| dbpprop:abstract
|
- The Eastern Front of World War II was a theatre of war between the European Axis powers, Nazi Germany, Fascist Italy, Hungary, Romania, Slovakia, Croatia and Finland (not an Axis member), and the Soviet Union which encompassed central and eastern Europe from 22 June 1941 to 9 May 1945. Nazi propaganda dubbed the conflict Battle for Survival against Bolshevism or a Crusade against Bolshevism. In all Soviet and the majority of Russian sources, the military conflict in Eastern Europe is referred to as the Great Patriotic War, but sometimes that phrase also includes operations against Imperial Japan in 1945. Some Russian sources also refer to it as the Second Fatherland War. Some scholars of the conflict use the term Russo-German War, while others use Soviet-German War, Nazi-Soviet War, German-Soviet War, or Axis-Soviet War. It was the largest theatre of war in history and was notorious for its unprecedented ferocity, destruction, and immense loss of life. It bore the bulk of the Holocaust as the site of all extermination camps, death marches, ghettos, and most pogroms. More people fought and died on the Eastern Front than in all other theatres of World War II combined. Various figures average a total number of 70,000,000 dead because of WWII; with over 30 million dead, many of them civilians, the Eastern Front represents well over one-third of this total, and has been called a war of extermination. It resulted in the destruction of the Third Reich, the partition of Germany and the rise of the Soviet Union as a military and industrial superpower. The two principal belligerent powers were Nazi Germany and the Soviet Union. The Soviet-Finnish Continuation War may be considered the northern flank of the Eastern Front. In addition, the joint German-Finnish operations across the northernmost Finnish-Soviet border and in the Murmansk region are also considered part of the Eastern Front.
- Der Krieg gegen die Sowjetunion 1941–1945 wurde vom Großdeutschen Reich am 22. Juni 1941 unter dem Vorwand eines Präventivschlages gegen die bisher mit dem nationalsozialistischen Deutschland verbündete Sowjetunion begonnen. Gemäß dem deutschen Aufmarschplan „Unternehmen Barbarossa“ überschritten drei Millionen deutsche Soldaten und 600.000 Soldaten aus Italien, Ungarn, Finnland, Rumänien und der Slowakei auf einer über 1500 km breiten Front zwischen Ostsee und Schwarzem Meer die Demarkationslinie zur UdSSR. Dabei wurden sie von 1,3 Millionen Soldaten der Luftwaffe unterstützt. Als Hauptmotivation Adolf Hitlers gilt die Gewinnung von „Lebensraum im Osten“ durch Ausrottung und Vertreibung der ansässigen „nichtarischen“ Bevölkerung in einem Eroberungs- und Vernichtungskrieg sowie die Vernichtung des bolschewistischen politischen Systems. Der Anteil strategischer Erwägungen ist umstritten. Im deutschsprachigen Raum ist dieser mit Abstand größte Kriegsschauplatz des Zweiten Weltkrieges auch unter der Bezeichnung Russlandfeldzug oder schlicht als Ostfront bekannt. In der Sowjetunion ging er als Großer Vaterländischer Krieg in die Geschichte ein, in Anlehnung an den Vaterländischen Krieg von 1812, in dem Napoléon nach der Einnahme von Moskau durch russische Truppen besiegt wurde. Trotz sechswöchiger Verzögerung durch den Balkanfeldzug war fest eingeplant, in den noch von 1918 bekannten Gebieten durch Blitzkriegtaktik unter Einsatz von Panzerverbänden mit Luftunterstützung entscheidende Siege zu erzielen und vor Einbruch der Schlammzeit bzw. des Winters die operative Linie Astrachan–Archangelsk zu erreichen. Tatsächlich hatte die Rote Armee in Grenznähe große Mengen an Soldaten und Material versammelt und die Wehrmacht und ihre Verbündeten machten nach großen Kesselschlachten Millionen Kriegsgefangene, erbeuteten und zerstörten unzähliges Kriegsgerät. Die Leistungs- und Leidensfähigkeit der Sowjetunion und ihres Volkes, die Weite des russischen Raumes und die besonderen klimatischen Bedingungen wurden aber unterschätzt. Die Wehrmacht wurde noch im Dezember 1941 vor Moskau zurückgeschlagen. Es folgten jahrelange verlustreiche Kämpfe. Bereits in den ersten Kriegstagen wurden von der Wehrmacht hinter der rasch vorrückenden Front kriegsgefangene Politkommissare der Roten Armee ausgesondert und erschossen. Hinter der Front begannen Einsatzgruppen der SS mit dem systematisch durchgeführten Völkermord an der jüdischen Bevölkerung. Der Tod von Millionen gefangener Rotarmisten wurde durch lange Märsche und unzureichende Verpflegung billigend in Kauf genommen oder bewusst herbeigeführt. Die Einsätze gegen sowjetische Partisanen eskalierten im Laufe der Kämpfe. Auch das Verhungern der Zivilbevölkerung, zugunsten der Versorgung der Truppe wurde in Kauf genommen. Vier Sommer und drei Winter lang hielten deutsche Truppen auch große Teile der Sowjetunion besetzt. Teilweise wurde versucht, die dortigen Völker für einen Befreiungskampf gegen die Sowjetherrschaft zu mobilisieren, wozu sogenannte Osttruppen aufgestellt wurden. Der Krieg, der ab Ende 1944 auf deutschem Gebiet erbittert weitergeführt wurde, endete formell am 8. Mai 1945 mit der bedingungslosen Kapitulation aller deutschen Teilstreitkräfte durch das Oberkommando der Wehrmacht. Die Gesamtzahl der Opfer liegt in der Größenordnung um die 37 Millionen. Die Folgen sind auch sechs Jahrzehnte später noch längst nicht verarbeitet.
