| dbpprop:abstract
|
- Jean-Pierre Jeunet is a French film director.
- Jean-Pierre Jeunet ist ein französischer Regisseur. Zu seiner "künstlerischen Handschrift" gehören skurrile Charaktere und eine außergewöhnlich ausgeprägte visuelle Gestaltungskraft. Sein Spielfilmdebüt gab Jeunet 1991 mit dem Film Delicatessen, in dem er gemeinsam mit Marc Caro Regie führte. Bereits in den 1980er Jahren hatten Jeunet und Caro eine Anzahl von teils hochgelobten Kurzfilmen, Musikvideos und Werbespots gedreht, darunter The Escape und The Merry-Go-Round, für den sie 1981 einen César erhielten. Nach den beiden düster-skurrilen Märchen Delicatessen und Die Stadt der verlorenen Kinder wurde Jeunet für die Fortsetzung von Alien gewonnen. In dem verhältnismäßig eng gesteckten Rahmen dieses Films konnte er seine Talente jedoch nur bedingt zur Geltung bringen, so dass Alien – Die Wiedergeburt als sein schwächster Film gilt. Vier Jahre später kehrte Jeunet zu seinem Stil zurück und drehte seinen bisher größten Erfolg, Die fabelhafte Welt der Amélie. 2004 folgte Mathilde – Eine große Liebe. Jean-Pierre Jeunet bekam das Angebot, bei der Blockbuster-Produktion Harry Potter und der Orden des Phönix Regie zu führen, er lehnte jedoch ab. Jeunet gilt als ein verhältnismäßig langsam arbeitender Regisseur, der sehr viel Zeit auf Details und originelle Gestaltung aufwendet. Für die Produktion seiner Filme benötigt er in der Regel mehrere Jahre. Eine Reihe von Darstellern arbeiten immer wieder mit ihm zusammen, unter ihnen Jean-Claude Dreyfus, Dominique Pinon und zuletzt Audrey Tautou.
- Jean-Pierre Jeunet és un director de cinema francès nascut a Roanne, Loira, el 1953. Algunes de les seves pel·lícules més destacades són: Delicatessen La cité des enfants perdus Amélie Llarg diumenge de festeig Actualment està rodant Micmacs à tire-larigot.
- Jean-Pierre Jeunet je francouzský režisér. Je perfekcionistický člověk, mezi jehož idoly patřil Jacques Prévert, Tex Avery a Marcel Carné. Už v devíti letech si vytvořil svoje první oblečky a vyzbrojen baterkou a loutkami sehrál první představení pod svou taktovkou. V mládí zcela propadl kresleným groteskám a komiksům, které ovlivnily jeho tvorbu a dovedly ho až k práci u filmu. Recenze na animované filmy začal psát do časopisů, jako je „Charlie menusel", „Fantasmagorie", „A suivre" nebo do slavného komiksového magazínu „Fluide Glacia". Po seznámení s kreslířem Marcem Carem na Annecy's Animation Festival natočil svůj první krátký animovaný film „L'Évasion" (1978), na němž se Caro hluboce podepsal. Jejich spolupráce vydržela dlouho, ale okolnosti je donutily se (v dobrém) rozejít. Do té doby se ovšem ještě stihli vrhnout na reklamy a hudební klipy, kde nasbírali dostatek zkušeností, aby natočili další animovaný film „Le Manége" (1980). Rok nato vznikl první krátký černobílý hraný snímek Jeuneta a Cara. Opravdu si s ním vyhráli, vždyť trvalo rok a půl, než vytvořili zbraně a kostýmy do této fantaskní 26 minutové válečné záležitosti. Nakonec se však píle vyplatila a za „Le Bunker de la derniére rafale" (1981) dostali několik festivalových cen. Ty umožnily Jeunetovi přijít s celovečerním snímkem, na který byli nuceni diváci čekat deset let,delikatesy „Delicatessen / Delikatesy" (1991), stylizovanou morbidní komedií o řezníkovi, který žije ve světě, kde je nedostatek masa. A tak zabíjí cizince a jejich maso prodává. Až přijede mladík, který se zamiluje do řezníkovy dcery. Není divu, že tento velice osobitý příběh se setkal s nečekaným úspěchem jak u diváků, tak u kritiků a Jean-Pierre Jeunet začal mít volné ruce. (Ještě dodávám, že v Čechách vyšel film konečně i na DVD. ) Před Delikatesami však stihl natočit ještě dva krátké filmy. „Pas de repos pour Billy Brakko" (1984), který byl založen na Carových komiksech a který byl oceněn Césarem za nejlepší krátký film v roce 1985. A „Foutaises" (1989), kde se poprvé setkal s hercem Dominiquem Pinonem, který Jeuneta provází prakticky celým zbytkem jeho filmové kariéry. Herec zde díky obrazové montáži vypráví, co má a co nemá rád. Tento motiv se později vyskytuje i v jeho předposledním filmu amelie„Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain / Amélie z Montmartru" (2001), kde objevil výbornou, v té době ještě poměrně neznámou herečku Audrey Tautou . Původně Amélii měla hrát Emily Watsonová, která od projektu z osobních důvodů odstoupila. Audrey do filmu vnesla své osobní kouzlo a jakousi „rarachovitost", a tak můžeme být nakonec rádi, že roli ztvárnila ona. Možná i díky tomu film vyhrál například hlavní cenu filmového festivalu v Karlových Varech. Děj se odehrává v jednoznačně idealizované Paříži, za což sklidil drtivou kritiku hlavně mezi francouzskými recenzenty, kteří se ve špinavých pařížských metrech pohybují dennodenně. Krásná Amélie pracuje jako servírka v jedné kavárně na Montmartru. Žije ve vlastním světě snů a realitě se nehodlá podívat do tváře. Místo toho se snaží pomáhat všem okolo sebe, ale dlouho nedokáže pomoct sama sobě. Až do chvíle, než přijde podivný mladík jménem Nino Quincapompoix. Láska na sebe nenechá dlouho čekat, a jelikož je Amélie stydlivá, zaplétá ho do svého bludiště představ. Každý záběr v tomto kouzelném, snílkovském filmu je proveden s typickou jeunetovskou citlivostí pro barvu, evokující melancholickou náladu. Sám Jeunet o něm říká, že to byl jeho vysněný osobní film, ve kterém mu bránila jen spolupráce s Carem. Otázkou také je, do jaké míry Amélii ovlivnilo to, že se v té době Jeunet po několika letech opět zamiloval. Ještě předtím však Amélii předcházely dva úplně odlišné snímky. Ve filmu „La Cité d es enfants perdus / Město ztracených dětí" (1995) zachází v experimentování oproti Delikatesám ještě dále. Hlavní není příběh, kde bláznivý vědec krade dětem jejich sny. Jeunet staví do popředí vizuální stránku filmu, což je pochopitelné v době, kdy se francouzskou kinematografií šíří tzv. „cinéma du look", která se vyznačovala absencí dialogů, osobním vizuálním stylem a novými fantaskními světy. Za zmínku stojí i to, že kostýmy navrhoval Jean-Paul Gaultier, módní návrhář, známý svými výtvory například z filmu „Pátý element". Po tomto snímku se Jeunet a Caro rozešli a my si můžeme dokola klást otázku, zda bohudík, či bohužel. Doteď mi není jasné, jak mohla vzniknout spolupráce Jeuneta – režiséra, který nebyl nikdy zvyklý na přílišnou gradaci příběhu – a Hollywoodu (konkrétně 20th Century Fox), který na takto vystavěném příběhu