| dbpprop:abstract
|
- Minimalist music is an originally American genre of experimental or Downtown music named in the 1960s based mostly in consonant harmony, steady pulse (if not immobile drones), stasis and slow transformation, and often reiteration of musical phrases or smaller units such as figures, motifs, and cells. Starting in the early 1960s as a scruffy underground scene in San Francisco alternative spaces and New York lofts, minimalism spread to become the most popular experimental music style of the late 20th century. The movement originally involved dozens of composers, although only four—Terry Riley, Steve Reich, Philip Glass, and, less visibly if more seminally, La Monte Young—emerged to become publicly associated with it in America. In Europe, its chief exponents were Louis Andriessen, Karel Goeyvaerts, Michael Nyman, Gavin Bryars, Steve Martland, Henryk Górecki, Arvo Pärt, and John Tavener. The term "minimalist music" was derived around 1970 by Michael Nyman from the concept of minimalism, which was earlier applied to the visual arts. For some of the music, especially that which transforms itself according to strict rules, the term "process music" has also been used.
- Minimal Music ist ein Sammelbegriff für verschiedene Musikstile innerhalb der Neuen Musik, die sich ab den 1960er Jahren des 20. Jahrhunderts in den USA entwickelten. Der Name wird Anfang der 1970er Jahre von Michael Campillo geprägt in Anlehnung an den aus der Bildenden Kunst stammenden Begriff Minimal Art.
- La música minimalista és un gènere de música clàssica i música experimental nascuda els anys 60. El terme deriva del concepte de minimalisme, que va ser prèviament aplicat a les arts visuals. Abans d'això van ser utilitzats termes com música processal o música sistemàtica, particularment per a músiques construïdes utilitzant unes normes molt estrictes.
- Hudební minimalismus (též „minimální hudba“) je relativně moderní skladebná technika, velmi oblíbená skladateli v 60. - 70. letech 20. století. Inspirovalo jí v 50. letech původně výtvarné umění, především americké malířství (tzv. minimal art). Tento směr byl také aplikován v architektuře, designu, sochařství i filozofii. Je však třeba zdůraznit, že minimalismus v hudbě má jen formální příbuznost se stejným směrem v ostatních druzích umění, což asi je též důvodem, proč jeho skladatelé nemají mnohdy tento název v lásce a používají raději označení repetitivní, strukturální, modulární nebo periodická hudba. Termín minimalistická hudba použil poprvé Michael Nyman v roce 1968. Minimální ovšem neznamená malé množství not nebo krátké trvání skladeb. Podle La Monte Younga se termín minimální týká záměrně použitého omezeného množství prostředků, například rytmických, harmonických nebo melodických prvků.
- La música minimalista es un género originario de Estados Unidos que se cataloga como experimental o música downtown que empezó a ser creada en los años 1960 basada en la armonía consonante, en pulsos constantes, en lo estático o en las lentas transformaciones, a menudo en la reiteración de las frases musicales en pequeñas unidades como figuras, motivos y células. Este movimiento empezó a comienzos de los 1960s como un movimiento underground en los espacios alternativos de San Francisco y pronto se empezó a oir en los lofts de New York, el minimalismo se expandió hasta ser el estilo más popular de la música experimental del siglo XX. En sus inicios llegó a involucrar a docenas de compositores, a pesar de que sólo cuatro de ellos lograron relevancia - Terry Riley, Steve Reich, Philip Glass, y, con menos visiblidad aunque original, La Monte Young. En Europa sus mayores exponentes son Louis Andriessen, Karel Goeyvaerts, Michael Nyman, Stefano Ianne, Gavin Bryars, Steve Martland, Henryk Górecki, Arvo Pärt, Wim Mertens,José Travieso y John Tavener.
