The Nicene Creed is the creed or profession of faith that is most widely used in Christian liturgy. It is called Nicene because, in its original form, it was adopted in the city of Nicaea by the first ecumenical council, which met there in 325. The Nicene Creed has been normative to the Anglican and Roman Catholic Eucharistic rite as well as Eastern and Oriental Orthodox liturgies.

PropertyValue
dbpedia-owl:thumbnail
dbpprop:abstract
  • The Nicene Creed is the creed or profession of faith that is most widely used in Christian liturgy. It is called Nicene because, in its original form, it was adopted in the city of Nicaea by the first ecumenical council, which met there in 325. The Nicene Creed has been normative to the Anglican and Roman Catholic Eucharistic rite as well as Eastern and Oriental Orthodox liturgies.
  • Das Bekenntnis von Nicäa wurde vom ersten Konzil von Nicäa 325, dem ersten ökumenischen Konzil herausgegeben. Es ist nicht zu verwechseln mit dem bekannteren und nahe verwandten Nicäno-Konstantinopolitanum, dem Bekenntnis des ersten Konzils von Konstantinopel, das ebenfalls oft als Nicäisches Glaubensbekenntnis oder Nizänisches Glaubensbekenntnis bezeichnet wird. Im Gegensatz zu diesem wird das hier beschriebene Bekenntnis auch von allen alt-orientalischen Kirchen anerkannt. Damit ist es das prinzipiell meistanerkannte Bekenntnis im Christentum, spielt aber in der Bekenntnis- und Frömmigkeitspraxis jener Kirchen, welche auch das Nicäno-Konstantinopolitanum anerkennen, de facto keine Rolle.
  • Společné vyznání víry vyznávající božství Ježíše Krista, přijaté na 1. nikajském koncilu. Je přijímáno naprostou většinou křesťanských církví. 1. konstantinopolský koncil z tohoto vyznání vycházel, když formuloval své, tzv. Nicejsko-konstantinopolské vyznání, které se dodnes používá jako vyznání křesťanské víry např. při liturgii. Jeho formulace je z velké části namířena proti ariánům. Týká se to jednak závěrečného anatematismu (vyloučení z církve), jednak důrazu na Ježíšovo božství a na jeho rovnost s Otcem (proslulý termín soupodstatný, řecky homoúsios, zde přel. jako jedné podstaty s).
  • El símbolo niceno o símbolo de la fe es una declaración dogmática de los contenidos de la fe cristiana promulgada en el Concilio de Nicea I. El objeto del credo niceno fue consensuar una definición de los dogmas de la fe cristiana, impedida hasta entonces por la escasa institucionalización y las fuertes variantes regionales. El principal adversario de la doctrina nicena fue el arrianismo, una corriente teológica que negaba la divinidad de Jesús; otros problemas teológicos, en especial trinitarios, no se resolverían hasta el Primer Concilio de Constantinopla, cuando el carácter divino del Espíritu Santo se afirmó definitivamente.
  • Le Symbole de Nicée est une profession de foi commune aux trois grandes confessions chrétiennes, le catholicisme, l'orthodoxie et le protestantisme. C'est une des formes usuelles du Credo.
  • De geloofsbelijdenis van Nicea-Constantinopel is de tekst waarin voor de eerste keer in de christelijke geschiedenis de fundamentele doctrines van het Christendom werden vastgesteld: 1. de leer van de incarnatie/menswording van God in de persoon van Jezus Christus en 2. de Triniteitsleer (er bestaat maar één God, maar deze manifesteert zich in drie personen).
  • Den nikenske trosbekjennelse er en formulering av grunnleggende sider ved den kristne tro. Den er akseptert av den katolske kirke, den ortodokse kirke, de orientalske ortodokse kirker, den anglikanske kirke og de fleste større protestantiske kirker. Den ble forfattet og vedtatt under konsilet i Nikea i 325. En revidert versjon ble vedtatt under første konsil i Konstantinopel i 381, og i den romersk-katolske kirke er det tatt inn ytterligere en endring. Dette er den siste trosbekjennelse som ble vedtatt uten å føre til betydelige splittelser; ved konsilet i Kalkedon førte vedtaket om en trosbekjennelse til at de orientalske ortodokse kirker brøt ut. Senere trosbekjennelser er derfor mer konfesjonelt orientert.
