| dbpprop:abstract
|
- The Mandate of Heaven is a traditional Chinese philosophical concept. Tian would bless the authority of a just ruler, but would be displeased with a despotic ruler and would withdraw its mandate. The Mandate of Heaven would then transfer to those who would rule best. The Mandate of Heaven was a well-accepted idea among the common people of China, as it argues for the removal of incompetent or despotic rulers, and provided an incentive for rulers to rule well and justly. The concept was often invoked by philosophers and scholars in ancie as a way to curtail the abuse of power by the political rulers. The Mandate of Heaven had no time limitations, instead depending on the just and able performance of the ruler. The Mandate also does not require that a legitimate ruler be of noble birth, and in fact, dynasties were often founded by people of modest birth. The concept of the Mandate of Heaven was first used to support the rule of the kings of the Zhou Dynasty and was the subject of much debate in the warring states period that followed. It was later used to support the rule of the Emperors of China. "Mandate of Heaven" was also the first era name of the Qing Dynasty.
- Das Mandat des Himmels war ein traditionelles Konzept der chinesischen Philosophie zur Herrschafts-Legitimation der Zhou-Dynastie und der späteren Kaiser von China. Der Himmel würde die Autorität eines gerechten Herrschers schützen, während er mit einem törichten Herrscher unzufrieden wäre und das Mandat an jemand anderen weitergeben würde. Das Mandat hat keine zeitliche Begrenzung, wenn es gut erfüllt wird. Gemäß dem Buch der Urkunden – Abteilung Dokumente aus der Zhou-Dynastie (周書): Die Große Ansprache (大誥) – erklärte der Herzog von Zhou (周公旦, Zhōu Gōng Dàn), der jüngere Brüder des zuvor verstorbenen König Wu, als Regent des Reiches und im Namen des jungen Königs Cheng (成) dem Volk von Shang, dass deren König sein Mandat nur verloren habe, weil er seine Macht missbraucht habe. Dies bedeutete, dass ein legitimer Herrscher nicht von hoher Geburt sein musste. Zugleich aber diente diese Begebenheit zudem als Argument zur Legitimierung der Herrschaft der Gründer der Han- und Ming-Dynastie, die beide Personen niederer Herkunft waren. Für Xunzi war der Begriff eine bloße Metapher für Legitimität. Im Laufe der Entwicklung der politischen Konzepte Chinas wurde das Mandat schließlich mit dem Begriff des Dynastischen Zyklus verbunden. Im Laufe der Übernahme verschiedener Begriffe der chinesischen Philosophie nach Japan wurde auch dort das Konzept vom Himmlischen Mandat verwendet, um die Legitimität von politischer Herrschaft zu begründen. Im Nihonshoki wird damit der Feldzug des Jimmu-tennō gerechtfertigt, der durch seine Unterwerfungen letztlich den Frieden in seinem Reich garantiert. Mit eindeutigen Übernahmen und Paraphrasierungen aus konfuzianistischer Literatur wurden den Himmlischen Herrschern und Thronanwärtern Japans in der folgenden hagiographischen Geschichtsschreibung Tugenden zugesprochen, die den jeweiligen historischen Umständen gemäß dem Prinzip des Himmlischen Mandats entsprechen. In der japanischen Philosophie wird in der Folge immer wieder aus staatstheoretischer Sicht auf dieses Konzept rekuriert, so z. B. in der 17-Artikel-Verfassung. Es wurde aber darauf verzichtet, das chinesische Konzept des gerechten Herrschers zu übernehmen, demzufolge es rechtmäßig sei, einen ungerechten Herrscher zu stürzen. Das Mandat des Himmels unterscheidet sich wesentlich vom europäischen Begriff Gottesgnadentum, der auch unkluge Herrschaft legitimierte, anstatt sie zu stürzen. Umgekehrt wurde ein erfolgreicher Umsturz als Beweis für das Ende des Mandats angesehen. Das bedeutete, ein Aufstand war falsch, solange er nicht erfolgreich war. Der philosophische Unterschied hatte wenig praktische Auswirkungen. „Mandat des Himmels“ war auch der erste Äraname des Qing-Gründers Nurhaci, der damit seinen Anspruch auf den Kaiserthron der Ming geltend machen wollte.