- La musique minimaliste est un courant de musique contemporaine apparu dans les années 1960 aux États-Unis, qui représente une part importante de la musique classique de ce pays. En France, le courant est fréquemment appelé musique répétitive, et désigne plus spécifiquement l'ensemble des œuvres utilisant la répétition comme technique de composition. Les principaux compositeurs de musique minimaliste sont La Monte Young, Terry Riley, Steve Reich, Philip Glass, et John Adams. L'œuvre considérée comme fondatrice du minimalisme est In C de Terry Riley, composée en 1964. La musique minimaliste est parfois désignée sous l'étiquette plus large de musique post-moderne. Plus qu'un retour à la tonalité, le courant est surtout caractérisé par l'utilisation d'une pulsation régulière et la répétition de courts motifs évoluant lentement. Au-delà d'un mouvement de réaction au sérialisme, alors dominant en Europe, la musique minimaliste marque l'émergence d'une musique américaine novatrice, déliée de ses attaches européennes. Les compositeurs minimalistes ont aussi opéré un retour vers plus d'émotivité musicale, au lieu de l'approche essentiellement intellectuelle de la musique sérielle, ou l'approche conceptuelle de la musique expérimentale telle que la pratique John Cage. Après des débuts difficiles hors des circuits traditionnels de la musique classique, la musique minimaliste a acquis l'adhésion d'un certain public, venant parfois d'univers différents comme le jazz, le rock, les musiques improvisées, ou la musique électronique. La télévision et le cinéma ont utilisé abondamment cette musique, en particulier les œuvres de Philip Glass, contribuant à sa diffusion jusque dans le grand public. De violentes critiques se sont aussi exprimées de la part du monde musical envers le courant minimaliste, l'accusant de produire une musique de consommation, superficielle, et sans âme.
- La musica minimalista è un genere musicale che si caratterizza per un tessuto scarno, fatto di pochissimi elementi.
- ミニマル・ミュージック(Minimal Music)は、音の動きを最小限に抑え、パターン化された音型を反復させる音楽。1960年代から盛んになった。単にミニマルと呼ばれることもある。 あくまで単純な反復のリズムがメインであり、曲として成り立つ最低限度に近いほど、展開も少ない。しかしそれらの中での微細な変化を聞き取るのが目的であり、全体的な視点から見れば決して無駄な反復ではなく、音楽は徐々に展開していると言える。 音楽にそれほど詳しくない者でも、「ゴジラのテーマ」といえばおおよその想像は付くであろう。 また一般的にテクノと呼ばれるジャンルの電子音楽が細かな反復を伴うスタイルを多く用いる事から、テクノがミニマルミュージックの一ジャンル、または逆にミニマルミュージックがテクノの一ジャンルであると誤解される場合があるが、この両者は必ずしも一致する訳ではない。ミニマルミュージックでも電子音を伴わずに生楽器のみで演奏する音楽は数多くあるし、テクノでも反復を伴わない音楽は多い。 ミニマル・ミュージックにつながる最初のきっかけは、スティーヴ・ライヒがテープ音楽によるパフォーマンスを試みたことに始まる。彼の最初期の作品「カム・アウト」(1966年)「イッツ・ゴンナ・レイン」(1965年)は、コピーされた2つの同じテープループを2つの再生装置で同時に再生するが、そのわずかのテープの長さの違い、あるいは再生装置の回転数の微妙なずれにより、最初はほぼ同期していた2つのテープの音声(2つとも曲名にある単語をしゃべって録音したもの)がだんだんずれていく。このずれによるモアレ効果に着目し、単純な反復を繰り返すうちにずれが生じる=徐々に微細な変化を遂げる作風を器楽作品にも当てはめた。