| dbpprop:abstract
|
- In Judaism, the name of God is more than a distinguishing title. It represents the Jewish conception of the divine nature, and of the relation of God to the Jewish people. To show the sacredness of the names of God, and as a means of showing respect and reverence for them, the scribes of sacred texts took pause before copying them, and used terms of reverence so as to keep the true name of God concealed. The various names of God in Judaism represent God as he is known, as well as the divine aspects which are attributed to him. The numerous names of God have been a source of debate amongst biblical scholars. Some have advanced the variety as proof that the Torah has many authors. It is also held that the only "name of God" in the Tanakh is Yahweh (the English rendering of YHWH). Whereas words such as Elohim (God), El (mighty one), El Shaddai (almighty God), Adonai (master), El Elyon (most high God), Avinu (our Father), etc. are not names, but titles, highlighting different aspects of YHWH, and the various roles which He has. This is similar to how a man may be called by his name, or by 'Dad', 'Husband', 'Boss', 'Sir', 'Son', etc, but his personal name is the only one that can be correctly identified as his name. In the Tanakh, YHWH is the personal name of the God of Israel, whereas the other words are titles which are ascribed to Him.
- Gottesnamen im Judentum sind verschiedene Bezeichnungen für den Gott JHWH im Tanach, der hebräischen Bibel, die spätere heilige Schriften des Judentums, vor allem der Talmud, auslegten. Anders als in den umgebenden Religionen des Alten Orients hat der Gott der Israeliten nur einen Eigennamen. Das Tetragramm JHWH ist mit über 6800 Belegen im Tanach der mit Abstand häufigste Eigenname, gefolgt von den Gottestiteln Elohim mit über 3000 Belegen und El. Adonai („mein Herr“, wörtlich Plural) ist eine Anrede und eine Art Deckname, der an Stelle von JHWH ausgesprochen werden sollte. In der Bibel genannte nichtisraelitische Götter behandelt der Artikel Götter (Bibel).
- En la tradició jueva, es considera que el nom d'una cosa conté part de la seva essència. Per aquesta raó, el nom de Déu és meritori d'un respecte especial. El nom de Déu, quan s'escriu, s'ha de tractar amb reverència i s'ha de prendre cura de què aquest, un cop escrit, no sigui esborrat ni desfigurat. Per aquesta raó, molts observants eviten escriure'n el nom tot substituint o omitint lletres. Analogament, el nom de Déu format per les lletres hebrees Iod (י), He (ה), Vav (ו), He, (tradicionalment conegut, sobretot per als cristians, com a Jehovà) no es pronuncia, substituint-se durant la pregària per formes alternatives, com ara Mon Senyor, o simplement El Nom (HaShem).
- יהוה - přepisováno jako JHVH, v českých překladech Bible překládané jako „Hospodin“ (ze staroslověnského „Pán“), ve Vulgátě jako Dominus, v LXX jako Κύριος. Někdy nazýván jako tetragram (čtyřpísmeno). Jedná se o vlastní Boží Jméno, které bylo podle tradice vyslovováno jednou ročně veleknězem v Chrámu na Jom Kipur. Po zničení Chrámu bylo jeho vyslovování zapovězeno. Namísto něj se při četbě Bible a modliteb vyslovuje jméno אדני - Adonaj, „Pán“, nebo השם Ha-Šem, „To Jméno“. V Bibli je vokalizováno buď podle vokaliace slova אדני, což vedlo některé lidi a zvláště sekty k chybné výslovnosti jména jako „jehova“, nebo podle slova אלהים - Elohim - „Bůh“. Zákaz braní jména nadarmo se vztahuje i na psaní, proto zbožní židé, pokud musí, píší raději 'ה (zkratku pro השם), případně v jiných jazycích „B-h“, „G-d“, „G-tt“ atp. V mišně a v jiné rabínské literatuře se vyskytuje opis pod zkratkou הקב"ה, což znamená הקדוש ברוך הוא (Ha-Kadoš, baruch Hu) - Svatý, budiž požehnán, ev. variace רבונו של עולם, רבון העולמים (Ribono šel olam, Ribon ha-olamim), „Pán světa“ nebo „Pán světů“, což jsou formulace velmi oblíbené v liturgii. V tradičním podání se jedná o složeninu tří variant slovesa být (להיות) a to variantu perfektní (minulý čas), imperfektní (budoucí čas) a participium (překládané jako přítomný čas) - היה - הוה - יהיה, haja - hove - jihje, dosl. Byl, Je, Bude. Slovo „být“ se v příomném čase v