| dbpprop:abstract
|
- Epigraphy is the study of s or s engraved into stone or other durable materials, or cast in metal, the science of classifying them as to cultural context and date, elucidating them and assessing what conclusions can be deduced from them. A person studying this is called an epigrapher or epigraphist.
- Die Epigraphik bzw. Epigrafik („Inschriftenkunde“, von altgriechisch ἐπιγραφή epigraphē „Inschrift, Aufschrift“) ist eine historische Hilfswissenschaft, die insbesondere für die Alte Geschichte von Bedeutung ist; sie befasst sich mit Inschriften bzw. Aufschriften auf verschiedenen Materialien wie Holz, Stein, Glas, Marmor, Metall, Leder usw.
- Epigrafika (z řeckého επιγραφή, epigraphé, nápis) je pomocná věda historická o nápisech na nepaleografických materiálech, vytvořených bez použití obvyklého písařského materiálu či tisku. Hodnotí texty nápisové povahy, aby jich bylo možno využít jako historického pramene. Dále také sleduje samotný vývoj písma nápisů. Nápisy se třídí podle několika hledisek: Chronologicky na starověké, středověké a novověké. Starověká epigrafika je jednou z hlavních disciplín starověké historiografie, protože nápisy jsou většinou jediné písemné prameny té doby a jejich počet je malý a uzavřený. Středověká a novověká epigrafika se začala rozvíjet až koncem 19. století. Jazykově na nápisy latinské a nápisy v národních jazycích. Do 13. století převládala latina, nejstarší nelatinské nápisy byly anglosaské, německé. První český nápis je doložen v roce 1415. Materiálově podle látky, na níž jsou nápisy zhotoveny (kamenné, dřevěné, kovové, omítkové, keramické, skleněné, textilní, aj.). Technologicky podle způsobu zhotovení se rozlišují nápisy vzniklé tesáním, rytím, řezáním, odléváním, malováním, vnášením do omítky, skládáním do mozaiky, psaním a vyškrabáváním na stěny. Polohově podle původní lokalizace mohou být nápisy: na budovách nebo stavbách, v jejichž prostorách jsou nápisy buď samostatně, nebo jako součást uměleckých děl tam pevně fixovány (náhrobky v kostele), na zvonech, které jsou předmětem zkoumání samostatné disciplíny kampanologie, v terénu na hraničních kamenech, pamětních křížích, náhrobcích, aj. , na nábytku, domácím náčiní a jiných výrobcích uměleckých řemesel, jako textový doprovod samostatných uměleckých děl, např. nápisy na nástěnných či deskových malbách, v literárních sbírkách nápisů a sentencí, které nebyly epigraficky aplikovány. V římských klasických nápisech se rozvíjela monumentální čtvercová kapitála. Typické byly patky na konci dříků. Od 4. století (po úpadku klasické antiky) se projevila v epigrafice určitá vulgarizace a dekadence. Pod vlivem karoliny sílily tendence k používání klasických a raně křesťanských tvarů písma, které v 9. a 10. století vystřídalo písmo napodobující originální antické vzory. Od 11. do 13. století nastoupilo období charakterizované proniknutím unciálních tvarů do dosud čisté kapitály. V gotice písmo ovládla tzv. monumentální majuskulní unciála. Ta byla v 15. a 16. století vytlačena humanistickým písmem. V současnosti se aktualizuje výzkum středověké a novověké epigrafiky.