- Ostfront (Zweiter Weltkrieg) bezeichnet unterschiedliche Frontverläufe in Osteuropa während des Zweiten Weltkrieges, wird aber meistens mit dem deutschen Krieg gegen die Sowjetunion 1941–1945 in Verbindung gebracht, der mit zahllosen Schlachten als der umfassendste und blutigste Krieg überhaupt gilt. Die Ostfront wurde im Sprachgebrauch, auch bei den Westalliierten, unterschieden von der Westfront in Westeuropa und den Fronten in Nordafrika, Nordeuropa oder später Italien. Zudem sind im weiteren Sinn dazuzurechnen Polenfeldzug 1939 Balkanfeldzug 1941, Jugoslawien, Griechenland, Kreta Krieg gegen die Sowjetunion 1941–1945, von Finnland bis Kaukasus, ab 1944 auch in Rumänien, Ungarn
- Invasió de Polònia Més informació als articles [[Campanya de Polònia i [[Invasió soviètica de Polònia (1939)|Invasió soviètica de Polònia. La guerra va començar la matinada del [[1 de setembre de [[1939 quan [[Alemanya va envair [[Polònia. Aquesta agressió estava motivada per l'ànsia de [[Adolf Hitler|Hitler d'obtenir el control sobre la ciutat lliure de [[Danzig i un corredor de terra entre aquesta ciutat i Alemanya. Com a excusa davant la comunitat internacional, Hitler va utilitzar un incident fronterer fictici que ell mateix havia planejat. El [[3 de setembre|dia 3, [[Gran Bretanya i [[França van declarar la guerra a Alemanya però, excepte algunes escaramusses en la frontera franco-alemanya, cap dels dos països va emprendre cap acció militar contra Alemanya. Aquí va ser on l'exèrcit alemany va posar en pràctica la [[Blitzkrieg o (guerra llampec) que consistia en rodejar les posicions defensives enemigues i encerclar-les. Mentrestant, altres tropes continuaven avançant cap a l'interior del país ocupant les ciutats i els punts estratègics. Les tropes encerclades podien resistir durant un temps però, aïllades de la resta de l'exèrcit, tard o d'hora acabaven per rendir-se. L'exèrcit alemany, amb el suport dels bombardeigs de la [[Luftwaffe, va superar fàcilment les defenses poloneses i el [[8 de setembre ja havia arribat als afores de la capital, [[Varsòvia. El dia 17, l'exèrcit soviètic [[Invasió soviètica de Polònia (1939)|va envair Polònia des de l'est, amb el pretext de protegir la població bielorrussa i ucraïnesa de la zona. En realitat, la repartició de Polònia entre Alemanya i la Unió Soviètica ja havia estat prèviament acordada en el [[Pacte Molotov-Ribbentrop d'agost de 1939. Varsòvia va caure el [[27 de setembre i les últimes tropes poloneses van rendir-se el [[6 d'octubre. Guerra d'Hivern Més informació a l'article [[Guerra d'Hivern. El [[30 de novembre de [[1939, la [[Unió Soviètica va atacar [[Finlàndia amb la intenció d'envair-lo. Inicialment, l'exèrcit finès va resistir molt bé l'embat soviètic però els russos es van imposar a còpia d'homes i el març de [[1940 els finesos es van veure forçats a demanar un armistici. La Unió Soviètica va obtenir importants concessions territorials però la capacitat operativa del seu exèrcit va ser posada en dubte per les dificultats que va tenir per obtenir tan sols una victòria relativa. Això va acabar de convèncer a Hitler que la invasió de la Unió Soviètica era possible.