  • O Credo Niceno-Constantinopolitano ou Símbolo Niceno-Constantinopolitano, é uma declaração de fé cristã que é aceito pela Igreja Católica, pela Igreja Ortodoxa, pela Igreja Anglicana e pelas principais igrejas protestantes, como, por exemplo, a Igreja Presbiteriana. O nome está relacionado com o Primeiro Concílio de Niceia, no qual foi adoptado, e com o Primeiro Concílio de Constantinopla, onde foi aceite uma versão revista. Por esse motivo, ele pode ser referido especificamente como o Credo Niceno-Constantinopolitano para o distinguir tanto da versão de 325 como de versões posteriores que incluem a cláusula filioque. Houve vários outros credos elaborados em reacção a doutrinas que apareceram posteriormente como heresias, mas este, na sua revisão de 381, foi o último em que as comunhões católica e ortodoxa conseguiram concordar em todos os pontos.
  • Simbolul credinţei sau Crezul niceeano-constantinopolitan e una din cele trei mărturisiri de credinţă creştine.
  • Файл:Nicaea icon. jpg Икона, изображающая святых отцов Первого Никейского собора, держащих Никейкий символ веры Нике́йский си́мвол ве́ры — формула вероисповедания, принятая на Первом Никейском соборе, согласно которой Бог Сын «единосущий (ομοούσιος, consubstantialis) Отцу». Никейский символ веры стал результатом долгой борьбы с еретическими взглядами на природу Иисуса Христа александрийского священника Ария и его последователей. На I Никейском соборе ересь ариан, провозглашавшая земную — а не божественную — природу Иисуса Христа, была осуждена, а сам Арий изгнан. При этом — вопреки протестам ряда присутствующих — Собор включил в символ веры отсутствовавшую в Священном Писании формулу о «единосущностни» (абсолютной тождественности) Бога Отца и Бога Сына. После полувековой борьбы с арианством Никейский символ был принят большей частью Церкви и в местные формулы крещения были включены его основные определения. Под Никейским символом подразумевается также Никео-Константинопольский символ веры, введённый в литургический обиход в Антиохии около 480 года, где опущена анафема и расширена третья часть, в которой провозглашается божественность Святого Духа и его равенство Богу-Отцу и Богу-Сыну. Первоначально это был акт монофизитов, подтвердивших тем самым свою верность Никейскому символу без добавлений, но эта практика оказалась приемлемой и для ортодоксальных последователей Халкидонского собора 451 года и вскоре стала общеупотребительной на Востоке. На Западе этот символ был впервые введён в литургию в Толедо в 589 году Чтобы подчеркнуть равенство Отца и Сына, к словам об исхождении Святого Духа на западе было добавлено филиокве (восточные, православные церкви это изменение не приняли). В этой форме Никейский символ вошёл в латинскую мессу (в VIII веке во Франции, а в XI — и в Риме). Текст Никейского Символа Веры: Верую во единого Бога Отца, Вседержителя, Творца неба и земли, всего видимого и невидимого. И во единого Господа Иисуса Христа, Сына Божьего, Единородного, от Отца рожденного прежде всех веков; Свет от Света, Бога истинного от Бога истинного, рожденного, не сотворенного, единосущного с Отцом, Которым все сотворено. Ради нас людей и ради нашего спасения сшедшего с небес и воплотившегося от Духа Святого и Девы Марии, и вочеловечившегося. Распятого же за нас при Понтии Пилате, и страдавшего, и погребенного. И воскресшего в третий день по Писаниям. И восшедшего на небеса, и сидящего по правую руку Отца. И опять грядущего со славой судить живых и мертвых, Царству Которого не будет конца. И в Духа Святого, Господа, Животворящего, от Отца исходящего, с Отцом и Сыном поклоняемого и прославляемого, говорившего через пророков. В Единую, Святую, Вселенскую и Апостольскую церковь. Исповедую одно крещение во оставление грехов. Ожидаю воскресения мертвых, и жизни будущего века. Аминь.
