| dbpprop:abstract
|
- The Kingdom of Asturias was the first Christian political entity to be established in the Iberian peninsula after the collapse of the Visigothic Kingdom. This followed the defeat of King Roderic at the Battle of Guadalete and the subsequent Islamic conquest of Hispania. The kingdom lasted from 718 until 925, when Fruela II became King of León.
- Das Königreich Asturien war der erste christliche Staat, der nach der muslimischen Eroberung der Iberischen Halbinsel (711-719) von rebellierenden einheimischen Adligen geschaffen wurde. Es entstand aus dem Machtbereich des erfolgreich gegen die Muslime operierenden westgotischen Kleinfürsten Pelayo heraus, doch schuf erst Alfons I. (739-757) die territorialen Grundlagen und wesentlichen Einrichtungen des neuen Königreichs. Im Jahr 910 wurde es in drei Teilreiche (León, Galicien und Asturien) aufgeteilt und nach der Wiedervereinigung im Jahr 924 insgesamt vom Königreich León als Nachfolgestaat beerbt.
- El Regne d'Astúries va ser la primera entitat política cristiana establerta a la Península Ibèrica després del col·lapse del regne de Toledo després de la mort del rei Roderic a la batalla de Guadalete i la subsegüent invasió musulmana. El regne va durar des de l'any 718, any en el qual es coronà el rei Pelai I, fins el 925, quan Fruela II va accedir al tron del Regne de Lleó.
- Asturie (špan. Asturias) je historické území v severozápadním Španělsku, při pobřeží Biskajského zálivu; dnes autonomní oblast Asturias o rozloze 10 565 km2 (centrum Oviedo). Ve starověku bylo území osídleno Astury (odtud jméno), kteří dlouho kladli odpor římské expanzi a terpve v letech 25 – 19 př. Kr. byla Asturie začleněna do Hispánie (Tarraconensis). V 5. století se stala součástí Svébské, posléze v 6. století Visigótské říše. Na začátku 8. století probíhala ve Vizigótské říši občanská válka, v níž proti sobě stály dva velké soupeřící rody: Chindasvintův a Wambův. Wambovi potomci, bojující na straně krále Aquily, požádali o pomoc muslimy, kteří se právě dostali do Ceuty, aby svrhli z trůnu krále Rodriga. V noci na 28. dubna 711 se v místě, kde o několik staletí později vznikl Gibraltar, vylodil muslim Tárik, (asi 7 000 mužů) aby pomohl stoupencům Witizy proti vizigótskému králi Rodrigovi. Ráno vyrazili pochodem přes písečný pás, oddělující skalnatý vrchol od pevniny, a obsadil území v širokém kruhu kolem městečka, dnes zvaného Algeciras. Vojska se střetla v bitvě u Guadalete, v níž Rodrigo padl; vizigótská armáda se rozpadla. Po této bitvě organizovaný odpor prakticky ustal a Tárik poté dobyl město Écija a přes Jaén táhl k Toledu, kam vítězně vstoupil 11. listopadu. Následujícího roku se v Algecirasu vylodil Músá ibn Nusajr (asi 5 000 mužů), dobyl Sevillu a Méridu a společně s Tárikem pak obsadil města Zaragozu a Lugo. Al-Hurr se zmocnil dnešního Katalánska; as-Samh dobyl Narbonne a Anbasa dokončil obsazení vizigótské Septimánie dobytím Carcassonne a Nîmes (720). Po arabském vpádu na Pyrenejský poloostrov roku 711 ustupovala část křesťanského obyvatelstva do údolí Pyrenejí. Uprchlíci se spojili s kmeny v Asturských horách a navarrsko-aragonských Pyrenejích s jediným významným městem Pamplonou, jež byla do té doby vojenskou enklávou vizigótské moci v nepřátelské baskické zemi. V roce 718 se vůdce skupiny uprchlíků, vizigótský šlechtic Pelayo lat. Pelagius, postavil do čela Astuřanů, kteří si jej zvolili za svého krále. Pod jeho vedením přibyly útoky na muslimské posádky. V roce 722 (nebo možná v roce 724, nebo brzy po roce 718) Emír přikázal Munuzovi, aby se svým vojskem z gijónské posádky zničil asturské rebely a zajistil tak maurskou kontrolu