| dbpprop:abstract
|
- In critical theory, and particularly postmodernism, a metanarrative (from meta-narrative, sometimes also known as a master- or grand narrative) is an abstract idea that is thought to be a comprehensive explanation of historical experience or knowledge. According to John Stephens it "is a global or totalizing cultural narrative schema which orders and explains knowledge and experience". The prefix meta means "beyond" and is here used to mean "about", and a narrative is a story. Therefore, a metanarrative is a story about a story, encompassing and explaining other 'little stories' within totalizing schemes. The concept was criticized by Jean-François Lyotard in his work, The Postmodern Condition: A Report on Knowledge (1979). In this text, Lyotard refers to what he describes as the postmodern condition, which he characterized as increasing skepticism toward the totalizing nature of "metanarratives" (or "grand narratives," typically characterised by some form of 'transcendent and universal truth'):
- La metanarrativa, més coneguda com consciència popular o realitat col·lectiva, és una narrativa o història que és simultàniament possible i desitjable construir. ES tracta del discurs oficialista que fa el poder per tal de crear un sentit de benestar i felicitat entre els individus. Una imatge de com s'ha de construir, mantenir i organitzar la societat. La metanarrativa consta d'imatges, visions, percepcions i històries que formen aquesta realitat col·lectiva que aporta als seus membres benestar i felicitat. S'utilitza normalment com a reproducció fidedigna de la realitat per tal de justificar i legitimar el model social i polític establert. Diu que és bo i perquè és bo. Perd l'efectivitat quan la distància entre la realitat i la metanarrativa, o la percepció de com funciona el món i la forma en què s'ha explicat és tan gran que ja no és creïble. En canvi, té efectivitat quan la realitat i la història narrada són similars.
- Metanarace (z řeckého meta, nad- a latinského narratio, vyprávění), česky také velké vyprávění, znamená celkový, všezahrnující příběh, který vysvětluje a zároveň legitimuje podobu i složky určité kultury. Pojem metanarace, který je klíčovým pojmem postmoderny, zavedl francouzský filosof Jean-François Lyotard. Podle Lyotarda každá kultura potřebuje své složky a rysy vyložit a obhájit tím, že je zařadí do svého „velkovyprávění“, jež jim dává smysl a jež všichni její účastníci znají a uznávají. Tak jsou podle Lyotarda např. metanarací křesťanství dějiny spásy a všechny křesťanské pojmy, instituce, obřady atd. se zdůvodňují a dostávají smysl tím, že se uvedou do nějakého vztahu k tomuto příběhu. Metanarací marxismu je podle něho třídní boj, takže marxistické pojmy, instituce a pod. dostávají smysl i oprávnění tím, že se ukáže jejich vztah k třídnímu boji. Metanarace je tedy všeobecně sdílené vyprávění o minulém, jež dává smysl i oprávnění současnému, přítomnému. Lyotard kritizoval právě tuto legitimující, zdůvodňující funkci metanarace, jež má podle něho sklon k totalitě. Byl také přesvědčen, že právě postmoderní kritika a dekonstrukce znamená konec všech metanarací, jež ztrácejí svoji schopnost dávat smysl. Je ovšem otázka, zda se kultury mohou vyjadřovat a identifikovat nějak jinak než symbolickým vyprávěním. Jiný francouzský filosof, Paul Ricoeur se naopak domnívá, že mají-li se lidé se svojí kulturou identifikovat, potřebují k tomu právě vyprávění, které jim umožní vztah i k jejich společné historii. Pro české národní obrození byly takovým vyprávěním nejprve Rukopisy, později třeba Jiráskovy Staré pověsti. Dalo by se říci, že pro řadu současných věd je takovým vyprávěním evoluce. Domněnka o totalizující funkci velkých vyprávění je možná založena na dvojím významu slova: metanarace sice „totalizuje“ sebepochopení dané kultury, pomáhá vytvářet z jejích složek souvislý celek, to však má s totalitarismem moderních států jen velmi málo společného.
