himself compliant to the will of the emperor by reinstating the excommunicated priest Joseph. After vain theological disputes, in December 814, there followed personal insults. Nikephoros at first replied to his removal from his office by excommunication, but was at last obliged to yield to force, and was taken to one of the cloisters he had founded, Tou Agathou, and later to that called Tou Hagiou Theodorou. From there he carried on a literary polemic for the cause of the iconodules against the synod of 815. On the occasion of the change of emperors, in 820, he was put forward as a candidate for the patriarchate and at least obtained the promise of toleration. He died at the monastery of Saint Theodore (Hagiou Theodorou), revered as a confessor. His remains were solemnly brought back to Constantinople by the Patriarch Methodios on March 13, 874, and interred in the Church of the Holy Apostles, where they were annually the object of imperial devotion. His feast is celebrated on this day both in the Greek and Roman Churches; the Greeks also observe 2 June as the day of his death. Compared with Theodore of Stoudios, Nikephoros appears as a friend of conciliation, learned in patristics, more inclined to take the defensive than the offensive, and possessed of a comparatively chaste, simple style. He was mild in his ecclesiastical and monastical rules and non-partisan in his historical treatment of the period from 610 to 769 (Historia syntomos, breviarium). His tables of universal history (Chronographikon syntomon), in passages extended and continued, were in great favor with the Byzantines, and were also circulated outside the Empire in the Latin version of Anastasius Bibliothecarius, and also in Slavonic translation. The Chronography offered a universal history from the time of Adam and Eve to his own time. To it he appended a canon catalog (which does not include the Revelation of John). The catalog of the accepted books of the Old and New Testaments is followed by the antilegomena (including Revelation) and the apocrypha. Next to each book is the count of its lines, his stichometry, to which we can compare our accepted texts and judge how much has been added or omitted. This is especially useful for apocrypha for which only fragmentary texts have survived. The principal works of Nikephorus are three writings referring to iconoclasm: Apologeticus minor, probably composed before 814, an explanatory work for laymen concerning the tradition and the first phase of the iconoclastic movement; Apologeticus major with the three Antirrhetici against Mamonas-Constantine Kopronymos, a complete dogmatics of the belief in images, with an exhaustive discussion and refutation of all objections made in opposing writings, as well as those drawn from the works of the Fathers; The third of these larger works is a refutation of the iconoclastic synod of 815 (ed. Serruys, Paris, 1904). Nikephoros follows in the path of John of Damascus. His merit is the thoroughness with which he traced the literary and traditional proofs, and his detailed refutations are serviceable for the knowledge they afford of important texts adduced by his opponents and in part drawn from the older church literature.
  • Nicèfor I de Constantinoble (Nicephorus, Νικηφόρος) fou un eclesiàstic bizantí, fill de Teodor, notari i secretari en cap de l'emperador Constantí VI, que va arribar a patriarca de Constantinoble. Fou present al segon concili de Nicea II el 787 on va defensar les imatges, cosa per la qual el seu pare ja havia estat enviat dues vegades a l'exili. Es va retirar a un convent fins el 806 quan fou cridat per ocupat el patriarcat a la mort del patriarca Tarasi de Constantinoble. El 814 es va oposar a l'emperador Lleó V de Bizanci que va emetre un edicte contra les imatges. Lleó el va deposar