- La epigrafía es una ciencia autónoma y a la vez auxiliar de la Historia, a través de la cual se estudian las inscripciones hechas sobre materiales duros, estableciendo metodologías para interpretarlas. La finalidad de la epigrafía es el desciframiento, lectura e interpretación de las inscripciones, con el fin de obtener la mayor cantidad posible de información de las mismas. Según las convenciones internacionales, especialmente para la Unesco, la existencia de epigrafía propia es el marcador que indica el paso de una cultura de prehistórica a histórica, especialmente cuando entre sus inscripciones cuenta con anales y crónicas. Aunque también estudia las leyendas presentes en las monedas, en realidad el estudio especializado de las inscripciones que aparecen sobre éstas es más propio de la Numismática. La Epigrafía se relaciona de forma directa con ciencias como la Historia Antigua, la Arqueología y la Paleografía, y complementariamente con otras como la Numismática, la Historia de las Religiones o el Derecho Romano. Los primeros materiales escritos que se documentan con seguridad son en signario cuneiforme, dentro de la cultura sumeria, hacia 3.800 a. C. La Epigrafía se especializa según su época histórica y según la cultura que la produce, aunque históricamente las más desarrolladas son la griega, la romana, la maya y la egipcia. También puede dividirse en secciones diferentes en virtud del contenido u objeto de las inscripciones. Hay siete grupos o tipos principales, a partir sobre todo de la sistematización hecha para la Epigrafía romana: Inscripciones religiosas, que se ofrecen y dedican a las divinidades paganas, o a Dios y los santos cristianos; cuando son el resultado de alguna promesa se denominan votivas. Jurídicas o legales, que contienen leyes, edictos, decretos o epístolas oficiales. Públicas o monumentales que se graban en construcciones de carácter público y oficial, por ejemplo edificios, arcos de triunfo, puentes, templos, etc. expresando con frecuencia sus autores o el motivo y fecha de su construcción. Históricas: generalmente conmemoran hechos importantes, como los fastos. Honoríficas, dedicadas a honrar la memoria de un personaje distinguido. Funerarias o sepulcrales, son epitafios que recuerdan la muerte y señalan el lugar de entierro de alguien. Menores, llamadas en general instrumenta domestica: sobre objetos de uso común, como los hechos de cerámica, vidrio, marfil, etc. ; pueden ser mecánicas o estampilladas (como los sellos sobre las ánforas o la vajilla de mesa) o espontáneas (grafitos, letreros pintados, etc.).
- Epigrafiikka on tiede, joka tutkii piirtokirjoituksia.
- L'épigraphie est l'étude des inscriptions sur des matières non putrescibles, comme la pierre (on parle alors d'inscriptions lapidaires), l'argile, ou coulé dans le métal, elle est la science de les dater, de les classer quant au contexte culturel, de les éclaircir et d'évaluer quelles conclusions peuvent en être déduites. La personne qui étudie cette science est appeller un épigraphiste. Des médailles anépigraphes, des bas-reliefs anépigraphes, des monuments anépigraphes n'ont pas d'inscription ou de titre.
- L'epigrafia è la scienza che decifra e mira a datare le epigrafi, vale a dire quelle iscrizioni realizzate, generalmente ma non necessariamente, su un materiale poco corruttibile (i supporti scrittori di cui le iscrizioni si valgono sono i più vari), a fini di documentazione pubblica e durevole nel tempo. Il termine che designa la disciplina è apparso per la prima volta nel 1843, traducendo in greco (epi=sopra e graphein=scrivere) il termine latino inscribere. Il dominio dell'epigrafia è vasto e contestualizza diversi ambiti storico archeologici: ad es. le pitture murali, gli oggetti di uso comune, i laterizi, le armi, i sepolcri, le anfore, il vasellame, i corredi da cucina e altri oggetti antichi. Sono estranei al dominio dell'epigrafia le monete e i sigilli, di cui si occupano rispettivamente gli esperti di numismatica e sfragistica (o sigillografia). Per convenzione, quando ci si riferisce al mondo greco-romano, si parla di epigrafia greca e di epigrafia latina. All'interno dell'epigrafia latina esistono ulteriori periodizzazioni, che portano ad individuare un'epigrafia cristiana ed un'epigrafia medievale. Naturalmente esistono altre branche dell'epigrafia, tra cui particolarmente studiata è quella semitica, settentrionale e meridionale.
