| dbpprop:abstract
|
- Investiture, from the Latin (preposition in and verb vestire, 'dress' from vestis 'robe') is a rather general term for the formal installation of an incumbent (heir, elect of nominee) in public office, especially by taking possession of its insignia. The term is normally reserved for formal offices of state, aristocracy and church. In the feudal system investiture was the ceremonial transfer of a fief by an overlord to a vassal. The lord invested the vassal with a fiefdom, by giving a symbol of the land or office conveyed in return for an oath of fealty. From feudal times up to the present, the term has been used in ecclesiastical law to refer to a cleric receiving the symbols of spiritual office, such as the pastoral ring, mitre and staff, signifying transfer of the office. As the insignia can include the formal dress and adornment (robes of state, headdress etcetera) the etymology refers to, but also other regalia in the widest sense, such as a throne or other seat of office, the word is a convenient generic term, also for such more specific cases as coronation (see that article and regalia for more on such ceremonies) and enthronement, though these are also used (rather imprecisely, by analogy) in such extended sense.
- Investitur (von lat. vestire = bekleiden) bezeichnet die Praxis der Einweisung in ein Amt oder das Eigentumsrecht an Grundbesitz. Entscheidend für die Investitur ist die Benutzung von Symbolen, welche bei dem entsprechenden Akt überreicht werden. Der Streit um die kirchliche Investitur, bzw. Einweisung von Klerikern, mündete im Investiturstreit (etwa 1075–1122). Als säkularer Begriff findet die Investitur eher selten noch Anwendung bei der Einkleidung von höheren Ämtern in Aristokratie und Staatswesen.
- Pojmem investitura se ve středověku označovalo uvedení do úřadu, ať již šlo o uvedení vazala v držbu léna nebo o uvedení církevního hodnostáře do jeho úřadu. Jako boj o investituru je znám zápas mezi římskými papeži a císaři o to, kdo bude v říši vybírat a uvádět do úřadu biskupy, arcibiskupy a opaty. Zahájil ho císař Jindřich IV. a papež Řehoř VII. v 70. letech 11. století. Ukončen byl wormským konkordátem, který v roce 1122 uzavřeli Jindřich V. a Kalixtus II.
- Investituura tarkoittaa viran tai maaomaisuuteen kohdistuvan hallintoikeuden antamista sekä läänittämistä. Keskiaikaisessa kirkko-oikeudessa investituura tarkoitti hallitsijan oikeutta nimittää piispat ja apotit tai vahvistaa virkanimitys sauvan ja sormuksen antamisella. Ns. investituurariita syntyi 1000-luvulla Saksan, Ranskan ja Englannin hallitsijoiden ja paavin välillä, kun paavit eivät halunneet ruhtinaiden antavan vallanmerkkiä kirkollisille henkilöille. Kiista päättyi 1100-luvulla.
- Az invesztitúra több tevékenységet is jelöl, például; hűbéres beiktatását a hűbérbirtokba lovagrendek tagjainak felvételét vagy tisztségviselőik kinevezését ill. magasabb rangba való beiktatását püspök beiktatását az egyházi méltóságba egyházi személyiségek ünnepélyes beiktatását hivatalukba A katolikus egyházi jog az invesztitúra jogot mint a közösség vagy a klérus által választott püspök megerősítését, elfogadását jelenti. A püspökök felszentelését először az érsekek követelték maguknak, a püspökök megerősítéséhez pedig a bizánci császárok ragaszkodtak.
- Bij de ambtsaanvaarding ontving een bisschop in de middeleeuwen van de keizer de investituur (bekleding), die bestond uit een ring voor zijn geestelijk werk en een staf voor zijn wereldlijke arbeid. Na het concordaat van Worms (1122) mocht de keizer nog slechts de tekenen van de wereldlijke arbeid aan de bisschop overhandigen. Zie ook: Investituurstrijd
- Inwestytura – nadawanie stanowisk kościelnych przez monarchę przy jednoczesnym traktowaniu dóbr kościelnych przez monarchę jako lenna. Inwestyturę dzielimy na świecką i duchowną. Można też uznać za prawidłowe określenie inwestyturę szkolną, ale ta dopiero zaczyna pojawiać się w polskiej jak i w światowej edukacji. Inwestytura świecka Ceremonia przekazania lenna przez seniora wasalowi, odbywająca się po złożeniu hołdu lennego przez wasala. Podczas inwestytury wasal klękał i otrzymywał od seniora przedmiot symbolizujący przekazywane lenna - najczęściej w formie sztandaru, lancy, włóczni, dokumentu zawartej umowy oraz bryłki ziemi. Inwestytura duchowa Składanie przez biskupa lub opata przysięgi lennej na wierność swemu seniorowi, który dawał im pierścień i pastorał będące oznaką godności. W XI wieku doszło na tym tle do sporu o inwestyturę pomiędzy papieżem Grzegorzem VII a cesarzem rzymskim, Henrykiem IV gdyż obie strony rościły sobie wyłączne prawo do inwestytury biskupów. Kanoniczne przyjęcie członka do zakonu rycerskiego, połączone ze składaniem ślubów oraz otrzymaniem insygniów zakonnych.