prakticky stojí. A tak se ještě před Amélií pustil do projektu „Alien: Resurrection / Vetřelec: Vzkříšení„ (1997), který je mu kritiky nejvíce vytýkán. Nejvtipnější je ale skutečnost, že už o filmu Vetřelec z roku 1980 napsal Jeunet tehdy toto: „Vetřelec je velice příjemná komedie, v níž se astronauté vracející se z Měsíce snaží chytit svého kocoura, který se schovává v raketě. Aby se jim to povedlo, použijí řadu chytrých triků, a jeden z nich dokonce najde kostým příšery s dlouhými drápy, která vystraší jejich mazlíčka. Po několika nehezkých nehodách získá hlavní hrdinka kocoura nazpět a nechá planetu Crypton explodovat. “ Je nutno však říci, že celá sága Vetřelce se vyznačuje tím, že jednotlivé díly se od sebe liší jak příběhem, tak vizuálním pojetím, a tak v této věci Jeunetův osobitý Vetřelec určitě nezklamal. Navíc se mu do něj povedlo obsadit své dva oblíbené herce: opět Dominiqua Pinona a Rona Perlmana . Posledním snímkem, který ještě nyní můžeme zhlédnout v kinech, je „Un long dimanche de fiançailles / Příliš dlouhé zásnuby" (2004). Mluví se o něm jako o „Amélii v zákopech a bez humoru". Je tedy jasné, že pokud divák čeká Audrey Tautou v další „améliovské" pohádce, nejspíš bude filmem přinejmenším zaskočen. Po Amélii se dá ale podle mého názoru hovořit o jakési recyklaci tvůrčích námětů. Jean-Pierre Jeunet se nedá popsat několika slovy. Je to muž plný rozporů, což se odráží i v jeho filmové tvorbě. A tak není divu, že na jedné straně je podepsán například pod filmy jako „Amélie z Montmartru" nebo „Město ztracených dětí", jež se sobě nápadně podobají. A to nejen například Dominiquem Pinonem, podle kterého už se tak trochu dá rozpoznat Jeunetův film, ale poetické barvy a puntičkářská scénografie jsou v těchto filmech prakticky totožné, i když u Města ztracených dětí zachází Jeunet až do jakéhosi experimentu. Do experimentu, kde se záběry mění z roztomilé „hračičkovitosti" do pokřivených vypouklých záběrů, které nahánějí strach. Podobnost je navíc autorem potvrzena i úplnou shodností titulků na začátku obou snímků. Co ale především oceňuji je, že režisér do svých děl hodil malé, jen tak lehce nakousnuté nápady, nad kterými jeden nepřestane žasnout. A často by se dala z těchto malých zpestření jinak úchvatné vizuální podívané vytvořit klidně i zápletka pro další film. Na druhé straně jsou to hollywoodské filmy typu Vetřelec: Vzkříšení nebo Příliš dlouhé zásnuby, v nichž si svoji osobitost naštěstí pořád udržuje, leč je v nich Hollywood jaksi cítit. Jean-Pierre Jeunet se v nich už orgasticky nerozplývá nad obrazem, ale snaží se najít silný, stupňovaný příběh. Nedokáže se jím však řídit úplně, a tak se i tyto filmy odlišují od typické americké komerční produkce. Jeho snímky však zaručeně poznáme podle typizovaných, možná až karikovaných postav, na něž má určitě vliv Jeunetova vášeň pro komiks a grotesky. Jeho figury trpí obrovským klubkem zlozvyků, jež balancují na hranici úsměvnosti a nesouhlasu. Díky své originalitě, smyslu pro barvu, karikatuře, rozmanitosti příběhů a poetickému citu pro scénografii Jeunetovy filmy stojí určitě za zhlédnutí. ČLÁNEK JE PŘEVZAT Z MAGAZÍNU NeKultura. cz
- Jean-Pierre Jeunet es un guionista y director de cine francés.
