| dbpprop:abstract
|
- Inherence refers to Empedocles' idea that the qualities of matter come from the relative proportions of each of the four elements entering into a thing. The idea was further developed by Socrates and Aristotle. That Socrates accepted (or at least did not reject) Empedocles' claim can be seen in the Timaeus. However, he applied it also to cover the presence of form in matter. The form was an active principle. Matter, on the other hand is passive, being a mere possibility that the forms bring to life. Aristotle clearly accepted Empedocles' claim, but he rejected Socrates' idea of the forms. According to Aristotle, the accidents of a substance are incorporeal beings which are present in it. "By being 'present in a subject' I do not mean present as parts are present in a whole, but being incapable of existence apart from the said subject. " A closely related term is participation. If an attribute inheres in a subject, then the subject is said to participate in the attribute. For example, if the attribute in Athens inheres in Socrates, then Socrates is said to participate in the attribute, in Athens.
- Inhärenz (von lat. inhaerere - in etwas hängen, an etwas haften) bezeichnet allgemein das Innewohnen oder die Anhaftung.
- Inherentní (z lat. in-, v a haereo, vězet v něčem) znamená bytostně daný, neoddělitelný, neodmyslitelný. Charakterizuje atributy věcí, jež nejsou přidané a nahodilé, nýbrž plynou ze samé povahy příslušné věci. Tak je pro Sókrata inherentní, že je člověk, muž a Athéňan, kdežto jeho věk postavení nebo zdraví jsou nahodilé a mohly by být i jiné, aniž by kvůli tomu Sókratés přestal být Sókratem. Empedoklés soudil, že vlastnosti věcí plynou z vlastností živlů, z nichž se daná věc skládá. Podobně mluví i Platón v Timaiu, dodává však, že věc utváří její eidos, idea, jakožto aktivní princip; věc je sama sebou díky tomu, že se podílí na této ideji. Sókratés se podílí na ideji člověka, muže a Athéňana. Podle Kanta pokud atributům věci přisuzujeme reálné bytí, je to inherence, kdežto o bytí jejich nositele, podstaty či substance, užíváme pojem subsistence. Představa inherence je důležitá v řadě různých oblastí. Psychologie hovoří o inherentních, tj. podstatných, neodmyslitelných rysech určité osoby. Moderní koncept lidských práv zdůrazňuje, že tato práva jsou člověku inherentní, že mu nejsou nikým udělena a nemohou mu být tudíž ani nikým odebrána či zrušena. Inherentní bezpečnost technických zařízení, například jaderného reaktoru je míra bezpečí nebo naopak rizika, která plyne ze samé fyzikální podstaty rekatoru, na rozdíl od přidané bezpečnosti, kterou zajišťují řídící prvky, čidla a zpětné vazby. Tlakovodní reaktor má podstatně vyšší inherentní bezpečnost, protože při zvýšení teploty se jeho účinnost snižuje, na rozdíl od reaktoru grafitového, jehož účinnost s teplotou roste. Problém inherentní samohlásky vzniká v souvislosti se slabikovým písmem například v indických jazycích, kde znak pro souhlásku vždycky už s sebou nese následující samohlásku. Pokud tam má být jiná nebo žádná, musí se inherentní vokál výslovně rušit.
|
| rdfs:comment
|
- Inherence refers to Empedocles' idea that the qualities of matter come from the relative proportions of each of the four elements entering into a thing. The idea was further developed by Socrates and Aristotle. That Socrates accepted (or at least did not reject) Empedocles' claim can be seen in the Timaeus. However, he applied it also to cover the presence of form in matter. The form was an active principle.
- Inhärenz (von lat. inhaerere - in etwas hängen, an etwas haften) bezeichnet allgemein das Innewohnen oder die Anhaftung.
- Inherentní (z lat. in-, v a haereo, vězet v něčem) znamená bytostně daný, neoddělitelný, neodmyslitelný. Charakterizuje atributy věcí, jež nejsou přidané a nahodilé, nýbrž plynou ze samé povahy příslušné věci. Tak je pro Sókrata inherentní, že je člověk, muž a Athéňan, kdežto jeho věk postavení nebo zdraví jsou nahodilé a mohly by být i jiné, aniž by kvůli tomu Sókratés přestal být Sókratem.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
