| dbpprop:abstract
|
- A harpsichord is a musical instrument played by means of a keyboard. It produces sound by plucking a string when a key is pressed. In the narrow sense, "harpsichord" designates only the large wing-shaped instruments in which the strings are perpendicular to the keyboard. In a broader sense, "harpsichord" designates the whole family of similar plucked keyboard instruments, including the smaller virginals, muselar, and spinet. The harpsichord was widely used in Renaissance and Baroque music. During the late 18th century it gradually disappeared from the musical scene with the rise of the piano. But in the 20th century it made a resurgence, used in historically informed performance of older music, in new (contemporary) compositions, and in popular culture.
- Das Cembalo ist ein historisches Tasteninstrument, das seine Blütezeit vom 15. bis 18. Jahrhundert hatte. Von anderen Tasteninstrumenten hebt es sich vor allem durch seinen hellen, obertonreichen Klang ab. Es wird, wenn es von flügelförmiger Bauart (siehe unten) ist, auch Kielflügel genannt.
- El clavicèmbal o clavecí és un instrument musical de teclat de cordes polsades (a diferència del piano o el clavicordi, que són de cordes percudides). La família del clavicèmbal també inclou els instruments més petits coneguts com virginal i espineta. Aquesta família d'instruments possiblement s'originà quan es començà a adjuntar un teclat a l'extrem d'un saltiri.
- Clavicembalo, zkráceně cembalo, je klávesový nástroj u nějž vzniká zvuk trsáním hrotu o struny. Praotcem cembala byl řecký monochord, původně přístroj na měření hudebních intervalů. Byla to jediná struna napjatá na ozvučné desce, která se posuvnou kobylkou dělila na různě dlouhé úseky a ty se pak rozeznívaly paličkou, které se říkalo plektron. Zvýšením počtu strun vznikl polychord, který již byl od počátku zamýšlen jako hudební nástroj. Poměrně značně se rozšířil a v různých zemích byl znám pod různými názvy (helikon, manicorde, manicordium). Připojením klávesnice a trsacího mechanizmu rozechvívajícího struny vznikl, nejspíše na začátku 14. století, klavichord (anglická šachovnice, ve Španělsku exaquir). Podstatným rysem všech těchto nástrojů je to, že všechny struny jsou stejně dlouhé, jsou naladěné na stejnou výšku a při hře se výška tónu mění zkracováním délky struny posuvem kobylky a změnou místa, kde se jazýčky dotýkají strun. Paralelně s klavichordem vzniká klavicembalo, které se od klavichordu liší tím, že jeho struny jsou různě dlouhé, z nichž každá je naladěna na jinou výšku tónu. Zpočátku byla pro každý tón struna jedna, později dvě až tři. Tón se vytváří trsnutím havraního brku, koženého trnu nebo kovového háčku o strunu. Každá ze strun má své vlastní dusítko. Vytváří se tak zvonivý, silný, ale krátký tón neschopný dynamických změn. Neschopnost dynamiky je však vyvážená možností změny barvy tónu. Jsou používány dvě klaviatury odpovídající dvěma soustavám strun, z nichž jedna bývá zdvojena. Podobně jako u varhan bývá klavicembalo vybaveno rejstříky. Tzv. čtyřstopý zdvojuje tón tónem o oktávu vyšším, šestnáctistopý naopak s tónem o oktávu nižším, osmistopý učiní funkční spodní klaviaturu a dalším rejstříkem je možno obě klávesnice spojit. Dalších efektů se dosahuje jinými technickými prostředky. Při zavedení loutnového rejstříku se ke strunám přiloží lišta opatřená plstí, u buffového rejstříku zase pergamenový pásek. Podobně byly konstruovány rejstříky