| dbpprop:abstract
|
- 'Jewish philosophy' refers to the conjunction between serious study of philosophy and Jewish theology. In a broad sense, it refers to all philosophical activity carried out by Jews or in relation to the religion of Judaism. In the narrow sense, it is often used to refer to the views of the medieval Jewish scholastics, influenced by Aristotle to a greater or lesser extent.
- Der Begriff Jüdische Philosophie bezeichnet die Verbindung von wissenschaftlichen philosophischen Studien und jüdischer Theologie.
- Starověká židovská filosofie vznikla pronikáním prvků řecké filosofie do judaismu. Bible sice obsahuje jisté filosofické koncepty (například koncept monoteistického Boha, jenž stvořil svět, navazuje kontakt s lidmi a zasahuje do běhu dějin, nebo otázka teodiceje), nejednalo se ovšem o vědeckou filosofii, tedy o metodicky zajištěné systematické zkoumání skutečna. Židovská filosofie v pravém slova smyslu vznikla v židovské helénistické diaspoře, jejímž centrem byla egyptská Alexandrie, kde se židé dostávali do úzkého styku s řeckou vzdělaností a kulturou. V tomto prostředí se židé jednak snažili svému pohanskému okolí dokázat plnohodnotnost svého náboženství a zároveň skrze filosofii hlouběji poznat smysl biblických textů. Z řecké filosofie židé přijímali především vlivy platónismu, stoicismu, Poseidónia, kynismu a novopythagoreismu. Z židovské helénistické filosofie se zachovalo dílo Aristobúlovo (2. století př. n. l. ), Kniha Moudrosti (3. století př. n. l. ?), 4. kniha Makabejská (1. století n. l. ) a především pak dílo Filóna Alexandrijského (počátek 1. století př. n. l. ), jehož dílo mělo díky konceptu hypostatovaného Logu velký význam pro křesťanskou christologii. Po první židovské válce (66-74 n. l. ) však rabínský judaismus, jenž se stal stěžejním židovským myšlenkovým proudem, helénistickou filosofii odmítl a navázal na biblické koncepty, jež mírně modifikoval. Rabínské učení bylo sepsáno do Talmudu, jež však podobně jako Bible nepředstavoval systematické teologické či filosofické pojednání. Tato nesystematičnost ovšem umožnila dalším židovským myslitelům poměrně svobodnou interpretaci Talmudu a poskytla tak východisko k rozvoji středověké židovské filosofii.
- La filosofía judía se refiere a la conjunción entre el estudio serio de filosofía y la teología judía.
- Juutalainen filosofia ei ole täysin hyväksytty käsite, mutta juutalaisuuteen liittyvä ajattelu voidaan kuitenkin katsoa yhdeksi filosofian haaraksi. Myös juutalaisen filosofian määrittelystä esiintyy erilaisia mielipiteitä. Jotkut määrittelevät sen yritykseksi muodostaa synteesi maallisesta, jopa ateistisesta, filosofisesta ajattelusta ja juutalaisuuden uskonnollisista opetuksista. Jotkut taas määrittelevät sen mieluummin melko myöhäsyntyiseksi rationalisoinniksi juutalaisuudesta itsestään. Täytyy myös huomioida, että juutalaisuuden tärkeimmät kirjalliset lähteet, eli Toora, Tanakh ja Talmud, eivät tunne sellaisia sanoja kuin "filosofia" tai "juutalaisuus", jotka kummatkin ovat sanoina syntyjään myöhäisempiä. Sen sijaan juutalaisuudessa Tooran käskyt ja myöhemmät rabbiiniset säädökset on tarkoitettu harjoitettaviksi ja noudatettaviksi, ei "rationalisoitaviksi" tai "filosofoitaviksi", niin kuin filosofiset aiheet.
- La philosophie juive est une forme de pensée juive, examinant les rapports entre le legs du judaïsme, la révélation et la tradition, et celui de l'hellénisme, la raison. Les sujets qu'elle couvre peuvent porter sur : des questions philosophiques générales, comme le sens de la vie, la place de l'homme par rapport à lui-même; des questions communes à toutes les philosophies religieuses, comme le rapport d'autrui à Dieu, la nature de Dieu, les « preuves » et « démonstrations » de Son existence, mais aussi de préoccupations plus spécifiquement juives, comme le sens des mitzvot (prescriptions bibliques dans une moindre mesure, rabbiniques), la place du dogme, la croyance ou de la certitude, la nature des temps messianiques. des questions, surtout chez les philosophes post-spinozistes, portant davantage sur un questionnement identitaire et la place du Juif dans le monde et l'histoire. Cette entité est controversée par les tenants du judaïsme traditionnel comme par les philosophes: pour les premiers, elle amène les Juifs à formuler les questions à la manière des non-Juifs, et les conduit donc rapidement et directement à l'hérésie; pour les seconds, elle part d'un postulat pré-établi, la vérité de la révélation, ce qui est contraire à une démarche philosophique authentique, et conduit des philosophes comme Leo Strauss à affirmer que les « classiques » de la philosophie juive comme le Guide des Égarés ou le Kuzari ne sont pas des œuvres philosophiques.