  • Den nic(a)enska trosbekännelsen – också kallad Credo, eftersom den på latin inleds med detta ord – är, sånär som på två ord, gemensam för både västliga och östliga kyrkor. Trosbekännelsen, som antogs vid det första konciliet i Konstantinopel, heter egentligen nicaeno-konstantinopolitanska trosbekännelsen och är i västkyrklig tradition en av de tre huvudsymbola. I östkyrkan används endast den nicaenska trosbekännelsen. Den nicaenska trosbekännelsen är tydligare och mer detaljerad än den apostoliska. Här återges texten till trosbekännelsen i den svenska översättning som finns i Den svenska psalmboken 2003. En förändring i denna trosbekännelse, under punkt tre nedan, vidtogs i västkyrkan, till att börja med dock mot påvens rekommendation. Enligt tillägget utgår Anden från både Fadern och Sonen, det så kallade filioque-tillägget. Detta kom att åberopas som en av orsakerna till den avgörande schismen mellan romersk-katolska kyrkan och den grekisk-ortodoxa kyrkan.
  • Файл:Nicaea icon. jpg Ікона, що зображує святих отцов Першого Нікейського собора, які тримають Нікейський символ віри Ніке́йський си́мвол ві́ри — прийнятий на Першому Нікейському соборі Символ віри - формула віросповідання, в якому оголошувалася божественність Бога-Сина, названого "єдиносущим (ομοούσιος, consubstantialis) Отцю», а після короткого третього компонента формули містилася анафема аріанству. Після піввікової боротьби з аріанством Нікейський символ був прийнятий більшою частиною Церкви й у місцеві формули хрещення були включені його основні визначення. Під Нікейським символом мається на увазі також Нікео-Константинопольский символ віри, доповнений на Першому Константинопольському соборі і уведений у літургію в Антіохїї біля 480 року, де опущені анафема й розширена третя частина, у якій проголошується божественність Святого Духа і його рівність Богові-Отцеві й Богові-Синові. Спочатку це був акт монофізитів, що підтвердили тим самим свою вірність Нікейскому символу без додавань, але ця практика виявилася прийнятною й для ортодоксальних послідовників Халкідонського собору 451 року й незабаром стала загальновживаною на Сході. На Заході цей символ був уперше уведений у літургію в Толедо в 589 році. Щоб підкреслити рівність Отця і Сина, до слів про сходження Святого Духа на заході було додано filioque (східні, православні церкви цю зміну не прийняли). У цій формі Нікейський символ увійшов у латинську месу (в VIII столітті в Франції, а в XI - і в Римі). Толстой Л. Н. критикував Нікейський символ, стверджуючи, що "Весь Нікейський символ є сплетенням нерозумних і фантастичних тверджень".
  • 尼西亞信經(中文又譯做尼吉亞信經或奈西亞信經),是傳統基督教三大信經之一。尼西亞信經是大公會議有關基督教信仰的一項基本議決。這個議決確定了聖父、聖子、聖靈為三位一體的上帝,本質相同。接受並且信奉此信經的有羅馬天主教會,東正教會,聖公會(英國國教會),信义宗教會,以及新教派裡的主要教會。 此信經的名稱得自於公元325年的第一次尼西亞公會議,在此會議中制訂出了尼吉亞信經,所以此信經的完整名稱是“尼吉亞—君士坦丁信經”。當舉行尼西亞會議時,優西比烏提出自己教會的洗禮信條。大會就將這個信條再次修訂,之後就接納為正式條文。公元381年的第一次君士坦丁堡公會議對此信經內容做了修訂並獲得一致通過。這之後為了要平息異端說法又有許多信經制訂出來,但是381年的會議卻是最後一次天主教派和正教派能夠一致接受所制訂的信經。故現今的尼吉亞信經與第一次尼吉亞公會議制訂的尼吉亞信經並不完全相同,前者較後者為長。
dbpprop:hasPhotoCollection
dbpprop:langProperty
  • Symbolum Nicaenum
  • el
  • la
  • Σύμβολον τῆς Πίστεως
dbpprop:otherusesProperty
  • Credo
  • Creed
dbpprop:reference
dbpprop:wikiPageUsesTemplate
rdf:type
rdfs:comment
  • The Nicene Creed is the creed or profession of faith that is most widely used in Christian liturgy. It is called Nicene because, in its original form, it was adopted in the city of Nicaea by the first ecumenical council, which met there in 325. The Nicene Creed has been normative to the Anglican and Roman Catholic Eucharistic rite as well as Eastern and Oriental Orthodox liturgies.
