| dbpprop:abstract
|
- The Henotikon (the "act of union") was issued by Byzantine emperor Zeno in 482, in an unsuccessful attempt to reconcile the differences between the supporters of the Council of Chalcedon and the miaphysites. It was followed by the Acacian schism. In 482 the Greek Church of Alexandria passed to Peter III, who proved to be a monophysite, despite the condemnation of this christological opinion at the Council of Chalcedon. The Patriarch of Constantinople, Acacius, devised an eirenic formula of unity called the Henotikon, which Zeno promulgated without the approval of the Bishop of Rome or of a Synod of bishops. By this act, Zeno hoped to placate the increasingly monophysite provinces of Egypt, Palestine and Syria, which were under increasing attacks by the Persian Sassanid dynasty. The items the Henotikon endorsed included: the condemnations of Eutyches and Nestorius made at Chalcedon; an explicit approval of the twelve anathemas of Cyril of Alexandria; and avoiding any statement whether Christ had one or two natures, in an attempt to appease both monophysite and Orthodox Christians. This act failed to satisfy either side. All church leaders took offense at the Emperor's open dictate of church policy, although the Patriarchs of Antioch and Alexandria were pressured into subscribing to the Henotikon. After two years of prevarication and temporializing by Acacius, Pope Felix III of Rome condemned the act and excommunicated Acacius (484), although this was largely ignored in Constantinople, even after the death of Acacius in 489. Zeno died in 491. His successor Anastasius I was sympathetic to the monophysites, but he accepted the Henotikon. However, Anastasius was unpopular because of his monophysite beliefs, and Vitalian, a Chalcedonian general, attempted to overthrow him in 514. Anastasius then attempted to heal the schism with Pope Hormisdas, but this failed when Anastasius refused to recognize the excommunication of the now deceased Acacius. General Vitalian tried to overthrow the emperor for a second time, but he was defeated by loyal officers. The schism caused by the Henotikon was officially settled in 519 when Emperor Justin I recognized the excommunication of Acacius and reunited the churches. However, the Patriarchs of Alexandria, Antioch, and Jerusalem now embraced Miaphysitism (later to be known as the Oriental Orthodox Churches). In spite of the fact that the churches of the East (later to be known as the Eastern Orthodox Church) and West (later to be known as the Roman Catholic Church) were now reunited, in practise they were already diverging, and continued to separate further over the next 500 years.
- Das Henotikon (dt. „Einigung“; von altgriech. ἑνότης /he'notɛs/) war ein 482 vom oströmischen Kaiser Zenon erlassenes Edikt, das die theologischen Streitigkeiten zwischen den orthodoxen Anhängern der Beschlüsse des ökumenischen Konzils von Chalkedon (451) und den Monophysiten, die vor allem in den römischen Orientprovinzen zahlreich waren, zu schlichten suchte. Die Beschlüsse von Chalkedon wurden darin zwar nicht abgelehnt, aber faktisch ignoriert: Die Definition des wahren Glaubens erfolgte im Henotikon unter Rückgriff auf die früheren Beschlüsse der Konzilien von Nicäa (325), Konstantinopel (381) und Ephesos (431). Da die Kompromissformeln des Henotikons die Monophysiten zwar einigermaßen beruhigen, nicht aber wirklich zufriedenstellen konnten, während sie gleichzeitig den erbitterten Widerstand des Bischofs von Rom provozierten, scheiterte der kaiserliche Ansatz, das Reich religiös zu einen – so wie alle anderen entsprechenden Versuche während der übrigen Spätantike auch. Stattdessen führte der Erlass des Henotikons nur binnen kurzem zum sogenannten akakianischen Schisma zwischen Rom und Konstantinopel. Das Edikt wird auch in der Kirchengeschichte des Euagrios Scholastikos wiedergegeben.
- Henotikon (řec. „sjednocení“; z ἕν hen jedno) byl edikt vyhlášený roku 482 byzantským císařem Zenonem, který měl za cíl urovnat teologické rozepře mezi přívrženci závěrů ekumenického Chalkedonského koncilu a monofyzity, kteří se nacházeli především ve východních provinciích říše. Závěry Chalkedonského koncilu nebyly zcela odmítány, avšak v praxi ignorovány. Definice pravé víry, obsažená v Henotikonu se vracela zpět k závěrům předchozích koncilů, totiž Nikajskému, 1. konstantinopolskému a Efeskému. Kompromisní formulace Henotikonu monofyzity vcelku uspokojovala, nemohla však přinést skutečný smír, protože se proti němu postavili papežové. Císařův zájem sjednotit nábožensky říši byl tak odsouzen ke ztroskotání. Namísto toho vedl výnos dokonce ke krátkou dobu trvajícímu schizmatu mezi Římem a Konstantinopolí.