nad tímto regionem. Toto vojsko bylo poraženo v bitvě u Covadongy, která však pravděpodobně byla jen malým incidentem mezi dvěma nevelkými skupinami (počet všech bojovníků nepřesáhl dvěstě). Ale v každém případě to bylo významné první střetnutí, v němž křesťané porazili muslimy, kteří nad nimi už deset let vítězili. Druhým králem Asturie byl jediný Pelayův syn Favila. O Favilovi toho příliš nevíme, sídlo měl v Cangas de Onís, prvním hlavním „městě“ Asturie. Asturie nabyla skutečného významu za Alfonse I. , Pelayova zetě. Vzhledem k tomu, že asturské hory byly řídce obydlené, procestoval Alfonso I. celé povodí řeky Duera a z části i Miňa a Ebra, vyhledal křesťanské osadníky a přestěhoval je do Asturie, která pak zahájila opevňování území, na němž řeku Ebro svírají výběžky Kantaberského a Iberského pohoří a kudy by córdobští muslimové mohli zaútočit na asturské království. V oblasti Celloriga, Hara, Pancorba a Llantarónu vyrostly hrady (latinsky castella) a kolem roku 800 se starému území Bardulie začalo říkat Castella, později Castilla. Asturie zprvu neměla jediné město (Oviedo bylo založena až později), ale po vzniku „duerské pustiny“ a po vybudování hradů v Conchas de Haro, jediném přechodu, který muslimové mohli použít proti Asturii, se brzy konsolidovalo. Ve stopách Alfonse I. pokračoval jeho nejstarší syn Fruela I. , který potlačil povstání Basků. Během své vlády založil Oviedo, které se poté stalo hlavním městem Asturie. Byl zavražděn v Cangas de Onis. Nástupcem se stal jeho bratranec Aurelius. Po jeho nevýrazné vládě nastoupil na trůn velmož Silo (774 – 783), zeť Alfonse I. Přenesl hlavní město z Cangas de Onis do strategicky výhodné Pravie. Po jeho smrti se trůnu zmocnil nemanželský syn Alfonse I. Mauregatus. O jeho vládě nejsou podrobné informace. Po Mauregatově smrti byl zvolen na shromáždění šlechticů Bermudo I. , syn Fruely. Za jeho vlády trpělo království nájezdy muslimů z Álavy a Galicie. Po prohrané bitvě u Burbie byl Bermudo pravděpodobně přinucen abdikovat. Alfonso II. získal vládu za podpory šlechtické skupiny odmítající příznivé vztahy s córdobským emirátem. Odvetou byly každoroční útoky muslimských vojsk na Asturii v letech 792–805. Alfonso II. v roce 798 dobyl Lisabon a zvítězil v bitvách u Narónu a Ancea. Díky těmto vítězstvím začalo znovuosidlování horního povodí Ebra a povodí řek Tambre a Ully v Galicii. Opevnil komunikace vedoucí z Córdoby do Asturie po staré římské silnici ze Zaragozy do Astorgy a pobřežní cestu. V povodí Ebra byly nově osídleny Taranco a Burceňa. Přenesl své hlavní sídlo z Pravia do Ovieda, kde založil biskupství. Podporoval vizigótské politické a kulturní tradice (například odlišnou liturgii), které upevňovaly autoritu Asturie jako nástupce království Vizigótů na počátku reconquisty. Nástupcem Alfonse II. se stal Ramiro I. , syn Bermuda I. Aby se stal králem, musel nejprve porazit uzurpátora Nepociana v bitvě u mostu v Cornellaně. Během jeho neklidné vlády odrážel jak muslimské útoky, tak útoky Vikingů, kteří v té době pustošili Pyrenejský poloostrov. Roku 844 porazil córdobského emíra Abdurrahmana II. v bitvě u Clavija. Ramiro I. zrušil vizigótskou tradici volených králů, která povolovala, aby se králem stal jakýkoli člen vládnoucího rodu. Příštím králem se tedy měl stát vždy prvorozený syn. Ramiro I. zemřel v Linu a nástupcem se stal jeho syn Ordoňo I.. Brzo po nástupu na trůn musel potlačit povstání Basků. Po návratu do Ovieda se dozvěděl, že muslimové chystají útok na Vardulias. Než muslimové stihli zaútočit, Ordoňo se s nimi setkal blízko řeky Ebro a porazil je. Pomáhal mozarabským rebelům v bitvě u Guadacelete, která však skončila vítězstvím