harfové, bubnové, zvonkové a další. Transpoziční rejstřík zase posouvá celou klaviaturu o šířku jedné či více kláves, takže skutečný zvuk je o šířku posunutí vyšší či nižší. Podstatné je, že hudebník u klavicembala seděl čelem napříč strunám. V Anglii se takto konstruovanému nástroji říkalo virginal, v Německu spinet, podle nástrojaře Giovanni Spinettiho, který nástroj významně zdokonalil. Dalším vývojem se změnilo posazení hráče. Hudebník je přesazen na užší stranu nástroje a struny jsou nataženy směrem od něj. Nástroj se pak značně podobá cimbálu a vžil se pro něj název clavicembalo nebo zkráceně cembalo. V Anglii je dodnes znám jako harpsichord. Podle podoby s ptačím křídlem se takto konstruovanému cembalu říkalo křídlo, což se přeneslo i na dnešní koncertní kladívkový klavír. Na počátku 18. století byla vynalezena kladívková mechanika a po jejím zdokonalení a rozšíření se po celé 19. století zdálo, že cembalo bude již jen muzejním exponátem. Ve 20. století však došlo k neočekávané renesanci cembala, když umělci i obecenstvo rozpoznali, že skladby psané pro cembalo znějí autenticky a barevněji na originálním nástroji a klavír se v tomto případě zdá dokonce být nedokonalou náhražkou. I současní skladatelé ocenili zvukové možnosti cembala, které kladívkový klavír nemůže napodobit a pro cembalo vzniká i nová literatura.
- El clavecín (también llamado clavicémbalo, cémbalo, gravicémbalo, clave o clavicímbalo) es un instrumento musical con teclado y cuerdas pulsadas, como el arpa y la guitarra.
- Cembalo [tšembalo] on psalttarista 1400-luvulla kehittynyt, pianon edeltäjiin kuuluva kosketinsoitin. Cembalon kielet ovat kohtisuorassa koskettimistoon nähden. Ääni resonoi kaikukopassa, joka on rakennettu ohutseinäisestä puusta. Sormioita on tavallisesti yksi tai kaksi ja äänikertoja 1–4. Cembalon ääni muistuttaa muiden näppäilysoitinten, kuten luutun, ääntä. Tämä johtuu cembalon toimintaperiaatteesta, sillä toisin kuin pianossa, jossa kieliä vasaroidaan, cembalon kieliä näppäillään. Koskettimen näkyvän osan painaminen kohottaa sen toista päätä soittimen sisällä. Tämä edelleen kohottaa pystysuunnassa liikkuvaa luistia, jonka sivulla on pieni, nykyään usein muovista tehty kynsi. Kynsi näppää kieltä noustessaan kielen ohi ja luiskahtaa koskettimen jälleen vapautuessa takaisin kielen alapuolelle. Koskettimen painaminen tuottaa suurin piirtein yhtä voimakkaan äänen riippumatta siitä, kuinka kovaa kosketinta painetaan. Sen vuoksi crescendot tai diminuendot tuotetaan ensisijaisesti lisäämällä tai vähentämällä samanaikaisesti soitettavien äänten määrää. Dynamiikka onkin osittain sisäänkirjoitettu cembalolle tehtyihin sävellyksiin. 1500-luvun lopulla soittimeen lisättiin toinen sormio, mikä lisäsi edelleen vaihtelumahdollisuuksia. Cembalo oli yleisimmin käytössä 1500–1700-luvulla, ensin continuo-soittimena, myöhemmin myös soolosoittimena. Italialaiset olivat 1500-luvulla maineikkaimpia cembaloiden valmistajia, ja heiltä hankkivat taitonsa 1600-luvun kuuluisat alankomaalaiset soittimenrakentajat. 1900-luvulla cembalon rakennetta pyrittiin modernisoimaan muokkaamalla sitä raskasrakenteisemmaksi ja enemmän pianoa muistuttavaksi. Nämä kokeilut eivät kuitenkaan olleet soinnillisesti onnistuneita, ja 1900-luvun loppupuolella alettiin uudelleen noudattaa 1600- ja 1700-luvun soitinten rakennusperiaatteita. Muita samaan aikaan käytössä olleita kosketinsoittimia ovat esimerkiksi klavikordi sekä cembalon sukulaiset spinetti ja virginaali.