- Mandát nebes, čínsky tchien-ming, je ve starém čínském politickém chápání božské oprávnění panovníka vládnout zemi. Počátky ideologického konceptu mandátu Nebes jsou spojeny s nástupem dynastie Čou, která v 11. století př. n. l. svrhla dosud panující dynastii Šang. Prvním, kdo se na mandát nebes odvolával byl bratr krále Wu, vítěze nad Šangy, vévoda Tan z Čou, který po předčasné smrti svého staršího bratra spravoval říši jako regent za jeho malého syna. Panovníci předchozí dynastie Šang odvozovali svou moc od svých zemřelých zbožštělých předků, které uctívali a s nimiž pomocí různých šamanských praktik (alkoholové opojení, věštění s pomocí hovězích lopatek a želvích krunýřů) často (téměř denně) „komunikovali“. Čouové se naproti tomu odvolávali na neosobní nejvyšší božstvo, označované jako „Nebesa“ (天, Tchien). Nebesa podle nich propůjčí moc tomu, kdo je schopen vládnout spravedlivě, v souladu s mravním a přírodním řádem. Nehodnému vladaři pak obdobně mohou (a musí) oprávnění k vládě odejmout a předat je jinému. Vévoda z Čou zdůvodňoval poraženým Šangům nástup svého rodu poukazem na to, že kdyby nebyl poslední šangský král tak zkažený, nepozbyl by nebeského mandátu. Čouská ideologie, ospravedlňující svržení Šangů, se pro následující tři tisíciletí stala důležitým inventářem čínské politiky. Jelikož způsobilost k převzetí nebeskéhoo mandátu nebyla nijak vázána na urozené předky, ale výhradně na schopnosti řádně vládnout, mohl se císařem stát i člověk prostého původu, jako v případě zakladatelů dynastií Chan a Ming (první mingský císař Chung Wu býval v mládí dokonce žebrákem). Postupem času byl koncept mandátu Nebes spojen s představou dynastického cyklu v němž: Nový vládce sjednotí Čínu a založí novou dynastii. Země zprvu prosperuje a zažívá nový zlatý věk. Postupně se však vládnoucí rodina stává nemorální, na dvoře bují korupce a říše upadá. Dynastie ztrácí mandát Nebes, opravňující ji k vládě a je svržena povstáním. Nebeský mandát přechází na další, silnější, dynastii. To že mandát Nebes není pro nikoho trvalým vlastnictvím a panovník jej musí zůstat hoden silně kontrastuje se středověkým pojetím božského původu dědičné královské moci v Evropě. Evropské chápání královské moci považovalo každý pokus o svržení nehodného panovníka či omezení jeho vlivu za protivení se boží vůli. Pojetí vladařské moci založené na mandátu Nebes na jedné straně zdůrazňovalo absolutní svrchovanost císaře vládnoucího všemu Podnebesí, na druhé straně jej svazovalo velkou odpovědností. Tak, jak byl císař nad svou říší neomezeným pánem, za její osudy svou osobou plně odpovídal. Císař musel řádně uctívat své předky coby vzor synovské oddanosti, jménem všeho lidu musel vykonávat obětní rituály uctívající Nebesa a Zemi. Musel si počínat spravedlivě a pečovat o blaho svých poddaných a zároveň dbát, aby v celé zemi panoval řád. Taková byla ideální představa. V praxi byl samozřejmě každý pokus o vzpouru okamžitě a tvrdě potlačen. To ale platilo jen dokud byla dynastie silná. V dobách úpadku mohla nepříznivá znamení snadno zapůsobit jako rozhodující podnět ke svržení dynastie. Znamením nepřízně Nebes mohly být nejen nepokoje, ale také přírodní pohromy ba i neobvyklé úkazy na něž byly v krizových obdobích široké vrstvy obyvatelstva velmi citlivé. Tato víra je mezi Číňany hluboce zakořeněna dodnes. Kupříkladu katastrofální zemětřesení v Tchang-šanu roku 1976 mnozí lidé dávali do souvislosti s úmrtími několika předních čínských představitelů, k nimž v témže roce došlo. Do čela vlády a Komunistické strany Číny tehdy nastoupil Chua Kuo-feng, což znamenalo konec neblaze proslulého období Kulturní revoluce.