el 815 i Nicèfor es va retirar al convent de Sant Teodor a una de les illes de la Propòntida on va morir el 2 de juny del 828. Es conegut amb els qualificatius de Patriarca, Homologeta i Confessor. Va deixar diverses e importants obres, destacant: Κωνσταντινονπόλεως Ἱστορια σύντομος, Breviarium Historicum, conegut simplement com el Breviarium Chronologia Compendiaria s. Tripartita Στιχομετρία, s. Indiculus Libr. Sacror. Confessio Fidei ad Leonem III Papam Canones Breviculi XVII Canones (alii) XXXVII Epistola continens XVII Interrogationes de Re Canonica cum Responsionibus
  • Svatý Nicefor (Nikeforos),(758 – 829) byzantský světec a konstantinopolský patriarcha (806 – 815). Narodil se v době obrazoborectví do striktně ortodoxní rodiny, jeho otec, Theodor byl tajemník císaře Konstantina V. Kopronyma a Nicefor se stal císařským písařem. Dosáhl mnoha vzdělání a byl i filozofem. Po druhém nicejském koncilu (r. 787), kterého se zúčastnil jako říšský zmocněnec byzantské císařovny Ireny, ze svého postu odešel, založil klášter u Marmarského moře a usídlil se v něm. Po smrti konstantinopolského patriarchy Tarasia obsadil císař volné místo Niceforem, přestože byl stále laik. Ovšem tato nekanonická volba pobouřila duchovní spolek stouditů, s nimiž se dostal ještě do většího konfliktu, když se Nicefor, ve všech ohledech jinak přísný mravokárce, podvolil vůli císaře a znovu do funkce vrátil dříve exkomunikovaného kněze Josefa. Po marných sporech následovala roku 814 osobní urážka. Nadto když nový císař Lev V. arménský začal přísně provozovat politiku ikonoklazmu, Nicefor se dostal do ostrého sporu i sním, protože v návaznosti na tradici jeho otců byl naprosto proti tomuto hnutí. Na své odvolání z funkce nejprve reagoval exkomunikací, ale nakonec se musel podřídit a byl odvezen do Chalcedonu do jednoho z klášterů, který založil, Tou Agathou, později přejmenovaným na Tou Hagiou Theodorou. Tam sepisoval polemiku nad příčinou ikonodulství (ikonodulie – uctívání obrazů svatých, opak ikonoklazmus). Když se v roce 820 změnil císař, dostal se Nicefor na seznam kandidátů na patriarchát a získal i slib tolerance. Zemřel roku 829 ve svém klášteře uctíván jako zpovědník. Jeho pozůstatky byly roku 847 slavnostně přenesené zpátky do Cařihradu a pohřbené v chrámu Svatých apoštolů. Za svůj odvážný boj proti obrazoborectví byl kanonizován. V porovnání s Theodorem Stoudiosem se Nicefor jeví jako někdo, kdo preferuje smířlivé jednání, což převzal ze studia patristiky, více tíhnul k jednání defenzivnímu spíše než ofenzivnímu a vyznačoval se svým poměrně cudným a prostým vystupováním. Ve svých duchovních a klášterních pravidlech nebyl tak přísný a k dějinnému období mezi lety 610 a 769 se ve své Historia syntomos, breviarum) vyjadřoval nestranně. Jeho přehled obecné historie (Chronographikon syntomon) místy rozšířen a dále rozpracován se mezi Byzantinci těšily velké oblibě a stejnému úspěchu se těšil i vně říše přeložen do latiny i slovanštiny. Chronographikon nabízel obecný přehled historie od časů Adama a Evy po Niceforovu současnost. Toto dílo ještě rozšířil o soupis církevních zákonů (který nezahrnuje Zjevení Janovo). Tento soupis přijatých knih Starého a Nového zákona byl později doplněn antilegomenou (obsahující Zjevení) a apokryfy. Nejdůležitější díla Nicefora týkající se ikonoklazmu (obrazoborectví): - Apologeticus minor: zřejmě napsán ještě před rokem 814, výkladové dílo pro laiky zaobírající se tradicí a prvními stádii ikonoklastického hnutí; - Apologeticus major : s trojicí Antirrhetici namířené proti Konstantinovi Kopronymovi – soubor dogmat víry v obrazy a vyčerpávajícím pojednání s vyvrácením všech případných námitek, které se nacházejí ve spisech oponentů; - Třetí dílo se zaobírá vyvracováním argumentů, které padly ve jménu obrazoborectví na církevním sněmu roku 815.