- Un clavecin est un instrument de musique à cordes muni d'un ou plusieurs claviers dont chacune des cordes est « pincée » par un dispositif nommé sautereau. Terme générique, il désigne différents instruments d'une même famille, distincts par leur structure, leur forme, leurs dimensions ou leur timbre, chacun d'entre eux ayant souvent un nom spécifique. Le mot « clavecin », au sens restrictif, désigne alors le plus grand, le plus complet et le plus techniquement développé d'entre eux, généralement appelé « grand clavecin ». Instruments spécifiques de la musique européenne, les clavecins ont connu leur apogée et suscité un très large répertoire au cours des XVII et XVIII siècles siècles avant de connaître une longue éclipse pendant tout le XIX. Ils ont retrouvé la faveur des musiciens et du public depuis le début du XX siècle. Comme pour l'orgue, la puissance des sons émis ne dépend pas de la force avec laquelle le claveciniste frappe les touches, c'est la présence de registres affectés à chacun des claviers qui permet de varier les timbres. Pendant toute la période « baroque », le clavecin a été un des instruments privilégiés de l'écriture en contrepoint et de la réalisation de la basse continue. Mais ses possibilités expressives se sont révélées moins appropriées au style du classicisme naissant, et surtout par la suite, à la sensibilité du romantisme. Les compositeurs lui ont préféré le piano-forte, puis le piano nouvellement inventés. C'est à l'occasion de la redécouverte de la musique ancienne que le clavecin a connu son actuel renouveau. Cet article traite par priorité le grand clavecin. Cependant tous les instruments de la famille partagent une histoire et des techniques de facture communes, ainsi qu'un répertoire en grande partie commun : les points qui leur sont propres sont traités dans des articles séparés.
- A csembaló polifón billentyűs kordofon hangszer. A billentyűkkel párhuzamosan futó húrok megszólaltatása azok megpendítésével történik egy, a billentyűkkel összekapcsolt pengetőmechanika segítségével. Hangterjedelme 4-5 oktáv. Általában egy vagy két billentyűsorral (manuál) látták el. Kisebb, hordozható változata a spinét, vagy virginál, amelynél a húrvezetés a billentyűkre merőleges, vagy valamilyen szöget zár be azokkal. A csembalónak a barokk hangszeregyüttesben alapvető szerepe van, a basso continuo szólamát játssza.
- Con il termine clavicembalo si indica una famiglia di strumenti musicali a corde dotati di tastiera: tra questi il più noto è il grande strumento attualmente chiamato clavicembalo, ma anche i più piccoli virginale e spinetta. Questi strumenti generano il suono pizzicando una corda e non colpendola, come avviene nel pianoforte o nel clavicordo. La famiglia del clavicembalo ha probabilmente avuto origine quando una tastiera è stata adattata ad un salterio, fornendo così un mezzo per pizzicare le corde. Il termine stesso, che compare per la prima volta in un documento del 1397, deriva dal latino clavis, chiave (intesa come il meccanismo che utilizza il movimento del tasto per azionare il leveraggio retrostante), e cymbalum, termine che designava nel medioevo gli strumenti musicali con corde parallele tese su una cassa poligonale e senza manico, come i salteri e le cetre. In ogni caso, la più antica descrizione organologica del clavicembalo, che sia conosciuta, vien fatta risalire al 1440 circa . -(tratto da La Follia, tema anonimo).