- El «Mandato del Cielo», mandato celeste o mandato celestial es un concepto de la filosofía china tradicional referente a la legitimidad de los gobernantes. El «cielo» bendeciría al gobernante justo, pero despreciaría al gobernante déspota y pondría fin a su régimen. El mandato del cielo transferiría entonces el poder a otro individuo con dotes de mejor gobernante. El mandato del cielo fue un concepto muy utilizado en China para explicar los vaivenes políticos de cada época, y ayudó a mantener a los gobernantes bajo control de alguna autoridad extraterrenal. Esta idea fue muy popular en China debido también a que invocando el mandato del cielo cualquier líder poderoso en épocas de crisis podía deponer a los gobernantes que no fueran los apropiados para sus intereses alegando que las graves dificultades de la nación ocurrieron porque el monarca había "perdido el Mandato del Cielo". El sistema era hereditario entre padre e hijo, peno nunca entre madre e hija, con lo cual era necesaria la descendencia en línea para transferir este Mandato (y tambien era necesaria la ascendencia patrilineal para tener el derecho de recibirlo). El concepto de "haber recibido el Mandato del Cielo" no tenía limitaciones de tiempo, y por tanto no se podía determinar un momento exacto en que se perdía tal derecho, sino que su conservación sólo dependía del desempeño del gobernante. El mandato del cielo no requería que el candidato al trono fuera de familia airstocrática, por lo cual no se excluía la posibilidad que cualquier hombre virtuoso pudiese recibirlo; esto explica que amparándose en esta idea incluso muchas dinastías comenzaran con mandatarios de origen plebeyo. Este concepto fue utilizado en su inicio para apoyar el gobierno de los reyes de la dinastía Zhou y posteriormente a los emperadores de China.
- Taivaan mandaatti on ollut Kiinan keisarin oikeus hallita maata taivaan valtuuttamana. Päinvaston kuin monissa muissa perinnöllisissä monarkioissa, jossa esivallan uskotaan jumalallista alkuperää olevana olevan ikuinen, Kiinassa pidettiin mahdollisena, että keisari menettää taivaan luvan toimia ihmisten ja taivaan välillä välittäjänä, jolloin hallitusvalta ja samalla dynastia voi vaihtua.
- Le Mandat du Ciel est un concept chinois apparu sous la dynastie Zhou qui a permis d'affirmer la légitimité du pouvoir des Empereurs de Chine. Il est fondé sur l'approbation que le Ciel accorde aux dirigeants sages et vertueux, approbation qu'il cesse d'accorder si ceux-ci ont une conduite mauvaise ou sont corrompus. Par la suite, le concept permit d'appréhender les manifestations naturelles comme des messages du Ciel. Les catastrophes naturelles étaient ainsi perçues comme des signes témoignant de la réprobation du Ciel, ce qui légitimait le peuple à se rebeller, pour qu'une dynastie plus vertueuse se voit alors confier le Mandat du Ciel. Ce concept, proche de la notion de « monarchie de droit divin » qui existait en France et dans d'autres pays d'Europe, en diffère cependant par le fait qu'à la différence du droit divin, le Mandat Céleste peut être retiré aux souverains qui agissent mal.