emíra Muhammada I. Podporoval znovuosídlení měst v „duerské pustině“ Túy, Astorgy, Orete, Amayi (všechna v roce 854) a Leónu. Alfonso III. Veliký pokračoval úspěšně v reconquistě proti córdobskému emirátu. Dobyl a znovuosídlil území až k linii Duera a Mondega a opevnil místa, kde staré římské cesty přetínaly jmenované řeky nebo jejich přítoky. Křesťané obratně využili potíží córdobských emírů a opět se usadili v Portu, Cei, Sahagúnu, Coimbře, Burgosu, Zamoře a Toru. Od této doby byla v rukou asturských křesťanů některá města římského původu; ale městský život se tam ještě nezrodil. Spíše než města to byly velké vesnice obývané rolníky a chovateli dobytka. Po vzpourách Basků a Galicijců, Alfonso III. přenesl centrum království z Ovieda do města Leónu který se stal hlavním městem nového útvaru království Asturie – León. Inicioval sepsání kroniky tzv. biskupa Šebestiána (obsahuje dějiny Vizigótů a začátku reconquisty). Okolo roku 869 Alfonso uzavřel spojenectví s Pamplonským (Navarrským) královstvím, které stvrdil sňatkem s Jimenou Pamplonskou, pravděpodobně dcerou krále Garcíi Íñigueze. Když Alfonso III. zemřel, království bylo rozděleno: nejstarší syn García získal León, druhý syn Ordoňo II. získal Galicii a třetí syn Fruela II. získal původní Asturii. Jako král asturský měl za úkol sjednotit oblast zvanou Kastilie. Sám byl dvakrát ženatý, poprvé s ženou neznámého původu zvaná Nunila nebo Nunilona (pozdější zdroje z ní udělali členku dynastie Basků Jimenezů, ale je to nepodložené). Jeho druhá žena, Urraca, byla podle historika Ibn Hazma, dcerou Banu Qasi správce malého města Tudela. Vzali se roku 917. Fruela udržoval dobré vztahy se svým bratrem Ordoňem. Když Ordoňo (po smrti Garcii spojil Galicii s Leónem) v roce 924 zemřel, velmoži ignorovali jeho dědictví a zvolili Fruela králem. Fruela nebyl oblíbený u šlechty a jeho volba byla zpochybněna, někteří ho viděli jako uzurpátora. Zavraždil Gebulda a Aresinda, syny Olmunda, který odvozoval svůj původ od krále Witizy. Proto jeden kronikář uvádí, že byl odsouzen k vládě pouhých 14 měsíců. Podle historika Ramóna Menendéze Pidala odešel do exilu za biskupem Fruniminem Leónským, příbuznému Olmonda. V každém případě vládl více jak čtrnáct měsíců a zemřel brzy v létě roku 925, pravděpodobně na malomocenství. V té době byla Asturie a Galicie už jen součástí Leónu. Po sloučení Leónu a Kastilie a vytvoření kastilské koruny byla Asturie omezená na úzký pruh pobřeží a jmenována knížectvím. Význam Asturie pro začátky reconquisty jí však až do 19. století zaručoval řadu výsad měl následník v Kastilii, respektive pak ve Španělsku, titul prince Asturského). Poté bylo roku 1833 knížectví Asturie zrušeno a území se stalo provincií Oviedo (se stejnojmenným centrem). Ve 20. letech 20. století zesílilo hnutí za autonomii a Asturie se stala oporou levicového hnutí ve Španělsku (ozbrojené povstání 1934, po tuhém odporu dobyta Frankem v letech 1936 – 1937). Od konce 70. let, respektive od roku 1982 má autonomní statut.
- El Reino de Asturias (Asturorum Regnum en latín) fue la primera entidad política cristiana establecida en la Península Ibérica después del colapso del reino visigodo de Toledo tras la desaparición del rey Rodrigo en la batalla de Guadalete y la subsiguiente invasión musulmana. El reino tuvo vigencia desde el año 718 hasta 925, cuando Fruela II accedió al trono del Reino de León.
- Le Royaume des Asturies fut la première entité politique chrétienne établie sur la Péninsule ibérique après la chute du Royaume wisigoth et la Conquête musulmane de l'Hispanie. Le royaume perdura de 718 à 925, lorsque Fruela II accéda au trône du Royaume de León.