- Východní fronta byla fronta druhé světové války, která vznikla se zahájením operace Barbarossa a zanikla s kapitulací Německa. V letech 1941–1943 byla jedinou frontou v Evropě, až do konce války byla hlavní frontou. Od otevření západní fronty v Normandii v červnu 1944 až do konce války vázala zhruba přes 65% sil nacistického Německa a jeho evropských spojenců. Východní fronta byla otevřena 22. června 1941, kdy hitlerovské Německo přepadlo bez vyhlášení války Sovětský svaz. 23. června vyhlásilo válku SSSR Slovensko. O čtyři dny později vyhlásilo Sovětskému svazu na podkladě incidentu zorganizovaném Němci válku Maďarsko. 4. července se k útoku na SSSR přidalo i Rumunsko a v srpnu Itálie. Rozhodujícím útokem na zničení Sovětského svazu se stala Operace Barbarossa, jejímž vyvrcholením byla bitva o Moskvu. 6. prosince 1941 však přešla sovětská vojska do protiútoku a německé plány na dobytí hlavního města Moskvy a následného pádu SSSR do konce roku 1941 se neuskutečnily. Na jaře roku 1942 došlo k obnovení bojů, německá letní ofenzíva začala 28. června a německá vojska postoupila k Stalingradu, na Kavkaz a obsadila Krym. V září začala bitva o Stalingrad, které se na německé straně účastnilo milión a na straně sovětské půldruhého miliónu vojáků. Boje skončily 30. ledna roku 1943 kapitulací obklíčené německé armády polního maršála Pauluse. Po této německé katastrofě Rudá armáda zahájila postup na Kursk, Charkov a Rostov na Donu. V březnu zahájily německé jednotky protiofenzívu, při které dobyly Charkov zpět. V tomto období do bojů poprvé zasáhla československá vojska, která se stala spojencem v boji proti Německu. Dne 5. července 1943 zahájila německá armáda operaci Citadela, a začala tak bitva v Kurském oblouku, která vyvrcholila 12. července u Prochorovky největší tankovou bitvou v dějinách lidstva. Protiútokem u Kurska zahájila sovětská vojska operaci Kutuzov, která pokračovala tažením k řece Dněpr, kterou Hitler považoval jako nedobytný východní val. V září 1943 však sovětská vojska na několika místech řeku Dněpr překročila a počátkem listopadu osvobodila za spoluúčasti čs. vojsk Kyjev. V lednu roku 1944 se uskutečnil útok na německé jednotky v okolí Leningradu a došlo tak k prolomení blokády, která trvala téměř 900 dní. Počátkem roku byly zformovány v SSSR polské vojenské jednotky, které se tak vedle čs. jednotek staly dalším spojencem Sovětského svazu. V den výročí napadení SSSR Německem 22. června zahájila Rudá armáda operaci Bagration. Této velké letní ofenzívy, jejíž součástí byla i Lvovsko-sandoměřská operace, se účastnilo na sovětské straně 3.600.000 a na německé straně 1.700.000 vojáků. V počtu nasazených sil se jednalo prakticky o největší vojenskou operaci 2. světové války. Koncem srpna se uskutečnila jašsko-kišiněvská operace, při níž sovětská vojska pronikla do Moldávie a do Rumunska, které uzavřelo se SSSR mír a jehož vojska se přidala na sovětskou stranu. Do konce roku 1944 obsadila Rudá armáda Bulharsko, které bylo německým spojencem, pomohla osvobodit Jugoslávii a pronikla na území Maďarska a východního Pruska. 12. ledna 1945 zahájili Sověti Viselsko-oderskou operaci a den poté konečnou fázi úroku na východní Prusko. Rudá armáda postupovala v Maďarsku, Polsku a na Slovensku, na jaře pronikla do Rakouska a na Moravu. Dne 16. dubna byla zahájena bitva o Berlín, která skončila kapitulací berlínské posádky dne 2. května 1945. 8. května 1945 podepsali Němci za přítomnosti zástupců SSSR, USA, Velké Británie a Francie oficiální kapitulační akt, ovšem některé jednotky německých vojsk v Čechách a v Rakousku kladly odpor až do druhé dekády měsíce května, kdy zazněly poslední výstřely na východní frontě 2. světové války v Evropě.