- L'Henotikon (acte d'union) est un formulaire rédigé en 482 par Acacius, patriarche de Constantinople, à la demande de l'empereur d'Orient Zénon. Il devait être contresigné par tous les évêques d'Orient sous peine de déposition et d'exil. Pour Zénon, il s'agissait d'un texte de compromis en vue d'apaiser les luttes entre les tenants et les détracteurs du concile de Chalcédoine. Ce texte voulu par l'empereur fut promulgué sans avoir l'approbation du pape ou d'un synode d'évêques. Les articles de l'Henotikon comportaient : la condamnation des thèses d'Eutychès et Nestorius, conformément au concile; l'approbation explicite des douze anathèmes de Cyrille d'Alexandrie; en revanche, il n'était pas fait état de la controverse sur la nature ou les deux natures de Jésus afin de satisfaire à la fois les monophysites et les chrétiens orthodoxes. Aucune des deux parties ne fut vraiment satisfaite, bien que les patriarches d'Antioche et d'Alexandrie y eussent souscris. Le texte était considéré comme trop teinté de monophysisme par le pape Félix III. Après deux années de faux-fuyants et de compromissions de la part d'Acacius, Félix III condamna l'acte et excommunia Acacius (484). Cet anathème fut largement ignoré par Constantinople, même après la mort d'Acacius en 489. Ce premier schisme entre Rome et Constantinople allait durer une trentaine d'années. En effet, le successeur de Zénon, l'empereur Anastase I, avait des sympathies pour les monophysites et ne fit que de timides tentatives de rapprochement avec Rome. En 518, le pape Hormisdas et le nouvel empereur Justin I trouvèrent un compromis qui mit fin au schisme. Connu sous le nom de formule d'Hormisdas, le texte reconnaissait un droit de regard de l'empereur dans les affaires de l'Eglise, mais affirmait aussi nettement les prérogatives de l'autorité pontificale. Justin reconnu le bien fondé de l'excommunication d'Acacius et en contrepartie le nouveau patriarche de Constantinople fut élevé à la dignité de « vicaire du pape » pour tout l'Orient, ce qui était une façon d'affirmer la suprématie de l'évêque de Rome.
- L'Enotico o Henotikon (strumento di unione) fu promulgato dall'imperatore bizantino Zenone nel 482 dietro suggerimento del patriarca di Costantinopoli Acacio per porre fine alle controversie tra cattolici e monofisiti e per ristabilire l'unità (hénosis) religiosa nell'impero. Vincolante, pena la deposizione e l'esilio, per tutti i vescovi orientali, in realtà l'enotico, pur condannando le tesi di Eutiche e Nestorio ed approvando gli anatemi di Cirillo di Alessandria alle loro dottrine, non prendeva posizione sui punti delicati del dibattito (la natura o le due nature di Cristo) e non riuscì a soddisfare nessuno: papa Felice III reagì scomunicando e deponendo Acacio, che diede vita ad uno scisma che durò dal 484 al 519.
- Henotikon (Akt zjednoczenia) – dekret cesarski (a właściwie list do Kościoła Egiptu) opracowany przez konstantynopolitańskiego patriarchę Akacjusza z inicjatywy cesarza Zenona Izauryjczyka i ogłoszony w 482 roku. Podkreślał on niepodważalność orzeczeń dogmatycznych soborów w Nicei, Konstantynopolu i Efezie, ekskomunikując jednocześnie tych, którzy głosili doktryny przyjęte na Soborze Chalcedońskim. Treść teologiczna Henotikonu została oparta na pojednawczej formule wiary z 433 roku. Henotikon miał na celu doprowadzenie do pojednania Kościoła Powszechnego ze zwolennikami monofizytyzmu. Doprowadził do trwającej w latach 484-519 schizmy akacjańskiej, zakończonej przyjęciem przez Konstantynopol kanonów soboru w Chalcedonie.