- Il mandato del cielo fu un concetto tradizionale di sovranità utilizzato per legittimare e sostenere il regno dei sovrani della dinastia Zhou e successivamente delle dinastie imperiali della Cina. Secondo questo concetto, il cielo benediceva l'autorità del sovrano giusto e virtuoso conferendogli il mandato a regnare, ma poteva ritirare il mandato ad un sovrano corrotto e ingiusto, conferendolo ad un sovrano più meritevole. Cataclismi come alluvioni e carestie erano quindi interpretati come segni del ritiro del mandato da parte delle divinità. Il Mandato non aveva limiti di tempo, ma richiedeva che il sovrano si comportasse in modo saggio e virtuoso. Un imperatore legittimo non doveva necessariamente essere di nascita nobile; in effetti potenti dinastie come gli Han e i Ming furono fondate da uomini di nascita comune. I primi documenti scritti che parlano del mandato del cielo sono quelli relativi al Duca di Zhou, fratello minore del re Wu e reggente per il figlio del re, Zhou Cheng. La nozione di Mandato del cielo fu ripresa da Mencio, considerato il secondo pensatore dopo Confucio.. Successivamente, il Mandato del Cielo venne sempre più legato al concetto di ciclo dinastico.
- 天命（てんめい）は、天から人間に与えられた一生をかけて行うべき命令のこと。
- Hemels Mandaat. In het Dynastieke China geloofden de mensen dat de keizer door de Hemel verkozen en gezegend was, hij was de Zoon des Hemels (天子 tianzi) zolang hij deugdig heerste. Als dit niet zo was dan gaf de Hemel het mandaat aan iemand anders en werd hij keizer. Dit patroon van het verkrijgen en weer verliezen van het Hemels Mandaat werd voor het eerst gebruikt door de Zhou, om zo hun machtsovername van de Shang te rechtvaardigen. Ook de machtsovername van alle volgende dynastieën werd op deze manier gerechtvaardigd (正統 zhengtong, gerechtvaardigde opvolging). Volgens de officiële dynastieke standaardgeschiedenissen lijkt de geschiedenis van China dan ook een steeds terugkerend patroon te hebben, de dynastieke cyclus: Een nieuwe dynastie komt aan de macht; China beleeft een tijd van voorspoed onder deze dynastie. Hervormingen worden uitgevoerd en uitvindingen worden gedaan. De economie en welvaart bloeien; De keizers worden decadent of putten de schatkist uit met zinloze oorlogen; Misoogsten, hongersnoden, stormen en overstromingen teisteren China; Het volk komt in opstand en de dynastie valt; Een kortere of langere periode van instabiliteit breekt aan tot een nieuwe dynastie de macht grijpt. In praktijk werd een verbeuring van het Hemels mandaat uitgelegd door misoogsten, natuurrampen, hongersnood, enz. als een manier van de Hemel om te laten zien dat het tijd was voor een andere keizer. Hieruit volgde dan dat het volk in opstand kwam en de dynastie omver werd geworpen. De stichter van de nieuwe dynastie kreeg dan het Hemels mandaat en gaf dat door aan zijn nakomelingen, totdat die het op hun beurt weer kwijtraakten. Logisch volgt hieruit dat het Hemels mandaat vaak werd gebruikt door usurpators om hun coup te rechtvaardigen.