  • Das Bekenntnis von Nicäa wurde vom ersten Konzil von Nicäa 325, dem ersten ökumenischen Konzil herausgegeben. Es ist nicht zu verwechseln mit dem bekannteren und nahe verwandten Nicäno-Konstantinopolitanum, dem Bekenntnis des ersten Konzils von Konstantinopel, das ebenfalls oft als Nicäisches Glaubensbekenntnis oder Nizänisches Glaubensbekenntnis bezeichnet wird. Im Gegensatz zu diesem wird das hier beschriebene Bekenntnis auch von allen alt-orientalischen Kirchen anerkannt.
  • Společné vyznání víry vyznávající božství Ježíše Krista, přijaté na 1. nikajském koncilu. Je přijímáno naprostou většinou křesťanských církví. 1. konstantinopolský koncil z tohoto vyznání vycházel, když formuloval své, tzv. Nicejsko-konstantinopolské vyznání, které se dodnes používá jako vyznání křesťanské víry např. při liturgii. Jeho formulace je z velké části namířena proti ariánům.
  • El símbolo niceno o símbolo de la fe es una declaración dogmática de los contenidos de la fe cristiana promulgada en el Concilio de Nicea I. El objeto del credo niceno fue consensuar una definición de los dogmas de la fe cristiana, impedida hasta entonces por la escasa institucionalización y las fuertes variantes regionales.
  • Le Symbole de Nicée est une profession de foi commune aux trois grandes confessions chrétiennes, le catholicisme, l'orthodoxie et le protestantisme. C'est une des formes usuelles du Credo.
  • De geloofsbelijdenis van Nicea-Constantinopel is de tekst waarin voor de eerste keer in de christelijke geschiedenis de fundamentele doctrines van het Christendom werden vastgesteld: 1. de leer van de incarnatie/menswording van God in de persoon van Jezus Christus en 2. de Triniteitsleer (er bestaat maar één God, maar deze manifesteert zich in drie personen).
  • Den nikenske trosbekjennelse er en formulering av grunnleggende sider ved den kristne tro. Den er akseptert av den katolske kirke, den ortodokse kirke, de orientalske ortodokse kirker, den anglikanske kirke og de fleste større protestantiske kirker. Den ble forfattet og vedtatt under konsilet i Nikea i 325. En revidert versjon ble vedtatt under første konsil i Konstantinopel i 381, og i den romersk-katolske kirke er det tatt inn ytterligere en endring.
  • O Credo Niceno-Constantinopolitano ou Símbolo Niceno-Constantinopolitano, é uma declaração de fé cristã que é aceito pela Igreja Católica, pela Igreja Ortodoxa, pela Igreja Anglicana e pelas principais igrejas protestantes, como, por exemplo, a Igreja Presbiteriana. O nome está relacionado com o Primeiro Concílio de Niceia, no qual foi adoptado, e com o Primeiro Concílio de Constantinopla, onde foi aceite uma versão revista.
  • Simbolul credinţei sau Crezul niceeano-constantinopolitan e una din cele trei mărturisiri de credinţă creştine.
  • Файл:Nicaea icon. jpg Икона, изображающая святых отцов Первого Никейского собора, держащих Никейкий символ веры Нике́йский си́мвол ве́ры — формула вероисповедания, принятая на Первом Никейском соборе, согласно которой Бог Сын «единосущий (ομοούσιος, consubstantialis) Отцу».
  • Den nic(a)enska trosbekännelsen – också kallad Credo, eftersom den på latin inleds med detta ord – är, sånär som på två ord, gemensam för både västliga och östliga kyrkor. Trosbekännelsen, som antogs vid det första konciliet i Konstantinopel, heter egentligen nicaeno-konstantinopolitanska trosbekännelsen och är i västkyrklig tradition en av de tre huvudsymbola. I östkyrkan används endast den nicaenska trosbekännelsen.
  • Файл:Nicaea icon.
rdfs:label
  • Nicene Creed
  • Bekenntnis von Nicäa
  • Nicejské vyznání
  • Símbolo niceno
  • Symbole de Nicée
  • Geloofsbelijdenis van Nicea-Constantinopel
  • Den nikenske trosbekjennelse
  • Credo Niceno-Constantinopolitano
  • Simbolul niceeano-constantinopolitan
  • Никейский символ веры
  • Nicaenska trosbekännelsen
  • Нікейський символ віри
  • 尼西亞信經
owl:sameAs
skos:subject
foaf:depiction
foaf:page
is dbpprop:disambiguates of
is dbpprop:quotationProperty of
is dbpprop:redirect of
is dbpprop:religion of
is owl:sameAs of