hebrejštině normálně nepoužívá. Boží Jméno má tak tentýž význam, co „bytí“, „existence“, „bezčasý“, „věčný“. Biblisté označují Tetragram za jméno pocházející z judské–jeruzalémské tradice, kterou si možná přinesla poslední skupina hebrejských kmenů, která pod vedením Jozua přišla do Izraele a dříve příchozí hebrejské a západosemitské kmeny ovládla. Tuto teorii podporuje i fakt, že existovalo velké napětí mezi severem a jihem a mezi Jehudou (Judou) a zbylými kmeny. Zhruba od sředověku se vyskytuje i výraz „Adošem“, který vznikl kombinací slov אדני a שם. Proti tomuto značení, které bylo obvyklé především mezi aškenázskými židy, byla vedena silná polemika již od pozdního středověku (především polský rabín David Ha-Levi Segal). Většinou rabínských autorit je toto označení považováno za znevažující a nesprávné, přesto je možné se s jeho užívaním setkat v některých ultraortodoxních aškenázských komunitách. יהוה צבאות - Adonaj Ceva’ot - „Hospodin zástupů“, poprvé se v Bibli objevuje v Ex 12, 41, kdy je „zástupy Hospodinovými“ míněn Izrael odcházející z Egypta. יה - Jah - zkrácená podoba Božího jména, znamenající totéž, co Hospodin. Poprvé se objevuje v Ex 15,2. Stává se rychle součástí teoforních jmen (po rozdělení království především v Judsku, pokud se vyskytlo na severu, jednalo se vesměs o jména vyznavačská) - Ješajahu, Elijahu, Jehocadak, Jehonatan. אהיה אשר אהיה - Ehje ašer ehje - „Jsem, který jsem“, případně „Budu, který budu“. Jméno, kterým se Bůh představil Mojžíšovi při prvním zjevení v hořícím keři (Ex 3,14). V liturgii se nepoužívá a nevyskytuje se již nikde jinde v Písmu. V kralickém vydání bývá toto jméno většinou tištěno verzálkami. V mystice zaujímá toto jméno nejvyšší post na sefirotickém stromu, kdy připadá na sefíru Keter.
- {{referenciasEn el judaísmo, el nombre de Dios es más que un título distinguido. Representa la concepción judía de la naturaleza divina, y de la relación de Dios con el pueblo judío. Sobrecogidos por lo sagrado de los nombres de Dios, y como medio de mostrar respeto y reverencia hacia ellos, los escribas de textos sagrados «pausaban antes de copiarlos, y usaban términos de reverencia para mantener oculto el verdadero nombre de Dios». Los diferentes nombres de Dios en el judaísmo representan a Dios tal y como es conocido, así como los aspectos divinos que se le atribuyen. Los nombres de Dios han sido una fuente de controversia entre eruditos de la Biblia. Algunos han esgrimido la diversidad como prueba de que la Torá es obra de varios autores, mientras que otros declaran que los diferentes aspectos de Dios tienen diferentes nombres, dependiendo del papel que Dios representa en el contexto en el cual se le hace referencia y los aspectos específicos que se quiere acentuar.
- Privé de Noms de Dieu propres, YHWH reçoit néanmoins de nombreuses métonymies permettant à Son peuple de le glorifier en utilisant des noms communs désignant ses attributs et ses éminentes qualités, car « Il est Puissant », Il est « bon Juge », Il est « Un et Unique » (ʾèḥād). Afin de marquer leur respect, leur révérence, leur crainte envers YHWH les soferim, scribes des textes sacrés, marquent une pause avant de transcrire le verbe YHWH ou l'une des métonymies qui lui sont attribuées, et préfèrent utiliser une autre marque de révérence envers Lui lorsque noter le nom d'une de ses qualités n'est pas vraiment nécessaire. Les multiplicité de noms utilisés par les juifs pour rapporter à YHWH métaphores, épithètes ou attributs marquant ses éminentes qualités ont souvent été source de dissension parmi les critiques bibliques, car certains, ceux qui avancent une hypothèse documentaire, pensent que cette variété est la trace soit d'un polythéisme originel antérieur aux Patriarches et aux Prophètes, soit de la variété des sources ayant servi à composer la Torah, tandis que pour d'autres, ces différentes appellations font référence aux différents rapports de YHWH avec l'homme, au contexte dans lequel on se réfère à Lui, aux différents aspects qu'on veut mettre en évidence. La plupart des mots hébraïques qui glorifient YHWH sont aussi utilisés dans le christianisme.