- El Frente de Europa Oriental o Frente Oriental fue el principal frente durante la Segunda Guerra Mundial. En la extinta Unión Soviética se le denominó Gran Guerra Patria . Cubrió el centro y el este de Europa, y fue abierto por la Alemania nazi al invadir Polonia en 1939 siendo cerrado por la Unión Soviética al capturar Berlín en 1945, manteniéndose inactivo temporalmente en 1940. Debido a que la ideología nazi se oponía a los movimientos eslavos, judíos y comunistas, mientras que el ideario soviético era opuesto al fascismo, la guerra en el frente oriental se caracterizó por la ocurrencia de genocidios en casi todos los países ocupados, así como la constante violación de las acuerdos obtenidos en las Convenciones de Ginebra (que no eran reconocidos por la Unión Soviética). En este frente perdieron la vida 27 millones de soviéticos, 2 millones de alemanes y casi 6 millones de polacos (más de la mitad eran polacos judíos), más de un 60% de las víctimas de esa guerra en todo el mundo. Se estima que en el frente oriental murieron el 80% de los soldados alemanes que murieron en la guerra, en el caso de Bielorrusia, Ucrania y Polonia, más del 20% de la población fue asesinada. Tras los cercos de Minsk en julio, Kiev en septiembre y Viazma en octubre, los alemanes hicieron 3 millones de prisioneros soviéticos, que fueron los primeros en ser sacrificados en las cámaras de gas de los campos de exterminio. Enfrentado a una guerra total, Stalin no dudó en practicar la táctica de tierra quemada ya probada en 1812, en organizar una guerra de guerrillas, en trasladar todas las industrias a la retaguardia y en sacrificar a todos los hombres que fuesen necesarios. Tras la paralización de la ofensiva alemana en diciembre de 1941 y con algo de ayuda estadounidense, la Unión Soviética pudo reconstruir su ejército, movilizar a todo el país en nombre de defensa de la patria y para 1942 la producción de armamento soviética ya era superior a la alemana. A pesar de que el Ejército Rojo logró contener la ofensiva alemana del verano de 1942 y expulsó a los alemanes de Ucrania durante 1943 y principios de 1944, estos últimos no pudieron ser derrotados hasta que no se abrió el segundo frente en Francia. La guerra librada en Europa Oriental durante la Segunda Guerra Mundial puede dividirse en varias etapas: Apertura del Frente: Invasión de Polonia. Preparaciones soviéticas: Guerra de Invierno, Ocupación de las Repúblicas Bálticas Distracción de los Balcanes: Guerra Greco-Italiana, Invasión de Yugoslavia, Invasión de Grecia Invasión de la Unión Soviética: Operación Barbarroja, Batalla de Moscú, Cerco de Leningrado, Guerra de Continuación Punto de Inflexión: Batalla de Stalingrado, Batalla de Kursk Contraataque soviético: Batalla del Dnieper, Operación Bagration Avance hacia Alemania: Ofensiva del Oder-Vístula, Levantamiento de Varsovia, Batalla de Berlín Los países que enviaron cantidades importantes de sus ejércitos a este frente fueron: Alemania, Finlandia, Hungría, Italia, Polonia, Rumania y la Unión Soviética, en esta última se incluyen las tropas de Bielorrusia, Estonia, Letonia, Lituania, Mongolia y Ucrania. Tropas o voluntarios de Croacia, Bélgica, Eslovaquia, España, Grecia, y otros países aliados de las Fuerzas del Eje también participaron, si bien sus contribuciones no fueron determinantes. La participación de los partisanos de Yugoslavia fue muy importante, si bien solamente adquirió la naturaleza de un ejército al acercarse el final de la guerra. Tanto Gran Bretaña como los Estados Unidos enviaron cantidades industriales de armas, aviones y vehículos a la Unión Soviética.