- チェンバロ（独: Cembalo, 伊: Clavicembalo）は、鍵盤を用いて弦をプレクトラムで弾いて発音する楽器で、撥弦楽器（はつげんがっき）、または鍵盤楽器の一種に分類される。英語ではハープシコード（Harpsichord）、フランス語ではクラヴサン（Clavecin）という。 狭義には大型の「チェンバロ」を指すが、広義にはより小型のヴァージナル、ミュゼラー、スピネットもチェンバロ族に含められる。 チェンバロはバロック音楽において幅広く用いられ、ピアノの発展とともに人気が衰えたが、現代音楽においても主に独特の音色のためにしばしば用いられている。
- Het klavecimbel is een snaarinstrument dat met toetsen bespeeld wordt. Vóór het ontstaan van de piano was het met het pijporgel het belangrijkste toetsinstrument. In tegenstelling tot de piano (waarbij de snaren "aangeslagen" worden) worden de snaren van een klavecimbel aangetokkeld. Het geluid van een klavecimbel lijkt wat op dat van een luit, maar dan luider.
- En Cembalo er et strengeinstrument med klaviatur, selve cembaloen ligner i formen et piano. Instrumentet ble særlig brukt i barokken. En person som spiller cembalo kalles cembalist. Instrumentet virker som et piano, bortsett fra at en mekanisme gjør at strengene plukkes istedenfor å slås på. Særegent for cembaloet er at tonestyrken ikke kan endres ved anslaget på tangenten.
- Klawesyn - znany już powszechnie w Europie od okresu renesansu instrument strunowy szarpany wyposażony w klawiaturę, zaliczany do cytr. W instrumencie tym struny zostają wzbudzone poprzez mechanizm skoczków zaopatrzonych w piórka, które wprawione w ruch za pomocą mechanizmu klawiszowego szarpią struny naciągnięte nad korpusem rezonansowym. W formie wykształconej ostatecznie pod koniec wieku XVII, klawesyn miał co najmniej podwójny naciąg strun, często także - podobnie jak w organach dwa manuały (klawiatury). Uderzając jeden klawisz można było wydobyć jednocześnie dźwięk z jednej, dwóch lub nawet kilku strun, które niekiedy transponowały w interwale oktawy. Strojono je w unisonie (8' - rejestr ośmiostopowy); w niektórych instrumentach, przeznaczonych do solowej gry używano także strun strojonych oktawę wyżej (4' - rejestr czterostopowy). W brzmieniu rejestr ośmiostopowy odpowiadał wysokości dźwięku zapisanej w nutach, zaś czterostopowy rejestr transponował oktawę w górę - przykładowo dźwiękowi c1 ("c razkreślne") w pisowni odpowiadał w rzeczywistości ton c2 ("c dwukreślne"). Klawesyn nie miał możliwości różnicowania dynamicznego poprzez siłę nacisku klawisza (siłę uderzenia), tak jak to jest możliwe podczas gry na fortepianie. Mocniejsze lub słabsze uderzenie w klawisze nie powodowało zwiększenia lub zmniejszenia wolumenu. Zmian w sile brzmienia dokonywano wyłącznie poprzez dołączanie kolejnych naciągów strun (zmiana registrów) oraz wzbogacanie faktury muzycznej. Technika gry przypominała pod tym względem organową, chociaż na klawesynie dużo częściej wykorzystywano grę arpeggio oraz wiele rodzajów ornamentów muzycznych. Barwa dźwięku klawesynu stapiała się dobrze z innymi instrumentami strunowymi, zwłaszcza z: lutnią, chitarrone, gitarą a także ze smyczkami. Klawesyn był, obok organów i lutni, jednym z najczęściej wykorzystywanych instrumentów do realizacji partii basso continuo. Pod koniec wieku XVIII klawesyn wyszedł z użycia ze względu na rozpowszechnienie się fortepianu, który miał inne możliwości interpretacyjne, odpowiadające potrzebom kompozytorów okresu klasycyzmu. Renesans klawesynu nastąpił na początku XX wieku głównie za sprawą polskiej klawesynistki Wandy Landowskiej. Obecnie instrument ten wchodzi zazwyczaj w skład tzw. orkiestr barokowych czyli zespołów zajmujących się stylową interpretacją muzyki dawnej.