- Il Tetragramma, la cui pronuncia, concessa solo al Kohen Gadol nel giorno di Kippur e secondo l'Halakhah altrimenti proibita, diversamente dai principi rivelati della tradizione ebraica è secondo alcune teorie Jahwèh, è considerato nella Bibbia ebraica come il nome proprio di Dio. È formato da quattro consonanti; si scrive in un modo e si legge in diversi altri di cui uno in particolare è il più utilizzato: HaShem e, tra le varie traduzioni possibili, la più comune è l'Eterno. *Invocazioni di Dio mediante particelle pronominali: Hu Lui stesso; Atta Tu; Anokì Me; Ani Io; Hineni Eccomi. *A-donai significa i signori . Spesso associato a questo vi è Tzevaoth o Sabaoth: Signore delle schiere o Signore degli eserciti. Nella traduzione italiana del Sanctus il Sabaoth è stato tradotto con Dio dell'universo. *A-don 'Olam: nome dal significato Creatore del Mondo è anche il titolo di un Canto liturgico ebraico. Avinu Malkeinu: Nostro Padre, Nostro Re. Boré: Creatore. Chai ha-Chaiym: Vita della vita. Chai olamìm: Colui che vive sempre, Colui che dona la vita ai mondi. Chassid: Pieno di Grazia, questo nome esprime la modalità divina dell'amore, della gentilezza, della grandezza di Dio anche nel rapporto con l'uomo e dell'uomo con il proprio prossimo che per queste qualità è sostenuto da Dio. Deòt ha-Shem: «L'Eterno è Dio di conoscenza». Ein Sof significa l'Infinito, l'illimitata Potenza di Dio. Ehad significa l'Uno, l'unità del divino. Ehyeh Asher Ehyeh, meglio tradotto con Io sarò Colui che sarò, esprime l'immutabilità di Dio anche se dinanzi al movimento finito della Creazione della quale Egli si gloria e nella quale si diletta, quasi che qualcosa sia metaforicamente aggiunto alla Sua essenza comunque perfetta e senza alcuna necessità di cambiamento. Questo nome cela molte discussioni sul Tetragramma fatte dai Rabbini: presenta infatti le stesse lettere ebraiche. Viene anche tradotto con Io sono Colui che sono senza una precisa attenzione alla forma grammaticale del verbo. E-l costituisce la particella semantica per il divino, che è inserita in molte parole indicanti il nome di entità spirituali. Da sola significa genericamente Dio. El è la principale divinità dei Cananei ed è chiamato anche toro o vitello e rappresentato con questi due animali. E-l Chai significa il Dio vivente. E-lion: L'Altissimo. E-lionim vetachtonim: che sostiene la parte superiore ed inferiore del mondo. E-l Melech Neeman: Dio, Re, Fedele, è l'appellativo cui vengono associate le parole della medesima radice Emunah, che significa fede, ed Amen. E-lohim significa Dei, forma plurale di E-loha (Dio), è probabilmente un residuo della religione politeistica della terra di Canaan ed ereditato dagli ebrei del regno settentrionale di Israele. Il comandamento ebraico hyeh lecha elohim acherim al panay viene tradotto non ci saranno altri dei al l' difuori di me. Secondo Ramban significa E-l hem, "la Loro potenza", cioè potenza di tutto e tutti, su tutti e tutto. In altri termini, l'Onnipotente. Si constata che questo non è un Nome, ma un attributo del precedente. (Alcuni spesso scrivono E-loh/kim per evitare di scrivere E-lohim, evitando di scrivere la forma esatta). Questo nome divino riguarda anche la Creazione e Dio come Creatore: in Ghematriah la parola di questo nome divino ha il medesimo valore numerico di Hateva, ovvero Natura e riguarda dunque il potere di Dio sulla Natura nel crearla e nel mantenerla. E-loha Significa Dio ed è la forma singolare particolare del precedente. Si può dire che Egli fu l'E-loha di Abramo, l'E-loha di Isacco, l'E-loha di Giacobbe. Questa forma divenne impropria quando Dio diventa comune ad un popolo, perché se Dio è il "mio Dio", non può esserlo di un altro. Deriva da El, la principale divinità dei Cananei. Ci sono connessioni, storiche, geografiche, di pronuncia e di radice con le parola Allha (Eloha si può pronunciare anche Alah). Allah è il nome con cui i cristiani di lingua araba ed i musulmani chiamano Dio. Emet, verità, viene spesso utilizzato assieme al nome E-lokim nel significato di Dio è vero ma viene anche letteralmente tradotto con l'espressione Dio è Verità. Goalenu: Nostro Redentore/Nostro Liberatore. HaKadosh BaruchHu: il Santo e Benedetto, oppure il Santo, Benedetto Egli sia. Iah è un'abbreviazione del Tetragramma: è scritto che questo è un nome completo. Kol significa il Tutto, la pienezza dell'essere. Melech Ha-'Olam: Re del Mondo ma si intende anche Eterno. Makom, luogo, indica che il Signore è il luogo di tutto. 