- 碑文研究（ひぶんけんきゅう）若しくは碑文学（ひぶんがく）（en：Epigraphy、 希：επιγραφή/原義；書き残されたもの) とは、欧米諸国における金石学であり、石や金属などの耐久性のあるものに刻まれたもの（文字による銘文を含む）や鋳型についてその造られた意味あいや由来を解明する研究若しくは学問分野の呼称である。後述するように文字記録の解読が中心となるため、文字どおり一般的には碑文学、碑文研究と呼んでも差し支えないが、一方で、日本や中国の金石文や金石学は、Epigraphyとしか訳しようがなく、碑文研究という一般語はあっても碑文学という言葉は通常使用しないので、本稿でも便宜上金石学と呼ぶ。なお紙などにインクで書かれた手書き文書は古文書学に分類され、碑文学、碑文研究の対象には含まれない。 欧米諸国では、このような分野を研究する人々をエピグラファー（epigrapher）ないしエピグラフィスト（epigraphist）と呼ぶ。日本や中国を含む多くの国々では、歴史研究や考古学の研究者がかねていることが多く、特別に研究者の呼称はない。
- Epigrafie, ook epigrafiek, epigrafica of opschriftkunde genoemd, is de wetenschappelijke bestudering van inscripties die zijn aangebracht op steen of andere harde materialen, of zijn gegraveerd in metaal. Bestand:P grave. jpg Graf van C. Rabirius, Rabiria Demaris en Usia Prima Sac(cerdotis) Isidis (priesteres van). Ze wordt afgebeeld met een sister en een offerbrood(?) Epigrafie draagt bij aan archeologisch onderzoek bij het bestuderen van in- en opschriften, zoals bij altaren en grafmonumenten, zoals sarcofagen en epitafen. De epigrafie is de bron bij uitstek voor onze kennis van het alledaagse leven in de oudheid. Niet alleen zijn er vele officiële teksten en grafstenen, maar ook in de oudheid kende men graffiti, reclame, namen op eetgerei, sloten en naamplaatjes, merknamen op tegels, leidingen en aardewerk. Met behulp van epigrafie kunnen niet alleen vondsten worden gedateerd en toegeschreven aan specifieke personen, maar ook troepenverplaatsingen, kosten, financiers en aannemers van publieke werken, oorlogen, wetten en rituelen worden ontsleuteld. De epigrafie biedt ons een blik op de Jan Modaal in de oudheid en zorgt ervoor dat inscripties geïnterpreteerd kunnen worden als onvervangbare historische bronnen. Epigrafisch onderzoek voor de oudheid wordt bijvoorbeeld gepubliceerd in het Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik. Een bibliografisch overzicht van publicaties over inscripties biedt de Année épigraphique. Minder bekend is dat er ook epigrafisch onderzoek plaatsvindt naar middeleeuwse inscripties. Als wetenschap kwam de epigrafie al op tijdens de Renaissance. Humanisten als Carlo Signorio publiceerden over inscripties in Rome. In de negentiende eeuw groeide de epigrafie vooral dankzij de oud-historicus Theodor Mommsen uit tot een volwaardige historische hulpwetenschap. Zelf zette Mommsen het Corpus Inscriptionum Latinarum op, waarvan hij verschillende delen redigeerde.
- Epigrafika - nauka pomocnicza historii zajmująca się badaniem napisów, wykonanych na materiale twardym (kamieniu, metalu, drewnie, itp.). Epigrafika jako nauka zaczęła się rozwijać w XVI wieku. Do znanych specjalistów należeli Georg Fabricius, August Wilhelm Zumpt, Theodor Mommsen, Emil Hübner, Franz Cumont.
- Epigrafia (do grego επιγραφή; transl. epi-graphē "sobre-escrita", lit. "inscrição") é uma ciência auxiliar da história, na qual se estudam as inscrições antigas, ou epígrafos, gravados em matérias sólidas, visando obter a decifração, interpretação e classificação das inscrições. Embora também estude os estilos epigráficos usados nas moedas e similares, na realidade o estudo especializado das inscrições ou lendas que aparecem sobre estas são matéria da numismática. Ciríaco de Ancona (1391-1455) é considerado o fundador da epigrafia.
- Epigrafia (gr. epi = deasupra, pe; grapho = a scrie) este ştiinţa auxiliară a istoriei care se ocupă cu studiul (descifrarea şi interpretarea) inscripţiilor pe materiale dure: piatră, metal (plumb, bronz, aur, argint), oase, sidef, fildeş, lemn, piele, muşama, argilă, tencuială, sticlă, geme, camee, sigilii, inele (inscripţia de pe veriga inelelor), ponduri şi chiar pe stânci (cum este de exemplu inscripţia lui Darius de la Behistun) în limbile vorbite odinioară sau mai recente. Ea nu-şi limitează cercetarea la operele cu caracter solemn, cu conţinut juridic, religios, funerar arhitectonic, ci studiază numeroase produse şi înscrisuri cum ar fi: cuvinte, litere izolate, semnături, nume proprii, formule, mărci de fabrică, nume de unităţi militare, scrierile trasate de mână pe monumente - graffiti. Obiectul epigrafiei îl constituie nu numai inscripţiile greceşti şi latine, ci şi cele egiptene, sumeriene, asiriene, hittite, etrusce, punice, miceniene etc. Justa