- Il Regno delle Asturie fu la più antica entità politica cristiana che si stabilì nella penisola Iberica dopo il collasso del regno Visigoto. Questo seguì la disfatta di re Rodrigo nella battaglia di Guadalete e della successiva conquista islamica della penisola Iberica. Nel 1985 i suoi monumenti vennero dichiarati dall'UNESCO patrimonio dell'umanità.
- アストゥリアス王国（アストゥリアス語：Reinu d'Asturies, スペイン語：Reino de Asturias, ラテン語：Asturorum Regnum）は、イベリア半島にかつて存在した王国。 8世紀初頭、イベリア半島をイスラーム勢力（ウマイヤ朝）が征服し、西ゴート王国が滅亡した。この際、イスラームへの抵抗を続けた西ゴート王国の貴族ペラーヨは、イベリア半島北西部にまで逃れ、在地のアストゥリアス人勢力と結んで、アストゥリアス王国を建国した。イスラーム勢力の攻撃を受けるが、722年頃にコバドンガの戦いで勝利して独立を保つと、カンガス・デ・オニスを都として支配を固めた。 アルフォンソ2世の時代にガリシア地方へと版図を拡大し、聖ヤコブを守護聖人とするサンティアゴ大聖堂を設けた。また、カンガス・デ・オニスにかわりオビエドを支配の拠点とした。このころより、イスラーム勢力に対する反撃が進められた。ガルシア1世の時代に、都はオビエドからレオンへと遷された。これ以降の王国はレオン王国と称される。
- Het Koninkrijk Asturië was de eerste christelijke staat op het Iberisch schiereiland na de islamitische invasie van Hispaniana waarbij het koninkrijk der Visigoten ten val kwam door de nederlaag van koning Roderik in de Slag bij Guadalete.
- Królestwo Asturii było pierwszym państwem chrześcijańskim założonym na Półwyspie Iberyjskim po najeździe arabskim w 711 roku. Królestwo zostało założone przez wizygockiego arystokratę Pelagiusza w 718 roku. Asturia na przełomie IX i X wieku przekształciła się w Królestwo Leónu.
- O Reino das Astúrias foi a primeira região da Península Ibérica que se libertou do domínio dos Mouros aquando da invasão por estes da Península Ibérica. Protegidos por uma imponente cadeia montanhosa, os cristãos que escaparam à conversão islâmica imposta pela invasão dos Mouros refugiaram-se naquele pequeno território do norte da península, a partir do qual dariam início ao processo de Reconquista Cristã, inicialmente mediante pequenas escaramuças, até aos confrontos directos com os estandartes dos vários reinos cristãos que se foram formando. Foi, portanto, a primeira entidade política cristã estabelecida na península depois da capitulação do Reino Visigodo de Toledo, na sequência da morte de Rodrigo, último rei visigodo, na batalha de Guadalete. A designação de Reino das Astúrias foi inicialmente ostentada por Pelágio das Astúrias. A partir deste pequeno território, surgiram os reinos de Castela, Leão (de onde derivou mais tarde o Condado Portucalense e, subsequentemente, Portugal), Navarra, e Aragão. O reino durou de 718 a 925, altura em que Fruela II ascendeu ao trono do Reino de Leão.
- Королевство Астурия было первым христианским государством, образованным на Пиренейском полуострове после завоевания мусульманами маврами в 711 году. Королевство было основано Пелайо, знатным вестготом, который восстал против Мавританского правительства Астурии в 718 году. Вскоре после этого он нанёс поражение маврам в битве при Ковадонге — событии, которое вероятно относится к лету 722 года, хотя некоторые источники датируют его 718 годом, а некоторые — 721 годом. Эта дата формально считается началом Реконкисты, но значение ее преувеличивать не стоит, в VIII веке на полуострове не было силы способной противостоять арабам. Пелайо был избран королём маленького королевства, включавшего в себя гористую территорию северо-западной части Испании, западнее Страны Басков, которая также была независима от арабов. Пелайо основал Астурийскую династию, которая пережила века и постепенно расширила границы королевства, пока вся северо-западная Испания не вошла в его пределы примерно к 775 году. В правление Альфонсо II королевство продолжило экспансию на юг, почти до Лиссабона. Королевство было известно как Астурия до 924 года, затем оно стало называться Королевством Леон. Под этим именем оно существовало, пока не вошло в Королевство Кастилия в 1230 году, когда Фердинанд III Кастильский стал единым королём обоих королевств.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