- Itärintama oli toisen maailmansodan aikana Keski- ja pääasiassa Itä-Euroopassa käytyjen sotatoimien nimitys, jota käytetään rinnakkain Länsi-Euroopassa sijainneen länsirintaman kanssa. Itärintamalla vastakkain olivat Saksa liittolaisineen ja Neuvostoliitto kesäkuun 1941 ja toukokuun 1945 välisenä aikana. Saksan hyökkäys Neuvostoliittoon nimettiin 29. kesäkuuta 1941 Neuvostoliiton kommunistisen puolueen keskuskomitean julistuksella Suureksi isänmaalliseksi sodaksi (ven. Великая Отечественная Война, Velikaja Otetšestvennaja Voina). Koska myös saksalaisia joukkoja oli sijoitettuna Suomen Lappiin, voidaan Suomen ja Neuvostoliiton välinen jatkosota katsoa myös itärintaman pohjoiseksi jatkeeksi. Saksan alkuperäinen hyökkäyssuunnitelman, Operaatio Barbarossan, tavoitteena oli luoda edellytykset idän yleissuunnitelman toteuttamiselle työntämällä Neuvostoliiton työväen ja talonpoikien puna-armeija niin sanotulle A–A-linjalle eli Arkangelista aina etelään Astrahaniin jatkuvalle linjalle. Kesän ja syksyn 1941 nopea eteneminen pysähtyi kuitenkin Moskovan ja Leningradin edustalle, ja talvella 1941–1942 Neuvostoliiton vastahyökkäykset pakottivat Wehrmachtin siilipuolustukseen. Kesän 1942 aikana saksalaisten eteneminen alkoi uudelleen rintaman eteläosassa: Ukrainassa ja Kaukasiassa. Sodan käännekohdaksi muodostui Stalingradin taistelu talvella 1942–1943, jossa Saksan 6. armeija jäi mottiin ja tuhottiin kaupungin ympäristössä sekä kesällä 1943 käyty Kurskin taistelu. Saksalaiset ajettiin vuosien 1943 ja 1944 aikana pois miehittämiltään alueilta, ja vuoden 1945 alussa aloitetussa Veiksel–Oder-operaatiossa puna-armeija tunkeutui Saksan sydänmaille valloittaen Berliinin huhtikuussa 1945. Itärintaman tapahtumat johtivat Neuvostoliiton nousuun teolliseksi ja sotilaalliseksi supervallaksi lähes 50 vuodeksi, Saksan jakamiseen Britannian, Neuvostoliiton, Ranskan ja Yhdysvaltain miehitysvyöhykkeisiin, Saksan jakautumiseen Saksan liittotasavaltaan ja Saksan demokraattiseen tasavaltaan, Berliinin jatkuvaan miehitykseen sekä monien Itä- ja Keski-Euroopan maiden miehitykseen ja kansandemokratioiden syntymiseen. Lisäksi sodan seurauksena Puolan valtionalue siirtyi 200 km länteen Saksan hallussa pitämään Itä-Preussiin kuin myös Yhdysvaltain jatkuvaan sotilaalliseen läsnäoloon Länsi- ja Keski-Euroopassa Neuvostoliiton uhan torjumiseksi.
- Le terme de Front de l'Est (aussi appelé le Front russe) désigne le [[théâtre d'opérations en [[Europe de l'Est pendant la [[Seconde Guerre mondiale. De [[juin 1941 à [[mai 1945, l'[[Troisième Reich|Allemagne nazie et l'[[Union des républiques socialistes soviétiques|Union soviétique, les deux principales nations belligérantes, se livrèrent à une [[guerre totale. La férocité de ce conflit provoqua d'énormes destructions et d'immenses pertes militaires et civiles en Union soviétique dans un premier temps, puis dans les [[Alliés de la Seconde Guerre mondiale|pays Alliés ou occupés par les [[Axe Rome-Berlin|forces de l'Axe dans la deuxième partie de la guerre à l'Est. Ce conflit fut déterminant dans la chute du [[Troisième Reich et eu comme conséquences l'accession de l'Union soviétique au rang de [[superpuissance et la constitution du [[bloc soviétique en Europe de l’Est (le [[rideau de fer) et la division de l'[[Allemagne, pendant la [[Guerre froide au contraire du [[Front de l'Est (Première Guerre mondiale)|front de l'Est durant la Première Guerre mondiale qui vit la victoire de l'[[empire Allemand sur la [[Empire de Russie|Russie fin 1917. Les [[Soviétiques et maintenant les Russes appellent ce conflit la Grande Guerre patriotique, par allusion à la [[Campagne de Russie (1812)|« Guerre patriotique » de 1812 contre Napoléon I. Les [[Finlande|Finlandais, qui combattirent aux côtés des Allemands, nomment quant à eux la partie des combats qui se déroula sur leur territoire entre [[1941 et [[1944 [[guerre de Continuation, car elle prolongeait la [[guerre d'Hiver de [[1939-[[1940. Le [[9 mai, jour de la [[8 mai 1945|reddition allemande pour le [[fuseau horaire de [[Moscou, est une [[fête nationale en [[Russie et dans certaines des anciennes républiques soviétiques (День Победы, littéralement le jour de la victoire). Le Front de l'Est fit sa jonction avec le [[Front de l'Ouest (Seconde Guerre mondiale)|Front de l'Ouest en [[Allemagne nazie|Allemagne et en [[Tchécoslovaquie, et déborda sur le [[Campagnes de Méditerranée et d'Europe du Sud|Front d'Europe du Sud avec la participation soviétique au [[Campagne de Yougoslavie (1941-1945)|conflit yougoslave.