interpretare a izvoarelor epigrafice se află în strânsă legătură cu filologia, papirologia, numismatica şi ele furnizează date deosebit de preţioase pentru cunoaşterea proceselor istorice. Istoria epigrafiei este foarte veche. Chiar Herodot (484 - 428 î. Hr. ) a folosit inscripţiile templelor ca izvoare istorice pentru alcătuirea operei sale. El a fost urmat de cercetarea izvoarelor epigrafice şi arheologice de o serie de istorici greci şi romani. În perioada medievală preocupările au continuat, remarcându-se în secolul al XVI-lea Conrad Peutinger şi Martin Smet. Aceştia nu au depăşit faza recunoaşterii inscripţiilor ca izvor istoric şi folosirea lor ca atare. Ca ştiinţă auxiliară a istoriei, epigrafia s-a constituit abia la începutul secolului al XIX-lea. August Boekh şi Theodor Mommsen sunt consideraţi fondatorii ei. Încă din anul 1827, în studiile sale, A. Boekh arăta scopul şi necesitatea publicării corpusurilor de inscripţii greceşti. Tot el a definit epigrafia drept „[... ] arta monumentelor literare care sunt scrise pe material durabil ca lemnul sau piatra [... ]“. După contribuţia lui August Boekh şi Th. Mommsen, epigrafia s-a dezvoltat în toate ramurile sale. În foarte multe ţări europene a început o adevărată campanie publicitară a corpusurilor inscripţiilor antice (greceşti şi romane). Aceste mari colecţii au oferit material de cercetare pentru apariţia altor lucrări de interpretare. Astfel, în 1885 apăreau la Paris lucrările lui Solomon Reinach „Traité d’épigraphie grecque“ şi René Cahnat „Cours d’épigraphie latine“. Acestea au pus bazele teoretice şi ştiinţifice ale epigrafiei. În perioada interbelică şi după al doilea război mondial cercetările din domeniul epigrafiei s-au identificat atât prin publicarea de noi inscripţii, cât şi prin editarea a numeroase studii de teorie a acestei ştiinţe. Congresele internaţionale de la Paris, Viena, Cambridge, München au fost locul unor dezbateri importante ale problemelor de epigrafie. La Paris apare o publicaţie specializată: „Année Epigraphique“.
- Эпигра́фика (от греч. επιγραφή — «надпись») — прикладная историческая дисциплина, изучающая надписи на твёрдых материалах и классифицирующая их в соответствии с их временным и культурным контекстом. Изучением древнего письма, сделанного преимущественно чернилами, занимается отдельная дисциплина Палеография. Временем возникновения эпиграфики считается период Возрождения; методика эпиграфики как науки разработана в XVIII—XIX вв. Расшифровка иероглифов Древнего Египта, вавилонской клинописи, микенской письменности значительно расширила в XIX—XX вв. сферу применения эпиграфики. Эпиграфические тексты — один из основных источников политической, социальной и экономической истории. Как правило, время создания надписей соответствует содержащимся в них сведениям.
- Epigrafik (av gr. epigrafe, "inskrift"), inskrift, påskrift; tänkespråk. -- Epigrafik, inskriftkännedom är den gren av arkeologin, som sysselsätter sig med tolkningen av de inskrifter, vilka är i behåll från antiken, samt med deras bearbetande för arkeologins ändamål. Jfr Epigram. -- Epigrafiker, inskriftforskare. -- Epigrafisk, som har avseende på inskrift, som hör till epigrafiken. Numismatik: Den sidan av ett mynt, som har både bild och inskrift, vanligen aversen; finns endast inskrift, kallas den monepigrafisk, endast bild anepigrafisk.
- Hellence bir sözcüktür. Üzerine yazmak, kaydetmek anlamına gelen 'Epigraphein' fiiliyle yazıt anlamına gelen 'Epigraphe' sözcüklerinden gelir. Türkçe'ye yazıt bilgisi ya da yazıt bilim olarak çevrilmiş olan Epigrafi taş, metal, tahta, mermer, seramik gibi kalıcı ve sert maddeler üzerine eski Yunan ve Latin dillerinden birisi ya da ikisiyle yazılan yazılarla -sikke hariç- uğraşan bir bilim dalının adıdır. Epigrafi bilimiyle uğraşanlara Epigraf denir.
- 金石学是指中国古代传统文化中的一类考古学，其主要研究对象为前朝的铜器和碑石，特别是其上的文字铭刻及拓片；广义上还包括竹简、甲骨、玉器、砖瓦、封泥、兵符、明器等一般文物。 金石学研究涉及文字学、历史、书法、文学、图书学等方面。在汉朝就已经出现，但在宋朝和清朝最为发达。宋朝石鼓文的出土和清末甲骨文的发现是金石学的重要里程碑。 金石学不等于现代的考古学。在当代，金石学经常和其他学科融合，而不是一门独立学问。
|
| rdfs:comment
|
- Epigraphy is the study of s or s engraved into stone or other durable materials, or cast in metal, the science of classifying them as to cultural context and date, elucidating them and assessing what conclusions can be deduced from them. A person studying this is called an epigrapher or epigraphist.