- Cravo é a designação dada a qualquer dos membros de uma família europeia de instrumentos musicais de tecla, incluindo os grandes instrumentos comumente chamados de cravos, mas também os menores: virginal, os virginais muselares e a espineta. Todos esses instrumentos pertencem ao grupo das cordas beliscadas, ou seja, geram o som tangendo ou beliscando uma corda ao invés de percuti-la como no piano ou no clavicórdio. Acredita-se que a família de instrumentos desse tipo se originou quando um teclado foi anexado a um saltério, fornecendo um meio mecânico para tanger as cordas. O tipo de instrumento que em português, é chamado de cravo é geralmente chamado de clavicembalo ou simplesmente cembalo em italiano, e esta última palavra também é geralmente utilizada em alemão. A palavra francesa tipicamente usada é clavecin. Confusamente, a palavra mais utilizada na Espanha para o cravo é clavicordio, gerando confusão com o clavicórdio. Por essa razão, nos círculos musicais espanhóis, os locutores utilizam a palavra italiana ou, mais comumente, a palavra francesa. Um cravista é um músico que toca o cravo.
- Файл:Clavecin français. jpg Французский клавесин 17-го века Клавеси́н — клавишный струнно-щипковый музыкальный инструмент. Клавесини́ст — музыкант, исполняющий музыкальные произведения как на клавесине, так и на его разновидностях.
- Cembalo, i flertal cembali, är ett klaverinstrument, nära släkt med spinett och virginal. Ordet är italienskt och en ellips av gravicembalo eller clavicembalo. Det kom till Sverige först med instrumentets renässans under 1900-talet. Under 1600- och 1700-talen kallades cembalo på svenska vanligen klavicymbal eller bara klaver. Det senare ordet använde man dock oftare om det vanligare klavikordet. Man kunde också använda den franska termen clavecin (clavessin, klavecin, med flera stavningar).
- Klavsen (Fr. Clavecin, İt. Clavicembalo, Alm. Cembalo, İng. Harpsichord), piyanonun atası olan bir enstrüman olarak bilinmekle beraber; piyano ile tek benzer yanı, iki enstrümanın da klavyeli çalgılar olmasıdır. Fakat mekanizma, ses rengi ve çalış tekniği yönünden birbiri ile pek ilgisi yoktur. Klavsen telleri bir mızrap ile çekerken, piyanonun çekiçleri tellere vurur. Bu da piyanonun kimi zaman vurmalı çalgılar kategorisine girmesine neden olur. Ayrıca, piyanonun icadından sonra klavsenin yerini alması yaklaşık 50 yıl kadar uzun bir dönemi kapsar ve bu elli yıllık süreç içerisinde eser üretmiş olan besteciler klavseni piyanoya tercih etmişlerdir. klavsen eski zamanlarda kliselerde çalınan bir esnstruman çeşidi olarakta bilinir. Bu temel prensipler aşğıda daha fazla detayla açıklanmaktadır.
- Клавесин - старовинний клавішний струнно-щипковий музичний інструмент, металеві струни якого защипуються плектром з пера або шкіри. Існують клавесини двох типів: крилоподібної форми великого розміру (вертикальний або горизонтальний) і меншого розміру – квадратної, прямокутної або п'ятикутної форми. Інструменти першого типу зазвичай називають клавесином, а другого – спінетом. Верджінелом в Англії в 16 ст. називали обидва типи клавесина, але частіше – інструменти квадратної форми. Клавесин, який походить від псалтерію, струни якого защипувалися пальцями, був поширений в 16–18 ст. Він виготовлявся з двома клавіатурами. Складніші інструменти мали два або більше набори струн (регістрів) і особливі перемикачі, які дозволяли змінювати кількість видобутих звуків шляхом одночасного включення двох або трьох наборів струн. Поступаючись фортепіано в силі і динаміці (струни фортепіано звучать в результаті ударів по них оббитих фільцем молоточків, а не від защипування), клавесин мав свої переваги: велику ясність тону, ритмічну чіткість і прекрасну поєднуваність з іншими інструментами і голосами, яка зробила клавесин чудовим ансамблевим інструментом. Після Першої світової війни настала епоха відродження клавесина (завдяки таким музикантам, як Ванда Ландовська).