- Il Fronte Orientale, noto anche come campagna di Russia, durante la seconda guerra mondiale rappresentò di gran lunga il più importante teatro della guerra tra le potenze alleate e la Germania nazista, e, più in generale, lo scenario fondamentale che decise la seconda guerra mondiale. Le dimensioni dei combattimenti, l'entità delle perdite e la profondità delle distruzioni materiali ne fanno il più vasto teatro di guerra della storia. Alcune fonti fanno comprendere in tale termine anche il conflitto tedesco-polacco del 1939, tuttavia in questo caso si concentra sui fatti dal giugno 1941 al maggio 1945 riguardanti la guerra tra la Germania nazista e l'Unione Sovietica. Al termine del conflitto l'Unione Sovietica si elevò al rango di superpotenza, sia industriale che militare con l'occupazione de facto dell'Europa Orientale e la spartizione della Germania. La locuzione grande guerra patriottica (Великая Отечественная Война, Velikaja Otečestvennaja Vojna in lingua russa) è utilizzata solamente in Russia e in altri stati dell'ex-Unione Sovietica per descrivere l'invasione nazista, da non confondere con la guerra patriottica, combattuta dall'Impero Russo contro Napoleone Bonaparte nel 1812 e meglio conosciuta come campagna di Russia.
- 東部戦線（とうぶせんせん, Eastern Front）は、一般にはある地域から見た場合の東側の戦場の意味であるが、多くの場合、第一次世界大戦および第二次世界大戦の両大戦において戦争を主導したドイツから見て、東に位置する東ヨーロッパ地域の戦場を指す。現在の国名で言えば、ポーランド、ハンガリー、チェコ、スロバキア、ウクライナ、ロシア、バルト三国などがこれに該当する。（第一次世界大戦に関しては東部戦線 (第一次世界大戦)を参照のこと） 逆に西側に位置するフランス、ベルギー、オランダ地域は西部戦線と呼ばれる。 第一次世界大戦においてドイツは、東部戦線において勝利した。 第二次世界大戦においてドイツは、ポーランドに勝利したのち、ソビエト連邦との戦闘となり、初期においてはソビエト連邦の国土奥深く進出したものの、1944年以後には自国の国土の東部を占領された。この戦闘の詳細については独ソ戦を参照のこと。 なおロシアでは、この戦場を、自国の西側に位置することから「西部戦線」（Западный Фронт）と呼ぶ場合もあれば、ヨーロッパ全体を概観する立場から「東部戦線」（Восточный Фронт）と呼ぶ場合もある。用語は固定的ではなく、文脈によって使い分けられる。ロシアにとっての西部戦線に関しては西部戦線も参照のこと。
- Het Oostfront was tijdens de Tweede Wereldoorlog de naam voor het toneel van oorlogshandelingen in Centraal- en Oost-Europa, vanaf 22 juni 1941 tot 9 mei 1945. Het Oostfront is berucht vanwege de vele levens die het geëist heeft en de onmenselijke manier van oorlog voeren. Gebeurtenissen die zich aan het Oostfront afspeelden waren onder andere Operatie Barbarossa en de Vervolgoorlog. Het wordt beschouwd als het beslissende theater in de gehele Tweede Wereldoorlog.
- Østfronten under [[andre verdenskrig var en [[kampfront gjennom [[Sentral-Europa|Sentral- og [[Øst-Europa fra det tyske overfallet på Sovjetunionen [[22. juni [[1941 til [[Tysklands historie (1933-1945)|Tysklands sammenbrudd [[8. mai [[1945. På sovjetisk side ble kampene på østfronten referert til som Den store fedrelandskrigen, et begrep som ble brukt som mobiliserende element og med referanse til [[Napoleons felttog i Russland 1812, en krig som i sin tid ble omtalt som Fedrelandskrigen . Krigsskueplassen på østfronten var den største i historien og er kjent for sine grusomheter og massive ødeleggelser, utført av begge de stridende partene. Dette gikk utover både sivilbefolkningen, men også de stridende parters soldater og landområder, samt industri og infrastruktur. Tyskland hadde akseptert [[Genevekonvensjonene før krigen, men følte seg ikke forpliktet av disse siden Sovjetunionen ikke hadde akseptert dem. Begge de stridende partene brøt derfor Genevekonvensjonene under hele krigen på østfronten, blant annet ved drap av krigsfanger i stor skala. Slik skilte kampene her seg fra kampene på andre krigsskueplasser ellers i Europa. Kampene på østfronten varierte mellom en rekke store slag, lange framrykkinger, men også stillstand i lange perioder. [[Logistikkutfordringene var enorme og innebar at kampen var både mot fienden, men også mot vær- og terrengforhold, hvor kulde, varme, tørke og gjørme slet på utstyr og mannskaper, samtidig som de to motpartene i krigen kjempet om initiativet. Resultatet av kampene på østfronten under andre verdenskrig var sterkt medvirkende til den totale ødeleggelsen av det [[Nasjonalsosialisme|nasjonalsosialistiske [[Tysklands historie (1933-1945)|Tyskland og etableringen av [[Sovjetunionen som en militær stormakt.