- Jean-Pierre Jeunet on ranskalainen elokuvaohjaaja. Jeunet syntyi Roannessa, Loiressa, Ranskassa. Hän osti ensimmäisen kameransa 17 vuoden ikäisenä, millä hän teki lyhytelokuvia opiskellessaan animaatiota Cinémation Studiosissa. Hän tutustui Marc Caroon, suunnittelijaan ja sarjakuvataiteilijaan, josta tuli hänen pitkäaikainen yhteistyökumppaninsa ja apulaisohjaajansa. Jeunet ja Caro ohjasivat yhdessä palkittuja animaatioita. Kaksikon ensimmäinen live action -elokuva oli Le Bunker de la derniere rafale, joka oli lyhytelokuva sotilaista karussa, futuristisessa maailmassa. Jeunet ohjasi myös useita mainoksia ja musiikkivideoita. Jeunetin ja Caron ensimmäinen pitkä elokuva oli musta komedia Delicatessen – herkuttelijoiden yö, joka sijoittuu nälänhädästä kärsivään postapokalyptiseen maailmaan. Seuraavaksi valmistui Kadonneiden lasten kaupunki (La Cité des enfants perdus, 1995), synkkä ja moniulotteinen fantasiaelokuva, joka kertoo tiedemiehestä, joka sieppaa lapsia varastaakseen näiden unet. Elokuvan menestys johti Jeunetin kutsuun Yhdysvaltoihin ohjaamaan Alien -elokuvasarjan neljättä osaa, Alien – ylösnousemus. Myös Caro oli työskentelemässä projektissa taiteellisena suunnittelijana. Kriitikot eivät arvostaneet elokuvaa, mutta se menestyi hyvin. Jeunet palasi kotimaahansa. Toimittuaan Hollywood-elokuvan ohjaajana hänellä oli hyvin vapaat kädet seuraavan projektinsa, Audrey Tautoun tähdittämän Amélien (Le fabuleux destin d'Amélie Poulain, 2001) kanssa. Elokuva on hänen aiempia teoksiaan kevyempi ja romanttisempi. Se kertoo nuoresta naisesta, joka huomaa tulevansa onnelliseksi tekemällä hyviä tekoja, mutta ei onnistu löytämään itselleen rakkautta. Amélie oli maailmanlaajuisesti valtava menestys niin lipputulojen kuin arvosteluiden suhteen. Elokuva sai viisi Oscar-ehdokkuutta. Vuonna 2004 ensi-iltansa sai 1. maailmansodan aikaan sijoittuva Pitkät kihlajaiset (Un long dimanche de fiançailles), joka perustuu Sebastien Japrisotin romaaniin. Kyseessä oli Jeunetin toinen yhteistyö Tautoun kanssa, joka esitti elokuvassa rintamalla kadonnutta rakastettuaan etsivää naista, Mathildéa. Jeunetin seuraavaksi projektiksi on ilmoitettu Yann Martelin romaaniin perustuva Life of Pi, jonka tuottaa 20th Century Fox -elokuvayhtiö. Elokuva on esituotannossa, ja sen julkaisuajankohta on IMDb:n mukaan vuonna 2009.
- Jean-Pierre Jeunet est un réalisateur et scénariste français, né le 3 septembre 1953 à Roanne, Loire.
- Jean-Pierre Jeunet francia filmrendező, forgatókönyvíró. Az 1990-es évektől a francia filmkészítés egyik nagy mestereként tartják számon. A fantasztikumot és a valóságot sajátos, bizarr képi világban megragadó, gördülékeny dramaturgiájú játékfilmjei a francia új hullám egyik emblematikus alakjává tették. Filmjeiben szívesen biztosít megjelenési lehetőséget ugyanazon színészeknek, s több filmjét Darius Khondji fényképezte.
- La sua cinematografia è da sempre caratterizzata da un gusto barocco e da una forte componente estetica, elementi che lo hanno portato alla ribalta anche oltreoceano e che hanno trovato la loro consacrazione nel suo film più famoso, Il favoloso mondo di Amelie.
- ジャン＝ピエール・ジュネ（Jean-Pierre Jeunet, 1953年9月3日 - ）は、フランスの映画監督、脚本家。
- Jean-Pierre Jeunet is een Frans cineast. Hij maakte de volgende films: Delicatessen (1991) La Cité Des Enfants Perdus (1995) (1997) Le Fabuleux Destin d' Amélie Poulain (2001) Un long dimanche de fiançailles (2004) Bij een aantal films, zoals Delicatessen en La Cité werkte hij samen met Marc Caro. Hij werd aangesteld om de Hollywood-film Alien: Resurrection te draaien, maar die film werd te licht bevonden door de recensenten. Jeunet zelf zei dat hij te veel gehinderd werd door de filmbonzen. De film zorgde wel voor de financiën van zijn bekendste werk: Le Fabuleux Destin d' Amélie Poulain. Deze (bescheiden) film groeide buiten Jeunets verwachtingen uit tot een internationale hit. Zijn volgende film is 'Life of Pi', naar het boek van Yann Martel dat in 2002 de Mann Booker Prize won. Jeunet maakt vaak gebruik van dezelfde acteurs. Audrey Tautou speelde in zowel Amélie als Une long Dimanche, terwijl Dominique Pinon in alle films van Jeunet een rol heeft.