- Die Epigraphik bzw. Epigrafik („Inschriftenkunde“, von altgriechisch ἐπιγραφή epigraphē „Inschrift, Aufschrift“) ist eine historische Hilfswissenschaft, die insbesondere für die Alte Geschichte von Bedeutung ist; sie befasst sich mit Inschriften bzw. Aufschriften auf verschiedenen Materialien wie Holz, Stein, Glas, Marmor, Metall, Leder usw.
- Epigrafika (z řeckého επιγραφή, epigraphé, nápis) je pomocná věda historická o nápisech na nepaleografických materiálech, vytvořených bez použití obvyklého písařského materiálu či tisku. Hodnotí texty nápisové povahy, aby jich bylo možno využít jako historického pramene. Dále také sleduje samotný vývoj písma nápisů. Nápisy se třídí podle několika hledisek: Chronologicky na starověké, středověké a novověké.
- La epigrafía es una ciencia autónoma y a la vez auxiliar de la Historia, a través de la cual se estudian las inscripciones hechas sobre materiales duros, estableciendo metodologías para interpretarlas. La finalidad de la epigrafía es el desciframiento, lectura e interpretación de las inscripciones, con el fin de obtener la mayor cantidad posible de información de las mismas.
- Epigrafiikka on tiede, joka tutkii piirtokirjoituksia.
- L'épigraphie est l'étude des inscriptions sur des matières non putrescibles, comme la pierre (on parle alors d'inscriptions lapidaires), l'argile, ou coulé dans le métal, elle est la science de les dater, de les classer quant au contexte culturel, de les éclaircir et d'évaluer quelles conclusions peuvent en être déduites. La personne qui étudie cette science est appeller un épigraphiste.
- L'epigrafia è la scienza che decifra e mira a datare le epigrafi, vale a dire quelle iscrizioni realizzate, generalmente ma non necessariamente, su un materiale poco corruttibile (i supporti scrittori di cui le iscrizioni si valgono sono i più vari), a fini di documentazione pubblica e durevole nel tempo. Il termine che designa la disciplina è apparso per la prima volta nel 1843, traducendo in greco (epi=sopra e graphein=scrivere) il termine latino inscribere.
- Epigrafie, ook epigrafiek, epigrafica of opschriftkunde genoemd, is de wetenschappelijke bestudering van inscripties die zijn aangebracht op steen of andere harde materialen, of zijn gegraveerd in metaal. Bestand:P grave. jpg Graf van C. Rabirius, Rabiria Demaris en Usia Prima Sac(cerdotis) Isidis (priesteres van).
- Epigrafika - nauka pomocnicza historii zajmująca się badaniem napisów, wykonanych na materiale twardym (kamieniu, metalu, drewnie, itp.). Epigrafika jako nauka zaczęła się rozwijać w XVI wieku. Do znanych specjalistów należeli Georg Fabricius, August Wilhelm Zumpt, Theodor Mommsen, Emil Hübner, Franz Cumont.
- Epigrafia (do grego επιγραφή; transl. epi-graphē "sobre-escrita", lit. "inscrição") é uma ciência auxiliar da história, na qual se estudam as inscrições antigas, ou epígrafos, gravados em matérias sólidas, visando obter a decifração, interpretação e classificação das inscrições.
- Epigrafia (gr.
- Эпигра́фика (от греч. επιγραφή — «надпись») — прикладная историческая дисциплина, изучающая надписи на твёрдых материалах и классифицирующая их в соответствии с их временным и культурным контекстом.
- Epigrafik (av gr. epigrafe, "inskrift"), inskrift, påskrift; tänkespråk. -- Epigrafik, inskriftkännedom är den gren av arkeologin, som sysselsätter sig med tolkningen av de inskrifter, vilka är i behåll från antiken, samt med deras bearbetande för arkeologins ändamål. Jfr Epigram. -- Epigrafiker, inskriftforskare. -- Epigrafisk, som har avseende på inskrift, som hör till epigrafiken.
- Hellence bir sözcüktür. Üzerine yazmak, kaydetmek anlamına gelen 'Epigraphein' fiiliyle yazıt anlamına gelen 'Epigraphe' sözcüklerinden gelir. Türkçe'ye yazıt bilgisi ya da yazıt bilim olarak çevrilmiş olan Epigrafi taş, metal, tahta, mermer, seramik gibi kalıcı ve sert maddeler üzerine eski Yunan ve Latin dillerinden birisi ya da ikisiyle yazılan yazılarla -sikke hariç- uğraşan bir bilim dalının adıdır. Epigrafi bilimiyle uğraşanlara Epigraf denir.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