- Front wschodni – całokształt działań bojowych w czasie II wojny światowej pomiędzy III Rzeszą i jej sojusznikami a ZSRR w Europie Wschodniej i Środkowej. Walki na froncie wschodnim trwały od 22 czerwca 1941 do 8 maja 1945. Swym zasięgiem obejmowały znaczny obszar europejskiej części Rosji, całą Polskę, Ukrainę, Białoruś, Litwę, Łotwę, Estonię, Finlandię, Rumunię, Węgry, Słowację, Jugosławię aż do wschodniej części Niemiec i Austrii. Był to najkrwawszy i największy z frontów wojennych w historii. W historiografii radzieckiej i rosyjskiej walki na froncie wschodnim nazywa się Wielką Wojną Ojczyźnianą. W czasie wojny naziści używali propagandowych sloganów: Wojna z komunizmem, Krucjata przeciw bolszewizmowi itp. Współcześni historycy uznają nazwę Wielkiej Wojny Ojczyźnianej, używając też nazw wojny niemiecko-radzieckiej lub wojny Osi z ZSRR. Błędna jest jednak nazwa wojna niemiecko-rosyjska, gdyż ZSRR składał się z wielu republik, nie tylko Rosji. Po stronie Niemiec hitlerowskich opowiedziały się: Rumunia, Włochy, Słowacja, Węgry, Finlandia oraz nieuznawane przez aliantów Niezależne Państwo Chorwackie. Stosunki z ZSRR zerwał francuski kolaboracyjny rząd Vichy i rząd Danii. Poza tym, ze względu na ideologię, do walk w szeregach Waffen-SS zgłaszało się wielu ochotników z całej Europy. Niemcy organizowali także kolaboracyjne jednostki walczące u ich boku złożone z przedstawicieli narodów zamieszkujących Związek Radziecki, sprzeciwiających się władzy komunistycznej. Wszystkim państwom, które zaatakowały ZSRR, alianci wkrótce wypowiedzieli wojnę. ZSRR odcięty geograficznie od państw dotychczas walczących przeciw Osi, nie miał żadnego "alianckiego" sąsiada. Mógł jedynie liczyć na dostawy broni od Wielkiej Brytanii (później także USA). Mimo to, sformowano dywizje złożone z obcokrajowców. Byli to głównie Polacy i Czesi. W 1943 utworzono Polskie Siły Zbrojne w ZSRR. Od 1944 w skład Armii Czerwonej wchodziły 1. i 2 Armia WP. Jednostek ochotniczych nie było wiele, jedną z nich był francuski dywizjon lotniczy "Normandia". Symbolicznie można uznać udział w walkach na froncie wschodnim lotników aliantów zachodnich latających wg operacji Frantic lub dokonujących pojedynczych nalotów na lotniska Niemców usytuowane w południowej Polsce oraz na Bałkanach i marynarzy biorących udział w konwojach dostarczających alianckie dostawy broni i sprzętu dla ZSRR. Zaangażowanych na nim było najwięcej sił biorących udział w drugiej wojnie światowej (np. w czerwcu 1941 5,5 mln żołnierzy państw osi, latem 1943 71% armii niemieckiej, a wiosną 1945 około 7,5 mln żołnierzy radzieckich i ich sojuszników) i to na nim miały miejsce jedne z najważniejszych rozstrzygnięć tej wojny. To w walkach na wschodzie Niemcy ponieśli największe straty. Według ocen radzieckich, rozbito tam 506,5 niemieckich dywizji oraz 100 dywizji niemieckich sojuszników (na pozostałych frontach Oś straciła 176 dywizji), zniszczono 77 000 samolotów niemieckich (łącznie około 100 000), Niemcy stracili tam 10 mln żołnierzy zabitych, rannych zaginionych i wziętych do niewoli (ogółem 13,6 mln), a ich sojusznicy ponad 2,1 mln zabitych i rannych. Straty Armii Czerwonej nie są dokładnie znane, ale z pewnością należy je liczyć w milionach (ZSRR podawał, że stracił 20 mln zabitych podczas wojny – żołnierzy i cywilów – choć liczby te obejmują także straty narodów, które znalazły się w granicach ZSRR w wyniku działań wojennych, a więc m. in. Białorusinów, Estończyków, Litwinów, Łotyszy, Ukraińców itp). W miarę rozwoju sytuacji na froncie i opanowywaniu ich krajów przez Armię Czerwoną dotychczasowi sojusznicy Rzeszy zmieniali obóz jak Rumunia czy Węgry. Front wschodni charakteryzował się zdecydowanie większym okrucieństwem niż fronty na zachodzie i południu Europy – mordowanie jeńców i ludności cywilnej było dość częste a czynów tych dopuszczały się obie strony. Równie jak walki zbrojne, żołnierzom dała się we znaki sroga, rosyjska zima. Uniemożliwiała ona często przeprowadzenie przez Niemców kolejnych ofensyw. Radzieccy żołnierze byli lepiej przygotowani do walk w takich warunkach. Reputacja tego rejonu działań w armii niemieckiej była tak zła, że jedną z chętniej stosowanych kar było wysłanie właśnie na front wschodni.