  • Nicéforo I o San Nicéforo fue un escritor cristiano bizantino y Patriarca de Constantinopla. Nació en Constantinopla en el seno de una familia estrictamente ortodoxa, que sufrió pos los iconoclastas: su padre Teodoro, uno de los secretarios del emperador Constantino Copronimo, fue exiliado por su apoyo celoso del uso de imágenes, y su hijo heredó sus convicciones religiosas. Entró al servicio del Imperio, y se convirtió en secretario del gabinete, y bajo la emperatriz Irene, tomó parte del sínodo del 787 como comisionado imperial. Después se retiró a un claustro fundado por él en Propontis, hasta que fue nombrado en otro puesto. Luego de la muerte de san Tarasio, aún siendo laico, fue elegido patriarca por deseo del emperador. Esta elección poco canónica encontró oposición en la parte estrictamente clerical, oposición que se intensificó hasta romper completamente con Nicéfor, que en cualquier caso era un moralista muy estricto, pero que estuvo de acuerdo con el emperador en restituir al excomulgado sacerdote José. Luego de disputas teológicas sin sentido, en diciembre del 814, vinieron los insultos personales. Nicéforo al inicio pedía su destitución por excomunión, pero fue forzado a mantenerse a la fuerza, y llevado a uno de los claustros fundados por él, Tou Agathou, y después llamado Tou hagiou Theodorou. De ahí comenzó una polémica literaria por la causa de los iconos contra el sínodo del 815; gracias al cambio de soberanos en el 820, por fin se le prometió tolerancia. Murió en el monasterio Tou Agathou, reverenciado como confesor. Sus restos fueron llevados solemnemente a Constantinopla por el Patriarca Methodius I de Constantinopla el 13 de marzo del 874, y depositados en la iglesia de los Santos Apóstoles, donde anualmente fueron objeto de devoción imperial. Su fiesta se celebra este día tanto en las iglesias griega como romana; los griegos además celebran el 2 de junio como el día de su muerte. Comparado con Teodoro de Studium, Nicéforo parece amigo de la conciliación, conocedor de patrísticas, más inclinado a tomar la defensiva que la ofensiva, y poseedor de un estilo simple y comparativamente casto. Era sencillo en sus reglas eclesiásticas y monásticas y no era partidario en su tratamiento histórico del periodo 610 a 769 (Historia syntomos, breviarium). Sus tablas de historia universal (Chronographikon syntomon), en pasajes extendidos y continuados, estaban en gran favor de los Bizantinos, y circularon también por Occidente en la versión Latina de Anastasio. La Cronografía ofrecía una historia universal desde la época de Adán y Eva hasta su propio tiempo. Al final le anexó un catálogo del cannon (que no incluía el Apocalipsis de Juan). El catálogo de libros aceptados para el Antiguo y Nuevo Testamentos es seguido de un antilegomena (que inlcuía al Apocalipsis y los apócrifos). Junto a cada libro se cuentan sus líneas, la estichometría, a la cual se pueden comparar los textos actualmente aceptados y juzgar qué tanto fue agregado u omitido. Esto es especialmente útil para los apócrifos para los cuales sólo sobrevivieron fragmentos de textos. Las principales obras de Nicéforo son tres escritos que se refieren al iconoclasmo: Apologeticus minor, probablemente compuesto antes del 814, una obra explicativa para laicos sobre la tradición y la primer fase del movimiento iconoclasta. Apologeticus major, con tres Antirrhetici contra Mamonas-Constantino Coprónimo, un completo dogmatismo sobre la creencia en las imágenes, con una exhaustiva discusión y refutación de las objeciones hechas en oposición a sus obras, así como aquellas hechas de los trabajos de los Padres. La tercera de sus mayores obras es una refutación del sínodo iconoclástico del 815 (ed. Serruys, París, 1904). Nicéforo sigue el camino de Juan Damasceno. Su mérito es la firmeza con que traza sus pruebas literarias y tradicionales, y sus refutaciones detalladas sirven por el conocimiento que aportan de textos importantes aducidos por sus oponentes y en parte tomados de literatura de la iglesia antigua.