- Det himmelske mandat var i 2000 år grunnbegrepet innen kinesisk politisk filosofi. Ideen tjente til å bygge opp om kongemakten under Zhōu-dynastiet og senere under keisermakten. I kortthet gikk det ut på at Himmelen gav sin velsignelse til herskeren, men at dersom herskeren regjerte uklokt ville Himmelen overdra sitt mandat til en annen. Dette skiller seg fra det europeiske begrepet «kongedømme av Guds nåde» ved at kongedømmet var garantert av himmelsens makter på ubestemt tid. Den første drøfting av begrepet finner man i skrifter som gjengir utsagn av hertugen av Zhōu, som var den yngre bror til Kong Zhōu av Wŭ og regent for kong Wŭs mindreårige sønn kong Cheng av Zhou. Denne hertugen anses som den første som målbar forestillingen om det himmelske mandat. Shāng-dynastiet hadde ifølge denne forestillingen kunnet regjere på grunn av sine slektsbånd til de guddommelige makter — dynastiets grunnleggere hadde vært guddommelige selv, og de var nå samlet i Himmelen, mente man. Himmelen var meget aktiv og intervenerte på mange og mysteriøse måter i Shāng-kongenes styre, noe som reflekteres blant annet i spådomstekster fra den senere periode av Shāngtiden og orakelbenene som ble benyttet da. Forestillingen om Det himmelske mandat representerer en overgang eller en videreutvikling av dette: Nå ble verdens herskere ikke lenger forstått som mennesker av gudeslekt, men verden snarere forstått som et føydalherredømme som etter Himmelens forgodtbefinnende ble gitt til egnede herskere, og fratatt de uegnede. Med denne utforming tjente Det himmelske mandat som en rettferdiggjørelse og begrunnelse for Zhōu-dynastiets maktovertagelse og nedkjempelse av Shāng-dynastiet. Slik skulle det også tjene mange senere dynastier som rettferdiggjørelse av deres maktovertakelse. Én konsekvens av ideen om Det himmelske mandat var at herskeren ikke lenger trengte å være av adelig bakgrunn. Faktisk var en en rekke dynastier, som Hàn-dynastiet og Míng-dynastiet, som ble grunnlagt av personer av enkel byrd. Med tanken om Det himmelske mandat fulgte ingen «embedsperioder», det dreide seg om herskerens kvaliteter. Hertugen av Zhōu brukte Det himmelske mandat for å forklare for Shāngdynastiets folk at dersom deres konge ikke hadde vært slik en dårlig hersker, ville mandatet ikke ha vært tatt fra ham. Opp gjennom århundrene utviklet forestillingen seg: Nå ble Det himmelske mandat forstått slik at et omskifte gjerne gav et nytt og sunnere dynasti, men at dette normalt ville tendere mot forfall over tid. Det himmelske mandat ville dermed bli knyttet til dynastiske sykluser med denne dynamikk. Tanken om Det himmelske mandat var også den del av den konfucianske filosofen Mencius' lære. Imidlertid var det ikke særlig sterkt fremme i Konfucius' tenkning; der man kan snarer få et inntrykk både fra hva Mesteren vektlegger og hva han fortiet at denne forklaringsmodellen var på vei ut. Da konfucianismen ble det statsbærende system under Hàn-dynastiet ble imidlertid tankegangen om det himmelske mandat fast innspent i dette dynastiets utforming av konfucianismen.
- Mandat Niebios (chin. 天命, pinyin Tiānmìng) – tradycyjna teoria filozoficzna w Chinach, według której władca musi mieć poparcie Niebios (天), by rządzić. Mandat zyskują władcy sprawiedliwi, postępujący moralnie i obyczajnie, którzy dbają o swój lud. Jeżeli na tronie zasiada despota, Niebiosa mogą wycofać swój mandat, co sygnalizują poprzez np. katastrofy, klęski głodu, powodzie, trzęsienia ziemi, wojny itd. W takiej sytuacji sprawiedliwie jest wszcząć bunt przeciw takiemu władcy. Mandat mógł dotyczyć zarówno pojedynczego władcy, jak i całej dynastii. Nie miał ograniczeń czasowych, ani klasowych, gdyż zakładał ciągłość instytucji cesarstwa bez względu na zmianę rodziny panującej. Dwa razy w historii Chin zdarzyło się, że założycielami dynastii były osoby wywodzące się z ludu. Do tej koncepcji musieli się odwoływać także rządzący Chinami cudzoziemcy, Mongołowie z dynastii Yuan czy Mandżurowie z dynastii Qing. Pojęcie mandatu Niebios zostało po raz pierwszy użyte przez królów dynastii Zhou, a na niwie teoretycznej pojęcie to rozwinął Mencjusz. Nazwę 天命 nosiła również pierwsza era panowania dynastii Qing. Uważa się, że ten koncept wpływa na chińską mentalność do czasów współczesnych. Jest jednym z powodów, dla których KPCh cenzuruje i kontroluje informacje prasowe dotyczące w Chinach katastrof.