- Una metanarrativa es, en el contexto de la teoría crítica y el posmodernismo, "un esquema de cultura narrativa global o totalizador que organiza y explica conocimientos y experiencias”, según explica Stephens. El prefijo meta significa “más allá”, y una narrativa es una historia. La metanarrativa será, por tanto, una historia más allá de la historia, que es capaz de abarcar otros "pequeños relatos" en su interior, dentro de esquemas abarcadores, totalizadores, trascendentes o universalizadores. Según el planteamiento critico de la metanarrativa propuesto por Lyotard los metarrelatos, metanarrativas o macrorrelatos son asumidos como discursos totalizantes y multiabarcadores, en los que se asume la comprensión de hechos de carácter científico, histórico y social de forma absolutista, pretendiendo dar respuesta y solución a toda contingencia. Un ejemplo recurrente, que remite constantemente a este sistema de interpretación sistematizado y totalizante, es el propuesto por Hegel. La ciencia occidental, nemotécnica, taxonomista, empirista y utilitaria, que ha asumido una supuesta soberanía en torno a su razón, pretendidamente neutra, rigurosa y universal, es otro claro ejemplo de Metarrelato, que incluso podría definirse como un meta-metarrelato que involucra a su vez metarrelatos particulares que contemplan el mundo y las esencias de las cosas desde posiciones independientes, ofreciendo sorprendentes soluciones a los interminables problemas humanos, y que para la actualidad ha caído en total crisis, e incluso en varios sectores intelectuales es identificada como uno más de los mitos modernos. Sin embargo, es necesario subrayarlo, el uso de calificativos de la "ciencia occidental" que se hace en el parrafo anterior, basándose de manera exclusiva en el enfoque crítico de Lyotard evidencia la aplicación de consideraciones provenientes de una metanarrativa y por lo tanto se contradice a si mismo al intentar crear una visión absolutista, sistematizada y totalizante como trascendente y universalizadora de toda metanarrativa. En el análisis de Lyotard de la condición postmoderna ha sido criticado por ser internamente inconsistente. Por ejemplo, pensadores como Alex Callinicos y Jürgen Habermas argumentan que la descripción de Lyotard del mundo postmoderno como contenedor de una "incredulidad hacia la metanarrativas" puede ser visto como una narrativa por si mismo.
- Nella teoria critica, e particolarmente nel postmodernismo, la metanarrazione o metaracconto (anche conosciuto come "grande racconto o narrazione") è un'idea astratta che si ritiene essere una spiegazione onnicomprensiva dell'esperienza storica o della conoscenza. Secondo John Stephens, il metaracconto è "uno schema narrativo culturale totalizzante o globale che ordina e spiega la conoscenza e l'esperienza", cioè i suoi presupposti trascendenti, la storia (mitica o reale) che presuppone". Il prefisso "meta" significa "oltre" ed è qui usato per intendere "riguardante". Il metaracconto, o metanarrazione, è la storia presupposta da una narrazione. Questo concetto è stato criticato da Jean-François Lyotard nella sua opera "La condizione postmoderna". In questo libro, Lyotard fa riferimento a ciò che descrive come la condizione postmoderna o postmodernità, caratterizzata da un sempre più grande scetticismo verso la natura totalizzante dei metaracconti (o "grandi racconti"), caratterizzati tipicamente da una qualche forma di verità trascendente o universale.
|
| rdfs:comment
|
- In critical theory, and particularly postmodernism, a metanarrative (from meta-narrative, sometimes also known as a master- or grand narrative) is an abstract idea that is thought to be a comprehensive explanation of historical experience or knowledge. According to John Stephens it "is a global or totalizing cultural narrative schema which orders and explains knowledge and experience". The prefix meta means "beyond" and is here used to mean "about", and a narrative is a story.
- La metanarrativa, més coneguda com consciència popular o realitat col·lectiva, és una narrativa o història que és simultàniament possible i desitjable construir. ES tracta del discurs oficialista que fa el poder per tal de crear un sentit de benestar i felicitat entre els individus. Una imatge de com s'ha de construir, mantenir i organitzar la societat.
- Metanarace (z řeckého meta, nad- a latinského narratio, vyprávění), česky také velké vyprávění, znamená celkový, všezahrnující příběh, který vysvětluje a zároveň legitimuje podobu i složky určité kultury. Pojem metanarace, který je klíčovým pojmem postmoderny, zavedl francouzský filosof Jean-François Lyotard.
- Una metanarrativa es, en el contexto de la teoría crítica y el posmodernismo, "un esquema de cultura narrativa global o totalizador que organiza y explica conocimientos y experiencias”, según explica Stephens. El prefijo meta significa “más allá”, y una narrativa es una historia.
- Nella teoria critica, e particolarmente nel postmodernismo, la metanarrazione o metaracconto (anche conosciuto come "grande racconto o narrazione") è un'idea astratta che si ritiene essere una spiegazione onnicomprensiva dell'esperienza storica o della conoscenza. Secondo John Stephens, il metaracconto è "uno schema narrativo culturale totalizzante o globale che ordina e spiega la conoscenza e l'esperienza", cioè i suoi presupposti trascendenti, la storia (mitica o reale) che presuppone".
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