ライヒの初期の作品「ドラミング」や「ピアノ・フェイズ」がこれにあたる。 同時期にヨーロッパではルチアーノ・ベリオ、ジェルジ・リゲティ、ヘンリク・グレツキらも単純反復による音楽語法を試みており、これらの作風はアメリカのミニマル・ミュージックときわめて類似している。また、1968年には当時音楽評論家として活躍していたマイケル・ナイマンがコーネリアス・カーデューの作品“The Great Digest”を評す際、当時は抽象絵画などを表現する時に用いていた単語「ミニマリズム」を文中で用い、音楽評論で初めて「ミニマル」の概念を持ち込んだ。 ミニマル・ミュージックは発想の原点こそテープループという機械的技術から生まれたものだが、ヨーロッパおよびその他いろいろな地域(特にアフリカや東南アジア)の伝統音楽には反復の要素が多く見られ、音楽的な発想としては昔から多くの民族において認知されている語法だと言える。ヨーロッパに話を限定すれば東欧の民俗音楽にはオスティナートが多く見られるし、例えばショパンがよく用いたマズルカの様式の原点にあたるポーランドの民俗舞踊マズール、クヤヴィヤク、オベレックは、基本的に反復オスティナートに基づいている。またクラシックの近代音楽においては、ラヴェルの後期(ピアノ協奏曲など)、ストラヴィンスキーの作品(初期の三大バレエおよび後年の「結婚」など)あるいはそれに影響を受けたオルフの諸作品などに見られるオスティナート語法は、西洋音楽史において後のミニマルにつながる温床であったとも言える。それらの音楽をこなしたパリの名教師ナディア・ブーランジェにフィリップ・グラスが師事しているというのも興味深い事実であると言えよう。エリック・サティの後期作品は執拗な反復によって曲が成り立っており、ジョン・ケージの初期作品に影響を与えているという点で、ケージの後に続いたミニマル・ミュージックへと続く音楽師の脈絡に深く影響している。 なお、マイケル・ナイマンは1974年の著述“Experimental Music: Cage and Beyond”(日本語訳「実験音楽 ― ケージとその後」)でのラ・モンテ・ヤングに言及した節において、ヤングのヴェーベルン聴取を取り上げ、「ミニマルなプロセスの音楽」の起源をセリエリズムとしている。ヤングは、セリーが形を変えて提示されても同一音高が同一オクターブで演奏される傾向を「静的」と解釈可能である、と見たのである。 日本におけるミニマル・ミュージックとしては、藤枝守らがミニマル・ミュージックに類似する反復語法を自身の語法に取り入れている。一般的な知名度では映画音楽の作曲家として有名な久石譲は、自らのコンサートの一部において、実験的作品としてミニマル・ミュージックの語法で書かれた作品を上演している。また反復を基本とするオスティナート語法での作曲を長年続けていた伊福部昭のもとへテリー・ライリーが表敬訪問したが、このことはアメリカのミニマル・ミュージックの作曲界において伊福部の音楽の影響が含まれていると考えてよい。
- In de eigentijdse klassieke muziek vanaf omstreeks 1970 wordt de term minimal music gebruikt om een muziekstijl met de volgende kenmerken aan te duiden: herhaling (vaak van korte muzikale frases, met subtiele variaties gedurende een lange tijd) of stilstand (vaak in de vorm van lang aangehouden tonen). een accent op consonante samenklanken. een duidelijk tempo. De stijlvorm is ook overgenomen in de popmuziek, met name in de ambient en een aantal genres van de experimentele rock (post-rock) en in de dance van na ongeveer 1985.
- Minimalistisk musikk er opprinnelig en amerikansk genre innen eksperimentell musikk utviklet på 1960-tallet, som blant baserer seg på konsonant harmoni og ofte gjentagende musikalske fraser. Den minimalistiske musikken hadde sin opprinnelse tidlig på 1960-tallet som et undergrunnsfenomen i San Francisco og New York, og ble i USA etter hvert den mest populære eksperimentelle musikken utover 1900-tallet. Opprinnelig var det flere komponister som stod for utviklingen av musikken, men først og fremst har Terry Riley, Steve Reich, Philip Glass og La Monte Young blitt assosiert med den minimalistiske musikken i USA. Europeiske minimalistiske komponister er Louis Andriessen, Karel Goejvaerts, Michael Nyman, Gavin Bryars, Steve Martland, Henryk Górecki, Arvo Pärt og John Tavener. Begrepet minimalistisk musikk ble utledet omkring 1970 av Michael Nyman fra begrepet om minimalistisk kunst.