- 羽管键琴，曾經盛行於歐洲的鍵盤樂器、撥弦樂器，拨弦的是鸟类羽毛管。结构原理和翼琴相似，只是琴键比较大，故亦称「大鍵琴」。 大键琴的琴身是三角型，比翼琴稍大。因此音色比翼琴更华丽一些，巴洛克时期的作曲家十分喜爱这种乐器，巴赫也为大键琴写作了大量的作品。但是大键琴的缺点和翼琴一样，音量有點小，而且力度不能完全受演奏者控制，但世界各地仍有大量的爱好者在演奏和学习这两种古老的乐器。
|
| rdfs:comment
|
- A harpsichord is a musical instrument played by means of a keyboard. It produces sound by plucking a string when a key is pressed. In the narrow sense, "harpsichord" designates only the large wing-shaped instruments in which the strings are perpendicular to the keyboard. In a broader sense, "harpsichord" designates the whole family of similar plucked keyboard instruments, including the smaller virginals, muselar, and spinet. The harpsichord was widely used in Renaissance and Baroque music.
- Das Cembalo ist ein historisches Tasteninstrument, das seine Blütezeit vom 15. bis 18. Jahrhundert hatte. Von anderen Tasteninstrumenten hebt es sich vor allem durch seinen hellen, obertonreichen Klang ab. Es wird, wenn es von flügelförmiger Bauart (siehe unten) ist, auch Kielflügel genannt.
- El clavicèmbal o clavecí és un instrument musical de teclat de cordes polsades (a diferència del piano o el clavicordi, que són de cordes percudides). La família del clavicèmbal també inclou els instruments més petits coneguts com virginal i espineta. Aquesta família d'instruments possiblement s'originà quan es començà a adjuntar un teclat a l'extrem d'un saltiri.
- Clavicembalo, zkráceně cembalo, je klávesový nástroj u nějž vzniká zvuk trsáním hrotu o struny. Praotcem cembala byl řecký monochord, původně přístroj na měření hudebních intervalů. Byla to jediná struna napjatá na ozvučné desce, která se posuvnou kobylkou dělila na různě dlouhé úseky a ty se pak rozeznívaly paličkou, které se říkalo plektron. Zvýšením počtu strun vznikl polychord, který již byl od počátku zamýšlen jako hudební nástroj.
- El clavecín (también llamado clavicémbalo, cémbalo, gravicémbalo, clave o clavicímbalo) es un instrumento musical con teclado y cuerdas pulsadas, como el arpa y la guitarra.
- Cembalo [tšembalo] on psalttarista 1400-luvulla kehittynyt, pianon edeltäjiin kuuluva kosketinsoitin. Cembalon kielet ovat kohtisuorassa koskettimistoon nähden. Ääni resonoi kaikukopassa, joka on rakennettu ohutseinäisestä puusta. Sormioita on tavallisesti yksi tai kaksi ja äänikertoja 1–4. Cembalon ääni muistuttaa muiden näppäilysoitinten, kuten luutun, ääntä.
- Un clavecin est un instrument de musique à cordes muni d'un ou plusieurs claviers dont chacune des cordes est « pincée » par un dispositif nommé sautereau. Terme générique, il désigne différents instruments d'une même famille, distincts par leur structure, leur forme, leurs dimensions ou leur timbre, chacun d'entre eux ayant souvent un nom spécifique.