- O Henotikon foi um édito decretado em 482 pelo imperador romano do Oriente Zenão I.
- Henotikon (av grek. henotes "enhet") kallades det edikt, som kejsar Zeno i Konstantinopel enligt förslag av patriarkerna Akacius i Konstantinopel och Petrus Mongus i Alexandria utfärdade 482 för att bilägga den monofysitiska striden. (Usurpatorn Basiliskos hade 476 gjort monofysitismen till allena gällande statsreligion. ) Däruti erkänns kyrkomötesbesluten i Nicæa, Konstantinopel och Efesos. Både nestorianismen och eutychianismen förblev fördömda, men Chalcedonense förbigicks med tystnad, Nicaenum ensamt skulle gälla, och fortsatt strid om de tvistiga punkterna förbjöds. Denna kompromiss tillfredsställde varken de ortodoxa eller monofysiterna. De senare fortsatte striden i Egypten; å andra sidan uppsade påven Felix III i Rom kyrkogemenskapen med Akacius 484. Så uppstod den första stora kyrkoschismen, som räckte, till dess under kejsar Justinus I Henotikon 519 upphävdes.
|
| rdfs:comment
|
- The Henotikon (the "act of union") was issued by Byzantine emperor Zeno in 482, in an unsuccessful attempt to reconcile the differences between the supporters of the Council of Chalcedon and the miaphysites. It was followed by the Acacian schism. In 482 the Greek Church of Alexandria passed to Peter III, who proved to be a monophysite, despite the condemnation of this christological opinion at the Council of Chalcedon.
- Das Henotikon (dt. „Einigung“; von altgriech. ἑνότης /he'notɛs/) war ein 482 vom oströmischen Kaiser Zenon erlassenes Edikt, das die theologischen Streitigkeiten zwischen den orthodoxen Anhängern der Beschlüsse des ökumenischen Konzils von Chalkedon (451) und den Monophysiten, die vor allem in den römischen Orientprovinzen zahlreich waren, zu schlichten suchte.
- Henotikon (řec. „sjednocení“; z ἕν hen jedno) byl edikt vyhlášený roku 482 byzantským císařem Zenonem, který měl za cíl urovnat teologické rozepře mezi přívrženci závěrů ekumenického Chalkedonského koncilu a monofyzity, kteří se nacházeli především ve východních provinciích říše. Závěry Chalkedonského koncilu nebyly zcela odmítány, avšak v praxi ignorovány.
- L'Henotikon (acte d'union) est un formulaire rédigé en 482 par Acacius, patriarche de Constantinople, à la demande de l'empereur d'Orient Zénon. Il devait être contresigné par tous les évêques d'Orient sous peine de déposition et d'exil. Pour Zénon, il s'agissait d'un texte de compromis en vue d'apaiser les luttes entre les tenants et les détracteurs du concile de Chalcédoine. Ce texte voulu par l'empereur fut promulgué sans avoir l'approbation du pape ou d'un synode d'évêques.
- L'Enotico o Henotikon (strumento di unione) fu promulgato dall'imperatore bizantino Zenone nel 482 dietro suggerimento del patriarca di Costantinopoli Acacio per porre fine alle controversie tra cattolici e monofisiti e per ristabilire l'unità (hénosis) religiosa nell'impero.
- Henotikon (Akt zjednoczenia) – dekret cesarski (a właściwie list do Kościoła Egiptu) opracowany przez konstantynopolitańskiego patriarchę Akacjusza z inicjatywy cesarza Zenona Izauryjczyka i ogłoszony w 482 roku. Podkreślał on niepodważalność orzeczeń dogmatycznych soborów w Nicei, Konstantynopolu i Efezie, ekskomunikując jednocześnie tych, którzy głosili doktryny przyjęte na Soborze Chalcedońskim.
- O Henotikon foi um édito decretado em 482 pelo imperador romano do Oriente Zenão I.
- Henotikon (av grek. henotes "enhet") kallades det edikt, som kejsar Zeno i Konstantinopel enligt förslag av patriarkerna Akacius i Konstantinopel och Petrus Mongus i Alexandria utfärdade 482 för att bilägga den monofysitiska striden. (Usurpatorn Basiliskos hade 476 gjort monofysitismen till allena gällande statsreligion. ) Däruti erkänns kyrkomötesbesluten i Nicæa, Konstantinopel och Efesos.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