- O Mandato do Céu é um conceito filosófico chinês tradicional a respeito da legalidade dos lideres (inicialmente reis, posteriormente imperadores). O céu abençoaria a autoridade de um líder justo, mas ficaria desgostoso com um líder despótico e retiraria seu mandato. O mandato do céu então se transferiria para àqueles que governassem melhor. O mandato do céu não teve nenhuma limitação de tempo, dependendo do desempenho justo do dirigente que, supostamente o possuíria. O mandato não exige que um líder legítimo seja de nascimento nobre, e de fato, as dinastias foram fundadas frequentemente por pessoas de nascimento modesto. O conceito do mandato do céu foi usado primeiramente para justificar a autoridade dos reis da dinastia Zhou e mais tarde dos imperadores da China. O “mandato do céu” é também o primeiro nome de era da dinastia Qing.
- Небесный мандат (天命, Tiānmìng) - одно из центральных понятий традиционной китайской космогонии, используемое как источник легитимации правящей династии. Правящий дом выступал как носитель монополии на связь с Небом, в качестве обладателя "небесного доверия", заслуженного путём накопления добродетели Дэ. Утрата добродетели трактовалась традиционной конфуцианской историографией как основная причина потери власти. Поэтому в классической литературе Китая основатели новой династии непременно предстают носителями добродетели, в то время как падение династии связывается с нравственным разложением правителя, которое приводит к потере мандата. Потеря Небесного мандата представлялась событием космического значения. Его изображали сопровождающимся катаклизмами и чудесами.
- Himmelns mandat, kinesisk doktrin som innebar att kejsaren regerar på mandat från himlen, vilket innebär att kejsaren kan avsättas ifall han agerar i strid mot dennas vilja. Doktrinen blev en metod för kejsarens undersåtar att avsätta honom, och på så sätt försvagade den kejsarens roll. I och med taikareformerna infördes denna doktrin även i Japan år 645. Se även nåden som maktprincip.
- 天命指上天之命，在中国古代常用来表明新兴政权的合法性，主张王朝更替乃是上天的旨意，如果统治者腐败，则违逆天意，就将由有道明君来取代。历史记载中最早诉诸天命为其合法性辩护的是周武王。
|
| rdfs:comment
|
- The Mandate of Heaven is a traditional Chinese philosophical concept. Tian would bless the authority of a just ruler, but would be displeased with a despotic ruler and would withdraw its mandate. The Mandate of Heaven would then transfer to those who would rule best. The Mandate of Heaven was a well-accepted idea among the common people of China, as it argues for the removal of incompetent or despotic rulers, and provided an incentive for rulers to rule well and justly.
- Das Mandat des Himmels war ein traditionelles Konzept der chinesischen Philosophie zur Herrschafts-Legitimation der Zhou-Dynastie und der späteren Kaiser von China. Der Himmel würde die Autorität eines gerechten Herrschers schützen, während er mit einem törichten Herrscher unzufrieden wäre und das Mandat an jemand anderen weitergeben würde. Das Mandat hat keine zeitliche Begrenzung, wenn es gut erfüllt wird.
- Mandát nebes, čínsky tchien-ming, je ve starém čínském politickém chápání božské oprávnění panovníka vládnout zemi. Počátky ideologického konceptu mandátu Nebes jsou spojeny s nástupem dynastie Čou, která v 11. století př. n. l. svrhla dosud panující dynastii Šang.
- El «Mandato del Cielo», mandato celeste o mandato celestial es un concepto de la filosofía china tradicional referente a la legitimidad de los gobernantes. El «cielo» bendeciría al gobernante justo, pero despreciaría al gobernante déspota y pondría fin a su régimen. El mandato del cielo transferiría entonces el poder a otro individuo con dotes de mejor gobernante.
- Taivaan mandaatti on ollut Kiinan keisarin oikeus hallita maata taivaan valtuuttamana. Päinvaston kuin monissa muissa perinnöllisissä monarkioissa, jossa esivallan uskotaan jumalallista alkuperää olevana olevan ikuinen, Kiinassa pidettiin mahdollisena, että keisari menettää taivaan luvan toimia ihmisten ja taivaan välillä välittäjänä, jolloin hallitusvalta ja samalla dynastia voi vaihtua.