  • Saint Nicéphore Ier de Constantinople (Nikephoros) était écrivain et patriarche de Constantinople du 12 avril 806 au 13 mars 815. Il est fêté le 2 juin (son repos) en Orient et le 13 mars (translation de ses reliques en 874) en Occident. Né à Constantinople, il a grandi dans une famille austère, chrétienne et orthodoxe à l'époque de l'iconoclasme. Sa mère s'appelait Eudocie et son père Théodore. Il était secrétaire de l'empereur iconoclaste Constantin V Copronyme et s'était fait remarquer pour son attachement aux saintes images. Après la mort du patriarche saint Taraise, Nicéphore fut choisi pour lui succéder bien qu'il n'eût été que simple laïc. C'était le 12 avril 806. Il reçut alors le nom de l'empereur Nicéphore Ier. Il est déposé et exilé par l’iconoclaste Léon V pour avoir refusé de rouvrir la querelle des images le 13 mars 815. Il tente en vain de retrouver sa charge à l'occasion de l'avènement de Michel II en 820. Il meurt le 2 juin 829.
  • Szent Niképhorosz bizánci görög egyháznagy, történetíró, egyházi szerző. Fiatalkorában császári titkár volt, majd szerzetes lett, 806-ban választották meg Konstantinápoly pátriárkájává úgy, hogy még nem volt felszentelt pap. Határozottan fellépett a képrombolás újjáéledése ellen, amelyet V. Leó is támogatott. Emiatt 815-ben elvesztette méltóságát, s egy Khalkédón melletti kolostorba száműzték. Feltehetőleg még világiként írta meg Hüsztoria szüntomosz illetve Breviarium (Rövid történelmi munka) című munkáját, amely Theophülaktosz Szimottakész munkájához csatlakozva a 602 és 769 közti eseményeket írta le, s a 9. századi irodalmi újjáéledés egyik legelső emléke. Másik történelmi munkája, a Kronographikon szüntomon (Rövid krónika) időrendi táblázatok gyűjteménye Ádámtól saját koráig. Csupán későbbi, kiegészített változatait ismerjük, latin és ószláv fordítás is készült belőle. Egyházi iratai közül a legfontosabbak a képromboló-vitához kapcsolódnak, így az Apologeticus minor (Kisebb védőbeszéd), valamint a száműzetése alatt írt Apologeticus maior (Nagyobb védőbeszéd) a hozzácsatlakozó három könyvnyi Antirrétikoi (Vitázó beszédek) című irattal. Ezekből rekonstruálható V. Konstantin császár elveszett irata, a képromboló mozgalom egyik főműve.
  • Święty Nicefor I, duchowny bizantyjski, patriarcha Konstantynopola w latach 806-815. Nicefor urodził się najprawdopodobniej w okresie panowania cesarza Konstantyna V. Rozpoczął swoją karierę jako notariusz cesarski. Uczestniczył w zwołanym przez cesarzową Irenę soborze w Nicei. Wkrótce potem zrezygnował ze służby w pałacu cesarskim, założył klasztor i osiadł w nim. Po śmierci patriarchy Tarazjusza 12 kwietnia 806, choć był człowiekiem świeckim, został wybrany z woli cesarza Nicefora I na stanowisko patriarchy Konstantynopola. Niezgodny z kanonami wybór na stolicę patriarszą spotkał się z ostrym sprzeciwem ortodoksyjnej opozycji. Gdy cesarz Leon V zaczął prowadzić politykę ikonoklazmu Nicefor szybko znalazł się z nim w ostrym konflikcie. Jako zwolennik kultu ikon w maju 815 Nicefor został usunięty z urzędu i zesłany na wygnanie. Zmarł po 14 latach w 829 nie powróciwszy już nigdy do Konstantynopola. W 847 z inicjatywy patriarchy Metodego I prochy Nicefora zostały przeniesione do cesarskiej stolicy i złożone w cerkwi Świętych Apostołów. Za swe zasługi w walce z ikonklazmem został kanonizowany. Zachowało się kilka dzieł, pisanych przez Nicefora, związanych głównie z tematyką ikonoklastyczną, a także niewielkie objętościowo dzieła historyczne, ważne dla wczesnych dziejów Bułgarii i kontaktów bizantyjsko-bułgarskich. Szczególnie wartościowa jest jego Historia syntomos (Ιστορια συντομος) - krótkie dzieło historyczne obejmujące lata 602 - 769, czerpiące wiadomości z nieznanych nam już obecnie źródeł. Nicefor pozostawił też po sobie nie przedstawiającą większej wartości tablicę chronologiczną sięgającą od Adama do 829 roku, będącego rokiem śmierci autora.