- Minimalizm – nurt w muzyce współczesnej zainicjowany w latach 60. XX wieku. Minimalizm w muzyce wywodzi się z tych samych źródeł, co odpowiadający mu nurt minimalizmu w innych dziedzinach sztuki, głównie w plastyce. Pierwszy raz terminu "minimalizm w muzyce" dla określenia tego nurtu muzycznego użył w 1968 roku krytyk muzyczny i pianista (tworzący później jako kompozytor minimalistyczny) Michael Nyman w recenzji "The Great Digest" Corneliusa Cardewa dla magazynu "The Spectator". W swym ideowym założeniu minimalizm odrzuca intelektualnie skomplikowaną i, dla przeciętnego odbiorcy, nieprzejrzystą muzykę współczesną, głównie wywodzącą się z serializmu. Minimaliści odrzucają także ideę powrotu do korzeni muzyki reprezentowaną przez neoklasycyzm i prymitywizm. Zamiast tego tworzą nową estetykę opartą na innych założeniach. Podstawą minimalizmu jest opieranie się na prostocie materiału melodycznego i przejrzystości harmonii oraz redukcji materiału muzycznego, istotne także jest eksponowanie struktur rytmicznych. Choć uważa się, iż nadrzędną cechą minimalizmu jest powtarzalność, w istocie termin ten należy bardziej odnosić do pojęć estetycznych niż warsztatowych. Minimalizm często czerpie z muzyki kultur pozaeuropejskich, głównie azjatyckich i afrykańskich, które w swych pierwotnych cechach są zasadniczo minimalistyczne. Aczkolwiek historycy sztuki dopatrują się cech minimalistycznych u niektórych kompozytorów późnego romantyzmu np. Erika Satie, to za początek minimalizmu uznaje się połowę lat sześćdziesiątych XX wieku, a za głównych jego twórców Terry'ego Rileya, Mortona Feldmana, La Monte Younga, Steve'a Reicha i Philipa Glassa. W kontekście estetyki minimalistycznej, można także wspomnieć o dokonaniach Johna Cage'a. Uprawianie muzyki minimalistycznej ma wiele cech wspólnych z jazzem i rockiem. Choć muzyka ta była komponowana wcześniej, wykonywana jest często przez małe zespoły autorskie, w których skład często wchodzą sami kompozytorzy. Używają one zwykle instrumentów spoza kanonu instrumentarium klasycznego, takich jak instrumenty elektryczne. Takimi zespołami są np. Philip Glass Ensemble czy Steve Reich and Musicians, które wsławiły się prawykonaniami wielu utworów minimalistycznych. Kilku kompozytorów-minimalistów w pewnym okresie tworzyło muzykę minimalistyczną na orkiestrę symfoniczną. Są nimi m. in. wspomniani wcześniej Steve Reich i Philip Glass, ten ostatni szczególnie na polu muzyki filmowej czy postminimalista John Adams, tworzący współcześnie dzieła operowe w estetyce postminimalistycznej. Do najwybitniejszych minimalistów należą: Giacinto Scelsi Morton Feldman Henryk Mikołaj Górecki Arvo Part Philip Glass Steve Reich Terry Riley La Monte Young Minimalizm wywarł także znaczący wpływ na muzykę jazzową i rockową. Wpływy te były zresztą obustronne. Minimalizm szeroko czerpał z jazzu modalnego (John Coltrane, Miles Davis), a jego wpływy można zauważyć w muzyce rockowej elektronicznej i new age. Do najbardziej znanych twórców tego nurtu należą Tangerine Dream, Klaus Schulze i Ash Ra Tempel. W Polsce za minimalistę uznawany jest przede wszystkim Tomasz Sikorski, jednakże jego filozofia komponowania odbiega znacznie od myślenia minimalistów amerykańskich.
- Na música erudita das últimas três décadas o termo minimalismo foi usado para eventualmente se referir à produção musical que reúne as seguintes características: repetição (frequentemente de pequenos trechos, com pequenas variações através de grandes períodos de tempo) ou estaticidade (na forma de tons executados durante um longo tempo); ritmos quase hipnóticos. É frequentemente associada (e inseparável) da composição na música eletrônica e até mesmo no punk rock. É preciso notar que o que é chamado de movimento minimalista na música tem uma pequena (às vezes ocasional) relação com o mesmo movimento nas artes plásticas. Esta conexão é provavelmente uma das razões que fazem com que compositores chamados minimalistas não se sintam à vontade com o termo. Philip Glass (talvez o mais popular compositor entre aqueles chamados minimalistas), cujo grupo inicialmente apresentou-se em galerias de arte nas quais seus amigos (artistas minimalistas) expunham, chegou a dizer que "Aquela palavra [minimalismo] deveria ser extinta" (That word should be stamped out!). Além de Glass, Steve Reich, Arvo Part, John Coolidge Adams são os mais famosos compositores minimalistas.
- Минимали́зм — в музыкальном искусстве последних 36 лет, термин минимализм относится к музыке, для которой характерны некие общие черты: повторение (часто короткой музыкальной фразы, с минимальными вариациями на протяжении долгого периода времени) или состояние покоя (часто в форме гула, баса и протяжных звуков); акцент на консонансной гармонии; устойчивый ритм. Минималистическая музыка может иногда напоминать по звучанию разные формы электронной музыки, а также текстурные композиции таких композиторов, как Лигети; зачастую происходит так, что конечные результаты похожи, но концепции реализации разные.