- A zsidó filozófia az arab filozófiából fejlődött ki és erős újplatonikus hatásokat mutat. Gyökereit Szaadja Gáon, ibn Paqudá, ibn Gabirol és ibn Ezra műveiben kell keresni. A perzsa zsidóság körében már a VIII. század elején megtalálhatók vallás értelmezések és a IX. században Balh-i kritikus, Haiyūya a 200 Ellenvetés című munkájában a Bibliát elemzi. A zsidó filozófia a későbbi korokban tovább formálódik Jehuda Halévi munkásságában, majd az arisztotelianizmus felbukkanása van nagy hatással rá. A zsidó filozófia ismert alakja Aviceborn (Ibn. Gabirol, 1025 – 1058). Szerinte minden lét Isten akaratából az anyag és a forma egyesítése által jut létezéshez. Minden létező az egyetemes anyagból tevődik össze (Isten kivételével), még a szellemi lények is. A középkori zsidó filozófia legnagyobb alakja Mose ben Maimon, azaz Maimonidész (1135–1204) volt. Azt szerette volna bebizonyítani, hogy az ógörög filozófia – mindenekelőtt Arisztotelész tanai – nincsenek ellentétben Izrael ősi hitével. Negatív teológiát képviselte, azaz azt hirdette, hogy Isten lényegéről csak tagadó modón lehet beszélni. Az affirmációk, csak a hatásaira vonatkoznak a lényegére nem. Maimonidész fő munkáját Misné Torá-t 1180-ban fejezte be Kairóban. A XII. századtól a zsidó újplatonizmus önálló formában a Kabbalah-vá fejlődött ki, amelynek vezérgondolata az emanáció tana volt.
- Il termine filosofia ebraica non è universalmente accettato, ma in effetti questa dottrina è effettivamente esistente. È tuttavia un argomento che richiede un'attenta analisi, ed un'accurata definizione e spiegazione dei termini. Secondo alcuni essa è un tentativo di fondere insieme gli insegnamenti laici ed ateistici con quelli religiosi del Giudaismo, secondo altri, invece, che si tratta piuttosto di una forma relativamente moderna di razionalizzazione del Giudaismo stesso. Va notato che le fonti principali del Giudaismo, come Tanakh e Talmud non contengono i termini filosofia (che è di origine greca e significa letteralmente "amore della saggezza") e giudaismo, poiché tali fonti partono dal presupposto che gli insegnamenti in essi contenuti servono come precetti per il comportamento dei fedeli, e non come base per elaborazioni di tipo speculativo o filosofico. Come con ogni fusione tra filosofia e religione, l'approccio è difficoltoso, perché i filosofi classici cominciano senza ipotesi certe da cui dedurre le conclusioni che devono raggiungere con la loro ricerca, mentre i pensatori religiosi hanno una serie di principi religiosi che devono assumere come veri. A causa di queste divergenze negli obiettivi e nei punti di vista, alcuni sostengono che non si può veramente sia essere filosofi che aderire ad una determinata religione. Secondo questo concetto, tutti i tentativi di sintesi tra religione e filosofia sono destinati a fallire. Per esempio, il Rabbino Nachman, un mistico chassid, considera tutta la filosofia falsa ed eretica. Affrontando l'argomento in modo opposto, Baruch Spinoza, un panteista, considera la religione rivelata inferiore alla filosofia, e quindi la filosofia ebraica tradizionale come un fallimento intellettuale. Altri sostengono la possibilità di una sintesi tra questi due mondi. Una via è quella di usare argomenti e ragionamenti filosofici per dimostrare la veridicità dei principi di una religione. Questa è una tecnica molto comune di cui si trovano testimonianze in scritti appartenenti a tradizioni di molte religioni, incluse il Giudaismo, il Cristianesimo e l'Islam, ma questa non è generalmente accettata come vera filosofia dalla maggior parte dei filosofi. Un esempio di questo approccio si trova negli scritti di Lawrence Kelman, nel suo Permission to Believe, (Feldheim 1990). Un altro modo di unire filosofia e religione è l'astenersi dal ritenere veri i principi di una data religione, fino a che non si giunga alle stesse conclusioni attraverso un processo filosofico. Questo è in un certo modo presente nell'opera del Rabbino ricostruzionista Mordecai Kaplan. Comunque questo approccio implica una mancanza di fede, secondo gli appartenenti alla religione stessa. Un altro modo di procedere è applicare filosofia analitica alla propria religione per rafforzare le basi della fede. Tra i pensatori ebrei che presero questa posizione si notano Saadia Gaon, Gersonides, e Abraham Ibn Daud. Con questa impostazione un credente sarebbe anche un filosofo se si ponesse queste domande: Qual è la natura di Dio? Come sappiamo che esiste? Qual è la natura della rivelazione? Come sappiamo che Dio rivela la sua volontà agli uomini? Che cosa della nostra tradizione religiosa deve essere interpretato alla lettera? Che cosa va interpretato allegoricamente? Che cosa bisogna credere per essere considerati aderenti ad una religione? Come si possono conciliare le scoperte della filosofia con la religione? Come si possono conciliare le scoperte della scienza con la religione? Secondo alcuni questo potrebbe essere il compito della filosofia ebraica, ma il dibattito non è chiuso.