- Инвеститура — согласие парламента на начало деятельности правительства.
|
| rdfs:comment
|
- Investiture, from the Latin (preposition in and verb vestire, 'dress' from vestis 'robe') is a rather general term for the formal installation of an incumbent (heir, elect of nominee) in public office, especially by taking possession of its insignia. The term is normally reserved for formal offices of state, aristocracy and church. In the feudal system investiture was the ceremonial transfer of a fief by an overlord to a vassal.
- Investitur (von lat. vestire = bekleiden) bezeichnet die Praxis der Einweisung in ein Amt oder das Eigentumsrecht an Grundbesitz. Entscheidend für die Investitur ist die Benutzung von Symbolen, welche bei dem entsprechenden Akt überreicht werden. Der Streit um die kirchliche Investitur, bzw. Einweisung von Klerikern, mündete im Investiturstreit (etwa 1075–1122).
- Pojmem investitura se ve středověku označovalo uvedení do úřadu, ať již šlo o uvedení vazala v držbu léna nebo o uvedení církevního hodnostáře do jeho úřadu. Jako boj o investituru je znám zápas mezi římskými papeži a císaři o to, kdo bude v říši vybírat a uvádět do úřadu biskupy, arcibiskupy a opaty. Zahájil ho císař Jindřich IV. a papež Řehoř VII. v 70. letech 11. století. Ukončen byl wormským konkordátem, který v roce 1122 uzavřeli Jindřich V.
- Investituura tarkoittaa viran tai maaomaisuuteen kohdistuvan hallintoikeuden antamista sekä läänittämistä. Keskiaikaisessa kirkko-oikeudessa investituura tarkoitti hallitsijan oikeutta nimittää piispat ja apotit tai vahvistaa virkanimitys sauvan ja sormuksen antamisella. Ns. investituurariita syntyi 1000-luvulla Saksan, Ranskan ja Englannin hallitsijoiden ja paavin välillä, kun paavit eivät halunneet ruhtinaiden antavan vallanmerkkiä kirkollisille henkilöille.
- Az invesztitúra több tevékenységet is jelöl, például; hűbéres beiktatását a hűbérbirtokba lovagrendek tagjainak felvételét vagy tisztségviselőik kinevezését ill. magasabb rangba való beiktatását püspök beiktatását az egyházi méltóságba egyházi személyiségek ünnepélyes beiktatását hivatalukba A katolikus egyházi jog az invesztitúra jogot mint a közösség vagy a klérus által választott püspök megerősítését, elfogadását jelenti.
- Bij de ambtsaanvaarding ontving een bisschop in de middeleeuwen van de keizer de investituur (bekleding), die bestond uit een ring voor zijn geestelijk werk en een staf voor zijn wereldlijke arbeid. Na het concordaat van Worms (1122) mocht de keizer nog slechts de tekenen van de wereldlijke arbeid aan de bisschop overhandigen. Zie ook: Investituurstrijd
- Inwestytura – nadawanie stanowisk kościelnych przez monarchę przy jednoczesnym traktowaniu dóbr kościelnych przez monarchę jako lenna. Inwestyturę dzielimy na świecką i duchowną. Można też uznać za prawidłowe określenie inwestyturę szkolną, ale ta dopiero zaczyna pojawiać się w polskiej jak i w światowej edukacji. Inwestytura świecka Ceremonia przekazania lenna przez seniora wasalowi, odbywająca się po złożeniu hołdu lennego przez wasala.
- Инвеститура — согласие парламента на начало деятельности правительства.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