- 簡約音樂在1960年代時被提出作為實驗音樂中的一種音樂風格,這個派別大都展現以下的特色: 如果不具功能調性(functional tonality),則強調和諧的和弦。 樂句、或較小單位的figure、motif、cell會不斷重複。加以難以捉摸、緩慢的改變、長時間極少或沒有改變的旋律。 以持續的低音、節奏或長音的方式暫停音樂演進(stasis)。 簡約音樂這個名詞是由簡約主義(或極簡主義)派生而來,然而簡約主義最早卻是被用在形容一種視覺設計之風格。在「簡約音樂」之前,尚有程序音樂或系統音樂等名詞被使用在同樣的音樂上,尤其是經由嚴謹規則所建構的此種音樂。
|
| rdfs:comment
|
- Minimalist music is an originally American genre of experimental or Downtown music named in the 1960s based mostly in consonant harmony, steady pulse (if not immobile drones), stasis and slow transformation, and often reiteration of musical phrases or smaller units such as figures, motifs, and cells.
- Minimal Music ist ein Sammelbegriff für verschiedene Musikstile innerhalb der Neuen Musik, die sich ab den 1960er Jahren des 20. Jahrhunderts in den USA entwickelten. Der Name wird Anfang der 1970er Jahre von Michael Campillo geprägt in Anlehnung an den aus der Bildenden Kunst stammenden Begriff Minimal Art.
- La música minimalista és un gènere de música clàssica i música experimental nascuda els anys 60. El terme deriva del concepte de minimalisme, que va ser prèviament aplicat a les arts visuals. Abans d'això van ser utilitzats termes com música processal o música sistemàtica, particularment per a músiques construïdes utilitzant unes normes molt estrictes.
- Hudební minimalismus (též „minimální hudba“) je relativně moderní skladebná technika, velmi oblíbená skladateli v 60. - 70. letech 20. století. Inspirovalo jí v 50. letech původně výtvarné umění, především americké malířství (tzv. minimal art). Tento směr byl také aplikován v architektuře, designu, sochařství i filozofii.
- La música minimalista es un género originario de Estados Unidos que se cataloga como experimental o música downtown que empezó a ser creada en los años 1960 basada en la armonía consonante, en pulsos constantes, en lo estático o en las lentas transformaciones, a menudo en la reiteración de las frases musicales en pequeñas unidades como figuras, motivos y células.
- La musique minimaliste est un courant de musique contemporaine apparu dans les années 1960 aux États-Unis, qui représente une part importante de la musique classique de ce pays. En France, le courant est fréquemment appelé musique répétitive, et désigne plus spécifiquement l'ensemble des œuvres utilisant la répétition comme technique de composition. Les principaux compositeurs de musique minimaliste sont La Monte Young, Terry Riley, Steve Reich, Philip Glass, et John Adams.
- La musica minimalista è un genere musicale che si caratterizza per un tessuto scarno, fatto di pochissimi elementi.
- In de eigentijdse klassieke muziek vanaf omstreeks 1970 wordt de term minimal music gebruikt om een muziekstijl met de volgende kenmerken aan te duiden: herhaling (vaak van korte muzikale frases, met subtiele variaties gedurende een lange tijd) of stilstand (vaak in de vorm van lang aangehouden tonen). een accent op consonante samenklanken. een duidelijk tempo.
- Minimalistisk musikk er opprinnelig en amerikansk genre innen eksperimentell musikk utviklet på 1960-tallet, som blant baserer seg på konsonant harmoni og ofte gjentagende musikalske fraser. Den minimalistiske musikken hadde sin opprinnelse tidlig på 1960-tallet som et undergrunnsfenomen i San Francisco og New York, og ble i USA etter hvert den mest populære eksperimentelle musikken utover 1900-tallet.
- Minimalizm – nurt w muzyce współczesnej zainicjowany w latach 60. XX wieku. Minimalizm w muzyce wywodzi się z tych samych źródeł, co odpowiadający mu nurt minimalizmu w innych dziedzinach sztuki, głównie w plastyce.
- Na música erudita das últimas três décadas o termo minimalismo foi usado para eventualmente se referir à produção musical que reúne as seguintes características: repetição (frequentemente de pequenos trechos, com pequenas variações através de grandes períodos de tempo) ou estaticidade (na forma de tons executados durante um longo tempo); ritmos quase hipnóticos. É frequentemente associada (e inseparável) da composição na música eletrônica e até mesmo no punk rock.
|