'Olam: Mondo. Pashtut, la Semplicità, indica anche l'aspetto più puro e semplice dell'uomo quando è legato a Dio: la fede. Rachamanan o Harachaman: in Ebraico ed Aramaico significano Clementissimo o Misericordioso. Shadday antico nome divino dell'epoca patriarcale e reso comunemente nelle traduzioni della Bibbia con Onnipotente. Incerto il suo significato; alcuni vi leggono "che ha detto basta al Suo mondo" (Sheamar le'olamo daï) (Talmud Hagiga, secondo capitolo); altri lo vedono come un acrostico, Shomer doltot Israel, proteggi le porte di Israele, poiché questo nome viene nelle mezuzot sugli stipiti delle porte, tranne in quelle dei locali d'igiene. Il nome Shadday è spesso associato al nome della Misericordia divina cosicché l'espressione completa risulti E-l Shadday. Anche Shabbat e Shalom, Sabato e Pace, vengono annoverati tra i Nomi del Signore. Shekhinah: piuttosto che un nome che indichi una modalità di Dio, il termine Shekhinah e tutta l'esegesi ebraica che ne discute esprimono invece la concezione della presenza divina nel mondo e nel Tabernacolo, in ebraico appunto detto Mishkan, o nel Tempio di Gerusalemme, dimora principale di Dio. Zaddik significa Giusto: il versetto che afferma Il Giusto è il fondamento del mondo si riferisce sia al Signore, sia ad alcuni uomini: si dice infatti che in ogni generazione vivono 36 grandi Zaddikim in Terra d'Israele e 36 in Diaspora che si distinguono dagli altri uomini giusti per qualità etiche e morali, doti spirituali e sapienza.
- Adonai lub Adonaj (w hebr. אדני; liczba mnoga od אדנ, adon – „pan”). Tytuł Boga Jahwe oddawany w przekładach jako Pan lub [Wszechwładny] Pan. W hebrajskim Starym Testamencie pojawia się 306 razy oraz w 134 miejscach wskazanych przez masoretów, gdzie przepisywacze soferowie zastąpili tym tytułem imię JHWH. Według The International Standard Bible Encyclopedia z 1986 roku „forma ta podkreśla, że Jahwe jako «Pan» ma moc i suwerenną władzę”. Tytułem tym najczęściej posługiwali się starotestamentowi prorocy, zwłaszcza Ezechiel. Najczęściej używano go w zwrocie Adonai Jahwe, czyli Pan Jahwe (w starszych przekładach Pan Bóg). 16 razy pojawia się zwrot Adonai Jahwe sewaot, czyli Pan Jahwe Zastępów. Gdy judaizm zabronił wymawiać imienia Bożego Jahwe, podczas czytania na głos żydzi w miejscu, gdzie napotykali tetragram czytali Adonai. Zwyczaj ten funkcjonuje w judaizmie tradycyjnym do dziś. Dał on też początek zastępowaniu w przekładach Biblii hebrajskiej imienia „Jahwe” tytułem „Pan”. W niektórych katolickich przekładach Biblii w księdze Wyjścia 6,3 występuje wyraz Adonai jako substytut imienia Jahwe. Od semickiego wyrazu Adonai pochodzi nazwa greckiego mitologicznego księcia Adonisa, która dostała się do Grecji z Fenicji poprzez Syrię.
- Dentro do judaísmo, o nome mais importante do Criador é o que conhecemos como tetragrama, nome dado às quatro letras que formam o nome da divindade. Este nome é em hebraico יהוה, que de acordo com a tradição judaica é a terceira pessoa do imperfeito no singular do verbo ser . Esta teoria é baseada no Êxodo capítulo terceiro, versículo décimo-quarto, constitui a base do monoteísmo judaico-cristão. Devido ao mandamento de não pronunciar o nome do criador em vão, desenvolveu-se entre os judeus um profundo sentimento de reverência para com esta palavra, de forma que a pronúncia correta tornou-se restrita, somente utilizado em ocasiões de extrema solenidade como no dia do Yom Kippur. Em outras ocasiões, pronunciava-se Adonai (meu Amo, meu Senhor) em lugar do nome do Criador. Com o tempo, esta pronúncia perdeu-se e qualquer tentativa de se estabelecer a pronúncia correta é sujeita a discussões diversas. A forma reduzida do termo Yah é utilizada como prefixo e sufixo de diversos nomes hebraicos como Yehoshua, Yermeyahu (Yah no final + u), entre outros.