- Jean-Pierre Jeunet er en fransk filmregissør, mest kjent for filmen Den fabelaktige Amélie fra Montmartre.
- Jean-Pierre Jeunet - francuski reżyser. Wiele jego wczesnych filmów, zwłaszcza stworzonych we współpracy z Markiem Caro dzieje się w przyszłości, ale w atmosferze retro, co podkreśla kolorystyka zdjęć. Sukces Miasta zaginionych dzieci spowodował zaproszenie reżysera do pracy nad czwartą częścią Obcego. Nieprzychylnie przyjęty przez krytykę Obcy IV okazał się sukcesem kasowym i pozwolił Jeunetowi sfinansować następny projekt - Amelię. Amelia została nominowana do Oscara w kilku kategoriach. Jeunet obsadza swoje filmy aktorami o niezwykłych twarzach i często używa obiektywów szerokokątnych aby otrzymać charakterystyczny zniekształcony obraz. Dominique Pinon wystąpił we wszystkich pięciu długometrażowych filmach Jeuneta a Ron Perlman w Mieście zaginionych dzieci oraz w Obcym: Przebudzenie.
- Jean-Pierre Jeunet é um cineasta francês. Seus filmes misturam o fantástico à realidade em diversas proporções, seja na criação de universos fantásticos, seja dando relevância ao acaso no cotidiano. Além disso, sua obra traz sempre um pouco de humor infantil, mesmo nos filmes que tratam de horror.
- Жан-Пьер Жёне́ — французский кинорежиссёр и сценарист.
- Jean-Pierre Jeunet, fransk regissör född 3 september 1953 i Loire.
- Jean-Pierre Jeunet Fransız film yönetmeni. İlk uzun metrajlı filmini 1993'te Marc Caro ile birlikte çekmiştir.
- Жан-П'єр Жене́ — французький кінорежисер і сценарист. Його фільми — це сповнені символіки та підвищеної чутливості фантазії, що характеризуються деталізованими, глибоко продуманими сценами та сюжетами. За жанром — суміш комедії, драми та мелодрами, іноді трилеру.
- 让-皮埃尔·热内（Jean-Pierre Jeunet，1953年9月3日－）是一位法國導演，作品通常以幻想與現實交錯為故事的主線。
|
| rdfs:comment
|
- Jean-Pierre Jeunet is a French film director.
- Jean-Pierre Jeunet ist ein französischer Regisseur. Zu seiner "künstlerischen Handschrift" gehören skurrile Charaktere und eine außergewöhnlich ausgeprägte visuelle Gestaltungskraft. Sein Spielfilmdebüt gab Jeunet 1991 mit dem Film Delicatessen, in dem er gemeinsam mit Marc Caro Regie führte.
- Jean-Pierre Jeunet és un director de cinema francès nascut a Roanne, Loira, el 1953. Algunes de les seves pel·lícules més destacades són: Delicatessen La cité des enfants perdus Amélie Llarg diumenge de festeig Actualment està rodant Micmacs à tire-larigot.
- Jean-Pierre Jeunet je francouzský režisér. Je perfekcionistický člověk, mezi jehož idoly patřil Jacques Prévert, Tex Avery a Marcel Carné. Už v devíti letech si vytvořil svoje první oblečky a vyzbrojen baterkou a loutkami sehrál první představení pod svou taktovkou. V mládí zcela propadl kresleným groteskám a komiksům, které ovlivnily jeho tvorbu a dovedly ho až k práci u filmu.