  • São Nicéforo é um santo Católico, Patriarca de Constantinopla, nasceu em 828 d.C.. na cidade de Constantinopla, sendo considerado mártir, pela sua devoção à religião. Isso ocorreu por ter defendido o culto às imagens sagradas contra a heresia dos iconoclastas. É honrado como mártir pelo muito que sofreu, nas perseguições de que foi vítima por sua fidelidade à doutrina e ao espírito da Igreja, vindo a falecer no desterro. Pena essa aplicada a quem desrespeitava as normas do Estado na época. Por sua integridade e dedicação à caridade e bom teólogo, embora não fosse sacerdote e sim secretário do Imperador durante o Império Bizantino e em 806, foi nomeado Patriarca de Constantinopla. Sua elevação espiritual fora sempre notada pela sua dignidade e religiosidade, mostrando-se inflexível às intromissões dogmáticas dos imperadores, na época tão comum, os quais tentavam subordinar a Igreja à soberania real, causando grandes discussões teológicas. Fato esse, somado ao descontentamento existente na época em relação a Roma, levou a separação ou cisão da Igreja Oriental da Comunhão ou a atual Igreja Ortodoxa Romana com a Igreja Cristã, cuja a sede ficava em Roma. Por sua inflexibilidade em não trair sua consciência diante da sua fidelidade ante à Igreja, foi desterrado em 815 até o ano de 829 ano de sua morte.
  • Никифор — патриарх Константинопольский (806—815). Почитается Православной церковью в лике святителей, память совершается 2 июня. Никифор родился в Константинополе в семье императорского секретаря. Его отец пострадал за иконопочитание при императоре Константине Копрониме и умер в изгнании в Никее. Никифор был сановником при дворе императрицы Ирины и участвовал в работе созванного ею Седьмого Вселенского собора. Позднее он удалился в монастырь, но постриг принял не сразу, а позднее, когда в 806 году, после смерти патриарха Тарасия, был возведен на патриарший престол. Никифор был ревностным защитником иконопочитания и с воцарением императора-иконоборца Льва Армянина в 815 году был сослан в монастырь святого Феодора на берегу Босфора, где скончался в 828 году. В 847 году были обретены мощи патриарха Никифора, которые по преданию оказались нетленными. Их перенесли из Проконниса в Константинополь и положили на один день в храме святой Софии, а затем перенесли в храм святых Апостолов. В настоящее время рука святителя хранится в Хилендарском монастыре на Афоне.
  • Файл:Chludov Nikephoros I of Constantinople. jpg Никифор (патріарх) Никифор Константинопольський — святий, константинопольський патріарх. Святого Никифора, який був царгородським патріархом, у 815 році заслав на острів Проконіс імператор Лев, який боровся з вшануванням святих образів. Помер святий у 828 році і його мощі спочивали у монастирській церкві св. Теодора. Через 19 років патріарх св. Методій, прибувши на острів, побачив мощі св. Никифора нетлінними. Святі мощі перенесли до царгородського храму св. Софії, а пізніше у 846 році - до церкви Святих Апостолів. Пам'ять — 26 березня, перенесення мощів св. Никифора, патр. Царгородського.
dbpprop:after
dbpprop:before
dbpprop:reference
dbpprop:title
dbpprop:wikiPageUsesTemplate
dbpprop:years
  • 806–815
rdfs:comment
  • St. Nikephoros I or Nicephorus I, was a Christian Byzantine writer and Patriarch of Constantinople from April 12, 806, to March 13, 815. He was born in Constantinople as the son of Theodore and Eudokia, of a strictly orthodox family, which had suffered from the earlier Iconoclasm.