- Joodse godsdienstfilosofie is de filosofische studie van het jodendom. Als zodanig wordt dit vakgebied ook vaak "Joodse filosofie" genoemd, hoewel deze term ook kan refereren naar filosofen van joodse afkomst.
- Filosofia judaica é a conjunção de estudos de filosofia e a teologia judaica. É uma história do pensamento judeu e não significa necessariamente filosofia no sentido grego, na idade antiga. Os filósofos ocidentais aparecem mais tarde, quando os judeus estavam espalhados pela Europa. Envolve desde a consolidação do judaísmo até a idade contemporânea.
|
| rdfs:comment
|
- 'Jewish philosophy' refers to the conjunction between serious study of philosophy and Jewish theology. In a broad sense, it refers to all philosophical activity carried out by Jews or in relation to the religion of Judaism. In the narrow sense, it is often used to refer to the views of the medieval Jewish scholastics, influenced by Aristotle to a greater or lesser extent.
- Der Begriff Jüdische Philosophie bezeichnet die Verbindung von wissenschaftlichen philosophischen Studien und jüdischer Theologie.
- Starověká židovská filosofie vznikla pronikáním prvků řecké filosofie do judaismu. Bible sice obsahuje jisté filosofické koncepty (například koncept monoteistického Boha, jenž stvořil svět, navazuje kontakt s lidmi a zasahuje do běhu dějin, nebo otázka teodiceje), nejednalo se ovšem o vědeckou filosofii, tedy o metodicky zajištěné systematické zkoumání skutečna.
- La filosofía judía se refiere a la conjunción entre el estudio serio de filosofía y la teología judía.
- Juutalainen filosofia ei ole täysin hyväksytty käsite, mutta juutalaisuuteen liittyvä ajattelu voidaan kuitenkin katsoa yhdeksi filosofian haaraksi. Myös juutalaisen filosofian määrittelystä esiintyy erilaisia mielipiteitä. Jotkut määrittelevät sen yritykseksi muodostaa synteesi maallisesta, jopa ateistisesta, filosofisesta ajattelusta ja juutalaisuuden uskonnollisista opetuksista.
- La philosophie juive est une forme de pensée juive, examinant les rapports entre le legs du judaïsme, la révélation et la tradition, et celui de l'hellénisme, la raison.
- A zsidó filozófia az arab filozófiából fejlődött ki és erős újplatonikus hatásokat mutat. Gyökereit Szaadja Gáon, ibn Paqudá, ibn Gabirol és ibn Ezra műveiben kell keresni. A perzsa zsidóság körében már a VIII. század elején megtalálhatók vallás értelmezések és a IX. században Balh-i kritikus, Haiyūya a 200 Ellenvetés című munkájában a Bibliát elemzi.
- Il termine filosofia ebraica non è universalmente accettato, ma in effetti questa dottrina è effettivamente esistente. È tuttavia un argomento che richiede un'attenta analisi, ed un'accurata definizione e spiegazione dei termini. Secondo alcuni essa è un tentativo di fondere insieme gli insegnamenti laici ed ateistici con quelli religiosi del Giudaismo, secondo altri, invece, che si tratta piuttosto di una forma relativamente moderna di razionalizzazione del Giudaismo stesso.
- Joodse godsdienstfilosofie is de filosofische studie van het jodendom. Als zodanig wordt dit vakgebied ook vaak "Joodse filosofie" genoemd, hoewel deze term ook kan refereren naar filosofen van joodse afkomst.
- Filosofia judaica é a conjunção de estudos de filosofia e a teologia judaica. É uma história do pensamento judeu e não significa necessariamente filosofia no sentido grego, na idade antiga. Os filósofos ocidentais aparecem mais tarde, quando os judeus estavam espalhados pela Europa. Envolve desde a consolidação do judaísmo até a idade contemporânea.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