- Jean-Pierre Jeunet es un guionista y director de cine francés.
- Jean-Pierre Jeunet on ranskalainen elokuvaohjaaja. Jeunet syntyi Roannessa, Loiressa, Ranskassa. Hän osti ensimmäisen kameransa 17 vuoden ikäisenä, millä hän teki lyhytelokuvia opiskellessaan animaatiota Cinémation Studiosissa. Hän tutustui Marc Caroon, suunnittelijaan ja sarjakuvataiteilijaan, josta tuli hänen pitkäaikainen yhteistyökumppaninsa ja apulaisohjaajansa. Jeunet ja Caro ohjasivat yhdessä palkittuja animaatioita.
- Jean-Pierre Jeunet est un réalisateur et scénariste français, né le 3 septembre 1953 à Roanne, Loire.
- Jean-Pierre Jeunet francia filmrendező, forgatókönyvíró. Az 1990-es évektől a francia filmkészítés egyik nagy mestereként tartják számon. A fantasztikumot és a valóságot sajátos, bizarr képi világban megragadó, gördülékeny dramaturgiájú játékfilmjei a francia új hullám egyik emblematikus alakjává tették. Filmjeiben szívesen biztosít megjelenési lehetőséget ugyanazon színészeknek, s több filmjét Darius Khondji fényképezte.
- La sua cinematografia è da sempre caratterizzata da un gusto barocco e da una forte componente estetica, elementi che lo hanno portato alla ribalta anche oltreoceano e che hanno trovato la loro consacrazione nel suo film più famoso, Il favoloso mondo di Amelie.
- ジャン＝ピエール・ジュネ（Jean-Pierre Jeunet, 1953年9月3日 - ）は、フランスの映画監督、脚本家。
- Jean-Pierre Jeunet is een Frans cineast. Hij maakte de volgende films: Delicatessen (1991) La Cité Des Enfants Perdus (1995) (1997) Le Fabuleux Destin d' Amélie Poulain (2001) Un long dimanche de fiançailles (2004) Bij een aantal films, zoals Delicatessen en La Cité werkte hij samen met Marc Caro. Hij werd aangesteld om de Hollywood-film Alien: Resurrection te draaien, maar die film werd te licht bevonden door de recensenten.
- Jean-Pierre Jeunet er en fransk filmregissør, mest kjent for filmen Den fabelaktige Amélie fra Montmartre.
- Jean-Pierre Jeunet - francuski reżyser. Wiele jego wczesnych filmów, zwłaszcza stworzonych we współpracy z Markiem Caro dzieje się w przyszłości, ale w atmosferze retro, co podkreśla kolorystyka zdjęć. Sukces Miasta zaginionych dzieci spowodował zaproszenie reżysera do pracy nad czwartą częścią Obcego. Nieprzychylnie przyjęty przez krytykę Obcy IV okazał się sukcesem kasowym i pozwolił Jeunetowi sfinansować następny projekt - Amelię.
- Jean-Pierre Jeunet é um cineasta francês. Seus filmes misturam o fantástico à realidade em diversas proporções, seja na criação de universos fantásticos, seja dando relevância ao acaso no cotidiano. Além disso, sua obra traz sempre um pouco de humor infantil, mesmo nos filmes que tratam de horror.
- Жан-Пьер Жёне́ — французский кинорежиссёр и сценарист.
- Jean-Pierre Jeunet, fransk regissör född 3 september 1953 i Loire.
- Jean-Pierre Jeunet Fransız film yönetmeni. İlk uzun metrajlı filmini 1993'te Marc Caro ile birlikte çekmiştir.
- Жан-П'єр Жене́ — французький кінорежисер і сценарист. Його фільми — це сповнені символіки та підвищеної чутливості фантазії, що характеризуються деталізованими, глибоко продуманими сценами та сюжетами. За жанром — суміш комедії, драми та мелодрами, іноді трилеру.
- 让-皮埃尔·热内（Jean-Pierre Jeunet，1953年9月3日－）是一位法國導演，作品通常以幻想與現實交錯為故事的主線。
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