  • Nicèfor I de Constantinoble (Nicephorus, Νικηφόρος) fou un eclesiàstic bizantí, fill de Teodor, notari i secretari en cap de l'emperador Constantí VI, que va arribar a patriarca de Constantinoble. Fou present al segon concili de Nicea II el 787 on va defensar les imatges, cosa per la qual el seu pare ja havia estat enviat dues vegades a l'exili. Es va retirar a un convent fins el 806 quan fou cridat per ocupat el patriarcat a la mort del patriarca Tarasi de Constantinoble.
  • Svatý Nicefor (Nikeforos),(758 – 829) byzantský světec a konstantinopolský patriarcha (806 – 815). Narodil se v době obrazoborectví do striktně ortodoxní rodiny, jeho otec, Theodor byl tajemník císaře Konstantina V. Kopronyma a Nicefor se stal císařským písařem. Dosáhl mnoha vzdělání a byl i filozofem. Po druhém nicejském koncilu (r.
  • Nicéforo I o San Nicéforo fue un escritor cristiano bizantino y Patriarca de Constantinopla. Nació en Constantinopla en el seno de una familia estrictamente ortodoxa, que sufrió pos los iconoclastas: su padre Teodoro, uno de los secretarios del emperador Constantino Copronimo, fue exiliado por su apoyo celoso del uso de imágenes, y su hijo heredó sus convicciones religiosas.
  • Saint Nicéphore Ier de Constantinople (Nikephoros) était écrivain et patriarche de Constantinople du 12 avril 806 au 13 mars 815. Il est fêté le 2 juin (son repos) en Orient et le 13 mars (translation de ses reliques en 874) en Occident. Né à Constantinople, il a grandi dans une famille austère, chrétienne et orthodoxe à l'époque de l'iconoclasme. Sa mère s'appelait Eudocie et son père Théodore.
  • Szent Niképhorosz bizánci görög egyháznagy, történetíró, egyházi szerző. Fiatalkorában császári titkár volt, majd szerzetes lett, 806-ban választották meg Konstantinápoly pátriárkájává úgy, hogy még nem volt felszentelt pap. Határozottan fellépett a képrombolás újjáéledése ellen, amelyet V. Leó is támogatott. Emiatt 815-ben elvesztette méltóságát, s egy Khalkédón melletti kolostorba száműzték.
  • Święty Nicefor I, duchowny bizantyjski, patriarcha Konstantynopola w latach 806-815. Nicefor urodził się najprawdopodobniej w okresie panowania cesarza Konstantyna V. Rozpoczął swoją karierę jako notariusz cesarski. Uczestniczył w zwołanym przez cesarzową Irenę soborze w Nicei. Wkrótce potem zrezygnował ze służby w pałacu cesarskim, założył klasztor i osiadł w nim.
  • São Nicéforo é um santo Católico, Patriarca de Constantinopla, nasceu em 828 d.C.. na cidade de Constantinopla, sendo considerado mártir, pela sua devoção à religião. Isso ocorreu por ter defendido o culto às imagens sagradas contra a heresia dos iconoclastas. É honrado como mártir pelo muito que sofreu, nas perseguições de que foi vítima por sua fidelidade à doutrina e ao espírito da Igreja, vindo a falecer no desterro.
  • Никифор — патриарх Константинопольский (806—815). Почитается Православной церковью в лике святителей, память совершается 2 июня. Никифор родился в Константинополе в семье императорского секретаря.
  • Файл:Chludov Nikephoros I of Constantinople. jpg Никифор (патріарх) Никифор Константинопольський — святий, константинопольський патріарх. Святого Никифора, який був царгородським патріархом, у 815 році заслав на острів Проконіс імператор Лев, який боровся з вшануванням святих образів.
rdfs:label
  • Nikephoros I of Constantinople
  • Nicèfor I de Constantinoble
  • Nikeforos I. (patriarcha)
  • Nicéforo de Constantinopla
  • Nicéphore Ier de Constantinople
  • Szent Niképhorosz
  • Nicefor I (patriarcha Konstantynopola)
  • São Nicéforo
  • Никифор (Патриарх Константинопольский)
  • Никифор (патріарх)
owl:sameAs
skos:subject
foaf:depiction
foaf:page
is dbpprop:redirect of