| dbpprop:abstract
|
- Fides et Ratio is an encyclical promulgated by Pope John Paul II on 14 September 1998. It deals primarily with the relationship between faith and reason. The Pope posits that faith and reason are not only compatible, but essential together. Faith without reason, he argues, leads to superstition. Reason without faith, he argues, leads to nihilism and relativism. He writes: 4 Through philosophy's work, the ability to speculate which is proper to the human intellect produces a rigorous mode of thought; and then in turn, through the logical coherence of the affirmations made and the organic unity of their content, it produces a systematic body of knowledge.... [T]his has brought with it the temptation to identify one single stream with the whole of philosophy. In such cases, we are clearly dealing with a "philosophical pride" which seeks to present its own partial and imperfect view as the complete reading of all reality.... Although reason creates a "systemic body of knowledge," the Pope avers, its completeness is illusory: 5 Yet the positive results achieved must not obscure the fact that reason, in its one-sided concern to investigate human subjectivity, seems to have forgotten that men and women are always called to direct their steps towards a truth which transcends them. Sundered from that truth, individuals are at the mercy of caprice, and their state as person ends up being judged by pragmatic criteria based essentially upon experimental data, in the mistaken belief that technology must dominate all. It has happened therefore that reason, rather than voicing the human orientation towards truth, has wilted under the weight of so much knowledge and little by little has lost the capacity to lift its gaze to the heights, not daring to rise to the truth of being. Abandoning the investigation of being, modern philosophical research has concentrated instead upon human knowing. Rather than make use of the human capacity to know the truth, modern philosophy has preferred to accentuate the ways in which this capacity is limited and conditioned. Without a grounding in spiritual truth, he continues, reason has: 5 ... given rise to different forms of agnosticism and relativism which have led philosophical research to lose its way in the shifting sands of widespread scepticism. Recent times have seen the rise to prominence of various doctrines which tend to devalue even the truths which had been judged certain. A legitimate plurality of positions has yielded to an undifferentiated pluralism, based upon the assumption that all positions are equally valid, which is one of today's most widespread symptoms of the lack of confidence in truth. Even certain conceptions of life coming from the East betray this lack of confidence, denying truth its exclusive character and assuming that truth reveals itself equally in different doctrines, even if they contradict one another. On this understanding, everything is reduced to opinion; and there is a sense of being adrift. While, on the one hand, philosophical thinking has succeeded in coming closer to the reality of human life and its forms of expression, it has also tended to pursue issues—existential, hermeneutical or linguistic—which ignore the radical question of the truth about personal existence, about being and about God. Hence we see among the men and women of our time, and not just in some philosophers, attitudes of widespread distrust of the human being's great capacity for knowledge. With a false modesty, people rest content with partial and provisional truths, no longer seeking to ask radical questions about the meaning and ultimate foundation of human, personal and social existence. In short, the hope that philosophy might be able to provide definitive answers to these questions has dwindled. On the wrong turns in modern philosophy and the duty of the magisterium: 49. The Church has no philosophy of her own nor does she canonize any one particular philosophy in preference to others... Yet history shows that philosophy—especially modern philosophy—has taken wrong turns and fallen into error. It is neither the task nor the competence of the Magisterium to intervene in order to make good the lacunas of deficient philosophical discourse. Rather, it is the Magisterium's duty to respond clearly and strongly when controversial philosophical opinions threaten right understanding of what has been revealed, and when false and partial theories which sow the seed of serious error, confusing the pure and simple faith of the People of God, begin to spread more widely. 50. In the light of faith, therefore, the Church's Magisterium can and must authoritatively exercise a critical discernment of opinions and philosophies which contradict Christian doctrine. It is the task of the Magisterium in the first place to indicate which philosophical presuppositions and conclusions are incompatible with revealed truth, thus articulating the demands which faith's point of view makes of philosophy. In sum, the Pope "makes this strong and insistent appeal" that "faith and philosophy recover the profound unity which allows them to stand in harmony with their nature without compromising their mutual autonomy. The parrhesia of faith must be matched by the boldness of reason.