- Le Mandat du Ciel est un concept chinois apparu sous la dynastie Zhou qui a permis d'affirmer la légitimité du pouvoir des Empereurs de Chine. Il est fondé sur l'approbation que le Ciel accorde aux dirigeants sages et vertueux, approbation qu'il cesse d'accorder si ceux-ci ont une conduite mauvaise ou sont corrompus. Par la suite, le concept permit d'appréhender les manifestations naturelles comme des messages du Ciel.
- Il mandato del cielo fu un concetto tradizionale di sovranità utilizzato per legittimare e sostenere il regno dei sovrani della dinastia Zhou e successivamente delle dinastie imperiali della Cina. Secondo questo concetto, il cielo benediceva l'autorità del sovrano giusto e virtuoso conferendogli il mandato a regnare, ma poteva ritirare il mandato ad un sovrano corrotto e ingiusto, conferendolo ad un sovrano più meritevole.
- 天命（てんめい）は、天から人間に与えられた一生をかけて行うべき命令のこと。
- Hemels Mandaat. In het Dynastieke China geloofden de mensen dat de keizer door de Hemel verkozen en gezegend was, hij was de Zoon des Hemels (天子 tianzi) zolang hij deugdig heerste. Als dit niet zo was dan gaf de Hemel het mandaat aan iemand anders en werd hij keizer. Dit patroon van het verkrijgen en weer verliezen van het Hemels Mandaat werd voor het eerst gebruikt door de Zhou, om zo hun machtsovername van de Shang te rechtvaardigen.
- Det himmelske mandat var i 2000 år grunnbegrepet innen kinesisk politisk filosofi. Ideen tjente til å bygge opp om kongemakten under Zhōu-dynastiet og senere under keisermakten. I kortthet gikk det ut på at Himmelen gav sin velsignelse til herskeren, men at dersom herskeren regjerte uklokt ville Himmelen overdra sitt mandat til en annen. Dette skiller seg fra det europeiske begrepet «kongedømme av Guds nåde» ved at kongedømmet var garantert av himmelsens makter på ubestemt tid.
- Mandat Niebios (chin. 天命, pinyin Tiānmìng) – tradycyjna teoria filozoficzna w Chinach, według której władca musi mieć poparcie Niebios (天), by rządzić. Mandat zyskują władcy sprawiedliwi, postępujący moralnie i obyczajnie, którzy dbają o swój lud. Jeżeli na tronie zasiada despota, Niebiosa mogą wycofać swój mandat, co sygnalizują poprzez np. katastrofy, klęski głodu, powodzie, trzęsienia ziemi, wojny itd.
- O Mandato do Céu é um conceito filosófico chinês tradicional a respeito da legalidade dos lideres (inicialmente reis, posteriormente imperadores). O céu abençoaria a autoridade de um líder justo, mas ficaria desgostoso com um líder despótico e retiraria seu mandato. O mandato do céu então se transferiria para àqueles que governassem melhor. O mandato do céu não teve nenhuma limitação de tempo, dependendo do desempenho justo do dirigente que, supostamente o possuíria.
- Небесный мандат (天命, Tiānmìng) - одно из центральных понятий традиционной китайской космогонии, используемое как источник легитимации правящей династии.
- Himmelns mandat, kinesisk doktrin som innebar att kejsaren regerar på mandat från himlen, vilket innebär att kejsaren kan avsättas ifall han agerar i strid mot dennas vilja. Doktrinen blev en metod för kejsarens undersåtar att avsätta honom, och på så sätt försvagade den kejsarens roll. I och med taikareformerna infördes denna doktrin även i Japan år 645. Se även nåden som maktprincip.
- 天命指上天之命，在中国古代常用来表明新兴政权的合法性，主张王朝更替乃是上天的旨意，如果统治者腐败，则违逆天意，就将由有道明君来取代。历史记载中最早诉诸天命为其合法性辩护的是周武王。
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