- A csembaló polifón billentyűs kordofon hangszer. A billentyűkkel párhuzamosan futó húrok megszólaltatása azok megpendítésével történik egy, a billentyűkkel összekapcsolt pengetőmechanika segítségével. Hangterjedelme 4-5 oktáv. Általában egy vagy két billentyűsorral (manuál) látták el. Kisebb, hordozható változata a spinét, vagy virginál, amelynél a húrvezetés a billentyűkre merőleges, vagy valamilyen szöget zár be azokkal.
- Con il termine clavicembalo si indica una famiglia di strumenti musicali a corde dotati di tastiera: tra questi il più noto è il grande strumento attualmente chiamato clavicembalo, ma anche i più piccoli virginale e spinetta. Questi strumenti generano il suono pizzicando una corda e non colpendola, come avviene nel pianoforte o nel clavicordo.
- Het klavecimbel is een snaarinstrument dat met toetsen bespeeld wordt. Vóór het ontstaan van de piano was het met het pijporgel het belangrijkste toetsinstrument. In tegenstelling tot de piano (waarbij de snaren "aangeslagen" worden) worden de snaren van een klavecimbel aangetokkeld. Het geluid van een klavecimbel lijkt wat op dat van een luit, maar dan luider.
- En Cembalo er et strengeinstrument med klaviatur, selve cembaloen ligner i formen et piano. Instrumentet ble særlig brukt i barokken. En person som spiller cembalo kalles cembalist. Instrumentet virker som et piano, bortsett fra at en mekanisme gjør at strengene plukkes istedenfor å slås på. Særegent for cembaloet er at tonestyrken ikke kan endres ved anslaget på tangenten.
- Klawesyn - znany już powszechnie w Europie od okresu renesansu instrument strunowy szarpany wyposażony w klawiaturę, zaliczany do cytr. W instrumencie tym struny zostają wzbudzone poprzez mechanizm skoczków zaopatrzonych w piórka, które wprawione w ruch za pomocą mechanizmu klawiszowego szarpią struny naciągnięte nad korpusem rezonansowym.
- Cravo é a designação dada a qualquer dos membros de uma família europeia de instrumentos musicais de tecla, incluindo os grandes instrumentos comumente chamados de cravos, mas também os menores: virginal, os virginais muselares e a espineta. Todos esses instrumentos pertencem ao grupo das cordas beliscadas, ou seja, geram o som tangendo ou beliscando uma corda ao invés de percuti-la como no piano ou no clavicórdio.
- Файл:Clavecin français. jpg Французский клавесин 17-го века Клавеси́н — клавишный струнно-щипковый музыкальный инструмент. Клавесини́ст — музыкант, исполняющий музыкальные произведения как на клавесине, так и на его разновидностях.
- Cembalo, i flertal cembali, är ett klaverinstrument, nära släkt med spinett och virginal. Ordet är italienskt och en ellips av gravicembalo eller clavicembalo. Det kom till Sverige först med instrumentets renässans under 1900-talet. Under 1600- och 1700-talen kallades cembalo på svenska vanligen klavicymbal eller bara klaver. Det senare ordet använde man dock oftare om det vanligare klavikordet.
- Klavsen (Fr. Clavecin, İt. Clavicembalo, Alm. Cembalo, İng. Harpsichord), piyanonun atası olan bir enstrüman olarak bilinmekle beraber; piyano ile tek benzer yanı, iki enstrümanın da klavyeli çalgılar olmasıdır. Fakat mekanizma, ses rengi ve çalış tekniği yönünden birbiri ile pek ilgisi yoktur. Klavsen telleri bir mızrap ile çekerken, piyanonun çekiçleri tellere vurur. Bu da piyanonun kimi zaman vurmalı çalgılar kategorisine girmesine neden olur.
- Клавесин - старовинний клавішний струнно-щипковий музичний інструмент, металеві струни якого защипуються плектром з пера або шкіри.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