- Fides et Ratio (Glaube und Vernunft) vom 14. September 1998 ist die dreizehnte und vorletzte Enzyklika des Papstes Johannes Paul II. Sie trägt den Untertitel: An die Bischöfe der Katholischen Kirche – über das Verhältnis von Glaube und Vernunft. In acht Schritten geht der Text von der einleitenden Aufforderung zur Selbsterkenntnis bis zur Beschreibung aktueller Forderungen und Aufgaben. Das rechte Verständnis der Offenbarung der Weisheit Gottes sowie die Axiome Credo ut intellegam (Ich glaube, um zu verstehen) und Intellego ut credam (Ich verstehe, um zu glauben) werden erläutert, um darauf aufbauend das rechte Verhältnis von Glaube und Vernunft zu formulieren, die Wortmeldungen des Lehramtes im philosophischen Bereich zu rechtfertigen und die Wechselwirkung zwischen Theologie und Philosophie zu betonen. Sie beginnt mit den einleitenden Worten, dass Glaube und Vernunft wie die beiden Flügel sind, mit denen sich der menschliche Geist zur Betrachtung der Wahrheit erhebt. Die Enzyklika hält daran fest, dass aus der Sicht des Glaubens eine ratio recta erforderlich sei, um die Offenbarung intellektuell zu durchdringen. Mithin ist nicht jede Philosophie mit dem Christentum vereinbar, auch ist es nicht möglich, von jedweder modernen Konzeption aus zur vollen Erkenntnis der katholischen Lehre zu gelangen. Jedoch hat der Papst ausdrücklich anerkannt, dass der Glaube eine Vielfalt von philosophischen Konzepten gutheißt, solange keines gegenüber dem Dogma für normativ erachtet wird. Der Thomismus bleibt ein vorbildliches Konzept, wird jedoch nicht als einzig möglicher Denkweg angesehen. Insofern bringt der Papst, in aktualisierter Form, auch Mahnungen seiner Vorgänger Leo XIII. , Pius X. (vgl. auch Enz. Pascendi, 1907) und Pius XII. in Erinnerung.
- Fides et ratio je třináctá encyklika papeže Jana Pavla II. , vydaná 15. září 1998. Encyklika se zabývá vztahy mezi rozumem a vírou v době, kdy západní společnost rezignuje na poznání pravdy ve světle modernismu spojeného s racionalistickým optimismem a přechází do prožívání, tj. do období postmoderny, ve které převládá názor, že není žádné jistoty, stálosti, natož smyslu. Encyklika opětovně spojuje teologii s filosofií, popisuje jejich historické propojení a rozluky a nabádá k opětovnému spojení obou věd. Hlavními hesly encykliky jsou Poznej sám sebe, Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí a Snažím se pochopit, abych věřil a je psána tak, aby byla srozumitelná nejširší veřejnosti. Papež v této encyklice popsal vývoj vztahu teologie a filosofie a odsoudil moderní filozofické směry jako např. eklekticismus, historicismus, nihilismus, agnosticismus, pragmatismus, scientismus a relativismus s poukazem na to, že člověk nemá rezignovat na poznání pravdy pro filosoficky deklarované meze a podmíněnost lidských schopností nebo pro předpokládanou rovnocennost filosofických názorů. Nemá cenu vléci svůj život na okraj propasti bez toho, že bychom věděli, kam vlastně jdeme. Hlavním motivem této encykliky je obhajoba sepětí mezi rozumem a vírou. Papež píše v úvodu: „VÍRA A ROZUM jsou jako dvě křídla, jimiž se lidský duch pozvedá k nazírání pravdy. Touhu poznat pravdu a nakonec poznat Boha samého vložil totiž do lidského srdce sám Bůh. Tím, že člověk pozná a miluje Boha, dosáhne také plné pravdy o sobě samém. “
- Fides et Ratio es una carta encíclica publicada por el Papa Juan Pablo II el 14 de septiembre de 1998. Trata sobre las relaciones entre Fe y Razón
- Fides et ratio est le titre (ainsi que les tout premiers mots) de l'encyclique publiée le 14 septembre 1998 par le pape Jean-Paul II. L'intégralité de la phrase introductive est la suivante : « Fides et ratio binæ quasi pennæ videntur quibus veritatis ad contemplationem hominis attollitur animus. » « La foi et la raison sont comme deux ailes qui permettent à l'esprit humain de s'élever vers la contemplation de la vérité. » Cette encyclique définit les relations entre la foi et la raison sur le plan de la philosophie chrétienne. Elle met à jour l'enseignement de l'Église qui, au XIX siècle, n'avait peut-être pas la même puissance pédagogique. Elle se situe dans une perspective historique très large, puisqu'elle embrasse les grands mouvements de l'Histoire et de la philosophie occidentales dans le courant du II millénaire. Elle rappelle le rôle prééminent de saint Thomas d'Aquin et d'Aristote dans le développement de la pensée chrétienne au II millénaire.