- Frontul de răsărit al celui de Al Doilea Război Mondial a fost teatrul războiului dintre patru ţări ale puterilor Axei pe de-o parte, şi Uniunea Sovietică pe de altă parte, începând cu iunie 1941 până în mai 1945. În rusă războiul este denumit Marele Război pentru Apărarea Patriei (Великая Отечественная Война, Velikaia Otecestviennaia Voina), un nume care face aluzie la Războiul Patriotic din 1812 pentru apărarea Rusiei în timpul unuia dintre războaiele napoleoniene. Al doilea război ruso-finlandez, Războiul continuu, poate fi considerat flancul nordic al frontului răsăritean. Unii oameni de ştiinţă care au studiat conflictul îl denumesc Războiul ruso-german, alţii îl numesc Războiul sovieto-german sau Războiul germano-sovietic. Războiul a început la 22 iunie 1941, când Germania a invadat zona Poloniei ocupată de sovietici, şi s-a încheiat la 8 mai 1945, când Germania s-a predat la sfârşitul Bătăliei Berlinului. Sfârşitul războiului a avut printre rezultate ridicarea Uniunii Sovietice la rangul de superputere militară şi industrială, ocuparea Europei Răsăritene şi împărţirea Germaniei. Frontul de răsărit a fost de departe cea mai largă şi sângeroasă scenă a celui de-al doilea război mondial, Axa, fără a socoti Japonia, a mobilizat aproximativ zece milioane de militari, dintre care două până la trei milioane au murit pe frontul de est, iar Uniunea Sovietică a mobilizat aproximativ douăsprezece milioane de oameni, din care şase până la nouă milioane au murit. Pierderile generale ale Germaniei naziste se cifrează la peste 6 milioane de morţi, răniţi şi dispăruţi (din cei peste 9 milioane pe care Germania i-a pierdut în total), iar pierderile URSS-ului la peste 20 de milioane de oameni (unii autori consideră că aici se pot socoti şi victimele atrocităţilor comise de către Stalin contra concetăţenilor săi). Din păcate, atrocităţile comise împotriva civililor deveniseră lucruri obişnuite, o menţiune specială trebuind făcută pentru Holocaustul populaţiei evreieşti din zonele ocupate de germani. Alte douăzeci pănă la treizeci de milioane de oameni au murit din cauza bolilor, foametei sau a tratamentele medicale tardive sau incorecte. De asemenea, se poate conta ca atrocitate mutarea forţată a populaţiei germane din Prusia Răsăriteană şi din Silezia în spatele liniei Oder-Neisse.
- Восточноевропейский театр военных действий Второй мировой войны – боевые действия в Восточной Европе во время Второй мировой войны. В России период советско-германской войны 1941−1945 годов имеет название Великой Отечественной войны.
- Östfronten är den allmänna beteckningen på den del av andra världskriget som fördes i Östeuropa, vilket i huvudsak innebär kriget mellan Nazityskland och Sovjetunionen. Striderna på östfronten inleddes med Operation Barbarossa som var kodnamnet för Nazitysklands invasion av Sovjetunionen under andra världskriget. Operation Barbarossa blev inledningen på ett nästan 4 år långt krig mellan Nazityskland och Sovjetunionen. Östfronten var den i särklass största krigsskådeplatsen under andra världskriget och anses allmänt vara den blodigaste konflikten i historien mellan två stater med totalt minst 30 miljoner dödsoffer eller åtminstone 75 % av samtliga dödsoffer i den europeiska delen av andra världskriget. Cirka 4,3 miljoner av totalt 5,3 miljoner tyska soldater som miste livet i andra världskriget stupade eller dog i kriget mot Sovjetunionen.
- 苏德战争，第二次世界大战期间苏联与納粹德国及其欧洲盟国的战争，时间从1941年6月22日德国进攻苏联开始到1945年5月德国投降为止。
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