- В Каббале в книге «Зохар» названы 72 имени Бога, каждое состоит на иврите из трёх букв. Также упоминание о 72 именах Бога встречаются в зороастрийской священной книге Авеста.
|
| rdfs:comment
|
- In Judaism, the name of God is more than a distinguishing title. It represents the Jewish conception of the divine nature, and of the relation of God to the Jewish people. To show the sacredness of the names of God, and as a means of showing respect and reverence for them, the scribes of sacred texts took pause before copying them, and used terms of reverence so as to keep the true name of God concealed.
- Gottesnamen im Judentum sind verschiedene Bezeichnungen für den Gott JHWH im Tanach, der hebräischen Bibel, die spätere heilige Schriften des Judentums, vor allem der Talmud, auslegten. Anders als in den umgebenden Religionen des Alten Orients hat der Gott der Israeliten nur einen Eigennamen. Das Tetragramm JHWH ist mit über 6800 Belegen im Tanach der mit Abstand häufigste Eigenname, gefolgt von den Gottestiteln Elohim mit über 3000 Belegen und El.
- En la tradició jueva, es considera que el nom d'una cosa conté part de la seva essència. Per aquesta raó, el nom de Déu és meritori d'un respecte especial. El nom de Déu, quan s'escriu, s'ha de tractar amb reverència i s'ha de prendre cura de què aquest, un cop escrit, no sigui esborrat ni desfigurat. Per aquesta raó, molts observants eviten escriure'n el nom tot substituint o omitint lletres.
- יהוה - přepisováno jako JHVH, v českých překladech Bible překládané jako „Hospodin“ (ze staroslověnského „Pán“), ve Vulgátě jako Dominus, v LXX jako Κύριος. Někdy nazýván jako tetragram (čtyřpísmeno). Jedná se o vlastní Boží Jméno, které bylo podle tradice vyslovováno jednou ročně veleknězem v Chrámu na Jom Kipur. Po zničení Chrámu bylo jeho vyslovování zapovězeno.
- {{referenciasEn el judaísmo, el nombre de Dios es más que un título distinguido. Representa la concepción judía de la naturaleza divina, y de la relación de Dios con el pueblo judío. Sobrecogidos por lo sagrado de los nombres de Dios, y como medio de mostrar respeto y reverencia hacia ellos, los escribas de textos sagrados «pausaban antes de copiarlos, y usaban términos de reverencia para mantener oculto el verdadero nombre de Dios».
- Privé de Noms de Dieu propres, YHWH reçoit néanmoins de nombreuses métonymies permettant à Son peuple de le glorifier en utilisant des noms communs désignant ses attributs et ses éminentes qualités, car « Il est Puissant », Il est « bon Juge », Il est « Un et Unique » (ʾèḥād).
- Il Tetragramma, la cui pronuncia, concessa solo al Kohen Gadol nel giorno di Kippur e secondo l'Halakhah altrimenti proibita, diversamente dai principi rivelati della tradizione ebraica è secondo alcune teorie Jahwèh, è considerato nella Bibbia ebraica come il nome proprio di Dio. È formato da quattro consonanti; si scrive in un modo e si legge in diversi altri di cui uno in particolare è il più utilizzato: HaShem e, tra le varie traduzioni possibili, la più comune è l'Eterno.
- Adonai lub Adonaj (w hebr. אדני; liczba mnoga od אדנ, adon – „pan”). Tytuł Boga Jahwe oddawany w przekładach jako Pan lub [Wszechwładny] Pan. W hebrajskim Starym Testamencie pojawia się 306 razy oraz w 134 miejscach wskazanych przez masoretów, gdzie przepisywacze soferowie zastąpili tym tytułem imię JHWH. Według The International Standard Bible Encyclopedia z 1986 roku „forma ta podkreśla, że Jahwe jako «Pan» ma moc i suwerenną władzę”.
- Dentro do judaísmo, o nome mais importante do Criador é o que conhecemos como tetragrama, nome dado às quatro letras que formam o nome da divindade. Este nome é em hebraico יהוה, que de acordo com a tradição judaica é a terceira pessoa do imperfeito no singular do verbo ser . Esta teoria é baseada no Êxodo capítulo terceiro, versículo décimo-quarto, constitui a base do monoteísmo judaico-cristão.
- В Каббале в книге «Зохар» названы 72 имени Бога, каждое состоит на иврите из трёх букв. Также упоминание о 72 именах Бога встречаются в зороастрийской священной книге Авеста.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