- La Fides et ratio è un'enciclica di Papa Giovanni Paolo II.
- Fides et Ratio is de dertiende encycliek van Paus Johannes Paulus II en verscheen op het feest van de Kruisverheffing op 14 september 1998. Deze encycliek handelt over de verhouding van geloof en rede. Inleiding Eerste hoofdstuk - De openbaring van Gods wijsheid Tweede hoofdstuk - Credo ut intellegam Derde hoofdstuk - Intellego ut Credam Vierde hoofdstuk - De verhouding van geloof en rede Vijfde hoofdstuk - De tussenkomsten van het Leergezag in wijsgerige aangelegenheden Zesde hoofdstuk - De wisselwerking tussen theologie en filosofie Zevende hoofdstuk - Actuele eisen en opgaven Achtste hoofdstuk - Slot
- Fides et ratio - (łac. fides - wiara, ratio - rozum) encyklika papieża Jana Pawła II ogłoszona 14 września 1998. Mówi ona o relacjach między wiarą a rozumem z punktu widzenia Kościoła. Jednym z najbardziej charakterystycznych zdań encykliki ukazujących komplementarność wiary i rozumu jest zdanie: "wiara i rozum są jak dwa skrzydła unoszące człowieka ku kontemplacji prawdy". Główną tezą encykliki jest wykazanie, że wiara i rozum nie muszą się wzajemnie zwalczać, lecz powinny się wzajemnie uzupełniać, tak, by rozum nie popadł w pychę, zaś wiara by nie przekształciła się w błędny, bezrefleksyjny fideizm. Wiara nadaje ludzkiej egzystencji sens, ukazuje jej przyczynę i cel. Natomiast rozum sprawia, że wiara jest dojrzała i ugruntowana. Według Jana Pawła II, zarówno rozum i wiara, jako pochodzące od Boga nie mogą być ze sobą we wzajemnym antagonizmie.
- Fides et Ratio é a décima segunda Encíclica do Papa João Paulo II, de 14 de Setembro de 1998. Ela fala sobre as relações entre a fé e a razão (fides et ratio), que constituem como que as duas asas pelas quais o espírito humano se eleva para a contemplação da verdade. A encíclica recorda que a fé a razão foram o objeto de estudos exaustivos por parte de São Tomás de Aquino no século XIII, nomeadamente na sua Suma Teológica. Recorda o trabalho de apropriação pelo Ocidente, dos séculos XII e XIII, da filosofia de Aristóteles, um dos maiores filósofos da Grécia Antiga. Insiste na importância da filosofia. Põe em guarda contra os diferentes perigos que são o ecletismo, o historicismo, o cientificismo, o pragmatismo e o nihilismo. Indica que o positivismo foi desacreditado pela crítica epistemológica, mas que reaparece sob a forma de cientificismo. Menciona uma persistente mentalidade positivista: "continua a ser, contudo, verdadeiro que uma certa mentalidade positivista continua a acreditar na idéia que, graças às conquistas científicas e técnicas, o homem, como um demiurgo, pode chegar a ser o único plenamente soberano do seu destino. " A encíclica põe de relevo sobretudo os novos desenvolvimentos da filosofia: "a herança do saber e a sabedoria se tem enriquecido em numerosos domínios". A hermenêutica, a lógica, a filosofia da linguagem, a epistemologia, a filosofia da natureza, a antropologia, a análise exaustiva dos meios afetivos do conhecimento, a aproximação existencial da análise da liberdade, indicam que, de acordo com certos pensadores, entramos numa outra época, pós-moderna, mas este termo pode ter significado ambíguo.
- Fides et Ratio (latin ”Tro och förnuft”) är en encyklika promulgerad av påven Johannes Paulus II den 15 september 1998. Encyklikan behandlar förhållandet mellan tro och förnuft.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
